Představení účastníků Eura 2024 - Albánie

Albánie se připravuje teprve na své druhé mistrovství Evropy, oproti svému minulému vystoupení však letos přiveze na Euro podstatně zajímavější výběr. Malá balkánská země má historické i kulturní vazby především na jih Itálie a s tím souvisel i urputný defenzivní styl vypilovaný zejména za působení Gianniho de Biasiho. Současná Albánie stále sází především na taktickou preciznost, pod vedením bývalého špičkového obránce Sylvinha ale své fanoušky také mnohem častěji baví ofenzivními výpady. Čeští fanoušci na vlastní oči viděli, co Albánci dokážou.

Ačkoliv do losování skupin Albánie vstupovala ze druhého koše, los byl k ní mimořádně krutý a ze třetího a čtvrtého koše dostala pravděpodobně nejtěžší možné soupeře. Na druhou stranu herní styl Albánie je proti favoritům jako stvořený a tlak na úspěch bude ležet na bedrech soupeřů. Kuqezinjtë si rozhodně nejedou turnaj jen užít, případný neúspěch ve skupině lze ale snadno vysvětlit silou soupeřů.

Fanoušci a novináři pak při oznámení nominace zažili na dvou místech pořádný šok. Trenér Sylvinho totiž překvapivě v ofenzivě opomenul jmen Sokola Cikalleshiho a Myrta Uzuniho. Zklamaný (a možná i trochu uražený) Cikalleshi pak obratem ukončil reprezentační kariéru. Albánský web Panorama Sport si pak lehce zakonspiroval, že v nominaci hroťáků Broji a Manaje, kteří se na ME objeví, měl prsty zejména zákulisní lobbing. Podle mého názoru je však vysvětlení prosté: oba nominovaní útočníci jsou výrazně pohyblivější než stárnoucí střelec průměrného Konyasporu a oba navíc kromě bojovnosti dokážou přidat i potenciální herní nadstavbu. Letos jedenáctigólový křídelník Granady Uzuni zase oficiálně doplatil na zdravotní problémy, hovoří se ale také o vyslovených projevech nespokojenosti po střídání proti Česku a Moldavsku. Sylvinho zkrátka potřebuje v kádru borce, kteří budou bez odmlouvání plnit taktické pokyny.

Ještě před bližším představením albánského týmu si uděláme drobný jazykový exkurz kvůli výslovnosti jmen. Albánci jsou na svůj jazyk obzvláště hrdí a pro Čechy albánština působí velmi exoticky, ve skutečnosti je ale výslovnost poměrně intuitivní. Výjimkou jsou akorát hlásky "Q" - nejpodobnější asi čínskému "čch" (však také albánština zapůsobila jako inspirace pro čínský pchin-jin) a "XH", které čteme "dž". Dvojité "LL" se čte jako klasické "l", zatímco jednoduché "L" se vyslovuje měkce. Netradiční znak "Ë" pak odpovídá neznělé samohlásce (jako byste se snažili ji nevyslovit). Tak a nyní už zpět k fotbalu.

Že Albánci fotbal milují, je všeobecně známo. Albánská liga ale patří mezi ty vůbec nejméně kvalitní v Evropě a momentálně se pohybuje až v páté desítce žebříčku. Trend posledních let je navíc klesající. Albánské kluby jsou zřídkakdy v dobré finanční kondici a jejich infrastruktura je na tom ještě hůř. Z domácí ligy se tak logicky do reprezentace dostává velmi těžko a když už se to někomu povede, stejně nemá v týmu důležitou roli. Když se v roce 2016 Albánie probojovala poprvé na mistrovství Evropy, domácí ligu reprezentovali jen Alban Hoxha a Orgës Shehi, dva náhradní brankáři.

Letos je situace ještě výmluvnější: v Sylvinhově výběru hráči z domácí ligy úplně chybí, což nenechalo chladným některé bývalé hráče, trenéry a fanoušky. Vlna kritiky se snesla zejména na nominaci levého obránce Nasera Alijiho, který ani v rumunském týmu Voluntari není stabilním členem základní sestavy. Objektivně v albánské lize ale kvalitnějšího borce Sylvinho zkrátka najít nemohl. Výzvy k nominaci alespoň třetího brankáře Alena Sherriho pak zůstaly jen v kategorii zbožného přání.

