Představení účastníků MS 2022 - Wales
Wales se vrací na nejblyštivější fotbalovou scénu po dlouhých 64 letech a rozhodně si nepřijel jen odškrtnout účast. Cymru tohle ani neumějí. Na velký turnaj se probojovali počtvrté a ve všech třech předešlých případech postoupili ze skupiny. Tuhle stoprocentní bilanci asi žádná jiná reprezentace nemá. Zvládne ji trenér Rob Page se svými muži dodržet i v Kataru?
Ve Walesu byli spokojeni už po losu. Na mistrovství světa není slabých soupeřů, ale na papíře je skupina B opravdu hratelná a postoupit z ní může každý. Očekává se boj s Íránem a USA o druhé místo za Anglií, ale připomeňme, že Velšani se svými slavnějšími sousedy byli bok po boku i na Euru 2016 - a celou skupinu dokázali dokonce vyhrát. Není tedy důvod předpokládat jakékoli menší ambice, než navázání na postupový triplet z let 1958 (MS, čtvrtfinále), 2016 (Euro, semifinále) a 2021 (Euro, osmifinále).
Ale teď už se vymaňme z obvyklých tiskovkových frází a začněme být konkrétnější. V současném rozpoložení Wales favoritem na umístění v horní polovině tabulky není. Podobně jako loni v létě nepřišel pro Cymru turnaj v ten úplně nejvhodnější čas. Gareth Bale, jednoznačně nejdůležitější hráč týmu, letos ze zdravotních důvodů nastupuje v MLS víceméně jen z lavičky a sám přiznal, že ještě není v nejlepší kondici. Aaron Ramsey už v Nice hrává více, ale i on byl ještě měsíc zpátky pochroumaný. A další klíčový záložník Joe Allen se po marodění vrátil teprve před pár dny.
Když se ohlédneme za výkony a výsledky Walesu v roce 2022, optimisticky to taky nevypadá. Z devíti zápasů pět prohrál a v A skupině Ligy národů skončil beznadějně poslední. Podobně jako Češi si tedy Bale a spol. příští ročník zahrají o soutěž níž. Na druhou stranu; jediné dvě letošní výhry byly zrovna ty nejdůležitější - v play-off o postup na MS proti Rakousku (2:1) a Ukrajině (1:0).
Wales bude na mundialu zase spoléhat na zabezpečenou obranu a rychlé výpady - převážně po křídlech - kupředu. Na individuální záblesky Ramseyho s Balem (či na šanci čekajícího Johnsona) a taky na to, že na hřišti budou chtít o maličko víc než soupeř. Aby uspěl, bude mu muset klapnout úplně vše. A tak Rob Page, pro dokonalé soustředění, dokonce zakázal svým svěřencům golfové seance, jimž se jinak na reprezentačních srazech partička okolo Garetha Balea ráda oddávala.
Každý malý chlapec, kterého baví kopat do mičudy, vám v určité fázi vývoje poví, že jeho sen je zahrát si nejvyšší domácí ligu. Ve Walesu to úplně neplatí. Nejslavnější týmy už před lety velšskou fotbalovou pyramidu opustily (respektive v ní ani nikdy nebyly) a svádí o dost kompetitivnější souboje v různých patrech anglické Football League.
Fotbal přímo ve Walesu nemá velké parametry. Nejvyšší soutěž ani není kompletně profesionální a nepřekvapí vás tedy ani informace, že z šestadvacetičlenné nominace není povolaný ani jeden její hráč. Vlastně i Swansea a Cardiff City, nejlepší velšské týmy, vysílají do Kataru shodně jen po dvou borcích.
Cymru Premier, jak se první liga ve Walesu oficiálně nazývá, se i proto velké pozornosti netěší. V médiích se řeší hlavně Premier League a organizované výjezdy fanoušků na tamnější zápasy nejsou výjimkou. Na domácí ligu se moc nechodí - a vzhledem k její kvalitě lidé ani o moc nepřicházejí.
O to víc jsou milovníci fotbalu ve Walesu přimknutí k národnímu týmu, jemuž dokážou na stadionu vytvořit naprosto geniální atmosféru. Ze zpívání hymny před utkáním přebíhá mráz po zádech, a když je zapotřebí hráče nabudit a namotivovat ještě o trochu víc, jako před baráží s Rakouskem, přijde i velšský bard Daffyd Iwan s touhle ve velštině zpívanou parádou. To se "husinu” nezdráhali přiznat i soupeřovi příznivci v kotli hostí.
Fotbaloví reprezentanti jsou ve Walesu národní hrdinové, za nimiž bude stát jeden každičký obyvatel téhle malé, ale o to hrdější země. Mimochodem, když už jsme u těch motivací, tenhle fantastický proslov krajana Michaela Sheena jste už viděli?
Až do roku 2016 mohli fanoušci Y Dreigiau (a jen ti o dost dříve narození) vzpomínat na jedinou turnajovou zkušenost. Padesátá léta minulého století byla pro fotbal ve Walesu zlatá. Jména jako Cliff Jones, Jack Kelsey, Trevor Ford, Ron Burgess či John Charles patrně většině z vás moc říkat nebudou. V českých reáliích se však dají přirovnat k Masopustovi, Viktorovi či Panenkovi. John Charles, toho času útočník Juventusu, ostatně v roce 1959 obsadil v anketě Zlatý míč třetí pozici. Lepší byli jen Alfredo Di Stéfano a Raymond Kopa.
