Představení účastníků mezikontinentální baráže: "Doktoři" i amatéři

Za necelé tři měsíce odstartuje v Mexiku, USA a Kanadě 23. mistrovství světa ve fotbale. A právě v prvně jmenovaném státě se v noci z 31. března na 1. dubna dozvíme konečné složení kvalifikovaných týmů.

Barážová utkání se odehrají v aglomeracích měst Guadalajara a Monterrey a už nasazení do těchto měst mohlo dost výrazně ovlivnit šance týmů na postup. Zejména specialisté na vysokohorský fotbal z Bolívie doufali, že budou nasazení do přibližně 1500 m n. m. položené Guadalajary. Měli nicméně smůlu a byly jim nalosovány regulérní podmínky v podstatně níže položeném Monterrey.

Postupový systém na mistrovství světa je jednoduchý. Šest postoupivších do mezikontinentální baráže bylo seřazeno dle žebříčku FIFA, dva nejlépe postavené týmy byly nasazeny přímo do finále a zbylé čtyři týmy byly rozřazeny do předkola, ze kterého vítěz půjde do velkého finále proti nasazeným. Vítěz finálového zápasu postoupí na MS.

Minipavouku 1 vévodí jako velký favorit Demokratická republika Kongo, kterou se budou snažit překvapit The Reggae Boyz z Jamajky nebo případně naprostý outsider z Nové Kaledonie. Vítěz klání postoupí do skupiny s Portugalskem, Uzbekistánem a Kolumbií.

Ve druhém rozlosování je situace mezi Irákem, Bolívií a Surinamem mnohem vyrovnanější. Pokud by se navíc po zamítnutí přeložení zápasů svého týmu z USA do Mexika v příštích dnech rozhodl Írán odstoupit, znamenalo by to pro regulérnost baráže docela zásadní ránu. Irák je totiž jako první přímo nepostupující hlavním adeptem na případné nahrazení Íránu. Skupina, do které vítěz druhé cesty baráže postoupí, je zároveň nejspíš tou vůbec nejsilnější na celém turnaji - Francie, Senegal a Norsko. Irák zatím nemůže nijak s postupem kalkulovat, protože není jisté, zda Írán přece jen nepovede svou "trucvýpravu" do USA, ale vidina vyhnutí se skupině smrti a být místo toho nalosován do hratelné skupiny s Belgií, Egyptem a Novým Zélandem, je nejspíš dost lákavá. Zároveň při postupu Iráku a případnému pozdějšímu odstoupení Íránu nastane tak či tak nepříjemná situace, zda jeho místo zaplnit reprezentací Spojených arabských emirátů nebo jeho zápasy jednoduše kontumovat ve prospěch soupeřů. Ale to jsou všechno jen "kdyby"...

Vzhledem k tomu, že šest zúčastněných došlo až těsně před brány MS, věnujeme každému z účastníků krátké představení včetně jeho šancí na postup na mistrovství světa.

Začneme jasným outsiderem z Nové Kaledonie. Kdo doufá v senzaci, že by se oceánský trpaslík mohl na MS probojovat, toho musím hned zklamat. Šance na postup Novokaledonců jsou téměř nulové. Tým trenéra Johanna Sidanera sice na poslední chvíli posílil alespoň o jednoho naturalizovaného hráče Angela Fulginiho (vzpomínáte na Maramu Vahiruu?) hrajícího za saúdskoarabský Al-Taawoun, zbytek týmu ale hraje převážně buď různé oceánské soutěže (zpravidla tu domácí) nebo nižší ligy ve Francii (nejčastěji až pátou nejvyšší soutěž!). Měl jsem možnost sledovat Novou Kaledonii v nejdůležitějším zápase oceánské kvalifikace proti Novému Zélandu a sice outsider dlouho držel All Whites na bezgólovém stavu, bylo to ale dáno primárně nervozitou Novozélanďanů a jejich neschopností proměnit šance. Velkou jistotou není pro Les Cagous ani 177 cm vysoký brankář Rocky Nyikene, jehož kvality by dost pravděpodobně v českém fotbalovém systému stěží stačily na divizní soutěže.

