Představení účastníků MS 2022 - Chorvatsko

Chorvaté se na mistrovství světa vydávají podruhé ve své historii jako obhájci medailí. Poprvé to ale nedopadlo vůbec dobře - když totiž Vatreni, jak se Chorvatsku přezdívá, na MS 2002 obhajovali medaile bronzové, skončila jejich pouť po porážkách s Mexikem a Ekvádorem už v základní skupině.

Očekávání jsou v této balkánské zemi už tradičně vysoká, s jejich naplněním to tamější fotbalisté každopádně nemají jednoduché. Mistrovství světa 2018 bylo z chorvatského pohledu naprosto skvělé - tahle malá země konečně naplnila potenciál, který se v jejím hráčském kádru skrýval, v klíčových momentech jí přálo potřebné štěstí, Luka Modrić předváděl senzační výkony, získal cenu pro nejlepšího hráče turnaje a položil velmi silné základ pro zisk Zlatého míče pro nejlepšího fotbalistu, který pak také později v roce 2018 obdržel.

Čtyři roky jsou ale dlouhá doba, nicméně pro Chorvatsko v čele se Zlatkem Dalićem je dobrá zpráva, že národní tým nezůstal stát na místě. Do Kataru totiž nepocestuje stejná - jen tedy o 4 roky starší - parta, která vybojovala v Rusku stříbro, ale mladší, vyváženější tým. Potenciál je tak opět zajímavý, zda jej ale Chorvati naplní, to už je věc druhá.


Chorvaté po druhém místě v roce 2018 neusnuli na vavřínech a do Kataru rozhodně neberou stejný tým, který vybojoval stříbrné medaile, což je pro fanoušky národního celku bezesporu dobrá zpráva. Jistě, v týmu i nadále zůstává nestárnoucí matador Luka Modrić, na kterého budou Chorvaté ve středu zálohy výrazně spoléhat, nicméně zbytek kádru skutečně doznal značných změn a Chorvatům během těchto 4 let dozráli někteří opravdu zajímaví fotbalisté.

Pokud se na věc podíváme řečí čísel, uvidíme, že do Kataru pocestuje jen 9 vicemistrů světa z roku 2018, hned 17 fotbalistů se do reprezentace probojovalo až po úspěšném tažení v Rusku. Z reprezentačního celku zmizel například útočník Mandžukić, záložník Rakitić či Ante Rebić, do kádru naopak pronikla mladá krev v podobě Maria Pašaliće, Joška Gvardiola nebo Borna Sosy.

Co se ligového fotbalu v samotném Chorvatsku týče, tam už tak nějak tradičně vládne slavné Dinamo Záhřeb. Celek z hlavního města se naposledy neradoval z ligového titulu v roce 2016/17, od té doby slavil 5 prvenství v řadě a k dalšímu má nakročeno i v letošním roce, kdy se po polovině soutěže nachází na první příčce s náskokem tří bodů na druhý Hajduk Split, přičemž má odehráno ještě o dva zápasy méně.

Dinamo Záhřeb se v letošní sezóně také vrátilo do milionářské Ligy mistrů a ostudu rozhodně neudělalo. V základní skupině sice skončilo na posledním místě, hned na úvod se ale postaralo o jednu z největších senzací, když na vlastním stánku díky brance Oršiće zdolalo Chelsea 1:0. Chorvatský celek pak ještě uhrál bod za remízu 1:1 se Salzburgem a se svým vystoupením může být navzdory vypadnutí spokojen.





Chorvatsko se chystá na svou celkově šestou účast mezi světovou elitou. Po vyhlášení nezávislosti v roce 1991 se Chorvaté poprvé na mistrovství světa představili v roce 1998 ve Francii a hned z toho byl obrovský úspěch. Parta okolo Davora Šukera či Slavena Biliće totiž senzačně přivezla bronzové medaile.

