Představení účastníků APN - skupina D

Ještě před samotným vypuknutím Afrického poháru národů vám Eurofotbal přináší analýzy jednotlivých skupin, týmů a tipy na umístění. Poslední skupina D představí vysokého favorita z Ghany a tři vyrovnané konkurenty: mladý výběr Mali, nenápadnou Guineu a největší kvalifikační překvapení z Botswany.


BOTSWANA (Stanley Tshosane)

Když v březnu 2011 tým Zeber stvrdil spanilou kvalifikační jízdu (během níž dokázal dvakrát porazit Tunisko) definitivní jistotou postupu na závěrečný šampionát, africká fotbalová veřejnost se otřásla v základech. Co je to vůbec za mužstvo? Jak je možné, že tenhle věčný outsider, který až do té doby sloužil spíše jako fackovací panák, najednou zvítězil v tak zrádné skupině, navíc s tak obrovským předstihem? Všechno začíná u trenéra Stanleye Tshosaneho.

Přednosti: Právě osoba pětapadesátiletého stratéga je největším trumfem, který jeden ze tří turnajových nováčků třímá v rukou. Tshosane za sebou nemá příliš trenérských zkušeností a před svým nástupem do funkce v roce 2008 pracoval u národního mužstva jako asistent; krátce po svém zvolení ovšem začal dlouhodobě pracovat na herní koncepci, taktice a výchově hráčů a s pomocí několika opor-veteránů sestavil kompaktní, nebojácný tým, který táhne skutečně za jeden provoz. Botswana nemá prakticky žádné mezinárodně známé hráče a její kádr se skládá pouze z borců domácí soutěže a jihoafrických legionářů, ale jejich disciplinované, týmové pojetí fotbalu založené na precizní obraně a rychlém přechodu do útoku nakonec slavilo nečekaný úspěch. Zebry se mohou spolehnout na silnou osu týmu, kterou tvoří zkušený gólman Modiri Marumo, stoper a kapitán Mompati Thuma, střelec Ramatlhakwane a především možná nejdůležitější hráč mužstva, Dipsy Selolwane; tento univerzál, schopný nastoupit kdekoliv v útoku i ve středu zálohy, je ve svých třiatřiceti letech jedním z nejostřílenějších borců v Tshosaneho výběru a také jeho historicky nejproduktivnějším střelcem. Botswaňané budou v Gabonu těžit z jedinečné příležitosti, která se před nimi otevírá a na kterou se tvrdě připravují: aby plody tříleté práce nepřišly vniveč, naordinoval kouč svým svěřencům dlouhou a důkladnou přípravu v tréninkových kempech v Jižní Africe a Kamerunu. Manšaft, který získal cenu Africký tým roku za rok 2011, se zdá být na historickou výzvu připraven.

Slabiny: Ani tvrdá práce a příprava nicméně nedokáže zakrýt fakt, že od konce kvalifikace vyhrály Zebry jediné mezinárodní soutěžní utkání, a to doma proti slaboučkému Lesothu. Remízy na horkých půdách Nigérie a Nigeru a domácí dělba bodů se Zimbabwe sice nejsou v žádném případě důvody k panice, ale dobře poslouží jako ilustrace do vůbec nejpalčivějšího problému současné Botswany, kterým je slabá produktivita v útočné fázi. Obrana funguje i nadále na jedničku, ale co se střílení gólů týče, je Tshosaneho tým zkrátka příliš odkázán na příspěvek svého elitního zakončovatele, Jerome Ramatlhakwaneho. Pokud se kanonýr, nedávno propuštěný ze služeb jihoafrického Santosu, nedostane do potřebné herní a střelecké podoby, vypadá to s šancemi Botswaňanů hodně bledě. Zde můžeme poukázat i na logický nedostatek zkušeností s vypjatými situacemi a vrcholovými zápasy vůbec; pokud Zebry odejdou z prvního zápasu s Ghanou s výrazně pošramoceným štítem, může to na jejich morálku šeredně zapůsobit. Pokud se v hlavách hráčů usídlí myšlenka, že se svojí kvalitou nemůžou soupeřům rovnat (což minimálně u Ghany skutečně nemůžou), nemá Botswana šanci na postup.

