Představení účastníků ME 2016 - Rakousko
Rakousko má velký potenciál uvést se na tomto evropském šampionátu jako velká voda. Před osmi lety Euro organizovalo a ukázalo se být jen do počtu, přesto při své první ortodoxní účasti na velké akci od roku 1998 není řazeno mezi outsidery, nýbrž spíš rovnou do širšího okruhu favoritů. Mohou naši jižní sousedé skutečně překvapit?
Jak že se přesně rakouský fotbal posunul? Inu, pro názornou ilustraci si stačí vzít k ruce 23člennou nominaci na domácí Euro 2008 — 15 doma působících hráčů, šlo zkrátka o takové intro do rakouské kopané. Mnoho hráčů se tehdy představovalo světu, a mnoho hráčů také ihned putovalo za hranice.
Dnes je situace úplně opačná — jediný usedlík bude působit mezi třemi tyčemi (a to i on dlouze působil v Německu), přičemž nejlepší dva kluby letošní sezony bizarně nenachází v nominaci žádné zastoupení. To minule se Rapid Vídeň s Red Bullem Salzburg skládaly hned na osm členů výběru.
Takové rozpoložení sil na druhou stranu neomylně ukazuje rovněž na jisté oslabení domácí ligové scény. Salzburg v nedávné době ve velkém opouštěly opory, pár důležitých hráčů si navíc odsálo i Red Bullem propojené Lipsko (Ilsanker, Teigl, Hierländer), a výsledkem je jeden z nejslabších šampionů za poslední léta, tažený teprve 21letým Guinejcem Nabym Keïtou.
Člen vedení rakouské Bundesligy Christian Ebenbauer se dokonce nedávno nechal slyšet, že si země může dovolit vydržovat maximálně 12-14 profesionálních klubů, což je v přímém rozporu s nedávnými ambiciózními plány na rozšíření (Bundesliga se měla rozrůst až na 20 účastníků), potažmo fúzi se švýcarskou nejvyšší soutěží a vytvoření tzv. Alpské ligy.
Přesto, jak už to tak bývá, počáteční impulz k vzestupu se i v rakouském případě musel zrodit doma. Za ten se dá považovat rozjetí 'Projektu 12', jehož hlavním cílem je nabízet talentům v tvárném věku 15-19 let zvláštní podporu a trénink. Tento program začal fungovat již roku 2009 a prošlo si jím celkem devět členů původní 24členné rakouské nominace na Euro, včetně jistého Davida Alaby...
V rámci skupiny F budeme mít tu výjimečnou čest sledovat v akci současné verze reprezentací, které před vypuknutím Hitlerova řádění zásadním způsobem pomáhaly utvářet charakter poválečné kopané. Jak maďarský, tak rakouský fotbal svými názory inspiroval jistý Angličan Jimmy Hogan. S ním se konkrétně v rakouském prostředí roku 1912 spolčil Hugo Meisl, který stejně jako Hogan sice neviděl nic zkaženého na zaběhlé formaci 2-3-5, zároveň si však oba představovali více pohybu a nevyzpytatelnosti. Poprvé se tedy vlastně zrodila ta krásná idea, že přihrávky jsou efektivnější cestou budování útoku než driblink. Na těchto 'primitivních' základech byl vystavěn možná první báječný mančaft fotbalové historie, jehož "ladný a lehkonohý" projev Hoganovi připomínal waltz. Pak ovšem udeřila první světová válka a po ní už Hogan přesídlil do Maďarska.
Hugo Meisl nicméně vytrval, iluze si nenechal vzít ani debaklem 0:5 od Jižního Německa ihned po utichnutí zbraní, a následně vytvořil mužstvo, které ve 30. letech všem přihlížejícím bralo dech. "Fotbal se (pod Meislovým dohledem) stal téměř exhibicí, jakousi soutěživou formou baletu, kde střílení branek nebylo ničím víc než omluvou pro splétání stovek různých herních vzorců," napsal skvělý britský historik Brian Glanville. Meislova fotbalová filozofie vešla ve známost jako 'Dunajská škola' (šířená a rozvíjená převážně po vídeňských kavárnách), už roku 1924 byla ustavena dvoupatrová profesionální liga a Rakousko brzy poznalo svého prvního lidového hrdinu: Josefa Uridila, robustního centr-forvarda s českými kořeny.
Uridilova éra spadala ještě do 20. let, to opravdové celoevropské uznání však Rakušanům přinesla až následující dekáda symbolizovaná českým rodákem Matthiasem Sindelarem. 'Dunajský vír', jak se živelnému Meislovu fotbalu běžně přezdívalo, tehdy ve 30. letech smetával jednoho soupeře za druhým. Před mistrovstvím světa 1934 'Wunderteam' během tří let na prostoru 31 utkání nastřílel parádních 101 branek, sám Sindelar — na svou dobu neuvěřitelně vyzáblý útočník (veskrze falešná devítka), přezdívaný výmluvně 'Papírák' — registroval v průměru gól na zápas. Sindelar byl vlastně hotovým symbolem rakouské kopané té doby: neměl postavu, zato mozek ano, a jaký!
Bohužel, Sindelarova generace na MS v Itálii potenciál naplnit nezvládla. V semifinále rakouské estéty pokořili domácí atleti a brzy bylo po všem. Ve finále olympijského turnaje 1936 Rakušany znovu udolali Italové a na nadcházejícím světovém šampionátu už kvůli anšlusu žádné Rakousko soutěžit nesmělo. Roku 1939 byl Sindelar ve svém vídeňském bytě nalezen mrtev. Někdo říká, že se mu stal osudným ucpaný komín. Jiní místo toho připomínají, že Gestapo mělo na jeho jméno založenou speciální složku.
Tak jako tak, na Sindelare pořád měl kdo navázat. Z válečného popela v 50. letech povstala ještě jedna skvělá generace, která bramborové medaile z MS 1934 o dvacet let později vyměnila za ty bronzové. Zatímco Meislova mašina sázela v první řadě na týmový projev (Sindelare vhodně doplňovali také Smistik, Horvath, ale i teprve 21letý Bican), tato poválečná éra už čerpala hlavně, ne-li jedině z geniality svého nezpochybnitelného středobodu, Ernsta Ocwirka.
Jeho postava je v podstatě předobrazem rakouského hrdiny dnešní doby, Davida Alaby. Ocwirk toho času definoval klíčovou pozici half-beka, která pro své vrchovaté naplnění vyžadovala nadpozemskou výdrž, brilantní techniku, psychickou i fyzickou sílu a mozek stejně jako svaly. Ocwirk byl přesně takovým ideálem, dokonale všestranným fotbalistou, a rakouskou formaci 2-3-5 doslova na vlastní pěst držel pohromadě. Rakušané pak pod jeho taktovkou ve čtvrtfinále MS 1954 přestříleli domácí Švýcary 7:5 a v utkání o bronz vrátili obhájcům z Uruguaye porážku ze skupinové fáze.
Na tomto místě asi netřeba dvakrát zdůrazňovat, že takovému úspěchu se už krajina jódlování nikdy nepřiblížila. Na další sraz světové smetánky se Rakušané probojovali až roku 1978, kdy uhráli sedmé místo. O čtyři roky později se propadli ještě o jednu pozici níže, a v nastaveném rytmu horších a horších výsledků pokračovali i v 90. letech. Na světovém šampionátu 1998 se loučil poslední velký, skrz naskrz rakouský útočník Toni Polster. Spolu s ním v útoku operoval Chorvat Ivica Vastić, který se o neskutečných 20 let později podepsal také pod jediný rakouský gól na domácím Euru.
Po něm už do začátku Kollerovy éry stojí za zmínku snad akorát poslední zastávka Karla Brücknera v rámci jeho bohaté kariéry hlavního kouče. Prošedivělý stratég se na jih uchýlil ihned po českém výbuchu na ME 2008, aby si ihned vysloužil chválu za okamžitý skalp Francie v kvalifikaci na MS 2010 (3:1). Tehdy však šlo o jedinou výhru v sedmi utkáních a Brückner nakonec po necelém roce ve funkci skončil.
Po úvodní domácí remíze se Švédskem, kdy Rakušané nedokázali svou převahu přetavit v nic jiného než jeden brzký gól z penalty, si možná leckterý fanoušek povzdechl a očekával složitou kvalifikaci. Místo toho se mu však dostalo přesného opaku. V následujících šesti utkáních brankář Robert Almer ze hry neinkasoval ani jednou (pokořil ho akorát jeden Moldavan z puntíku) a překonal tak vousatý rekord krajana Friedricha Koncilii zkraje 80. let minulého století v otázce kvalifikační neprůstřelnosti.
Devět rakouských výher v řadě a především triumfy v Rusku, kde akrobatickým finišem rozhodoval Marc Janko, i ve švédském Stockholmu (4:1!) z Rakušanů okamžitě učinily obávanou firmu. Najdou se sice tací, kdo poukazují na absenci opravdové evropské extratřídy mezi rakouskými soupeři (a prohry v přátelských duelech s Tureckem, Švýcarskem i Brazílií), ovšem to poklidnému rakouskému waltzu kvalifikační skupinou na lesku vážně příliš neubírá.
