Představení účastníků ME do 21 let - Dánsko

V dobré kondici na malé Euro do České republiky zajíždějí druzí seveřané z Dánska. Thorupova parta vypadá být perfektně vyvážená, po všech směrech talentovaná a na základě kvalifikace i gólová. Skandinávci se nebudou lekat vůbec ničeho a postup ze skupiny pro ně představuje úplné minimum...

To je samo o sobě docela změna mimochodem. Pravda, roku 2011 se Eriksenovi a spol. nedávaly malé šance, taková důvěra jako do téhle party se však v Dánsku běžně do nějakého výběru nevkládá. Spíš vůbec než někdy.

Na druhou stranu, největší úspěch dánští mladíci - a nakonec i senioři - zažili právě tehdy, když se o ně nikdo příliš nestaral.

Dánská jednadvacítka roku 1992 dokráčela do semifinále podporována záviděníhodným juniorským střelcem Peterem Møllerem (který se později vypařil), a dospěláci potom vlastní Euro v sousedním Švédsku dokonce se Schmeichelem v zádech rovnou celé dobyli.

Nasnadě je dodat, že z tehdejší dánské jednadvacítky se v áčkové reprezentaci jakž takž uchytili pouze dva hráči (mimo Møllera ještě záložník Per Frandsen), zatímco zde nacházíme už šest seniorských internacionálů a přibývat budou zcela určitě další.

Na severu zkrátka očividně dělají něco dobře. Za poslední roky v dánské Superligaen, která tradičně platí za nejsilnější skandinávskou soutěž, notně přibylo vyslanců ze Švédska, Finska, Norska, Islandu, ale i Faerských ostrovů, a liga se tímto očištěním od ‚exotičtějších‘ národností vyrovnala. K lepšímu.

Ve výpravě do Česka nyní najdou zastoupení dva druholigisti a hned osm z devíti top celků; vynechané Hobro přitom na dálku reprezentuje alespoň zimní akvizice Braunschweigu Emil Berggreen a hodně se spekulovalo také o možné šanci pro produktivního Madse Hvilsoma.

Skutečnost, že talentovaný trenér Jess Thorup rozhodně má odkud brát, se dále promítá i v dobrovolné opomenutí všemi opěvovaného Lucase Andersena v originální nominaci, anebo v tu zdánlivou situaci, kdy ani není tolik cítit absence zraněného útočníka Andrease Corneliuse.

Navíc, i přes jistý ‚kosmopolitní’ charakter dánského výběru bychom měli hovořit o kolektivu s vysokou hladinou vnitřní harmonie. Speciálně záložní trio ve složení Højbjerg, Andreas Christensen a Lasse Vigen Christensen (poslední dva nejsou sourozenci, pozor) disponuje značným potenciálem utvořit nejvyváženější středovou základnu na turnaji. Minimálně na papíře všichni dokupy nabízí ideální mix šikovnosti, drajvu, zarputilosti, disciplíny i tvořivosti.

Pokud tedy tihle chlapíci dokráčejí velmi, velmi daleko, nikdo by se věru neměl divit...

---

Cesta na šampionát

Až do baráže šlo pro Dány všechno jako po másle. Na menší krizi z podzimu 2013 o dvou remízách 2:2 se při takových střeleckých radovánkách koncem skupinové fáze zapomíná opravdu s velkou radostí.

Dánové sice bez debat těžili z výhod šestičlenné grupy a nedisciplinovanosti Estonců a Bulharů (ti dohrávali v deseti a dohromady od seveřanů utržili 15 branek), přesto jejich abnormální a ve skupinové fázi bezkonkurenční potenci nelze brát na lehkou váhu. Hned 10 různých borců se totiž v rámci tohoto cyklu prosadilo alespoň dvakrát, a to je zkrátka smrtící rozložení palebné síly.

Že se seveřané mohou spoléhat i na sílu psychiky a víry ve chvílích, kdy to až tak nejde, potom dokazuje například jejich neporazitelnost v utkáních, kdy se ocitli v jakékoliv nevýhodě. Dánové napříč kvalifikací prohrávali celkem třikrát; z takových duelů však dohromady vytěžili hezkých pět bodů.

