Představení účastníků ME 2016 - Chorvatsko
Zaujalo nás
Velkými stálicemi evropských šampionátů jsou Chorvaté, kteří se od získání nezávislosti kvalifikovali na čtyři z pěti závěrečných turnajů. Naposledy však výrazně oslnili roku 1996, kdy málem vyřadili pozdější šampiony z Německa, jinak spíš zůstávají za tradičně vysokými očekáváními. Povede se mančaftu s extrémně talentovanou zálohou konečně zabojovat o medaile?
Chorvatským maximem na Euru zůstávají dvě čtvrtfinálové účasti, což při té plejádě hvězd minulých i současných nelze považovat za nic jiného než neúspěch. Tentokrát přitom na Vatreni leží tlak o to větší, že fanoušci svou frustraci po velkých dávkách ventilovali už v průběhu kvalifikace.
Chorvatské ligové pole je často vykládáno jako dějiště brutální šikany dlouholetého funkcionáře Zdravka Mamiće, a ačkoliv i jeho postava patrně bude kdekým nepatřičně démonizována, právě na ni veškeré protesty na reprezentačních zápasech přimo či nepřímo cílily.
V listopadu 2014 divácké výtržnosti a všelijaká pyrotechnika načas přerušily utkání v italském Miláně, v březnu následujícího roku bylo Chorvatsko za rasistické pokřiky svých příznivců potrestáno nutností odehrát jedno střetnutí za zavřenými dveřmi, a ani takové opatření v červnu v Poljudu nezamezilo dalším potížím — konkrétně v hledišti vyvěšené svastice.
Zdravko Mamić je osobou spojenou v první řadě s neohroženým vládcem ligové scény, což asi nikoho nepřekvapí. Dinamo Záhřeb nejvyšší soutěž vyhrává nepřetržitě od sezony 2005/06, přesto však jeho fanoušci nemají k naprosté spokojenosti nikterak blízko; mnoho z nich má kvůli protestům vůči Mamićovi zakázán přístup na stadion Maksimir, který potom na podzim 2015 typicky hostil třeba jen jednu tisícovku diváků (tedy čtyřicetinu své kapacity).
Teprve letos v únoru Mamić pod tlakem konečně formálně opustil pozici šéfa klubu, pořád však zůstává jeho poradcem a navíc dál vykonává funkci svazového viceprezidenta, tedy pravé ruky Davora Šukera, kterého dle mnohých ještě v kooperaci s Damirem Vrbanovićem — výkonným šéfem asociace, loni spolu s Mamićem zadrženým pro podezření z nekalých praktik — plně ovládá.
Celé vedení svazu má mandát až do roku 2018, takže se zřejmě až do ruského mistrovství světa v nejvyšších patrech nic nezmění. Zvládnou tedy fanoušky příjemně rozptýlit alespoň patra nižší?
Jak je všeobecně známo, Chorvatsko většinu své historie psalo jako součást dějin jugoslávské kopané, a v jejich rámci etničtí Chorvaté rozhodně nepředstavovali žádnou nevýznamnou veličinu. Na mistrovství světa 1954 poprvé tvořili většinu jugoslávského kádru na velkém turnaji, což platilo i roku 1990, kdy Osimova družina těsně před rozpadnutím federace dokráčela do čtvrtfinále. Při semifinálovém tažení na MS 1962 po střelecké stránce nejvíc válel Chorvat Dražan Jerković, kterého při čtvrtfinálovém skalpu Západního Německa pro změnu zastoupil jeho krajan Petar Radaković.
Také ta první ryze chorvatská a veleúspěšná generace se začala utvářet pod hlavičkou vše zastřešující Jugoslávie — na juniorském mistrovství roku 1987, kde zanedlouho legendární Chorvaty doplnil i teprve 18letý Predrag Mijatović; posléze ten jugoslávský útočník, který kdy nastřádal nejvíc bodů v anketě Zlatý míč (1997).
Osu tehdy zlatého jugoslávského výběru do 20 let, který až do loňského roku zůstával spolu se Sověty (1977) jediným šampionem z východního bloku v dějinách juniorského MS, každopádně neochvějným způsobem tvořili Chorvaté; vzadu vše jistil Igor Štimac, hru tvořili Robert Prosinečki se Zvonimirem Bobanem, nalevo pobíhal Robert Jarni i s jeho proslulým dělem v noze a vpředu pálil ostrými Davor Šuker. Celá tato pětice se dokupy postarala o úchvatných 15 ze sedmnácti turnajových branek Jugoslávie, která ve čtvrtfinále vrcholného mládežnického turnaje vyřadila i favorizované Brazilce, a vesměs po celá 90. léta potom ta samá parta kralovala rovněž anketě o chorvatského fotbalistu roku (její hegemonii narušil akorát roku 1993 Alen Bokšić).
Vždy ledově klidný a s nadhledem operující Robert Prosinečki si tenkrát v Chile došel pro zlatý míč pro nejužitečnějšího hráče turnaje, ten stříbrný si pro sebe ukradl jeho kumpán Zvonimir Boban, a prvně jmenovaný se pak i přes omezený herní prostor stal nejlepším mladým hráčem dospěláckého mistrovství světa 1990, kde Jugoslávci končili ve čtvrtfinále. To hrdý vlastenec a intelektuál Zvonimir Boban, na hřišti box-to-box záložník své doby, se o stejnou šanci připravil slavným 'kopem', který dle mírně nadsazené legendy "začínal válku o chorvatskou nezávislost". Při květnovém derby Dinama Záhřeb s Crvenou zvezdou dal — ve zkratce řečeno — z rozběhu 'kolínko' policistovi, který se snažil zabránit výpadu Bobanových krajanů-chuligánů proti těm z Bělehradu, a na skoro až mýtickou postavu chorvatské fotbalové historie bylo v tu ránu neomylně zaděláno.
Právě Zvonimir Boban následně na památném světovém šampionátu 1998 symbolicky navlékal kapitánskou pásku, bez svých osvědčených pobočníků z Chile by však těžko něco dokázal. Davor Šuker si coby nejlepší střelec došel pro zlatou kopačku, Robert Prosinečki se postaral o jeden z nejpozoruhodnějších gólů turnaje, po jeho boku spolehlivě fungoval možná trochu neférově pozapomenutý Aljoša Asanović, nechyběli ani další ověnčení junioři Štimac s Jarnim, potažmo konstruktivní stoper Dario Šimić, a kdo ví — být zrovna zdravý i zmíněný Bokšić (elitní útočník italské Serie A), možná by se Chorvaté nespokojili 'pouze' s už tak senzačními skalpy Němců a Nizozemců...
Chorvatům, kolektivně hnaným národní pýchou (jeden člen kádru sám válčil na frontě, Asanović tam přišel o dva dobré kamarády, Štimacův bratr také sloužil v armádě...), tehdy fandil snad úplně každý neutrál. Speciálně Davor Šuker na sebe upozornil už na Euru 1996, kdy mimo jiné lahodným 'padáčkem' přes Petera Schmeichela pomáhal Chorvatům ve skupině vyřadit obhájce titulu z Dánska, a roku 1998 byl patrně nejsuverénnější zakončovatel oné dvouletky znovu při chuti. Proti Japonsku mu málem vyšel ještě drzejší lob a následně čerstvý vítěz Ligy mistrů s Realem opět skalpoval jedny šampiony — Němci na Euru 1996 za zlatem ve čtvrtfinále prosvištěli právě skrz Chorvaty, ti jim to pak ale ve Francii velkolepě vrátili skrze nezapomenutelnou výhru 3:0.
Poprvé od Portugalska 1966 nějaký nováček na mistrovství světa bral medaile (v obou případech ty bronzové) a strůjcem takového famózního úspěchu byl dnes již 81letý Miroslav Blažević; náruživý kuřák a známý excentrik s kukučem Dustina Hoffmana, od té doby v Chorvatsku znám hlavně jako 'trener svih trenera' (kouč všech koučů). Po velkolepé francouzské jízdě však zákonitě přišla drsná kocovina. Sám Ćiro balkánské hvězdy senzačně nedokázal dostat na Euro 2000, přičemž na následující tři turnaje se už Vatreni sice kvalifikovali, poté se jich však pouze zúčastnili a nikdy nenakoukli ani mimo skupinu.
Ještě jednou nás Chorvaté nakrátko uchvátili pod vedením Slavena Biliće, kdysi neústupného stopera a spolutvůrce zázraku z Francie, když na Euru 2008 bez ztráty kytičky propluli 'německou' skupinou. Následně ovšem na penalty ihned vypadli s českými katy z Turecka, a tak jedině potvrdili nedávný trend hrubého selhávání v klíčových okamžicích...
Jak jsme si přiblížili už výše, kroniku kvalifikační cesty Chorvatska na tento šampionát bohužel tím nejsilnějším perem psali fanoušci, nikoliv hráči a trenéři, a tak je nakonec vlastně skoro až obdivuhodné, že se jinak Vatreni na turnaj kvalifikovali s relativní lehkostí. S favorizovanými Italy při remízách 1:1 ani jednou neprohráli a jedinou kaňku na jejich tažení tudíž představuje zpackané září 2015, které Niko Kovač v napjaté atmosféře odnesl vyhazovem. Těžko říct, jestli bezbranková plichta v Ázerbajdžánu nakonec nepředstavuje větší průšvih než jediná chorvatská prohra na norské půdě.
