Představení účastníků APN - skupina B

Africký pohár národů v Jihoafrické republice začíná už v sobotu, a je proto nejvyšší čas představit si jednotlivé účastníky. Stejně jako loni jsme pro vás připravili podrobná preview jednotlivých skupin; v "béčku" se o postup vedle favorita z Ghany poperou ještě černý kůň DR Kongo, loni bronzové Mali a outsider z Nigeru.


GHANA (James Kwesi Appiah)

Po loňském neúspěchu, kdy Ghana přes slibný začátek nakonec dosáhla pouze na bramborovou medaili, dozrál v táboře kontinentální velmoci čas na razantní změnu. Černé hvězdy sáhly (v duchu celoafrického trendu) po dlouhých deseti letech po domácím trenérovi, a pokud se Jamesi Appiahovi podaří po třetím, druhém a čtvrtém místu konečně zvítězit, bude to symbolické vyústění situace. U všech čtyř dosavadních titulu totiž stál u kormidla právě ghanský lodivod.

Přednosti: Ghana má pod Appiahem výbornou formu; od prohry 0:1 na zambijské půdě (kvalifikace na mistrovství světa v červenci 2014) nepoznala přemožitele už šestkrát v řadě, přičemž posledních pět utkání skončilo vítězstvím. Vytýkal někdo (právem) Černým hvězdám slabou produktivitu? V lednových generálkách rozstřílely silný dvojblok Egypt - Tunisko celkovým skóre 7:2. Sedmadvacetiletý kapitán a elitní kanonýr Asamoah Gyan nechal zapomenout na rozporuplné výkony a pře z poslední doby a v dresu Al-Ainu se rozstřílel k parádním číslům, což Appiahovi zřejmě ulehčilo práci s "odstraňováním" další ikony let nedávno minulých; současný ghanský výběr totiž podle hesla "mládí vpřed" razí agresivní, dominantní fotbal plný hladových talentů, které dohromady pojí silná osa kolem zkušeného stopera Vorsaha, záložníka Annana a právě Gyana. Střed hřiště vypadá v pojetí Hvězd skutečně výborně; silnou a vyváženou stoperskou dvojici zde doplňuje vedle "čističe" Annana ještě mimořádně talentovaný Agyemang-Badu, verzatilní mladík z Udine se skvělým citem pro míč. Asamoah po přestupu do Juventusu naplňuje pověst jednoho z nejlepších afrických legionářů, v Atsuovi s Mubarakem má Appiah k dispozici dvě mimořádně slibná, agilní křídla, kterým je dohromady všehovšudy pouze 42 let, a mohli bychom pokračovat..

Slabiny: ..vlastně nemohli. Ghanské mládí sice slibuje skvělé zítřky, ale stále zde existuje několik problémů, které není radno opomíjet; v první řadě je to gólman Kwarasey, který je sice stále ještě mladý a zcela nevytvarovaný, ale nezdá se, že by ve své liknavosti a nespolehlivosti dělal nějaký progres (smutná zpráva pro Daniela Adjeiho, druhdy jasného kandidáta na post reprezentační jedničky, před nějž se v týmové hierarchii prohnal už i Fatau Dauda). Černé hvězdy navíc mají oproti soupeřům velkou nevýhodu v obsazení krajů obrany; John Paintsil už nějakou dobu stagnuje a Harrison Afful se na špičkovou úroveň nikdy ani nedostal. Radikální řez napříč sestavou navíc logicky vyvolává otázky ohledně vyváženosti a zkušenosti týmu: hned 10 hráčů se podívá na první velkou mezinárodní akci, což je ve všech ohledech zkrátka hodně. A pak je tu samozřejmě ještě jeden velký problém - poté, co Appiah odmítl nominovat mladého Jordana Ayewa, zmeškal jeho starší a slavnější bratr André tréninkový kemp a byl vyloučen z kádru. Jestli mají tyto dva fakty vzájemnou souvislost, zůstává otázkou, nicméně bez své dost možná největší hvězdy je Ghana zkrátka slabší - jistě, pokud by docházelo k neshodám v týmu, je toto rozhodnutí z hlediska atmosféry ideální, ale z hlediska čisté kvality na hřišti je zkrátka Ayew (či, potažmo, oba Ayewové) stále stěží nahraditelnou silou.

