Představení účastníků ME 2016 - Ukrajina
Zaujalo nás
Poprvé bez ikonického útočníka Andrije Ševčenka, kterého si ale budete moci všimnout alespoň na lavičce v roli asistenta trenéra, se Ukrajina vydává na svůj třetí turnaj po rozpadu Sovětského svazu. Předešlé domácí Euro Blochinově partě hrubě nevyšlo, jaká z mnoha variant ukrajinského boršče nám tedy bude servírována tentokrát?
Ukrajina vchází do turnaje s asi vůbec nejsložitějším rozložením sil na klubové scéně ze všech účastníků. Titul sice obhájilo Dynamo Kyjev, na tradiční evropskou sílu z Doněcku nicméně v obou vzájemných zápasech vůbec nestačilo, a ozývají se tedy hlasy, že nehrát Šachtar v exilu daleko mimo svůj 'ruský' domov, lize by vládl i nadále.
Bývalý skvělý útočník Sergej Rebrov každopádně v kyjevském Dynamu odvádí na nováčka výtečnou práci, to se mu rozhodně musí nechat, a jeho milovaný klub nyní představuje jeden z mála nestagnujících subjektů na ukrajinském poli.
Metalist Charkov, donedávna stabilní účastník Evrpské ligy, se například nachází v zoufalé situaci poté, co majitel klubu — a spojenec vystrnaděného prezidenta Janukovyče — po revoluci roku 2014 nuceně opustil zemi. Dněpr Dněpropetrovsk má potom kvůli finančním problémům na jednu sezonu zakázán přístup do evropských pohárů a jeho vlastník Igor Kolomojskyj (prý druhý nejbohatší muž na Ukrajině) podle všeho na chodu klubu kompletně ztratil zájem.
Druhořadé či třetiřadé celky jsou na tom mezitím ještě hůře. Dva Metalurgy, z Doněcku i Záporoží, v uplynulých dvou sezonách vyhlásily bankrot a po skončení tohoto ročníku jejich příklad následuje také Volyn Luck. Tavrija Simferopol a FC Sevastopol pak působí ve vlastní krymské lize, kterou UEFA sice posvětila, ale stále ji neuznává jako oficiální.
Rusko-ukrajinský spor zároveň výrazně promlouvá i do chodu národního týmu. V březnu v nominaci nefiguroval byť jen jediný v Rusku hrající fotbalista, a ačkoliv se fotbalová federace křečovitě dušovala, že za tím žádné politické úmysly nevězely, každý na Ukrajině věděl své.
Stejná situace se původně opakovala i v květnu, když na Euro nebyli povoláni útočník Selezňov a záložníci Zinčenko s Butkem (přičemž první a poslední jmenovaní se už dříve stihli vrátit do Šachtaru), ovšem tohle kompletní trio nakonec do Francie po spěšném dopsání na soupisku přesto putuje — což jedině nahrává spekulacím, že trenér Fomenko nemá nad reprezentací plnou kontrolu a je spíše svazovou loutkou.
"Viděl jsem komentář spekulující nad tím, že Selezňov, Butko a Zinčenko byli povoláni až poté, co mužstvo odletělo na kemp do Itálie, z toho důvodu, aby se nemohli účastnit kyjevského setkání fotbalistů s veřejností těsně před odjezdem na šampionát. Přítomnost těchto tří by totiž mohla vést k... nepříjemnostem," snaží se mi složitost situace vysvětlit ukrajinský blogger Vadim Furmanov a nezastírá, že přitom sám tápe.
Ovlivní taková absurdní, ba toxická atmosféra i samotné šance Ukrajiny na nadcházejícím šampionátu?
Dějiny ukrajinského národního týmu jako takového se s výjimkou jednoho krátkého meziválečného intermezza (1925-35) píší výhradně po rozpadnutí Sovětského svazu, už v jeho rámci ale Ukrajinci hrávali první housle. Lize nejčastěji vládlo kyjevské Dynamo a jejím historicky nejproduktivnějším hráčem je Oleg Blochin. Ten zároveň vede i střeleckou tabulku sovětské reprezentace, kde ho z druhého místa doplňuje jeho jmenovec Protasov, rodák z ukrajinského Dněpropetrovsku. Ještě na Euru 1988, kde to sborná dopracovala až do finále, úvodní duel s Nizozemskem načínalo hned devět borců z Dynama (později alespoň sedm). Taková byla tehdy dominance bílomodrých, kteří těžili mimo jiné z klubové příslušnosti vysoce postaveného oficíra komunistické strany Volodymyra Ščerbytského.
Skutečně, ukrajinská krev celosvětovou kopanou poznamenala možná výraznější měrou, než si leckdo z nás uvědomuje. Valerij Lobanovskij, dvojnásobný vítěz Poháru vítězů pohárů, je například dodnes jmenován mezi nejvlivnějšími trenéry fotbalové historie. A bývalý skvělý křídelník Andrej Kančelskis, kultovní hrdina mnohých fanoušků Manchesteru United a svým způsobem průkopník, zase možná po rozpadu SSSR raději reprezentoval Rusko, narodil se však na Ukrajině a do Anglie mířil ze Šachtaru, později třetího postsovětského vítěze Poháru UEFA (2009).
Pakliže éra před stěžejním rokem 1991 patřila zejména Olegu Blochinovi, jeho hrdým nástupcem v čistě ukrajinských barvách byl samozřejmě Andrij Ševčenko. Ten jinou ikonu Dynama napodobil jednak triumfem v anketě Zlatý míč (2004), jednak sám vládne historické tabulce střelců svého národního týmu. 'Ševa' je se svými šesti kvalifikačními trefami výrazně podepsán také pod prvním velkým úspěchem ukrajinské kopané, účastí na mistrovství světa 2006. Tam navíc žlutomodří rozhodně nezklamali a na penalty se přes Švýcarsko prodrali až do čtvrtfinále, kde se museli sklonit před pozdějšími šampiony z Itálie.
To Ševčenkova derniéra na velké scéně už příliš důstojná nebyla. Ukrajinci sice měli tu čest roku 2012 pořádat spolu s Poláky mistrovství Evropy, sami však vyřazovací část po jediné výhře nad Švédskem sledovali akorát v televizi. Sám Ševčenko právě seveřany dvěma góly sestřelil, pro poslední utkání už ale ani nefiguroval v základu a po turnaji se vydal na dráhu (prozatím neúspěšného) politika.
Ukrajinská cesta na šampionát byla trnitá, a to mimo jiné i pro výše zmíněnou rusko-ukrajinskou krizi. Kvůli válce se často měnila dějiště utkání i jejich data a snad i takový neklid se potom promítl do stěží přesvědčivých výsledků Fomenkovy party.
Ukrajinci vykopli jen sotva inspirativní domácí prohrou se Slovenskem a zklámáni budou také z vlastní neschopnosti vstřelit alespoň jednu branku Španělsku. Suverénně největší pobouření pak na Ukrajině vzbudila očividná Fomenkova hra na bezbrankovou remízu ve druhém klání se Slovenskem, ačkoliv by v tu chvíli případné vítězství žlutomodré výrazně přiblížilo přímému postupu. Trenér tehdy v zoufalé snaze nepovzbudit ukázkově mrtvolný projev svých svěřenců střídal teprve v 91. minutě, když na plac namísto jednoho útočníka přivedl útočníka druhého, a od novinářů to posléze v médiích pěkně schytal.
