Představení účastníků APN - skupina C

Ještě před samotným vypuknutím Afrického poháru národů vám Eurofotbal přináší analýzy jednotlivých skupin, týmů a tipy na umístění. Ve skupině C bude válčit domácí Gabon, o jehož odstavení na vedlejší kolej budou usilovat severoafrické mocnosti Maroko a Tunisko a také nečekaný nováček z Nigeru.


GABON (Gernot Rohr)

Silnější z obou pořadatelských celků má poněkud jiné cíle než jeho severozápadní soused z Rovníkové Guineje; Panteři se rozhodně nespokojí s pouhou rolí důstojných sparingpartnerů. Jejich cíl je jasný - postoupit, a to možná co nejdále. Aktuálně se v místní vitríně úspěchů krčí pouze jedna čtvrtfinálová účast na APN z roku 1996, přitom loni byl Gabon velmi blízko jejímu zopakování, ale nakonec jej zradilo skóre. Něčemu takovému se bude soušasný tým Gernota Rohra snažit za každou cenu vyhnout.

Přednosti: Rohr sestavil defenzivně velice zodpovědný a takticky dobře vybavený tým, který se opírá o zkušeného brankáře Ovona a flexibilní a silnou obrannou čtveřici, kterou diriguje skvělý Écuelé Manga z Lorientu. V týmu je dostatek mladých hráčů, pro které je šance zaujmout před domácím publikem, dopomoci k dobrému výsledku a prokázat tak svoji cenu pro evropský trh obrovskou motivací; před přílišnou "jankovitostí" by je pak měli chránit zkušení Ovono, Mbabangoyé Zita, Apanga nebo Cousin. Kostra týmu je sice úzká, ale velmi pevná; dravý, nebojácný herní styl by v kombinaci s podporou publika mohl slavit slušný úspěch. Gabon navíc začíná zápasem proti outsiderovi z Nigeru a v případě vítězství tak vyvine velký tlak na severoafrické duo favoritů, z nichž minimálně jeden bude ztrácet už po prvním hracím dni. A pokud bychom se chtěli pustit na poněkud spekulativní led: Panteři hrají proti severoafrickým celkům dlouhodobě velmi dobře, jejich poslední střetnutí s Maročany a Alžířany skončila výhrami a s Tuniskem se tým v modrožlutém rozešel smírně.

Slabiny: Gabon sehrál v době, kdy jiné týmy bojovaly v kvalifikačních bitvách, řadu přátelských zápasů; tím posledním vítězným však byla porážka spolupořadatelů z Rovníkové Guineje loni v říjnu. Od té doby s sebou Panteři táhnou čtyřzápasovou šňůru bez vítězství; prohry s Brazílií a Ghanou (navíc prohry velmi důstojné) samozřejmě nejsou žádnou tragédií, ale poslední dvě utkání, bezbrankové remízy s Burkinou Faso a Súdánem, už leccos naznačují. Gabon má zkrátka akutní problémy s útokem; nejlepší střelec finální nominace, Daniel Cousin, skóroval v národním dresu osmkrát, další potenciální tahouni Mouloungui a Méyé každý šestkrát a Aubameyang pětkrát. V posledních čtyřech zápasech vstřelil Rohrův tým jediný gól - a to je prostě málo, navíc když tahoun Cousin má ve svých čtyřiatřiceti nejlepší léta už za sebou. Pokud se potvrdí mé předpoklady, utvořené na základě přátelských utkání, nastoupí navíc Gabon s extrémně nezkušenou zálohou, ve které se objeví devatenáctiletý Madinda z Celty Vigo a ještě o rok mladší bordeauxská naděje Biyogo Poko. Celkově se zdá, že pořadatelství nepřišlo pro tento sympatický tým v ideální dobu; v předchozím kvalifikačním cyklu (na Pohár národů v Angole a zároveň jihoafrický Mundial) měli Panteři skvělou formu, která od té doby poněkud opadla.