Největší hvězda: Jerome Ramatlhakwane (volný hráč)
Hráč nominovaný na cenu CAF pro Afrického fotbalistu roku bude trumfovým esem týmu, který by rád opět trochu posunul hranice svých možností. Ramatlhakwane je zkrátka střelcem, za kterého se náhrada hledá velmi těžko; šestadvacetiletý autor pěti kvalifikačních zásahů je pozoruhodně nebojácným útočníkem s dobrým výběrem místa i zakončením a jeho představení na šampionátu bude zřejmě určující pro úspěch či neúspěch nováčka. Problémem je, že po vypršení smlouvy v Santosu je bez angažmá, což zapříčinilo ztrátu kondice i formy; trenér Tshosane musel pro svůj klenot sestavit individuální tréninkový plán. Momentálně je prý Ramatlhakwane na 90% připraven.

Pravděpodobná sestava: Modiri Marumo - Mmusa Ohilwe, Mompati Thuma, Ndiapo Letsholathebe, Mosimanegabe Ramoshibidu - Patrick Motsepe, Ofentse Nato, Dipsy Selolwane - Joel Mogorosi, Jerome Ramatlhakwane, Phenyo Mongala

Co očekávat, na co se připravit: Stanley Tshosane je velký tajnůstkář a svůj recept na úspěch s podceňovaným týmem si žárlivě střeží. Vzhledem k tomu, že Botswana se soustředí především na sebe, na rozdíl například od dalšího outsidera ze Súdánu, který sehrál velké množství přípravných utkání, je tak trochu otázkou, jaké mužstvo že to vlastně vyběhne v modročerných dresech na turnajová hřiště. Nabízí se možnost vyhoření a velkého zklamání nezkušeného týmu, ale já Zebrám nakonec těsně před startem poměrně věřím; na postup to zřejmě nebude, ale byl bych překvapen, kdyby tento soubor bojovníků jel po třech zápasech domů s velkou ostudou.


GHANA (Goran Stevanović)

V roce 2008 skončili třetí, v roce 2010 druzí. Svůj poslední kontinentální titul získali v roce 1982, což je přesně před 30 lety; v týmu tehdy debutoval osmnáctiletý mladíček Abedi Ayew, který se následně pod přezdívkou "Pelé" zapsal do dějin ghanského fotbalu jako jeho vůbec největší legenda a součást první slavné generace Černých hvězd, po boku hráčů jako Lamptey a Yeboah. Nyní se na svůj premiérový turnaj chystá jeho mladší syn Jordan; starší André se mezitím stihl stát zavedenou hvězdou mezinárodní úrovně. Kolik dalších okolností by bylo potřeba k závěru, že Ghana nadcházející turnaj vyhraje? A pokud by kanonýr Asamoah Gyan vstřelil více než pět gólů, překoná v historických tabulkách právě Pelého; nová ghanská generace by tak zkompletovala svoje "převzetí moci" s nebývalou elegancí.

Přednosti: Mentalita týmu. Žádný jiný celek usazený jižně od Sahelu v sobě nemá tolik vůle, disciplíny a trpělivosti jako právě Ghana, která je díky tomu nejúspěšnějším týmem kontinentu poslední doby a na posledním mistrovství světa ji od věčné slávy coby prvního afrického semifinalisty připravila až série kontroverzních a smolných momentů. Černé hvězdy mají navíc velmi silnou obrannou čtveřici v čele s kapitánem Mensahem, která budí respekt jak jmény, tak tělesnými proporcemi; na druhé straně hřiště potom řádí starší z bratrů Ayewů a stálice Asamoah Gyan. Možná vás překvapí, že nejlepším střelcem týmu v kvalifikaci byl turecký legionář Prince Tagoe; to ovšem jen potvrzuje další velkou zbraň Ghany - její extrémně dynamický a zodpovědný herní projev nespoléhá pouze na vrtkavou jistotu střelecké formy elitního zakončovatele. Ghana také poměrně v tichosti omladila svůj kádr; na soupisce je pouze jeden třicátník (Pantsil) a většinu hráčů čeká ještě řada kvalifikačních cyklů; z věkového hlediska je tak mužstvo složené prakticky ideálně. A v neposlední řadě zmiňme i prostý fakt, že Stevanovićův tým má velmi dobrou formu a poráží jednoho soupeře za druhým s odzbrojující lehkostí. Odstavit takto silný a sebevědomý tým z cesty bude extrémně těžké.