Bod ze slovenské půdy nebyl jediným úkolem, který si Fomenko uložil a náležitě splnil — Blochinův nástupce zároveň po špatném domácím Euru toužil vyztužit defenzívu, což se mu za pomoci výtečné stoperské dvojice Chačeridi-Rakyckyj vskutku povedlo. Ukrajinský obranný val byl pevný po celou dobu, připustil jen hubené prohry 0:1 a dohromady kapituloval všehovšudy čtyřikrát. Akorát tři týmy na tom byly lépe.
Tuto vizitku si pak Ukrajinci výrazně nepošramotili ani v baráži, kde nejprve proti Slovincům doma udrželi nulu (už sedmou v rámci celého cyklu!), a posléze venku uhráli zcela vyhovující remízu 1:1. Otázkou nicméně zůstává, jak jsou nyní Ukrajinci na turnaj bezprostředně připraveni, neboť tři inkasované góly v přípravném duelu s jinak bezradným Rumunskem poněkud hlasitě bijí na poplach.
Kdokoliv by vám tvrdil, že čekal Fomenkovo jmenování do čela reprezentace po zklamání, které znamenalo Blochinem oddirigované domácí Euro 2012, ten by vám bohapustě lhal. Fomenko ostatně ani zdaleka nebyl první volbou ukrajinského svazu, který před ním oslovil Andrije Ševčenka i zástup zahraničních trenérů včetně Harryho Redknappa, takže není divu, že se jeho jmenování setkávalo s lhostejným výrazem přihlížejících.
Mychajlo Fomenko bude na turnaji třetím nejstarším trenérem, přesto jeho životopis nebudí větší respekt. Za 33 let vystřídal celkem 19 zaměstnavatelů a vzrušení nabízí jenom pohled na začátek 90. let — tehdy Fomenko nakoukl do Bagdádu, aby posléze roku 1993 s Dynamem Kyjev získal svůj jediný titul v trenérské roli.
Do pozice lodivoda ukrajinského národního týmu byl tento protřelý šedesátník technicky ponížen, nikoliv povýšen — předtím totiž pracoval přímo na ukrajinském svazu, v jehož rámci řídil takzvaný trenérský výbor. Stejně jako jeho předchůdce Oleg Blochin, rovněž Fomenko je hráčskou ikonou kyjevského Dynama a bývalým reprezentantem Sovětského svazu, a ačkoliv jeho jméno nedosahuje ani zdaleka takového celosvětového ohlasu jako to Blochinovo, trenérem je dost možná schopnějším.
Národní tým pod Fomenkem vyhrál víc než 70 % zápasů a v žebříčku FIFA vystoupal až na současnou 19. příčku. Jen málo navíc chybělo, a právě jeho dílem se Francie senzačně nepodívala na předloňské mistrovství světa, kam proklouzla jedině díky perfektní barážové odvetě (3:0 po prohře 0:2 na ukrajinské půdě). Obecně každopádně Fomenko platí za nesmírně konzervativního a opatrného kouče, což bezkonkurenční ofenzivní hvězdy týmu Konopljanku a Jarmolenka napříč kvalifikací na tento turnaj občas nepěkně svazovalo.
Jarmolenko s Konopljankou byli zejména před přesunem druhého jmenovaného do Evropy západními médii často zobrazováni jako dvojčata — a to i přesto, že jsou mezi nimi poměrně velké odlišnosti nejen z hlediska tělesné stavby (Jarmolenko je vyšší a sílu řadí ke svým přednostem), ale i herního stylu. Zatímco současný křídelník Sevilly je v první řadě driblérem a kreativní silou týmu, opora ukrajinského mistra Dynama Kyjev ráda natahuje z dálky a střílí góly.
Zásadní rozdíl spočívá i v otázce přínosu národnímu týmu. Andrij Jarmolenko byl již v 17 letech poněkud bizarně přirovnán ke svému jmenovci Ševčenkovi (jehož číslo 7 nyní nosí) a střelecký potenciál se mu dlouho nedařilo naplňovat, v posledních letech se však mimo jiné proto ukazuje být největším tahounem svých mančaftů. Jestliže Konopljanka v kvalifikaci zavěsil akorát dvakrát a v klíčové baráži ho šlo sotva vidět, Jarmolenko byl zdaleka nejspolehlivějším střelcem Fomenkova výběru a třetinu svých branek (dvě) si rozložil do obou duelů se Slovinskem, přes které Ukrajina na Euro postupovala.
Jarmolenko je se svou postavou (měří 189 cm) vpravdě neortodoxním křídelníkem, jeho výběhy z pravé strany do středu a jedovatá palba silnou levačkou jsou však neuvěřitelně efektivní a konstantní zbraní nejen ukrajinské reprezentace. Na domácí scéně letos Jarmolenko svému mateřskému Dynamu dopomáhal k obhajobě titulu, když se na gólu podílel v průměru v každém ligovém utkání (13 branek a 10 asistencí ve 23 startech), a zároveň byl i důležitou postavou prvního kyjevského tažení do vyřazovací fáze Ligy mistrů od sezony 1999/2000.
Už dávno je jasné, že Jarmolenko ukrajinskou nejvyšší soutěž přerostl nejméně o jednu hlavu, a právě tahle akce má být konečně jeho vstupenkou na západ. Bude?
Jen málokdo na Ukrajině pochybuje o tom, že ve Viktoru Kovalenkovi národní tým brzy najde novou oporu. Dvacetiletý záložník si zatím přirozeně nemůže nárokovat pevné místo v základní sestavě, ovšem vzhledem ke své taktické vyspělosti a všestrannosti může zastat v podstatě jakoukoliv úlohu ve středovém trojzubci a měl by tedy na turnaji dostat alespoň nějaké ty cenné minuty herního času.
V takovém případě se před největší nadějí Šachtaru Doněck mějte na pozoru. Jde o důrazného a energetického box-to-box záložníka s nebezpečnou střelou z dálky a vytříbenou schopností urychlit založení útoku. Ačkoliv sám Kovalenko za své vzory označuje míčové distributory Toniho Kroose a Andreu Pirla, nejlépe své schopnosti prodá spíše v roli trequartisty (víceméně podhrotového hráče), kde může výrazně připomínat třeba Kaká z dob jeho působení v AC Milán.
Na mládežnické úrovni už Kovalenko dokázal v podstatě vše. Je výrazně podepsán pod rok starou jízdou Šachtaru do finále mládežnické verze Ligy mistrů, když i přes patálie se zraněními na vlastní pěst zosnoval semifinálový postup přes Anderlecht (napříč oběma zápasy se trefil třikrát a jednou asistoval), a na následném mistrovství světa do 20 let zaujal i navzdory relativně brzkému vypadnutí Ukrajiny už v osmifinále. Jeho pět branek a dvě gólové nahrávky mu přihrály korunu pro krále střelců; jeho nebezpečné standardky a skvěle načasované vběhy do pokutového území soupeřů potom zase bouřlivý ohlas diváků.
Mladíkovi, o něhož se v 11 letech spolu se Šachtarem rvalo i Dynamo Kyjev, nyní zbývá už akorát dobýt dospělou scénu — a i v tomto směru již stihl podniknout první výrazné kroky. Na jaře po odchodu Alexe Teixeiry do Číny už povětšinou nechyběl mezi jedenácti vyvolenými trenéra Mircey Lucesca a zejména na mezinárodní scéně se ukázal být neodolatelnou silou; načínal každý z vyřazovacích soubojů Evropské ligy a právě jeho výkon vydatnou měrou pomáhal smést Bragu v odvetě čtvrtfinále (o výhru 4:0 se zasadil gólem a asistencí).
