Představení účastníků ME 2016 - Wales

Po osmapadesát let se Wales krčil v pozadí a sledoval úspěchy ostatních národních mužstev. Čtyřicet, pokud budeme brát vypadnutí v play-off kvalifikace na čtyřtýmové Euro 1976 jako latentní čtvrtfinále. Nyní je čas, aby se rudý Velšský drak naplno rozlétl a začal chrlit oheň. Velšané navíc do své historicky první základní skupiny mistrovství Evropy dostali rivala z Anglie.

Na kontinentu se jim říká Bale a spol. Ne snad, že by křídelník Realu Madrid nebyl naprosto esenciální složkou základní jedenáctky, tou samozřejmě je. Při pohledu na soupisku, a předpokládanou jedenáctku především, uvidíme mnoho jmen, která pozornějším fotbalovým fanouškům vnuknou myšlenku, že Wales přece jen nebude tým jednoho muže. Ramsey, Allen, Ledley, kapitán Williams nebo gólman Hennessey jsou oporami neméně důležitými.

Po zkušenostech z kvalifikace můžeme Colemanovu Walesu odškrtnout jednu z tradičních slabin. Velšané měli dříve velký sklon sesypat se za nepříznivého stavu — zkrátka poráželi sebe samotné. Hned v prvním zápase při cestě na Euro však dokázali otočit výsledek na otřesném hřišti v Andoře, a to až v samotném závěru. Pak udrželi vedení proti Kypru, když hráli poločas v oslabení. Psychiku zkrátka Ostrované vypucovali na vyšší úroveň, což je na šampionátu klíčové.

Turnajové týmy, které nejsou schopny dosáhnout úspěchu dominantním fotbalem, jako třeba Španělé na posledních dvou Eurech, zpravidla dokonale brání a využijí každou příležitost v útoku. Wales prošel deseti kvalifikačními zápasy s pouhými čtyřmi inkasovanými brankami — na šest výher a tři remízy mu pak stačilo jedenáct branek. Efektivita zn.: Dokonalost.

Vězte, že "Y Dreigiau" budou ve Francii vycházet z dokonale zabezpečené a organizované defenzivy, kterou neochvějně řídí stoper Swansea Ashley Williams. V kvalifikaci udrželi sedm čistých kont, což překonali pouze Španělé, Angličani a Rumuni. Favoritovi skupiny Belgii navíc Wales nedovolil ani jedinou branku.


Jen dva týmy, Anglie a Skotsko, mají delší historii než Wales — první mezistátní zápas odehrál už v roce 1876 právě se Skotskem. Přesto jsou dějiny tohoto ostrovního celku velmi chudé. Na závěrečný šampionát se Draci probojovali jednou jedinkrát v roce 1958, a to ještě dost kontroverzní cestou.

V asijské kvalifikaci totiž Súdán i Egypt odmítli hrát proti Izraeli, který se tak stal kontumačním vítězem. FIFA jej ale odmítla na mistrovství světa pustit bez toho, aby nastoupil do kvalifikace — proto rozhodla, že se uskuteční baráž mezi jedním z týmů z druhých míst v evropské kvalifikaci. Prvně vylosovaná Belgie hrát odmítla a jako druhý z osudí vzešel Wales, jenž ve dvojutkání s Izraelem uspěl.

Zadařilo se mu i ve Švédsku, kde vypadl až ve čtvrtfinále proti pozdějšímu vítězi Brazílii. Ale od té doby až dodnes to byla zase bída. Jedinou výjimkou byl zmíněný "československý rok" 1976, kdy byli Velšané krůček od kvalifikace na závěrečný turnaj. Mezi nejlepší čtyřku se však nedostali a skončili tak de facto ve čtvrtfinále.

Pak následovalo devět neúspěšných cest za první vysněnou účastí na Euru. Vyšlo to konečně až letos. Předtím byl Wales nejblíže v kvalifikaci na šampionát v roce 2004. Tehdy ztroskotali až v baráži na reprezentaci Ruska.