My se ale zaměříme za roky předchozí, to nejzajímavější a hlavně nejbizarnější se totiž stalo už před šampionátem. Wales se původně na mistrovství světa vůbec kvalifikovat neměl, ve skupině dvakrát prohrál s Československem a druhé místo znamenalo konečnou. Jenže. V návaznosti na Suezskou krizi nechtěl nikdo z africko-asijské sekce hrát proti Izraeli. Jediná Indonésie byla pro, avšak na neutrální půdě. A to odmítla FIFA, která vzápětí vyhlásila Izrael za vítěze.
I této bezskrupulózní organizaci však přišlo proti srsti, aby Izrael postoupil na mistrovství světa bez jediného odehraného zápasu. A tak si vycucala z prstu improvizovanou baráž, do níž náhodně nalosovala jeden evropský tým z druhého místa kvalifikace. Jestli si myslíte, že tady celý nesmysl končí, jste na omylu. Vylosovaným týmem totiž nebyl Wales, ale Belgie. Tamní federace však nabídku nepřijala - a teď už se konečně dostáváme k cíli. Druhá šťastná ruka už na Velšany padla, ti vzápětí porazili Izrael dvakrát 2:0 a mohli začít balit kufry směr Švédsko.
Na samotném mistrovství "Jimmy Murphy’s boys” uhráli ze tří zápasů tři remízy a ve prospěch Wales opět zahrála trocha štěstí. Respektive nedokonalost tehdejších pravidel. Za výhru se v roce 1958 ještě braly jen dva body, takže Maďarsko (s bilancí 1-1-1) bylo také na třech, avšak s výrazně lepším skóre. To tehdy ovšem nebylo bráno v potaz jako rozhodující faktor. Máte stejně bodů? Dejte si repete. Wales opakování zápasu zvládl, vyhrál 2:0 a skončil až ve čtvrtfinále na kopačkách Brazílie (0:1).
Wales se řadil mezi početnou skupinku evropských nároďáků, které kvalifikaci na MS vlastně hrály úplně zbytečně. Ano, nevedl si v ní vůbec zle, ostatně za suverénní Belgií a před českou reprezentací obsadil druhé místo. To už se dá považovat za úspěch. Revoluční systém Ligy národů, z níž se nově postupuje do baráže, však postavil kvalifikační zápasy téměř do přátelské polohy. Velšané by se totiž tak jako tak do play-off probojovali skrz ni.
Příjemným zjištěním každopádně bylo, že pověstná závislost na Garethu Baleovi nemusí být tak horká. Ze čtrnácti branek, které kromě české a belgické sítě padaly ještě za záda brankářů Estonska a Běloruska, zařídil Bale jen tři. Stejnou porci obstaral Aaron Ramsey, po dvou gólech přidali Kieffer Moore a Dan James.
Na druhou stranu, jakmile se lámal chleba a Wales hrál zmíněnou baráž proti Rakousku a Ukrajině, byl to výhradně právě Bale, kdo rozhodoval. Rakousko (2:1) sejmul dvěma trefami a Ukrajinci (1:0) si vstřelili vlastňáka po jeho přímém kopu.
Když praskla kauza "Giggsgate” a ke kormidlu velšské reprezentace se postavil tehdejší asistent trenéra, patřilo jméno Rob Page určitě k nejvyhledávajějším heslům na Googlu. Bývalý řízný obránce nikdy nebyl za hvězdu, Premier League si zahrál jen jednu sezónu v dresu Watfordu, jinak hned jedenáct ročníků odkroutil v Championship.
Na svou hráčskou kariéru částečně navázal i jako trenér, protože právě pro schopnost pozvednout hru defenzivy byl kdysi povolán k reprezentaci Walesu jako asistent. Jeho posun do role hlavního kouče měl být původně dočasný (ostatně i tamní asociace s jeho trvalým podpisem i přes mimořádné úspěchy dlouze otálela), delší smlouvu si vysloužil až letos v září. Celých patnáct měsíců poté, co s národním týmem postoupil do osmifinále Eura. A ještě tři měsíce poté, co jej poprvé od roku 1958 dostal na světový šampionát.
Než přijal laso od velšské FA, vyzkoušel si angažmá ve třetí nejvyšší anglické League One na lavičce Port Vale a Northamptonu Town. Pouť u národního týmu zahájil se startem roku 2017 a bylo to angažmá pro jeho kariéru mimořádně podstatné. Trénoval jednadvacítku, dohlížel i na procesy v dorosteneckých kategoriích U-19 a U-17, takže hodně zblízka nahlédl do fungování celého mládežníckého systému. A mimo jiné poznal i řadu ze svých budoucích svěřenců u A mužstva. K němu se definitivně přesunul v létě 2019 a příští listopad už vedl tým jako hlavní trenér.
Když se ho v roce 2015 ptali na jeho fotbalovou vizi, zmínil, že preferuje aktivní hru krajních obránců (pozor, v té době to ještě nebylo tak absolutně samozřejmé jako dnes) a rychlé přímočaré křídelníky. Jako kdyby se snad už na budoucí práci u reprezentace Walesu připravoval...
Z toho, co jsme měli dosud možnost pochytit, se Rob Page vedle toho soustředí na precizní obranu, k čemuž ho samozřejmě nutí i menší porce hráčského talentu v ofenzivní fázi. Tu prodal při vítězství v B lize minulého ročníku Ligy národů, kdy v šesti zápasech inkasoval jedinkrát. Následná účast v nejvyšším patře už, pravda, tak úspěšná nebyla...