Nejzajímavější hráč: John Boye (Stade Rennais)
Pokud jste sledovali loňský Pohár národů v Gabonu a Rovníkové Guineji, zalovte na okamžik v paměti - s výjimkou famózního Stophiry Sunzua na něm nehrál lepší stoper než právě Boye. Pětadvacetiletý legionář z Rennes je středobodem ghanském obrany a společně s Isaacem Vorsahem vytváří jednu z nejkonzistentnějších stoperských dvojic na šampionátu. Zatímco čistě kvalitativně a potenciálem na něj lze nahlížet jako na nástupce slovutného kapitána Johna Mensaha, z hlediska herního profilu tomu tak úplně není - Boye je agilnější, mrštnější a také náchylnější k faulům, což se zatím ukazuje jako jeho největší (a zřejmě i jediná) nevýhoda. Pokud však jde o to, zastavit útočícího soupeře, mohou mu jeho kolegové i konkurenti jen závidět.

Tip na sestavu: Adam Kwarasey - John Paintsil, Isaac Vorsah, John Boye, Harrison Afful - Anthony Annan, Emmanuel Agyemang-Badu, Kwadwo Asamoah - Christian Atsu, Asamoah Gyan, Wakaso Mubarak

Co očekávat, na co se připravit: Klíčovou otázkou, na které závisí ghanský herní projev, je umístění Kwadwo Asamoaha. Bývalý skvělý defenzivní štít z Udine se po přesunu do Juventusu ideálně adaptoval na levého beka či křídlo v systému 3-5-2, což dává Appiahovi vítanou variabilitu v rozestavení: buď svého nejlepšího záložníka využije uprostřed (potom by Ghana hrála klasické 4-3-3), nebo jej zasune na bolavý levý kraj obrany, což by vyústilo ve 4-2-3-1. V takovém případě by se rychlonohý křídelník Christian Atsu zřejmě přesunul na pozici ofenzivního záložníka a jeho pozici napravo by zaujmul Albert Adomah z Bristolu. Obě varianty vypadají na papíře slibně a bude zajímavé sledovat, pro kterou se kouč nakonec rozhodne; na levém křídle by měl každopádně nastoupit Wakaso Mubarak, který se ve svém nízkém věku už stačil etablovat jako výtečný exekutor standardních situací. Appiah se navíc může opřít o víc než solidně obsazený útok - pokud by snad Gyan nepotvrdil vzestupnou formu (či narazil na fakt, že obrany na Poháru národů jsou na jiné úrovni než ty v Emirátech), přijde čas pro mladíčka Boakyeho z Juventusu či nejlepšího střelce africké Ligy mistrů Clotteyho. S šancemi Černých hvězd to vypadá velmi dobře - kromě impozantní formy ukázaly i mentální sílu, když otočily zápas s Tuniskem z 0:2 na 4:2 během pouhých 24 minut - a mým tipem je, že k postupu z prvního místa přidají konečné medailové umístění. Pokud se ukáže, že talent a nadšení mohou převážit nad sehraností a zkušeností, může z toho být i zlato - to se však na podobných turnajích často nestává.


MALI (Patrice Carteron)

V Gabonu a Rovníkové Guinei získali Malijci bronzové medaile a postarali se tak o jedno z nejpříjemnějších překvapení šampionátu; po letech strádání v roli klasického subsaharského týmu, který není schopný přetavit slibnou hráčskou kvalitu v koherentní celek, se tým pod rukou zkušeného Alaina Giresseho konečně stmelil a veden ve skvělé formě hrajícím Seydou Keitou porazil v "zápase útěchy" silnou Ghanu. Nového kouče Patrice Carterona tak čeká nevděčný úkol - dokázat totéž v situaci, v níž už nemůže spoléhat na prvek překvapení..

