Představení účastníků Eura 2024 - Polsko
S velkými ambicemi pravidelně jezdí na závěrečné turnaje polští fotbalisté, na velký úspěch ovšem už dlouho čekají. Tentokrát už na Euro míří v nezáviděníhodné situaci - po zbabrané kvalifikaci si účast zajistili až v barážovém play-off, skupina s Nizozemskem, Rakouskem a Francií jim navíc nevěští zrovna pohodlnou cestu.
Od čeho se mohou mohou odrazit, to je poslední světový šampionát. Na něm ve skupině zaostali jen za pozdějším vítězem Argentinou, v osmifinále pak podlehli poraženému finalistovi z Francie. Vzhledem k tomu, že krátce předtím obstáli i v elitní skupině Ligy národů, byli v poměrně snadné kvalifikační skupině jasným favoritem na postup.
Jenže nahrazení trenéra Michniewicze zkušeným pardálem a mistrem Evropy Fernandem Santosem kýžený úspěch nepřineslo a portugalský kouč se po pěti zápasech rovněž pakoval. Až s Michałem Probierzem, jenž povýšil od reprezentační jednadvacítky, se výsledky zvedly a skrz penaltový rozstřel v baráži s Walesem nakonec náš severovýchodní soused proklouzl na německý turnaj.
Na papíře nabízí polská soupiska, věkově patřící mezi ty nejstarší, zajímavý výběr zkušeností a dravosti. Citelné ztráty ale zaznamenala během dvojice přípravných utkání - nejprve musel na operaci s kolenem Arkadiusz Milik, v generálce s Tureckem zase utrpěli zranění Robert Lewandowski, Karol Świderski i Paweł Dawidowicz. Zatímco stoper Hellasu by měl být od začátku k dispozici, ostřílený matador vynechá přinejmenším první zápas proti Nizozemsku a Świderského start je nejistý.
Trenér Probierz ani tak neztrácí víru ve svůj tým a je ohledně turnaje optimistický. Radost má zejména z toho, že jeho svěřenci nabírají stále větší formu i ve svých klubech, díky čemuž se budou moci měřit i s velkými favority. Nic jiného mu ani nezbývá, nároční fanoušci si žádají jen to nejlepší.
Fotbal v zemi
Nenaplněné ambice jsou záležitostí protkávající celý tamní fotbal. Mistrovství Evropy v roce 2012 a s ním čtyři velké, supermoderní stadiony měly pozvednout kluby i reprezentaci na zcela novou úroveň, to se ovšem nestalo. Polské celky nadále výrazně zaostávají i za těmi českými, byť disponují nesrovnatelně lepším zázemím i finanční stránkou, důkazem čehož je balík pravidelně inkasovaný za televizní práva.
Hned dvě třetiny pelotonu uplynulého ligového ročníku nastupovaly na stadionech s kapacitou 15 000 diváků a vyšší. Ani kombinace s velikostí země ovšem nepřinesla diametrálně odlišnou návštěvnost ve srovnání s tuzemskými kluby, ta polská přesahovala naši zhruba o 50 procent.
Na atraktivitu soutěže a její nepředvídatelnost si přitom nemůže nikdo stěžovat. Důkazem budiž fakt, že posledních šest sezon přineslo pět různých mistrů - vedle dvou titulů pro dlouholetého hegemona Legii Varšava a jednoho pro tradiční Lech Poznaň si své premiérové triumfy připsaly Piast Gliwice, Raków Częstochowa a letos rovněž Jagiellonia Białystok v dramatickém souboji proti wrocławskému Śląsku.
Zvýšená konkurence s sebou přinesla i zlepšené výsledky v evropských pohárech. V roce 2020 za sebou měly polské kluby tři po sobě jdoucí sezony bez jediného postupu do základních skupin, od té doby však ani jednou nechyběly a v uplynulém ročníku díky Rakówu a Legii měly poprvé po osmi letech dokonce dvojnásobné zastoupení.
Trochu těžší může být tento počin v příští sezoně zopakovat i proto, že jediné místo v předkolech Evropské ligy zabere druholigový tým. Senzační vítěz poháru v podobě Wisły Krakov tak dal fanouškům alespoň malou náplast na svůj postupný pád. Wisła však není jediným tradičním týmem trápícím se ve druhé nejvyšší soutěži, která nabízí další potenciál pro polský fotbal. Lechii Gdaňsk hrající na třetím největším stadionu v zemi se letos podařilo ihned vrátit mezi elitu, až v příštích letech se budou o totéž snažit i nedávný finalista poháru v podobě Arky Gdyně či mistr ligy z přelomu tisíciletí, Polonia Varšava.