Napříč dvěma březnovými přátelskými duely si Kovalenko odkroutil celkem 135 minut, a tak se s ním pomalu musí začít počítat i jako se stálou součástí inventáře ukrajinského seniorského národního týmu.
Hned v brance narážíme na první evidentní slabinu. Andrij Pjatov je známý labil, pořád se ještě nenaučil chytat střely z dálky a v přípravě proti Rumunsku byl tučně podepsán pod dvěma ze tří inkasovaných gólů. Jediným štěstím jedničky Šachtaru (která na posledním Euru minelou dovolila skórovat Waynu Rooneymu, ale jinak, pravda, sem tam dovede mít i senzační zápas) je tudíž situace, kdy Denys Bojko převážně vysedává v tureckém Beşiktaşi, kam se přesunul teprve letos v zimě, a zřejmě talentovanější Mykyta Ševčenko je prozatím moc mladý na to, aby startoval na tak velké akci.
Poměrně daleko k ideálu má rovněž obsazení obou krajů obrany. Vjačeslav Ševčuk nalevo a Arťom Fedeckyj napravo sice oba vyhráli Pohár UEFA a na ukrajinskou ligu ještě pohodlně stačí, dohromady jim je nicméně 68 let, což by se ve Francii mohlo Ukrajině při větším tempu vymstít. Naproti tomu stoperská dvojice by mohla platit za jednu z těch spolehlivějších na turnaji; Rakyckyj s Chačeridim jsou sice od roku 2009 rivaly na klubové scéně, přibližně od půlky kvalifikace na předloňské MS však utváří vysoce funkční a stabilní tandem v srdci ukrajinské obrany. U Chačeridiho každopádně bacha na jeho disciplínu, ta už v minulosti stála jeho trenéry pěkných pár nervů.
Postupem do zálohy se dostáváme k oficiálně nejlepšímu hráči samostatné ukrajinské historie, Anatoliji Tymoščukovi (ano, roku 2011 skutečně ve fanouškovské anketě předčil Ševčenka), který už ale ve 37 letech celkem logicky nemá v týmu neohroženou pozici startéra jako dřív. Místo toho sice zůstává de facto kapitánem, jinak je už ale především rozdílovou postavou v kabině, zatímco jeho schopným nástupcem na hřišti se v roli štítového záložníka jeví být Taras Stěpaněnko ze Šachtaru. Tymoščuk si od odchodu do Kazachstánu v reprezentaci odbyl jedinou soutěžní minutu, když ho Fomenko sportovně pustil na plac v závěru rozhodnuté odvety baráže o účast na tomto turnaji.
Vedle Stěpaněnka by měl působit pracovitý a všestranný Ruslan Rotan, který při Tymoščukově absenci a vlastní přítomnosti (která vzhledem k jeho skleněnosti také není zaručena) tradičně nosívá kapitánskou pásku. Třetím mušketýrem do party pak může být vesměs kdokoliv z kvarteta Rybalka - Harmaš - Kovalenko - Zinčenko (čerstvě nejmladší střelec v dějinách ukrajinského nároďáku) s tím, že pro exlibereckého Rybalku zásadním způsobem hovoří velká trenérova důvěra v klíčové závěrečné fázi kvalifikace. S Rotanem bude nejspíš alternovat Sydorčuk, který střed pole v Dynamu Kyjev obyčejně sdílí s Rybalkou či Harmašem.
Křídla jsou jasná, tam se není o čem bavit — Jarmolenko nevynechal ani jedno kvalifikační utkání, Konopljanka potom zmeškal akorát to úplně první. Oba budou driftovat do středu pole a využívat svých silnějších nohou, zatímco klasické ostré křídlo pro pravou postranní čáru představuje Oleksandr Karavajev. To pro Konopljanku vlastně vůbec neexistuje backup, což je navýsost zarážející — Fomenko zde překvapivě opomenul veterána Olega Husjeva, který jednak zvládne zaskočit i napravo, a jednak odehrál perfektní sezonu v dresu mistrovského Dynama (dokonce se na stará kolena, ve 33 letech, poprvé v kariéře dostal na hranici 10 ligových gólů v sezoně).
Také v útoku lze postrádat pár jmen. Marko Dević, kterého Vadim Furmanov i ve 32 letech stále považuje za nejschopnějšího ukrajinského útočníka, z reprezentace vypadl už v průběhu roku 2014, zatímco Arťom Kravěc byl až doposud její pevnou součástí (a v kvalifikaci platil za jednookého krále mezi slepými, co se plodnosti 'devítek' týče), ale místenku v letadle do Francie ho stála příšerná jarní forma v dresu sestupujícího Stuttgartu, za který na prostoru 594 ligových minut vstřelil všehovšudy jeden gól. Místo něho dostává trochu nečekanou šanci vytáhlý Pylyp Budkivskij, jenž doma na Ukrajině prožil suverénně nejlepší ročník ze všech povolaných hrotů.
O startérovi se nicméně dozajista bude rozhodovat mezi problémovým Romanem Zozuljou, který většinu kvalifikace zmeškal kvůli táhlým zdravotním problémům a nedávno v zápase Ukrajinského poháru fyzicky napadl rozhodčího, a typickým bijcem do vápna Jevhenem Selezňovem. Zozulja je Fomenkův oblíbenec a nesmírně pilný forvard, jeho rival zase objektivně kvalitnější útočník a taky důležitější postava ukrajinské cesty na šampionát (výrazně přispěl především k pokoření Slovinska v baráži). Oba potom spojuje vpravdě mizerná sezona, takže mezi nimi opravdu těžko vybírat.
Ukrajina vchází do turnaje s asi vůbec nejsložitějším rozložením sil na klubové scéně ze všech účastníků. Titul sice obhájilo Dynamo Kyjev, na tradiční evropskou sílu z Doněcku nicméně v obou vzájemných zápasech vůbec nestačilo, a ozývají se tedy hlasy, že nehrát Šachtar v exilu daleko mimo svůj 'ruský' domov, lize by vládl i nadále.
Bývalý skvělý útočník Sergej Rebrov každopádně v kyjevském Dynamu odvádí na nováčka výtečnou práci, to se mu rozhodně musí nechat, a jeho milovaný klub nyní představuje jeden z mála nestagnujících subjektů na ukrajinském poli.
Metalist Charkov, donedávna stabilní účastník Evrpské ligy, se například nachází v zoufalé situaci poté, co majitel klubu — a spojenec vystrnaděného prezidenta Janukovyče — po revoluci roku 2014 nuceně opustil zemi. Dněpr Dněpropetrovsk má potom kvůli finančním problémům na jednu sezonu zakázán přístup do evropských pohárů a jeho vlastník Igor Kolomojskyj (prý druhý nejbohatší muž na Ukrajině) podle všeho na chodu klubu kompletně ztratil zájem.
Druhořadé či třetiřadé celky jsou na tom mezitím ještě hůře. Dva Metalurgy, z Doněcku i Záporoží, v uplynulých dvou sezonách vyhlásily bankrot a po skončení tohoto ročníku jejich příklad následuje také Volyn Luck. Tavrija Simferopol a FC Sevastopol pak působí ve vlastní krymské lize, kterou UEFA sice posvětila, ale stále ji neuznává jako oficiální.
Rusko-ukrajinský spor zároveň výrazně promlouvá i do chodu národního týmu. V březnu v nominaci nefiguroval byť jen jediný v Rusku hrající fotbalista, a ačkoliv se fotbalová federace křečovitě dušovala, že za tím žádné politické úmysly nevězely, každý na Ukrajině věděl své.