Přednosti: Bývalý lodivod Dijonu se ve Francii zapsal jako mimořádně flexibilní stratég, který dokáže pružně reagovat na přednosti soupeře či vývoj zápasu, nebojí se experimentovat a dokáže svého soka jednoduše přechytračit. V Keitovi má navíc k dispozici obrovskou výhodu, jelikož dvaatřicetiletý středopolař nejenže nezapomněl na své barcelonské návyky, ale navíc je dokázal přenést i do upracované a fyzické hry národního týmu - osvobozen od defenzivních povinností diriguje hru z volné pozice za útočníky, odkud se dle libosti stahuje hlouběji do středu zálohy, neúnavně rozděluje míče a udržuje ofenzivu Orlů v permanentním chodu. Spojení Carterona s omlazeným celkem může docela dobře fungovat - koneckonců nový kouč už ukázal, že se v konfrontaci se soupeřem spoléhajícím na devastující křídelní hru nebojí vyměnit zažité "diamantové" rozestavení za vhodnější 4-5-1 (a to s úspěchem). Neprostupně vyhlížející střed zálohy může Orlům závidět většina soupeřů, a v Maïgovi s Diabatém mají dobře sehrané, zabijácké útočné duo..

Slabiny: ..které se však ve svých klubech potýká s horší formou. Malijci navíc sice díky Keitovi přinesli do svého fotbalu vítanou kreativitu, jenže tím se na něm zároveň stali příliš závislými - kouč Barcelony Tito Vilanova mu sice dovolil, aby před šampionátem trénoval se svým bývalým týmem (čínská liga skončila dříve), ale postupující věk, nízké herní vytížení a koneckonců i kvalita klubové soutěže vyvolávají znepokojující otázky po jeho formě, bez níž se hra týmu zbortí jako domeček z karet. Carteron navíc pokračuje v restrukturalizaci týmu, a zatímco Momo Fofana nebo Bakaye Traoré zřejmě příliš chybět nebudou, trio Drissa Diakité - Kanté - Berthé představuje hned tři čtvrtiny Giresseho obrany, z níž tak v základu zůstal pouze levý bek Tamboura (a to už je citelný zásah). Pokud se radikálně nezlepšil Soumbeyla Diakité, mají Malijci pokračující problém mezi třeti tyčemi, a nepříjemným faktorem budou určitě i vysoká očekávání, vyvolaná loňským okouzlením. A ještě jedna věc: fotbalu se to sice přímo netýká, ale alarmující politická situace na severu země, kde rebelující Tuaregové vyhlásili pod vládou islamistického fundamentalismu vlastní stát Azawad, celkové atmosféře v zemi na klidu rozhodně nepřidává. To může mít na hráče pozitivní i negativní efekt; těžko si však představit, že nebude vůbec žádný.

Nejzajímavější hráč: Modibo Maïga (West Ham United)
Bývalá hvězda Sochaux stojí před velkou výzvou. Vysněný přesun do Premier League Maïgovi zatím vůbec nevychází, v londýnském klubu se trápí a na šampionátu bude mít jedinečnou šanci znovu oprášit svůj starý kredit. Zde je jeho pozice v základní sestavě pevná, a pokud mají Malijci zopakovat loňský úspěch, budou od svého elitního forvarda potřebovat odpovídající výkony - a Maïga, kterému se v reprezentačním dresu na rozdíl od toho klubového daří dlouhodobě, může být jejich velkou zbraní. Silný, ve vzduchu kralující útočník je známý tím, že ze sebe pod tlakem dokáže vydat vše; je na čase tuto pověst potvrdit.

Tip na sestavu: Soumbeyla Diakité - Idrissa Coulibaly, Adama Coulibaly, Mahamadou Ndiaye, Adama Tamboura - Mohamed Sissoko - Kalilou Traoré, Mahamane Traoré - Seydou Keita - Modibo Maïga, Cheick Diabaté

Co očekávat, na co se připravit: Carteron má několik možností zejména v záložní řadě; výchozím rozestavením bude diamant, na jehož hrotu má místo předplacené Keita, otázkou však zůstávají zbylé tři pozice (zejména vzhledem k návratu Momo Sissoka, který může na pozici defenzivního štítu alternovat se Sambou Sowem, jehož dělová rána z dálky poskytuje silnou zbraň; na šanci bude čekat i horkokrevný Sambou Yatabaré). O pozici pravého beka se poperou Idrissa Coulibaly s Fousseini Diawarou, a v případě přechodu ke křídelní hře může velmi důležitou roli sehrát zkušený Sigamary Diarra, jediné klasické křídlo v kádru. Lze očekávat, že Orli budou opět spoléhat na vysoké procento držení míče, vedení útoků středem pole a explozivní spolupráci levého beka Adama Tamboury s dvojicí "věží" v útoku (jak krásně ukázal kvalifikační dvojzápas proti Botswaně). Právě útočné duo je vedle středu zálohy díky Samassovi s Cheickem Diarrou nejlépe krytou pozicí - adekvátních náhrad se nedostává zejména v obraně, proto bude důležité, aby si základní čtveřice udržela zdraví a formu. Odhadovat aktuální herní pohodu Mali je velmi těžké, neboť Orli nehráli vůbec žádné přípravné zápasy - i proto jsou na startu šampionátu velkou neznámou. Podle všech předpokladů budou bojovat s Kongem o druhé postupové místo, které je rozhodně v jejich silách; budou tak rozhodovat předem neodhadnutelné detaily.