Od Walesu se pod Pagem nedočkáme oku lahodícího fotbalu. Na Euru to byl ryzí pragmatismus říznutý ojedinělou výhrou nad tehdy naprosto tragickými Turky. Na MS se proto obzvlášť v zápase s Íránem můžeme těšit na jeden z nejopatrnějších zápasů na turnaji.
Gareth Bale nastoupil v roce 2022 v klubových zápasech třikrát v základní sestavě. Jen třikrát. Zbylá klání proseděl na marodce nebo do nich - převážně po přestupu do LAFC - nastupoval výhradně z lavičky náhradníků. Naproti tomu když přišlo povolání z reprezentace, vždycky to vyšlo tak, že několikanásobný šampion Ligy mistrů byl do značné míry fit. Odehrál všech osm letošních zápasů a rovnou polovinu od první minuty.
Štěstí? Otázka priorit? Neřešme. Klíčové pro Wales je, že v tuto chvíli má k dispozici téměř zdravého kapitána, s jehož výkony bude celý tým padat i vstávat. ”Nejsem stoprocentně fit, pořád mi ještě kousek chybí. Mám pár drobných problémů jako většina lidí,” uvedl Bale. Jestli má jako většina lidí problém s tím, že ho po ránu bolí záda, tak bychom měli být směrem ke světovému šampionátu v relativním klidu.
Ač by byl určitě rád, kdyby v uplynulých měsících dokázal nastupovat pravidelně v základní sestavě, ani trenér Rob Page si se zdravotním stavem své hlavní hvězdy neláme hlavu. Ví, že Bale je velkým hráčem pro velké okamžiky, což ostatně ukázal ve finále MLS Cupu, kde vyrovnávacím gólem poslal zápas do penaltového rozstřelu. A tam jeho LAFC triumfovalo. "Už mnohokrát ukázal, že je zcela irelevantní, kolik minut v klubu odehraje. Na sraz vždycky přijede a v reprezentačních zápasech je u rozhodujících momentů. Stejně jako Aaron Ramsey,” jmenoval Page své důležité muže. "Trenéři soupeře vědí, že když Baleovo jméno stojí na soupisce, kdykoli může rozhodnout zápas.”
Gareth Bale i ve 33 letech stále dokáže patřit ke světové špičce. O to víc párů obočí vyletělo nahoru, když se v létě rozhodl opustit blyštivou evropskou scénu a z Realu Madrid se rovnou vydal za oceán. Spekulovalo se o návratu do Tottenhamu, zájem měl druholigový Cardiff, ale údajně také Newcastle. Místo toho se však Bale rozhodl (už nejen) po Beckhamově vzoru okusit sladké plody západního pobřeží Spojených států.
A vzhledem k tomu, že hned pět měsíců po svém příchodu pomohl vybojovat LAFC historicky první titul v MLS, soudíme, že mu zatím chutná.
Ethan Ampadu, Neco Williams, ale stále taky Dan James nebo Harry Wilson. Do toho celá řádka méně známých hochů z nižších anglických soutěží. Wales má solidní podhoubí mladíků. Tím nejzajímavějším jménem je ovšem někdo jiný. Jestli má někdo skutečně potenciál být novým Giggsem, Balem nebo Ramsey, je to ofenzivní univerzál Brennan Johnson, který už v jednadvaceti letech patří mezi opory Nottinghamu v Premier League.
Johnsonovi se povedl především někdy tak problematický přechod mezi mládežnickým a dospělým fotbalem. Dle statistik Livesportu coby teenager nasypal během jednadvaceti utkání za U23 (obdoba českých béček) rovnou 29 gólů. Následovalo hostování v třetiligovém Lincolnu (11+5, stále jako devatenáctiletý chlapec), a pak už zářná první kompletní sezóna v Nottinghamu v Championship. K osmnácti brankám přidal i deset asistencí a byl vyhlášen nejlepším mladým hráčem soutěže.
Mezi nejsilnější stránky Brennana Johnsona, vedle zcela zřejmých schopností v zakončení, patří především jeho atletičnost. Je nesmírně rychlý a hbitý, což využívá hlavně v momentech, kdy se během krátkého okamžiku dostává za obránce, kde tuze rád přijímá průnikové balóny. V Nottinghamu hraje všechny zápasy v základní sestavě, ale pro Roba Pagea bude i díky svým charakteristikám ze začátku turnaje plnit roli obrovsky cenného žolíka.
Nejoblíbenější formací Roba Pagea je 3-4-3/3-5-2. Pokud na ni má zdravotně uzpůsobilý materiál, volí právě systém na tři stopery. Třebaže na Euru Wales nastupoval i v tradičnějším rozestavení 4-3-3. V baráži a nedávné Lize národů jsme nicméně sledovali tu první variantu, k níž tedy přistoupíme i v taktickém profilu.
Zajímavá je hned pozice brankářské jedničky. Tu totiž dlouho držel v současné chvíli první gólman Leicesteru Danny Ward, který odchytal celé Euro i kvalifikaci na mistrovství světa. Jenže před začátkem baráže se zranil, šanci dostal Wayne Hennessey a chopil se jí bravurně. Ukrajinu vydeptal devíti zákroky, udržel nulu a byl jednoznačným hrdinou Walesu a klíčovou postavou postupu do Kataru. Z branky pak de facto nevylezl ani v Lize národů.