Stejná situace se původně opakovala i v květnu, když na Euro nebyli povoláni útočník Selezňov a záložníci Zinčenko s Butkem (přičemž první a poslední jmenovaní se už dříve stihli vrátit do Šachtaru), ovšem tohle kompletní trio nakonec do Francie po spěšném dopsání na soupisku přesto putuje — což jedině nahrává spekulacím, že trenér Fomenko nemá nad reprezentací plnou kontrolu a je spíše svazovou loutkou.
"Viděl jsem komentář spekulující nad tím, že Selezňov, Butko a Zinčenko byli povoláni až poté, co mužstvo odletělo na kemp do Itálie, z toho důvodu, aby se nemohli účastnit kyjevského setkání fotbalistů s veřejností těsně před odjezdem na šampionát. Přítomnost těchto tří by totiž mohla vést k... nepříjemnostem," snaží se mi složitost situace vysvětlit ukrajinský blogger Vadim Furmanov a nezastírá, že přitom sám tápe.
Ovlivní taková absurdní, ba toxická atmosféra i samotné šance Ukrajiny na nadcházejícím šampionátu?
Historie
Dějiny ukrajinského národního týmu jako takového se s výjimkou jednoho krátkého meziválečného intermezza (1925-35) píší výhradně po rozpadnutí Sovětského svazu, už v jeho rámci ale Ukrajinci hrávali první housle. Lize nejčastěji vládlo kyjevské Dynamo a jejím historicky nejproduktivnějším hráčem je Oleg Blochin. Ten zároveň vede i střeleckou tabulku sovětské reprezentace, kde ho z druhého místa doplňuje jeho jmenovec Protasov, rodák z ukrajinského Dněpropetrovsku. Ještě na Euru 1988, kde to sborná dopracovala až do finále, úvodní duel s Nizozemskem načínalo hned devět borců z Dynama (později alespoň sedm). Taková byla tehdy dominance bílomodrých, kteří těžili mimo jiné z klubové příslušnosti vysoce postaveného oficíra komunistické strany Volodymyra Ščerbytského.
Skutečně, ukrajinská krev celosvětovou kopanou poznamenala možná výraznější měrou, než si leckdo z nás uvědomuje. Valerij Lobanovskij, dvojnásobný vítěz Poháru vítězů pohárů, je například dodnes jmenován mezi nejvlivnějšími trenéry fotbalové historie. A bývalý skvělý křídelník Andrej Kančelskis, kultovní hrdina mnohých fanoušků Manchesteru United a svým způsobem průkopník, zase možná po rozpadu SSSR raději reprezentoval Rusko, narodil se však na Ukrajině a do Anglie mířil ze Šachtaru, později třetího postsovětského vítěze Poháru UEFA (2009).
Pakliže éra před stěžejním rokem 1991 patřila zejména Olegu Blochinovi, jeho hrdým nástupcem v čistě ukrajinských barvách byl samozřejmě Andrij Ševčenko. Ten jinou ikonu Dynama napodobil jednak triumfem v anketě Zlatý míč (2004), jednak sám vládne historické tabulce střelců svého národního týmu. 'Ševa' je se svými šesti kvalifikačními trefami výrazně podepsán také pod prvním velkým úspěchem ukrajinské kopané, účastí na mistrovství světa 2006. Tam navíc žlutomodří rozhodně nezklamali a na penalty se přes Švýcarsko prodrali až do čtvrtfinále, kde se museli sklonit před pozdějšími šampiony z Itálie.
To Ševčenkova derniéra na velké scéně už příliš důstojná nebyla. Ukrajinci sice měli tu čest roku 2012 pořádat spolu s Poláky mistrovství Evropy, sami však vyřazovací část po jediné výhře nad Švédskem sledovali akorát v televizi. Sám Ševčenko právě seveřany dvěma góly sestřelil, pro poslední utkání už ale ani nefiguroval v základu a po turnaji se vydal na dráhu (prozatím neúspěšného) politika.
Infograficky
autor: Víťa Horák
Cesta na šampionát
Ukrajinská cesta na šampionát byla trnitá, a to mimo jiné i pro výše zmíněnou rusko-ukrajinskou krizi. Kvůli válce se často měnila dějiště utkání i jejich data a snad i takový neklid se potom promítl do stěží přesvědčivých výsledků Fomenkovy party.
Ukrajinci vykopli jen sotva inspirativní domácí prohrou se Slovenskem a zklámáni budou také z vlastní neschopnosti vstřelit alespoň jednu branku Španělsku. Suverénně největší pobouření pak na Ukrajině vzbudila očividná Fomenkova hra na bezbrankovou remízu ve druhém klání se Slovenskem, ačkoliv by v tu chvíli případné vítězství žlutomodré výrazně přiblížilo přímému postupu. Trenér tehdy v zoufalé snaze nepovzbudit ukázkově mrtvolný projev svých svěřenců střídal teprve v 91. minutě, když na plac namísto jednoho útočníka přivedl útočníka druhého, a od novinářů to posléze v médiích pěkně schytal.
Bod ze slovenské půdy nebyl jediným úkolem, který si Fomenko uložil a náležitě splnil — Blochinův nástupce zároveň po špatném domácím Euru toužil vyztužit defenzívu, což se mu za pomoci výtečné stoperské dvojice Chačeridi-Rakyckyj vskutku povedlo. Ukrajinský obranný val byl pevný po celou dobu, připustil jen hubené prohry 0:1 a dohromady kapituloval všehovšudy čtyřikrát. Akorát tři týmy na tom byly lépe.
Tuto vizitku si pak Ukrajinci výrazně nepošramotili ani v baráži, kde nejprve proti Slovincům doma udrželi nulu (už sedmou v rámci celého cyklu!), a posléze venku uhráli zcela vyhovující remízu 1:1. Otázkou nicméně zůstává, jak jsou nyní Ukrajinci na turnaj bezprostředně připraveni, neboť tři inkasované góly v přípravném duelu s jinak bezradným Rumunskem poněkud hlasitě bijí na poplach.
Trenér — Mychajlo Fomenko
Kdokoliv by vám tvrdil, že čekal Fomenkovo jmenování do čela reprezentace po zklamání, které znamenalo Blochinem oddirigované domácí Euro 2012, ten by vám bohapustě lhal. Fomenko ostatně ani zdaleka nebyl první volbou ukrajinského svazu, který před ním oslovil Andrije Ševčenka i zástup zahraničních trenérů včetně Harryho Redknappa, takže není divu, že se jeho jmenování setkávalo s lhostejným výrazem přihlížejících.
Mychajlo Fomenko bude na turnaji třetím nejstarším trenérem, přesto jeho životopis nebudí větší respekt. Za 33 let vystřídal celkem 19 zaměstnavatelů a vzrušení nabízí jenom pohled na začátek 90. let — tehdy Fomenko nakoukl do Bagdádu, aby posléze roku 1993 s Dynamem Kyjev získal svůj jediný titul v trenérské roli.
Do pozice lodivoda ukrajinského národního týmu byl tento protřelý šedesátník technicky ponížen, nikoliv povýšen — předtím totiž pracoval přímo na ukrajinském svazu, v jehož rámci řídil takzvaný trenérský výbor. Stejně jako jeho předchůdce Oleg Blochin, rovněž Fomenko je hráčskou ikonou kyjevského Dynama a bývalým reprezentantem Sovětského svazu, a ačkoliv jeho jméno nedosahuje ani zdaleka takového celosvětového ohlasu jako to Blochinovo, trenérem je dost možná schopnějším.