NIGER (Gernot Rohr)

Rok se s rokem sešel a nigerské Gazely se opět probojovaly na kontinentální šampionát, druhý v řadě i v národní historii. Nový kouč Gernot Rohr to měl v porovnání se svým předchůdcem Haruna Doula Gabdém o dost jednodušší, neboť Nigeru stačilo vyřadit v dvojutkání Guineu; teď před jeho svěřenci leží další složitý úkol. Historicky první branky se jim podařilo dosáhnout už loni v Gabonu, letos se tak budou snažit o premiérový bod - a ideálně rovnou vítězství.

Přednosti: Niger patřil už loni k nejslabším týmům šampionátu, a ani letos se na této prognóze nic nemění. Hledání faktorů, v nichž by Gazely mohly mít oproti svým soupeřům výhodu, je vskutku mravenčí práce; začít můžeme třeba u osoby Gernota Rohra, který je na africké poměry dostatečně zkušeným a schopným koučem. I on se však jen stěží dostane za hranice taktiky "vše na Maazoua", což je také nejkřiklavější nigerská přednost - přestože stále ještě mladý forvard svoji pověst velkého talentu v Evropě nenaplnil, v tuniském exilu (a zejména v národních barvách) se mu poměrně daří. Vzpomeňte na jeho loňské vystoupení - i přes nulu na kontě vstřelených branek působil svojí odzbrojující silou a především úžasným zrychlením problémy prakticky každému obránci. To střízlivé pozorovatele víceméně nepřekvapilo, což už se však nedá říct o výkonech gólmana Kassalyho Daoudy - legionář z kamerunské ligy se coby naprosto neznámý hráč zařadil mezi nejlepší brankáře turnaje, a spoléhat na jeho zákroky budou Gazely i letos. Předvést by se mohla i agilní křídla Talatou - Issoufou nebo dobrou střelou vynikající defenzivní univerzál Koffi Dan Kowa. A poslední výsledky? Fanoušci mohou být optimističtí - po výprasku od Maroka dokázali v přípravě přehrát Togo (3:1) a remizovat s Burkinou (0:0).

Slabiny: Největší síla nigerského výběru však leží v domácích zápasech - koneckonců právě v nich se zrodily oba historické postupy - a je tedy jasné, proč je tento faktor na mezinárodní půdě nutno považovat za slabinu. Mimo Niamey zůstává Niger zkrátka stále tímtéž podprůměrným africkým celkem. Konkretizovat hlavní slabiny Rohrova týmu vlastně nemá ani příliš smysl; jeho hráči jsou zkrátka kvalitativně níže než drtivá většina soupeřů (a pro skupinu B to platí stoprocentně). Do finální třiadvacítky se vešli pouze dva borci hrající v Evropě, zato hned tři hráči jsou momentálně bez angažmá; Niger nemá úplně špatnou obranu, ale nefunkční záloha odsuzuje Rohra k monotónnímu "dejte míč Maazouovi". Což, jak jistě uznáte, není zrovna složité eliminovat.

Nejzajímavější hráč: Kassaly Daouda (Chippa United)
Maazou bude mít za úkol zázračně utahat obrany soupeře a ještě svými góly protlačit Niger k největšímu úspěchu historie - a bude k tomu potřebovat pomoc právě od Kassalyho. Pokud tento osmadvacetiletý gólman, který loni přestoupil do jihoafrického Chippa United, nenaváže na své loňské výkony a selže, ztratí outsider veškerou naději. Fotbalový svět napjatě čeká na potvrzení, že to nebyla náhoda..