Největší hvězda: Pierre-Emerick Aubameyang (Saint-Étienne)
Pierre-Emerick Aubameyang je jedním z mála afrických útočníků, kteří hrají v klubu lépe než v reprezentaci. Nebylo tomu tak vždy; kariéra mladého útočníka či levého křídelníka byla sice prakticky od jeho dorosteneckých let ověnčena nálepkou velkého talentu, ale k jeho naplnění dochází až poslední rok a půl, kdy vzpurný forvard konečně našel odpovídající zázemí v klubu na řece Rhoně. Aubameyang je momentálně největší útočnou zbraní tohoto aspiranta na pohárové příčky, a pokud chce naplno prorazit mezi fotbalovou smetánku, musí svůj vyleštěný kredit stvrdit dobrým představením na domácím Poháru národů. Daniel Cousin, dlouholetá ikona gabonského fotbalu, už přece jen potřebuje na svém piedestalu pomalu vystřídat.

Pravděpodobná sestava: Didier Ovono - Rodrigue Moundounga, Bruno Écuelé Manga, Moïse Brou Apanga, Charly Moussono - Lloyd Palun, Lévy Madinda, André Biyogo Poko - Éric Mouloungui, Daniel Cousin, Pierre-Emerick Aubameyang

Co očekávat, na co se připravit: Tuhý boj o každý centimetr na hřišti. Pro domácí mužstvo neexistuje možnost zaváhání v otevíracím zápase s outsiderem a zbylé dvě utkání již budou mít příchuť tvrdé bitvy o postupové pozice, proto bude Gabon vycházet především ze zabezpečené obrany (což je činnost, se kterou by neměl mít problémy) a očekávat v jeho pojetí nějakou "fotbalovou sambu" by bylo zbytečné. Reálně nejsou Panteři tak silní jako Maroko ani tak sehraní jako Tunisko, ovšem nezapomínejme na nepsané pravidlo, že pokud nějaký šampionát pořádají dvě země, zpravidla uspěje jedna - jen jedna či alespoň jedna, podle úhlu pohledu. A já myslím, že Gabon kýžený postup nakonec uhraje.


MAROKO (Eric Gerets)

Maročané sice nepřitahují tolik pozornosti jako trio Pobřeží Slonoviny, Ghana, Kamerun, ale pokud bychom k této trojici měli jmenovat čtvrtého kandidáta na celkové vítězství, těžko bychom mohli opomenout právě Lvy z Atlasu. Vyslanci "nejopuštěnější země světa," jak Maroko pojmenoval jeden místní diskutér, který tam nějakou dobu pobýval, mají totiž k dispozici tým, který vyvolává příjemné vzpomínky na rok 1998 - tehdy se borci v červenozelených dresech zapsali díky mistrovství světa do povědomí široké veřejnosti naposledy.

Přednosti: Elementární síla a vyváženost kádru, to je nezpochybnitelné plus Geretsova výběru. Maročané mají k dispozici zkušeného a kvalitního brankáře Lamyaghriho, obranu plnou hráčů dobře známých z evropských lig (pod vedením Mehdiho Benatii z Udinese), našlapanou záložní řadu poskytující řadu možných rozestavení i herních prvků a tři kvalitní útočníky. Kdyby se body určovaly podle míry talentu, jsou Lvi se středopolařskou triádou Boussoufa - Taarabt - Belhanda kandidáty na světové medaile. Nominální síla marocké soupisky je zkrátka mimořádná a je až zarážející, jak se jinak dlouhodobě průměrný tým dokázal během minimálního časového úseku proměnit v jeden z nejtalentovanějších výběrů na planetě (taky vidíte tu nápadnou podobnost s Belgií?). Hlavní devízou mužstva je obrana, která v kvalifikaci inkasovala jediný gól ze hry a loni v přípravném utkání dokonce v Dakaru ztrapnila i útočníky Senegalu; vyzdvihnout je třeba i ideální věkovou a zkušenostní vyváženost napříč celou soupiskou.