Už samotná účast v baráži, možnost popasovat se s týmem Jamajky, kde se utkají s hráči hrajícími Premier League a hra na krásném stadionu Akron s kapacitou téměř 50 000 diváků bude pro hráče Nové Kaledonie odměnou a celoživotním zážitkem. Navíc jak jistě potvrdí nejeden fanoušek Senegalu, zápasy se vyhrávají na hřišti, ne na papíře.

Proč by mohli postoupit?

Hraje se jen na jeden vítězný zápas a soupeři můžou mít smolný den

Co hovoří v jejich neprospěch?

Suverénně nejslabší hráčská kvalita

Nejistý brankář

Šance na postup 1 %

Někteří lidi nevěří, že jamajští boys zvítězí... Pravděpodobně nejnešťastnější tým celé baráže. Jamajka byla po losu finálových skupin zóny CONCACAF jasným favoritem. Nepostup v konkurenci Curaçaa, Trinidadu a Tobaga a Bermud byl doslova tragickým výsledkem, který vyústil v logický vyhazov trenéra Steva McClarena. V posledním domácím zápase s Curaçaem přitom Jamajčané několikrát trefili tyč a neproměnili velké množství dalších šancí. A do baráže dostali zrovna obávané DR Kongo...

Jamajčané určitě doufali, že se vyhnou africkému favoritovi a půjdou na hratelný Irák, zároveň ale jamajský tým má teoreticky na to Konžany zaskočit. Uzdravit se stihla dlouhodobá jednička v bráně André Blake a k dispozici jsou jak kvalitní obránci Pinnock, Latibeaudiere a Amari'i Bell, tak i opravdu silné ofenzivní trio De Cordova-Reid, Leon Bailey a Demarai Gray. Jenže... narychlo povolaný trenér Rudolph Speid dosud trénoval jen ve slabé domácí soutěži a kádr složil dost nevyrovnaně. V týmu chybí prakticky jakýkoliv klasický bek, nominováno bylo přehršel typologicky podobných křídelníků a ve středu zálohy chybí kreativita (s čímž pravděpodobně Speid stejně nemohl nic dělat). Nominován navíc nebyl zkušený hroťák Shamar Nicholson, který nemá potřebnou zápasovou kondici. Při vší úctě k Nové Kaledonii má ale Jamajka k dobru jeden tréninkový zápas, ve kterém se může na finále naladit. Podle složení kádru je taktika jasná - vzadu skála, vepředu výkvět jamajských sprinterů na protiútoky.

Proč by mohli postoupit?

Kvalitní hráčský základ z Premier League a Championship

Atletický a dynamický kádr

Co hovoří v jejich neprospěch?

Nový mezinárodně nezkušený trenér, který neměl možnost se s týmem sžít

Asymetricky složený kádr s několika slabými místy

Ve finále je čeká nejsilnější tým baráže

Šance na postup 25 %

Objektivně nejsilnější tým celé baráže, který by měl na mistrovství poměrně hladce projít. Typologicky je vlastně pro Konžany Jamajka nejhorším možným soupeřem, protože sice nebude tak organizovaná jako Irák nebo tak technicky zdatná jako Bolívie, hraje ale podobně "africkým" atletickým stylem jako DR Kongo. Africké týmy mají navíc notorické problémy proti outsiderům, proti kterým je potřeba tvořit hru. Konžané jsou týmem, který prohrává zcela výjimečně a velkou část zápasů uhraje na výsledek 1:0. Uvidíme, jestli se dokáží popasovat s rolí favorita. Potenciálním varovným znakem by mohla být domácí prohra se Senegalem, kdy Léopards vedli ve 33. minutě 2:0, přesto dokázali zápas ztratit a tím přepustili první místo ve skupině právě Senegalu.