Mimoto se Jess Thorup až v překvapivé míře mohl opírat o debutanty, kteří jako by při svých premiérách vždy měli přísně nakázáno alespoň jednou napnout síť. To se povedlo L. V. Christensenovi (třetí díl cyklu), Pierru Højbjergovi (čtvrtý), Andreasi Corneliusovi (osmý) či Emilu Berggreenovi (desátý).

Střelecký apetit už jako by Dány opustil v baráži, kde se s dalším severským mančaftem z Islandu velice trápili. Ačkoliv za celou dobu vyprodukovali přesně 35 střeleckých projektilů, mezi tři tyče mířilo všehovšudy osm, z nichž akorát jeden si našel cestu do sítě. Ve finále Dánsko muselo k postupu coby jediný účastník Eura využít pravidla gólech na půdě soupeře.

Domácí základna

Dánská ligová scéna je jednou z těch, kde se může udát opravdu ledacos - každý rok může vyletět vesměs kdokoliv, ať si je do té doby sebevíc nenápadný. Zatímco v takovém Irsku je ovšem podobná nevyzpytatelnost dána hlavně všudypřítomnou finanční nestabilitou a k nebývalým úspěchům se mnohdy přichází tak trochu na styl slepého Dalibora; v Dánsku jde tradičně o odlišné případy.

Konkrétní exempláře z nedávné doby pro vás mám rovnou čtyři, a tím prvním je hnedka letošní mistr Midtjylland; suverénní až běda, a přece až do letoška panic, co se titulů týče.

Pro Vlky se stala příznačnou odvážná sázka na mladé, progresivní lidi v čele s 31letým předsedou Rasmusem Arnesenem, kteří si umně berou inspiraci v baseballovém Moneyballu. Až šest členů základní sestavy Midtjyllandu přitom tvořili jeho vlastní odchovanci; včetně súdánské komety Pioneho Sista a do Čech rovněž mířícího stopera Banggaarda.

Tradiční dánský titán, FC Kodaň, dříve v Superligaen triumfoval sedmkrát na prostoru pouhých devíti let - teď se však radoval jen jednou ve čtyřech sezonách a Aalborg ho loni oškubal pro jistotu na dvou frontách, v lize i domácím poháru. Žurnalista Soren Olsson tehdy zadlužené Aab označil za nejpřekvapivějšího dánského mistra od Herfolge roku 2000; mezi oběma senzacemi však spočívá zásadní rozdíl v tom, že Aalborg miloval hru nahoru-dolů a hráče aktivně vybízel k improvizaci, což jedině urychlilo vývoj takového Nikolaje Thomsena, nyní šikovného žolíka dánské "21".

Pakliže Aalborg si zamiloval doslova každý romantik a našla se i přirovnání k Rodgersově Liverpoolu z téže sezony 2013/14, fenomén předešlých dvou let - nejprve šampion a posléze vicemistr z nudného předměstí Kodaně, FC Nordsjælland - na tom byl velmi podobně. Jeden bývalý předseda klubu i starosta města Farumu sice kdysi pro nečestnou manipulaci s penězi daňových poplatníků skončil až za mřížemi, samo skromné mužstvo se však dokázalo ukázkově rehabilitovat a nakonec si vysloužilo jenom zlehka nadsazenou nálepku "dánské Barcelony". Právě v jejím středu mimochodem vyletěl současný zadák Aston Villy Jores Okore.

Na úplný závěr jsem si potom úmyslně schoval případ Esbjergu. Ten možná titul naposledy oslavil koncem 70. let, svou chvilku slávy si ovšem prožil i celkem nedávno; pod vedením aktuálního kormidelníka "21" Jesse Thorupa. Hráčská ikona fB nejprve roku 2012 zcela suverénně, se 17bodovým náskokem, vytáhla Esbjerg zpět mezi smetánku (za což byla vyhlášena dánským koučem roku), a posléze s ním ihned dokráčela k vítězství v národním poháru i na skvělou čtvrtou příčku.