A tak, přestože letos v Nottinghamu prakticky nechytá (a v jakémkoli klubu plnil roli jedničky naposled v sezóně 2018/19), je pravděpodobné, že pokývnutí od Roba Page bude směřovat právě k němu. Že mu to pořád ještě lepí, ostatně prokázal zrovna tuhle středu, kdy teprve podruhé stanul v brance Forest - a podruhé udržel čisté konto. Proti Tottenhamu.
Uprostřed tříčlenné obrany bude nastupovat stoper Rennes Joe Rodon, vedle nějž drží suverénní místo v sestavě i Ben Davies nalevo a Ethan Ampadu na pravé straně. Prvním náhradníkem je Chris Mepham, jehož se dost možná - vzhledem k neveselé situaci uprostřed zálohy dočkáme i v základní sestavě.
Ve středové linii, obvykle dvoučlenné, by se totiž v ideálním případě pohybovali Aaron Ramsey v roli ofenzivnější a Joe Allen v té obrannější. Jenže druhý jmenovaný hrál naposled v září a teprve v uplynulém týdnu se definitivně vrátil z marodky. Ano, naprosto totožně se opakuje situace před Eurem, kde sice Allen nakonec odehrál všechny čtyři zápasy Walesu, ale další rok a půl v jeho letokruzích může leccos změnit. A tak bychom nebyli překvapení, kdyby zpočátku turnaje jeho post zastoupil univerzál Ampadu. Dalšími možnostmi jsou totiž Matt Smith (MK Dons, třetí anglická liga), Joe Morrell (Portsmouth, totéž) a Dylan Levitt (Dundee United, skotská liga).
No a Ramseyho můžou v případě potřeby zastoupit Harry Wilson a Jonny Williams.
Velmi důležití jsou v Pageově systému krajní obránci, kteří v ofenzivní fázi plní i roli křídelníků. O jedničkách na oba kraje není sporu, pravé straně vládne Connor Roberts, vlevo bude hrát Neco Williams. Krýt záda jim bude matador a rekordman v počtu reprezentačních utkání (byť jej Gareth Bale na turnaji takřka jistě předběhne) Chris Gunter. Jiný čistokrevný krajní bek v nominací není, takže v případě absence Williamse by levou stranu asi obsadil Ben Davies a opět by došlo k přeskupení mezi stopery.
Jasným lídrem v ofenzivním trojzubci je Gareth Bale, s nímž Rob Page počítá primárně na pravé křídlo. Kdyby ale třeba hroťák Kieffer Moore neměl formu, je Bale připravený zaskočit i úplně nahoře. Nalevo začne Daniel James. Na rozdíl od většiny ostatních pozic, zde má osmačtyřicetiletý trenér i velmi kvalitní žolíky. Harry Wilson a Brennan Johnson můžou pořádně zamíchat kartami v jakékoli fázi zápasu i turnaje.
No a kdyby to takhle nefungovalo, počítejme s tím, že Page sáhne ke změně rozestavení na čtyři obránce. A pozor, tahle tranzice nemusí zákonitě spočívat ve střídání - už jsme viděli i to, že se Neco Williams jen posunul na kraj zálohy a Dan James stanul s Moorem/Balem na hrotu.
Ve Walesu byli spokojeni už po losu. Na mistrovství světa není slabých soupeřů, ale na papíře je skupina B opravdu hratelná a postoupit z ní může každý. Očekává se boj s Íránem a USA o druhé místo za Anglií, ale připomeňme, že Velšani se svými slavnějšími sousedy byli bok po boku i na Euru 2016 - a celou skupinu dokázali dokonce vyhrát. Není tedy důvod předpokládat jakékoli menší ambice, než navázání na postupový triplet z let 1958 (MS, čtvrtfinále), 2016 (Euro, semifinále) a 2021 (Euro, osmifinále).
Ale teď už se vymaňme z obvyklých tiskovkových frází a začněme být konkrétnější. V současném rozpoložení Wales favoritem na umístění v horní polovině tabulky není. Podobně jako loni v létě nepřišel pro Cymru turnaj v ten úplně nejvhodnější čas. Gareth Bale, jednoznačně nejdůležitější hráč týmu, letos ze zdravotních důvodů nastupuje v MLS víceméně jen z lavičky a sám přiznal, že ještě není v nejlepší kondici. Aaron Ramsey už v Nice hrává více, ale i on byl ještě měsíc zpátky pochroumaný. A další klíčový záložník Joe Allen se po marodění vrátil teprve před pár dny.
Když se ohlédneme za výkony a výsledky Walesu v roce 2022, optimisticky to taky nevypadá. Z devíti zápasů pět prohrál a v A skupině Ligy národů skončil beznadějně poslední. Podobně jako Češi si tedy Bale a spol. příští ročník zahrají o soutěž níž. Na druhou stranu; jediné dvě letošní výhry byly zrovna ty nejdůležitější - v play-off o postup na MS proti Rakousku (2:1) a Ukrajině (1:0).
Wales bude na mundialu zase spoléhat na zabezpečenou obranu a rychlé výpady - převážně po křídlech - kupředu. Na individuální záblesky Ramseyho s Balem (či na šanci čekajícího Johnsona) a taky na to, že na hřišti budou chtít o maličko víc než soupeř. Aby uspěl, bude mu muset klapnout úplně vše. A tak Rob Page, pro dokonalé soustředění, dokonce zakázal svým svěřencům golfové seance, jimž se jinak na reprezentačních srazech partička okolo Garetha Balea ráda oddávala.