Čistě hráčským materiálem se ale týmu Sebastiena Desabrea Jamajka (a už vůbec ne Nová Kaledonie) nemůže rovnat. Tým má pevnou defenzivu, je sehranější a v Cedricu Bakambuovi mají i spolehlivého střelce schopného rozhodovat zápasy. Pro postup "doktorů" mluví také podstatně větší zkušenosti z těžkých zápasů na mezinárodní scéně.

Proč by mohli postoupit?

Sehraný, vyvážený a individuálně kvalitní kádr

Největší zkušenosti s turnajovým fotbalem

Pevná defenziva

Co hovoří v jejich neprospěch?

Hraje se na jeden zápas

Mají problém se střílením gólů

Šance na postup 74 %

Když se řekne Bolívie, asi každý si představí podmínky vysoko (příhodnější slovo ani nejde napsat) za hranicí regulérnosti. Když Bolívijci zaznamenali v letech 2022-2023 strašidelnou bilanci 1 výhry a 4 vysokých porážek na svém cca 3600 m n. m. položeným svatostánku v La Pazu, bylo rozhodnuto o tom, že se domácí zápasy přesunou do města El Alto do ještě šílenější výšky 4088 m n m. Pro srovnání je to o 290 výškových metrů výše než nejvyšší hora Rakouska Grossglockner. Podmínky v El Altu jsou tak specifické, že vystřelený míč létá podstatně rychleji kvůli nízkému odporu vzduchu, čehož Bolívijci rádi využívají a dávají značné množství krásných gólů z dálky. Sympatie nezaujatých fanoušků si tím nezískali, někteří soupeři se však nechali slyšet, že oproti zápasům v La Pazu už El Alto takový rozdíl není.

Čím si naopak Bolívie sympatie získat může, je fakt, že společně s Novou Kaledonií jde o jediné týmy, kde absolutní většinu hráčů tvoří domácí rodáci, kteří prošli tamními mládežnickými systémy. Bolívijci mají štěstí, že se vyhnuli Konžanům, kteří by je fyzicky převálcovali, protože Bolívijci jsou převážně menšího vzrůstu. Jejich výhodou proti Surinamu by mohla být větší sehranost a proti Iráku zase lepší agilita pohybu. Přesto si myslím, že tým trenéra Villegase nepostoupí. Trenér nechal pro mě nepochopitelně doma momentálně nejlepšího útočníka Mirandu a tým má obecně problémy se soupeři hrajícími fyzický fotbal, což Surinam je. Bolívijský kádr je navíc až příliš mladý, naprosté většině základní sestavy bude 26 let a méně. Zároveň si nejsem jistý, jestli dokážou kombinačně své soupeře přehrát. Uvidíme, zda 21letý klenot "Miguelito" Terceros dokáže navázat na vynikající počin 7 kvalifikačních gólů nebo zda špílmachr Ramiro Vaca vystřihne další dalekonosnou petardu do šibenice i v méně příhodných aerodynamických podmínkách.

Proč by mohli postoupit?

Technicky asi nejkvalitnější tým z baráže

Pravidelná konfrontace s top národními týmy

Co hovoří v jejich neprospěch?

Velmi mladý a nekonzistentně hrající tým

Přípravná utkání mimo vysokohorské prostředí byla dost rozpačitá

Soubojový deficit u značné části hráčů

Šance na postup 30 %

Ještě nedávno doslova pralesní tým, jehož výkonnostní kategorií byly zápasy třetího sledu v karibské kvalifikaci. Jenže Surinam, stejně jako Curaçao, je bývalou nizozemskou kolonií, a to znamená potenciál využití vynikající práce s mládeží v evropském království. Ze Surinamu se tak docela překotně stal černý kůň zóny CONCACAF, který je pro mě osobně možná i mírným favoritem klání číslo 2.

Surinam proklouzl do mezikontinentální baráže doslova v posledních vteřinách utkání. Stát na karibském pobřeží Jižní Ameriky hrál poslední zápas v Guatemale o přímý postup na MS. I kdyby nepostoupil, stačilo víceméně jen neschytat debakl o 3 góly... a ten málem přišel. Až vlastní gól Guatemaly z posledních minut nastavení poslal senzačně mimo baráž Honduras.