Slabiny: I přes výhody vypsané výše mají Ghaňané jednu výraznou slabinu, a tou je záložní řada. Z mužstva totiž pro zranění vypadl Mickaël Essien (který se nakonec uzdravil příliš pozdě), zkušený, leč v klubu paběrkující Muntari na tom není výkonnostně zrovna nejlépe a potenciální mozek hry Kevin-Prince Boateng se reprezentování rovnou vzdal. Roli tvořivého elementu si tak bude muset rozdělit duo z Udinese Asamoah - Badu. Dalším velkým otazníkem je pozice brankáře, kde se nově objeví norský krajánek Adam Kwarasey; jeho předchůdce, rekordman v počtu reprezentačních startů Richard Kingson, prokázal i přes klubové paběrkování národnímu týmu velmi cenné služby a často držel svými zákroky akcie mužstva nad vodou, na což nebude jednoduché navázat. Konečně se musíme pozastavit i u Asamoaha Gyana; klíčový střelec týmu sice oproti předpokladům šampionát nakonec stihne, ovšem v jakém stavu se po svém zranění do mužstva vrátí, toť otázka.

Největší hvězda: André Ayew (Olympique Marseille)
Vzhledem k neúčastem Boatenga s Essienem a nejistotě ohledně Gyana je volba největší ghanské hvězdy velice jednoduchá. André Ayew má za sebou fantastický rok a půl; propracoval se v jednu z největších opor Marseille, získal ocenění BBC za Afrického hráče roku 2011 a momentálně tvoří esenciální součást honu Phocéens za mistrovským titulem a úspěchem v Lize mistrů. V národním týmu je potom ve svých dvaadvaceti letech etablovaným hráčem základní sestavy a jeho neúnavná práce na levém křídle patří ke stěžejním prvkům ghanské hry. Letos to klidně může být šampionát nové generace Ayewů.

Pravděpodobná sestava: Adam Kwarasey - John Pantsil, Isaac Vorsah, John Mensah, Samuel Inkoom - Anthony Annan, Eric Agyemang-Badu, Kwadwo Asamoah - Prince Tagoe, Asamoah Gyan, André Ayew

Co očekávat, na co se připravit: Od Ghany se prakticky nedá čekat nic jiného než atletický, fyzický, dynamický a efektivní fotbal v podání velice dobrých hráčů, který jako by byl předurčen k úspěchu ve 21. století. Už ve svých předchozích článcích, kde jsem shrnoval kvalifikační boje, jsem Černé hvězdy označil za svůj tip na vítěze šampionátu, a to se od té doby nijak nezměnilo; hodně by mě překvapilo, kdyby Stevanovićův tým svoji skupinu s přehledem nevyhrál. Vypadá totiž velice dobře připravený, vědomý si výzvy, která před ním leží, a ochotný se s touto výzvou porvat bez nároku na neúspěch.


GUINEA (Michel Dussuyer)

Guinea je poměrně tradičním účastníkem Poháru národů, který však kromě zaprášené stříbrné medaile z roku 1976 nikdy nedosáhl na úspěch. Poslední tři dostaveníčka mezi elitou se guinejským Slonům podařilo proměnit ve čtvrtfinále, a to je i cíl součané výpravy pod vedením francouzského lodivoda Michela Dussuyera - setřást ze sebe konkurenci v podobě Mali a Botswany a pokusit se prolomit stereotyp Guiney coby mužstva postrádajícího vítěznou náturu a mentalitu.

Přednosti: I když si trenér Samson Siasia ukousl angažmá u nigerijské reprezentace příliš velké sousto a jeho země pod jeho vedením hrála velmi špatně, je postup Guiney přes tak zkušené a kvalitní mužstvo, jakými Nigerijci bezpochyby jsou, velkým úspěchem a zároveň varováním pro soupeře. Dussuyerův celek je útočným týmem, jehož filozofií je v první řadě vstřelit gól, a právě v ofenzivní části leží jeho největší síla. Stálice Pascal Feindouno a mladík Ibrahima Yattara ze Stuttgartu jsou těmi hlavními hráči pověřenými "starat se" o kanonýra Ismaëla Bangouru na hrotu. Dalšími možnostmi jsou pracovitý křídelník Yattara, Sadio Diallo z Bastie a zejména Abdoul Camara, jednadvacetiletá naděje Sochaux, který si při případném zasáhnutí do hry připíše vůbec první start za národní mužstvo. Solidním dojmem působí i střed obrany, do kterého bude Dussuyer vybírat hráče z tria Kamil Zayatte, Dianbobo Baldé a Oumar Kalabane, přičemž zejména Kalabane už v národním dresu prokázal, že hrát fotbal rozhodně umí. Velkou výhodou Guiney je potom fakt, že nejtěžší utkání s Ghanou ji čeká až na konci; Syli tak mají vše ve svých rukou. Pokud si dokážou poradit se svou přímou konkurencí, budou to oni, kdo se v posledním utkání nebude muset stresovat.

