Představení účastníků Copy América 2021 - Ekvádor

Tým ze západu Jižní Ameriky je v posledních letech na vzestupu. Ekvádorský mládežnický fotbal patří v současnosti mezi jihoamerickou špičku, letos na mládežnickém kontinentálním turnaji budou opět patřit mezi favority, a úspěšní mladí reprezentanti se začínají prosazovat i na seniorské scéně. Ještě nikdy v historii se Ekvádorcům nepodařilo Copu ovládnout, dosud nejlepším umístěním je nijak závratné 4. místo. Povede se jim toto umístění letos vylepšit?
Argentinský rodák byl k týmu povolán v srpnu roku 2020 po nedlouhé bizarní "éře" Jordiho Cruyffa, který vedl národní tým půl roku, se kterým však nestihl odehrát ani jeden zápas, načež na vlastní žádost angažmá ukončil. Sázka na 58letého Argentince však, zdá se, skvěle vyšla. Ekvádor potřeboval zejména trenéra, který do týmu zapracuje velké množství talentovaných mladíků z kádru zlaté a bronzové "dvacítky". Z té paradoxně zatím pravidelně v základní sestavě nenastupuje nikdo (nejblíže k ní má 3gólový střelec z kvalifikace Plata), v širším kádru ovšem pravidelně vystupují jména jako Palacios, Cifuentes, Campana nebo už zmíněný Plata. Alfaro však byl mnohem odvážnější a nejen do reprezentace, ale rovnou do základní sestavy začal stavět (snad) budoucí klenot ekvádorského fotbalu - Moisése Caiceda. Co je však ještě mnohem důležitější? Ekvádor se najednou z nepříliš zajímavého mužstva, které těžilo zejména z domácího vysokohorského prostředí, stalo dravým a sebevědomým žralokem, který prohání ty nejlepší týmy na kontinentu. Zejména Kolumbijcům se ještě teď musí zdát noční můry po debaklu 6:1, který od Ekvádorců utrpěli.

Gustavo Alfaro není žádným trenérským nováčkem, první úspěchy zaznamenal už na začátku 21. století ve druhé argentinské lize. Jednoznačně největší úspěchy však zaznamenal s menším argentinským klubem Arsenal de Sarandí. Nejdříve s ním v roce 2007 vyhrál Copu Sudamericana (jihoamerická obdoba Evropské ligy), ve svém druhém angažmá u týmu pak vyhrál argentinskou ligu a zároveň argentinský pohár, a to pro Arsenal vůbec poprvé v historii! Vítězství v argentinské lize si pak zopakoval v roce 2019 s Bocou Juniors, ze které se přesunul do současného angažmá.

Alfarova trenérská kariéra však nezahrnuje až na výjimku s Arsenalem Sarandí žádná dlouhodobější angažmá, ať už z důvodu přestupů na lepší adresu nebo kvůli špatným výsledkům. Nebudou mít tedy výkony Ekvádoru sestupnou tendenci? Nebo v případě úspěchů, nebude mít Gustavo Alfaro brzy zaječí úmysly? To je otázka let příštích. Faktem zůstává, že Ekvádor je přesně ten typ týmu, se kterým by Alfaro mohl slavit překvapivý úspěch jako před 9 lety s argentinským Arsenalem.


Hra Ekvádoru stojí zejména na kvalitní ofenzivní fázi, a ta do velké míry stojí na výkonech pouze 169 cm vysokého 33letého fotbalisty mexického Leónu. Ángel Mena je na reprezentační úrovni celkem unikát. Jde o jednoho z nemnoha křídelníků, kteří se s věkem neustále zlepšují. Na reprezentační úrovni se poprvé objevil až v roce 2014, kdy figuroval na rozšířené soupisce pro MS 2014. Tehdy mu bylo 26 let. Debut v národním dresu si však odbyl až o rok později v přípravném zápase proti Mexiku. V té době už dorostl ve skvělé křídlo schopné zakončit i vytvořit šanci geniální přihrávkou. V roce 2019 přestoupil do mexického Leónu. A to byl pro tento tým absolutní jackpot. Mena se totiž rozehrál k absolutně nepředstavitelným výkonům. Vyšší věk v jeho případě znamená zklidnění a zpřesnění hry, zároveň také čím dál častěji volí správná řešení. V letošním ročníku mexické ligy měl ve 30 zápasech bilanci 15 gólů a 6 asistencí! Na jeho tvůrčí a střelecké schopnosti tak bude Ekvádor do velké míry spoléhat. V případě, že by se Menovi nedařilo, je však na lavičce připravena více než solidní náhrada. O ní ale až v jiné kapitole.