Už podruhé za sebou kvalifikační cyklus v čele Chorvatska nedokončil tentýž kouč, který ho načal, ovšem Ante Čačić na Nika Kovače po výsledkové stránce navázal asi nejlépe, jak mohl. Pokud šachovnice svou štreku do Francie zahájily třemi čistými konty v řadě, tak ji stylově a poněkud symbolicky završily nulami v obou utkáních pod vedením neoblíbeného kouče. Především jasná domácí výhra 3:0 nad Bulharskem představovala perfektní reakci na selhání v Oslu.
V přípravě na šampionát se potom Chorvati vydali poněkud bizarní a jinde neviděnou cestou dvou klání s naprostými outsidery. A zatímco hubená výhra 1:0 nad Moldavskem v historicky prvním utkání hraném v Koprivnici jedině přiživila pochyby běžného chorvatského fanouška, desetigólová demolice San Marina už zřejmě svůj (prapodivný) účel splnila...
Suverénně největší slabina týmu, chtělo by se říci, a pro mnohé ten hlavní důvod, proč by jinak velice silné Chorvatsko nemělo na tomto šampionátu slavit výrazný úspěch. Jestliže individuální kvality trenéra dovedou v leckterých zápasech rozhodovat, Vatreni se na tuto přidanou hodnotu opravdu nemohou spolehnout ani v nejmenším.
Už 62letý Čačić byl i v chorvatském kontextu docela neznámý až do prosince 2011, kdy zničehonic stanul v čele Dinama Záhřeb, kde přišel do kontaktu s dlouholetým klubovým papalášem Zdravkem Mamićem, a právě coby domnělá loutka svazového oficíra se následně dostal i k otěžím chorvatské reprezentace. Zde asi netřeba dvakrát zdůrazňovat, že Čačiće k práci takového ražení sotva něco opravňovalo: v 90. letech sice do první ligy dovedl Zaprešić i Dubravu, u prvně jmenovaného klubu však následně v tomto tisíciletí dvakrát nepochodil, a obecně se nikde nebyl schopen pořádně uchytit.
To vlastně platilo i o zmíněném Dinamu, s nímž sice neporažen získal obligátní titul, ovšem na podzim 2012 dohlédl na krajně ostudný projev ve skupinové fázi Ligy mistrů, kdy záhřebští za celou dobu ani jednou neskórovali, a ihned se opět se zataženým ocasem pakoval. Ještě o poznání kratší byla Čačićova štace v elitním slovinském Mariboru, s nímž v pěti kolech zvládl uhrát jedinou výhru, po třech měsících byl v září 2013 vyhozen, a jeho nástupce pak favorita hravě dovedl za povinnými mistrovskými vavříny.
V tomto bodě by se mohlo zdát, že je snad bývalý opravář televizních a radiových setů regulérně politováníhodnou postavou — zkrátka slabou osobností, kterou si Mamić a spol. vyhlédli za účelem jejich faktické kontroly národního týmu. Jenže v takovém případě je nutno připomenout, že ani sám Čačić není žádným neviňátkem a v čele Vatreni již zvládl napáchat hmatatelnou škodu. Během pár měsíců si stihl rozhádat liverpoolského Dejana Lovrena, oblíbeného Ivicu Oliće nepřímo dohnal k ukončení reprezentační kariéry a pozůstalé hvězdy neustále mate svými taktickými rozhodnutími, kdy je během jednoho utkání schopen zmateně přepínat mezi různými nastaveními.
V březnu proti Izraeli kouč odehrál jeden celý poločas v experimentální formaci 3-5-2 (ačkoliv neměl k dispozici jediného levého beka, kterého suploval Perišić), a když se mu neosvědčila, tak ještě v témže duelu prubnul rozestavení 4-4-2, 4-3-3 a 4-2-3-1. Co si budeme povídat, chorvatské hvězdy zvyklé na Ancelottiho, Simeoneho, Allegriho či Guardiolu musí mít s Antem Čačićem vážně svatou trpělivost...
Kdyby tato rubrika byla pojmenována "hvězda týmu", rozhodovalo by se mezi někým jiným — Ivan Rakitić se řadí k nejkomplexnějším záložníkům vůbec, Luka Modrić často na míči působí skoro až nadpozemsky, a oba pravidelně nastupují za dva nejlepší kluby ve Španělsku. Jenže pokud máme skutečně vyzdvihnout toho největšího tahouna chorvatského výběru, nelze jinak než ukázat na Ivana Perišiće.
Také on se v tom, co dělá, řadí k evropské špičce — to ne že ne — a v Interu rovněž prožil velice slušnou debutovou sezonu po přestupu z německého Wolfsburgu. Majitel milánského klubu Thohir nedávno prohlásil, že Perišić s Icardim jsou (patrně jedinými) neprodejnými členy kádru, a po jeho důvodech se opravdu nemusíme pídit příliš dlouho.
Sedmadvacetiletý Perišić ročník zakončil jako nejlepší asistent týmu (ačkoliv nikdy nešlo o jeho silnou disciplínu a také nastřádal 'jen' šest gólových nahrávek) a hlavně jako střelec důležitých branek v závěru jarní části, kdy Inter s Fiorentinou úspěšně sváděl závod o čtvrtou příčku. Napříč měsícem březnem se chorvatský driblér v Serii A trefil hned čtyřikrát a na půdě AS Řím Interu málem vystřelil cenné tři body.
"Perišić je jedním z nejvšestrannějších chorvatských hráčů, ukazuje to v každém mezinárodním zápase," prohlásil před pár dny brankář Danijel Subašić, a nikterak přitom nepřeháněl. Perišić zaprvé velmi dobře umí oběma nohama, zadruhé díky své rychlosti a vytrvalosti stíhá působit na obou koncích hřiště (což demonstroval například na MS proti Kamerunu) a zatřetí pak zahraje také na obou stranách hřiště (i když se přeci jen lépe uživí nalevo). Jeho jedinou výraznou slabinou je snad ta skutečnost, že občas přespříliš kazí na přihrávce, ale proto mají Chorvaté výše zmíněné génie.
Legendární střelec Marseille Josip Skoblar nedávno Perišiće označil za toho pravého rozdílového hráče Vatreni, a ani on nebyl na omylu. Rodák ze Splitu v průběhu kvalifikace bezesporu platil za tu nejkonzistentnější hvězdu chorvatského výběru, což potvrzuje i šest gólů rozprostřených mezi pět zápasů. O výhrách rozhodoval proti Norsku, Bulharsku a Maltě, vitální bod šachovnicím vystřelil na italském San Siru, které v tu chvíli ještě nenazýval svým fotbalovým domovem.
Kór pokud Mandžukić ani na závěrečném turnaji nenajde střelecké boty (což se mu na druhou stranu obvykle nestává, viz níže), bude Perišićův gólový přínos dost možná tím pověstným jazýčkem na vahách mezi úspěchem a neúspěchem této výjimečné generace, která teď dosahuje svého vrcholu...
Šestnáctého března se celému fotbalovému Chorvatsku zatajil dech; vyšlo totiž najevo, že si Marko Pjaca patrně zlomil klíční kost a první prognózy hovořily o velmi pravděpodobné neúčasti na Euru. Vatreni takto měli přijít o svůj mladý zázrak — nikoliv Kovačić nebo Halilović, to spíš tehdy ještě 20letý křídelník Dinama Záhřeb měl být ve Francii jejich tajným trumfem. Teď, o necelé tři měsíce později, je zase růžovo: Pjaca se v cukuletu zotavil, ještě se ve velkém stylu zapojil do ligového finiše, a nyní je plně připraven oslnit na Euru přítomné skauty.
V chorvatské lize rodák z hlavního města nemá dál co dokazovat. Už před rokem byl vyhlášen hráčem sezony 1. HNL — sezony, která byla v 19 letech jeho debutovou po návratu do klubu, kde podnikal své první fotbalové krůčky. Předloni v prosinci Pjaca v základní skupině Evropské ligy hattrickem sestřelil Celtic, a jeho vliv od té doby nezeslábl ani o píď. Letos se jakožto jediný hráč Dinama mimo brankáře Eduarda opět vešel do ligového all-stars týmu dle jediných sportovních novin v zemi (Sportske novosti) a skutečně byl tou zdaleka nejhlavnější silou, která Dinamo poháněla v cestě za dalšími mistrovskými vavříny. Jeho šest gólů letos stálo za šesti hubenými výhrami 1:0. Jenom na jaře svými brankami Dinamu přihrál do kapsy celkem 18 bodů. Takovým talismanem on, prosím pěkně, je.
Marko Pjaca je rozený šampion, a to v podstatě doslova — zplodili ho národní mistři ve wrestlingu a judu. Sám velký obdivovatel Ronaldinha je potom značně všestranným jedincem: ke kopané, v níž Chorvatsko reprezentoval na všech mládežnických úrovních (typicky zprvu jako nejmladší člen kádru), se postupně prokousal mimo jiné přes hip-hop, házenou, basketbal a stolní tenis. Již čistě pro fotbalový um ho nyní údajně chtějí v Benfice, Interu či Juventusu a v čerstvých 21 letech se mu na krku pohupuje cenovka v domnělé výši 17 milionů eur.
Jakkoliv mladý Pjaca věkem stále může být, buďte si jisti tím, že pro chorvatský národní tým už teď zosobňuje takřka nepostradatelnou postavu. V základní sestavě nechyběl pro ani jeden ze čtyř posledních kvalifikačních duelů a již Kovač moc dobře věděl, proč si ho mezi seniory vytáhl. Pjaca v klubu povětšinou hrává na levém křídle, sám tvrdí, že se nejlíp cítí přímo pod hrotovým útočníkem, a v chorvatské reprezentaci se pro změnu nejlépe uchytil napravo — jeho adaptabilita se tedy sama o sobě hodí. A Pjacovi je to vážně fuk; svou fyzickou sílu, perfektní technickou zdatnost i zálibu v soubojích 1 na 1 zaručeně prodá vesměs kdekoliv na hřišti. David Limberský aby si tedy snad už teď obstarával žeton na kolotoč...