I tentokrát skončili svěřenci Chrise Colemana ve skupině na druhé příčce, rozšířený formát Eura na 24 týmů však Walesu zajistil dokonce přímý postup do Francie.

V kvalifikaci přitom museli měřit síly s řadou těžkých i nevyzpytatelných soupeřů. Belgie byla jasným favoritem, zatímco Bosna a Hercegovina měla jít suverénně pro druhé místo. Velšané byli coby tým ze čtvrtého koše bráni spolu s Izraelem jako pouhý vyzyvatel. Ani výlet na Kypr není pro ostrovní týmy nic extra příjemného.

Jenže Wales své rok a půl dlouhé putování zvládl naprosto s přehledem. První zakolísání s Andorrou Bale a spol. zažehnali a potom už to byla spanilá jízda. Ve dvojzápasech s Izraelem, Kyprem ani Belgií neprohráli, takže mohli už kolo před koncem kvalifikace slavit postup. A to i přesto, že bezprostředně před boucháním šampaňského poprvé padli s Bosnou a Hercegovinou.


Rodák ze Swansea a kdysi urostlý obránce spojil svůj fotbalový život se dvěma kluby. Kromě města svého mládí, kde na sklonku svého dospívání čtyři roky úspěšně hrál, zanechal silnou stopu ještě ve Fulhamu. V roce 1997 se stal tehdy rekordní posilou bohatého byznysmena Mohameda Al-Fayeda, jenž vytáhl Cottagers z League Two až do Premier League.

Coleman za londýnský celek nastupoval dlouhých pět sezón. V roce 1999 vyhrál třetí nejvyšší soutěž, o dva roky později dokonce i tu druhou. Na konci ročníku 2001/02 ukončil aktivní kariéru, ale se západolondýnským celkem se nerozloučil. Plynule tam totiž započal svoji bohatou trenérskou éru.

Manažerem Fulhamu se stal v dubnu 2003 a na horkém křesle vydržel čtyři roky. Poté si vyzkoušel španělskou štaci v Realu Sociedad, než převzal Coventry City a v lednu roku 2012 konečně i reprezentaci Walesu.

V poledním cyklu se Coleman pohyboval mezi třemi různými systémy, které umně variuje i během zápasů a leckdy tak soupeře dovede překvapit. Jeho nejoblíbenějším rozestavením je 3-4-2-1, které dává Garethu Baleovi na podhrotu dostatečnou volnost. Občas se dračí klenot pohybuje i na hrotu při selekci 5-3-2, velšský trenér navíc umí nastavit efektivní systém i při rozestavení 4-3-3.




O Garethu Baleovi toho není potřeba psát příliš. Původem levý bek se v Tottenhamu vypracoval v jednoho z nejlepších hráčů Premier League, načež po něm sáhl Real Madrid, který se nezdráhal zaplatit přes dvě a půl miliardy korun. V reprezentaci jeho hvězda září snad ještě víc, což dokázal hlavně v uplynulé kvalifikační fázi.

Baleova osobnost je pro Wales skutečně absolutně nepostradatelná. Vždyť bez něj Coleman dovedl svůj tým k vítězství v jediném z devíti případů. Dva březnové přáteláky bez hvězdy Realu Madrid pak ukázaly, jak strašně jsou Velšané na své ikoně závislí. Ofenzivní impotence proti Severnímu Irsku a Ukrajině byla alarmující.

Hrdina lidu Hal Robson-Kanu se sice v posledních měsících hodně zlepšil, ale žádný gólostroj to vážně není. Ve třiceti startech vstřelil pouhé dvě branky. Sam Vokes se v 39 zápasech trefil šestkrát a Simon Church zavěsil třikrát z 35 případů. A to je ze střeleckých záznamů útočníků v reprezentaci všechno. I proto se Wales v deseti kvalifikačních zápasech radoval jen z jedenácti gólů. I proto musel sedm z nich vstřelit právě Bale.

