Představení účastníků MS 2022 - Belgie

O Mistrovství světa 2022 se v Belgii už před deseti lety mluvilo v souvislosti s tím, že půjde o vrchol její zlaté generace v čele s útočníkem Lukakem či záložníkem Kevinem de Bruynem. Naneštěstí pro třetí celek ze šampionátu v roce 2018 se ale zdá, že vrchol má tato generace již za sebou.

Jistě, kádr Belgie je stále prošpikovaný výbornými fotbalisty a takový Kevin de Bruyne stále nepřestává udivovat svými výkony. Thibaut Courtois zase loni předvedl jeden z nejlepších výkonů brankáře ve finále Champions League, kterým se postaral o těsnou výhru svého Realu nad Liverpoolem.

Jenže velký problém - minimálně na papíře - má Belgie v defenzivě. Rudí ďáblové ani na vrcholu svých sil nepůsobili nejkompaktnějším dojmem, v současnosti je navíc jejich stoperská dvojice jemně řečeno za zenitem. Když si k tomu připočteme i zdravotní trable důležitého útočníka Lukaka, Belgičané rozhodně nebudou vstupovat do šampionátu v ideálním rozpoložení.


Belgie má před závěrečným turnajem - chce se říct tak trochu již tradičně - problém se zdravotním stavem svých největších hvězd. Romelu Lukaku totiž od léta marodí s poraněním stehenního svalu, od srpna hrál za svůj Inter Milán jen dvakrát, a ačkoliv je v závěrečné nominaci a do startu turnaje by se měl plně vykurýrovat, nad jeho herní pohodou visí velký otazník.

Dobře na tom není ani Eden Hazard - klíčový muž Belgie z MS 2018 zaznamenal od posledního světového šampionátu strmý ústup ze slávy. Po svém přestupu z Chelsea do Realu Madrid jakoby ztratil veškerou motivaci - jeho přístup prý nebyl ideální, navíc se mu na paty lepila nejrůznější zranění, kvůli čemu letos zasáhl jen do šesti zápasů. Vlastně by ani nebylo překvapení, kdyby se vůbec neobjevil v základní sestavě týmu Roberta Martineze.

Co se domácí belgické scény týče, tam momentálně jednoznačně dominuje celek Club Bruggy. Tento tradiční celek získal poslední tři mistrovské tituly, i když v dosavadním průběhu té letošní sezóny už to taková sláva není. Ligu totiž vede KRC Genk, Bruggy jsou se ztrátou 11 bodů až na průběžném čtvrtém místě tabulky. Na druhou stranu si tento belgický klub své dílčí ligová zaváhání plně vynahradil v milionářské Lize mistrů. V té totiž naplno využil slabší formy Leverkusenu a Atlétika Madrid a poprvé v historii pronikl ze základních skupin do osmifinále. Jistotu pokračování v soutěži už měl navíc po čtyřech zápasech, Bruggy totiž třikrát vyhráli, jednou remizovali a neinkasovali ani jeden gól. Pak se sice jejich forma zhoršila - doma podlehli Portu vysoko 0:4 a v Leverkusenu uhráli jen remízu 0:0, kvůli čemu přišli o první místo v tabulce - nicméně to belgickému celku radost určitě nekazí. V osmifinále Champions League se tak postaví portugalské Benfice a bude usilovat o senzační postup do čtvrtfinále.





Belgie je tradičním účastníkem světových šampionátů, velkých úspěchů byste ale v historii této země našli poskrovnu. Na fotbalovém mistrovství světa se Belgie představila třináctkrát a jejím největším úspěchem bylo třetí místo před čtyřmi lety v Rusku. Za zmínku stojí ještě také čtvrtá příčka na šampionátu v Mexiku v roce 1986.

Poprvé se Belgie mezi světovou smetánkou ukázala hned na historicky prvním turnaji v roce 1930 v Uruguayi, kde ale skončila hned v základní skupině. Své první výhry na závěrečném turnaji se nedočkala ani v roce 1934 či 1938.

Znovu se Rudí ďáblové na závěrečném turnaji ukázali v roce 1954 ve Švýcarsku, kde v základní skupině sehráli krásný duel s Anglií, který skončil divokou remízou 4:4. Postoupit se však Belgii stejně nepodařilo, prohra 1:4 s Itálií ji totiž odsoudila k neúspěchu.