Zde je na druhou stranu mít na paměti, že si Marcel Koller po celou dobu mohl užívat velkého luxusu, kdy mu téměř nikdy žádná velká opora nechyběla na srazu. Almer si sice v říjnu 2015 vážně poranil koleno, to ale až po odehrání všech soutěžních duelů, a nakonec je tedy jedním z neuvěřitelného počtu sedmi mužů (!), kteří zasáhli do každého jednotlivého kvalifikačního utkání. Když dole mrknete na ideální základní sestavu a odmyslíte si pozici Dragovićova parťáka (která je jako jediná doširoka otevřená soutěži), vězte, že všech zbylých 10 hráčů dohromady poskládá všehovšudy čtyři kvalifikační omluvenky. Čtyři, z toho dvě absence byly důsledkem karetních trestů. To se to potom hraje a sehrává...
Když do Rakouska roku 2011 přicházel, Marcel Koller v žádném případě neměl posvěcení od každého domácího odborníka. Mnoho bývalých hvězd, včetně Herberta Prohasky, se proti Švýcarově jmenování dokonce veřejně ohradilo. Jenže rakouský svaz si stál za svým a nyní těžko něčeho lituje.
Argumenty proti Kollerově jmenování existovaly zhruba dva. Zaprvé kouč nebyl Rakušanem, což se ale v tuhle chvíli u milovníka vídeňské filharmonie a tradičních pokrmů jako schnitzelu, sacheru či tafelspitzu nezdá příliš relevantní. Zadruhé Kollerovy předešlé úspěchy působily poněkud zastarale; na startu milénia byl sice jmenován švýcarským trenérem roku poté, co St. Gallen po stoleté odmlce dovedl k titulu a následně na podzim 2000 v prvním kole Poháru UEFA zaskočil Chelsea, jenže vzápětí už akorát slavil jedny další mistrovské vavříny (s jeho srdcovkou Grasshoppers, 2003) a postup z Bochumí zpátky do elitní německé ligy (2006), jinak nic.
Bylo to nicméně právě Kollerovo angažmá v Bochumi, co zřejmě šéfy rakouské kopané přesvědčilo. Už tam se trenér potkal se svým nynějším kapitánem Christianem Fuchsem, kterého podepisoval roku 2008, a společnými silami následně přeměnili rakouskou kabinu v mnohem uvolněnější prostředí. Fuchs je známý vtipálek a čerstvý miláček sociálních sítí, zatímco běžně tykající Koller sice od svých svěřenců přísně vyžduje vykání, avšak zároveň je souhrnně označuje za své 'milé zeťáky'.
Dnes je 55letý Marcel Koller jednou z hlavních tváří úspěšné rakouské evoluce. Jeho systém 4-2-3-1, flexibilně mutující do 4-3-3, se ukazuje být použitelný nejen pro dospěláky, ale i na všech mládežnických úrovních — rakouská jednadvacítka se teď zdá být nejblíže své první účasti na Euru — a jeho nadšení pro velkoplošný presink i dobrodružného brankáře (Almer se svou kvalitní levačkou skutečně mnohdy operuje jako takzvaný sweeper keeper) nemá nijak daleko k moderní německé trenérské škole.
Rakousko není zvyklé na fotbalové hrdiny. Tradičně se v alpské zemi jako polobozi přirozeně vnímali spíše skokani na lyžích, potažmo sjezdaři jako Hermann 'Herminátor' Maier nebo Annemarie Moser-Pröll, rekordmanka v počtu vítězství v anketě sportovní osobnost roku. David Alaba je teď v podstatě prvním žhavým poválečným kandidátem na to stát se podobným hrdinou lidu jako jeho protějšci ze zimních sportů. Pokud jím už tedy není.
Přitom před pár lety byste něco takového zrovna do Alaby netipli. Rakousko lze na rozdíl od Německa posledních let jen těžko označit za přívětivou zemi, co se vztahu k imigrantům týče, přesto nyní na Rakušany z všudypřítomných billboardů kouká zrovna černoch s nigerijským otcem a matkou z Filipín. To on byl také roku 2014 vybrán jako 'tvář perspektivní rakouské mládeže' pro reklamní spot Rakouské banky. To on o pár měsíců dříve ve zmíněné anketě o největší sportovní osobnost roku konečně navázal na posledního vítěze z fotbalového prostředí — Toniho Polstera (1997).
David Alaba se dnes rovná absolutnímu fenoménu. Je samozřejmě nefér takhle srovnávat napříč jednotlivými odvětvími, ale jestliže Herminátor si svůj první vyhraný závod světového poháru připsal v čerstvých 24 letech, o rok mladší Alaba na něho stále má pohodlný náskok. Už když mu bylo sedmnáct a nacházel se na startu své teprve druhé sezony v áčku Bayernu, Louis Van Gaal odmítal jakékoliv letní oslabení prorockými slovy: "My nepotřebujeme Samiho Khediru, máme přece Alabu!"
Vskutku — Alaba sice zprvu prorazil v obraně, nikoliv na Khedirově pozici, ale nástup měl beze zbytku dechberoucí. V prosinci 2011 se stal v 19 letech nejmladším vítězem ankety pro rakouského fotbalistu roku a od té doby ho z trůnu nikdo nesesadil. Na jaře 2012 zazářil v semifinále Ligy mistrů proti Realu Madrid, a kdo ví, nebýt jeho smolné žluté karty, možná by Bayern zvládl i samotný vrchol milionářské s Chelsea. Na takový triumf si tedy Alaba musel počkat o sezonu déle. Ještě coby teenager byl mnohými vnímán jako jeden z elitních levých beků planety; již coby 20letý hoch se vydatnou měrou podílel na posvátném treblu.
David Alaba postupem času vyrostl v prototyp moderního fotbalisty. V době, kdy se všestrannost cení nadevše, a často i v duchu anglického hesla "Jack of all trades, master of none" (všechno zvládne, ale nic z toho na výborné úrovni) jaksi omlouvá průměrnost, David Alaba se naopak blíží spíše naplnění konceptu dokonalosti. Slabinu na jeho projevu v podstatě nenajdete. Hru čte na nejvyšší možné úrovni, je skvělý v situacích jeden na jednoho, vždy přesně ví, kdy soupeře napadnout, a kdy ho jen stínovat, snad nikdy se neunaví a jeho škála přihrávek se zdá nekonečná. Když letos Alaba poskládal těsně vedle sebe dva tři horší výkony (a že třeba jedno osmifinále LM s Juventusem vyloženě nezvládl), fanoušci Bayernu po sobě začali zmateně pokukovat, co že se to s ním stalo. Takovým ztělesněním konzistence a neomylnosti on normálně je.
Obvykle nejčastěji vyzdvihovaným Alabovým atributem je každopádně adaptabilita. A ve finále taky několikarozměrná užitečnost. Sám Alaba prý před letošní sezonou neměl ponětí, že by kdy zvládl stopera, přitom ho v Guardiolově rozestavení se třemi obránci v klidu zastal a na přelomu letošního roku tak v podstatě sám zmírnil efekt vlny zranění Bayernu. Samotný Pep nedávno slavně prohlásil, že Alaba je jeho "bůh" a nejspíš i "budoucí nejlepší hráč klubové historie", který za Bayern stihl nastoupit "na 10 různých pozicích". Ale co bychom se krotili, proč nepřidat i tu zbývající jedenáctou?
Ačkoliv to na první poslech může znít divně, Guardiola v Alabovi objevil svého Messiho z Barcelony — nadpozemský talent, který ať už postaví kamkoliv, nikde ho zaboha nezklame. Greg Johnson tuto paralelu ve svém vynikajícím článku pro Squawku vysvětluje následovně: "Při absenci Lionela Messiho se Rakušan v Bayernu stal taktickou múzou Pepa Guardioly, operující jako stoper, bek, štítový záložník, dynamický záložník, krajní záložník, podhrotový útočník, specialista přes standardky, a jednoduše se ctí nosící jakýkoliv další převlek, který si od něj trenér žádá."
Líp by to už napsat nešlo...
Dospělo již konečně zlobivé dítě rakouského fotbalu v zodpovědného dospěláka? Odpověď možná stále zní "nikoliv" — však před pár dny Arnautović podle všeho během přátelského zápasu plivl na Nizozemce Teteho a ve Stoke-on-Trent odmítá podepsat kontrakt, který by mu nezaručoval vysněných 80 tisíc liber týdně. Nicméně faktem zůstává, že bývalá naděje Twente za sebou má zdaleka nejkonzistentnější sezonu v kariéře, a v 27 letech se vlastně podruhé ocitá na prahu slávy. Druhou šanci ve velkoklubu už asi nedostane, ale přízeň širého publika si teď na Euru může vybojovat celkem snadno.
Když roku 2013 Arnautović přicházel do anglického Stoke, bulvární plátek Daily Mail ho vítal titulkem "Zapomeňte na šíleného Maria... seznamte se se šíleným Markem". Právě s Balotellim se kdysi v Interu rakouské enfant terrible notně sblížilo a společně i zvlášť pak napáchali řadu vylomenin. José Mourinho svou posilu pro sezonu 2009/10 popsal jako "fantastického člověka s přístupem děcka", což Arnautović záhy potvrdil, jakmile se na prvním tréninku Werderu objevil s nápisem "vítěz Ligy mistrů" na kopačkách — ačkoliv tehdy za Inter v milionářské soutěži neodehrál ani minutu.