Národní tým pod Fomenkem vyhrál víc než 70 % zápasů a v žebříčku FIFA vystoupal až na současnou 19. příčku. Jen málo navíc chybělo, a právě jeho dílem se Francie senzačně nepodívala na předloňské mistrovství světa, kam proklouzla jedině díky perfektní barážové odvetě (3:0 po prohře 0:2 na ukrajinské půdě). Obecně každopádně Fomenko platí za nesmírně konzervativního a opatrného kouče, což bezkonkurenční ofenzivní hvězdy týmu Konopljanku a Jarmolenka napříč kvalifikací na tento turnaj občas nepěkně svazovalo.
Tahoun týmu — Andrij Jarmolenko (Dynamo Kyjev)
zdroj: forzaitalianfootball.com
Jarmolenko s Konopljankou byli zejména před přesunem druhého jmenovaného do Evropy západními médii často zobrazováni jako dvojčata — a to i přesto, že jsou mezi nimi poměrně velké odlišnosti nejen z hlediska tělesné stavby (Jarmolenko je vyšší a sílu řadí ke svým přednostem), ale i herního stylu. Zatímco současný křídelník Sevilly je v první řadě driblérem a kreativní silou týmu, opora ukrajinského mistra Dynama Kyjev ráda natahuje z dálky a střílí góly.
Zásadní rozdíl spočívá i v otázce přínosu národnímu týmu. Andrij Jarmolenko byl již v 17 letech poněkud bizarně přirovnán ke svému jmenovci Ševčenkovi (jehož číslo 7 nyní nosí) a střelecký potenciál se mu dlouho nedařilo naplňovat, v posledních letech se však mimo jiné proto ukazuje být největším tahounem svých mančaftů. Jestliže Konopljanka v kvalifikaci zavěsil akorát dvakrát a v klíčové baráži ho šlo sotva vidět, Jarmolenko byl zdaleka nejspolehlivějším střelcem Fomenkova výběru a třetinu svých branek (dvě) si rozložil do obou duelů se Slovinskem, přes které Ukrajina na Euro postupovala.
Jarmolenko je se svou postavou (měří 189 cm) vpravdě neortodoxním křídelníkem, jeho výběhy z pravé strany do středu a jedovatá palba silnou levačkou jsou však neuvěřitelně efektivní a konstantní zbraní nejen ukrajinské reprezentace. Na domácí scéně letos Jarmolenko svému mateřskému Dynamu dopomáhal k obhajobě titulu, když se na gólu podílel v průměru v každém ligovém utkání (13 branek a 10 asistencí ve 23 startech), a zároveň byl i důležitou postavou prvního kyjevského tažení do vyřazovací fáze Ligy mistrů od sezony 1999/2000.
Už dávno je jasné, že Jarmolenko ukrajinskou nejvyšší soutěž přerostl nejméně o jednu hlavu, a právě tahle akce má být konečně jeho vstupenkou na západ. Bude?
Na prahu slávy — Viktor Kovalenko (Šachtar Doněck)
zdroj: fifa.com
Jen málokdo na Ukrajině pochybuje o tom, že ve Viktoru Kovalenkovi národní tým brzy najde novou oporu. Dvacetiletý záložník si zatím přirozeně nemůže nárokovat pevné místo v základní sestavě, ovšem vzhledem ke své taktické vyspělosti a všestrannosti může zastat v podstatě jakoukoliv úlohu ve středovém trojzubci a měl by tedy na turnaji dostat alespoň nějaké ty cenné minuty herního času.
V takovém případě se před největší nadějí Šachtaru Doněck mějte na pozoru. Jde o důrazného a energetického box-to-box záložníka s nebezpečnou střelou z dálky a vytříbenou schopností urychlit založení útoku. Ačkoliv sám Kovalenko za své vzory označuje míčové distributory Toniho Kroose a Andreu Pirla, nejlépe své schopnosti prodá spíše v roli trequartisty (víceméně podhrotového hráče), kde může výrazně připomínat třeba Kaká z dob jeho působení v AC Milán.
Na mládežnické úrovni už Kovalenko dokázal v podstatě vše. Je výrazně podepsán pod rok starou jízdou Šachtaru do finále mládežnické verze Ligy mistrů, když i přes patálie se zraněními na vlastní pěst zosnoval semifinálový postup přes Anderlecht (napříč oběma zápasy se trefil třikrát a jednou asistoval), a na následném mistrovství světa do 20 let zaujal i navzdory relativně brzkému vypadnutí Ukrajiny už v osmifinále. Jeho pět branek a dvě gólové nahrávky mu přihrály korunu pro krále střelců; jeho nebezpečné standardky a skvěle načasované vběhy do pokutového území soupeřů potom zase bouřlivý ohlas diváků.
Mladíkovi, o něhož se v 11 letech spolu se Šachtarem rvalo i Dynamo Kyjev, nyní zbývá už akorát dobýt dospělou scénu — a i v tomto směru již stihl podniknout první výrazné kroky. Na jaře po odchodu Alexe Teixeiry do Číny už povětšinou nechyběl mezi jedenácti vyvolenými trenéra Mircey Lucesca a zejména na mezinárodní scéně se ukázal být neodolatelnou silou; načínal každý z vyřazovacích soubojů Evropské ligy a právě jeho výkon vydatnou měrou pomáhal smést Bragu v odvetě čtvrtfinále (o výhru 4:0 se zasadil gólem a asistencí).
Napříč dvěma březnovými přátelskými duely si Kovalenko odkroutil celkem 135 minut, a tak se s ním pomalu musí začít počítat i jako se stálou součástí inventáře ukrajinského seniorského národního týmu.
Předpokládaná sestava
Hned v brance narážíme na první evidentní slabinu. Andrij Pjatov je známý labil, pořád se ještě nenaučil chytat střely z dálky a v přípravě proti Rumunsku byl tučně podepsán pod dvěma ze tří inkasovaných gólů. Jediným štěstím jedničky Šachtaru (která na posledním Euru minelou dovolila skórovat Waynu Rooneymu, ale jinak, pravda, sem tam dovede mít i senzační zápas) je tudíž situace, kdy Denys Bojko převážně vysedává v tureckém Beşiktaşi, kam se přesunul teprve letos v zimě, a zřejmě talentovanější Mykyta Ševčenko je prozatím moc mladý na to, aby startoval na tak velké akci.
Poměrně daleko k ideálu má rovněž obsazení obou krajů obrany. Vjačeslav Ševčuk nalevo a Arťom Fedeckyj napravo sice oba vyhráli Pohár UEFA a na ukrajinskou ligu ještě pohodlně stačí, dohromady jim je nicméně 68 let, což by se ve Francii mohlo Ukrajině při větším tempu vymstít. Naproti tomu stoperská dvojice by mohla platit za jednu z těch spolehlivějších na turnaji; Rakyckyj s Chačeridim jsou sice od roku 2009 rivaly na klubové scéně, přibližně od půlky kvalifikace na předloňské MS však utváří vysoce funkční a stabilní tandem v srdci ukrajinské obrany. U Chačeridiho každopádně bacha na jeho disciplínu, ta už v minulosti stála jeho trenéry pěkných pár nervů.
Postupem do zálohy se dostáváme k oficiálně nejlepšímu hráči samostatné ukrajinské historie, Anatoliji Tymoščukovi (ano, roku 2011 skutečně ve fanouškovské anketě předčil Ševčenka), který už ale ve 37 letech celkem logicky nemá v týmu neohroženou pozici startéra jako dřív. Místo toho sice zůstává de facto kapitánem, jinak je už ale především rozdílovou postavou v kabině, zatímco jeho schopným nástupcem na hřišti se v roli štítového záložníka jeví být Taras Stěpaněnko ze Šachtaru. Tymoščuk si od odchodu do Kazachstánu v reprezentaci odbyl jedinou soutěžní minutu, když ho Fomenko sportovně pustil na plac v závěru rozhodnuté odvety baráže o účast na tomto turnaji.