Ústup tradičních klubů je v zemi velmi znatelný. Fanouškovská scéna je postupně obírána o ty nejvyhrocenější zápasy, které na stadion i k televizním obrazovkám přilákají desetitisíce diváků. Bitvy Wisła versus Cracovia a Legia kontra Polonia se nekonaly už letos a příští rok bude situace ještě horší. V prvních dvou ligách totiž nedojde k žádnému z pěti největších lokálních derby. Po sestupech se Ruch Chorzów se nesetká s Górnikem Zabrze a lodžský LKS s Widzewem, postup Lechie zase znamená absenci zápasů s Arkou Gdyně.
Infograficky
Turnajová historie
Zatímco na světový šampionát se "Bialy Orly" podívali už v minulém století hned čtyřikrát a dvakrát dokonce získali bronzové medaile, na Euru se poprvé představili až roku 2008. Zejména tomu předcházejících dvou neúčastí mohou obzvlášť litovat. V kvalifikaci na turnaj v roce 2000 jim barážová příčka utekla o vzájemný zápas s Anglií, o čtyři roky později pak zaostali za Švédskem a Lotyšskem.
Nyní se Polákům povedlo kvalifikovat už popáté v řadě, během čtyř dosavadních účastí ovšem hned třikrát skončili bez jediné výhry poslední ve skupině. V Rakousku před šestnácti lety čelili náročným soupeřům v podobě Německa, Chorvatska a domácího týmu, právě proti němuž uhráli svůj jediný bod.
Domácí turnaj o čtyři roky později už byl plný očekávání a vysokých ambicí, kterým nahrávala i teoreticky snadná skupina s Českem, Ruskem a Řeckem. Polsko tehdy vyrukovalo s druhým nejmladším týmem ze všech a s mnoha vycházejícími hvězdami. Robert Lewandowski za sebou měl průlomovou třicetigólovou sezonu, doplňovali jej spoluhráči z Dortmundu Łukasz Piszczek a Jakub Błaszczykowski. Jako jednička Arsenalu se v témže období uchytil gólman Wojciech Szczesny.
Papírově silný útok se ovšem neprosazoval tak, jak si fanoušci představovali. Proti Řekům v úvodním utkání se přitom vše vyvíjelo nadějně - Lewandowski po čtvrthodině zavěsil, ještě před poločasem navíc uviděl červenou kartu Papastathopoulos. Jenže po návratu ze šaten Salpingidis vyrovnal a vzápětí Szczesny zavinil pokutový kop a šel předčasně do sprch, Poláci tak po soupeřem neproměněné penaltě mohli být rádi za bod. Stejným výsledkem 1:1 skončilo i měření sil s Rusy, čímž se z utkání s Čechy stal zápas o všechno. A ten Poláci nezvládli, Jiráčkův gól posunul dál Bílkovu družinu a ta Smudova se do vyřazovacích bojů nepodívala.
Lépe už to dopadlo ve Francii roku 2016, byť ofenziva skřípala a "bialo-czerwoni" v žádném zápase nevsítili dvě branky. Ze skupiny však postoupili se skóre 2:0, když Milikův gól stačil na porážku Severního Irska, Błaszczykowského trefa sestřelila Ukrajinu a mezitím došlo ke smírnému výsledku s Německem. V osmifinále proti Švýcarům to znovu dlouho vypadalo na nulu, na další gól Blaszczykowského ovšem památnými nůžkami zareagoval Shaqiri. Poláci si tak museli postup zajistit až v penaltách. Právě zmíněný křídelník, tehdy ve službách Fiorentiny, byl naopak smutným hrdinou čtvrtfinálového rozstřelu s Portugalskem, ve kterém jako jediný neproměnil a Lewandowského druhá trefa na závěrečných turnajích tím pádem přišla vniveč.
