Představení účastníků APN - skupina B

Ještě před samotným vypuknutím Afrického poháru národů vám Eurofotbal přináší analýzy jednotlivých skupin, týmů a tipy na umístění. Jako druhá přichází na řadu skupina B, v níž je jasným favoritem Pobřeží Slonoviny, hlavní kandidát zlaté medaile; společnost mu dělají vyrovnané celky Angoly a Burkiny Faso a neznámý, ale kousavý tým Súdánu.


ANGOLA (Lito Vidigal)

Nenápadný, ale dlouhodobě velmi silný tým, který se v žádném případě nevyplatí podcenit. Taková pověst doprovází Černé antilopy z Angoly posledních 10 let a před nadcházejícím šampionátem tomu není jinak. Bývalá portugalská kolonie pookřála od nástupu trenéra Lito Vidigala (který vystřídal neúspěšného Renarda), přesprintovala v kvalifikaci Ugandu a míří na svůj šestý kontinentální turnaj v historii s cílem minimálně vylepšit dosavadní nejlepší umístění, kterým je postup do čtvrtfinále.

Přednosti: Angolští hráči mají portugalsky znějící jména a jejich fotbal tomu v mnohém odpovídá: je technický, energický a dynamický, Angolané umí být důrazní a nepříjemní a v práci s míčem patří rozhodně mezi ty lepší africké týmy. Jejich kádr skrývá celou řadu zajímavých fotbalistů, mezi nimiž kromě kapitána a dělníka středu pole André Macangy vyniká zejména útočná čtveřice - Antilopy deptají své soupeře průniky Gilberta, energického levého křídla nastupujícího za belgické Lierse, kterého z druhé strany doplňuje Djalma Campos z Porta. Na hrotu potom představuje permanentní hrozbu elitní útočník Manucho, kterého může doplnit Mateus, oblékající dres portugalského Nacionalu, velezkušený Gilbertův spoluhráč Flávio nebo vyslanec domácí soutěže Love; to všechno jsou fotbalisti, o jejichž schopnostech se v Africe dobře ví. Angola navíc ve čtyřech přátelských zápasech od skončení kvalifikace nepoznala přemožitele, přičemž porazila i černé koně ze Zambie, a k výhodám je nutno připočíst i fakt, že všechny své skupinové zápasy odehrají Antilopy v Malabu a nemusí se tak stěhovat na kontinent.

Slabiny: Kdo pamatuje minulý Pohár národů, určitě si vzpomene na utkání, v němž ambiciózní tým ve své základní skupině vedl nad Mali ještě 12 minut před koncem impozantním poměrem 4:0, aby nakonec absolutně nezvládl závěr zápasu a nechal si od soupeře vstřelit 4 góly. To je zhruba v kostce největší slabina Angoly - jakási herní prchlivost, labilita a nevypočitatelnost. Přestože většinu zápasů Vidigalův tým dobře brání, nebezpečně útočí a působí dostatečně konzistentně, prakticky nikdy se u něj nedá vyloučit nějaký náhlý zkrat, který může zvrátit i naprosto jasně se vyvíjející zápas. Mentalita Angolanů je nestabilní - dokud se jim daří, mohou vypadat k neporažení, ale potom přijde série chyb a jejich hra se sesype. To je jeden z klasických atributů tamního fotbalu a také jedna z jeho největších překážek v cestě za skutečným úspěchem. Otazník se také vznáší nad brankářskou jedničkou Carlosem, který je momentálně bez angažmá a jeho připravenost a forma je tak otázkou; v neposlední řadě je pak třeba zmínit, že od odchodu legendárního Fabrice Akwá chybí týmu podobně výrazný lídr, který by v případě nepříznivě se vyvíjejících okolností vzal otěže zápasu na svá bedra.

Největší hvězda: Manucho (Real Valladolid)
Autor čtyř kvalifikačních gólů, vlastním jménem Mateus Goncalves, je klíčovým útočníkem národního mužstva. Přestože se mu v jeho evropských angažmá nedaří podle představ a slušnou část kariéry strávil po hostováních (naposledy v Turecku), stále je jediným hráčem země, který to dotáhl - byť jen na jediný zápas - do slovutného Manchesteru United; v národním dresu se pak osmadvacetiletý forvard mění na obávaného zabijáka s průměrem zhruba jednoho vstřeleného gólu na dva zápasy. Je esenciální součástí angolského útočného čtyřlístku, který je její největší zbraní, a jeho dobrá herní a střelecká forma bude pro osud Antilop na šampionátu stěžejní.

Pravděpodobná sestava: Carlos - Mingo Bilé, Kali, Dani Massunguna, Dédé - Djalma, André Macanga, Miguel, Gilberto - Mateus, Manucho

Co očekávat, na co se připravit: Okolnosti pro Angolu vypadají příznivě, a celý tým proto srší sebevědomím. "Porazili jsme Pobřeží Slonoviny v přátelském zápase, proč bychom to nedokázali i teď?," ptá se kapitán Macanga; takové tvrzení je sice odvážné, ale ne nemožné, uvážíme-li, co dokáže angolský útok a že tři čtvrtiny defenzivní linie tvoří hráči domácího celku Primeiro de Agosto, kteří jsou tak logicky velice dobře sehraní. Osobně vidím Antilopy na postupové pozici, což vkládá Černého Petra do rukou dalšího ambiciózního celku, Burkiny Faso; s nevyzpytatelností, jakou je u Vidigalova týmu třeba počítat, se však nakonec může stát prakticky cokoliv. Třeba i to, že sebevědomý celek nakonec předvede jedno z nejnezáživnějších vystoupení na turnaji.