Po tak tak úspěšné kvalifikaci se tamní svaz odhodlal k ráznému kroku - odvolal kouče Stanleyho Menza a na jeho místo přišel velezkušený Henk ten Cate. Bývalý kouč Ajaxu, Panathinaikosu nebo také asistent Avrama Granta v Chelsea. Za asistenty si vybral nizozemské legendy Winstona Bogardea a Jimmyho Floyda Hasselbainka (který je surinamského původu). Čistě na papíře to vypadá jako velká síla na lavičce.

Co se týče síly samotného kádru, reprezentace Surinamu je z 95 % založená na rodácích z Nizozemska. Posledním přírůstkem před baráží jsou útočník Leedsu Joël Piroe a záložník LASKu Melayro Bogarde. Surinam takto získal opravdu silný útok v čele se Sheraldem Beckerem a Gyranem Kerkem, kvalitní obranu mimo jiné s bývalým hráčem Spartaku Trnava a Slovanu Bratislava Myentym Abenou a také ucházející zálohu, které vévodí už 37letá legenda Maccabi Haifa Tjaron Chery. Zároveň možnosti v záloze jsou ale velmi úzké a naturalizace zmíněného Bogardeho vytrhla trenérům trn z paty, klasické střední a defenzivní záložníky totiž ten Cate příliš k dispozici nemá. Hlavní problém Surinamu je jasný - tým nemá jasnou identitu a není moc sehraný. Hráčskou kvalitu ale za poslední rok dokázat znásobit opravdu jedinečným způsobem.

Proč by mohli postoupit?

Kvalitní trenérský štáb

Většina kádru hraje v kvalitních soutěžích

Soubojově lépe disponovaný tým než soupeři

Co hovoří v jejich neprospěch?

Nesehranost a absence zápasů pod novými trenéry

Kvalita kádru je velmi úzká

Šance na postup 35 %

Iráčané sice měli mít původně výhodu odpočinku oproti vítězi zápasu Bolívie - Surinam, jenže ta pravděpodobně trochu vezme za své kvůli složitému a velmi stresujícímu cestování do Mexika. Zkušený trenér Graham Arnold uvíznul od února v Dubaji a z Iráku z logických důvodů nyní nelétají prakticky žádné civilní lety. Nakonec Iráčany do Mexika odveze soukromé letadlo, které ovšem bude muset kvůli uzavřenému iráckému leteckému prostoru startovat z Turecka nebo Saúdské Arábie, což je pořád opravdu dlouhá cesta po silnicích.

Mimo globálních problémů se Irák potýká také se zraněním některých důležitých hráčů, především dlouholeté gólmanské jedničky a kapitána Jalala Hassana. V nominaci jsou i přes momentální zdravotní problémy také Zidane Iqbal z Utrechtu, Ali Al-Hamadi z Lutonu a Yousef Amyn z AEK Larnaka. V nominaci nechybí ani českým fanouškům dobře známý Merchas Doski, německý rodák, který má na kontě už 29 startů za irácký národní tým. Ostatně hráčů s iráckým původem, ale narozených v různých koutech Evropy, je v nominaci Grahama Arnolda opravdu dost.

Kdyby měl Irák dostatek času a klidu na přípravu, asi bych kvůli zkušenostem kouče Arnolda, sehranosti týmu a možnosti odpočinku před finálovým zápasem věřil na postup právě Iráku. Za současné situace mají ale všechny tři týmy relativně srovnatelnou pozici.

Proč by mohli postoupit?

Budou mít v nohách o zápas méně než soupeř

Kvalitní a zkušený trenér

Už jednu vypjatou baráž zvládli

Co hovoří v jejich neprospěch?

Ztížená příprava a cestování

Nemají vyšší hráčskou kvalitu než soupeři

Zranění brankářské jedničky a kapitána v jedné osobě

Šance na postup 35 %