Hvězdný šutér svou sbírku nerozšířil ani na mistrovství světa 2018, probuzení přišlo až při panevropském covidovém Euru. Týmu ale nakonec bylo málo platné, úvodní klíčový zápas se Slováky totiž nezvládl a remíza se Španěly také příliš nepomohla. Lewandowski na svůj gól do sítě La Roja navázal dvakrát se Švédy, porážku 3:2 a další hořkou pilulku ovšem neodvrátil.
Cesta na šampionát
V případě Poláků se kvalifikační zápolení nedá nazvat jinak, než že se na závěrečný turnaj protrápili. Vše přitom začalo prakticky okamžitě po konci mistrovství světa, které sice skončilo solidním počinem, avšak nálada okolo týmu byla na bodu mrazu. Jako toho, kdo by ji měl pozvednout, si svaz vybral Fernanda Santose - známé jméno, vítěze Eura 2016 a Ligy národů s Portugalskem, ligového mistra s Portem a také někdejšího lodivoda polské reprezentace.
Jenže neuspokojivé výsledky z konce angažmá u Selecaa si Santos vzal s sebou. Samotný úvod jeho působení byl přímo tragický, v Edenu od Čechů inkasovalo Polsko dvakrát během prvních tří minut a prohrálo 3:1. Ještě během stejného srazu hráči napravili dojem vítězstvím proti Albáncům a v červnu poté v přátelském utkání zdolali Německo. Jenže optimistické vyhlídky zase rychle odešly, "Csaplárova past" vedoucí k porážce v Moldavsku už tak skeptické fanoušky ještě více rozezlila.
A když v září Santos bezmocně sledoval další nezdar v Albánii, tušil již asi, že víc toho s tímto výběrem nepředvede. Jeho nástupce Michał Probierz od začátku ustálil formaci a věřil hře na tři obránce. Po povinném vítězství s Faerskými ostrovy sice jen remizoval s Moldavci i Čechy, skrz baráž ale nakonec svůj úkol splnil. A jelikož zvládl také oba červnové přípravné zápasy, půjde jeho mančaft do turnaje s bilancí osmi zápasů bez porážky.
Trenér — Michał Probierz
Pokud na polské fotbalové mapě náhodně vyberete klub, je velká šance, že jej v minulosti trénoval. Probierz je diplomaticky řečeno polarizujícím trenérem, který prožil tři velmi povedená angažmá, z mnoha dalších se ale pakoval předčasně. V očích veřejnosti si nepomohl ani řadou kontroverzních výroků, jako když coby trenér Cracovie prohlásil, že v Polsku nejsou žádní talentovaní mladíci. Zlí jazykové navíc po jeho jmenování na lavičku reprezentace poukazovali na to, že si post vysloužil především svou známostí s předsedou svazu Cezarym Kuleszou, s nímž dříve spolupracoval v Jagiellonii.
Právě dvě období v Białystoku se řadí mezi ta povedená. Poprvé se Probierz do Jagiellonie dostal v létě roku 2008, tedy ještě před Kuleszou. Klub za sebou tehdy měl premiérovou sezonu po návratu do Ekstraklasy, v níž čtrnáct let chyběl a za tu dobu spadl dokonce až do čtvrté ligy. A ročník to nebyl zrovna vyvedený, se třemi různými trenéry se nakonec mezi elitou zachránil o jediný bod. Aby se vedení vyhnulo dalšímu pádu, zvolilo za trenéra právě Probierze.
Tým pod vedením tehdy šestatřicetiletého trenéra postupně zlepšoval své výsledky. I přes tresty za dřívější korupční skandál během tří let zvítězil v polském poháru i superpoháru a dvakrát dovedl tým do Evropy. Návrat v roce 2014, už Kuleszou zrežírovaný, sice žádné trofeje nepřinesl, třetím a později druhým místem nicméně opět vylepšil historický rekord klubu. V Cracovii Probierz zopakoval své počiny z prvního angažmá v Bialystoku, když rovněž uspěl v domácím poháru a superpoháru.
Následnou komickou položku v trenérově životopise měl dle informací polských médií "na svědomí" český hráč. 6. ledna 2022 podepsal Probierz smlouvu s posledním týmem Ekstraklasy Termalicou, aby už o dva dny později kontrakt rozvázal. Na vině byl porušený slib vedení ohledně přestupových pravomocí, prakticky okamžitě po jmenování nového kouče totiž sportovní ředitel bez jeho vědomí zaslal nabídku smlouvy Jiřímu Fleišmanovi. Probierz rezignoval, nahradil ho Radoslav Látal a Fleišmanův přestup stejně krachnul.