Werder se rakouského křídelníka po třech sezonách zbavoval moc rád, o čemž svědčí i jeho cenovka v hodnotě dvou milionů liber. Za celý svůj čas v Brémách se Arnautović suverénně nejvíc proslavil svou zběsilou jízdou po dálnici ve tři ráno, kdy na policistovu snahu udělit mu pokutu suverénně reagoval slovy: "Drž hubu, vydělávám tolik, že bych si moh' koupit tvůj život!"
Arnautović byl ve Werderu jako fotbalista relativně k ničemu, ačkoliv šancí dostal ažaž (14 gólů v 72 ligových startech), proto nikdo nečekal, že by ve Stoke mohl jakkoliv zazářit. Jenže po třech úplných sezonách si Mark Hughes může mnout ruce. Především na podzim trio Arnautović - Bojan - Shaqiri v tichosti zatápělo většině soupeřů, a jejich kolektivní fazóna v prosinci ukázkově kulminovala v jasnou výhru nad Manchesterem City. Sám Arnautović tehdy zavěsil dvakrát, aby nakonec s 11 brankami alespoň vyrovnal předešlé počiny Mameho Dioufa (2014/15) a Ricarda Fullera (2008/09), které představují nejplodnější individuální sezony hráčů Potters v éře Premier League.
Co Marka Arnautoviće přivedlo na 'správnou cestu'? Sám hráč svou nápravu připisuje narození potomka, a tomu se asi skutečně dá do jisté míry věřit — ono se škvrnětem na krku chodit pařit pětkrát týdně, jak se psávalo za křídelníkových časů v Interu, to není dost dobře proveditelné. Na každý pád, Arnautović je teď v podstatě antitezí sebe samotného; loni v létě si stěžoval na to, že letní příprava začala moc pozdě, že měl příliš času na odpočinek, a manažer Hughes ho potom veřejně chválil za přídavky na cvičišti.
Pracovní morálka se rázem začala zmiňovat mezi přednostmi kdysi líného forvarda a konkrétně z tohoto aspektu — Arnautovićova vzorného vracení se — velmi těží i Rakousko. Křídelníkovy statistiky v kvalifikaci nebyly nijak dechberoucí (podílel se na pěti gólech, z toho tři takové schytalo slaboučké Lichtenštejnsko), ovšem jeho vyrovnané výkony mu letos na jaře stejně vynesly první cenu pro nejlepšího rakouského reprezentanta roku. I před Alabou. A zcela po zásluze.
Hned úvodem je potřeba ještě jednou zdůraznit, že Marcel Koller v kvalifikaci vůbec neměl potřebu rotovat, a pokud nemusel, tak ustálený základ jednoduše neměnil. Proto je nyní Rakousko na jednu stranu čitelné, na stranu druhou ale také nesmírně sehrané, což se projevuje především v dobře organizovaném presinku i vypilovaných signálech při útočných standardních situacích. Jak Zlatko Junuzović, tak David Alaba jsou navíc velmi zručnými specialisty.
V rakouské brance bude stát již zmíněný rekordman Robert Almer, který se loni po třicítce vrátil z Německa do Austrie Vídeň a aktuálně zosobňuje jediného doma působícího reprezentanta. Almer nahradil v Austrii podstatně mladšího Heinze Lindnera (25 let), který zřejmě začne chytat příští kvalifikační cyklus, pokud se tedy zároveň zvládne prosadit v Eintrachtu Frankfurt. Záda pak bude Almerovi krýt Ramazan Özcan (nevyužitým backupem byl už před osmi lety), velký flegmatik, čili patrně ideální dvojka, ale také viník několika ošklivých minel v národním dresu. Jeho dobré výkony každopádně letos pomohly udržet v první Bundeslize Ingolstadt.
Kraje obrany dřív byly slabinou rakouské reprezentace, dnes by se ovšem daly považovat za regulérní silné stránky týmu. Christian Fuchs roku 2008 cestoval na Euro ještě jako zástupce průměrného rakouského Mattersburgu, teď už se mu ale na krku houpe medaile pro vítěze Premier League. Výtečný společník do kabiny je zároveň kapitánem Rakouska a z Leicesteru přicestoval po vynikajícím jaru, kdy napříč celou anglickou soutěží neměl na levém beku konkurenci. Opačnou postranní linii bude obdělávat Florian Klein, pracovitá motorová myš s velkým apetitem pro útočení, která si napravo velmi sedne s Martinem Harnikem, svým spoluhráčem ze Stuttgartu.
Střed obrany nabízí jediný tučnější otazník. Aleksandar Dragović je jasný: skvělý na balonu, čili pro Kollera zvlášť důležitý, v 25 letech navíc relativně mladý, ale i adekvátně zkušený, a po třech sezonách strávených v Dynamu Kyjev se otevřeně poohlíží po novém angažmá, takže by skauti měli zpozornit. Jeho parťák už je nicméně neznámý. Sebastian Prödl je podobný případ jako Fuchs — rovněž coby 20leté ucho ze Štýrského Hradce sbíral zkušenosti už na domácím šampionátu, nyní platí za vyslance Premier League a z lepší formy se těšil v tomto kalendářním roce. Přesto se vedle Dragoviće všeobecně počítá s Martinem Hintereggerem, letos mimo jiné autorem dvou vlastenců v dresu Gladbachu, ale zároveň 'modernějším' obráncem v porovnání s Prödlem. Tou vůbec nejlepší volbou by možná byl Kevin Wimmer, který letos v Tottenhamu dostal nečekanou porci herního prostoru díky zranění Vertonghena, jeho čas ale nejspíš nadejde až cestou na mistrovství světa v Rusku.
V záloze v poměrně ofenzivní roli operuje David Alaba, jakýkoliv Rakušan, s kterým se budete o reprezentaci bavit, však nikdy nezapomene zdůraznit také nepostradatelnost jeho dvou kumpánů. Julian Baumgartlinger napříč nominací vlastně ani nenachází adekvátní náhradu (nenápadný ex-lídr v Salzburgu Stefan Ilsanker zároveň pokrývá jak jeho, tak Alabu) a celá země si nedokáže představit, co by se stalo, kdyby se náhodou nová posila Leverkusenu zranila. Někdejší kapitán jednadvacítky propojuje obranu se zálohou, hrozně moc toho oběhá (za Mainz při březnové výhře nad Bayernem dokonce 13,6 kilometrů), zároveň inteligentně obírá soupeře o balony a málokdy kazí. V Mohuči si připisoval bezmála čtyři úspěšné obranné zákroky na zápas a jeho defenzivní práce bude naprostou alfou a omegou rakouského úspěchu. Když nedávno chyběl proti Turkům, Rakušané očekávaně padli. Stránka Abseits.at ho nedávno korunovala 'Pánem odražených balonů'.
Ofenzívu bude výrazně podporovat Zlatko Junuzović, poslední vládce ankety o rakouského fotbalistu roku z dob 'před Alabou', který v závěru sezony zlepšenou formou a celkovým přísunem 11 asistencí vydatnou měrou dopomáhal Werderu k záchraně v Bundeslize. 'Presující mašina' zde spolu s obránci Suttnerem a Prödlem i útočníky Harnikem a Okotiem zastupuje vzývané semifinalisty mistrovství světa do 20 let z roku 2007.
Jeho tehdejší parťák Martin Harnik je obecně stavebním kamenem Rakouska, a druhý nejzkušenější internacionál po Fuchsovi, ovšem jeho nedávná klubová forma leckoho straší. Harnik přišel ve Stuttgartu postupem času o místo v základní sestavě, vstřelil jen dva góly a nyní skousává historický sestup. Jeho i Arnautovićovy náběhy na křídlech jsou však pro Kollera naprosto zásadní. Mizerné Harnikovo rozpoložení by jinak zřejmě dalo příležitost nadšenému driblérovi z Luzernu Jakobu Jantscherovi.
Na ofenzivní posty včetně toho Junuzovićova dále aspirují také dva nejžhavější rakouské talenty v nominaci. Dvaadvacetiletý Marcel Sabitzer, opora budoucího nováčka nejvyšší německé soutěže RB Lipsko, nabízí v první řadě kreativitu a tvrdou ránu z dálky, pročež ho Koller v kvalifikaci rád využíval v závěrech utkání, zatímco stejně starý Alessandro Schöpf do reprezentace nakoukl teprve letos v březnu a ve Francii se bude snažit obhájit svou nálepku pátého nejdražšího Rakušana historie poté, co v lednu za šest milionů eur přestoupil do Schalke.
Na hrotu zažívá renesanci 32letý Marc Janko, který po dvou depresivních letech v Trabzonsporu našel stabilitu v Sydney a nyní válí za Basilej. V reprezentaci se v průměru trefuje v každém druhém utkání a za švýcarské šampiony letos ve všech soutěžích úřadoval hned dvacetkrát. Jeho permanentní opálení je možná úsměvné a francimorovská postava často vede k podceňování, ale to v žádném případě není radno — Janko dřív s 39 góly vládl evropským kanonýrům a jeho levačka je stále seřízená jako málokterá jiná. Za bývalým střelcem Salzburgu potom čekají na šanci zmařený talent Rubin Okotie a Lukas Hinterseer, jenž má za sebou obstojnou premiérovou sezonu v Německu (Ingolstadt).
