Představení účastníků MS 2018 - Dánsko

Zatímco nadpřirozené příběhy z pera Hanse Christiana Andersena měly většinou smutný konec, jeho krajané ve fotbalových dresech mají příležitost zakončit svou pohádku vesele. Co to znamená? Základem je samozřejmě postup ze skupiny, dál se fantazii meze nekladou.

Na první pohled by to neměl být větší problém. Jasně, hlavní roli v tříaktovce o čtyřech hrdinech bude nejspíše hrát silná Francie, s výběry Austrálie i Peru by si však měl tým ze severu Evropy poradit a zajistit si cestu dál ze druhého místa.

Aby se tak skutečně stalo, musí se v Rusku rozsvítit hvězda z nejzářivějších. Andersenův skorojmenovec Eriksen patří mezi tahouny Pochettinova Tottenhamu a ještě klíčovější je jeho vliv na dánské národní mužstvo. Pokud má tým kapitána Simona Kjaera na šampionátu vyhrávat, autor 11 branek z kvalifikace a baráže musí potvrdit své nesporné kvality...


Světový šampionát v kopané je fotbalovým svátkem vždy pro celou zeměkouli, pro Dány je ovšem stále ještě svátkem obecně. I přes více než stoletou historii místního fotbalu se totiž Seveřanům podařilo na závěrečný turnaj mistrovství světa kvalifikovat teprve popáté.

Na svou první účast dokonce museli čekat až do roku 1986. Na šampionátu, jenž kompletně patřil božskému Diegu Maradonovi, přitom došli mezi nejlepších 16. Ze skupiny sice postoupili suverénně dokonce z prvního místa, když za sebou nechali i silné Západní Německo, v osmifinále však bylo nad dánské síly Španělsko v čele s nejlepším střelcem turnaje Butragueñem.

Po svém debutu se na turnaji dvaatřiceti nejlepších představili ještě čtyřikrát, přičemž nejsilnější stopu zanechali ve Francii v roce 1998. Dánové došli až do čtvrtfinále, kdy statečně vzdorovali pozdějším finalistům z Brazílie.

Když ale fotbalovou scénu zúžíme pouze na prostředí evropské, jsou dánské úspěchy hned znatelnější - vždyť v roce 1992 dokráčela tato země dokonce k překvapivému titulu. Na šampionát se přitom dostala až těsně před jeho začátkem jako náhradnice za původně postoupivší Jugoslávii.

Na tomto Euru, které si kvůli neshodám s trenérem nechal ujít hvězdný Michael Laudrup, tak Dánové parádně navázali na semifinále z roku 1984. Na postup mezi nejlepší kvarteto na jakémkoliv velkém turnaji však od památného triumfu Seveřané čekají.





Ve své kvalifikační skupině E si v pohodě zajistili druhé místo za Polskem a o účast na turnaji museli zabojovat v baráži. Tam Kjaer a spol. dostali do cesty Iry a zatímco na domácí půdě k postupu na šampionát bezbrankovou remízou zrovna nenakročili, v Dublinu už Dánové dali jasně najevo, kdo je tady pánem.

Nebohé Irsko v odvetě smetli 5:1 a trojice gólů nese podpis koho jiného než Christiana Eriksena. Dánové po famózním představení na irské půdě mohli slavit postup na šampionát a po absenci v Brazílii před čtyřmi lety se fotbalisté z této země znovu vracejí na elitní světovou scénu.


Když se řekne kouč dánského nároďáku, nejspíše se většině lidí stále vybaví jméno Morten Olsen. Legendární dánský trenér vedl své krajany dlouhá léta, mužstva se ujal po nepovedeném Euru 2000 a šéfem lavičky byl až do podzimu 2015, kdy se mu nepodařilo postoupit na evropský šampionát ve Francii.

Jeho nástupcem se stal právě Åge Hareide. Pro dnes 64letého kouče se přitom nejednalo o první reprezentační štaci, pět let totiž už předtím vedl norské reprezentační mužstvo. Jde totiž o občana právě této severské země.

Jiná státní příslušnost však nebyla nijak na škodu a zkušený kouč, který má na klubové úrovni v životopisu třeba i postup do základní skupiny Ligy mistrů se švédským Malmö, deklarovaný cíl postoupit na šampionát do Ruska bez větších obtíží splnil.




O tom, kdo by měl být tahounem dánského celku v Rusku, vážně nemůžou být pochyby. Eriksen je hráčem nejvyššího světového kalibru, který v Premier League už pár let dokazuje svou extratřídu. V národním týmu sice není kapitánem, neboť tato funkce náleží zkušenému stoperu Simonu Kjaerovi, co se týče herní produktivity, je však lídrem nezpochybnitelným.

Jen posuďte sami - v kvalifikaci si připsal 8 branek a 4 asistence, v barážovém dvojboji pak sestřelil Iry hattrickem v odvetě. Pokud namítnete, že problémem Dánska je, že nemá gólového útočníka, neboť Nicolai Jörgensen ani Yussuf Poulsen nejsou v národním dresu dvakrát produktivní, máte pravdu.

Zároveň je ale nutno dodat, že tuto roli v červenobílém trikotu zkrátka přebírá Eriksen. Stejně jako mnohé další role. Hareide dobře ví, jak důležitým hráčem pro něj hvězda Spurs je. Proto mu i v jinak poměrně důsledně organizovaném herním systému nechává na hřišti patřičnou volnost.

Volně se pohybuje ve středu hřiště, tu doplňuje útočníky, tu se stáhne v rámci formace 4-3-3 stáhne ke dvojici středních záložníků, kterou tvoří William Kvist a Thomas Delaney, z nichž je pochopitelně tím nejofenzivnějším.