Vedle Stěpaněnka by měl působit pracovitý a všestranný Ruslan Rotan, který při Tymoščukově absenci a vlastní přítomnosti (která vzhledem k jeho skleněnosti také není zaručena) tradičně nosívá kapitánskou pásku. Třetím mušketýrem do party pak může být vesměs kdokoliv z kvarteta Rybalka - Harmaš - Kovalenko - Zinčenko (čerstvě nejmladší střelec v dějinách ukrajinského nároďáku) s tím, že pro exlibereckého Rybalku zásadním způsobem hovoří velká trenérova důvěra v klíčové závěrečné fázi kvalifikace. S Rotanem bude nejspíš alternovat Sydorčuk, který střed pole v Dynamu Kyjev obyčejně sdílí s Rybalkou či Harmašem.
Křídla jsou jasná, tam se není o čem bavit — Jarmolenko nevynechal ani jedno kvalifikační utkání, Konopljanka potom zmeškal akorát to úplně první. Oba budou driftovat do středu pole a využívat svých silnějších nohou, zatímco klasické ostré křídlo pro pravou postranní čáru představuje Oleksandr Karavajev. To pro Konopljanku vlastně vůbec neexistuje backup, což je navýsost zarážející — Fomenko zde překvapivě opomenul veterána Olega Husjeva, který jednak zvládne zaskočit i napravo, a jednak odehrál perfektní sezonu v dresu mistrovského Dynama (dokonce se na stará kolena, ve 33 letech, poprvé v kariéře dostal na hranici 10 ligových gólů v sezoně).
Také v útoku lze postrádat pár jmen. Marko Dević, kterého Vadim Furmanov i ve 32 letech stále považuje za nejschopnějšího ukrajinského útočníka, z reprezentace vypadl už v průběhu roku 2014, zatímco Arťom Kravěc byl až doposud její pevnou součástí (a v kvalifikaci platil za jednookého krále mezi slepými, co se plodnosti 'devítek' týče), ale místenku v letadle do Francie ho stála příšerná jarní forma v dresu sestupujícího Stuttgartu, za který na prostoru 594 ligových minut vstřelil všehovšudy jeden gól. Místo něho dostává trochu nečekanou šanci vytáhlý Pylyp Budkivskij, jenž doma na Ukrajině prožil suverénně nejlepší ročník ze všech povolaných hrotů.
O startérovi se nicméně dozajista bude rozhodovat mezi problémovým Romanem Zozuljou, který většinu kvalifikace zmeškal kvůli táhlým zdravotním problémům a nedávno v zápase Ukrajinského poháru fyzicky napadl rozhodčího, a typickým bijcem do vápna Jevhenem Selezňovem. Zozulja je Fomenkův oblíbenec a nesmírně pilný forvard, jeho rival zase objektivně kvalitnější útočník a taky důležitější postava ukrajinské cesty na šampionát (výrazně přispěl především k pokoření Slovinska v baráži). Oba potom spojuje vpravdě mizerná sezona, takže mezi nimi opravdu těžko vybírat.
Tip redakce na umístění: konec ve skupině
Program zápasů - skupina C
12.06.2016
Lille
16.06.2016
Lyon
21.06.2016
Marseille
Konečná nominace
Datum nar.
29.01.1988
28.06.1984
26.01.1993
Datum nar.
13.01.1991
26.04.1985
28.07.1987
22.10.1982
03.08.1989
13.05.1979
15.12.1996
Datum nar.
19.04.1990
23.10.1989
02.06.1992
29.09.1989
14.02.1996
29.10.1981
01.04.1990
08.08.1989
02.05.1991
30.03.1979
Datum nar.
10.03.1992
20.07.1985
17.11.1989
Související články
Zobrazit jen nejnovější
Zobrazit všechny
Představení účastníků ME 2016 - Island
09.06.2016, 20:15
Představení účastníků ME 2016 - Rakousko
09.06.2016, 14:13
Představení účastníků ME 2016 - Maďarsko
09.06.2016, 08:42
Představení účastníků ME 2016 - Portugalsko
08.06.2016, 19:54
Představení účastníků ME 2016 - Švédsko
08.06.2016, 12:30
Představení účastníků ME 2016 - Irsko
08.06.2016, 08:14
Představení účastníků ME 2016 - Belgie
07.06.2016, 21:51
Představení účastníků ME 2016 - Itálie
07.06.2016, 13:00
Představení účastníků ME 2016 - Turecko
07.06.2016, 08:34
Představení účastníků ME 2016 - Česko
06.06.2016, 20:20
Představení účastníků ME 2016 - Španělsko
06.06.2016, 14:22
Představení účastníků ME 2016 - Chorvatsko
06.06.2016, 09:31
Představení účastníků ME 2016 - Severní Irsko
05.06.2016, 19:02
Představení účastníků ME 2016 - Polsko
05.06.2016, 08:00
Představení účastníků ME 2016 - Německo
04.06.2016, 18:04
Představení účastníků ME 2016 - Slovensko
04.06.2016, 13:00
Představení účastníků ME 2016 - Wales
04.06.2016, 08:00
Představení účastníků ME 2016 - Anglie
03.06.2016, 19:17
Představení účastníků ME 2016 - Rusko
03.06.2016, 13:00
Představení účastníků ME 2016 - Švýcarsko
03.06.2016, 08:18
Představení účastníků ME 2016 - Albánie
02.06.2016, 21:51
Představení účastníků ME 2016 - Rumunsko
02.06.2016, 14:00
Představení účastníků ME 2016 - Francie
02.06.2016, 08:05
Komentáře (113)
Přidat komentářKovalenko a Zinčenko.
Infograficky a vlajka naopak...jinak vidím to na souboj o 2.místo s Polskem!
Slovensko > Ukrajina
ten tým vypadá dobře druhé místo za Německem by uhrát mohli
Ta vlajka
Opraveno.
Co tam bylo?
Přehozené barvy
Co se stalo s gólmanem Kovalem? Pamatuju si, že v poměrně brzkém věku nastupoval za Dynamo a říkalo se jak je to velký talent.
Dostal 5 fíků od Maďarů, a Bělorusové se až do posledního zápasu báli o udržení v elitní skupině.
Jaká je šance, že se střetnou s Ruskem?
Myslím,že pokud my vyhrajeme skupinu a oni skončí 3. a potom i naopak,ale možná se pletu.
Moj hype Kovalenka priniesol ovocie proti Schalke v Nemecku bol vynikajuci, mozno aj najlepsi hrac Sachtaru v tom zapase. Som na neho zvedavy, moze Ukrajine do buducna priniest vitanu alternativu do zostavy. Tak snad ma nesklame, usak jeden.
Sevcuk bude velky problem, v klube odohral len 9 zapasov, v osmich z nich ale 90 minut. Lucescu na lavej strane obrany tocil troch hracov- Ismailyho a Marcia a prave Sevcuka. Fedeckyj taktiez prilis casto nenastupoval, len 13 zapasov v lige.. napravo moze zaskocit Butko, nalavo pripadne Rakyckyj. Stoperov maju dobrych, tam nie je co vytknut. Post brankara problem, pre mna je Pjatov diera, strasny priemerak. Bohuzial, Bojko si odchodom do Turecka nepomohol a na zaklad ot nebude.