Domácí hráči to mají o to těžší, že masová emigrace v 80. a 90. letech z Albánie do jiných evropských zemí zapříčinila, že albánská diaspora je v současnosti početnější, než je zalidnění samotné Albánie. Potomci emigrantů jsou ve svých nových zemích navíc často až přespříliš hrdí na svůj původ a je s nimi těžké pořízení. Leckoho to překvapí, ale Albánie samotná je naopak dávána za vzor náboženské tolerance (což naopak neplatí například u makedonských Albánců). Ve světě není příliš zvykem, aby národním hrdinou převážně muslimského státu byl katolík bojující proti Osmanské říši... Ale to jsem odbočil.

Důsledkem této emigrace je nyní velký počet Albánců žijících v Itálii, Řecku, Švýcarsku a Německu, kde má mládež mnohem lepší příležitost fotbalově růst než v zemi svých předků. Mimo to reprezentuje Albánii také mnoho kosovských a makedonských Albánců. Není tedy překvapivé, že většina současných reprezentantů se v Albánii nenarodila, ani v ní nežila. Sylvinho nominoval 5 rodáků ze Švýcarska, 3 ze S. Makedonie a Kosova, 2 z Německa, 2 z Řecka a po jednom fotbalistovi z Itálie, Anglie a Španělska. A to ještě někteří hráči sice z Albánie pocházejí, ale fotbalově vyrůstali v jiné zemi, což platí například pro velký talent albánského fotbalu Kristjana Asllaniho. Albánský národní tým je tedy dost specificky složený, k žádným třenicím uvnitř týmu ale nedochází - všichni jdou bojovat za svou vlast (nebo alespoň pravlast).

Na závěr kapitoly bych se ještě rád vrátil k domácí lize. Nestabilní finanční situace a také bohužel občasné (nebo časté?) machinace s výsledky vedou k tomu, že albánská Kategoria Superiore nemá už delší dobu typického hegemona či dva hegemony, kteří by se střídali v získávání titulů. Historicky by jimi mohly být týmy Partizani a KF Tirana, v současnosti ale určitě o hegemonii nemůže být řeč. Někteří z vás si ještě určitě pamatujete na soupeře českých týmů v pohárech, Skënderbeu a Flamurtari. První jmenovaný měl před 6 lety výrazný korupční škraloup a z trestu se teprve vzpamatovává, druhý jmenovaný momentálně ani nehraje nejvyšší soutěž.

Vítězem minulého ročníku se tak stal poprvé v historii lokální klub Egnatia z městečka Rrogozhinë a jeho příběh rozhodně stojí za zmínku. V listopadu loňského roku se totiž v zápase s Partizani zastavilo srdce útočníkovi Raphaelu Dwamenovi, který zemřel při převozu do nemocnice. Po tomto incidentu byla celá soutěž logicky pozastavena. Egnatia ale tragickou ztrátu dokázala překonat a opanovala nejen ligu, ale také albánský pohár, jehož zisk oslavil hrdina Egnatie, už zmíněný gólman Alen Sherri, tím, že požádal svou přítelkyni o ruku přímo na hřišti. Zda jde o dostatečně šťastný konec příběhu, posuďte sami (alespoň ty tituly, no).

Albánie zatím nic moc na mistrovství Evropy nepředvedla. Před rozšířením Eura pro rok 2016 si mohli Albánci o účasti na ME nechat jen zdát. Nebyli k ní vlastně nikdy ani blízko. Nenechte se zmást kvalifikací na Euro 1968, kdy Albánci skončili ve skupině třetí. Skupiny totiž tehdy byly nepřekvapivě po třech týmech a Albánie nedokázala Západnímu Německu a Jugoslávii vstřelit ani jeden gól.