Jestli je Mena tvůrce, pak Enner Valencia je symbolem ekvádorské ofenzivy. Tu táhl důležitými góly ještě v době, kdy Ekvádor zdaleka neměl tak talentovanou generaci jako dnes. I přesto má v národním týmu úžasnou bilanci 57 zápasů/31 gólů, tedy v průměru více než jeden gól za dva zápasy. Kapitánskou pásku zpravidla nosí spíš gólman Domínguez, Valencia je však příkladným bojovníkem na hrotu útoku, který své spoluhráče burcuje k agresivní hře. Nejlépe byl vidět rozdíl v nepovedeném zápase proti Peru, kde při absenci svého ofenzivního lídra najednou Ekvádorci hráli nervózně a bez obvyklého zápalu. Zatímco výše zmíněný Mena je tedy tvůrcem, Michael Estrada hlavním střelcem, Valencia je duší ekvádorské ofenzivy. A jen tak pro zajímavost, už jen jeden gól mu chybí k tomu, aby se stal nejlepším střelcem ekvádorské historie.


Dlouho jsem se rozmýšlel, zda v této kapitole zmínit Platu nebo Moisése Caiceda. Nakonec však tento minisouboj vyhrál křídelník Sportingu. Ačkoliv Plata znamená španělsky stříbro, tenhle chlapec je ve skutečnosti zlatý. Je totiž zlatým medailistou z mistrovství Jižní Ameriky do 20 let. A taky je bronzovým medailistou z MS stejné věkové kategorie. Výborné výkony na těchto dvou šampionátech mu zajistily přestup do Evropy. U klubové příslušnosti však ještě chvíli zůstaneme a podíváme se na tým, který Platu vychoval. Tím týmem je Independiente del Valle. Jeho domovem je Sangolquí, nevelké město v těsné blízkosti hlavního města Quita, ve kterém se nachází jedna z nejlepších ekvádorských univerzit a svou životní úrovní město značně převyšuje průměr Ekvádoru. A právě Independiente del Valle disponuje jednou z nejlepších jihoamerických fotbalových akademií (která ovšem sídlí ve městě Latacunga). Důkazem budiž to, že v poměrně nedávno založené mládežnické Copě Libertadores IdV Juniors v roce 2018 skončilo druhé a loni už slavilo triumf. O ekvádorském mládežnickém systému však zase třeba někdy jindy.

Nyní tedy k samotnému Platovi. Ten se v letošní sezóně začal konečně prosazovat i do hlavního týmu portugalského mistra, za který si také připsal první gól v posledním kole proti Marítimu. Na reprezentační scéně se Plata uvedl ještě mnohem výrazněji. V 10 reprezentačních zápasech totiž z pozice křídla zaznamenal už 4 góly, což je mimochodem víc než za celou (byť krátkou) kariéru v týmu do 20 let. Platovou předností je především driblink. Když se rozběhne s míčem, vypadá to, že má míč k noze přilepený. Messiho úrovně přece jen asi v tomto nikdo nedosahuje, přesto se mu Plata v této herní činnosti alespoň blíží (nejlepším přirovnáním by byl asi jeho soupeř z Porta Brahimi). Další Platovou předností je střela, ideálně někde z okolí vápna. V zakončení blízko brankáři je totiž stále ještě mladicky zbrklý. Jakmile však má možnost si střelu připravit, je to pro gólmana signál největšího nebezpečí. Plata pravděpodobně nebude zápasy začínat v základní sestavě, tam je místo na pravém křídle vyhrazeno Ángelu Menovi, měl by však plnit roli elitního žolíka, který bude trhat na kousky unavenou obranu soupeře.