Fotbal v zemi
Každý malý chlapec, kterého baví kopat do mičudy, vám v určité fázi vývoje poví, že jeho sen je zahrát si nejvyšší domácí ligu. Ve Walesu to úplně neplatí. Nejslavnější týmy už před lety velšskou fotbalovou pyramidu opustily (respektive v ní ani nikdy nebyly) a svádí o dost kompetitivnější souboje v různých patrech anglické Football League.
Fotbal přímo ve Walesu nemá velké parametry. Nejvyšší soutěž ani není kompletně profesionální a nepřekvapí vás tedy ani informace, že z šestadvacetičlenné nominace není povolaný ani jeden její hráč. Vlastně i Swansea a Cardiff City, nejlepší velšské týmy, vysílají do Kataru shodně jen po dvou borcích.
Cymru Premier, jak se první liga ve Walesu oficiálně nazývá, se i proto velké pozornosti netěší. V médiích se řeší hlavně Premier League a organizované výjezdy fanoušků na tamnější zápasy nejsou výjimkou. Na domácí ligu se moc nechodí - a vzhledem k její kvalitě lidé ani o moc nepřicházejí.
O to víc jsou milovníci fotbalu ve Walesu přimknutí k národnímu týmu, jemuž dokážou na stadionu vytvořit naprosto geniální atmosféru. Ze zpívání hymny před utkáním přebíhá mráz po zádech, a když je zapotřebí hráče nabudit a namotivovat ještě o trochu víc, jako před baráží s Rakouskem, přijde i velšský bard Daffyd Iwan s touhle ve velštině zpívanou parádou. To se "husinu” nezdráhali přiznat i soupeřovi příznivci v kotli hostí.
Fotbaloví reprezentanti jsou ve Walesu národní hrdinové, za nimiž bude stát jeden každičký obyvatel téhle malé, ale o to hrdější země. Mimochodem, když už jsme u těch motivací, tenhle fantastický proslov krajana Michaela Sheena jste už viděli?
Infograficky
autor: Marek Ustohal
Turnajová historie
Až do roku 2016 mohli fanoušci Y Dreigiau (a jen ti o dost dříve narození) vzpomínat na jedinou turnajovou zkušenost. Padesátá léta minulého století byla pro fotbal ve Walesu zlatá. Jména jako Cliff Jones, Jack Kelsey, Trevor Ford, Ron Burgess či John Charles patrně většině z vás moc říkat nebudou. V českých reáliích se však dají přirovnat k Masopustovi, Viktorovi či Panenkovi. John Charles, toho času útočník Juventusu, ostatně v roce 1959 obsadil v anketě Zlatý míč třetí pozici. Lepší byli jen Alfredo Di Stéfano a Raymond Kopa.
My se ale zaměříme za roky předchozí, to nejzajímavější a hlavně nejbizarnější se totiž stalo už před šampionátem. Wales se původně na mistrovství světa vůbec kvalifikovat neměl, ve skupině dvakrát prohrál s Československem a druhé místo znamenalo konečnou. Jenže. V návaznosti na Suezskou krizi nechtěl nikdo z africko-asijské sekce hrát proti Izraeli. Jediná Indonésie byla pro, avšak na neutrální půdě. A to odmítla FIFA, která vzápětí vyhlásila Izrael za vítěze.
I této bezskrupulózní organizaci však přišlo proti srsti, aby Izrael postoupil na mistrovství světa bez jediného odehraného zápasu. A tak si vycucala z prstu improvizovanou baráž, do níž náhodně nalosovala jeden evropský tým z druhého místa kvalifikace. Jestli si myslíte, že tady celý nesmysl končí, jste na omylu. Vylosovaným týmem totiž nebyl Wales, ale Belgie. Tamní federace však nabídku nepřijala - a teď už se konečně dostáváme k cíli. Druhá šťastná ruka už na Velšany padla, ti vzápětí porazili Izrael dvakrát 2:0 a mohli začít balit kufry směr Švédsko.
Na samotném mistrovství "Jimmy Murphy’s boys” uhráli ze tří zápasů tři remízy a ve prospěch Wales opět zahrála trocha štěstí. Respektive nedokonalost tehdejších pravidel. Za výhru se v roce 1958 ještě braly jen dva body, takže Maďarsko (s bilancí 1-1-1) bylo také na třech, avšak s výrazně lepším skóre. To tehdy ovšem nebylo bráno v potaz jako rozhodující faktor. Máte stejně bodů? Dejte si repete. Wales opakování zápasu zvládl, vyhrál 2:0 a skončil až ve čtvrtfinále na kopačkách Brazílie (0:1).
Cesta na šampionát
Wales se řadil mezi početnou skupinku evropských nároďáků, které kvalifikaci na MS vlastně hrály úplně zbytečně. Ano, nevedl si v ní vůbec zle, ostatně za suverénní Belgií a před českou reprezentací obsadil druhé místo. To už se dá považovat za úspěch. Revoluční systém Ligy národů, z níž se nově postupuje do baráže, však postavil kvalifikační zápasy téměř do přátelské polohy. Velšané by se totiž tak jako tak do play-off probojovali skrz ni.
Příjemným zjištěním každopádně bylo, že pověstná závislost na Garethu Baleovi nemusí být tak horká. Ze čtrnácti branek, které kromě české a belgické sítě padaly ještě za záda brankářů Estonska a Běloruska, zařídil Bale jen tři. Stejnou porci obstaral Aaron Ramsey, po dvou gólech přidali Kieffer Moore a Dan James.
Na druhou stranu, jakmile se lámal chleba a Wales hrál zmíněnou baráž proti Rakousku a Ukrajině, byl to výhradně právě Bale, kdo rozhodoval. Rakousko (2:1) sejmul dvěma trefami a Ukrajinci (1:0) si vstřelili vlastňáka po jeho přímém kopu.