Jak že se přesně rakouský fotbal posunul? Inu, pro názornou ilustraci si stačí vzít k ruce 23člennou nominaci na domácí Euro 2008 — 15 doma působících hráčů, šlo zkrátka o takové intro do rakouské kopané. Mnoho hráčů se tehdy představovalo světu, a mnoho hráčů také ihned putovalo za hranice.
Dnes je situace úplně opačná — jediný usedlík bude působit mezi třemi tyčemi (a to i on dlouze působil v Německu), přičemž nejlepší dva kluby letošní sezony bizarně nenachází v nominaci žádné zastoupení. To minule se Rapid Vídeň s Red Bullem Salzburg skládaly hned na osm členů výběru.
Takové rozpoložení sil na druhou stranu neomylně ukazuje rovněž na jisté oslabení domácí ligové scény. Salzburg v nedávné době ve velkém opouštěly opory, pár důležitých hráčů si navíc odsálo i Red Bullem propojené Lipsko (Ilsanker, Teigl, Hierländer), a výsledkem je jeden z nejslabších šampionů za poslední léta, tažený teprve 21letým Guinejcem Nabym Keïtou.
Člen vedení rakouské Bundesligy Christian Ebenbauer se dokonce nedávno nechal slyšet, že si země může dovolit vydržovat maximálně 12-14 profesionálních klubů, což je v přímém rozporu s nedávnými ambiciózními plány na rozšíření (Bundesliga se měla rozrůst až na 20 účastníků), potažmo fúzi se švýcarskou nejvyšší soutěží a vytvoření tzv. Alpské ligy.
Přesto, jak už to tak bývá, počáteční impulz k vzestupu se i v rakouském případě musel zrodit doma. Za ten se dá považovat rozjetí 'Projektu 12', jehož hlavním cílem je nabízet talentům v tvárném věku 15-19 let zvláštní podporu a trénink. Tento program začal fungovat již roku 2009 a prošlo si jím celkem devět členů původní 24členné rakouské nominace na Euro, včetně jistého Davida Alaby...
Historie
V rámci skupiny F budeme mít tu výjimečnou čest sledovat v akci současné verze reprezentací, které před vypuknutím Hitlerova řádění zásadním způsobem pomáhaly utvářet charakter poválečné kopané. Jak maďarský, tak rakouský fotbal svými názory inspiroval jistý Angličan Jimmy Hogan. S ním se konkrétně v rakouském prostředí roku 1912 spolčil Hugo Meisl, který stejně jako Hogan sice neviděl nic zkaženého na zaběhlé formaci 2-3-5, zároveň si však oba představovali více pohybu a nevyzpytatelnosti. Poprvé se tedy vlastně zrodila ta krásná idea, že přihrávky jsou efektivnější cestou budování útoku než driblink. Na těchto 'primitivních' základech byl vystavěn možná první báječný mančaft fotbalové historie, jehož "ladný a lehkonohý" projev Hoganovi připomínal waltz. Pak ovšem udeřila první světová válka a po ní už Hogan přesídlil do Maďarska.
Hugo Meisl nicméně vytrval, iluze si nenechal vzít ani debaklem 0:5 od Jižního Německa ihned po utichnutí zbraní, a následně vytvořil mužstvo, které ve 30. letech všem přihlížejícím bralo dech. "Fotbal se (pod Meislovým dohledem) stal téměř exhibicí, jakousi soutěživou formou baletu, kde střílení branek nebylo ničím víc než omluvou pro splétání stovek různých herních vzorců," napsal skvělý britský historik Brian Glanville. Meislova fotbalová filozofie vešla ve známost jako 'Dunajská škola' (šířená a rozvíjená převážně po vídeňských kavárnách), už roku 1924 byla ustavena dvoupatrová profesionální liga a Rakousko brzy poznalo svého prvního lidového hrdinu: Josefa Uridila, robustního centr-forvarda s českými kořeny.
Uridilova éra spadala ještě do 20. let, to opravdové celoevropské uznání však Rakušanům přinesla až následující dekáda symbolizovaná českým rodákem Matthiasem Sindelarem. 'Dunajský vír', jak se živelnému Meislovu fotbalu běžně přezdívalo, tehdy ve 30. letech smetával jednoho soupeře za druhým. Před mistrovstvím světa 1934 'Wunderteam' během tří let na prostoru 31 utkání nastřílel parádních 101 branek, sám Sindelar — na svou dobu neuvěřitelně vyzáblý útočník (veskrze falešná devítka), přezdívaný výmluvně 'Papírák' — registroval v průměru gól na zápas. Sindelar byl vlastně hotovým symbolem rakouské kopané té doby: neměl postavu, zato mozek ano, a jaký!
Bohužel, Sindelarova generace na MS v Itálii potenciál naplnit nezvládla. V semifinále rakouské estéty pokořili domácí atleti a brzy bylo po všem. Ve finále olympijského turnaje 1936 Rakušany znovu udolali Italové a na nadcházejícím světovém šampionátu už kvůli anšlusu žádné Rakousko soutěžit nesmělo. Roku 1939 byl Sindelar ve svém vídeňském bytě nalezen mrtev. Někdo říká, že se mu stal osudným ucpaný komín. Jiní místo toho připomínají, že Gestapo mělo na jeho jméno založenou speciální složku.
Tak jako tak, na Sindelare pořád měl kdo navázat. Z válečného popela v 50. letech povstala ještě jedna skvělá generace, která bramborové medaile z MS 1934 o dvacet let později vyměnila za ty bronzové. Zatímco Meislova mašina sázela v první řadě na týmový projev (Sindelare vhodně doplňovali také Smistik, Horvath, ale i teprve 21letý Bican), tato poválečná éra už čerpala hlavně, ne-li jedině z geniality svého nezpochybnitelného středobodu, Ernsta Ocwirka.
Jeho postava je v podstatě předobrazem rakouského hrdiny dnešní doby, Davida Alaby. Ocwirk toho času definoval klíčovou pozici half-beka, která pro své vrchovaté naplnění vyžadovala nadpozemskou výdrž, brilantní techniku, psychickou i fyzickou sílu a mozek stejně jako svaly. Ocwirk byl přesně takovým ideálem, dokonale všestranným fotbalistou, a rakouskou formaci 2-3-5 doslova na vlastní pěst držel pohromadě. Rakušané pak pod jeho taktovkou ve čtvrtfinále MS 1954 přestříleli domácí Švýcary 7:5 a v utkání o bronz vrátili obhájcům z Uruguaye porážku ze skupinové fáze.
Na tomto místě asi netřeba dvakrát zdůrazňovat, že takovému úspěchu se už krajina jódlování nikdy nepřiblížila. Na další sraz světové smetánky se Rakušané probojovali až roku 1978, kdy uhráli sedmé místo. O čtyři roky později se propadli ještě o jednu pozici níže, a v nastaveném rytmu horších a horších výsledků pokračovali i v 90. letech. Na světovém šampionátu 1998 se loučil poslední velký, skrz naskrz rakouský útočník Toni Polster. Spolu s ním v útoku operoval Chorvat Ivica Vastić, který se o neskutečných 20 let později podepsal také pod jediný rakouský gól na domácím Euru.
Po něm už do začátku Kollerovy éry stojí za zmínku snad akorát poslední zastávka Karla Brücknera v rámci jeho bohaté kariéry hlavního kouče. Prošedivělý stratég se na jih uchýlil ihned po českém výbuchu na ME 2008, aby si ihned vysloužil chválu za okamžitý skalp Francie v kvalifikaci na MS 2010 (3:1). Tehdy však šlo o jedinou výhru v sedmi utkáních a Brückner nakonec po necelém roce ve funkci skončil.
Infograficky
autor: Víťa Horák
Cesta na šampionát
Po úvodní domácí remíze se Švédskem, kdy Rakušané nedokázali svou převahu přetavit v nic jiného než jeden brzký gól z penalty, si možná leckterý fanoušek povzdechl a očekával složitou kvalifikaci. Místo toho se mu však dostalo přesného opaku. V následujících šesti utkáních brankář Robert Almer ze hry neinkasoval ani jednou (pokořil ho akorát jeden Moldavan z puntíku) a překonal tak vousatý rekord krajana Friedricha Koncilii zkraje 80. let minulého století v otázce kvalifikační neprůstřelnosti.
Devět rakouských výher v řadě a především triumfy v Rusku, kde akrobatickým finišem rozhodoval Marc Janko, i ve švédském Stockholmu (4:1!) z Rakušanů okamžitě učinily obávanou firmu. Najdou se sice tací, kdo poukazují na absenci opravdové evropské extratřídy mezi rakouskými soupeři (a prohry v přátelských duelech s Tureckem, Švýcarskem i Brazílií), ovšem to poklidnému rakouskému waltzu kvalifikační skupinou na lesku vážně příliš neubírá.
Zde je na druhou stranu mít na paměti, že si Marcel Koller po celou dobu mohl užívat velkého luxusu, kdy mu téměř nikdy žádná velká opora nechyběla na srazu. Almer si sice v říjnu 2015 vážně poranil koleno, to ale až po odehrání všech soutěžních duelů, a nakonec je tedy jedním z neuvěřitelného počtu sedmi mužů (!), kteří zasáhli do každého jednotlivého kvalifikačního utkání. Když dole mrknete na ideální základní sestavu a odmyslíte si pozici Dragovićova parťáka (která je jako jediná doširoka otevřená soutěži), vězte, že všech zbylých 10 hráčů dohromady poskládá všehovšudy čtyři kvalifikační omluvenky. Čtyři, z toho dvě absence byly důsledkem karetních trestů. To se to potom hraje a sehrává...