Až v kvalifikaci na zmíněné Euro 2016 přišel absolutní šok a Albánie skončila ve skupině s Portugalskem, Dánskem, Srbskem a Arménií na druhém místě. Hned v prvním kvalifikačním zápase tehdy útočník pražské Slavie Bekim Balaj vystřelil svému týmu senzační výhru na půdě Portugalska. Následovala cenná domácí remíza s Dánskem. Zlomový moment, na který si většina fanoušků ještě jistě vzpomene, ale přišel ve třetím kole, kdy Albánci nastoupili proti Srbsku. Oni se totiž Albánci a Srbové nemají rádi, víte... Abnormálně vyhrocený zápas nakonec skončil po 42 minutách kvůli stržení vlajky tzv. Velké Albánie, kterou nesl dron létající nad hřištěm. Incident znamenal nakonec kontroverzní kontumaci ve prospěch Albánie a odečet 3 bodů pro Srby, čímž byly jejich naděje na postup v podstatě eliminovány. Albánci nakonec kvalifikaci dotáhli do úspěšného konce.

Pod Giannim De Biasim se Albánie prezentovala nehezkým, ale velmi účelným defenzivním stylem. Ofenziva byla omezena prakticky jen na křídelní hru a osamoceného hrotového útočníka. Styl současného trenéra Sylvinha je vlastně založen na podobném principu, jen je hra Albánců podstatně odvážnější. Na druhou stranu tehdejší kvalita albánských fotbalistů byla výrazně nižší a De Biasi si zaslouží kredit, že téměř dokonalou herní organizací Albánci dokázali potrápit Švýcary, málem remizovat s Francií (ta zachraňovala zápas až v posledních minutách) a nakonec díky Armandu Sadikovi zaznamenali také premiérový gól a vítězství na mistrovství Evropy. Na víc tehdejší Albánie zkrátka neměla, možná dokonce i značně překonala svůj strop.

Průběh kvalifikační skupiny E, kde se s týmem Albánie představil také český národní tým, je většině fanoušků asi dobře známý. Ze začátku kvalifikace nepůsobila Albánie jako potenciální černý kůň skupiny, po prohře v úvodním zápase s Polskem následovaly dvě "povinné" výhry nad Moldavskem a Faerskými ostrovy a až do zhruba 60. minuty proti českému týmu tahala Albánie za výrazně kratší konec. Jenže pak přišla parádní střela Nedima Bajramiho a Albánci poté skvěle organizovaným výkonem už Čechy do vedení nepustili.

Situace se začala výrazně zlepšovat s postupujícím časem, který Brazilec Sylvinho trávil s týmem. Funkční 4-3-3 si konečně sedlo a Albánci následně zaznamenali dvě vítězství bez obdrženého gólu. Velkou kliku měli v domácím zápase proti Polsku, kdy potenciální úvodní gól Kiwiora nebyl uznán kvůli těsnému ofsajdu. Takto dokázali Albánci zvítězit 2:0 a prohloubit polskou krizi, ze které se nakonec naši severovýchodní sousedé dokázali oklepat až na poslední chvíli.

Na domácí zápas Albánie s českým týmem samozřejmě vzpomínám nerad, je ale třeba výkon soupeře patřičně ocenit. Pohyblivá ofenziva tažená Seferim, Bajramim a Asanim českou defenzivu doslova drtila. Zápas značně ovlivnila také chyba Mojmíra Chytila, který ve snaze doklepnout ramenem míč z bezprostřední blízkosti za Berishu trefil míč rukou, takže místo skóre 1:1 to bylo stále 1:0 a Chytil se pakoval do sprch. Oslabení Češi pak hořeli jako papír od svačiny a nebýt milosrdného praporku pomezního sudího, odjížděli by s výpraskem 4:0 (i výsledek 3:0 byl ale velmi nelichotivý).

Díky tomuto vítězství byli Albánci postupu už velmi blízko. Definitivní potvrzení postupu přišlo po remíze v Moldavsku 1:1. Sice se asi očekával lepší výsledek a Etrit Berisha musel svůj tým několikrát podržet, důležitý byl vysněný postup. Závěrečný zápas proti Faerským ostrovům ale fanoušky Albánie rozhodně nadchnout nemohl. Faeřané byli na hru Albánie dobře připravení a do mnoha příležitostí Kuqezinjtë nepustili. Zápas už ale prakticky nebyl důležitý.