Kýžený postup do další fáze turnaje nepřišel ani na turnaji v Mexiku, kde Belgie po jedné výhře a dvou porážkách opět skončila už v základních skupinách. Poprvé se Rudým ďáblům podařilo dosáhnout alespoň dílčího úspěchu v roce 1982, kdy porazili Argentinu, Salvador a po remíze s Maďarskem postoupili do druhé skupiny. V té ovšem v konkurenci Polska a Sovětského svazu neuspěli.

V Mexiku o čtyři roky později se Belgie konečně probojovala až do bojů o medaile. Přitom však v základních skupinách žádnou parádu nepředvedla - remizovala s Paraguayií, porazila outsidera z Íránů a podlehla Mexiku, i to ale na postup stačilo. V osmifinále po parádním zápase porazili Sovětský svaz v prodloužení 4:3, ve čtvrtfinále si poradili po penaltách poradili se Španělskem a jejich jízdu zastavila až v semifinále silná Argentina. Belgie pak nezvládla ani souboj o třetí místo s Francií a skončila na bramborové příčce.

Na další tři mundialy se pak Belgie sice kvalifikovala, díru do světa na nich ale neudělala. V prvních dvou případech se s turnajem rozloučila v osmifinále, v roce 1998 ve Francii pak nepostoupila ani ze základní skupiny. Na turnaj do Japonska a Jižní Korei se Belgie probojovala díky barážovému vítězství nad Českem. Parta okolo Marca Wilmotse pak na závěrečném turnaji předváděla sympatické výkony, v základní skupině remizovala s Japonskem a Tuniskem, v rozhodujícím klání ale porazila Rusko a pronikla do osmifinále. V té se ovšem postavila velmi silné Brazílie, a i když se soupeřem Belgie dlouho držela krok, nakonec ji branky Rivalda a Ronalda poslaly ze šampionátu dolů.

Následně si Belgičani dali na dva šampionáty pauzu, mezitím jim do dospělého fotbalu vlétla talentovaná generace okolo Edena Hazarda, Kevina de Bruyneho a Romelua Lukaka a na závěrečný turnaj do Brazílie v roce 2014 již jeli jako možný černý kůň turnaje. Rudí ďáblové se sice neprezentovali žádným oku lahodícím fotbalem a jejich hru do značné míry limitovala absence typického levého obránce, základní skupinou ale prošli bez ztráty jediného bodu poté, co postupně zdolali Alžírsko, Rusko a Jižní Koreu. V osmifinále předvedli svůj asi nejlepší výkon, když branku USA zasypali hromadou střel. Skórovat se jim ale podařilo až v prodloužení a po výhře 2:1 prošli do čtvrtfinále, kde jejich pouť zastavila Argentina.

V roce 2018 pak už Belgie patřila mezi ty vůbec největší favority na vítězství na celém turnaji. V základní skupině neměli svěřenci Roberta Martineze vůbec žádný problém - na začátku si hravě poradili s Panamou, následně přestříleli u Tunisko a v zápase náhradníků, kdy ani jednomu z týmů o nic nešlo, díky brance Januzaje přehráli Anglii. V osmifinále si po obrovském dramatu a obratu z 0:2 poradili s Japonskem, ve čtvrtfinále poněkud překvapivě přehráli 2:1 Brazílii a jejich pouť turnajem zastavila až v semifinále Francie. Souboj zklamaných o třetí místo ale Belgie zvládla lépe, podruhé na turnaji zdolala Anglii a radovala se ze svého největšího úspěchu v dějinách - z bronzových medailí.


Belgičané neměli s kvalifikováním se na závěrečný turnaj mnoho starostí, o čemž své vědí i fanoušci českého národního celku. Třetí celek z MS 2018 se totiž v rámci kvalifikační skupiny utkal právě s Českem, dále změřil síly s Walesem, Estonskem a Běloruskem.

Před začátkem bojů byla Belgie jednoznačným favoritem a svou roli také do puntíku splnila. Kvalifikační skupinu vyhrála se ziskem dvaceti bodů po šesti výhrách a dvou remízách, na druhý Wales měla pohodlný náskok pěti bodů.