Trenér — Marcel Koller
Když do Rakouska roku 2011 přicházel, Marcel Koller v žádném případě neměl posvěcení od každého domácího odborníka. Mnoho bývalých hvězd, včetně Herberta Prohasky, se proti Švýcarově jmenování dokonce veřejně ohradilo. Jenže rakouský svaz si stál za svým a nyní těžko něčeho lituje.
Argumenty proti Kollerově jmenování existovaly zhruba dva. Zaprvé kouč nebyl Rakušanem, což se ale v tuhle chvíli u milovníka vídeňské filharmonie a tradičních pokrmů jako schnitzelu, sacheru či tafelspitzu nezdá příliš relevantní. Zadruhé Kollerovy předešlé úspěchy působily poněkud zastarale; na startu milénia byl sice jmenován švýcarským trenérem roku poté, co St. Gallen po stoleté odmlce dovedl k titulu a následně na podzim 2000 v prvním kole Poháru UEFA zaskočil Chelsea, jenže vzápětí už akorát slavil jedny další mistrovské vavříny (s jeho srdcovkou Grasshoppers, 2003) a postup z Bochumí zpátky do elitní německé ligy (2006), jinak nic.
Bylo to nicméně právě Kollerovo angažmá v Bochumi, co zřejmě šéfy rakouské kopané přesvědčilo. Už tam se trenér potkal se svým nynějším kapitánem Christianem Fuchsem, kterého podepisoval roku 2008, a společnými silami následně přeměnili rakouskou kabinu v mnohem uvolněnější prostředí. Fuchs je známý vtipálek a čerstvý miláček sociálních sítí, zatímco běžně tykající Koller sice od svých svěřenců přísně vyžduje vykání, avšak zároveň je souhrnně označuje za své 'milé zeťáky'.
Dnes je 55letý Marcel Koller jednou z hlavních tváří úspěšné rakouské evoluce. Jeho systém 4-2-3-1, flexibilně mutující do 4-3-3, se ukazuje být použitelný nejen pro dospěláky, ale i na všech mládežnických úrovních — rakouská jednadvacítka se teď zdá být nejblíže své první účasti na Euru — a jeho nadšení pro velkoplošný presink i dobrodružného brankáře (Almer se svou kvalitní levačkou skutečně mnohdy operuje jako takzvaný sweeper keeper) nemá nijak daleko k moderní německé trenérské škole.
Tahoun týmu — David Alaba (Bayern Mnichov)
zdroj: fcbayern.de
Rakousko není zvyklé na fotbalové hrdiny. Tradičně se v alpské zemi jako polobozi přirozeně vnímali spíše skokani na lyžích, potažmo sjezdaři jako Hermann 'Herminátor' Maier nebo Annemarie Moser-Pröll, rekordmanka v počtu vítězství v anketě sportovní osobnost roku. David Alaba je teď v podstatě prvním žhavým poválečným kandidátem na to stát se podobným hrdinou lidu jako jeho protějšci ze zimních sportů. Pokud jím už tedy není.
Přitom před pár lety byste něco takového zrovna do Alaby netipli. Rakousko lze na rozdíl od Německa posledních let jen těžko označit za přívětivou zemi, co se vztahu k imigrantům týče, přesto nyní na Rakušany z všudypřítomných billboardů kouká zrovna černoch s nigerijským otcem a matkou z Filipín. To on byl také roku 2014 vybrán jako 'tvář perspektivní rakouské mládeže' pro reklamní spot Rakouské banky. To on o pár měsíců dříve ve zmíněné anketě o největší sportovní osobnost roku konečně navázal na posledního vítěze z fotbalového prostředí — Toniho Polstera (1997).
David Alaba se dnes rovná absolutnímu fenoménu. Je samozřejmě nefér takhle srovnávat napříč jednotlivými odvětvími, ale jestliže Herminátor si svůj první vyhraný závod světového poháru připsal v čerstvých 24 letech, o rok mladší Alaba na něho stále má pohodlný náskok. Už když mu bylo sedmnáct a nacházel se na startu své teprve druhé sezony v áčku Bayernu, Louis Van Gaal odmítal jakékoliv letní oslabení prorockými slovy: "My nepotřebujeme Samiho Khediru, máme přece Alabu!"
Vskutku — Alaba sice zprvu prorazil v obraně, nikoliv na Khedirově pozici, ale nástup měl beze zbytku dechberoucí. V prosinci 2011 se stal v 19 letech nejmladším vítězem ankety pro rakouského fotbalistu roku a od té doby ho z trůnu nikdo nesesadil. Na jaře 2012 zazářil v semifinále Ligy mistrů proti Realu Madrid, a kdo ví, nebýt jeho smolné žluté karty, možná by Bayern zvládl i samotný vrchol milionářské s Chelsea. Na takový triumf si tedy Alaba musel počkat o sezonu déle. Ještě coby teenager byl mnohými vnímán jako jeden z elitních levých beků planety; již coby 20letý hoch se vydatnou měrou podílel na posvátném treblu.
David Alaba postupem času vyrostl v prototyp moderního fotbalisty. V době, kdy se všestrannost cení nadevše, a často i v duchu anglického hesla "Jack of all trades, master of none" (všechno zvládne, ale nic z toho na výborné úrovni) jaksi omlouvá průměrnost, David Alaba se naopak blíží spíše naplnění konceptu dokonalosti. Slabinu na jeho projevu v podstatě nenajdete. Hru čte na nejvyšší možné úrovni, je skvělý v situacích jeden na jednoho, vždy přesně ví, kdy soupeře napadnout, a kdy ho jen stínovat, snad nikdy se neunaví a jeho škála přihrávek se zdá nekonečná. Když letos Alaba poskládal těsně vedle sebe dva tři horší výkony (a že třeba jedno osmifinále LM s Juventusem vyloženě nezvládl), fanoušci Bayernu po sobě začali zmateně pokukovat, co že se to s ním stalo. Takovým ztělesněním konzistence a neomylnosti on normálně je.
Obvykle nejčastěji vyzdvihovaným Alabovým atributem je každopádně adaptabilita. A ve finále taky několikarozměrná užitečnost. Sám Alaba prý před letošní sezonou neměl ponětí, že by kdy zvládl stopera, přitom ho v Guardiolově rozestavení se třemi obránci v klidu zastal a na přelomu letošního roku tak v podstatě sám zmírnil efekt vlny zranění Bayernu. Samotný Pep nedávno slavně prohlásil, že Alaba je jeho "bůh" a nejspíš i "budoucí nejlepší hráč klubové historie", který za Bayern stihl nastoupit "na 10 různých pozicích". Ale co bychom se krotili, proč nepřidat i tu zbývající jedenáctou?
Ačkoliv to na první poslech může znít divně, Guardiola v Alabovi objevil svého Messiho z Barcelony — nadpozemský talent, který ať už postaví kamkoliv, nikde ho zaboha nezklame. Greg Johnson tuto paralelu ve svém vynikajícím článku pro Squawku vysvětluje následovně: "Při absenci Lionela Messiho se Rakušan v Bayernu stal taktickou múzou Pepa Guardioly, operující jako stoper, bek, štítový záložník, dynamický záložník, krajní záložník, podhrotový útočník, specialista přes standardky, a jednoduše se ctí nosící jakýkoliv další převlek, který si od něj trenér žádá."
Líp by to už napsat nešlo...
Na prahu slávy — Marko Arnautović (Stoke City)
zdroj: 101greatgoals.com
Dospělo již konečně zlobivé dítě rakouského fotbalu v zodpovědného dospěláka? Odpověď možná stále zní "nikoliv" — však před pár dny Arnautović podle všeho během přátelského zápasu plivl na Nizozemce Teteho a ve Stoke-on-Trent odmítá podepsat kontrakt, který by mu nezaručoval vysněných 80 tisíc liber týdně. Nicméně faktem zůstává, že bývalá naděje Twente za sebou má zdaleka nejkonzistentnější sezonu v kariéře, a v 27 letech se vlastně podruhé ocitá na prahu slávy. Druhou šanci ve velkoklubu už asi nedostane, ale přízeň širého publika si teď na Euru může vybojovat celkem snadno.
Když roku 2013 Arnautović přicházel do anglického Stoke, bulvární plátek Daily Mail ho vítal titulkem "Zapomeňte na šíleného Maria... seznamte se se šíleným Markem". Právě s Balotellim se kdysi v Interu rakouské enfant terrible notně sblížilo a společně i zvlášť pak napáchali řadu vylomenin. José Mourinho svou posilu pro sezonu 2009/10 popsal jako "fantastického člověka s přístupem děcka", což Arnautović záhy potvrdil, jakmile se na prvním tréninku Werderu objevil s nápisem "vítěz Ligy mistrů" na kopačkách — ačkoliv tehdy za Inter v milionářské soutěži neodehrál ani minutu.