Gareth Bale je tvůrce hry i zakončovatel, vůdce i součást party. Co je ale pro Wales hlavní, není to žádná jednostranná hrozba. Umí totiž hrozit z protiútoků, umí rozložit uzavřenou obranu. Dovede zakončit ranou z dálky, zblízka, hlavou i z přímých kopů. Když je ve formě, je prakticky nezastavitelný.




Ofenzivnímu univerzálovi bylo v květnu už sedmadvacet let, o nějakém prahu slávy se tedy dá hovořit jen velmi nadneseně. Pro Hala Robson-Kanua platí spíš přízvisko "unsung hero", tedy upozaděný, či chcete-li neopěvovaný hrdina. S tím by však zase nesouhlasili fanoušci Walesu. Robson-Kanu je totiž miláčkem ochozů, jakýmsi lidovým hrdinou — a právě jemu jsou adresovány nejčastější popěvky a chorály při domácích i venkovních zápasech velšského nároďáku.

Celým jménem Thomas Henry Alex Robson-Kanu se narodil v Anglii, za kterou hrál mezistátní zápasy ještě ve výběru do 20 let. Až pak se rozhodl přijmout nabídku Walesu, s nímž ho národnostně pojí jeho babička. Od roku 2010 stihl odehrát rovných třicet utkání, ale jeho gólová sbírka napovídá tomu, že to zkrátka není žádný velký střelec.

Branky vstřelil pouze dvě, tu poslední navíc před téměř dvaceti měsíci. To mu však nebrání v tom, aby zápas co zápas nastupoval v základní sestavě a kromě srdcí fanoušků si získával i to manažerovo. Chris Coleman jej využil v devíti z deseti kvalifikačních klání, což dokonale odráží jeho přínos pro tým.

Robson-Kanu je založením křídelník, umí nastoupit i v čtyřčlenné záloze. Ve Walesu je nicméně pravidelně využíván na hrotu, kde víří vodu a připravuje půdu pro Garetha Balea či z druhé vlny nabíhajícího Aarona Ramseyho. Ve společnosti těchto dvou individualit je zkrátka potřeba někoho částečně obětovat. A Hal je na tuto místy nevděčnou roli ideálním borcem.




Nejoblíbenější systém Walesu a jeho manažera Chrise Colemana je tříobráncové rozestavení 3-4-2-1. Před stabilní brankářskou jedničkou Waynem Hennesseym se zpravidla pohybuje kapitán a lídr defenzivy Ashley Williams, po jehož boku nejčastěji nastupují James Chester a Ben Davies. Střední obranu bude jistit i velezkušený James Collins. Čas od času dostane mezi stopery příležitost i Chris Gunter, který jinak tráví čas u pravé lajny.

Když tomu tak je, hraje falešné pravé křídlo fulhamský Jazz Richards. Na levém kraji hřiště kraluje Neil Taylor, jenž má za sebou povedenou sezónu ve Swansea a Coleman na něj bude hodně spoléhat. Příjemné starosti má šéf velšské reprezentace uprostřed zálohy, kde má jisté místo pouze Aaron Ramsey.

Zbylé dva posty však nejsou žádným dogmatem. V základní sestavě proti Slovensku pravděpodobně nastoupí Joe Ledley, jenž je z hvězdného středu pole nejschopnější při hře směrem dozadu. Mezi ním a Ramseym se ovšem strhne bitva o jedno místečko, a to především mezi anglickým šampionem z Leicesteru Andym Kingem a Joe Allenem z Liverpoolu. O fous navrch by měl mít druhý jmenovaný 'velšský Pirlo'.

V roli jakési spojky bude dozajista operovat největší hvězda, nejlepší hráč a suverénně nejlepší střelec Gareth Bale, jehož forma a zdravotní stav bude alfou a omegou potenciálního úspěchu Dragons na francouzském fotbalovém festivalu. Otazník visí nad rolí jediného hrotového hráče. Hal Robson-Kanu je sice stabilní postavou v základní sestavě, ale jako útočník má prachbídnou gólovou efektivitu. Kdyby Baleovi zvlhnul střelný prach, mohl by mít Wales obrovské potíže. Na šanci proto čekají zmínění Simon Church a Sam Vokes.