Ekvádor pod trenérem Alfarem vyznává atletický fotbal a aktivní napadání rozehrávky soupeře. Alespoň tedy s tímto stylem dosud slavil úspěch v kvalifikačním cyklu na MS 2022. V posledních dvou zápasech však jako by Ekvádorci znervózněli. Od agresivního presinku upustili a rychlá přímočará hra se vůbec nedařila. Nutno říct, že toto platí spíš o zápase proti Peru, jelikož proti Brazílii hrál Ekvádor záměrně ze zabezpečené obrany. Tento styl však týmu není vlastní. Věřte mi, Ekvádor by měl na Copě zejména bavit a jeho hra by měla patřit mezi ty atraktivnější.

Ekvádor zpravidla přechází mezi systémy 4-4-2 a 4-3-3. Běžnější je pod Alfarem prvně zmíněné rozestavení s důraz na extrémně rychlou přechodovou fázi. Ekvádor si to může dovolit, jelikož oba útočníci jsou technicky zdatní, rychlí, a zároveň také dovedou podržet míč. Při postupném útoku pak tvorba hry stojí zpravidla na Ángelu Menovi, který využívá náběhy svých agilních spoluhráčů. Střední záložníci působí zejména jako odebírači míčů, docela často se však nevyvarují taktických chyb a propadnutí, které pak musí hasit stoperská dvojice. Rukopis trenéra se taky ukazuje v záměrné časté rotaci základní jedenáctky. Osobně to přisuzuji velkému počtu mladých fotbalistů v kádru, od kterých si Alfaro slibuje chuť ukázat, co v nich dřímá. V posledním zápase už však bylo změn přece jen trochu moc, což se v ofenzivní fázi fatálně projevilo.

V bráně většinu šampionátu stráví jistojistě zkušený Alexander Domínguez, kterému budou krýt záda Pedro Ortíz a Hernán Galíndez. Startujícím gólmanem však paradoxně bude pravděpodobně Ortíz, jelikož Domínguez by si měl v prvním zápase odsedět karetní trest. Hlavní předností Domíngueze je jednoznačně schopnost dodat obraně klid. U jihoamerických brankářů nebývá pravidlem, že by s přehledem chytali vysoké centry, aniž by jim vypadly z rukou, Domínguez však tuto základní jistotu týmu dopřává. Naopak sem tam se člověk nedokáže ubránit pocitu, že by mohl častěji chytat střely tzv. navíc. Nelze říct, že by Domínguez často chyboval, pouze mu něco zkrátka do špičkového gólmana chybí. Přesto napříč týmy zóny CONMEBOL patří Domínguez mezi ty lepší gólmany.

Stoperská dvojice je před turnajem jasně daná. Dirigentem obrany bude zkušený hráč São Paula Robert Arboleda. Jde o rychlého, vysokého a pozičně zdatného stopera. Arboledovým kolegou bude Xavier Arreaga. Trochu neuctivě k němu musím říct, že jde nejspíš o nejslabší místo ekvádorské sestavy. Což o to, Arreaga je rychlý a technicky zdatný stoper, nicméně až příliš často v obranné činnosti zmatkuje. Rozhodující gól Brazílie padl právě po jeho hrubé chybě při zbytečném pokusu o vyvezení míče, čímž pokazil svou do té doby dobrou defenzivní práci. Přesto však i on bude důležitým článkem, jelikož rozehrávku zpravidla obstarává on. Díky své rychlosti taky často dokáže rychle zastoupit propadnuvšího středního záložníka. Společně s Arboledou tedy tvoří vyváženou a kvalitní stoperskou dvojici, která je však občas náchylná ke zbytečným chybám. V případě vypadnutí jednoho ze stoperů budou v záloze ještě Félix Torres, mladý a velmi talentovaný Piero Hincapié a borec z domácí ligy Fernando León. Pozici levého obránce obsadí čerstvý mistr Evropské ligy s Villarrealem Pervis Estupiñán. Jde nejspíš momentálně o nejznámějšího ekvádorského fotbalistu z pohledu Evropana. Mladý krajní bek je rychlý, technicky dobře vybavený a s velkou chutí útočit... Dozadu už se mu však zdaleka tolik nechce, a právě v křídelních prostorech tak bude Ekvádor nejzranitelnější, protože pravý bek Ángelo Preciado je typologicky takřka totožným fotbalistou. Proto pokud bude chtít trenér Alfaro hrát více ze zabezpečené obrany, pošle na pravý kraj obrany patrně Maria Pineidu. Zaskočit na levém beku pak bude připraven mistr Jižní Ameriky do 20 let a bronzový medailista z mistrovství světa stejné věkové kategorie - Diego Palacios.