V chorvatské svatyni již nenajdeme zdánlivě nevystrnaditelného a od pohledu průměrného Stipeho Pletikosu, místo něho se mezi tři tyče postaví jeho někdejší backup a od pohledu nevýrazný brankář francouzského Monaka Danijel Subašić. Taková vizitka sice nemusí napoprvé vypadat nijak slibně, ovšem nenápadnost (tj. absence větších hrubek) musí konkrétně Chorvatům znít jako rajská hudba.
Mentálně výjimečně silný gólman se vpředu zvládne ujmout i přímého kopu, taková úloha však bude docela určitě náležet hlavně známému specialistovi Darijovi Srnovi. Ten tedy nad stojatým míčem dál dokáže divy, nikdy mu ale nedělalo problém zapomenout se příliš vysoko ve hřišti, a to platí čím dál víc s obráncovým postupujícím věkem. Čtyřiatřicetiletý kapitán už přišel o značnou část své rychlostní výbavy a navíc má za sebou na svůj vysoký standard poměrně nemastnou neslanou sezonu v Šachtaru.
Na Ukrajině potom operuje taky další stálý člen zadní linie Chorvatska, univerzál z kyjevského Dynama Domagoj Vida, který v kádru mistra spíš lepí, kde je zrovna potřeba — tu napravo, tu ve středu —, zatímco zde utvoří stoperskou dvojici se starým známým Vedranem Ćorlukou, jenž se obdivuhodným způsobem vrátil do své lepší formy v moskevském Lokomotivu. Ćorluka dříve pro Vatreni naplňoval roli středního obránce, aniž by s ní měl čerstvé zkušenosti z klubové úrovně; tentokrát je situace jiná. Ćorluka se jako důrazný i technicky zdatný stoper řadí k oporám Loko, kde letos vykonával i funkci kapitána, a v polovině sezony dokonce odmítal nabídku z Bayernu. V generálce se San Marinem lehce nakřáplého Ćorluku po Vidově boku zastoupil jiný veterán, Gordon Schildenfeld, kdežto 20letý Tin Jedvaj zatím na Euro jede v první řadě okusit atmosféru.
Levý kraj obrany je lehce problematický: původní Čačićova první volba, Josip Pivarić z Dinama, je zraněná, Ivan Strinić v Neapoli po většinu sezony jen vysedával, a tak Šimeho Vrsaljka (z italského Sassuola zvyklého výhradně na pravou postranní čáru) znovu čeká frekventovaná hra přes nohu — podobně jako předloni v Brazílii. To by každopádně nemusel být takový problém: v Perišićovi mají Chorvaté jednoho z těch zodpovědnějších křídelníků. Na druhou stranu, vzhledem k přizpůsobivosti obou svých tykadel Čačić dozajista bude trvat na tom, aby si Perišić s Pjacou občas měnili pozice, a to by je mohlo v otázce defenzivní výpomoci rozhodit.
Obsazení středu pole Chorvatům závidí každá reprezentace druhého sledu a nakonec zřejmě není divu, že Čačić experimentoval i s rozestavením 3-5-2 / 3-6-1, které důvěrně známe z MS 1998. Trojice Rakitić, Modrić, Brozović totiž svou pohyblivostí a kreativitou ke srovnání s legendárním trojúhelníkem ve složení Boban-Asanović-Prosinečki skutečně vybízí. Na předloňském šampionátu ještě Niko Kovač o parťákovi k duu z El Clásika neměl nejmenší ponětí (což Chorvatům podrazilo nohy), tentokrát si už zřejmě můžeme být jisti právě středopolařem Interu, který ne náhodou spatřuje svůj vzor ve Franku Lampardovi. Brozovićovou (nesmírně kvalitní) konkurencí bude Milan Badelj z Fioretiny (asi nejopatrnější varianta do středu zálohy) a Mateo Kovačić z Realu, jehož odkládaný vzestup v hierarchii národního týmu se dá považovat za menší zklamání.
Marcelo Brozović může alternovat rovněž Pjacovi na pravém křídle, kde v Interu strávil podstatnou část jara, a na ofenzivní posty se dále nabízí i zářivé hvězdičky z domácí ligy: 19letý Ante Ćorić už měl tu čest být prohlášen 'novým Prosinečkim' (ale i Zidanem), zatímco jeho o rok starší kolega z Dinama Marko Rog šel nahoru o poznání tišeji (ještě loni působil ve Splitu), ale talentu má taky na rozdávání. Dalšímu takovému šikulovi Alenu Halilovićovi už bohužel místo v nominaci nečekaně zabírá nepříliš zajímavý forvard (/ děvečka pro všechno) Duje Čop, který si na turnaji nejspíš vůbec nekopne.
Na hrot Ante Čačić do Francie bere poměrně velké množství kandidátů, k čemuž má své důvody. Zaprvé mu to dává možnost pružně přepínat z jednoho rozestavení na druhé, což — jak známo — obrýlený kouč nadevše miluje. (Nikola Kalinić, který ve Fiorentině prožil vcelku slušné jaro, dokonce nedávno trenéra veřejně vyzýval ke hře na dva hroty, čímž by se vešel do základu.) Zadruhé se však také Čačić dost možná bojí o Maria Mandžukiće, jenž na cestě do Francie vsítili jednu ubohou branku v osmi kvalifikačních startech a sám nově příchozí lodivod pak v říjnu raději sázel výhradně na duo Kramarić - Kalinić.
"Ano, jistě, Mandžukić prožil otřesný kvalifikační cyklus, ale tady je nutno zohlednit zdravotní problémy, které ho provázely celým uplynulým rokem v Atlétiku a Juventusu. Jak vysvětloval v jednom rozhovoru, jeho bolest v lokti byla tak závratná, že ani nemohl pořádně spát, a na hřišti pak neodváděl stoprocentní práci. Tenhle problém už ale Mandžukić vyřešil, zase začal za Juventus hrát na vyšší úrovni a nikdo se teď o jeho kvalitu či formu neobává," ubezpečuje mě redaktor listu Sportske novosti Tomislav Piškor a vhodně upozorňuje, že Mandžukić je především turnajovým hráčem. Na MS 2014 a minulém Euru dohromady v průměru skóroval v každém utkání (pětkrát v pěti startech).
Chorvatským maximem na Euru zůstávají dvě čtvrtfinálové účasti, což při té plejádě hvězd minulých i současných nelze považovat za nic jiného než neúspěch. Tentokrát přitom na Vatreni leží tlak o to větší, že fanoušci svou frustraci po velkých dávkách ventilovali už v průběhu kvalifikace.
Chorvatské ligové pole je často vykládáno jako dějiště brutální šikany dlouholetého funkcionáře Zdravka Mamiće, a ačkoliv i jeho postava patrně bude kdekým nepatřičně démonizována, právě na ni veškeré protesty na reprezentačních zápasech přimo či nepřímo cílily.
V listopadu 2014 divácké výtržnosti a všelijaká pyrotechnika načas přerušily utkání v italském Miláně, v březnu následujícího roku bylo Chorvatsko za rasistické pokřiky svých příznivců potrestáno nutností odehrát jedno střetnutí za zavřenými dveřmi, a ani takové opatření v červnu v Poljudu nezamezilo dalším potížím — konkrétně v hledišti vyvěšené svastice.
Zdravko Mamić je osobou spojenou v první řadě s neohroženým vládcem ligové scény, což asi nikoho nepřekvapí. Dinamo Záhřeb nejvyšší soutěž vyhrává nepřetržitě od sezony 2005/06, přesto však jeho fanoušci nemají k naprosté spokojenosti nikterak blízko; mnoho z nich má kvůli protestům vůči Mamićovi zakázán přístup na stadion Maksimir, který potom na podzim 2015 typicky hostil třeba jen jednu tisícovku diváků (tedy čtyřicetinu své kapacity).
Teprve letos v únoru Mamić pod tlakem konečně formálně opustil pozici šéfa klubu, pořád však zůstává jeho poradcem a navíc dál vykonává funkci svazového viceprezidenta, tedy pravé ruky Davora Šukera, kterého dle mnohých ještě v kooperaci s Damirem Vrbanovićem — výkonným šéfem asociace, loni spolu s Mamićem zadrženým pro podezření z nekalých praktik — plně ovládá.
Celé vedení svazu má mandát až do roku 2018, takže se zřejmě až do ruského mistrovství světa v nejvyšších patrech nic nezmění. Zvládnou tedy fanoušky příjemně rozptýlit alespoň patra nižší?
Historie
Jak je všeobecně známo, Chorvatsko většinu své historie psalo jako součást dějin jugoslávské kopané, a v jejich rámci etničtí Chorvaté rozhodně nepředstavovali žádnou nevýznamnou veličinu. Na mistrovství světa 1954 poprvé tvořili většinu jugoslávského kádru na velkém turnaji, což platilo i roku 1990, kdy Osimova družina těsně před rozpadnutím federace dokráčela do čtvrtfinále. Při semifinálovém tažení na MS 1962 po střelecké stránce nejvíc válel Chorvat Dražan Jerković, kterého při čtvrtfinálovém skalpu Západního Německa pro změnu zastoupil jeho krajan Petar Radaković.