Postupové boje Belgičané zahájili v březnu 2021, když na domácí půdě otočili duel s Walesem a po brankách De Bruyneho, Thorgana Hazarda a Lukaka zvítězili 3:1. Následně se představili v Praze, kde proti Česku nepodali vůbec dobrý výkon a za remízu 1:1 mohli být vlastně ještě rádi - na branku Provoda odpovídal o deset minut hvězdný Romelu Lukaku.

Následně si parta trenéra Roberta Martineze hravě poradila s dvěma outsidery - Bělorusko favorit roznesl vysoko 8:2, zatímco pro Estonce si připravil branek pět. Pravda, Estonci alespoň dokázali dvakrát odpovědět, ovšem to na výhře Belgie nemohlo nic změnit.

Druhou část kvalifikace Belgie zahájila jasnou výhrou nad Českou republikou, kterou svými brankami zařídili Lukaku, Hazard a Saelemaekers. O tři dny později měl favorit paradoxně plné ruce práce s outsiderem z Běloruska. Těsnou výhru 1:0 zařídil Praet.

Definitivní jistotu postupu si Rudí ďáblové zařídili 13. listopadu 2021, kdy si na domácí půdě poradili s Estonskem a po výhře 3:1 mohli oslavovat postup na mistrovství světa do Kataru. V posledním duelu kvalifikační skupiny už Belgii o nic nešlo, přesto se jim podařilo na půdě Walesu vyválčit alespoň remízu 1:1 a projít tak celým kvalifikačním sítem bez jediné porážky.




Pomalu, polehoučku se zdá, že se éra Roberta Martineze coby kouče belgického národního týmu chýlí ke konci. Jak ale bude hodnocená? Španělský kouč vede Rudé ďábly od roku 2016 a výkony reprezentačního celku bezesporu pozvedl. Pod jeho předchůdcem Marcem Willmotsem na hřišti často vládl chaos a nebyl poznat žádný jasný rukopis trenéra, což se o Martinezově působení říct rozhodně nedá. Své ovečky navíc dovedl k bronzu na MS 2018, což byl pro Belgii historicky vůbec největší úspěch.

Na druhou stranu se otazník vznáší nad tím, zda skutečně vytěžil potenciál týmu na maximum. Ostatně v hodnocení trenéra bude bezesporu hrát výraznou roli právě výsledek na nadcházejícím světovém šampionátu, kam ale Belgie v porovnání se situací z roku 2018 nevyráží v úplně ideálním rozpoložení.

Na druhou stranu tu jsou jisté důležité aspekty, které v kompetenci trenéra Martineze prostě a jednoduše nejsou. Mistrovství světa 2022 bylo už před takovými deseti lety označeno jako vrchol "zlaté" generace Belgičanů, jenže to nemohl nikdo tušit, že Eden Hazard po roce 2019 v podstatě přestane mezi špičkou existovat. Taky nemohl nikdo tušit, že se v podstatě nenajde žádná adekvátní náhrada za Vertonghena a Alderweirelda, kvůli čemu bude Belgie bohužel trpět na pomalou, přestárlou obranu.

Ona ostatně i poslední forma Belgie mnohé naznačuje. Z posledních deseti soutěžních duelů totiž vyhráli jen čtyři - dvakrát zdolali Polsko, jednou Wales a jednou Estonsko. Dále pak uhráli ještě čtyři remízy a proti Itálii a dvakrát Nizozemí odešli na straně poražených.

Kouč Martinez bude na světovém šampionátu určitě sázet na osvědčené zbraně, které využívá po celou svou kariéru - postupnou, trpělivou rozehrávku, metodickou hru s míčem a sázet bude určitě na různá nacvičená schémata. Otázkou ovšem je, jak bude Belgie vypadat v defenzivě - sestava bude s největší pravděpodobností na tři stopery, nicméně žádný zběsilý presink nečekejte, na to ona základní stoperská trojice prostě a jednoduše nemá rychlost. Je tedy otázkou, zda Martinez zvládne namíchat takový koktejl, který vytáhne to nejlepší ze záložníka Kevina de Bruyneho, načež zároveň zakryje i rychlostní slabiny stárnoucí defenzivy.




Kdekdo by asi čekal, že bude za tahouna týmu označen záložník Kevin de Bruyne. Hráč Manchesteru City bude bezesporu jedním z těch klíčových osobností výběru Roberta Martineze a bude mít na starosti většinu ofenzivního snažení svého celku. Však také tento Belgičan umí prakticky všechno - nedělá mu problém ostře vystřelit pravačkou nebo levačkou, jeho centry patří k těm nejlepším na světě a krom toho umí vymyslet i nečekané, takřka až geniální řešení.