Slabiny: Příliš mnoho ega. Zejména v záloze je řada mladých hvězdiček, jejichž "zkrocení" bude prvním předpokladem k výraznému úspěchu; v návaznosti na to lze zmínit problémy s postavením Younese Belhandy, který je z klubu zvyklý na pozici ve středu hřiště, ale v Geretsově týmu se s ním poměrně dost pohybuje (přitom Belhanda hrající na ideální pozici by mohl být vražednou zbraní). Hlavním kamenem úrazu jsou však prostě a jednoduše dosahované výsledky - tým zkrátka ještě není plně zkonsolidovaný a sehraný a často se musí v útočném snažení spoléhat na individuální schopnosti svých hráčů. V kvalifikaci tak Lvi z Atlasu ani jednou neporazili Středoafrickou republiku, a poslední dvě mezinárodní generálky na turnaj, hrané doma v Marrákeši, dopadly katastrofálně: nejprve hrdé fanoušky zmrazila Uganda, načež se alespoň podařilo remizovat s Kamerunem. To má ale k ideálu pochopitelně hodně daleko.

Největší hvězda: Youssouf Hadji (Rennes)
Koho vlastně vybrat jako největší hvězdu Maroka? Zářivého talenta Belhandu, zkušeného kapitána a dirigenta celé záložní řady Kharju, nebo snad rebela Taarabta? Je větší hvězdou Chamakh, který sice v Arsenalu paběrkuje, ale v národním dresu patří dlouhodobě k oporám, nebo jeho útočný kolega Hadji, kterému se podobně "střídavě oblačně" daří v Rennes? Poslední přípravné utkání proti švýcarskému Grasshoppers Curych mi na tuto odpověď dalo otázku - Maročané prohrávali 0:1, ale ve druhé půli se ke slovu dostal právě Hadji a hattrickem strhl vítězství na stranu týmu, pro nějž by případná porážka znamenala už skutečně pěkný průšvih. Hadji není bůhvíjakým míčovým kouzelníkem; je to brejkový útočník a spolehlivý zakončovatel. Ve svých jednatřiceti letech je dostatečně uvážlivý a zkušený, a pokud mají Maročané dojít daleko, můžete se vsadit, že to automaticky znamená jedno: Hadjiho sbírka mezinárodních gólů, která jich momentálně čítá přesně 20, se povážlivě rozroste.

Pravděpodobná sestava: Nadir Lamyaghri - Mickaël Chrétien, Mehdi Benatia, Abdelhamid El Kaoutari, Badr El Kaddouri - Mbark Boussoufa, Adil Hermach, Houssine Kharja, Younes Belhanda - Marouane Chamakh, Youssouf Hadji

Co očekávat, na co se připravit: "Jsme tady, abychom vyhráli," oznámil suše Eric Gerets. Právě postava zkušeného a schopného stratéga dává marockým fanouškům naději, že se konečně ustálí forma, tým plně zužitkuje svůj potenciál a skutečně se začne sápat po příčkách nejvyšších. Je těžké odhadnout, jestli Gerets ví, co dělá, zda se mu podaří načasovat výkonnost na důležité zápasy; to by obnášelo najít optimální rozestavení, vybrat do něho ty správné hráče a neztrácet zbytečně body, a to vypadá jako skutečně dost práce vzhledem k tomu, že mistrovství začíná pozítří. Já nicméně v potenciál atlaských Lvů věřím a tipnu si, že svoji skupinu vyhrají (na celý šampionát je ještě přece jen příliš brzy).