Také ta první ryze chorvatská a veleúspěšná generace se začala utvářet pod hlavičkou vše zastřešující Jugoslávie — na juniorském mistrovství roku 1987, kde zanedlouho legendární Chorvaty doplnil i teprve 18letý Predrag Mijatović; posléze ten jugoslávský útočník, který kdy nastřádal nejvíc bodů v anketě Zlatý míč (1997).
Osu tehdy zlatého jugoslávského výběru do 20 let, který až do loňského roku zůstával spolu se Sověty (1977) jediným šampionem z východního bloku v dějinách juniorského MS, každopádně neochvějným způsobem tvořili Chorvaté; vzadu vše jistil Igor Štimac, hru tvořili Robert Prosinečki se Zvonimirem Bobanem, nalevo pobíhal Robert Jarni i s jeho proslulým dělem v noze a vpředu pálil ostrými Davor Šuker. Celá tato pětice se dokupy postarala o úchvatných 15 ze sedmnácti turnajových branek Jugoslávie, která ve čtvrtfinále vrcholného mládežnického turnaje vyřadila i favorizované Brazilce, a vesměs po celá 90. léta potom ta samá parta kralovala rovněž anketě o chorvatského fotbalistu roku (její hegemonii narušil akorát roku 1993 Alen Bokšić).
Vždy ledově klidný a s nadhledem operující Robert Prosinečki si tenkrát v Chile došel pro zlatý míč pro nejužitečnějšího hráče turnaje, ten stříbrný si pro sebe ukradl jeho kumpán Zvonimir Boban, a prvně jmenovaný se pak i přes omezený herní prostor stal nejlepším mladým hráčem dospěláckého mistrovství světa 1990, kde Jugoslávci končili ve čtvrtfinále. To hrdý vlastenec a intelektuál Zvonimir Boban, na hřišti box-to-box záložník své doby, se o stejnou šanci připravil slavným 'kopem', který dle mírně nadsazené legendy "začínal válku o chorvatskou nezávislost". Při květnovém derby Dinama Záhřeb s Crvenou zvezdou dal — ve zkratce řečeno — z rozběhu 'kolínko' policistovi, který se snažil zabránit výpadu Bobanových krajanů-chuligánů proti těm z Bělehradu, a na skoro až mýtickou postavu chorvatské fotbalové historie bylo v tu ránu neomylně zaděláno.
Právě Zvonimir Boban následně na památném světovém šampionátu 1998 symbolicky navlékal kapitánskou pásku, bez svých osvědčených pobočníků z Chile by však těžko něco dokázal. Davor Šuker si coby nejlepší střelec došel pro zlatou kopačku, Robert Prosinečki se postaral o jeden z nejpozoruhodnějších gólů turnaje, po jeho boku spolehlivě fungoval možná trochu neférově pozapomenutý Aljoša Asanović, nechyběli ani další ověnčení junioři Štimac s Jarnim, potažmo konstruktivní stoper Dario Šimić, a kdo ví — být zrovna zdravý i zmíněný Bokšić (elitní útočník italské Serie A), možná by se Chorvaté nespokojili 'pouze' s už tak senzačními skalpy Němců a Nizozemců...
Chorvatům, kolektivně hnaným národní pýchou (jeden člen kádru sám válčil na frontě, Asanović tam přišel o dva dobré kamarády, Štimacův bratr také sloužil v armádě...), tehdy fandil snad úplně každý neutrál. Speciálně Davor Šuker na sebe upozornil už na Euru 1996, kdy mimo jiné lahodným 'padáčkem' přes Petera Schmeichela pomáhal Chorvatům ve skupině vyřadit obhájce titulu z Dánska, a roku 1998 byl patrně nejsuverénnější zakončovatel oné dvouletky znovu při chuti. Proti Japonsku mu málem vyšel ještě drzejší lob a následně čerstvý vítěz Ligy mistrů s Realem opět skalpoval jedny šampiony — Němci na Euru 1996 za zlatem ve čtvrtfinále prosvištěli právě skrz Chorvaty, ti jim to pak ale ve Francii velkolepě vrátili skrze nezapomenutelnou výhru 3:0.
Poprvé od Portugalska 1966 nějaký nováček na mistrovství světa bral medaile (v obou případech ty bronzové) a strůjcem takového famózního úspěchu byl dnes již 81letý Miroslav Blažević; náruživý kuřák a známý excentrik s kukučem Dustina Hoffmana, od té doby v Chorvatsku znám hlavně jako 'trener svih trenera' (kouč všech koučů). Po velkolepé francouzské jízdě však zákonitě přišla drsná kocovina. Sám Ćiro balkánské hvězdy senzačně nedokázal dostat na Euro 2000, přičemž na následující tři turnaje se už Vatreni sice kvalifikovali, poté se jich však pouze zúčastnili a nikdy nenakoukli ani mimo skupinu.
Ještě jednou nás Chorvaté nakrátko uchvátili pod vedením Slavena Biliće, kdysi neústupného stopera a spolutvůrce zázraku z Francie, když na Euru 2008 bez ztráty kytičky propluli 'německou' skupinou. Následně ovšem na penalty ihned vypadli s českými katy z Turecka, a tak jedině potvrdili nedávný trend hrubého selhávání v klíčových okamžicích...
Infograficky
autor: Víťa Horák
Cesta na šampionát
Jak jsme si přiblížili už výše, kroniku kvalifikační cesty Chorvatska na tento šampionát bohužel tím nejsilnějším perem psali fanoušci, nikoliv hráči a trenéři, a tak je nakonec vlastně skoro až obdivuhodné, že se jinak Vatreni na turnaj kvalifikovali s relativní lehkostí. S favorizovanými Italy při remízách 1:1 ani jednou neprohráli a jedinou kaňku na jejich tažení tudíž představuje zpackané září 2015, které Niko Kovač v napjaté atmosféře odnesl vyhazovem. Těžko říct, jestli bezbranková plichta v Ázerbajdžánu nakonec nepředstavuje větší průšvih než jediná chorvatská prohra na norské půdě.
Už podruhé za sebou kvalifikační cyklus v čele Chorvatska nedokončil tentýž kouč, který ho načal, ovšem Ante Čačić na Nika Kovače po výsledkové stránce navázal asi nejlépe, jak mohl. Pokud šachovnice svou štreku do Francie zahájily třemi čistými konty v řadě, tak ji stylově a poněkud symbolicky završily nulami v obou utkáních pod vedením neoblíbeného kouče. Především jasná domácí výhra 3:0 nad Bulharskem představovala perfektní reakci na selhání v Oslu.
V přípravě na šampionát se potom Chorvati vydali poněkud bizarní a jinde neviděnou cestou dvou klání s naprostými outsidery. A zatímco hubená výhra 1:0 nad Moldavskem v historicky prvním utkání hraném v Koprivnici jedině přiživila pochyby běžného chorvatského fanouška, desetigólová demolice San Marina už zřejmě svůj (prapodivný) účel splnila...
Trenér — Ante Čačić
Suverénně největší slabina týmu, chtělo by se říci, a pro mnohé ten hlavní důvod, proč by jinak velice silné Chorvatsko nemělo na tomto šampionátu slavit výrazný úspěch. Jestliže individuální kvality trenéra dovedou v leckterých zápasech rozhodovat, Vatreni se na tuto přidanou hodnotu opravdu nemohou spolehnout ani v nejmenším.
Už 62letý Čačić byl i v chorvatském kontextu docela neznámý až do prosince 2011, kdy zničehonic stanul v čele Dinama Záhřeb, kde přišel do kontaktu s dlouholetým klubovým papalášem Zdravkem Mamićem, a právě coby domnělá loutka svazového oficíra se následně dostal i k otěžím chorvatské reprezentace. Zde asi netřeba dvakrát zdůrazňovat, že Čačiće k práci takového ražení sotva něco opravňovalo: v 90. letech sice do první ligy dovedl Zaprešić i Dubravu, u prvně jmenovaného klubu však následně v tomto tisíciletí dvakrát nepochodil, a obecně se nikde nebyl schopen pořádně uchytit.
To vlastně platilo i o zmíněném Dinamu, s nímž sice neporažen získal obligátní titul, ovšem na podzim 2012 dohlédl na krajně ostudný projev ve skupinové fázi Ligy mistrů, kdy záhřebští za celou dobu ani jednou neskórovali, a ihned se opět se zataženým ocasem pakoval. Ještě o poznání kratší byla Čačićova štace v elitním slovinském Mariboru, s nímž v pěti kolech zvládl uhrát jedinou výhru, po třech měsících byl v září 2013 vyhozen, a jeho nástupce pak favorita hravě dovedl za povinnými mistrovskými vavříny.
V tomto bodě by se mohlo zdát, že je snad bývalý opravář televizních a radiových setů regulérně politováníhodnou postavou — zkrátka slabou osobností, kterou si Mamić a spol. vyhlédli za účelem jejich faktické kontroly národního týmu. Jenže v takovém případě je nutno připomenout, že ani sám Čačić není žádným neviňátkem a v čele Vatreni již zvládl napáchat hmatatelnou škodu. Během pár měsíců si stihl rozhádat liverpoolského Dejana Lovrena, oblíbeného Ivicu Oliće nepřímo dohnal k ukončení reprezentační kariéry a pozůstalé hvězdy neustále mate svými taktickými rozhodnutími, kdy je během jednoho utkání schopen zmateně přepínat mezi různými nastaveními.
V březnu proti Izraeli kouč odehrál jeden celý poločas v experimentální formaci 3-5-2 (ačkoliv neměl k dispozici jediného levého beka, kterého suploval Perišić), a když se mu neosvědčila, tak ještě v témže duelu prubnul rozestavení 4-4-2, 4-3-3 a 4-2-3-1. Co si budeme povídat, chorvatské hvězdy zvyklé na Ancelottiho, Simeoneho, Allegriho či Guardiolu musí mít s Antem Čačićem vážně svatou trpělivost...