Tip na sestavu: Kassaly Daouda - Kader Amadou, Mohamed Chikoto, Ismael Alassane, Mohamed Soumaila - Boubacar Talatou, Idrissa Laouali, Koffi Dan Kowa, Boubacar Issoufou - Moussa Maazou, Alhassane Issoufou

Co očekávat, na co se připravit: Asi největším otazníkem ohledně nigerské sestavy je její primární rozestavení; loni se kouč Gabdé držel klasického 4-4-2, letos jeho nástupce Rohr koketoval s pěticí obránců (tedy 5-3-2 či 3-5-2). Zdá se, že klíčovou roli může sehrát postavení Koffi Dan Kowy; mladý tuniský legionář je sice původní profesí střední obránce, ale může nastoupit i v záloze. Při absencích loňského základního kamene Lanciny se můžeme dočkat i startu nigerijského rodáka Luckyho Jamese; v útoku zase další možnosti poskytují Kamilou Daouda a William Ngounou (mimochodem střelec jediného gólu na minulém šampionátu). Fanoušci by asi neměli očekávat nějaké převratné změny; základní sestava se (na rozdíl od lavičky náhradníků) prakticky neobměnila, a všechny tři zbylé týmy ve skupině vypadají nad síly Gazel. Bojovný, fyzický fotbal založený na tuhé defenzivě a brejcích, které hrozí zejména tryskovým zrychlením největší útočné hvězdy - takhle vypadal Niger loni, a s největší pravděpodobností tomu tak bude i letos. Tato taktika nemusí být nutně neúspěšná - koneckonců tento tým se stále zlepšuje - zatím to však na víc než pouhý postup na finálový turnaj stačit nebude.


DEMOKRATICKÁ REPUBLIKA KONGO (Claude Le Roy)

Úspěchy kontinentálního klubového giganta TP Mazembe vrhají na Le Royův výběr pozitivní světlo, a přestože jde o první finálovou účast Konga po šesti letech (dokonce pod stejným trenérem), jsou Leopardi v prognózách tipováni hodně vysoko. Žádný jiný tým nesedí do klasické škatulky černého koně šampionátu více než právě oni.

Přednosti: Kongo vypadá na papíře mimořádně dobře. Vzhledem k tomu, jak důležitou roli v aktuálním rozvoji tamního fotbalu sehrálo Mazembe, možná překvapení, že jeho dres obléká pouze pětice nominovaných; čtyři z nich však budou v základní jedenáctce, a právě jejich souhra je obrovskou zbraní. Levý bek Kilitcho Kasusula a před ním nastupující křídelník Déo Kanda možná patří čistě kvalitativně k tomu průměrnějšímu v sestavě, ale ví o sobě i poslepu, a ve spojení s kreativním mozkem Mputuem představují velké nebezpečí pro soupeře. Úplně "mimo" v tomto ohledu navíc není ani druhý křídelník Dioko Kaluyituka, který do svého současného angažmá v Arábii namířil právě z Mazembe. (Posledním zmiňovaným je excentrický, už šestatřicetiletý gólman Muteba Kidiaba - pozorně si všímejte jeho tygřích zákroků i toho, jak slaví vstřelený gól.) Nebezpečnou ofenzivu Leopardů doplňuje hrotový útočník Dieumerci Mbokani, který v Belgii potvrzuje, že jeho skutečným problémem v lepších ligách byl spíše nedostatek disciplíny a adaptability než kvality - jeho 22 podzimních gólů překonal v Evropě pouze Lionel Messi, a to už je vyloženě parádní vizitka. Hlavičkářský mistr Mongongu je víc než schopným šéfem obrany, ve středu zálohy dělníka Makiadiho ideálně doplňuje na velkém prostoru operující Mulumbu, kouč Le Roy má renomé vyhlášeného taktika a odborníka na africký fotbal - a co víc, prakticky všichni hráči jsou v ideálním fotbalovém věku a většinou i v perfektní formě..