Trenér — Rob Page
zdroj: AFP
Když praskla kauza "Giggsgate” a ke kormidlu velšské reprezentace se postavil tehdejší asistent trenéra, patřilo jméno Rob Page určitě k nejvyhledávajějším heslům na Googlu. Bývalý řízný obránce nikdy nebyl za hvězdu, Premier League si zahrál jen jednu sezónu v dresu Watfordu, jinak hned jedenáct ročníků odkroutil v Championship.
Na svou hráčskou kariéru částečně navázal i jako trenér, protože právě pro schopnost pozvednout hru defenzivy byl kdysi povolán k reprezentaci Walesu jako asistent. Jeho posun do role hlavního kouče měl být původně dočasný (ostatně i tamní asociace s jeho trvalým podpisem i přes mimořádné úspěchy dlouze otálela), delší smlouvu si vysloužil až letos v září. Celých patnáct měsíců poté, co s národním týmem postoupil do osmifinále Eura. A ještě tři měsíce poté, co jej poprvé od roku 1958 dostal na světový šampionát.
Než přijal laso od velšské FA, vyzkoušel si angažmá ve třetí nejvyšší anglické League One na lavičce Port Vale a Northamptonu Town. Pouť u národního týmu zahájil se startem roku 2017 a bylo to angažmá pro jeho kariéru mimořádně podstatné. Trénoval jednadvacítku, dohlížel i na procesy v dorosteneckých kategoriích U-19 a U-17, takže hodně zblízka nahlédl do fungování celého mládežníckého systému. A mimo jiné poznal i řadu ze svých budoucích svěřenců u A mužstva. K němu se definitivně přesunul v létě 2019 a příští listopad už vedl tým jako hlavní trenér.
Když se ho v roce 2015 ptali na jeho fotbalovou vizi, zmínil, že preferuje aktivní hru krajních obránců (pozor, v té době to ještě nebylo tak absolutně samozřejmé jako dnes) a rychlé přímočaré křídelníky. Jako kdyby se snad už na budoucí práci u reprezentace Walesu připravoval...
Z toho, co jsme měli dosud možnost pochytit, se Rob Page vedle toho soustředí na precizní obranu, k čemuž ho samozřejmě nutí i menší porce hráčského talentu v ofenzivní fázi. Tu prodal při vítězství v B lize minulého ročníku Ligy národů, kdy v šesti zápasech inkasoval jedinkrát. Následná účast v nejvyšším patře už, pravda, tak úspěšná nebyla...
Od Walesu se pod Pagem nedočkáme oku lahodícího fotbalu. Na Euru to byl ryzí pragmatismus říznutý ojedinělou výhrou nad tehdy naprosto tragickými Turky. Na MS se proto obzvlášť v zápase s Íránem můžeme těšit na jeden z nejopatrnějších zápasů na turnaji.
Tahoun týmu — Gareth Bale
zdroj: AFP
Gareth Bale nastoupil v roce 2022 v klubových zápasech třikrát v základní sestavě. Jen třikrát. Zbylá klání proseděl na marodce nebo do nich - převážně po přestupu do LAFC - nastupoval výhradně z lavičky náhradníků. Naproti tomu když přišlo povolání z reprezentace, vždycky to vyšlo tak, že několikanásobný šampion Ligy mistrů byl do značné míry fit. Odehrál všech osm letošních zápasů a rovnou polovinu od první minuty.
Štěstí? Otázka priorit? Neřešme. Klíčové pro Wales je, že v tuto chvíli má k dispozici téměř zdravého kapitána, s jehož výkony bude celý tým padat i vstávat. ”Nejsem stoprocentně fit, pořád mi ještě kousek chybí. Mám pár drobných problémů jako většina lidí,” uvedl Bale. Jestli má jako většina lidí problém s tím, že ho po ránu bolí záda, tak bychom měli být směrem ke světovému šampionátu v relativním klidu.
Ač by byl určitě rád, kdyby v uplynulých měsících dokázal nastupovat pravidelně v základní sestavě, ani trenér Rob Page si se zdravotním stavem své hlavní hvězdy neláme hlavu. Ví, že Bale je velkým hráčem pro velké okamžiky, což ostatně ukázal ve finále MLS Cupu, kde vyrovnávacím gólem poslal zápas do penaltového rozstřelu. A tam jeho LAFC triumfovalo. "Už mnohokrát ukázal, že je zcela irelevantní, kolik minut v klubu odehraje. Na sraz vždycky přijede a v reprezentačních zápasech je u rozhodujících momentů. Stejně jako Aaron Ramsey,” jmenoval Page své důležité muže. "Trenéři soupeře vědí, že když Baleovo jméno stojí na soupisce, kdykoli může rozhodnout zápas.”
Gareth Bale i ve 33 letech stále dokáže patřit ke světové špičce. O to víc párů obočí vyletělo nahoru, když se v létě rozhodl opustit blyštivou evropskou scénu a z Realu Madrid se rovnou vydal za oceán. Spekulovalo se o návratu do Tottenhamu, zájem měl druholigový Cardiff, ale údajně také Newcastle. Místo toho se však Bale rozhodl (už nejen) po Beckhamově vzoru okusit sladké plody západního pobřeží Spojených států.
A vzhledem k tomu, že hned pět měsíců po svém příchodu pomohl vybojovat LAFC historicky první titul v MLS, soudíme, že mu zatím chutná.