Co je přitom na výše uvedeném nejlepší, je složení Thorupovy hráčské základny. "Čtrnáct z 18 hráčů, které měli k dispozici pro pohárové finále 2013, prošlo klubovou akademií, včetně bratrů Ankersenových a Braithwaitea," upozorňuje dlouholetý komentátor dánské ligy pro srbskou televizi Vladimir Novaković na fotbalisty narozené roku 1990 a později.

Pravý bek Peter Ankersen a křídelník Martin Braithwaite dnes pravidelně vyráží na srazy dánské reprezentace; a všichni tři jmenovaní se vzápětí rozprchli ven - do Švédska, Rakouska a Francie. "Když se na tým podíváte teď, najdete tam samé cizince, kteří se do poslední chvíle prali o záchranu. Řekl bych, že Jess (Thorup) byl klíčovým elementem jejich úspěchu," chválí trenéra dánských mládežníků Novaković.

---

Tahoun týmu: Pierre Emile Højbjerg (Bayern Mnichov)

Jak podle vás vypovídá o stavu mládežnické kopané v dané zemi fakt, že je naprosto v pořádku považovat za tahouna týmu 19letého holobrádka? V podstatě by se to mohlo dát vnímat i negativně: z takového úhlu, že je Højbjerg generačním talentem, který vrhá stín na své starší kolegy ze slabšího vrhu. Jenže tak to vůbec není; kmenový hráč mnichovského Bayernu je spíš od přírody rozdílový.

Při svém debutu ve čtvrtém kvalifikačním utkání tehdy čerstvě osmnáctiletý klučina z rezervy bavorského velkoklubu dvěma góly ukradl Slovincům vítr z plachet a stažením rychle nabytého manka zařídil svému týmu alespoň remízu. Tehdy se psal říjen 2013. Hned v listopadu toho samého roku třemi asistencemi (!) podepřel pro změnu další klíčovou výhru Dánů na půdě Bulharska (3:2).

Být v podobně útlém věku tak zásadním činitelem při tvorbě zásadních výsledků, to chce opravdové nadání i psychiku šampiona; a Højbjerg skutečně vypadá být patřičně vyzbrojen obojím. Jeho herní profil vesměs odpovídá modernímu box-to-box záložníkovi, který svému okolí prospívá na obou koncích hřiště zároveň a nijak se neschovává.

Společný produkt dvou vyhlášených kodaňských akademií (nejprve vyrůstal v tamním FC, posléze v Brøndby) nabízí brilantní techniku, záludné standardní situace a jistou dávku zarputilosti. Letos na jaře Højbjerg hostoval v Augsburgu a vynechal jediné utkání při průměrné tvorbě alespoň jedné šance na zápas. Už pro nadcházející ročník s ním počítá Guardiola do širšího kádru Bayernu.

Dánové si se svým největším klenotem vpředvečer šampionátu prožili menší infarkt - krátce před jeho vypuknutím vyplynulo na povrch, že si ještě v Mnichově léčí nějaké bolístky - nakonec ale všechno dobře dopadlo. Soudě dle nejnovějších informací zřejmě nevynechá ani zahajovací klání.

Na prahu slávy: Viktor Fischer (Ajax)

O Viktoru Fischerovi víme už drahnou dobu, bohužel by vám ale nikdo nemohl mít za zlé, kdybyste si začali stěžovat, že jste o něm pěknou chvíli neslyšeli. Na vině ovšem - naštěstí - nejsou jeho vlastní výkony, nýbrž vážné zranění z konce ročníku 2013/14, které ho vyřadilo prakticky z kompletní sezony následující.

Jakmile se však Fischer nyní na jaře vrátil, trefil se hned třikrát ve čtyřech kolech, takže se vše zdá být zase při starém. Stále teprve (a čerstvě) 21letý křídelník má samozřejmě pořád všechno před sebou a právě tenhle turnaj ho má znovu katapultovat mezi nejvýraznější naděje fotbalové scény.