Slabiny: ..často jim však chybí zkušenosti. Problémem Mazembe - a zástupně i konžského fotbalu jako takového - je jeho přílišná fixace na subsaharský region; pozice lokálního giganta (a to jak po herní, tak po finanční stránce) je vyvážena nedostatkem konfrontací s "vnějším světem". Konžané navíc sehráli jediné přípravné utkání proti Burkině Faso (které prohráli 0:1), a to se může ukázat jako problém, zvlášť v konfrontaci s mnohem "otevřenějšími" týmy Ghany a Mali. Dále je tu několik otazníků ohledně sestavy - že za Kidiabu řídí celou obranu Mongongu bude asi spíše kuriozitou než reálným průšvihem, nicméně disciplinární problémy, které vyřadily z nominace stopera Joëla Kimuakiho, mohou zasít do obranných řad nevítaný chaos (jeho místo zaujme zřejmě Larrys Mabiala, možná dostane šanci Gabriel Zakuani). Kongo je se svým 4-2-3-1 vyslancem vyloženě ofenzivního fotbalu, a pokud se Mongongu z nějakého důvodu mine s ideální formou, budou Leopardi vzadu hodně zranitelní - zvlášť když oba beci raději útočí než brání. Nakonec se jako největší nevýhoda může paradoxně ukázat přehnané očekávání - Konžané jsou sice mnohem silnějším týmem než loni Botswana, ale pozornost, která je na ně před šampionátem soustředěna, vychází z podobné situace. Stále totiž platí, že tento tým je sice dobře složený a talentovaný, ale reálně neotestovaný.

Nejzajímavější hráč: Trésor Mputu (TP Mazembe)
Opora Mazembe se v roce 2012 vrátila zpět do světla reflektorů v tom nejlepším světle. Po tvrdém disciplinárním trestu, který si vysloužil rok předtím za inzultaci rozhodčího, reprezentační kapitán ukázal, že jeho schopnosti dlouhou absencí nijak neutrpěly; z pozice ofenzivního záložníka, stojícího ve středu konžské útočné vozby, i nadále střílí spousty branek, rozděluje míče s lehkostí a suverenitou zkušeného mazáka, a jeho vliv na hru týmu nelze definovat jinak než jako zcela zásadní. V sedmadvaceti letech Mputu stále čeká na "objevení" mimo hranice rodné země - v Mazembe hraje od samých počátků profesionální kariéry. Tak že by letos?

Tip na sestavu: Muteba Kidiaba - Issama Mpeko, Cédric Mongongu, Larrys Mabiala, Kilitcho Kasusula - Youssouf Mulumbu, Cédric Makiadi - Dioko Kaluyituka, Trésor Mputu, Déo Kanda - Dieumerci Mbokani

Co očekávat, na co se připravit: Kongo jen těžko překvapí změnou stylu hry, rozestavením či složením základní sestavy. Le Roy ordinuje svým svěřencům rychlý, atletický fotbal, který využívá ty nejlepší atributy klasických subsaharských týmů; zleva bude hrozit sehraná spojka Kasusula - Kanda, zprava zase dobrou střelou disponující a více do útoku se tlačící Kaluyituka, střed obstará osa Mulumbu - Mputu - Mbokani, obranu má pod palcem Mongongu. To jsou jistoty týmu, který má potenciál dojít hodně daleko. Klíčová může být forma hráčů na obou koncích hřiště - pokud Kidiaba doplatí na svoji nejistotu (přece jen je to spíše "čárový" gólman) a Mbokani na několikrát ověřenou neschopnost podávat optimální výkony pod tlakem očekávání, bude konečnou už základní skupina. Já Leopardům nicméně věřím - jejich tým vypadá opravdu dobře.


Tipy na pořadí:

Dominik Zezula:
1. Ghana
2. Demokratická republika Kongo
3. Mali
4. Niger

Tomáš Daníček:
1. Ghana
2. Mali
3. Demokratická republika Kongo
4. Niger

Oba redaktoři se shodli na tom, že Ghana nepřipustí překvapení a skupinu vyhraje; černého Petra by si pak měl vytáhnout nejslabší účastník, tedy Niger. Vypadá to, že o druhé místo se strhne velký boj - jak Mali, tak Kongo mají k dispozici silné týmy, které by měly pořádně zamíchat postupovými kartami. Bude nakonec úspěšnějším vůdcem Seydou Keita či Trésor Mputu? Nebo dojde k velkému šoku a místo na slunci si uzme podceňovaný Niger? A dokáže silný, ale nezkušený ghanský tým naplnit velká očekávání?