Tahoun týmu — Ivan Perišić (Inter Milán)
zdroj: soccerly.com
Kdyby tato rubrika byla pojmenována "hvězda týmu", rozhodovalo by se mezi někým jiným — Ivan Rakitić se řadí k nejkomplexnějším záložníkům vůbec, Luka Modrić často na míči působí skoro až nadpozemsky, a oba pravidelně nastupují za dva nejlepší kluby ve Španělsku. Jenže pokud máme skutečně vyzdvihnout toho největšího tahouna chorvatského výběru, nelze jinak než ukázat na Ivana Perišiće.
Také on se v tom, co dělá, řadí k evropské špičce — to ne že ne — a v Interu rovněž prožil velice slušnou debutovou sezonu po přestupu z německého Wolfsburgu. Majitel milánského klubu Thohir nedávno prohlásil, že Perišić s Icardim jsou (patrně jedinými) neprodejnými členy kádru, a po jeho důvodech se opravdu nemusíme pídit příliš dlouho.
Sedmadvacetiletý Perišić ročník zakončil jako nejlepší asistent týmu (ačkoliv nikdy nešlo o jeho silnou disciplínu a také nastřádal 'jen' šest gólových nahrávek) a hlavně jako střelec důležitých branek v závěru jarní části, kdy Inter s Fiorentinou úspěšně sváděl závod o čtvrtou příčku. Napříč měsícem březnem se chorvatský driblér v Serii A trefil hned čtyřikrát a na půdě AS Řím Interu málem vystřelil cenné tři body.
"Perišić je jedním z nejvšestrannějších chorvatských hráčů, ukazuje to v každém mezinárodním zápase," prohlásil před pár dny brankář Danijel Subašić, a nikterak přitom nepřeháněl. Perišić zaprvé velmi dobře umí oběma nohama, zadruhé díky své rychlosti a vytrvalosti stíhá působit na obou koncích hřiště (což demonstroval například na MS proti Kamerunu) a zatřetí pak zahraje také na obou stranách hřiště (i když se přeci jen lépe uživí nalevo). Jeho jedinou výraznou slabinou je snad ta skutečnost, že občas přespříliš kazí na přihrávce, ale proto mají Chorvaté výše zmíněné génie.
Legendární střelec Marseille Josip Skoblar nedávno Perišiće označil za toho pravého rozdílového hráče Vatreni, a ani on nebyl na omylu. Rodák ze Splitu v průběhu kvalifikace bezesporu platil za tu nejkonzistentnější hvězdu chorvatského výběru, což potvrzuje i šest gólů rozprostřených mezi pět zápasů. O výhrách rozhodoval proti Norsku, Bulharsku a Maltě, vitální bod šachovnicím vystřelil na italském San Siru, které v tu chvíli ještě nenazýval svým fotbalovým domovem.
Kór pokud Mandžukić ani na závěrečném turnaji nenajde střelecké boty (což se mu na druhou stranu obvykle nestává, viz níže), bude Perišićův gólový přínos dost možná tím pověstným jazýčkem na vahách mezi úspěchem a neúspěchem této výjimečné generace, která teď dosahuje svého vrcholu...
Na prahu slávy — Marko Pjaca (Dinamo Záhřeb)
zdroj: hns-cff.hr
Šestnáctého března se celému fotbalovému Chorvatsku zatajil dech; vyšlo totiž najevo, že si Marko Pjaca patrně zlomil klíční kost a první prognózy hovořily o velmi pravděpodobné neúčasti na Euru. Vatreni takto měli přijít o svůj mladý zázrak — nikoliv Kovačić nebo Halilović, to spíš tehdy ještě 20letý křídelník Dinama Záhřeb měl být ve Francii jejich tajným trumfem. Teď, o necelé tři měsíce později, je zase růžovo: Pjaca se v cukuletu zotavil, ještě se ve velkém stylu zapojil do ligového finiše, a nyní je plně připraven oslnit na Euru přítomné skauty.
V chorvatské lize rodák z hlavního města nemá dál co dokazovat. Už před rokem byl vyhlášen hráčem sezony 1. HNL — sezony, která byla v 19 letech jeho debutovou po návratu do klubu, kde podnikal své první fotbalové krůčky. Předloni v prosinci Pjaca v základní skupině Evropské ligy hattrickem sestřelil Celtic, a jeho vliv od té doby nezeslábl ani o píď. Letos se jakožto jediný hráč Dinama mimo brankáře Eduarda opět vešel do ligového all-stars týmu dle jediných sportovních novin v zemi (Sportske novosti) a skutečně byl tou zdaleka nejhlavnější silou, která Dinamo poháněla v cestě za dalšími mistrovskými vavříny. Jeho šest gólů letos stálo za šesti hubenými výhrami 1:0. Jenom na jaře svými brankami Dinamu přihrál do kapsy celkem 18 bodů. Takovým talismanem on, prosím pěkně, je.
Marko Pjaca je rozený šampion, a to v podstatě doslova — zplodili ho národní mistři ve wrestlingu a judu. Sám velký obdivovatel Ronaldinha je potom značně všestranným jedincem: ke kopané, v níž Chorvatsko reprezentoval na všech mládežnických úrovních (typicky zprvu jako nejmladší člen kádru), se postupně prokousal mimo jiné přes hip-hop, házenou, basketbal a stolní tenis. Již čistě pro fotbalový um ho nyní údajně chtějí v Benfice, Interu či Juventusu a v čerstvých 21 letech se mu na krku pohupuje cenovka v domnělé výši 17 milionů eur.
Jakkoliv mladý Pjaca věkem stále může být, buďte si jisti tím, že pro chorvatský národní tým už teď zosobňuje takřka nepostradatelnou postavu. V základní sestavě nechyběl pro ani jeden ze čtyř posledních kvalifikačních duelů a již Kovač moc dobře věděl, proč si ho mezi seniory vytáhl. Pjaca v klubu povětšinou hrává na levém křídle, sám tvrdí, že se nejlíp cítí přímo pod hrotovým útočníkem, a v chorvatské reprezentaci se pro změnu nejlépe uchytil napravo — jeho adaptabilita se tedy sama o sobě hodí. A Pjacovi je to vážně fuk; svou fyzickou sílu, perfektní technickou zdatnost i zálibu v soubojích 1 na 1 zaručeně prodá vesměs kdekoliv na hřišti. David Limberský aby si tedy snad už teď obstarával žeton na kolotoč...
Předpokládaná sestava
V chorvatské svatyni již nenajdeme zdánlivě nevystrnaditelného a od pohledu průměrného Stipeho Pletikosu, místo něho se mezi tři tyče postaví jeho někdejší backup a od pohledu nevýrazný brankář francouzského Monaka Danijel Subašić. Taková vizitka sice nemusí napoprvé vypadat nijak slibně, ovšem nenápadnost (tj. absence větších hrubek) musí konkrétně Chorvatům znít jako rajská hudba.
Mentálně výjimečně silný gólman se vpředu zvládne ujmout i přímého kopu, taková úloha však bude docela určitě náležet hlavně známému specialistovi Darijovi Srnovi. Ten tedy nad stojatým míčem dál dokáže divy, nikdy mu ale nedělalo problém zapomenout se příliš vysoko ve hřišti, a to platí čím dál víc s obráncovým postupujícím věkem. Čtyřiatřicetiletý kapitán už přišel o značnou část své rychlostní výbavy a navíc má za sebou na svůj vysoký standard poměrně nemastnou neslanou sezonu v Šachtaru.
Na Ukrajině potom operuje taky další stálý člen zadní linie Chorvatska, univerzál z kyjevského Dynama Domagoj Vida, který v kádru mistra spíš lepí, kde je zrovna potřeba — tu napravo, tu ve středu —, zatímco zde utvoří stoperskou dvojici se starým známým Vedranem Ćorlukou, jenž se obdivuhodným způsobem vrátil do své lepší formy v moskevském Lokomotivu. Ćorluka dříve pro Vatreni naplňoval roli středního obránce, aniž by s ní měl čerstvé zkušenosti z klubové úrovně; tentokrát je situace jiná. Ćorluka se jako důrazný i technicky zdatný stoper řadí k oporám Loko, kde letos vykonával i funkci kapitána, a v polovině sezony dokonce odmítal nabídku z Bayernu. V generálce se San Marinem lehce nakřáplého Ćorluku po Vidově boku zastoupil jiný veterán, Gordon Schildenfeld, kdežto 20letý Tin Jedvaj zatím na Euro jede v první řadě okusit atmosféru.
Levý kraj obrany je lehce problematický: původní Čačićova první volba, Josip Pivarić z Dinama, je zraněná, Ivan Strinić v Neapoli po většinu sezony jen vysedával, a tak Šimeho Vrsaljka (z italského Sassuola zvyklého výhradně na pravou postranní čáru) znovu čeká frekventovaná hra přes nohu — podobně jako předloni v Brazílii. To by každopádně nemusel být takový problém: v Perišićovi mají Chorvaté jednoho z těch zodpovědnějších křídelníků. Na druhou stranu, vzhledem k přizpůsobivosti obou svých tykadel Čačić dozajista bude trvat na tom, aby si Perišić s Pjacou občas měnili pozice, a to by je mohlo v otázce defenzivní výpomoci rozhodit.