Stepanenko naplno v repre hral az tuto kvalifikaciu, predtym bol ignorovany. Vedla neho by som si stavil na Sydorcuka, zahra tam aj Rotan. Rybalka hral baraz a koniec kvalifikacie, Harmas bude nahradnik. Utok je slaby, ani jeden nie je top strelec a v tomto maju poliaci vyhodu oproti nim.
Přesně, nebyl sem si jistej, ale když už ho hypeoval i stas!
To je narazka na mna, ze mi nikdy nic nevyjde co si tipnem?
Ne, jen žes nebyl ani zdaleka jedinej, kdo ho hypeoval no
No tak v jeho osobe ma Sachtar konecne hraca aj do ofenzivy a nie je to juhoamerican. Od Pjatova po Stepanenka to bol ukrajinsky tim, od postu Stepanenka juhoamericky. Snad nesklame a v utoku Sachtaru bude viac domacich hracov.
Kovalenko je výbornej. Viděl jsem ho hrát párkrát už za tu jejich juniorku v tý Lize Mistrů a hodně jsem si ho oblíbil.
Ja az prave na jar proti Schalke a potom aj v zostrihu proti Brage, tu mladeznicku CL som nikdy nesledoval, ked uz mladez, tak kategorie U17 a U19, o mesiac startuje v Nemecku ME U19.
Ukrajine prajem postup. na druhej strane dúfam že Rusi vo svojej skupine skončia posledný
Co ma Rusko společného s touhle skupinou?
nič
No Krym No Win.
Zdá se jenom mně, že není moc dobrý nápad zrovna teď pořádat tak velkou sportovní akci v zemi, kterou sužují povodně, stávky v dopravě a nemalá teroristická hrozba?
Myslím že určitě nejsi. Píše se to tu uź od Paříže v listopadu...
Ale nemyslím si že by to měli rušit. I když jsem možná sobec, nechal bych to rozhodně hrát, i když strach bude mít asi každý, včetně mě.
Myslíš, že budou džihádisti rozvážet bomby na člunech?
Pro mě černý kůň turnaje.
Co tě k tomu kromě lásky k Šachtaru vede? Podprůměrní v bráně, na krajích obrany i na hrotu.
Pjatov dělá chyby, ale taky umí bránu zavřít jako málokdo.. Navíc je to organizující brankář. Krajní beci taky nejsou tak špatní jak si asi myslíš, pravděpodobně to budou jen zavírat a na to není třeba extra skvělou výkonnost.. Ale především mají skvělou silnou i dynamickou zálohu a vepředu hráče, kteří dokážou vyhrávat zápasy. A velký turnaje se prostě hrajou tak, že velkou šanci mají dobře organizovaná mužstva, sázející na organizovanou defenzivu, silnou zálohou a vepředu s mimořádnými hráči.. Navíc tahle atmosféra války a rozděleného státu, kterou ty vnímáš jen negativně, může naopak se stejnou pravděpodobností vzejít v pozitivní atmosféru, semknutí se a snahou udělat něco pro svojí zemi v těžkých chvílích.
Vepředu maj slovy dva hráče, co dovedou vyhrávat zápasy, z toho jeden je zoufale nekonzistentní, a i ten druhej dovede bejt Fomenkem pěkně utlumenej, což se v kvalifikaci ukázalo nejednou. S tou atmosférou máš asi pravdu, ta usmiřovací maškaráda Stěpaněnka s Jarmolem na tiskovce tomu dejme tomu nasvědčuje, ale bavil sem se s pár Ukrajincem a nikdo takhle pozitivní jako ty nebyl.
To nikdo neví, jak to bude.. I kouč teď těžko může vědět, jak si to sedne a jak to na hráče bude působit.
Já teď nemám tolik času sledovat ani Spartu, natož Ukrajinu, co však vím z minulosti, tak Zozulja taky není špatnej hráč a má rozhodně potenciál udělat pro ty dva skvělej servis..
Jo, servis jo, ale potom se zase dostáváme k tomu, co píšu o Konopljankovi předevšim. Bude pracovat hlavně na ně, ale pracovat na něho asi moc k ničemu nepovede, což by se určitě hodilo sem tam. V tomhle směru je fakt škoda, že se tak odepsal Dević.
Uvidíme, to co se děje v kvalifikaci nebývá natolik určující pro hlavní turnaj.. Tam záleží i na tom, jakou má formu celou sezonu i v klubu, kolik toho odehrál atd. Konop v Seville hraje úžasně a jestli mu to půjde podobně i na Euru, tak bude jednou z hlavních hvězd turnaje.
Úžasně jo? Já slyšel, že spíš meh v tý první sezoně. A třeba pokud Fomenko hraje zanďoura na Slovensku, dost bych se směrem k Euru bál, že to bude zavírat i tam.
Však to je přesně to, co Konop potřebuje.. Brejky, rozhozená obrana.
Jakmile hrál, šlo od něj zdaleka největší nebezpečí.. Emery ho tolik nenasazoval nejspíš kvůli osobním sporům, nebo možná jeho špatnýmu pochopení taktiky. Každopádně v Seville ukázal svoje kvality.
A myslis si, ze to Polsko bude mat otvorenu obranu a nechaju sa vylakat? Ja o tom pochybujem, u Severneho Irska sa da cakat presne to, co hrali vcera v Trnave. A Nemecko nedaju, tak neviem ako by mohol byt Konopljanka platny.
Já si spíš myslim, že je Ukrajina kvalitativně lepší, než Polsko i Sev. Irsko.. Ze zabezpečený obrany může hrát právě proti kvalitativně lepším týmům, a tak je taky můžou porazit.
Zalohu ma Ukrajina lepsi ako Polsko, brankara a utok jasne Polsko, obrana vyrovnana. Mne pride, ze Ukrajina ma problem tvorit, ked je super zatiahnuty, nemaju ako sa ku nemu dostat a ohrozit ho. Jarmolenkove strely a standartky asi, nic ine ma nenapada.
Zajímalo by mě od koho jsi to slyšel.. Vždyť na každý diskuzi, kde Sevilla hrála s větším týmem, tak z něj byli lidi vystříkaní.
Přímo fanoušek Sevilly to nebyl no.
Pjatov podprůměrný rozhodně není,že udělal 2 chyby proti Chelsea ještě neznamená,že nemá kvality.Stejně tak nesouhlasím s tím,že pravý kraj obrany je slabina.Fedeckyj podporuje jak útok tak i v obraně je dobrý.Ševčuk slabinou nejspíš bude to ano a útok sice není na úrovni Ševčenka,ale věřím,že Zozulja to zvládne.A zahrát dobře umíme,třeba proti Polsku venku nebo doma s Francií,tam od nás také nikdo nic nečekal.
Těch chyb udělal už stovky. Zozulja to těžko zvládne, nasvědčuje tomu pramálo. Ale třeba udělá Klimenta no.
Lenze tu si na EURE, nie v nejakej kvalifikacii kde si v skupine so Spanielskom mozes proti nim hrat na outsidera. To iste je v skupine, aku mate. Len proti Nemecku ste outsider, proti Severnemu Irsku favorit a s Polskom je to 50 na 50. Takze tieto sracky o tom, ze od vas nikto nic necaka si schovaj.
Pjatov diera je, sak si spomen na zapasy v CL kde sa opakovane dokazal vyznamenat.
Podobne ako SVK.
strasne slaba grupa
3. nejsilnělší.