Ačkoliv může být spolupráce s rodákem z Bytomi (tamní Polonii rovněž dvakrát trénoval) náročná a jeho styl hry ne zrovna pohledný, nelze mu upřít velké zkušenosti. Nějaké získal už během hráčské kariéry jako nekompromisní typ záložníka, další nasbíral během téměř dvacetiletého trenérského zaměstnání. Určitě se tak nerozloží z tlaku, který je na osobu v jeho postavení již tradičně vyvíjen. To prokázal už v kvalifikaci, kdy zkonsolidoval hru a vedl hráče k trpělivému vyčkávání na příležitosti, což nakonec přineslo kýžené ovoce. Jestli si Probierz vyslouží další důvěru svazu a především příznivců, to ukážou nadcházející týdny.
Tahoun týmu — Robert Lewandowski
Kapitán týmu a jednoznačně největší polská star možná nedostává své klubové pověsti nemilosrdného zabijáka, jeho vliv na tým je i tak znatelný. Právě na Lewandowském bude do velké míry záviset, jestli "bialo-czerweni" překvapí a promluví do závěrečných bojů, nebo z toho bude další z řady matných představení a neúspěchů. Realizačnímu týmu i fanouškům nezbývá než se modlit, aby byl zabijácký útočník co nejdříve fit. Po pouhé půlhodině generálky s Ukrajinou totiž Lewandowski odkulhal ze hřiště, poraněný harmstring jej přitom vyřadí minimálně z úvodního zápasu proti Nizozemsku, nad klíčovým zápasem s Rakouskem visí otazník.
Kdyby tatáž zpráva přišla před minulým Eurem, možná by se z ní nikdo tolik nehroutil - vždyť jinak obávaný střelec do té doby vstřelil na závěrečných turnajích dva góly v jedenácti zápasech. Jenže na posledním evropském šampionátu třemi zásahy držel prapor, na tom světovém pak přidal další dvě branky včetně veledůležité proti Saúdské Arábii. Celkových 82 tref za národní tým jej staví mezi desítku celosvětově nejlepších reprezentačních střelců v historii.
Všeobecně se očekává, že tuto sbírku "Lewa" ještě rozšíří, byť i na klubové úrovni může jen vzpomínat na čtyřicetigólové či dokonce padesátigólové sezony v Mnichově. Není však divu, že v Barceloně má tato čísla podstatně nižší, vždyť ani taková hvězda samozřejmě nemládne. 59 branek za dvě sezony a první, resp. třetí místo v tabulce střelců LaLigy jsou i tak skvělým počinem, obzvláště s přihlédnutím k širšímu kontextu. Přesun z dominantního Bayernu k transformujícím se Kataláncům musel být sám o sobě náročným úkolem, odlišný styl hry a Polákova role k tomu situaci určitě neusnadnily.
Zároveň je nutné poznamenat, že Lewandowski nepřestal zničehonic proměňovat šance a gólové pozice. Jeho střelecký účet se nijak výrazně neliší od očekávaných branek v metrice xG, i počet asistencí spíše vzrostl. Pod Hansi Flickem, nově jmenovaným trenérem Barcelony, zažil brzy šestatřicetiletý útočník životní sezonu, po níž se stal hlavním kandidátem na nakonec zrušený Zlatý míč. Pokud německý kouč dokáže opět přizpůsobit hru tak, aby z ní rodák z Varšavy pořádně těžil, mohou mít jeho protějšci v LaLize dosti nepříjemné spaní.
Na prahu slávy — Kacper Urbański
Spolu s Nicolou Zalewskim jediný hráč mladší 24 let v nominaci. V průběhu sezony se postupně prosazoval do sestavy Bologni, premiérová pozvánka do národního týmu přišla v pravý čas přímo na sraz před Eurem. V obou přípravných zápasech, jak proti Ukrajině, tak proti Turecku, si Urbański zahrál slušnou porci minut, ačkoliv se na hřiště dostal až v průběhu hry. V prvním zápase brzy střídal zraněného útočníka Milika, ve druhém pak dalšího hroťáka Lewandowského.