Na prahu slávy — Brennan Johnson
zdroj: AFP
Ethan Ampadu, Neco Williams, ale stále taky Dan James nebo Harry Wilson. Do toho celá řádka méně známých hochů z nižších anglických soutěží. Wales má solidní podhoubí mladíků. Tím nejzajímavějším jménem je ovšem někdo jiný. Jestli má někdo skutečně potenciál být novým Giggsem, Balem nebo Ramsey, je to ofenzivní univerzál Brennan Johnson, který už v jednadvaceti letech patří mezi opory Nottinghamu v Premier League.
Johnsonovi se povedl především někdy tak problematický přechod mezi mládežnickým a dospělým fotbalem. Dle statistik Livesportu coby teenager nasypal během jednadvaceti utkání za U23 (obdoba českých béček) rovnou 29 gólů. Následovalo hostování v třetiligovém Lincolnu (11+5, stále jako devatenáctiletý chlapec), a pak už zářná první kompletní sezóna v Nottinghamu v Championship. K osmnácti brankám přidal i deset asistencí a byl vyhlášen nejlepším mladým hráčem soutěže.
Mezi nejsilnější stránky Brennana Johnsona, vedle zcela zřejmých schopností v zakončení, patří především jeho atletičnost. Je nesmírně rychlý a hbitý, což využívá hlavně v momentech, kdy se během krátkého okamžiku dostává za obránce, kde tuze rád přijímá průnikové balóny. V Nottinghamu hraje všechny zápasy v základní sestavě, ale pro Roba Pagea bude i díky svým charakteristikám ze začátku turnaje plnit roli obrovsky cenného žolíka.
Pravděpodobná sestava a taktický profil týmu
Nejoblíbenější formací Roba Pagea je 3-4-3/3-5-2. Pokud na ni má zdravotně uzpůsobilý materiál, volí právě systém na tři stopery. Třebaže na Euru Wales nastupoval i v tradičnějším rozestavení 4-3-3. V baráži a nedávné Lize národů jsme nicméně sledovali tu první variantu, k níž tedy přistoupíme i v taktickém profilu.
Zajímavá je hned pozice brankářské jedničky. Tu totiž dlouho držel v současné chvíli první gólman Leicesteru Danny Ward, který odchytal celé Euro i kvalifikaci na mistrovství světa. Jenže před začátkem baráže se zranil, šanci dostal Wayne Hennessey a chopil se jí bravurně. Ukrajinu vydeptal devíti zákroky, udržel nulu a byl jednoznačným hrdinou Walesu a klíčovou postavou postupu do Kataru. Z branky pak de facto nevylezl ani v Lize národů.
A tak, přestože letos v Nottinghamu prakticky nechytá (a v jakémkoli klubu plnil roli jedničky naposled v sezóně 2018/19), je pravděpodobné, že pokývnutí od Roba Page bude směřovat právě k němu. Že mu to pořád ještě lepí, ostatně prokázal zrovna tuhle středu, kdy teprve podruhé stanul v brance Forest - a podruhé udržel čisté konto. Proti Tottenhamu.
Uprostřed tříčlenné obrany bude nastupovat stoper Rennes Joe Rodon, vedle nějž drží suverénní místo v sestavě i Ben Davies nalevo a Ethan Ampadu na pravé straně. Prvním náhradníkem je Chris Mepham, jehož se dost možná - vzhledem k neveselé situaci uprostřed zálohy dočkáme i v základní sestavě.
Ve středové linii, obvykle dvoučlenné, by se totiž v ideálním případě pohybovali Aaron Ramsey v roli ofenzivnější a Joe Allen v té obrannější. Jenže druhý jmenovaný hrál naposled v září a teprve v uplynulém týdnu se definitivně vrátil z marodky. Ano, naprosto totožně se opakuje situace před Eurem, kde sice Allen nakonec odehrál všechny čtyři zápasy Walesu, ale další rok a půl v jeho letokruzích může leccos změnit. A tak bychom nebyli překvapení, kdyby zpočátku turnaje jeho post zastoupil univerzál Ampadu. Dalšími možnostmi jsou totiž Matt Smith (MK Dons, třetí anglická liga), Joe Morrell (Portsmouth, totéž) a Dylan Levitt (Dundee United, skotská liga).
No a Ramseyho můžou v případě potřeby zastoupit Harry Wilson a Jonny Williams.
Velmi důležití jsou v Pageově systému krajní obránci, kteří v ofenzivní fázi plní i roli křídelníků. O jedničkách na oba kraje není sporu, pravé straně vládne Connor Roberts, vlevo bude hrát Neco Williams. Krýt záda jim bude matador a rekordman v počtu reprezentačních utkání (byť jej Gareth Bale na turnaji takřka jistě předběhne) Chris Gunter. Jiný čistokrevný krajní bek v nominací není, takže v případě absence Williamse by levou stranu asi obsadil Ben Davies a opět by došlo k přeskupení mezi stopery.
Jasným lídrem v ofenzivním trojzubci je Gareth Bale, s nímž Rob Page počítá primárně na pravé křídlo. Kdyby ale třeba hroťák Kieffer Moore neměl formu, je Bale připravený zaskočit i úplně nahoře. Nalevo začne Daniel James. Na rozdíl od většiny ostatních pozic, zde má osmačtyřicetiletý trenér i velmi kvalitní žolíky. Harry Wilson a Brennan Johnson můžou pořádně zamíchat kartami v jakékoli fázi zápasu i turnaje.