Nejtěžší je naše, pak E,C,A=C,F
Ukrajina! Jarmolenko,Konopljanka
Jinak článek stojí pěkně za hovno,hlavně ten začátek teda.Něco tam o boršči pak o toxické atmosféře...mezi hráči snad uvolněnější atmosféra nemůže být,takže kde autor článku vzal tak dramatické slovo toxická atmosféra nepochopím...
Fantik to obcas prehana s vulgarnymi, respektive citovo zafarbenymi slovickami, ak by na tom zapracoval, boli by jeho clanky skvele. Ale on to neurobi, pretoze je tvrdohlavy (palicaty) a chce byt zaujimavy, respektive strhavat na seba pozornost...
Nepisem ti to v zlom... Mas vela velmi dobrych clankov, hlavne tych starsich (ale aj teraz sa objavia znesitelne), ale v poslednej dobe (3-4 roky) to miestami prehanas, no.. Poda mna .
No dobře, věc názoru, ale co sem přehnal tady...? HullCity je extra citlivka, já schválně před to "toxická" dal "ba", což má značit, že to tak někdo vnímat může, někdo zase ne, a ve finále záleží na úhlu pohledu - což platí vesměs o celym ukrajinsko-ruskym konfliktu.
Na efekt sem to konkrétně tady fakt nehrál, a ještě jednou opakuju, že sem při dělání rešerše oslovil i lidi přímo z Ukrajiny, co tim žijou, jinak bych do toho backgroundu ani nikdy rýpat nezačal.
Citlivka budeš ty,když tak reaguješ na kritiku.Jaké lidi si prosím oslovil?Nějaké experty nebo lidi typu bába z Ukrajiny povídala...
Jj
Necital som ho, aktualne nemam cas, ale slovne spojenie 'toxicka atmosfera' mne osobne pride pritiahnute za vlasy.
Posuď sám teda. Citace:
"Viděl jsem komentář spekulující nad tím, že Selezňov, Butko a Zinčenko byli povoláni až poté, co mužstvo odletělo na kemp do Itálie, z toho důvodu, aby se nemohli účastnit kyjevského setkání fotbalistů s veřejností těsně před odjezdem na šampionát. Přítomnost těchto tří by totiž mohla vést k... nepříjemnostem," snaží se mi složitost situace vysvětlit ukrajinský blogger Vadim Furmanov a nezastírá, že přitom sám tápe.
Ovlivní taková absurdní, ba toxická atmosféra i samotné šance Ukrajiny na nadcházejícím šampionátu?
---
Je to tak mírný, jak jen to jde imo...
Hmm, uznavam, ze v kontexte to nevyznie az tak, ako som si myslel, ale aj tak mne osobne slovo 'toxicka' nesedi, je to vec vkusu, ale uznavam, ze po precitani clanku by som ti to vzhladom na kontext nevycital.
Pokud někdo (a neni to jen jeden jedinec podle všeho) spekuluje nad tim, že by přítomnost v Rusku hrajících fotbalistů mohla na setkání v Kyjevě vyvolat násilnou reakci, tak mi to teda toxickou atmosféru celkem evokuje. Ale dobře, aspoň něco si uznal, hehe.
Mluvim o toxický atmosféře KOLEM reprezentace, kterou taky popisuju.
By mě zajímalo kolik tun papírů bylo potřeba,aby se napsalo jak moc je Itálie před MS 2006 v prdeli a jaká toxická atmosféra panuje kolem jejich repre a jak to dopadlo ví každý.Pochopitelně na výhru nemáme šanci,ale osmifinále dáme určitě,zvlášť když můžou postoupit 3 týmy ze skupiny a pokud skončíme 2.,tak můžeme mít i na čtvrtfinále,což je náš strop.
To je mi srovnání
Pořád lepší jak ten rádoby informativní článek,kde není ani vlajka správně,jména + ty blbosti o boršči,toxické atmosféře a konec ve skupině.
Ok, tak dík za typicky agresivní feedback. Těšim se zas příště.
Nemáš zač,též se těším na další tvé blbosti,které ještě hájíš.
Lenze Taliansko bolo v prdeli kvoli Calciopoli, to je uplne ina situacia aka je na Ukrajine. Takze si napisal peknu kokotinu a este si na nej trvas.
Je to jiná situace,ale lidé mimo Ukrajinu dělají stejnou chybu jako u Itálie a to,že ještě před výkopem nás odepisují.
Nikdo nikoho neodepisuje.
Ty si Ukrajinec?
za ten 6. řádek
Sorry nejak to preskočilo
Určitě zvládneš lepší
Čekám a čekám a urážky nebo smajlíky od Posledního kovboje nikde...
Zato ty jsi prispechal klasicky celej ublizenej, ze se mu nekdo otrel o babovicky
Proč ublížený?Tohle je snad diskuze a v ní má právo každý na svůj názor,který nemusí být stejný jaký má většina + já tu nikoho neurážím.
Můžu se tě zeptat, z které části Ukrajiny pocházíš? Jestli se ta válka přímo nějak dotkla tvé rodiny. A druhou otázku bych měl jestli bys mě mohl v rychlosti srovnat život na Ukrajině a v ČR? Samozřejmě pokud si žil tam i tam, nevím jakej máš ten svůj osobní příběh.
Poltavská oblast.Těžko se mi to srovnává,protože tehdy jsem tam byl jako malé dítě.Vzpomínky mám bezstarostné ,nouzí jsme netrpěli,ale už tehdy jsme se stěhovali z politických důvodů.Lidem z jinými myšlenkami,se prostě na východě stávají "nehody".V ČR se mi líbí,mám občanství,práci vše co je prostě potřeba k bezproblémovému životu,to jen tady v téhle diskuzi mívám problémy s pár blbečky,co se jednoduše neumí přenést přes to,že nejsem Čech,nebo si mě pamatují pod nickem Xardas,který jsem používal ještě v pubertě,takže asi tak.
s jinými
Ten, kdo čekal plakání od HullCita, se dočkal
som zvedavý na Jarmolenka, pretože vyzerá to tak, že celá ofenzíva stojí na ňom
Já taky a moc se na něho těším.
Waleská fotbalová asociace dělá všechno pro to, aby se záložník Gareth Bale cítil na francouzském mistrovství Evropy co možná nejlépe – a proto mu povolila mít v kempu vlastního kadeřníka
100. Pre Ukrajinu.
https://www.youtube.com/watch?v=UtaYjIkqS1A
jedna z věcí, proč mám fotbal rád.. prostě něuvěřitelná chytlavka a důvod, proč přeju tomu hráči, kterýho jsem viděl hrát snad jen náhodou..
tak srry pánové... ono to je přímo v článku
a ještě v blbým.. seru na to
Moc sympatický tým, který měl smůlu na dva silné týmy ve skupině a asi bohužel nepostoupí.
Слава Україні! Героям слава!!!
Piš česky, nebo vysmahni.
Jakým hrdinům..
Banderovcum napriklad.
to byli panečku hrdinové
Souhlasim
Pro mě velmi sympatický tým, sympatický projev, sympatičtí fanoušci i sympatická země
Sledování komentářů
Chcete-li se rychle dovědět o nových komentářích k tomuto článku, přidejte si jej ke svým sledovaným. Upozornění na nové komentáře pak najdete ve svém osobním boxu Můj EuroFotbal v pravé části hlavičky webu.
Sledovat komentáře mohou pouze registrovaní uživatelé.
Nový komentář
Komentáře mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé. Jste-li již zaregistrován, přihlašte se vyplněním svého loginu a hesla vpravo nahoře na stránce. Nahlásit nelegální obsah můžete zde.
Registrace nového uživatele