Do přípravných zápasů v březnu si Albánci zvolili kvalitní soupeře, Chile a Švédsko, a to kvůli konfrontaci s jiným stylem než jakým se prezentovali soupeři v kvalifikaci. Byla to možná potřebná facka před šampionátem, protože oba zápasy Albánci prohráli a nedokázali svým soupeřům vstřelit ani gól. Před Eurem tak šel svaz cestou menšího odporu a domluvil se se dvěma slabšími soupeři (Lichtenštejnsko a Ázerbajdžán), které Albánci poměrně snadno opanovali. Generálka s Ázerbajdžánem ale alespoň trochu odkryla potenciální slabiny v defenzivě při pokusu o přechod na defenzivní rozestavení 5-3-2 kvůli zahuštění středového prostoru. Albánci zkrátka potřebují bez míče držet své osvědčené 4-4-2.

Sylvio Mendes Campos Júnior, tak zní celé jméno 50letého rodáka ze São Paula, který se stal prvním mimoevropským trenérem, který kdy vedl národní tým Albánie. Zároveň je to po Christianu Panuccim druhý bývalý excelentní fotbalista na albánské lavičce za posledních 5 let. Jako hráč začínal Sylvinho v Corinthians a ač se to dnes zdá neuvěřitelné, v roce 1999 se stal prvním Brazilcem, který si zahrál za slavný Arsenal. Fanoušci Sparty si jej můžou pamatovat ze vzájemného zápasu v Lize mistrů, kdy tehdejší levý bek vsítil vítězný gól svého týmu v zápase na Letné. Shodou okolností tehdy Spartu trénoval současný trenér českého národního týmu Ivan Hašek. Následovaly neméně úspěšné štace v Celtě Vigo a v Barceloně, se kterou se stal trojnásobným ligovým šampionem a dvojnásobným vítězem Ligy mistrů. Veleúspěšnou kariéru pak dokončil v Manchesteru City. Jako trenér se pak učil například od Roberta Manciniho nebo Titeho.

Právě díky bohatým zkušenostem ze zahraničí se Sylvinho dorozumí několika jazyky. Mimo svou rodnou portugalštinu ovládá skvěle italštinu, angličtinu a španělštinu. Právě znalost italštiny je pro koučování Albánie klíčové. Jak už bylo zmíněno v úvodu, země má na Itálii bohaté kulturní vazby. Když šéf albánského svazu Armand Duka pozval Sylvinha na večeři, aby probrali jeho případné působení u týmu, očekával Brazilec konverzaci v angličtině. Ta však probíhala kompletně v italštině a Duka si mohl mnout ruce, kontrakt byl domluven.

Sylvinho se hned usadil v Tiraně (bez manželky a dětí), nelenil, a začal se poctivě učit také albánsky. Zatím prý nemluví plynně, dokáže ale svému okolí bez větších problémů porozumět. Zároveň klade důraz na to, aby před zápasem závěrečné věty vyřkl v albánštině. I to dokresluje Sylvinhovu osobnost, je to nejen velmi pracovitý perfekcionista, ale také se snaží udržovat v kabině pozitivní a motivovaný přístup.

Úspěch Albánie ale není úspěchem jednoho muže na lavičce. Velmi důležitými členy jsou také asistenti Doriva, který je do značné míry povahovým oponentem Sylvinha, vnášející mezi hráče pohodu, a další bývalý vynikající bek Pablo Zabaleta. Sám Sylvinho svůj tým popisuje jako "jihoamerický, ale také velmi evropský". Všichni Jihoameričané totiž strávili velkou část kariéry v Evropě.

Zmínku si ale také zaslouží italský datový analytik Alarico Marco Rossi. Modernímu přístupu už se zkrátka nevyhýbají ani v Albánii. Díky spolupráci Sylvinha a Rossiho se například povedlo "objevit" v korejské lize Jasira Asaniho, rodáka z Makedonie, který svým herním stylem naprosto perfektně sedí do Sylvinhova systému, tedy invertovaný a takticky zodpovědný křídelník s vynikající střelou, a který se stal v kvalifikaci společně s Nedimem Bajramim nejlepším střelcem svého týmu.