NIGER (Harouna Gadbé)

Chudý vnitrozemský stát ze středozápadní Afriky vysílá na šampionát mužstvo, které má spolu s domácí Rovníkovou Guineou a Botswanou tu čest nasát atmosféru největšího kontinentálního turnaje vůbec poprvé v historii. Nigeřané však, na rozdíl od svých dvou kolegů, nebudí prakticky žádný rozruch: kolem mužstva je téměř absolutní klid, tým na sebe nepoutá pozornost ani přípravnými výsledky, ani přehnanými prohlášeními, a jednu z mála zmínek o Mena (jak se mužstvu přezdívá podle názvu místního druhu antilopy v tamním jazyce Hausa) pronesla ghanská legenda Abedi Pelé, když je spolu s Botswanou označila za vyzyvatele tradičních mocností v čele s Pobřežím Slonoviny, lépe řečeno vyzyvatele schopné v tomto boji uspět.

Přednosti: Ne že by reprezentace Nigeru byla na šampionátu absolutní náhodou, ale Pelého prohlášení je přece jen poněkud přehnané. Největší výhodou celku trenéra Harouny Gadbého zůstává i těsně před úvodními zápasy fakt, že od něj vlastně nikdo nic nečeká a může jedině překvapit. Ve skupině s dvěma severoafrickými mocnostmi a domácím Gabonem je jasným outsiderem a bude se soustředit na plné využití případného podcenění ze strany silnějších týmů. Dobrým signálem je i výsledek posledního přátelského zápasu, který Nigeřané sehráli v úterý s Kamerunem v Douale - a překvapivě vyhráli 3:1. Gadbé sestavil nenápadný, pracovitý tým kolem kanonýra Maazoua, který poslední rok prokazuje, že umí zaskočit i papírově lepší mužstva. Pokud se podíváme na výsledky Mena trochu dále, zjistíme, že prakticky jediné úspěchy zaznamenali v zápasech, ve kterých šlo o hodně - to může být důležitý signál, naznačující mimořádnou schopnost ideálně načasovat formu na klíčové okamžiky.

Slabiny: Poukazovat tady na nízkou kvalitu a šířku kádru může být sice trochu tendenční, ale to nezakryje fakt, že fotbalisté, kteří koncem ledna v Gabonu obléknou oranžové dresy Nigeru, jsou zkrátka slabší než většina ostatních. Žádný z nich kromě Maazoua nehraje nejvyšší evropskou soutěž a předpokládaná základní sestava je kompilací hráčů z různých afrických lig, včetně středního záložníka a kapitána Laoualiho, který nastupuje za domácí armádní celek ASFAN. Nevýhodou Nigeru je i extrémní nezkušenost: jediným třicátníkem v kádru je v Maroku hrající křídelník Issoufou, a vzhledem k minimální mezinárodní ostřílenosti národního týmu tak máme co do činění se souborem hráčů, kteří jsou sice mladí a draví, ale v konfrontaci s vyspělými arabskými celky jim lze jen těžko přikládat nějaké větší šance. Niger navíc prohrál všechny kvalifikační zápasy mimo domácí stadion v Niamey, a s osmi obdrženými góly v šesti zápasech se může "pochlubit" vůbec nejhorší obranou ze všech postupujících.

Největší hvězda: Ouwo Moussa Maazou (Zulte Waregem)
Pravděpodobně žádný hráč na šampionátu nebude mít na svůj tým tak zásadní vliv, jaký má Ouwo Moussa Maazou na Niger. Třiadvacetiletý útočník či křídelník, který se díky angažmá v CSKA Moskva, Monaku, Lokerenu či Bordeaux snadno stal největší fotbalovou hvězdou země, svými schopnostmi spolehlivě převyšuje zbytek týmu a jeho sehranost s Daoudou Kamilouem bude alfou a omegou nigerského úspěchu či propadáku. Zpochybnitelné kvality zadních řad tomuto faktu ještě dodávají na palčivosti.