Obsazení středu pole Chorvatům závidí každá reprezentace druhého sledu a nakonec zřejmě není divu, že Čačić experimentoval i s rozestavením 3-5-2 / 3-6-1, které důvěrně známe z MS 1998. Trojice Rakitić, Modrić, Brozović totiž svou pohyblivostí a kreativitou ke srovnání s legendárním trojúhelníkem ve složení Boban-Asanović-Prosinečki skutečně vybízí. Na předloňském šampionátu ještě Niko Kovač o parťákovi k duu z El Clásika neměl nejmenší ponětí (což Chorvatům podrazilo nohy), tentokrát si už zřejmě můžeme být jisti právě středopolařem Interu, který ne náhodou spatřuje svůj vzor ve Franku Lampardovi. Brozovićovou (nesmírně kvalitní) konkurencí bude Milan Badelj z Fioretiny (asi nejopatrnější varianta do středu zálohy) a Mateo Kovačić z Realu, jehož odkládaný vzestup v hierarchii národního týmu se dá považovat za menší zklamání.
Marcelo Brozović může alternovat rovněž Pjacovi na pravém křídle, kde v Interu strávil podstatnou část jara, a na ofenzivní posty se dále nabízí i zářivé hvězdičky z domácí ligy: 19letý Ante Ćorić už měl tu čest být prohlášen 'novým Prosinečkim' (ale i Zidanem), zatímco jeho o rok starší kolega z Dinama Marko Rog šel nahoru o poznání tišeji (ještě loni působil ve Splitu), ale talentu má taky na rozdávání. Dalšímu takovému šikulovi Alenu Halilovićovi už bohužel místo v nominaci nečekaně zabírá nepříliš zajímavý forvard (/ děvečka pro všechno) Duje Čop, který si na turnaji nejspíš vůbec nekopne.
Na hrot Ante Čačić do Francie bere poměrně velké množství kandidátů, k čemuž má své důvody. Zaprvé mu to dává možnost pružně přepínat z jednoho rozestavení na druhé, což — jak známo — obrýlený kouč nadevše miluje. (Nikola Kalinić, který ve Fiorentině prožil vcelku slušné jaro, dokonce nedávno trenéra veřejně vyzýval ke hře na dva hroty, čímž by se vešel do základu.) Zadruhé se však také Čačić dost možná bojí o Maria Mandžukiće, jenž na cestě do Francie vsítili jednu ubohou branku v osmi kvalifikačních startech a sám nově příchozí lodivod pak v říjnu raději sázel výhradně na duo Kramarić - Kalinić.
"Ano, jistě, Mandžukić prožil otřesný kvalifikační cyklus, ale tady je nutno zohlednit zdravotní problémy, které ho provázely celým uplynulým rokem v Atlétiku a Juventusu. Jak vysvětloval v jednom rozhovoru, jeho bolest v lokti byla tak závratná, že ani nemohl pořádně spát, a na hřišti pak neodváděl stoprocentní práci. Tenhle problém už ale Mandžukić vyřešil, zase začal za Juventus hrát na vyšší úrovni a nikdo se teď o jeho kvalitu či formu neobává," ubezpečuje mě redaktor listu Sportske novosti Tomislav Piškor a vhodně upozorňuje, že Mandžukić je především turnajovým hráčem. Na MS 2014 a minulém Euru dohromady v průměru skóroval v každém utkání (pětkrát v pěti startech).
Tip redakce na umístění: osmifinále
Program zápasů - skupina D
12.06.2016
Paříž
17.06.2016
Saint-Étienne
21.06.2016
Bordeaux
Konečná nominace
Datum nar.
03.04.1990
27.10.1984
15.03.1987
Datum nar.
05.02.1986
28.11.1995
18.03.1985
01.05.1982
17.07.1987
29.04.1989
10.01.1992
Datum nar.
25.02.1989
16.11.1992
14.04.1997
06.05.1994
09.09.1985
02.02.1989
06.05.1995
10.03.1988
19.07.1995
Datum nar.
01.02.1990
05.01.1988
19.06.1991
21.05.1986
Související články
Zobrazit jen nejnovější
Zobrazit všechny
Představení účastníků ME 2016 - Island
09.06.2016, 20:15
Představení účastníků ME 2016 - Rakousko
09.06.2016, 14:13
Představení účastníků ME 2016 - Maďarsko
09.06.2016, 08:42
Představení účastníků ME 2016 - Portugalsko
08.06.2016, 19:54
Představení účastníků ME 2016 - Švédsko
08.06.2016, 12:30
Představení účastníků ME 2016 - Irsko
08.06.2016, 08:14
Představení účastníků ME 2016 - Belgie
07.06.2016, 21:51
Představení účastníků ME 2016 - Itálie
07.06.2016, 13:00
Představení účastníků ME 2016 - Turecko
07.06.2016, 08:34
Představení účastníků ME 2016 - Česko
06.06.2016, 20:20
Představení účastníků ME 2016 - Španělsko
06.06.2016, 14:22
Představení účastníků ME 2016 - Severní Irsko
05.06.2016, 19:02
Představení účastníků ME 2016 - Ukrajina
05.06.2016, 13:09
Představení účastníků ME 2016 - Polsko
05.06.2016, 08:00
Představení účastníků ME 2016 - Německo
04.06.2016, 18:04
Představení účastníků ME 2016 - Slovensko
04.06.2016, 13:00
Představení účastníků ME 2016 - Wales
04.06.2016, 08:00
Představení účastníků ME 2016 - Anglie
03.06.2016, 19:17
Představení účastníků ME 2016 - Rusko
03.06.2016, 13:00
Představení účastníků ME 2016 - Švýcarsko
03.06.2016, 08:18
Představení účastníků ME 2016 - Albánie
02.06.2016, 21:51
Představení účastníků ME 2016 - Rumunsko
02.06.2016, 14:00
Představení účastníků ME 2016 - Francie
02.06.2016, 08:05
Komentáře (204)
Přidat komentářnejcernejsi kun turnaje... pro me minimum CF verim ve Finale
jim a polákům dost věřim
Vždyť jsou jedni z favoritů.. "černého koně" si teda představuju jinak.
Česko
jedni z favoritu jsou Nemecko, Francie, Spanelsko, Anglie a mozna Belgie.. chorvati jsou "jen" cernym konem
Chorvati mají lepší tým než Angličani a s Belgií jsou na tom hráčsky dost podobně... Francie, Španělsko, Německo jsou ti největší favoriti, ale Chorvatsko, Itálie a Belgie jsou hned za nimi.
Belgičani fakt nejsou žádní favoriti, těma sou mnohem spíš Angličani.
Angličany lidi zmiňují z principu, kvalitativně na tom jsou o dost hůř. Ale Belgie se může dostat vysoko, hráče na to mají a jak už jsem psal jinde, na turnajích se nedá ohlížet za kvalifikačními zápasy.
Naopak, Belgičany každej zmiňuje z principu, přestože maj fajn hráče vedený trenérem-diletantem.
A Anglie nemá ani hráče a ani kouče..
Ok Anglie se naopak z přeceňovanýho týmu plynule stala týmem podceňovanym.
To si úplně teda nemyslím.. Pořád je lidi berou jako jedny z favoritů, i když mají turnaj od turnaje slabší generaci. Ale chápu, že jako fanoušek ty hráče vidíš trochu výš, než opravdu jsou, taky k tomu mám sklony, když mám ty hráče skoro každý den před sebou.
Já Anglii nikdy nefandil a ani nefandim. Spíš ty hráče znám, proto je vidim jinak. Tahle generace je slabší na jména (tj. od prvního pohledu), ale silnější na všechno ostatní.
Jsi fanoušek anglickýho fotbalu, každý kolo na ty hráče koukáš.. Já taky nejsem fanda Ukrajiny, Francie a ani Španělska.
Jo, tudíž znám reálný kvality hráčů, jejich herní styl, zvyklosti, a už ted ti proto můžu říct, že střed Alli-Dier-kdokoliv má větší šanci uspět než střed Lampard-Gerrard-kdokoliv, ačkoliv by to na první pohled nikdo neřek.
A čim to? Že jsou sehraný z Tottenhamu? Protože jakkoliv třeba Alli je talent jako prase, tak kvalit Lamparda s Gerrardem v nejlepší formě ještě nedosáh, ne? Mně teda vždycky přišlo, že FL a SG nedokázali ty výkony z klubů přenést do repre
Sehraný z Tottenhamu, víc si vyhoví, Dier to hlavně pojistí (což tradičně byl směrem dozadu při G-L dvojce průser)...
Ja hlavni problem Anglie videl dycky v tom, ze meli hodne hvezd a potencialnich lidru, ale nakonec pak nemeli vlastne zadny - ze ackoliv tam byli Beckham, Terry, Gerrard, Lampard, pozdeji Rooney, v podstate tahouni svejch klubu, tak v repre nikdy nikdo z nich tim lidrem nebyl (v ty jejich generaci dejme tomu 2002-12) Ostatne dyt si ty pasky taky furt prehazovali.
No, a to by se právě ted mělo jevit jinak.
znáš reálný kvality hráčů, které sleduješ. ale jak je chceš porovnávat s těma, který tak nasledovaný nemáš? to se podle mě takhle snadno říct nedá.. a to anglii taky celkem veřím
No tak jistě, ale v týhle rovině se ted nebavíme. Bavíme se o tom, jak moc se přecenuje a podcenuje ten tým Anglie samotnej. A napříč turnajovýma mančaftama Anglie já porovnávat můžu snadno, právě i s ohledem na jejich ligový výkony apod.