Jak se Sylvinho staví k pozici Albánie v silné skupině? Dá se říct, že o nějakých cílech se přímo nevyjádřil a spíš se snažil z týmu sejmout tlak obecnými vyjádřeními o poctivém přístupu, bojovnosti a jiných věcech typu, že míč je kulatý, tráva zelená, hráčů je jedenáct na každé straně a stát se může všechno. Nemějme to ale trenérovi za zlé, ve společnosti Chorvatska, Španělska a Itálie není důvod dávat silácká vyjádření do médií.

Úspěch a pád Albánie závisí na zodpovědném týmovém výkonu. Klíčovým mužem v ofenzivní fázi je ale jednoznačně stále teprve 25letý ofenzivní záložník Sassuola. Na jeho precizním driblinku a schopnosti nacházet spoluhráče ve volných prostorech na soupeřově polovině závisí do značné míry schopnost Albánie vstřelit gól. A do toho má fantastickou střelu ze střední vzdálenosti, kterou stejně jako Jasir Asani velmi rád využívá.

Přitom na klubové úrovni zažívá Bajrami spíše slabší období. Se Sassuolem letos sestoupil do Serie B, v sezóně zaznamenal jen 2 góly a 2 asistence a ani jeho herní vytížení nebylo úplně ideální. Rodák z Curychu si vybudoval pověst hráče s nepříliš vyrovnanými výkony. To ovšem platí jen pro klubovou scénu. Oblečením reprezentačního dresu se mění v malého (vzrůstem spíš velkého) albánského Messiho.

Samozřejmě trochu přeháním, ale pozice Bajramiho v lecčems Messiho v Argentině skutečně připomíná. Především v obranné fázi se Sylvinho svému klíčovému hráči snaží trochu usnadnit pozici a vysouvá ho do pozice druhého útočníka. Bajrami se bránění nevyhýbá, v případě zisku míče v záložní řadě má ale díky vyšší pozici okolo sebe volnější prostor, který dokáže využít jak k potažení míče dopředu, tak k rozehrávce na nabíhající křídla.

Sám Bajrami si pochvaluje zejména spolupráci s Armandem Brojou, dalším talentovaným mládencem, který se narodil za hranicemi Albánie. Kromě toho se také po vítězné generálce s Ázerbajdžánem vyjádřil do médií, že Albánci jedou na Euro extrémně motivovaní a porvou se o každý bod. A věřte tomu, že rvát se opravdu budou.

Trenér je Brazilec, tahoun týmu rodák ze Švýcarska, no a zde představený mladý hráč se pro změnu narodil v Řecku a je odchovancem AEK Atény. Sám Mario Mitaj ke svému původu uvedl: "To, že jsem se narodil v Řecku, ze mě nedělá Řeka. Miluji Řecko, ale Albánii miluji více."

Albánie má ještě jednoho velmi talentovaného mladíka, 22letého středopolaře Kristjana Asllaniho. Ten se ale stále více prosazuje do sestavu Interu Milán a práh slávy začíná spíš překračovat. To levý bek Mitaj působí zatím jen v Lokomotivu Moskva. Už v 17 letech ale poprvé debutoval v seniorském týmu Albánie a na pozici levého obránce je pro Sylvinha jasnou volbou číslo jedna.

Mitaj je technicky zdatným hráčem, který umí podpořit útok a v rozehrávce nepanikaří. Pravák na levém křídle Taulant Seferi se pak bude snažit odkrývat prostory pro náběhy a Mitaj je schopen svou levačkou poslat klíčovou finální či předfinální přihrávku. Hlavní předostí Maria Mitaje je ale jednoznačně defenziva. Málokterý krajní bek je ve 20 letech tak klidný a spolehlivý směrem dozadu jako on. Nedělá poziční chyby a je velmi dobrý v soubojích jeden na jednoho. Na proběhnuvším mistrovství Evropy do 21 let Mitaj patřil mezi nejlépe hodnocené obránce celého turnaje. Mládežnickou kategorii ale dávno přerostl, což ukázal i v letošních přípravných utkáních, ve kterých byl podle mnoha novinářů vůbec nejlepším hráčem Albánie.