Pravděpodobná sestava: Kassaly Daouda - Amadou Kader, Chikoto Mohamed, Koffi Dan Kowa, Moussa Djibrilla - Karim Lancina, Idrissa Laouali, Boubacar Talatou - Ouwo Maazou, Daouda Kamilou, Alhassane Issoufou

Co očekávat, na co se připravit: Při odhadování síly Nigeru nesmíme zapomínat na to, že Gadbého squadra v kvalifikaci předběhla Egypt i Jihoafrickou republiku, což jsou, nehledě na špatné načasování formy nebo přílišné spolehání na stárnoucí hvězdy (v případě Egypta), stále velmi kvalitní celky a postup přes ně představuje heroický výkon. Na druhou stranu měli Nigeřané i kopec štěstí, neboť v jejich prospěch mluvila pouze tabulka vzájemných zápasů; ve skutečnosti se stali jediným týmem, který postoupil na šampionát se záporným kvalifikačním skóre, což je naprosto unikátní jev. Nevyzpytatelnost - to je zkrátka to slovo, které Niger nejlépe charakterizuje. Můj tip se nicméně shoduje s papírovými předpoklady.


TUNISKO (Sami Trabelsi)

Sebevědomý tým Tuniska je tradiční africkou fotbalovou mocností. Na mistrovstí světa se Orlové z Kartága dostali čtyřikrát a kontinentální šampionát poctili svojí účastí už ve čtrnácti případech; Gabon a Rovníková Guinea pak bude jejich jubilejním desátým zápisem v řadě. Jednou skončili bronzoví, dvakrát odešli poraženi z finálového duelu a jednou, v roce 2004, dokráčeli až na vrchol - a trenér Sami Trabelsi věří, že se jim tento osm let starý úspěch podaří zopakovat.

Přednosti: Tým, nominovaný na Africký pohár národů 2012, není ničím jiným než začátkem nové éry tuniské reprezentace. Poslední dobou chřadnoucí výběr byl radikálně omlazen a okysličen slibnými hráči z domácí soutěže; ze třiadvaceti fotbalistů si jich pouze deset vydělává na živobytí za severní hranicí Středozemního moře. To je obrovská šance pro mladíky, kteří se mohou ukázat před celým světem: v základní sestavě by neměli chybět dravý bek Ifa, tvůrce hry Msakni či křídelník Dhaouadi. Pokud můžete od Tunisanů něco očekávat, je to entuziasmus a chuť do hry; dříve poněkud unaveně působící reprezentace rozhodně nejede do Gabonu na výlet, což svými energickými a sebevědomými výroky potvrzuje i lodivod Trabelsi. Jako většina týmů sídlících nad úrovní Sahelu mají i Orlové dobrou taktickou průpravu, kterou však doplňuje jeden poněkud neobvyklý aspekt: Tunisko totiž rádo, hodně a dobře útočí. V porovnání s regionální konkurencí je současný výběr z nejsevernější africké výspy tím vůbec nejofenzivnějším, a výjimkou nejsou ani v tomto koutě světa jinak vzácné přestřelky: jen loni mezi květnem a srpnem padlo ve čtyřech tuniských zápasech 20 gólů.

Slabiny: Je sice pravda, že na rozdíl od Libye či Maroka nemají Orlové tak propracovanou obranu, ale to je malicherný problém, vzhledem k tomu, že inkasování šesti gólů v osmi kvalifikačních zápasech není nic hrůzostrašného. Jinak ale kvalifikace samotná až tak hladce neproběhla: nějakou dobu se dokonce zdálo, že na úkor Tunisanů postoupí Malawi. Nakonec se sice podařilo další šokující vypadnutí zažehnat, ale celkově je forma Trabelsiho týmu poměrně kolísavá a notně připomíná Alžírsko let nedávno uplynulých - důkazem budiž dvě prohry s Botswanou nebo remíza s Malawi. Určitá nevypočitatelnost ve výsledcích je zkrátka něčím, s čím se zde musí stále počítat, zvlášť pokud k tomu přičteme prchlivou arabskou povahu, špatné snášení neúspěchů a dramaticky se zhoršující formu mimo domácí prostředí (poslední bod budiž navíc akcentován tím, že tentokrát s národním výběrem jede hodně hráčů tamní soutěže). V neposlední řadě je třeba zmínit nezkušenost, logicky pramenící z generační přestavby, a také (především) absenci klíčového hráče, Issama Jemaa. Ne že by Saber Khelifa nepodával v Évianu dobré výkony, ale do úrovně největší fotbalové osobnosti země mu stále dost schází.