Chorvaté tehdy šampionát zahájili dvěma výhrami, když si nejprve poradili 3:1 s Jamajkou, na což navázali vítězstvím proti Japonsku. Závěrečné klání základních skupin sice dopadlo lépe pro Argentinu, to ale balkánský celek mrzet nemuselo, jelikož mělo postup již s předstihem zajištěn. Osmifinále proti Rumunsku rozhodla proměněná penalta kanonýra Šukera a Chorvaté se mohli těšit na čtvrtfinále proti Německu. V tom outsidera nasměroval za překvapivým postupem do semifinále v nastaveném čase první půle křídelník Jarni, v poslední desetiminutovce pak razítko na postup Chorvatska dodal Vlaović a Šuker.

V semifinále čekal pořádně tvrdý oříšek - vyřadit domácí Francii. Chorvatsko se ale úkolu nezaleklo a hned na startu druhého dějství se díky gólu Šukera dostalo do vedení. To však dlouho neudrželo, jen o minutu později srovnal Thuram, který pak také v 70. minutě Francii nasměroval do finále. Chorvaté ale zmobilizovali všechny své síly a v duelu o bronz díky brankám Prosinečkiho a Šukera přehráli Nizozemce 2:1.

O čtyři roky později na turnaji v Japonsku a Jižní Koreji ovšem Chorvaté své pozice neobhájili. Na obhájce bronzových čekala poměrně těžká skupina s Itálií, Mexikem a Ekvádorem. Komplikace přišla hned na úvod turnaje, kdy balkánská reprezentace podlehla těsně Mexiku. Následoval překvapivý obrat proti silným Italům a výhra 2:1, jenže v rozhodujícím klání skupiny Chorvatsko podlehlo Ekvádoru a s turnajem se rozloučilo.

Základní skupina byla stopkou chorvatského výběru také v roce 2006 v Německu. Tehdy bylo vystoupení národního celku na závěrečném šampionátu velkým zklamáním, ten totiž nevyhrál ani jeden duel. Nejprve podlehl Brazílii, následně jen remizoval s Japonskem, ovšem i tak mohl v případě výhry nad Austrálií postoupit dále. Chorvaté šli dvakrát do vedení, jenže jej nedokázali udržet a v utkání, které se do dějin zapsalo také zkratem sudího Grahama Polla, který Josipu Šimunićovi udělil dokonce 3 (!) žluté karty, než jej vyloučil, uhráli pouze remízu 2:2 a s turnajem se rozloučilo.

Šampionát v roce 2010 tato balkánská reprezentace vynechala, na největším fotbalovém turnaji se ukázala až v roce 2014, jenže dopadla stejně jako v předchozích dvou vystoupeních - skončila už po základní skupině, když podlehla Brazílii, přehrála Kamerun a v rozhodujícím klání nestačila na Mexiko.

Velký úspěch ale přišel v roce 2018 v Rusku. Parta okolo Luky Modriće, Ivana Rakitiće či Ivana Perišiće s přehledem vyhrála základní skupinu, kde hladce zdolala Nigérii, následně překvapivě deklasovala 3:0 Argentinu a v posledním klání skupiny porazila i Island 2:1. Následovalo infarktové osmifinále proti Dánsku, kde se skóre dvakrát měnilo už v úvodních pěti minutách, po výsledku 1:1 se ale hrálo prodloužení a ve 115. minutě mohl z pokutového kopu rozhodnout Modrić. Jenže brankář Schmeichel jeho penaltu chytil, a tak se rozhodovalo až v rozstřelu. V něm už byla tentokráte hvězda Realu Madrid úspěšná a společně se svými spoluhráči nakonec mohl slavit postupem.

Ve čtvrtfinále čekali na Chorvaty domácí Rusové a zápas se po výsledku 2:2 znovu rozhodoval až na penalty. I tentokrát uspěli Modrić a spol. a mohli se těšit na semifinále s Anglií. S tou po brance Trippiera sice rychle prohrávali, vyrovnat ale dokázal v druhé půli Perišić a v prodloužení rozhodl o postupu útočník Mandžukić. Spanilou jízdu Chorvatů tak zastavili až ve finále silní Francouzi - na úvodní smolnou vlastní branku Mandžukiće ještě stihl odpovědět Perišić, pak se ale favorit díky brankám Griezmanna, Pogby a Mbappého utrhl a outsider už zvládl po minele Llorise jen snížit zásluhou Mandžukiće. I tak bylo ale druhé místo skutečně obrovským úspěchem.