Třeba se podceňuje právě proto, že ostatní týmy mají hráče ještě na vyšší úrovni a to přesto, že ti angličtí šli nahoru? Ligový a reprezentační výkony se můžou velmi snadno lišit.. Ale letos vidim Anglii minimálně v semifinále
To bys opravdu mohl snadno, ale jen pokud by kvalita ligy (a především hráčů) byla neustále stejná..
Netušim, proč ve spojení s ligou používáš "fanoušek", jak kdybys už dopředu rozděloval (což ty rád děláš, to všichni víme) na obdivovatele tzv. "španělskýho stylu" hry a toho tradičního "anglickýho". Já sem přitom předevšim divák, ne fanoušek.
To jsi mě blbě pochopil, samozřejmě. Já tě beru jako fanouška anglickýho fotbalu, protože ho máš prostě rád, není to pravda? Nebaví tě koukat na ty zápasy? Není to pro tebe lepší zábava, než koukat na jiné evropské ligy? Samozřejmě, máš ty hráče nasledovaný.. ale už si asi neuvědomuješ, že je ten pohled zkreslený. Pokud nedáváš dalším ligám alespoň z části tolik, co dáš anglický, tak je samozřejmé, že těžko budeš moct posoudit, jestli by ti hráči zvládali i vyšší tempo, zvládnutou taktiku, atd. v jiných ligách.. Navíc, někdo tě uchvátí, v lize je to hvězda a už na něj koukáš trochu jinak, než kdyby ses na něj díval kriticky..
No dobře, nemůžu porovnávat s dalšíma týmama, ale uplně klidně můžu posoudit, nakolik se ten tým podcenuje a přecenuje, a že tenhle tým má třeba větší šance na úspěch, protože si má lepší šanci sednout.
Můžeš si samozřejmě porovnávat jak chceš, fotbal není exaktní věda a vždycky je prostor pro diskuzi, i kdybychom třeba byli dva nejinformovanější lidi na planetě ohledně fotbalu..
Já třeba chápu, že vidíš, že ten tým je seskládaný podle jednotlivých úkolů a dovedností těch hráčů, popřípadě ohledně jejich potenciálních taktický rolí, tak aby se hrálo poměrně moderně a bez kompromisů na jednotlivých postech. Pochop ty mě, že já v Anglii nevidím dostatečnou kvalitu těch hráčů v konkurenci jiných.
Proč je Wilmots diletant?
Dusí De Bruynea, Hazarda, neumí pracovat s hroťákama, obrana je pod nim tradičně rozesraná a na styl Stoke skládaná ze stoperů, atd. Stačí se podívat na MS a tu hru, co pod nim Belgičani předváděli - na to se skoro nedalo koukat.
Takže ta pasování Belgičanů na jedny z favoritů jsou jen pod vlivem jmen a kvůli trenérovi to neni reálný?
To je muj názor, ano.
A posledně mě tu za něj opalcovalo asi šest lidí, takže na něm nejspíš něco bude.
Je pravda, že v Brazílii hráli humus.
přitom takové hráče mít k dispozici..
Ale s tou Anglií - kolik turnajů po sobě vyhořeli, 5? Z toho na jednom tuším snad ani nebyli..
Zajímavé, Italy tipují fanoušci na nepostup že skupiny.
* spolufavoritů je nejpřesnější význam.
najčernejší sú Francuzi
můt tip semifinále
Kdyz vidím tu sestavu, tak se modlim za postup ČR že 3. mista
Škoda Lovrena, ale o to si řekl sám..
Přesně
Slovensko > Chorvatsko
Nie.
v cem presne ?
v trenerovi urcite. Mozno este v zohratosti. Samotna hracka kvalita je jednoznacne na strane Chorvatov, tu sa nie je o com bavit.
Pil si? Pil si?
Skvělej tým, těším se na každý jeho zápas
Chrovati jsou nejak tak vzdycky za tym, kterej muze dojit daleko. Hrace maj vyborny, hlavne v zaloze, ale asi tam vzdycky chybi poradna disciplina, i kdyz je to takovy ohrany tema uz. Jednou by neco vic predvest meli.
Lukovi bych to pral hodne Urcite jeden z tech tymu, kterym budu prat a urcite jejich fotbal bude zabava.
Bohužel buďto zahrají, a nebo totálně vyhoří, což býva v poslední době častější. Tak snad
Mateovi ne?
Poslednich 10 let jsou pred kazdym turnajem oznacovani za cerneho kone a vzdycky skonci bud ve skupine nebo hned v dalsim kole. Nevim proc by tomu melo byt letos jinak. Osmifinale a konecna. Tym kolem bratru Roberta a Nika Kovace mne osobne treba, prisel lepsi
btw ty pomlčky uprostřed věty jako rozdělení textu
jdou si pro titul
Snad vyhrajou celý šampionát
konec ve skupině
Španělsko má jiný článek
Zatím ne
Tak příště označ koment jako "OT"
no tak zatím komentuju tenhle článek, takže nemám důvod ho nějak označovat
Jedvaj 95, Rog 95, Pjaca 95, Čorič 97
Docela hustý co... když to srovnáš s našim kádrem třeba a to ještě ten Halilović měl jet místo Čopa minimálně.
Je to dost hrozný. A navíc Kovačič je vlastně taky pouze 94, to taky můžem závidět.
Halilovič nejde aj preto pretože ho už majiteľ jeho bývalého týmu (Dinamo Záhreb) predal a nemôže na ňom už viac profitovať, na rozdiel od ostatných tlačeniek zo Záhrebu ktorí si účasťou v národnom výbere umelo navyšujú cenu aby ich majiteľ Dinama (a národného týmu) Mamič mohol čo najlepšie predať.
To je dobrá teorie fungující v tý jedný zásadní rovině Mamić - jeho loutka Čačić. Ale běžně se ta nominace vykládá tak, že na úkor Haliloviće dostal přednost mnohem starší Čop, kterýho nikdo prodávat taky nechce.
Mamiću odlazi!
A v zástupu čeká hafo dalších. Pašalič, Vlašič, Balič... každý jeden lepší technik než 10 našich dohromady.
dufam, ze vyhraju
Co vyhraješ?
Jak v té anketě hráči Interu nemají žádné hlasy, protože Inter nikoho nezajímá a tak nikdo neví, jak hrají
Já to dal Perišićovi
A se mnou už jen jeden člověk... lol.
jo ten je výborný
Ono je zavádějící to označení "vlastní tým". Tým, který bych vlastnil? Nebo tým, kterému fandím? A má to být repre, nebo klub? Co by takový fanoušek Bayernu dělal s - z jeho pohledu - průměrným Perišičem, když má v týmu Costu? Atd.
...
Pokud by se jednalo o tým, který vlastním, bral bych Modriče. Je to extratřída a navíc s Rakitičem má největší tržní hodnotu. Takže i kdybych ho nechtěl, tak ho prodám a koupím si za prachy Kovacice, Perisice, Brozovice a možná mi i něco zbude
nedělejte z toho takovou vědu
ok
To bych ani neřekl, ale když prostě člověk vidí Modriče, tak mu ten hlas dáš, protože toho zkrátka v týmu mít chceš určitě.
O tohle mi právě šlo. Aby si ostatní všimli i toho zbytku a snažili se poznat i něco, co třeba neznají tolik ať se to může zdát v téhle situaci naprosto zbytečné. U všech se totiž jedná o mimořádné fotbalisty, které je škoda neznat.
Jenže pokud máš z té nabídky vybrat jenom jednoho, tak vybrat někoho jiného než Modrice a Rakitice nedává smysl. Oni dva jsou světová špička, ten zbytek "jenom" nadprůměrní hráči.
Jenže je starej, není perspektivní. Proto jsem dal Brozovice
s tím nesouhlasím. tohle je spíš otázka vlastní nadutosti.. hráč jako Modrič tu dlouho nebyl a těžko zas brzo bude.. těžko mu někdo sahá po kotníky. tohle jsou jen kecy............
Jo dobrý opět jsem se se svým tvrzením unáhlil, není to poprvé ani naposledy ... byť jsi stojím za tím, co jsem napsal jako odpověď pod komentář Ángela, tak se jedná o domněnky, kterým bych neměl přikládat nikterak velkou důležitost.
střed zálohy je špičkový, ale zbytek týmu zase tak silný není. Na čtvrtfinále by to ale stačit určitě mělo.
Celá záloha je špičková.
Ono je třeba taky koukat na to, na koho v případě postupu mohou narazit. Pokud nevyhrají skupinu, tak při postupu z 2. místa je čeká vítěz skupiny E (pravděpodobně Belgie nebo Itálie). A pokud skončí třetí, tak jdou buď na vítěze skupiny A (nejspíš Francie), nebo vítěze skupiny B (nejspíš Anglie). Takže tvrzení, že by to na čtvrtfinále určitě mělo stačit, je minimálně hodně odvážný.
Proto nám s Ustym vyšli na osmifinále, myslim.
jojo, teď jsem se díval na to jak jsou poskládané ty osmifinále a všiml jsem si toho že soupeř bude náročný
Belgie s Italií jsou celkem hratelný ale.
před turnajem se to může zdát, ale vzhledem k tomu, že to bude vítěz skupiny, tak nejspíš budou ve formě (pokud to nebude nějakou haluzí )
Plus Anglie
Kromě Francie to není úplně nehratelné
a Německa. se Španělskem bych je teda na postup taky neviděl..
Já myslel jen ty osmifinálové soupeře, ale jako jo, Chorvati mají kvalitu, že můžou přehrát většinu týmů
Já taky nikde netvrdím, že je to nehratelné, jen jsem upozorňoval na los a na to, co napsal bobis, tedy že na čtvrtfinále by to určitě mělo stačit, což bobis pochopil.