Werder se rakouského křídelníka po třech sezonách zbavoval moc rád, o čemž svědčí i jeho cenovka v hodnotě dvou milionů liber. Za celý svůj čas v Brémách se Arnautović suverénně nejvíc proslavil svou zběsilou jízdou po dálnici ve tři ráno, kdy na policistovu snahu udělit mu pokutu suverénně reagoval slovy: "Drž hubu, vydělávám tolik, že bych si moh' koupit tvůj život!"
Arnautović byl ve Werderu jako fotbalista relativně k ničemu, ačkoliv šancí dostal ažaž (14 gólů v 72 ligových startech), proto nikdo nečekal, že by ve Stoke mohl jakkoliv zazářit. Jenže po třech úplných sezonách si Mark Hughes může mnout ruce. Především na podzim trio Arnautović - Bojan - Shaqiri v tichosti zatápělo většině soupeřů, a jejich kolektivní fazóna v prosinci ukázkově kulminovala v jasnou výhru nad Manchesterem City. Sám Arnautović tehdy zavěsil dvakrát, aby nakonec s 11 brankami alespoň vyrovnal předešlé počiny Mameho Dioufa (2014/15) a Ricarda Fullera (2008/09), které představují nejplodnější individuální sezony hráčů Potters v éře Premier League.
Co Marka Arnautoviće přivedlo na 'správnou cestu'? Sám hráč svou nápravu připisuje narození potomka, a tomu se asi skutečně dá do jisté míry věřit — ono se škvrnětem na krku chodit pařit pětkrát týdně, jak se psávalo za křídelníkových časů v Interu, to není dost dobře proveditelné. Na každý pád, Arnautović je teď v podstatě antitezí sebe samotného; loni v létě si stěžoval na to, že letní příprava začala moc pozdě, že měl příliš času na odpočinek, a manažer Hughes ho potom veřejně chválil za přídavky na cvičišti.
Pracovní morálka se rázem začala zmiňovat mezi přednostmi kdysi líného forvarda a konkrétně z tohoto aspektu — Arnautovićova vzorného vracení se — velmi těží i Rakousko. Křídelníkovy statistiky v kvalifikaci nebyly nijak dechberoucí (podílel se na pěti gólech, z toho tři takové schytalo slaboučké Lichtenštejnsko), ovšem jeho vyrovnané výkony mu letos na jaře stejně vynesly první cenu pro nejlepšího rakouského reprezentanta roku. I před Alabou. A zcela po zásluze.
Předpokládaná sestava
Hned úvodem je potřeba ještě jednou zdůraznit, že Marcel Koller v kvalifikaci vůbec neměl potřebu rotovat, a pokud nemusel, tak ustálený základ jednoduše neměnil. Proto je nyní Rakousko na jednu stranu čitelné, na stranu druhou ale také nesmírně sehrané, což se projevuje především v dobře organizovaném presinku i vypilovaných signálech při útočných standardních situacích. Jak Zlatko Junuzović, tak David Alaba jsou navíc velmi zručnými specialisty.
V rakouské brance bude stát již zmíněný rekordman Robert Almer, který se loni po třicítce vrátil z Německa do Austrie Vídeň a aktuálně zosobňuje jediného doma působícího reprezentanta. Almer nahradil v Austrii podstatně mladšího Heinze Lindnera (25 let), který zřejmě začne chytat příští kvalifikační cyklus, pokud se tedy zároveň zvládne prosadit v Eintrachtu Frankfurt. Záda pak bude Almerovi krýt Ramazan Özcan (nevyužitým backupem byl už před osmi lety), velký flegmatik, čili patrně ideální dvojka, ale také viník několika ošklivých minel v národním dresu. Jeho dobré výkony každopádně letos pomohly udržet v první Bundeslize Ingolstadt.
Kraje obrany dřív byly slabinou rakouské reprezentace, dnes by se ovšem daly považovat za regulérní silné stránky týmu. Christian Fuchs roku 2008 cestoval na Euro ještě jako zástupce průměrného rakouského Mattersburgu, teď už se mu ale na krku houpe medaile pro vítěze Premier League. Výtečný společník do kabiny je zároveň kapitánem Rakouska a z Leicesteru přicestoval po vynikajícím jaru, kdy napříč celou anglickou soutěží neměl na levém beku konkurenci. Opačnou postranní linii bude obdělávat Florian Klein, pracovitá motorová myš s velkým apetitem pro útočení, která si napravo velmi sedne s Martinem Harnikem, svým spoluhráčem ze Stuttgartu.
Střed obrany nabízí jediný tučnější otazník. Aleksandar Dragović je jasný: skvělý na balonu, čili pro Kollera zvlášť důležitý, v 25 letech navíc relativně mladý, ale i adekvátně zkušený, a po třech sezonách strávených v Dynamu Kyjev se otevřeně poohlíží po novém angažmá, takže by skauti měli zpozornit. Jeho parťák už je nicméně neznámý. Sebastian Prödl je podobný případ jako Fuchs — rovněž coby 20leté ucho ze Štýrského Hradce sbíral zkušenosti už na domácím šampionátu, nyní platí za vyslance Premier League a z lepší formy se těšil v tomto kalendářním roce. Přesto se vedle Dragoviće všeobecně počítá s Martinem Hintereggerem, letos mimo jiné autorem dvou vlastenců v dresu Gladbachu, ale zároveň 'modernějším' obráncem v porovnání s Prödlem. Tou vůbec nejlepší volbou by možná byl Kevin Wimmer, který letos v Tottenhamu dostal nečekanou porci herního prostoru díky zranění Vertonghena, jeho čas ale nejspíš nadejde až cestou na mistrovství světa v Rusku.
V záloze v poměrně ofenzivní roli operuje David Alaba, jakýkoliv Rakušan, s kterým se budete o reprezentaci bavit, však nikdy nezapomene zdůraznit také nepostradatelnost jeho dvou kumpánů. Julian Baumgartlinger napříč nominací vlastně ani nenachází adekvátní náhradu (nenápadný ex-lídr v Salzburgu Stefan Ilsanker zároveň pokrývá jak jeho, tak Alabu) a celá země si nedokáže představit, co by se stalo, kdyby se náhodou nová posila Leverkusenu zranila. Někdejší kapitán jednadvacítky propojuje obranu se zálohou, hrozně moc toho oběhá (za Mainz při březnové výhře nad Bayernem dokonce 13,6 kilometrů), zároveň inteligentně obírá soupeře o balony a málokdy kazí. V Mohuči si připisoval bezmála čtyři úspěšné obranné zákroky na zápas a jeho defenzivní práce bude naprostou alfou a omegou rakouského úspěchu. Když nedávno chyběl proti Turkům, Rakušané očekávaně padli. Stránka Abseits.at ho nedávno korunovala 'Pánem odražených balonů'.
Ofenzívu bude výrazně podporovat Zlatko Junuzović, poslední vládce ankety o rakouského fotbalistu roku z dob 'před Alabou', který v závěru sezony zlepšenou formou a celkovým přísunem 11 asistencí vydatnou měrou dopomáhal Werderu k záchraně v Bundeslize. 'Presující mašina' zde spolu s obránci Suttnerem a Prödlem i útočníky Harnikem a Okotiem zastupuje vzývané semifinalisty mistrovství světa do 20 let z roku 2007.
Jeho tehdejší parťák Martin Harnik je obecně stavebním kamenem Rakouska, a druhý nejzkušenější internacionál po Fuchsovi, ovšem jeho nedávná klubová forma leckoho straší. Harnik přišel ve Stuttgartu postupem času o místo v základní sestavě, vstřelil jen dva góly a nyní skousává historický sestup. Jeho i Arnautovićovy náběhy na křídlech jsou však pro Kollera naprosto zásadní. Mizerné Harnikovo rozpoložení by jinak zřejmě dalo příležitost nadšenému driblérovi z Luzernu Jakobu Jantscherovi.
Na ofenzivní posty včetně toho Junuzovićova dále aspirují také dva nejžhavější rakouské talenty v nominaci. Dvaadvacetiletý Marcel Sabitzer, opora budoucího nováčka nejvyšší německé soutěže RB Lipsko, nabízí v první řadě kreativitu a tvrdou ránu z dálky, pročež ho Koller v kvalifikaci rád využíval v závěrech utkání, zatímco stejně starý Alessandro Schöpf do reprezentace nakoukl teprve letos v březnu a ve Francii se bude snažit obhájit svou nálepku pátého nejdražšího Rakušana historie poté, co v lednu za šest milionů eur přestoupil do Schalke.
Na hrotu zažívá renesanci 32letý Marc Janko, který po dvou depresivních letech v Trabzonsporu našel stabilitu v Sydney a nyní válí za Basilej. V reprezentaci se v průměru trefuje v každém druhém utkání a za švýcarské šampiony letos ve všech soutěžích úřadoval hned dvacetkrát. Jeho permanentní opálení je možná úsměvné a francimorovská postava často vede k podceňování, ale to v žádném případě není radno — Janko dřív s 39 góly vládl evropským kanonýrům a jeho levačka je stále seřízená jako málokterá jiná. Za bývalým střelcem Salzburgu potom čekají na šanci zmařený talent Rubin Okotie a Lukas Hinterseer, jenž má za sebou obstojnou premiérovou sezonu v Německu (Ingolstadt).