Slabiny: Opomenutí Kévina Constanta, záložníka italského Janova, který měl být přitom coby spojka v záloze jedním z nejdůležitějších hráčů týmu vůbec, vypadá opravdu podivně a poměrně značně oslabuje akcie Syli. Rovněž dobře obsazený střed obrany nevyvrátí fakt, že Guinejci zkrátka často brání špatně a brankář Yattara si čistých kont moc neužije. To není ani tak chyba hráčů, jako spíše systému, respektive jeho absence; vratká podpora záložní řady potom příliš mnoho klidu do defenzivy také nepřináší. Kromě útoku má navíc Dussuyer k dispozici velmi úzký kádr, a zrovna ideálně nepůsobí ani fakt, že tři nominovaní hráči navíc momentálně nemají v kolonce "zaměstnání" napsán žádný klub. Největší překážkou Guiney je však fakt, že má sice dostatek nadprůměrných hráčů, ale zoufale jí chybí pevný řád, vštípená taktika, vytyčený cíl nebo jasný lídr. Ve vzduchoprázdnu mezi těmi slabšími a těmi, kteří dovedou vyhrávat, bývá menším fotbalovým národům dobře; Guinea je společně s Burkinou Faso přesně takovým týmem.

Největší hvězda: Pascal Feindouno (volný hráč)
Není příliš obvyklé, aby se národní tým nejvíce spoléhal na fotbalistu, který je v tu chvíli nezaměstnaný; skupina D tuto raritu zažila hned dvakrát. Třicetiletý křídelník či ofenzivní záložník Feindouno naposledy nastupoval za švýcarský Sion, ale v jeho životopise zabírá největší místo Saint-Étienne: v tomto francouzském klubu strávil čtyři úspěšné roky a zažil tam nejlepší období své kariéry. V současnosti je Feindounova forma velkou neznámou, ale jisté je, že bez jeho zkušeností a vedení akcie Syli povážlivě klesají. Autor jedenadvaceti reprezentačních branek hraje nejenom o úspěch své vlasti, ale i o svoji vlastní budoucnost.

Pravděpodobná sestava: Naby Yattara - Morlaye Cissé, Oumar Kalabane, Kamil Zayatte, Ibrahima Diallo - Mamadou Bah, Thierno Bah - Ibrahima Yattara, Pascal Feindouno, Ibrahima Traoré - Ismaël Bangoura

Co očekávat, na co se připravit: Pokud Guinejci nějakým způsobem nabourají představy, které o jejich týmu všeobecně panují, bude to pravděpodobně díky většímu důrazu na defenzivu proti silným útokům Mali a Ghany; ve střetnutí s Botswanou se naopak dá očekávat bušení Syli na pozorný modročerný obranný val. Dussuyer třímá v rukou potenciál nadprůměrného afrického týmu a je na něm, aby si s tímto tvárným, ale limitovaným materiálem dokázal dojít pro odplatu za rok 2004: tehdy totiž právě pod jeho vedením Guinea prohrála v nastavení čtvrtfinálové utkání s Mali, ve kterém přitom vedla. A právě Mali je hned jejím prvním soupeřem: kulisy jsou připraveny. (Mým tipem nicméně je, že Guinea tentokrát příliš nezaujme a ve vyrovnané skupině obsadí čtvrté místo.)


MALI (Alain Giresse)

Mali je v Africe dobře známou firmou. Je to totiž tým, který nemívá nouzi o kvalitní hráče, ale konstantně selhává v důležitých soubojích. Z posledních sedmi Pohárů národů se Malijci zúčastnili hned pětkrát, z čehož vydolovali tři čtvrtá místa a dvě vypadnutí ve skupině. Možná i proto se trenér Giresse rozhodl svůj tým razantně okysličit; současná soupiska, respektive spíše hráči, kteří na ní nejsou, tak možná znamená nový začátek dravějšího, týmovějšího Mali, které už nechce nadále spoléhat převážně na individuální schopnosti svých hvězd. Jak to ale bude vypadat na hřišti?