Povoláním je to ovšem především ofenzivně laděný záložník, jehož odvahu na balónu chválila po dvou úvodních reprezentačních zápasech i polská veřejnost. I přes četné zdravotní problémy v týmu se nedá čekat, že by devatenáctiletý mladík rovnou nastupoval v základní sestavě. Role žolíka na oživení jinak sterilní hry by mu ale mohla sednout a přinést trenéru Probierzovi trochu nečekané eso v rukávu.
Že je Urbański velkým talentem polské kopané, to se vždy tak nějak tušilo. Již v patnácti letech si odbyl premiéru v dresu tehdy mistrovské Lechie, odkud se v lednu 2021 stěhoval do Bologni. V Itálii dlouho nastupoval pouze za mládežnické výběry, loňskou produktivitou v Primaveře si následně řekl o šance v prvním týmu. Těch se mu pod Thiagem Mottou dostalo více než dost, od listopadu nastupoval zprvu na pár minut, načež jeho vytížení i vliv na tým postupně rostly.
Svůj podíl na tom měl i fakt, že rodák z Gdaňsku rozhodně nemá problém s adaptací na dospělý fotbal. Ve srovnání s ostatními ofenzivními záložníky v Serii A zapisoval skvělá čísla v úspěšnosti přihrávek i přechodech jeden na jednoho, zároveň ale využíval i své solidní výšky a patřil mezi ty úplně nejlepší ve vzdušných soubojích. Celkově jej fyzičnost i hra bez balónu zdobí, zejména ve středu hřiště dokáže s pravidelností získávat důležité míče a zneškodňovat soupeřovy přihrávky.
Pravděpodobná sestava a taktický profil týmu
Jak by z nominovaných hráčů poskládal Michał Probierz ideální sestavu, to není moc těžká hádanka. Výše uvedená jedenáctka totiž ve stejném složení nastoupila do obou březnových barážových zápasů i generálky proti Turecku. Četné zdravotní potíže, zmíněné již v úvodu článku, ale hází do původních plánů samé otazníky. I tak kromě Arkadiusze Milika, jenž musel zamířit na operaci a zmešká tak druhé Euro v řadě, zahrnul realizační tým do finální nominace všechny tři hráče, kteří si během posledních přáteláků přivodili různorodé problémy.
Největším oříškem zejména pro úvodní zápas proti Nizozemsku může být složení útoku. Vedle Milika totiž bude minimálně na první utkání chybět Robert Lewandowski, nejistý je i start druhého hroťáka Karola Świderského. Šanci tak mohou dostat pátý a šestý nejlepší střelec turecké ligy Krzysztof Piątek s Adamem Buksou. Ve hře je i varianta s jedním útočníkem a dvěma podhrotovými podporami, která by vynesla místo startéra Kacperu Urbańskému.
Podstatně příhodnější je situace ve středové trojici. Právě zálohu identifikoval Probierz při svém příchodu jako největší problém týmu, na který se mu povedlo najít trochu nečekaný recept. Volbou na pozici box-to-box středopolaře se stal za Ludogorec nastupující Jakub Piotrowski, jenž si teprve loni v říjnu, krátce po šestadvacátých narozeninách, odbyl reprezentační debut. Jeho pozici může teoreticky ohrozit jmenovec Jakub Moder. Ten se v zimě po osmnáctiměsíční pauze zaviněné zraněním vrátil k fotbalu a za Brighton odehrál solidní minutáž.
Zajišťovat prostor před stopery by měl další Probierzův objev Bartosz Slisz. Muž od zimy nastupující za Atlantu předtím v národním týmu spíše paběrkoval, až nyní se z něj stala součást kostry týmu. Tou je naopak už dlouho Piotr Zieliński, známá to tvář a motor ofenzivních choutek týmu, který po osmi letech opouští Neapol a míří do Interu. Vedle Urbańského a Modera je pak další alternativou útočně laděný Sebastian Szymański - nenechte se zmást jako třeba Gerardo Martino, nejde o bratra rovněž v nominaci zahrnutého Damiana Szymańského.