V záložní řadě je pak mnohem těžší odhalovat Alfarovy záměry. Své místo na pravém kraji zálohy bude mít určitě výše zmíněný Ángel Mena, ostatní posty však tak pevně obsazeny nejsou. Post nejdefenzivnějšího ze záložní čtveřice pravděpodobně připadne Jhegsonu Méndezovi z amerického Orlanda. Méndez je rychlý a agilní defenzivní záložník, typově podobný nejblíže Kantému (samozřejmě kvalitativní rozdíl tam je), který dokáže velmi dobře rozrážet útoky soupeře a zároveň zakládat protiútoky svého týmu. Po vypadnutí z nominace spíše pozičně a takticky vyspělého DZ Carlose Grueza budou Méndezovi krýt záda velezkušený Christian Noboa a nováček Dixon Arroyo.

Ofenzivnější povinnosti bude mít ve středu zálohy teprve 19letý Moisés Caicedo. Velkou škodou pro Ekvádor je, že tento prospekt momentálně nejlepší jihoamerické akademie (Independiente del Valle) po přestupu do anglického Brightonu vůbec nehrál soutěžní zápasy. V zápase proti Peru byla na mladém záložníkovi zápasová absence velmi znát. Jindy sebejistý Caicedo nezvykle kazil a prakticky se nedostával do zakončení. Dvěma pozitivními aspekty jeho hry byla zaprvé jeho skvělá schopnost krytí míče a zadruhé defenzivní stránka hry. Po nasazení ofenzivnějšího Damiána Díaze byl totiž stažen hlouběji do pole, kde distribuoval míče na Díaze a do křídel a zároveň měl dohlížet na likvidaci peruánských protiútoků. Nespornou předností Caiceda je pak hra hlavou. Výše zmíněný Damián Díaz je však velice zdatnou a typologicky odlišnou alternativou na Caicedovu pozici.

Díazovi je už 35 a jde o rodáka z Argentiny, který Ekvádor reprezentoval teprve dvakrát, přesto se dá očekávat, že na turnaji prostor dostane. Jde o nesmírně technicky zdatného tvůrce hry schopného měnit tempo hry, posílat finální přihrávky i sám kvalitně zakončit. Navíc ve svém věku stále neztratil rychlost. Třetí alternativou je pak Alan Franco, který je spíše klasickým středním záložníkem, kteří tvoří hru z hloubi pole. Franco případně může alternovat i za Méndeze ve dvojici s Caicedem nebo Díazem. Možností má trenér ve středu pole spoustu. Levé křídlo by pak měl nejspíš po nepřesvědčivých výkonech jeho konkurentů Fidel Martínez. Ten zažil v 31 letech vynikající sezónu v mexické Tijuaně, kde nastřádal v 17 zápasech 8 gólů a 2 asistence. Jako střídající hráč na pravé křídlo za Menu (případně za jednoho z útočníků) dostane dostatečný prostor vynikající driblér Plata.

V útoku je situace o mnoho jasnější. Jasnou jedničkou v útoku bude Michael Estrada z mexické Tolucy. Tento silný a velmi rychlý útočník s dobrou střelou se velice těžko brání, což zjistili zejména v Uruguayi a v Kolumbii. V útoku si nejvíc vyhoví s veteránem Ennerem Valenciou, v úvahu však připadá i nasazení jiného z forvardů, případně přesunutí Ángela Meny na místo falešného hroťáka, aby se uvolnilo místo na křídle pro Gonzala Platu. K poslední variantě zpravidla dochází v poslední čtvrtině zápasů.