Přednosti: Mali vstupuje do boje s dvěma velkými výhodami: jsou to Seydou Keita a moment překvapení. Záložník Barcelony pozvedl nemastně, neslaně vypadající zálohu o desítky procent a celkové šance týmu poskočily s jeho návratem razantně nahoru; moment překvapení je potom dost možná tajnou zbraní stratéga Giresseho, neboť málokterý tým produkuje dlouhodobě tak čitelný fotbal jako právě Malijci. To bylo příčinou příliš statické a individualistické záložní řady složené z typově příliš podobných hráčů, a přesně toto má změnit nová, mladá krev, jako Abdou Traoré, Kalilou Traoré, Mahamane Traoré, Sidy Koné nebo Samba Sow. Příslibem budiž navíc i fakt, že Orlům poslední dobou nedělá příliš problémů střílet góly, a zejména autor čtyř kvalifikačních zásahů Cheick Diabaté je hráčem, který by se mohl na šampionátu ukázat v hodně dobrém světle.

Slabiny: Mali rozhodně nepůsobí jako suverénní tým, kvalifikací se doslova protrápilo a konečný postup jen díky lepšímu skóre oproti Kapverdám nedělá zrovna ohromující dojem. Dále, zatímco obranná čtveřice vypadá poměrně dobře, brankářský post je u Orlů ještě palčivějším problémem než u většiny jejich subsaharských kolegů; vyslanec domácího klubu Stade Malien, Soumbeyla Diakité, jen stěží dosahuje mezinárodních kvalit. (Mali má nicméně pověst týmu, v jehož zápasech padá dost gólů, a tento nedostatek si vynahrazuje aktivitou v útoku.) Nicméně hlavní slabina celku leží v hlavách hráčů samotných: stigma týmu, který ještě nikdy v historii nezískal velkou medaili, se s ním táhne šampionát co šampionát a aktuální mužstvo zrovna nevypadá na to, že by toto čekání mělo ukončit. I případný postup do semifinále by byl pro Giresseho squadru pouze polovičním úspěchem, pokud by nakonec skončila opět čtvrtá. Psychický tlak je něco, s čím se africké týmy obecně (samozřejmě až na výjimky) vyrovnávají špatně.

Největší hvězda: Seydou Keita (Barcelona)
Adama Coulibaly, Mahamadou Diarra, Mohamed Sissoko, Frédéric Kanouté. To jsou všechno jména, která pro řadu lidí symbolizují malijský fotbal; ani jedno z nich však na nadcházejícím šampionátu neuvidíte. Původně měl v tomto seznamu figurovat i další třicátník, který se rozhodl pověsit reprezentační kopačky na hřebík - jenže trenér Giresse o služby Seydou Keity natolik stál, že ho nakonec přesvědčil k návratu. Spolehlivý barcelonský náhradník tak v Gabonu navlékne kapitánskou pásku a jeho úkol je jasný - dovést Orly k medaili, která jim poslední dobou doslova unikala mezi prsty. Keitovy zkušenosti, kvalita a herní přehled budou pro západoafrický celek obrovským přínosem.

Pravděpodobná sestava: Soumbeyla Diakité - Drissa Diakité, Mohammed Fofana, Cédric Kanté, Adama Tamboura - Abdou Traoré, Bakaye Traoré, Seydou Keita, Mahamane Traoré - Cheick Diabaté, Modibo Maïga

Co očekávat, na co se připravit: Mali má na soupisce celkem čtrnáct hráčů z francouzských soutěží a vede jej francouzský kouč. To dává přibližnou reakci na otázku po herním stylu Orlů - silná obrana, skvělí štítoví záložnící a "organizovaný chaos" v útoku. Trenér Giresse se nicméně prezentuje poměrně razantními kroky a není vyloučeno, že při sledování Malijců u obrazovek budeme velmi překvapeni. Já nicméně žádné výrazné změny v důsledku zatím nepředpokládám; jako reálná možnost se mi jeví těsný postup ze skupiny a následné (opětovné) vypadnutí.


Tip na pořadí:

1. Ghana
2. Mali
3. Botswana
4. Guinea

Karty vypadají rozdány jasně - postoupí Ghana a o druhé místo se porvou Mali s Guineou; Botswana pak jede na svůj první mezinárodní turnaj především sbírat zkušenosti. O postupu Ghany nepochybuji, ale byl bych velice opatrný s odepisováním Botswany, což je tým, o kterém prakticky nikdo nic neví; největší šanci postoupit však má Mali, Guinea vypadá na papíře o něco slabší. Jejich úvodní vzájemné střetnutí bude mít nádech zápasu o šest bodů; případný poražený celek bude v obrovské nevýhodě, naopak vítěz udělá výrazný krok směrem k postupu.