V přímočarém stylu současného realizačního týmu jsou pro výstavbu hry neméně důležití křídelní obránci. Pozici pravého wingbacka mají Poláci solidně obsazenou jak kvalitou, tak do hloubky. Stálice Przemysław Frankowski za sebou má další povedenou sezonu v Lens, kde si dokonce zahrál Ligu mistrů. I při absenci Mattyho Cashe mu kryje záda další hráč ze základu nejlepších pěti evropských lig v podobě ostříleného Bartosze Bereszyńského. Jeho záskok možná bude potřeba i na levém kraji, kde dříve zvláště v národním týmu také nastupoval. Startér Nicola Zalewski má sice jasnou pozici, další levý bek v kádru v podobě Tymoteusze Puchacze ovšem nastupuje pouze ve 2. Bundeslize.
Na stabilitu sází Michał Probierz v rámci stoperské trojice. Ze hřiště dlouhodobě doslova neslézá Jakub Kiwior, jenž za sebou vedle řady reprezentačních zápasů včetně kompletně odehraného světového šampionátu má také průlomovou sezonu v Arsenalu. Rovněž Jan Bednarek, čerstvý navrátilec do Premier League, si už jen stěží pamatuje na dobu, kdy nepatřil do základní sestavy reprezentace. Třetí do party Paweł Dawidowicz je na tom trochu odlišně, když se do nominace vrátil po dlouhé přestávce až v březnu. Ve hvězdách navíc je, jestli ho zdravotní potíže pustí do turnaje hned od začátku. Pokud ne, zaskočí za něj zřejmě Bartosz Salamon, jeden z pouhých tří hráčů z Ekstraklasy v nominaci.
Čistě zahraničně mají Poláci vyřešené gólmany. A také velmi kvalitně, byť už před třemi lety ukončil reprezentační kariéru Łukasz Fabianski. Jasnou dlouholetou volbou je Wojciech Szczęsny se zkušenostmi z pěti předchozích velkých turnajů. Záda mu kryjí další dvě jedničky ze špičkových evropských lig - Łukasz Skorupski z Bologni a Marcin Bułka z Nice.
Program zápasů - skupina D
Konečná nominace
Související články
Komentáře (16)
Přidat komentářSnad konec ve skupině s 1 bodem proti Rakousku.
Polsko je zcela mimo formu navíc turnaje moc nezvládá proto letos
Vyhořej jak papír
jako obecně co tak koukám se nevěří prakticky nikomu, pod každým týmem je zpráva že právě oni vyhoří, ale někdo musí i postoupit někam dál
ale já mám co říkat, taky jím nevěřím
Protože tu ještě nebyl článek o Fouskových ořích, kteří celý turnaj vyhrajou a každý další tak zůstane za očekáváním.
Polsko je zcela mimo formu navíc turnaje moc nezvládá proto letos
Vyhořej jak papír
Už by mohli něco uhrát, ale ta skupina je po tom Béčku asi nejtěžší. Víc věřím Rakousku.
Zase se z turnaje podělaj
Bez formy a v tezky skupine. Finished jeste pred prvnim vykopem. Lewa zraneny pred prvnim zapasem
Poslední místo... Rakousko je totiž posledbi dobou skvěle.. A na Francouze a Holanďany poláci nemají ani náhodou
Fandit jim budu, ale asi nedají ani postup. V kvaldě byli hrozní a sami neví, jak se na tom turnaji nakonec ocitli
Po návrate GieKSy sa po rokoch bude hrať Śląski Klasyk+Derby dolného Sliezska medzi Slask Wroclaw a Zaglebie Lubin.
Kurewka nech si hrá 1.ligu, určite chýba derby,ale nech vedia, čo to je,roky sa yebat v nižších súťažiach
Polonia nikoho nezaujíma, čo má ako neteší,na tréningy Legie chodí viac ľudí, ktorá mimochodom svoj prvý medzinárodný zápas hrala v roku 1922 s Viktorkou!
Mivan ?
Komentujen k článku
Se Slovincema nejvetsi outsider. Divil bych se celkem kdyby v zakladu nehral Szymanski.
Sledování komentářů
Chcete-li se rychle dovědět o nových komentářích k tomuto článku, přidejte si jej ke svým sledovaným. Upozornění na nové komentáře pak najdete ve svém osobním boxu Můj EuroFotbal v pravé části hlavičky webu.
Sledovat komentáře mohou pouze registrovaní uživatelé.
Nový komentář
Komentáře mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé. Jste-li již zaregistrován, přihlašte se vyplněním svého loginu a hesla vpravo nahoře na stránce. Nahlásit nelegální obsah můžete zde.
Registrace nového uživatele