No a kdyby to takhle nefungovalo, počítejme s tím, že Page sáhne ke změně rozestavení na čtyři obránce. A pozor, tahle tranzice nemusí zákonitě spočívat ve střídání - už jsme viděli i to, že se Neco Williams jen posunul na kraj zálohy a Dan James stanul s Moorem/Balem na hrotu.
Tip na umístění: konec ve skupině
Přípravné zápasy
nebyly nalezeny žádné zápasy
Program zápasů - skupina B
21.11.2022
Al Rayyan
25.11.2022
Al Rayyan
29.11.2022
Al Rayyan
Konečná nominace
Datum nar.
17.07.1992
24.01.1987
22.06.1993
Datum nar.
14.09.2000
30.05.2000
24.04.1993
21.07.1989
03.12.1994
05.11.1997
23.09.1995
22.10.1997
13.04.2001
Datum nar.
14.03.1990
16.07.1989
27.04.2002
10.11.1997
17.11.2000
03.01.1997
26.12.1990
22.11.1999
09.10.1993
22.03.1997
Datum nar.
29.12.1998
23.05.2001
08.08.1992
25.01.1999
Související články
Zobrazit jen nejnovější
Zobrazit všechny
Představení účastníků MS 2022 - Korejská republika
20.11.2022, 15:38
Představení účastníků MS 2022 - Uruguay
20.11.2022, 10:00
Představení účastníků MS 2022 - Ghana
19.11.2022, 20:00
Představení účastníků MS 2022 - Portugalsko
19.11.2022, 15:00
Představení účastníků MS 2022 - Kamerun
19.11.2022, 10:00
Představení účastníků MS 2022 - Srbsko
18.11.2022, 19:58
Představení účastníků MS 2022 - Brazílie
18.11.2022, 15:00
Představení účastníků MS 2022 - Švýcarsko
18.11.2022, 10:00
Představení účastníků MS 2022 - Chorvatsko
17.11.2022, 20:00
Představení účastníků MS 2022 - Maroko
17.11.2022, 15:00
Představení účastníků MS 2022 - Kanada
17.11.2022, 10:00
Představení účastníků MS 2022 - Belgie
16.11.2022, 20:00
Představení účastníků MS 2022 - Japonsko
16.11.2022, 15:00
Představení účastníků MS 2022 - Německo
16.11.2022, 10:00
Představení účastníků MS 2022 - Španělsko
15.11.2022, 20:00
Představení účastníků MS 2022 - Kostarika
15.11.2022, 15:00
Představení účastníků MS 2022 - Tunisko
15.11.2022, 10:00
Představení účastníků MS 2022 - Dánsko
14.11.2022, 20:00
Představení účastníků MS 2022 - Austrálie
14.11.2022, 15:00
Představení účastníků MS 2022 - Francie
14.11.2022, 10:00
Představení účastníků MS 2022 - Polsko
13.11.2022, 20:00
Představení účastníků MS 2022 - Mexiko
13.11.2022, 15:00
Představení účastníků MS 2022 - Saúdská Arábie
13.11.2022, 10:39
Představení účastníků MS 2022 - Argentina
12.11.2022, 20:00
Představení účastníků MS 2022 - Írán
12.11.2022, 10:13
Představení účastníků MS 2022 - USA
11.11.2022, 20:00
Představení účastníků MS 2022 - Anglie
11.11.2022, 15:00
Představení účastníků MS 2022 - Nizozemsko
11.11.2022, 10:00
Představení účastníků MS 2022 - Senegal
10.11.2022, 20:11
Představení účastníků MS 2022 - Ekvádor
10.11.2022, 15:00
Představení účastníků MS 2022 - Katar
10.11.2022, 10:00
Komentáře (17)
Přidat komentářČerný kůň turnaje.
Nie
To nebyla otázka
Senegal.
Ten hype kolem nich he hrozný.
Budou rádi když nebudou poslední ve skupině, a to že vyřadí Anglii je naprosté sci-fi.
Čtvrtfinále, pak konec s Dánskem
nudny kun leda tak
To se nevylučuje
Len pre zaujímavosť, tých 64 rokov je nový rekord. Doteraz ho držali Egypt (1934 - 1990) a Nórsko (1938 - 1994). Dlhšie než Wales čakajú na účasť na MS už len Kuba a Indonézia (84 rokov od poslednej účasti).
Tím rozšiřováním nám to FIFA trochu komplikuje, ale i tak vidím celkem reálně, že na ten rekord zaútočíme.
TIP: čtvrtfinále
Dají Holandany nebo už v áčku čekáš že první místo dá Senegal/Ekvádor? Za mě postup ze skupiny a konec, což vlastně furt bude úspěch.
Já Holandsku nevěřím na tomhle šampionátě
taky ne, ale wales dali i v LN, čekám že čtvrt dají, víc ne
No otipoval jsem si je na max. čtvrtfinále ...a vlastně chyba, že jsem i tady u Walesu nenapsal to max. ...to je fakt.
Sledování komentářů
Chcete-li se rychle dovědět o nových komentářích k tomuto článku, přidejte si jej ke svým sledovaným. Upozornění na nové komentáře pak najdete ve svém osobním boxu Můj EuroFotbal v pravé části hlavičky webu.
Sledovat komentáře mohou pouze registrovaní uživatelé.
Nový komentář
Komentáře mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé. Jste-li již zaregistrován, přihlašte se vyplněním svého loginu a hesla vpravo nahoře na stránce. Nahlásit nelegální obsah můžete zde.
Registrace nového uživatele