Viktor Fischer vtrhl v listopadu 2012 na scénu jako hotový uragán - rovnou při svém plnohodnotném debutu v základní sestavě zaznamenal dvě branky proti Zwolle a na konci ročníku ho všichni zahrnovali slovy chvály.

Jak by také ne - jeho gól Ajaxu pomohl zdolat rivala z Eindhovenu, jeho dvě asistence zase pokořit Feyenoord (3:0) a jeho famózní lob proti Nijmegenu byl fanoušky amsterdamského celku zvolen brankou sezony. Ocenění pro talenta roku bylo už jen samozřejmostí.

Ve své první sezoně byl Viktor Fischer popisován jako "tvořivý křídelník" či "zatažený forvard", před oním těžkým úrazem se už ale pomalu začínal tlačit více dopředu a snad i nahoru. Proto by teď mohl být Jessem Thorupem využíván i ve funkci falešného hrotového útočníka, který soupeřovým zadákům mate hlavy s míčem i bez něho.

Aarhuskému rodákovi v tomhle směru hodně prospívá, že kouč seniorské reprezentace Morten Olsen obdivuje nizozemskou kopanou (sám se v ní kdysi ostatně pohyboval), a že s ohledem na příkaz dánského svazu musí všechny mládežnické výběry ctít taktické preference dospělých. Obdobu Olsenova (i De Boerova) vysoce flexibilního 4-3-3 tudíž vídáme rovněž u jednadvacítky.

Stranou reflektorů: Jannik Vestergaard (Werder Brémy)

Dánský kapitán, lídr v pravém slova smyslu, klidně budoucí nejdominantnější stoper šampionátu, a přece svým způsobem nenápadná opora dánské jednadvacítky - takový je Jannik Vestergaard, který se svou čelenkou a nikterak mladickým obličejem tak trochu působí dojmem, jako by už do této kategorie vlastně vůbec nenáležel.

Jeho hra ve vzduchu je totiž zpravidla dechberoucí, ba skoro až nečestná. V srpnu 23letý zadák letos v Bundeslize průměrně vyhrával neskutečných 6,7 hlavičkových soubojů na zápas a kromě toho, že takhle podpírá celou obrannou linii, navíc Vestergaard představuje velké nebezpečí i jako hlavní cíl centrovaných balonů. V kvalifikaci se ze vzduchu prosadil hned třikrát; z toho dvakrát po standardních situacích. K tomu je sebevědomý i na míči a přímý kop klidně rozehraje na vlastní pěst.

Důležitým milníkem v kariéře byl pro kodaňského rodáka zimní přesun do Werderu. V Hoffenheimu, kde prošel i rezervními výběry, mnoho prostoru ani důvěry nenacházel - to v Brémách okamžitě zapadl do základní sestavy a trenéru Skripnikovi pomohl změnit projev celého mužstva k nepoznání.

"Přišel a rázem jsme měli stopera, který vyhrál všechny hlavy, vyrazil z obranné čtyřky a okamžitě napadal soupeře s míčem u nohy," postihuje Vestergaardův přínos fanoušek Werderu Marián Homola. "Otočilo se to. Předtím byl Werder tím týmem, který nebyl aktivní, nechtěl převzít iniciativu a jen pasivně čekal. To hlavně Vestergaard zlomil - šel příkladem a v tom byl největším přínosem," doplňuje Homola.

Přesně takové impulsy se od Verstergaarda budou očekávat i zde, v České republice - speciálně při absenci zraněného Jorese Okoreho.

---

Dánové nastupují v klasickém 4-3-3 (protože vlastně musí), ale v reálu se zřejmě právě oni budou na tomto turnaji nejvíc blížit nějakému tomu sexy systému se třemi obránci. Jak si můžete všimnout na obrázku, původním povoláním stoper Andreas Christensen bude sedět mezi obránci a záložníky a poskytovat oporu dvěma běhavým kolegům ve středu zálohy i Fischerovi, který je zvyklý směrem dozadu vypínat.