Tip redakce na umístění: čtvrtfinále
Program zápasů - skupina F
14.06.2016
Bordeaux
18.06.2016
Paříž
22.06.2016
Paříž - Saint-Denis
Konečná nominace
Datum nar.
20.03.1984
17.07.1990
28.06.1984
Datum nar.
06.03.1991
07.04.1986
07.09.1992
17.11.1986
21.06.1987
16.04.1987
15.11.1992
Datum nar.
24.06.1992
02.01.1988
08.03.1984
18.05.1989
08.01.1989
26.09.1987
17.03.1994
07.02.1994
Datum nar.
19.04.1989
10.06.1987
28.03.1991
25.06.1983
06.06.1987
Související články
Zobrazit jen nejnovější
Zobrazit všechny
Představení účastníků ME 2016 - Island
09.06.2016, 20:15
Představení účastníků ME 2016 - Maďarsko
09.06.2016, 08:42
Představení účastníků ME 2016 - Portugalsko
08.06.2016, 19:54
Představení účastníků ME 2016 - Švédsko
08.06.2016, 12:30
Představení účastníků ME 2016 - Irsko
08.06.2016, 08:14
Představení účastníků ME 2016 - Belgie
07.06.2016, 21:51
Představení účastníků ME 2016 - Itálie
07.06.2016, 13:00
Představení účastníků ME 2016 - Turecko
07.06.2016, 08:34
Představení účastníků ME 2016 - Česko
06.06.2016, 20:20
Představení účastníků ME 2016 - Španělsko
06.06.2016, 14:22
Představení účastníků ME 2016 - Chorvatsko
06.06.2016, 09:31
Představení účastníků ME 2016 - Severní Irsko
05.06.2016, 19:02
Představení účastníků ME 2016 - Ukrajina
05.06.2016, 13:09
Představení účastníků ME 2016 - Polsko
05.06.2016, 08:00
Představení účastníků ME 2016 - Německo
04.06.2016, 18:04
Představení účastníků ME 2016 - Slovensko
04.06.2016, 13:00
Představení účastníků ME 2016 - Wales
04.06.2016, 08:00
Představení účastníků ME 2016 - Anglie
03.06.2016, 19:17
Představení účastníků ME 2016 - Rusko
03.06.2016, 13:00
Představení účastníků ME 2016 - Švýcarsko
03.06.2016, 08:18
Představení účastníků ME 2016 - Albánie
02.06.2016, 21:51
Představení účastníků ME 2016 - Rumunsko
02.06.2016, 14:00
Představení účastníků ME 2016 - Francie
02.06.2016, 08:05
Komentáře (193)
Přidat komentářOT: Neví někdo povolanější jak moc vážný je ten Grosiciki? jestli mám jako překopávat celou fantu?
*Grosicki
Dej místo něj Rosickýho to máš skoro to samý.
Černý kůň mistrovství
Tady už s tím souhlasím.
Možná tak ve virtuálním.
Škoda, že tady David Alaba nemá aktuální fotku. Nemůžu si pomoct, ale teď s tím účesem vypadá jako Danielle Robinson...
http://abload.de/img/dre4svi.jpg
Instantní nudle na hlavě
https://img.buzzfeed.com/buzzfeed-static/static/2015-03/30/21/enhanced/webdr05/enhanced-4602-1427767128-6.jpg
Nevím proč mají zapotřebí takové kraviny, to asi nemá vkus žádný, když si myslí, že tak bude vypadat lépe, důstojněji.
Vyzerá jak debil.
V Rakousku se nekouká zrovna dobře na imigranty? Vždyť ve Vídni už pomalu začíná Balkán a je to samý -ovic
Tak o tyhle imigranty až tak nejde
Takže jde jen o aktuální přístup k uprchlické krizi?
Jinak, nemáš tušení, kdo dostane přednost při zahrávání standardních situací? Jestli Zlatko, Fuchs a nebo Alaba?
Jj, aktuální přístup a aktuální Alaba na každym billboardu. Kontrast to je, ne že ne
Já právě tušim, že Zlatko, minimálně u nepřímáků - většinou je on zmiňovanej jako specialista pro nároďák, ani tak ne Alaba. Přímáky si možná kopne i on ale (a penalty samozřejmě).
Nepřímáků je fakt málo ale.
Ok, tak přímáků, který se nekopou přímo mezi tři tyče
A přímáky, který se kopou nad branku nebo vedle ní, kope teda kdo?
Plašil.
souhlas
Mne ten kontrast až takový nepřijde...
A al Amed, Mustaga Ibragim, Ussama bin Aláh, na každém rohu kebab, arabské žrádlo.
Vieden bola vzdy kozmopolitne mesto.
Letošní finalista, přičemž ve finále se může stát cokoliv.
Ohledně těch imigrantů...
Hungarian born György Garics says he will sing both the Austrian and Hungarian anthem at Austria's 1st EUROs game
Kohák style
Je to divoký někdy s těma národnostma a identitama. Domingo knows.
Ale tak tohle nemůžeš srovnávat.
A já myslel, že sem žádný srovnání ani neprovedl.
Co s čim jako nemůžu srovnávat proboha? Sem to uvedl jenom jako perličku bokem.
Jako s ostatníma migrantama, ale jestli to mělo působit jen jako perlička, tak to je vo něčem jiným a mně to jenom nedošlo.
Výjimečně.
Môj obľúbený hráč
švarcpferd
Jinak pokud se jim vyhnou zranění, tak jim z těch takzvaných černých koňů věřim celkem suverénně nejvíc
A koho všechno považuješ za ty černý koně?
Nevim, přijde mi, že se tak mluví o Chorvatsku, Belgii (ty popraví trenéři), Švýcarsku, Polsku, možná Walesu...
Tak to jo, já celkem věřím chorvatům, rakousko jsem zas tak moc hrát neviděl ... uvidíme
+ Island, Rusko, my, Slováci a možná i o Rumunsku bych uvažoval
To už jsou skoro všechny týmy černý koně ne ?
EURO už je vlastně takový dostih.
A kdo bude bílý kůň?
Těžko říct, ale bílej jezdec je jasnej.
http://1gr.cz/fotky/idnes/15/092/cl6/TEN5de8da_limboprofimedia_0258477159.jpg ?
V tom případě vyhraje Josef Váňa.
To by chtělo nastrčit tam nějakého bílého.
Toho nasadí Babiš.
Všichni jsou černí koně, jen Slováci jsou osel.
Normálne mi v tej skupine vadí Portugalsko. To že sa stretne islandský, maďarský a rakúsky futbal v jednej skupine, je pre mňa lahôdkou a prísľubom zaujímavého futbalu. Najmä zápasy Maďarska a Rakúska fascinujú z medzivojnovej éry. Svoje miesto si ale nájdu aj tie hrané v posledných desaťročiach...
hodilo by se k nim spíš Rusko
nejprecenovanejsi tym na ME, prohraji s madarskem hned prvni zapas a ve skupine skonci posledni a pojedou dom
To je dost možný.
Taková repre Rakouska - Uherska by byla silná jako bejk
Super preview - Rakušáci mají zajímavý tým v ideálním věku, těším se na ně
Nevim co s timhle průměrným týmem všichni mají. Max. osmifinále a to jen díky skupině.
Awww, naše nový Dánsko ♥
Viděl jsem kus přípravy hráli otřesně. Tým je to vesměs průmerněj uvidíte....Mají štěstí na skupinu tak ty Maďary možná daj a pak konec.
Ok
Si povíme potom
Počkej, ty to myslíš vážně?
Ne Rakousko vyhraje celý EURO.
Vtipné to takhle zpětně číst
Největší hype je stejně kolem Chorvatska. Na MS neuhráli nic, trenér je sice jinej, ale pořád stojí za hovno, jsou součástí nejtěžší skupiny, a v kvalifikaci jen tak tak, že nešli do baráže. A tady je dost lidí tipuje na semifinále.
clancy zkušeně všechny povodil , i bájného a neomylného fantomase , kde jsou omluvy od mocipánů?
Pre mna jasný čierny kôň turnaja. Minimálne do osemfinále sa dostanú a s aktuálnym kádrom majú aj na viac
Rakousko a Švýcarsko mají letos opravdu dobré týmy
Garics přiznal, že bude zpívat obě hymny
a nebude hrát i za oba týmy?
Ja ho mám rád ... toto rozhodnutie mi nevadí.
tak to je debil
Já vím, že se to tady řeší pod každým západoevropským výběrem, ale tentokrát si to neodpustím... Čtyři německý jména v předpokládaný sestavě? Zase to je samej Balkánec + Alaba... Ještě klika, že Mateo Kovačić hraje za Chorvatsko, jako rodák z Lince mohl totiž i on hrát za Rakousko.
Vidim jich tam šest. Plus Alaba, Janko, Dragović a Arnautović se narodili ve Vídni.
Ale máš pravdu, je to pořád dokola...
Janko je Rakušan.
Ano, s chorvatskými kořeny.
Až potom som si všimol, čo píšeš dole. Už viem.
aspoň ten Fuchs tomu dodává ten správnej germánskej říz
Být to Horst, tak je vymalováno. Ten by sám vydal za 11 Rakušanů.
Základní sestava za 999,- + lavička náhradníků zcela zdarma.
Zavolejte ihned a dostanete k tomu i celou švýcarsko-kosovskou jedenáctku ZCELA ZDARMA.