Špičkový sou i kraje zálohy, pokud se Pjaca nějak neposere (s čimž nepočítám). A turnajovej Mandžukić je vlastně taky špička.
Obrana je poměrně nevyzpytatelná (pro mě), zbytek je ale super a není tam slabina.
Silný tým ...rubnem je
Bude zklamání jako vždy, Chorvate svoji povahou nejsou tým. prostě já sem majster,já hraju za Barcu. Ne já jsem majster, já hraju za Real atd. A tohle se jim vymsti.
Super, pro me zatim nejzajimavejsi preview z tech, co jsem cetl. Zvlaste ta cast o trenerovi + jsem netusil, ze Dinamo tu ligu drti az tak moc..
Jinak se chci zeptat, kde bych nasel podobna predstaveni v tymu v anglictine, chtel bych vedet, jak nas ty vidi v zahranici.
tym*
Díky
Zdaleka nejlepší a nejkomplexnější preview dělá Guardian, ale tam se nedozvíš, jak nás vidí v zahraničí, protože Čechy píšou redaktoři Sportu...
https://www.theguardian.com/football/series/euro-2016-guardian-experts-network
Aha diky, ale ja si prave chtel precist, jak nas vidi "z venku" precejenom z ceskeho pohledu to mam tady a troufnu si tvrdit i na vyssi urovni
Ok, v tom případě na ESPN nás pokrývá Američanka...
http://www.espnfc.com/team/czech-republic/450/blog/post/2882644/czech-republic-success-at-euro-2016-down-to-full-backs
http://www.espnfc.com/team/czech-republic/450/blog/post/2884859/tomas-rosicky-remains-czech-republics-talisman-ahead-of-euro-2016
to jsem hledal, diky
přijde mi trošku mimo např. "Sivok steps in for Vaclav Prochazka" mě docela pobavilo
Me nejvic pobavil odstavec o Rosovi
jo, ten je taky super
Vladimir Darida has proved himself more than capable of filling Rosicky's role, but it's hard to see Vrba benching the team's talisman.
Tohle uz je ale moc
Podle jejího Twitteru včera sledovala i zápas s Koreou.
https://twitter.com/kdschlewitz
Jojo, to ona to sleduje, ale celkem zásadně jí chybí kontext, což se projevuje už v těch preview.
Pokial trener nie je neschopak, mozu to dotiahnut daleko. Skoda Halilovica.
Trenér — Ante Čačić
Suverénně největší slabina týmu, chtělo by se říci, a pro mnohé ten hlavní důvod, proč by jinak velice silné Chorvatsko nemělo na tomto šampionátu slavit výrazný úspěch.
Aha, to som necital.
jasně vyhrajou skupinu
pro mě jsou takový nemastný neslaný, hráče maj, že by je člověk řadil k favoritům na vítězství, ale jednak se mi málokdy líbí jejich hra, a že na hezkej fotbal maj materiál a pak taky dokážou ztrati s kymkoliv, já nám proti nim dost věřim
Koho si dať do euro fantasy? Rakitiča alebo Modriča?
Perišića
neajpuj ho prosimtě. vždyť ho snad každý zná..
a záleží, jestli je tam veden jako útočník anebo záložník?
Jako záložník a jen mu dobře radim - jako fanta hráč je zdaleka nejužitečnější.
Kurnik, toto je presne odpoveď ktorú som nechcel
Ale zistil som, že je stojí rovnako ako oni tak som si ho dal no. Ak zlyhá tak si ťa nájdem
Mám ho taky, takže sem v tom s tebou když tak
Krejčího
ty nám naklepou
Parádní tým A když se člověk podívá na tu jejich mládež... Halilovic Vlasic, Coric, Rog, Jedvaj, Pjaca, Balic... mladí jsou i Kovasic nebo Brozovic Tým budoucnosti a černý kůň turnaje
Neskutocne naslapany tim. Len aby sa aj presadili mladici. Lebo nebolo to tak davno co sa ospevovala super generacia Bosny ci Srbska.
100. pro postup cr
Je opravdu nutna expreska, ze Messi trenoval s micem? A nakonec treba zjistime, ze se utrel i toaletnim papirem
Je to najlepsi hrac historie.
Je dobré vědět, jaké různé tréninkové metody používají vynikající hráči. Bez těchto informací bychom např. nevěděli, že Messi trénuje s míčem, Vardy netrénuje střílení na branku, Rosický netrénuje ...
No tak to by zrovna byla podstatná informace. Někdo by třeba předpokládal, že to má pod palcem Xavi.
Xavi připraví papír a Iniesta posune ruličku do finální fáze
Je to nejlepší hráč historie.
lebo ako jediny dokaze trenovat s loptou
Z toho by mohl bejt postup ze skupiny, hráče mají kvalitní dost.
Kovačič začne na lávce?
Nebylo by to rozhodně nic šokujícího. Anebo tam bude místo Bozoviće a zas budou protejkat.
Tak to právě myslím
Nj, škoda pro nás.
Srna je macher
Tipujem ich na semifinále. No s lepším trénerom a ľavou stranou obrany by to bolo o čosi ľahšie.
Podla kurzov sa na víťaza najviac oplatí staviť na Chorvatsko,kurz okolo 30.
Doufejme, že si ten výbuch, který oni umí vyberou zrovna proti nám..
Chorváti sú tým, ktorému by som strašne chcel fandiť. Iba kvôli hráčom a krajine. No po tom čo som sa dozvedel ako to u nich vo futbale funguje, čo to majú na lavičke za trenéra a kto "vlastní" tú ich reprezentáciu... nemôžem priať úspech takémuto systému.
panove, krotte emoce. chorvati meli dycky silnej tym, dycky sem ji verilo a nikdy nic :) asi na to nemaj v kebulich cili konec v OF
Přesně. To jsou takové horké palice. Individuální kvality solidní, ale psychicky a týmově to nezvládají.
Netuším jaký má smysl si na přípravu před EURO domluvit přáteláky s San Marinem a Moldavskem.
Ty mas teda problemy..
To se taky klidně může vedle trenéra ukázat jako zásadní handicap no.
No, ještě ta obrana na mě nepůsobí moc pevně.
zvednutí sebevědomí, psychiky a morálky, po prohraném zápase by byla nejistota před nastávajícím šampionátem. K tomu klidnější tempo s cílem eliminovat zranění. Co na tom nechápeš. Klasická věc.
Klasická věc to není ani náhodou, však to taky neudělal ani jeden další tým, co se připravuje na EURo
Na to stačí jedna Malta, ne dva zápasy a žádnej větší test.
jeden těžký tam dát mohli no
horka balkanska krev spis potrebuje zklidnit pri tehle vo nicem zapasech. nema smysl to vic hrotit pred eurem
A Albánsko biely kôň turnaja
*drogovy
Bílý kůň turnaje bude Ukrajina. Pokud bude Euro probíhat na stejných základech jako Eurovize, známe vítěze dopředu. V případě finále ČR - Ukrajina bude Štětina, Halík, Schwarzenberg aspol. apelovat na naše fotbalisty, aby v zájmu evropských hodnot po dramatickém souboji nechali vítězství žlutomodrým.
Bronz
Ukrajinská tajná policie SBU dnes potvrdila zadržení údajného teroristy, který plánoval atentáty během nadcházejícího fotbalového šampionátu ve Francii. Podle dřívějších zpráv francouzských médií jde o Francouze, který se snažil převézt ze západní Ukrajiny do Polska větší množství zbraní a výbušnin. Podle Kyjeva mohou za jeho plány stát ruské tajné služby. Šéf kontrarozvědky Vasyl Hrycak na tiskové konferenci v Kyjevě prohlásil, že zadržený muž plánoval provést ve Francii patnáct teroristických útoků. Za tímto účelem se spojil s veliteli vojenských jednotek na východě Ukrajiny, od kterých se snažil získat zbraně a trhaviny. Ředitel SBU přitom nevyloučil, že za plánem údajného teroristy mohou být ruské tajné služby
Eurofotbal pls
To nebylo míněno jako satira?
A tim Francouzem byl Depardieu a v kapse mel videonahravku Putina se vsemi ukoly a priznanim
Za dom!
OT: Jaká je u přípravy hrané 20.7. šance, že se do ní zapojí i hráči, kteří došli do play off na ME?
Nulová.
Krejčí utíká Juanfranovi, přihrává Lafatovi, ten utíká Piquému, nasazuje jesličky Ramosovi a gooooooooooooooooool, krásnou střelou do šibenice překonává de geu Vyhrajeme euro, stačí trocha sebedůvěry
Chytat bude Casillas.
Tak to nemusí ani trefit branku, aby z toho byl gól
Ramos bude už vtedy vykartovaný.
Och, Perišič! Na toho se zase po době neskutečně těším. Bohužel hraje v Interu, kterej moc nesleduju a zatím nevyslyšel moje přání přestoupit do PL... Ale stejně mě pokaždý zaujme, když ho vidím v repre, famózní hráč.
Náhrada za Matu
koniec vo štvrťfinále tipujem ... ale prajem im aby sa dostali ďaleko
Sledování komentářů
Chcete-li se rychle dovědět o nových komentářích k tomuto článku, přidejte si jej ke svým sledovaným. Upozornění na nové komentáře pak najdete ve svém osobním boxu Můj EuroFotbal v pravé části hlavičky webu.
Sledovat komentáře mohou pouze registrovaní uživatelé.
Nový komentář
Komentáře mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé. Jste-li již zaregistrován, přihlašte se vyplněním svého loginu a hesla vpravo nahoře na stránce. Nahlásit nelegální obsah můžete zde.
Registrace nového uživatele