Největší hvězda: Issam Jemaa (AJ Auxerre)
Když se Issam Jemaa těsně před šampionátem zranil a ukázalo se, že pravděpodobně zmešká celou základní skupinu, nezaváhal kouč Trabelsi ani na chvíli a svého elitního střelce v kádru udržel. To nejlépe ilustruje jeho pozici v týmu: bývalý kanonýr Lens, kterému se zatím v novém angažmá v Auxerre příliš nedaří, je zkrátka pro národní mužstvo natolik důležitý, že se vyplatí jej povolat i v případě jeho využití až v hypotetickém čtvrtfinále. Jemaa je v sedmadvacetileti letech ikonou tuniského fotbalu, za národní mužstvo nastoupil v sedmapadesáti utkáních a připsal si úctyhodných šestadvacet gólů, což z něj dělá nejvýkonnějšího střelce národní historie. V kvalifikaci na nadcházející šampionát pak skóroval hned šestkrát a byl v tomto směru nejlepším hráčem kontinentu. Víc není potřeba dodávat.

Pravděpodobná sestava: Aymen Mathlouthi - Bilel Ifa, Karim Haggui, Aymen Abdennour, Ammar El Jemal - Mejdi Traoui, Jamel Saihi - Sami Allagui, Youssef Msakni, Zouheir Dhaouadi - Saber Khelifa

Co očekávat, na co se připravit: Když Orlové z Kartága prohráli generálku na šampionát proti nabitému Pobřeží Slonoviny (0:2), byl trenér Trabelsi hodně rozladěný. "Nehráli jsme podle našich představ," láteřil. Prý je potřeba udělat změny v záloze i útoku, celkově zlepšit herní projev a ukázat na hřišti více odhodlání. Tunisko se zkrátka výzev nebojí a i s poměrně neznámým týmem si klade jen ty nejvyšší cíle. Klasickým rozestavením Trabelsiho týmu je 4-2-3-1, ačkoliv, jak ukazuje právě sestava vyslaná proti Slonům, budou Tunisané proti nejsilnějším celkům dost možná nastupovat v opatrnějším systému 4-3-2-1. Tak jako tak se můžeme těšit na nesmírně zajímavý tým, který má dvě základní možnosti: buď vykročí do nové éry úspěšně, nebo nikoliv. Dělicí čárou bude ta, která po skončení základních skupin oddělí postupující; mým tipem je, že tato reprezentace dostáhne velkého úspěchu až na některém z příštích turnajů. Teď se ještě bude muset sklonit před Maročany a domácími.


Tip na pořadí:

1. Maroko
2. Gabon
3. Tunisko
4. Niger

Musím říct, že jsem celkem zvědavý na výsledky dnešní postupové ankety; trojice Maroko, Gabon, Tunisko se totiž jeví vzácně vyrovnaně a u všech týmů se dá rozumně argumentovat ve prospěch i neprospěch případného sukcesu. Kdo si nakonec vytáhne nejkratší sirku? Svůj tip už jsem nadhodil; je jím Tunisko. Nebo se přes všechny předpoklady vzepře nenápadný Niger a africká "sezóna šoků" bude pokračovat i na šampionátu samotném? Hodně napoví úvodní zápasy: arabské derby bude nesmírně vypjatým utkáním bez jasného favorita, a jednoduchou pozici nemá ani Gabon, jelikož případný neúspěch v zahajovacím střetnutí by se v souboji s nejslabším celkem skupiny odpustit zkrátka nedal...