V kvalifikačních bojích to dlouho vypadalo na to, že snad Chorvaté budou muset do baráže, nakonec je ale zachránil až poslední hrací den, ve kterém si zajistili vítězství a přímý postup. Vicemistr světa z roku 2018 byl nalosován do skupiny H, kde změřil síly s Ruskem, Slovenskem, Slovinskem, Kyprem a Maltou.

O favoritovi tedy nebylo pochyb, nicméně žádná spanilá jízda za postupem se tedy rozhodně nekonala. Že to nebude procházka růžovým sadem, to naznačil už úvodní hrací den, kdy Chorvaté překvapivě padli ve Slovinsku. O tři dny později doma přivítali trpaslíka z Kypru, jenže se nekonala žádná bláznivá přestřelka - Chorvaté zvítězili těsně 1:0, tři body jim vystřelil těsně před poločasem Pašalić. V posledním březnovém klání pak na domácí půdě hravě zdolali outsidera z Malty 3:0.

V září 2021 si pak Chorvaté připsali druhou ztrátu bodů, když na horké ruské půdě jen remizovali 0:0. V dalším duelu to dlouho vypadalo na další ztrátu a pořádnou komplikaci postupových plánů, což ale odmítl čtyři minuty před koncem základní hrací doby Brozović, který konečně zlomil houževnatý odpor Slováků. O tři dny později si pak favorit skupiny doma pohodlně poradil se Slovinskem poměrem 3:0 a bodově se srovnal s Ruskem - oba národní celky měly shodně 13 bodů.

Říjnová část přinesla vicemistrům světa z roku 2018 nepříjemnou komplikaci - nejprve sice splnili povinnost a porazili Kypr, pak ale na vlastním hřišti nepodali vůbec dobrý výkon proti Slovensku, dvakrát museli dotahovat a museli se spokojit s remízou 2:2. A protože Rusko své duely zvládlo, ztráceli Chorvaté najednou dva body.

Situaci ale měli stále ve svých rukách, v posledních dvou listopadových kláních je totiž čekala konfrontace s outsiderem z Malty a právě s prvním Ruskem. Maltu favorit smetl jasně 7:1, Rusko ale proti dalšímu trpaslíkovi z Kypru také nezaváhalo a vše bylo připraveno na grandiózní finále.

Ve Splitu se dlouho hrál vyrovnaný, opatrný fotbal bez většího množství šancí a Rusové dlouho drželi pro ně postupový výsledek 0:0. Chorvatsko nakonec ale přece jenom zlomilo zápas na svou stranu, když si devět minut před koncem dal smolný vlastní gól Kudryashov, který Chorvatsku zajistil první místo ve skupině a přímý postup na šampionát do Kataru.




Na lavičce Chorvatska opět najdete stálici v podobě Zlatka Daliće. Tento chorvatský trenér pocestuje s národním výběrem již na třetí šampionát v řadě a očekávání jsou vysoká. Chorvatská reprezentace přece jenom obhajuje stříbrné medaile, národu se zdá se podařila generační výměna a tamější fotbalová veřejnost vždy byla a vždy bude náročná, takže očekává podobně spanilou jízdu turnajem.

Ovšem Chorvatsko bylo na závěrečných turnajích často zcela nevyzpytatelné - mohl přijít absolutní úspěch, nebo také úplný výbuch. Pravdou ale je, že Zlatko Dalić se zatím velkému neúspěchu vyhýbá. Jistě, na loňském EURU toho Chorvatsko mohlo dokázat více, ale ono vypadnout se Španělskem v prodloužení prostě také není žádná hanba.