Zároveň A. Christensen bude často klesat mezi stopery a pomáhat jim s rozehrávkou, stejně jako umožňovat velice ofenzivnímu a v pohodě hrajícímu Rizovi Durmisimu vyrážet kupředu a podílet se primárně na ofenzívě. Na levém beku může klidně naskočit i Jonas Knudsen, kterého sám Thorup pomáhal brousit pro áčko Esbjergu, i ten se nicméně rád zapojí výše na hřišti.

Stoperská dvojice Dánů mimochodem bez Okoreho jednoduše musí vykazovat rychlostní problémy; to se jen tak nenapraví a je třeba jich využít. Z Juventusu hostujícího Frederika Sørensena si lze představit jako takového severského Mertesackera - blonďatého obra, jehož mobilita tak nějak přirozeně není na nejvyšší úrovni. Ani Vestergaard potom není kdovíjakým sprinterem.

Další slabinu už Dánové na papíře nemají. Naopak, útočný trojzubec mohou poskládat na tisíc různých způsobů a na kvalitě utrpí jen sotva. Pro pravé křídlo se třeba nabízí skvělá varianta v Uffem Bechovi - malém, hbitém, inteligentním křídelníkovi, který nemá problémy s produktivitou a na kvalifikaci "21" se tolik nepodílel hlavně proto, že obrážel srazy áčka. Bohužel pro seveřany ale do turnaje vstupuje (polo)zraněný.

Případné Bechovo vplutí do základní sestavy by se mohlo zasadit o kompletní přeměnu herního stylu, neboť v tuhle chvíli máme na hrotu útoku klasickou věž, kladivo v osobě Brock-Madsena (potažmo Berggreena), nicméně operovat tam klidně může i Fischer nebo vysoký, ale nesmírně pohyblivý levý křídelník Yussuf Poulsen.

Varianta s Poulsenem po boku Brock-Madsena se nicméně jeví jako ta vůbec nejideálnější: prvně jmenovaný i od lajny nastřílel za druholigové německé Lipsko úctyhodných 11 gólů a jeho kolegovi to zase parádně střílí v jednadvacítce, kde se v průměru prosazuje ob zápas.

Další zajímavé alternativy na ofenzivní posty představuje Nikolaj Thomsen, oficiálně šikovné levé křídlo, jež rádo driftuje do středu pole a zapojuje se do kombinace; případně Rasmus Falk, který je pozoruhodnou postavou zejména proto, že od 10 let vyrůstal po boku Christiana Eriksena, společně měli dobýt celý svět - a momentálně není ani výsostní hvězdou v průměrném Odense.

Níže ve hřišti by potom svou šanci mohl dostat lepšící se středopolař z Brøndby, Christian Nørgaard. Ten se za poslední rok konečně naučil kombinovat svou fyzickou sílu s míčovou technikou a podle Novakoviće je v pohodě připraven propojovat pro Dány záložní linii s tou útočnou. O to se zde zatím nejvíce stará Lasse Vigen Christensen z Fulhamu, nejkreativnější níže položený fotbalista v sestavě.

Speciální zmínku si zaslouží rovněž Pione Sisto, na podzim nezastavitelný střízlík za později mistrovský Midtjylland, na jaře bohužel převážně zraněný. Náhlý vzestup súdánského rodáka, jenž dánský pas obdržel teprve nedávno, je každopádně obdivuhodný a zvláště jako žolíka lze toto technické pravé křídlo považovat za definici skryté zbraně.

Kapitolou samou pro sebe je Lucas Andersen. V Česku momentálně přebývá, ale o tom, s jakou rolí sem přijel, těžko spekulovat (oficiálně zde jen kryje záda zraněnému Berggreenovi). Andersenovo eventuální nezapojení by každopádně znamenalo obrovskou smůlu pro neutrálního diváka. Jde o hráče, který miluje přihrávky z první, jeho technika střelby je zcela bezchybná a jakožto falešný hrot dokáže obrany rozhazovat svým mazaným pohybem opravdu v jednom kuse.

---

Tip na umístění: Semifinále