Naše volba ale padla na brankáře Realu Madrid, Thibauta Courtoise. Ten prožil po osobní stránce skutečně vynikající rok a sezónu 21/22. V ligové soutěži udržel v minulé sezóně celkem 16 čistých kont a s Realem Madrid vyhrál La Ligu a Ligu mistrů.

Ovšem co víc, některé výkony tohoto belgického brankáře patřily k těm vůbec nejlepším, které byly v této soutěži kdy vidět. Real Madrid ve vyřazovací části nejprestižnější klubové soutěže rozhodně nedominoval a mnohokrát potřeboval svého brankáře, aby mu vyloženě zachránil kůži. A Thibaut Courtois byl vždy připraven - ve čtvrtfinále vychytal parádními zákroky například Azpilicuetu nebo Havertze, v semifinále zase deset minut před koncem odvety předvedl parádní zákrok proti Jacku Grealishovi, čímž udržel Real ve hře a svým spoluhráčům tak dal možnost předvést jeden z nejpamátnějších obratů.

Vůbec nejlepší výkon si však belgický brankář nechal na samotné finále. V něm předvedl celkem 9 zákroků, ty nejlepší si nechal na konfrontace s Maném a Salahem, doslova tak zamknul vlastní bránu a svůj Real dovedl k těsnému vítězství 1:0.

Pokud má Belgie dojít v šampionátu daleko, pravděpodobně bude svého brankáře potřebovat v obdobné formě. Stejně jako Real totiž ani Belgičané nebudou ve všech zápasech dominovat, slabší obrana dává tušit, že se Courtois tu a tam bude muset činit, pokud ale bude předvádět podobně kvalitní zákroky, pak se branky budou soupeřům střílet jen velmi těžce.




Problémy se stárnoucí obranou Rudých ďáblů by v budoucnu mohl vyřešit mladíček Zeno Debast. Tento devatenáctiletý odchovanec Anderlechtu do velkého fotbalu vtrhl naplno až v poslední sezóně, v belgickém národním týmu si připsal debut až v zářijových duelech proti Walesu a Nizozemí, nicméně i to stačilo, aby si vysloužil pozvánku na světový šampionát.

Ostatně trenér Roberto Martinez byl s jeho dvěma starty maximálně spokojen, a to dokonce natolik, že je označil jako jeden z nejlepších debutů, který v posledních letech coby trenér Belgie viděl.

Zeno Debast dostal do vínku ideální fotbalové geny - oba jeho rodiče se totiž nejoblíbenějšímu sportu sami věnovali a svému synovi také atraktivitu kulatého nesmyslu velmi rychle vysvětlili.

Ve svých 6 letech byl Zeno Debast přijat do akademie Anderlechtu Brusel. Zprvu se ale profiloval jako ofenzivní záložník, nikoliv jako obránce - což bylo dáno i jeho nižším vzrůstem, mezi vrstevníky totiž patřil k těm menším hráčům.

To se změnilo až v roce 2019, kdy mladý Belgičan nečekaně vytáhl až na svých současných 189 centimetrů a byl přesunut do defenzivní linie. V prvním týmu debutoval v květnu 2021, v dalším sezóně si připsal celkem 6 dalších startů, ale naplno se prosadil až na začátku sezóny 2022/23. Nový trenér Anderlechtu totiž přešel na hru se třemi stopery a mladého stopera začal využívat na pravé straně stoperské trojice. Zeno Debast se v základní sestavě rychle zabydlel a nevynechal jediný ze 16 ligových duelů svého klubu.

A co vlastně patří mezi největší přednosti mladého zadáka? Díky své minulosti coby ofenzivního záložníka je to jednoznačně dobrá technika a velmi dobrá rozehrávka například v podobě dlouhých křižných diagonál. Debast také umí balón agresivně vyvést a přečíslit tak obranu soupeře. Hlavní slabinou mladíka pak zůstává hra ve vzduchu a celkově stále ještě menší fyzická síla.