Zajímavé přitom je, že tenhle chlapík za sebou nemá nikterak zvlášť zářnou trenérskou kariéru. Na trenérskou židli poprvé usedl v klubu Varteks, dál pak trénoval například Rijeku nebo Dinamo Tirana, než se v roce 2010 vydal dále na východ. V rámci své kariéry vyzkoušel ještě čtyři kluby v Saúdské Arábii a Spojených arabských emirátech, načež v říjnu 2017 vystřídal na lavičce chorvatského národního celku odvolaného Anteho Čačiće.

A na té se mu daří opravdu náramně. Zlatko Dalić možná není nejlepší stratég na světě, nicméně se mu okolo národního týmu dlouhodobě daří vytvářet dobrou atmosféru, velmi dobře pracuje s lidmi a různorodá ega byl schopen skloubit tak, aby tvořila jeden tým - což je právě něco, na čem Chorvaté v historii nejednou vyhořeli.

Co se výsledků týče, o stříbře na MS 2018 už řeč byla, evropský šampionát v roce 2021 už sice tak úspěšný nebyl a medaili nepřinesl, Dalić ale po něm zvládl další velmi důležitý úkol - provést generační obměnu a do národního celku zapracovat mladé pušky, které přinesly tolik potřebný svěží vítr. V kvalifikaci to sice žádná krasojízda nebyla, jak ale napovídají poslední výsledky, Dalić pravděpodobně našel optimální sestavu a Chorvatsko by tak i na tomto mistrovství světa mohlo kdekoho překvapit.




Nestárnoucí kapitán chorvatského národního celku se chystá na svůj poslední reprezentační turnaj a bude doufat, že naváže na své výkony z mistrovství světa 2018, kdy byl vyhlášen vůbec nejlepším hráčem celého turnaje. Tehdy bylo Modrićovi 32 let a byl na vrcholu svých sil. Málokdo ovšem tušil, že se z něj prakticky nepohne ani v 37 letech.

Vůbec reprezentační kariéra Luky Modrić je hodná obdivu. Jako mladík se do reprezentačního celku poprvé prosadil v březnu 2006 v utkání proti Argentině, od té doby odehrál 154 reprezentačních duelů, představil se na 7 velkých reprezentačních turnajích a na tom osmém s největší pravděpodobností ukončí reprezentační kariéru. Ve svých 154 zápasech nasbíral 23 branek a 24 asistencí a díky stříbru na MS 2018 se nesmazatelně zapsal do historie chorvatského fotbalu. V témže roce mu výborné výkony a výsledky na klubové i reprezentační úrovni vynesly vítězství v anketě Zlatý míč a prvním chorvatským fotbalistou v dějinách, který byl označen za nejlepšího fotbalistu planety.

Na klubové scéně má za sebou Modrić také mimořádně povedenou sezónu. S Realem Madrid vyhrál ligovou soutěž a zároveň předvedl perfektní tažení Ligou mistrů s přehlídkou dramatických momentů a zvratů, přičemž na konci mohl pozvednout ušatý pohár nad hlavu. Právě Modrić, Kroos a Benzema ukázali, že věk je skutečně jenom číslo a fotbal světové úrovně se dá hrát i hluboko po třicítce. Že Modrić stále umí geniální věci, to ukázal například ve čtvrtfinálové odvetě proti Chelsea, kdy jeho pas šajtlí na skórujícího Rodryga doslova postavil Real zpět na nohy.

Není tedy divu, že na něm staví i reprezentace. Právě střed pole, kde se Modrić potká s Kovačićem a Brozovićem, patří mezi nejsilnější stránky balkánského celku. A pokud se všichni jmenovaní na šampionátu představí v optimální formě, pak si zálohy soupeřů s míčem zas až tolik nezahrají.




Teprve dvacetiletý stoper německého Lipska patří mezi nejtalentovanější obránce současného fotbalu. V létě okolo něj kroužila londýnská Chelsea, a i když se přestup neupekl, dá se čekat, že Gvardiol dříve nebo později do jednoho z evropských velkoklubů skutečně zamíří.