Je skvělý na míči, se kterým umí pohotově vymýšlet. Nečekaná přihrávka, rychlá kolmice, střela z dálky nebo řešení bleskového brejku - to vše má 26letý hráč v repertoáru. Jedná se zkrátka o komplexního ofenzivního záložníka a největší pozornosti se mu od fanoušků i médií dostává zcela zaslouženě. Pokud má být ruský turnaj pro Dány úspěšný, Eriksen v něm stejně jako v kvalifikaci a baráži musí hrát klíčovou roli.




Když loni Lipsko coby bundesligový nováček suverénním způsobem a atraktivním fotbalem dokráčelo k šokujícím druhému místu za Bayernem, většina pozornosti mířila za gólovým Timem Wernerem, šikovným Emilem Forsbergem či středopolařem Nabym Keitou. Důležitou roli pro tým Ralpha Hasenhüttla ale hrál i Yussuf Poulsen. A to i přesto, že coby útočník příliš neplnil to na první pohled nejdůležitější - nedával góly..

Rakouský stratég ale věděl, proč dnes 23letého čahouna na hřišti posílá. Ve dvoučlenném útoku Wernera skvěle doplňoval a odváděl za něj černou práci - vyhrával osobní souboje, provokoval obránce, dával hráčům soupeře pořádně zabrat. Jeho čísla tak na rozdíl od Wernera či Forsberga nesvítila vysokými hodnotami, přesto měl jeho fyzický styl hry pro Hasenhüttla velikou cenu.

V reprezentaci je to podobné - v dánském dresu nastřílel ve 27 zápasech jen 3 branky, přesto Hareide ví, proč ho na hřiště posílá v základní sestavě. Jeho role je přitom krapet odlišná od té, kterou zná z Lipska. V rozestavení 4-3-3 působí na pravé straně útoku, díky velké ofenzivní variabalitě, kterou se Dánsko pod Hareidem vyznačuje, se však často ocitne na hrotu útoku po boku Nicolaie Jörgensena, kterému je urostlý forvard velmi dobrým parťákem.




Jak už bylo řečeno, byť je základní formací, do které zkušený kouč svůj tým na hřišti staví, rozestavení 4-3-3, nic není dogma. Vše se může měnit v závislosti na soupeři, průběhu hry i hráčích , které má šedivý kouč v danou chvíli k dispozici.

Co se ovšem mění málokdy, je osoba v bráně. Toto místo v dánské sestavě zkrátka patří Kasperu Schmeichelovi. Jednička Leicesteru je v 31letech jasnou oporou své reprezentace stejně jako kdysi jeho otec Peter. Teď ještě přivézt z Eura jako on zlato.

Místo ve středu obrany vedle kapitána Simona Kjaera zaujímá Andreas Christensen. Nasazení mladého stopera Chelsea do základní sestavy se může jevit logicky, za normálních okolností by tomu tak ovšem nebylo. Téměř celou kvalifikaci totiž po boku Kjaera odehrál jiný Andreas - Bjelland.

Christensenův jmenovec sice hraje jen za druholigový anglický Brentford, v reprezentaci však odvádí spolehlivé služby a s Kjaerem po boku jim to šlape náramně. I proto se už na podzim Hareide nechal slyšet, že pokud se Bjellandův mladší konkurent chce do základu prosadit, musí o to více zabojovat, a dokonce by to podle dánského kouče mohlo být i na jiném postu.

Bjelland se ale nakonec do kádru vůbec nedostal. Z nominace ho nakonec Hareide vyřadil z důvodu zranění, kvůli kterému stoper promarodil část druhé poloviny sezony. Prý dosud není natolik fit, aby na šampionát mohl odjet. S tím ale bek Brentfordu vůbec nesouhlasí a nechal se slyšet, že ho trenérovo rozhodnutí ohromně zklamalo. Tak či tak, Christensen si nakonec na stoperu zřejmě zahraje. O dost méně kontroverze pak nabízejí kraje obrany. Na těch pravidelně hrají Jens Stryger Larsen z Udine a Bjellandův kolega z Brentfordu Henrik Dalsgaard.

Ve středu zálohy mají svou roli William Kvist a Thomas Delaney. Zatímco zkušený středopolař z Kodaně vše spolehlivě jistí zezadu, hráč Werderu Brémy se mnohdy nerozpakuje podpořit Christiana Eriksena v ofenzivním snažení.

S borcem Tottenhamu pak vše stojí a padá - zatímco vymýšlí útočné hrozby pro obranu soupeře, nápomocni mu v tom jsou zmíněný Yussuf Poulsen, zleva Pione Sisto ze Celty Vigo a na hrotu Nicolai Jörgensen.

Jak už bylo řečeno, rozestavení 4-3-3 pak není ničím, čeho by se dánský tým nutně na hřiště držel. Díky Eriksenovým ofenzivním přednostem se z něj často stává 4-2-3-1, stejně tak se ale při přesunu mohutného Poulsena na hrot útoku může jednat o 4-2-2-2. V takovém případě tahoun týmu operuje pod vápnem se Sistem, který ve 23 letech ve španělské nejvyšší soutěži ukazuje svůj velký ofenzivní talent.

Do hry se ze známějších hráčů můžou dostat třeba Michael Krohn-Dehli, Andreas Cornelius nebo duo z Ajaxu Amsterdam Lasse Schöne - Kasper Dollberg. Zejména druhý jmenovaný pak může být v posledních minutách utkání velmi vítaným oživením. A kde je lord Bendtner? Doma.

Třicetiletého forvarda, jenž se loni na podzim dočkal nominace do národního týmu po dvou letech, na šampionát nepustí zranění. I bez něj však Dánové mohou předvést na turnaji veliké věci. Dá-li Bůh a Eriksen.