Mario Mitaj bude mezi fanoušky vnímán určitě rozporuplně. Do Ruska přestoupil v srpnu roku 2022, a to kvůli většímu zápasovému vytížení. Život v Moskvě jej sice nijak zvlášť nenadchl, je to ale zejména kvůli vysokým cenám, na které v Řecku nebyl zvyklý. Sám uvedl, že levný je v Moskvě snad jen benzin. To je mu ovšem houby platné, jelikož dle svých slov už platil asi 5 pokut za překročení rychlosti. Odchodu z Ruska by se tedy pravděpodobně nebránil, brání mu v něm ale jeho zaměstnavatel. Nedávno se Mitaj objevil v hledáčku Juventusu. Jenže Lokomotiv doposud odmítal jakékoliv nabídky na přestup. Pokud ale bude Mitaj pokračovat ve výborných výkonech, velmi brzy na něj do Ruska přijde nabídka, která už nepůjde odmítnout.

I přes absenci velkých hvězd by neměla být Albánie pro nikoho jednoduchým soupeřem. Trenér Sylvinho svým svěřencům naordinoval funkční systém, ve kterém každý hráč plní jasně danou roli. Připravte se na to, že Albánci budou vycházet z defenzivy, není to ovšem dáno jen těžkými soupeři. Albánci takto hrají pořád a svůj systém mají vypilovaný.

Rozestavení bude pravděpodobně před zápasem napsáno jako 4-3-3, při hře bez míče se však Albánci disciplinovaně stahují do nízko postavené formace 4-4-2 s Nedimem Bajramim po boku hrotového útočníka a oběma křídly staženými do pozice krajních záložníků. Málo atraktivní, ale nesmírně důležitou roli tak mají oba střední záložníci, kteří kromě zónového bránění mají za úkol také sbírat obranou odražené balóny. Po soupeřově ztrátě pak míče rychle míří buď do křídelních prostor nebo na hrotového útočníka, jehož úkolem v tomto systému je spíš podržet míč pro Bajramiho nebo jej rozehrát na volné křídlo než samotné střílení gólů. I proto je možná škoda, že se nenašlo místo v kádru pro Cikalleshiho, který sice gólů tolik nedává, je však zvyklý plnit tuto roli a je sehraný se spoluhráči. Sylvinho ale rozhodl jinak.

V případě rozehrávky od stoperů se Albánie může spolehnout na rotaci trojice středových záložníků. Mezi stopery se kvůli výpomoci s rozehrávkou zpravidla stahuje jeden z dvojice štítových záložníků (většinou Ramadani). Cíl je poměrně jednoduchý, otevřít volný prostor za soupeřovou záložní řadou pro křídelníky pomocí narážečky od Bajramiho nebo hrotového útočníka. V případě, že je tato cesta zavřená, vypomáhají si na pravé straně v rozehrávce s Elseidem Hysajem, případně dlouhým pasem na volná křídla nebo hrotového útočníka. I přesto, že systém rozehrávání je secvičený kvalitně, je případná ztráta v této fázi asi největším rizikem pro jejich defenzivu. Kvalita obrany totiž spočívá zejména v soudržnosti, nikoliv v potenciálních individuálních soubojích. A přece jen Albánci jsou k chybám při rozehrávce náchylní. To tím pádem může vést k většímu důrazu na pečlivou zónovou obranu bez míče a rychlé protiútoky, které mají Albánci sehrané velmi dobře. Každopádně lze od Albánie očekávat fyzicky i takticky náročné výkony. Ale oni si zase Albánci umí odpočinout poleháváním po trávníku...

Otazník visí nad postem brankáře. Největší zápasové vytížení má nejmladší z trojice Elhan Kastrati, jeho nasazení je ale nepravděpodobné. Etrit Berisha odchytal velmi dobře většinu kvalifikace, není ale jedničkou ve svém týmu a ve 35 letech začíná častěji zbytečně chybovat. V generálce proti Ázerbajdžánu dostal šanci Thomas Strakosha a svůj tým několikrát podržel. Zároveň v Brentfordu ale téměř nedostává příležitost chytat (2 zápasy v lize a 2 v poháru). Jeho výhodou je velmi dobrá kopací technika, díky které může stoperům vypomoct s rozehrávkou. Místo mezi třemi tyčemi ale pravděpodobně připadne zkušenému Berishovi.