Gvardiol na sebe poprvé upozornil v covidové sezóně 19/20, kdy se mu podařilo proniknout do prvního týmu Dinama Záhřeb, v jehož dresu odehrál 11 ligových duelů. O rok později už se nastálo zabydlel v základní sestavě svého týmu, na své konto přidal dalších 25 zápasů v lize a 10 v Evropské lize, načež si jej vyhlédlo německé Lipsko a neváhalo za chorvatského zadáka vysázet okolo 19 miliónů euro. V Německu se pak Gvardiol prosadil takřka okamžitě a po výborné první sezóně se bleskurychle začalo spekulovat o možném přesunu mezi nejlepší týmy světa.

V reprezentaci Gvardiol debutoval v přátelském utkání proti Belgii před Eurem 2021. Reprezentační kouč Dalić jej pak okamžitě vzal i na závěrečný šampionát, kde jej ve všech čtyřech duelech zařadil do základní sestavy.

A proč je vlastně Jožko Gvardiol tak žádaným obráncem? Jeho velkou předností je vynikající technika, precizní přihrávky a celkově odvážná práce s míčem při budování hry. To dokumentují různé statistiky měřící kvalitu rozehrávky, kde se Gvardiol mezi bundesligovými zadáky řadí k těm vůbec nejlepším. Při samotném bránění pak dvacetiletý mladík vyznává velmi aktivní, agresivní přístup, dobře se mu hraje ve vysunuté defenzivní linii a disponuje i dobrou rychlostí, kterou využije v případě, kdy tu a tam propadne a útočníka soupeře musí nahánět na vlastní polovině.




Odhadovat základní sestavu chorvatského národního celku, to není úplně jednoduchá záležitost. Ano, na několika postech o startujících hráčích skutečně není vůbec žádného sporu, jenže jinde má zase hlavní kouč k dispozici několik vyrovnaných možností a o tom, kdo nakonec bude v základní sestavě, budou rozhodovat jen maličkaté detaily.

Co se herního stylu Vatreni týče, ten je postavený okolo velmi silné záložní řady. Chorvaté rádi hře dominují, diktují tempo hry a drží balón. V jejich podání ovšem povětšinou nejde o žádnou sterilní, pomalou obehrávanou, naopak rádi chodí do rizika, zkouší průnikové přihrávky a nebojí se případné ztráty míče. V momentech, kdy se naopak dostanou pod tlak soupeře, jsou zase schopni podniknout bleskurychlý protiútok a svého soka během pár vteřin zastihnout v nedbalkách.

Slabinu bychom nalezli v brance, kde Chorvatům chybí brankář světové extratřídy, a otázkou také zůstává, s jakou spolehlivostí budou Vatreni proměňovat svoje šance - v ofenzivě totiž národnímu celku chybí vyložený "bomber", hodně se tak bude očekávat od křídelních hráčů.

Pokud se nestane nic neočekávaného, Chorvaty uvidíme na hřišti sešněrované v rozestavení 4-3-3.

Co se brankáře týče, tento post patří v chorvatském národním celku mezi ty hůře obsazené. Přednost pravděpodobně dostane gólman Dinama Záhřeb, Dominik Livaković, který má za sebou několik dobrých výkonů v letošní základní skupině Champions League. Záda mu bude krýt Ivica Ivušić.

Oproti EURU 2020 doznala velkých změn stoperská dvojice, v té by se totiž měly představit hned dvě mladé pušky. Jedno z míst má pro sebe rezervované Joško Gvardiol, jeho parťákem by se měl dvaadvacetiletý zadák Dinama Záhřeb, Josip Šutalo. Oba obránci disponují velmi dobrou rozehrávkou a celkově práce s míčem patří mezi jejich hlavní přednosti. Alternativou na post stoperů jsou pak dva veteráni v podobě Dejana Lovrena a Domagoje Vidy.