+420 666 666 666
a na co se teda ptáš? Svět a Evropa s ním se prostě proměňují, lidé se stěhují, imigrují, emigrují, jelikož jsou víceméně volné hranice. Je to normální důsledek.
Západní svět tak jak ho znáš skončí, všecko se změní, více na pravdaozrude.cz
Ten to všecko začal, pseudohumanista
Čtyři? Aha
Almer, Fuchs, Klein, Hinteregger, Baumgartlinger, Harnik, Janko kde máš problem ?
Janko zrovna německý/rakouský jméno neni, chorvatský předky má.
To je fakt. Chorvátskych predkov mal myslím aj Ivanschitz.
Baumgartlingerovič by bylo geniální příjmení
Harnik je polo Nemec, narodil sa v Hamburgu.
Harnik nie je tiez rakuske priezvisko.
Balkánci jsou v Rakousku dost častí a je to způsobený už rozsahem Rakousko-Uherska...
Preco myslis? Nie skor rozpadom Juhoslavie a nasledne vojnove konflikty?
To přišli další (asi většina), ale velká část se tam dostala už když R-U přebralo Bosnu od Turků...
Höavne to sere jen cechy a slovaky, zajimave
Poslední mohykáni Evropy.
Ako si prisiel na to, ze sere?
Ja si nemyslim, ze by rakusanov ci svajciarov trapilo, kolko hracov hra v ich repre a nemaju nemecke priezvisko.
neskutecnej hype provazi tenhle tym. to bude prekvapenejch, az skoncej ve skupine
až na to, že poslední neskončej
To asi ne...By museli prohrát i s Maďarskem a to snad není ani možný
uvidime ,,
PODÍVEJ SE KDO STOJÍ V MAĎARSKÉ BRÁNĚ, AUSTRALIA JE BEZ ŠANCE
Gábor to začaruje.Má na to tepláky.
Király je obrovský sympaťák.
Austria keď už tak.
Tiež im moc neverím vidím to na tretie miesto.
Černý kůň je prakticky každý tým mimo favority, je to dáno i větší vyrovnaností, ale je také jisté, že jsou týmy, které nemají na to dostat se dál než ze skupiny a tam patří Rakousko.
''Na EURU už není slabých soupeřů. Ten fotbal se v posledních letech strašně vyrovnal. I ti papírově slabší soupeři už umí perfektně běhat. Začíná se za stavu 0:0 a může se stát cokoliv.''
Roman Červenka.
Nemáš votvírák?
Míč je kulatý a všichni chtějí vyhrát. Je to sport...
My ne, my si to vždycky jezdíme užít.
hlavne at nehrajem se spanelskem fotbal, to by nemelo smysl
Jsou to kluci jako my, jen mají jiná jména na zádech.
OT: 13:24 Emery kousek od jmenování
Španělskými médii se již šíří zprávy o tom, že Unai Emery brzy bude představen coby nový lodivod Paris Saint-Germain. Konkrétně Cadena COPE přináší zprávu, že ho francouzský gigant podepíše na tři roky. Stalo by se tak jen pár dní poté, co Emery se Sevillou potřetí v řadě opanoval Evropskou ligu. (cope.es)
Nevím, jestli jsem to někde nepřehlíd, ale ví se, co s Blancem? Jsou nějaký spekulace?
Zlatkove centrovane lopty zo standartiek stali za starou belu... z rohu je to ovela lepsie, v tejto sezone myslim nedal ani jeden gol z trestnaku.. Takze necakam na turnaji od neho nieco viac.
No tak to klidně čekej, protože klubem se repre samozřejmě měřit nedá. Rakušani maj standardky perfektně nadrillovaný.
Asi nejvyrovnanější skupina, kde každej může porazit každýho. Nedivil bych se, kdyby pešek vyšel na Portugalce.
Nejčernější kůn turnaje...
OT: https://twitter.com/lukas_pecene/status/740875230495793152
Zatím Pečeně boduje - snad na to naváže i za mikrofonem.
Nikdy jsem o něm neslyšel a nikdy jsme ho neviděl. Ale schválně se kouknu na ČT, až bude zrovna on komentovat zápas, jestli tam půjde proti proudu a pokusí se to tam povznést alespoň na koukatelnou úroveň.
Normální úroveň není koukatelná?
Není poslouchatelná...
Normální (standardní) úroveň ČT? Pro mě ne teda.
ach ty pojmy
Na velké akce mají vždycky jednoho, který se na to fakt připraví. Po skončení stojí zase za hovno nebo odejde někam dělat mluvčího :)
To jo, ten tím Eurem doslova žije. Asi se to taky podepsalo na jeho úterním výkonu, když komentoval ženskou repre...
https://twitter.com/monty025/status/740238877726806016
https://twitter.com/monty025/status/740246918161391616
Tak pokud se omluvil i v přenosu... to už se omluvil víckrát než Čapoun za celou kariéru.
Jo, omluvil.
To se člověk nemůže ani splést?
Může, ale říct o dorostence, že je jí 27 let, to už je trošku větší omyl. Jinak já tady obecně nepatřím k nějakým kritikům komentátorů, na to jsou tady jiní...
Dobře, to je chyba, ale na jeho místě by asi nikdo z nás chytrolínů tady na eurofotbalu neodvedl lepší práci. Čapek třeba chybuje často a kolik už toho má odkomentováno. Já třeba práci komentátora obdivuju a chtěl bych jí dělat, ale prostě na to nemam, protože tak jak se spletl, bych se já pletl pořád. A když někdo udělá chybu, tak se nad ti pousměju a řeknu si, že je to prostě taky jenom člověk jako ty a já. Namísto hanění by bylo lepší ho podpořit a poděkovat mu, konečně nová krev která to alespoň trošku oživí.
Tak zrovna ženský fotbal mám hodně rád, tam bych se toho nebál. Ale mužský bych komentovat určitě nemohl, tam by spoustu lidí vědělo víc než já... Co se týče toho Čapka, tak mně je to zpětně docela líto, že ho odstavili od komentování. Jakkoliv často používal svoje klišé, tak projev měl hodně dobrý. Ale na Vlastu Vláška už jsem si taky zvykl, třeba když komentuje s Hyským, tak je to úplně v pohodě. Horší je, když komentuje s Karochem, na toho si nějak zvyknout nemůžu...
Karoch s Němcem mi jsou vyloženě proti srsti, těm já asi na kloub nikdy nepřijdu
Koller jeden z pouhých sedmi koučů, co si ročně přijdou na víc než mega euro. Pořád ale imo bargain oproti Terimovi s 2,7m nebo Hodgsonovi s 3,15m.
Přeceňováni, až to hezký není. Nebýt lehoučké skupiny, jedou domů po 3 zápasech..
Jinak, tento tým bych porovnal k nám nebo ke Slovensku..
Brankar, prava strana obrany a mozno utocnik, tieto posty ma Cesko lepsie, zvysok minimalne vyrovnany, skor lepsi Rakusko. Asi najviac kde to bije do oci, tak porovnanie kvalit Arnautovica a omyla Krejciho.
Omyl Krejčí Kolikrát jsi ho viděl hrát za posledního půl roku?
On futbal na nejakej urovni hra posledny polrok? Ja si nepamätam vsetkych vasich hracov z minulosti, on je ale podla mna suverenne najväcsie kopyto s jednou kluckou, absolutne citelny hrac... to Arnautovic je sice debil, ale aj jednonohy Marko je lepsi ako Krejci... v Stoke sa pomerne chytil a hrava pravidelne.
Styl hry, síla týmu jako celku, taktika..
Když už jsme u těch komentátorů, tak tady máte jedinečnou příležitost zeptat se Vlasty Vláška, na co chcete. Mě teda napadla otázka, jestli bude u těch přenosů fandit stejně jako při Euru U21.
http://www.ceskatelevize.cz/mefotbal/chaty/353-vlastimil-vlasek-o-me-ve-fotbale/
Vlasta mi odpověděl na dvě otázky!
http://www.ceskatelevize.cz/mefotbal/chaty/353-vlastimil-vlasek-o-me-ve-fotbale/?page=3#discussion
Peru vertikálně
Na papire dobry, ale vyhori.
Já teda nevim, ale mně naopak přijdou silnější v reálu než na papíře.
myslím si, že Rakúšania budú jedno z najväčších prekvapení turnaja
prohra s Maďarskem, to bude panečku překvapení
Konec v osmifinále, budou to považovat za úspěch??? Těžko říct.
já jim fandit nebudu, snad Maďary neporazí
Ked ide o rakusko stale sa najdu tu ktory zacnu vytahovat ze sami jugosöavec a tak to fakt rakusko-uhorsko nehovori hentym nic?
Sledování komentářů
Chcete-li se rychle dovědět o nových komentářích k tomuto článku, přidejte si jej ke svým sledovaným. Upozornění na nové komentáře pak najdete ve svém osobním boxu Můj EuroFotbal v pravé části hlavičky webu.
Sledovat komentáře mohou pouze registrovaní uživatelé.
Nový komentář
Komentáře mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé. Jste-li již zaregistrován, přihlašte se vyplněním svého loginu a hesla vpravo nahoře na stránce. Nahlásit nelegální obsah můžete zde.
Registrace nového uživatele