Od Belgičanů žádné zásadní taktické inovace, rošády či překvapení rozhodně nečekejte. Roberto Martinez bude spoléhat staré, několikrát vyzkoušené věci, které fungovaly už na mundialu v roce 2018.

Co se formace týče, s jistotou uvidíme hru na tři stopery. Zda ale půjde o formaci 3-4-3, 3-4-1-2 nebo 3-4-2-1, to už bude záviset na personálním obsazení jednotlivých postů a zřejmě také na soupeři, kterému zrovna budou Belgičané čelit. Výhodou celku Roberta Martineze je bezesporu "dobře nalosovaná” skupina. Úvodní duel s Kanadou by evropský favorit měl zvládnout stoprocentně, Maroko v kole druhém bude představovat zřejmě těžší překážku, nicméně pokud ji Belgie překoná, s velkou pravděpodobností bude mít jistotu postupu a v posledním klání se silným Chorvatskem už bude moci pošetřit síly - no a ve vyřazovací fázi už se může stát cokoliv.

O postu brankáře není třeba vůbec spekulovat. Mezi tři tyče se postaví hvězda Realu Madrid a jeden z nejlepších brankářů světa, Thibaut Courtois. V případě, kdy by se tomuhle vytáhlému chlapíkovi nedejbože snad něco přihodilo, tak budou jako záskok připraveni Simon Mignolet a Koen Casteels.

Jak už bylo řečeno, obrana představuje hlavní achillovu patu Rudých ďáblů. Na pravém kraji stoperského trojlístku by se měl objevit mladý objev této sezóny, Zeno Debast. Uprostřed zadní řady pravděpodobně nastoupí veterán Toby Alderweireld. Zatímco před čtyřmi lety byl ale tenhle zadák na vrcholu svých sil a byl oporou zadních řad Tottenhamu, tak v současné době obléká dres Antwerp a do konfrontace s evropskou špičkou v klubu tedy rozhodně nepřichází. Třetím do party je pak starý známý, Jan Vertonghen, který momentálně nastupuje za Anderlecht. Jako náhradník je pak připraven mladík z Leicesteru Wout Faes.

Na dvě pozice křídelních obránců jsou tři hlavní adepti. Vlevo se v základní sestavě s velkou pravděpodobností objeví Yannick Carrasco. Belgický univerzál v roce 2020 ukončil svou anabázi v Číně a od té doby znovu obléká dres Atlétika Madrid. Na druhé straně šanci dostane obránce Borussie Dortmund, Thomas Meunier. Právě na pozici křídelních obránců se ale dají čekat v průběhu turnaje změny a do hry se určitě bude chtít dostat i hladový Timothy Castagne, alternovat by zde v případě největší potřeby a nutnosti dotáhnout skóre mohl i Thorgan Hazard.

V záložní dvojici a ofenzivní trojici mají Belgičané skryty své největší zbraně. Ze středu pole by měl hru řídit středopolař Atlétika Madrida, Axel Witsel, společně s hvězdou Leicesteru City, Yourim Tielemansem. Záložník Leicesteru sice stejně jako jeho klub neodstartoval sezónu v dobrém rozmaru, v posledních týdnech se už ale vrátil ke svým nejlepším výkonům a blýskl se i několika výstavními trefami.

V prostoru pod útočníkem má své místo rezervované Kevin de Bruyne. Na genialitu ofenzivního záložníka Manchesteru City bude Belgie hodně spoléhat a právě De Bruyne by se měl stát jakýmsi stěžejním bodem většiny útoků Rudých ďáblů. V zahajovací jedenáctce by se pak i navzdory svému ústupu ze slávy měl udržet Eden Hazard. Manažer Roberto Martinez na něj stále spoléhá a pro bývalého křídelníka Chelsea tak šampionát může být vhodnou příležitost, jak světu připomenout, že ještě není úplně na odpis. Španělský kouče v této oblasti hřiště má ale i další varianty, využít může například Driese Mertense nebo mladého Jeremyho Doku.

Na samé špici sestavy pak vše závisí na zdravotním stavu Romela Lukaka. Ten toho letos kvůli zranění za Inter mnoho neodehrál a není úplně jisté, zda bude k úvodnímu klání ve skupině stoprocentně připravený. Pokud ano, má své místo v základní sestavě jisté. V případě jeho absence může Roberto Martinez sáhnout po tradičním žolíkovi v podobě Mitchyho Batshuayie.