Na pozicích krajních obránců může trenér Dalić vybírat z různých profilů hráčů a obranu tak poskládat s ohledem na silné či slabé stránky soupeřů. Na levé straně by měl v základní sestavě začít Borna Sosa - obránce německého Stuttgartu je moderním, ofenzivním typem beka, co se rád zapojuje do útočných akcí svého celku. Na lavičce pak bude připraven hráč s podobným jménem, ale odlišným herním profilem - defenzivní Borna Barišić. Na pravé straně je situace obdobná, Zlatko Dalić může opět vybírat ze dvou jmen a šanci v zahajovací jedenáctce pravděpodobně dostane Josip Juranović, který toho do ofenzivy přináší přece jenom více než jeho konkurent, Josip Stanišić.

Záloha je bezesporu nejlépe obsazenou řadou Vatreni. Zlatko Dalić zde vedle sebe může poskládat hráče Realu Madrid, Interu Milán a anglické Chelsea, což je luxus, který mu může většina reprezentačních koučů jenom závidět. Na postu defenzivního záložníka by se měl představit Marcelo Brozović. Je tu ale jedno velké ale. Záložník Interu totiž před šampionátem laboroval se zraněním a je otázkou, v jaké formě a kondici se na začátku turnaje bude nacházet. Pokud by jej Zlatko Dalić nemohl využít hned od prvních minut, pak jeho místo pravděpodobně zaujme Kristijan Jakić.

Na místě dvou ofenzivních osmiček se představí Mateo Kovačić a Luka Modrić. Prvně jmenovaný v posledním roce výrazně zlepšil svou hru ve finální třetině hřiště, a i když to se střílením branek stále není žádná sláva, alespoň si začal na své konto připisovat více vytvořených šancí a asistencí. O kvalitách Luky Modriće už řeč byla, tenhle nestárnoucí chlapík zkrátka umí svým herním stylem potěšit oko snad jakéhokoliv fanouška na světě.

Co se ofenzivy týče, Zlatko Dalić má na výběr z hned několika solidních variant. Potíž je ovšem v tom, že Chorvatům ve finální třetině hřiště chybí jasná hvězda, někdo, na koho by se dalo vždy spolehnout, že šance přetaví v branky. Na levém křídle se představí veterán Ivan Perišić, který se chystá už na svůj šestý velký turnaj. Záložník Tottenhamu by měl být po Modrićovi nejstarším členem základní sestavy a na jeho zkušenosti a zakončení tak budou Vatreni velkou měrou spoléhat. Na pravém kraji už situace není tak jasná, zde může hlavní kouč vybírat z trojice Mario Pašalić, Nikola Vlašić a Lovro Majer. Kdo začne v základu, není lehké odhadovat, naše volba každopádně padla na záložníka italské Atalanty, Maria Pašaliće.

V útoku sice hlavní trenér může vybírat z několika různých herních profilů, ani jeden však reprezentačnímu výběru nepřináší to nejdůležitější - stabilní přísun vstřelených branek. Šampionát asi v základní sestavě začne Andrej Kramarić - tenhle ofenzivní hráč Hoffenheimu ale není typickou devítkou, je to spíše křídelní hráč přesunutý na vrchol sestavy a v národním celku tak často plní roli jakési falešné devítky. Pokud by Vatreni chtěli využít služeb tradičnějšího čísla devět, pak mohou sáhnout po Brunu Petkovićovi. Tohohle útočníka Dinama Záhřeb ale trápí velká nevyrovnanost výkonů - když má formu, dokáže v obraně soupeře nadělat pořádnou paseku, když ale ne, prakticky nevíte o tom, že je na hřišti. Teoreticky lepší volbou při hře na klasického hroťáka by tak mohl být útočník Osasuny, Ante Budimir. Ten krom skvělé hry zády k bráně a ve vzduchu přidává i velkou pracovitost při hře bez míče, což by nakonec mohlo naklonit misky vah na jeho stranu.