Na levém kraji obrany má své místo téměř jisté Mario Mitaj. Ten převyšuje svého zkušenějšího náhradníka Nasera Alijiho prakticky ve všech ohledech. Na pravém kraji obrany bude nastupovat nejzkušenější hráč výběru Elseid Hysaj, prověřený italskou Serií A. Oba krajní beci měli v kvalifikaci za úkol podporovat ofenzivu, nyní Albánce ale čekají soupeři úplně jiného kalibru než rozložené Polsko nebo lehce vyhaslé Česko. Minimálně jeden z beků by měl vždy jistit situaci víc zezadu. Záda bude Hysajovi krýt zkušený Iván Balliu. Čistě z pohledu individuální kvality je zdánlivě pravá strana Albánie lepší, je ale důležité vnímat typologii stran Sylvinhova celku. Před Mitajem nalevo bude hrát agresivní a rychlý driblér Taulant Seferi, napravo před Hysajem nastupuje přímočařejší navrátilec po zranění Jasir Asani, jehož síla je spíš při střelbě z dálky a při dodržování taktických pokynů. Oba křídelníci ale mají v popisu práce prakticky to samé: sbíhat si více do středu a odkrývat možnost náběhu po lajně pro své kolegy z obrany. Oba navíc hrají "přes nohu" a nerozpakují se vypálit tvrdý projektil na bránu (Jiří Pavlenka by mohl vyprávět). Hlavně Asaniho technika střelby ze střední vzdálenosti je opravdu na excelentní úrovni. Záložní varianta v podobě Ernesta Muçiho se pak jeví velmi dobře, s Arbërem Hoxhou už je to malinko horší. Minimálně však Hoxha poctivě plní své defenzivní povinnosti.

Střed obrany je čistě podle jmen asi nejsilnějším postem Albánie. Jasnou první volbou je defenzivní specialista Berat Djimsiti z Atalanty. Většinu kvalifikace vedle něj odehrál Ardian Ismajli a Sylvinho nemá důvod toto duo trhat. Případné náhrady Enea Mihaj a Marash Kumbulla si na svou příležitost budou muset počkat. Potenciální změnu v typologii pak nabízí stažení Ismajliho na úkor Arlinda Ajetiho. Stoper Kluže s vizáží loutky Josefa Skupy sice není v defenzivě tak spolehlivý jako jeho kolegové, dokáže ale posílat přesné pasy za obranu soupeře, a tím nabídnout alternativu k tradičnější kombinaci středem hřiště. Vzhledem k pravděpodobnému charakteru zápasů s kvalitnějšími soupeři ale Ajetiho chvíle nastane spíš v situaci, kdy Albánie bude muset dotahovat ztrátu.

Střed zálohy pravděpodobně obsadí trojice Ylber Ramadani, Kristjan Asllani a Nedim Bajrami. Zatímco před 8 lety De Biasiho Albánie nastupovala se třemi štítovými záložníky a cílem bylo jen urputně bránit, nyní jsou štítoví záložníci jen dva a ani ti nemají přikázáno zůstat za každou cenu přikovaní na vlastní polovině (ačkoliv zodpovědný výkon se od nich čeká především). Vyzdvihl bych Kristjana Asllaniho, který je v poziční hře výborný a dokáže skvěle odebírat míče, zároveň je i nadstandardně technicky vybavený. Ramadani s Asllanim dokážou vykombinovat volnou pozici pro hlavního tahouna Bajramiho, jehož pozice byla rozepsána výše. Při hře bez míče zaujímá prostor na hrotu, aby v případě zisku míče byl připraven buď táhnout útok sám nebo rozehrát do volného prostoru na některého z nabíhajících spoluhráčů.

Českého fanouška asi bude zajímat, zda si zahraje také Qazim Laçi? Zahraje, ale nebude v základní sestavě. Důvod je prostý: Laçi je typický box-to-box záložník, jehož největší devízou rozhodně není trpělivé zónové bránění a precizní obsazování pozic při soupeřově útoku. Laçi potřebuje buď aby jeho tým držel míč a kombinoval, anebo aby se hra přelévala ze strany na stranu. V přípravě proti Ázerbajdžánu hráli ve druhém poločase Laçi i Bajrami a blok Albánie rozhodně nebyl tak kompaktní (Bajrami se posunul na křídlo a Laçi zaujal jeho pozici druhého útočníka). Zároveň ale spolupráce těchto dvou hráčů ukázala určitý potenciál, pokud by Albánie potřebovala nutně vyrovnat. Laçiho neúnavný pohyb totiž otevírá kreativnímu Bajramimu možnosti pro přihrávku nebo průnik do odkrytého prostoru otevřeného Laçiho pohybem.

Zbývá nám pozice hrotového útočníka. Při absenci nešťastného poctivého bojovníka Cikalleshiho připadne asi místo v základní sestavě talentovanému Armandu Brojovi, kterého bude jistit nejlepší střelec současného kádru Rey Manaj. Už jsem zmiňoval, že hlavní porci gólů mají v Sylvinhově systému zajistit hráči z druhé vlny, tedy křídelníci nebo ofenzivní záložník Bajrami. Brojovým úkolem tedy bude především zády k bráně udržet míče a kvalitně je rozehrát, kvalita v zakončení bude případnou příjemnou nadstavbou. Problémem je, že zraněními sužovaný Broja se stále ne a ne dostat do požadované formy. Manaj je zase více pohyblivým útočníkem než typickým bojovníkem zády k bráně. Šanci ukázat své schopnosti tak možná dostane i vysoký Mirlind Daku z Rubinu Kazaň, který je schopen plnit původní Cikalleshiho roli asi nejpodobněji, ale opět s nadstavbou v podobě lepší techniky i zakončení.

Co závěrem říct k šancím Albánie na úspěch na Euru? Vzhledem k umístění Albánie do "skupiny smrti" jsem se snažil krotit nějaká přehnaná očekávání o možnostech albánského překvapení. Po nastudování albánského herního schématu ale mohu alespoň říct, že podcenit Albánii by se favoritům šeredně nevyplatilo. Tým je perfektně organizovaný a má ve svém středu motivované hráče s některými potenciálně rozdílovými individualitami. Vlastně bych se divil, kdyby Albánie z turnaje odjížděla bez bodu. Postup ze skupiny by ale byl spíše příběhem z říše pohádek.

Program zápasů - skupina B

15.06.2024

21:00

Itálie

2:1

Albánie

Dortmund

19.06.2024

15:00

Chorvatsko

2:2

Albánie

Hamburg

24.06.2024

21:00

Albánie

0:1

Španělsko

Düsseldorf

Konečná nominace

Brankáři

Datum nar.

Klub

Etrit Berisha

10.03.1989

Empoli FC

Elhan Kastrati

02.02.1997

AS Cittadella

Thomas Strakosha

19.03.1995

Brentford FC

Obránci

Datum nar.

Klub

Arlind Ajeti

25.09.1993

CFR Cluj

Naser Aliji

27.12.1993

FC Voluntari

Iván Balliu

01.01.1992

Rayo Vallecano

Berat Djimsiti

19.02.1993

Atalanta Bergamo

Elseid Hysaj

02.02.1994

SS Lazio

Ardian Ismajli

30.09.1996

Empoli FC

Marash Kumbulla

08.02.2000

US Sassuolo

Enea Mihaj

05.07.1998

FC Famalicão

Mario Mitaj

06.08.2003

Lokomotiv Moskva

Záložníci

Datum nar.

Klub

Amir Abrashi

27.03.1990

Grasshopper Curych

Jasir Asani

19.05.1995

Gwangju FC

Kristjan Asllani

09.03.2002

Inter Milán

Nedim Bajrami

28.02.1999

US Sassuolo

Medon Berisha

21.10.2003

US Lecce

Klaus Gjasula

14.12.1989

SV Darmstadt

Qazim Laci

19.01.1996

Sparta Praha

Ylber Ramadani

12.04.1996

US Lecce

Útočníci

Datum nar.

Klub

Armando Broja

10.09.2001

Fulham FC

Mirlind Daku

01.01.1998

Rubin Kazaň

Arbër Hoxha

06.10.1998

Dinamo Záhřeb

Rey Manaj

24.02.1997

Sivasspor

Ernest Muçi

19.03.2001

Beşiktaş JK

Tauljant Seferi

15.11.1996

Baniyas Club