BURKINA FASO (Paulo Duarte)

Hřebci, jak se fotbalistům Burkiny Faso přezdívá, jsou pro fanoušky afrického fotbalu lehkou neznámou. Disponují kvalitními fotbalisty, ale z jejich projevu se toho příliš vyčíst nedá. Kvalifikaci, která většinou o možnostech týmu mnohé napoví, měli ulehčenou odhlášením Mauretánie, a dvojzápasy s týmy Namibie a Gambie neukázaly nic víc než fakt, že Duarteho tým nemá problémy porážet výrazně slabší soupeře - takoví ale v Rovníkové Guineji nebudou.

Přednosti: Kostra týmu tvořená stoperskou dvojicí Koné - Tall, defenzivním záložníkem Kaborém a jeho ofenzivním kolegou Traorém, křídlem Pitroipou a sniperem Daganem je na africké poměry velice dobrá. Burkina se může pochlubit několika elitními legionáři z francouzské ligy, kolem nichž trenér Duarte vystavěl tým krajánků ze všech koutů Černého i Starého kontinentu (nechybí třeba ani zástupce maltské nebo gabonské soutěže). Velice pozitivní je fakt, že Burkina má k dispozici tým tvořený papírově ideálním mixem zkušeností (Dagano, Tall), hráčů v nejlepším věku a také mladíků, z nichž dva, junior z Chelsea Bertrand Traoré a brankář Saint-Étienne Germain Sanou, jsou ještě v dorosteneckém věku. Předností Hřebců je i jejich velice dobrá adaptabilita na cizí prostředí; Burkina Faso platí dlouhodobě za jeden z nejnebezpečnějších týmů na venkovních hřištích.

Slabiny: Hřebcům se na kontinentální šampionáty sice daří postupovat pravidelně, ale jen zřídkakdy přejdou přes skupinovou fázi. Jejich poslední vystoupení je zastihlo v roli černých koňů, kterou však prakticky neměli možnost naplnit vzhledem k nalosování do skupiny s favority z Ghany a Pobřeží Slonoviny. Pasivní a nezajímavé vystoupení Burkiny brzy upadlo v zapomnění a na startu dalšího šampionátu tu máme lehké déjà-vu - opět kvalitní a ambiciózní tým, opět v roli možného překvapení turnaje a opět ve skupině s Drogbou a spol. Z dlouhodobého hlediska to vypadá, že Burkina, podobně jako Mali, má výrazný problém naplňovat očekávání a předvádět na vrcholových akcích výkony adekvátní vlastním možnostem. Tým má navíc odehráno málo zápasů a v zádech rozpačitou sérii čtyř remíz, které sice přišly proti kvalitativně podobným soupeřům, ale to jen potvrzuje problém Burkiňanů vyhrávat se silnějšími celky. Nejisté výsledky a nedostatek přípravných utkání má za následek propad týmu v žebříčku FIFA: z 37. místa, které coby nejlepší výsledek v historii zdobilo Duarteho squadru loni v červnu (čili těsně poté, co postoupili na šampionát), je rázem až 62.

Největší hvězda: Alain Traoré (AJ Auxerre)
Kdyby se šampionát konal na začátku podzimní sezony, byla by Burkina v čele s Traorém pravděpodobně žhavým kandidátem na medaile. Univerzál z Auxerre, který se nejlépe cítí coby volný záložník pod hroty, ale dokáže hrát i na staženější pozici, případně z levé strany v záloze nebo na křídle, měl v té době ohromující formu; málokterý hráč zahájil letošní ročník Ligue 1 impozantnějším způsobem. Traorého forma za poslední dva měsíce sice trochu opadla, ale nadále platí, že akcie Hřebců stojí a padají právě s příspěvkem autora kvalifikačního hattricku do namibijské sítě, společně s těmi od "francouzského" kolegy Pitroipy a nejlepšího střelce reprezentační historie, Dagana. Traoré má na záložníka obdivuhodnou střelu a v pouhých třiadvaceti letech ho čeká turnaj, jehož úspěšné zvládnutí by mu mělo pomoci k rozpoutání zájmu ze strany velkoklubů.

Pravděpodobná sestava: Daouda Diakité - Paul Keba Koulibaly, Bakary Koné, Mamadou Tall, Ibrahim Gnanou - Mahamadou Kéré, Charles Kaboré, Alain Traoré - Jonathan Pitroipa, Moumoni Dagano, Aristide Bancé

Co očekávat, na co se připravit: Burkina Faso je vzhledem k pravidelně skvělým kvalifikačním výsledkům a silnému kádru tipována hodně vysoko, ovšem obezřetnost je na místě. Hřebci vyběhnou na hřiště pravděpodobně s dost variabilním rozestavením, které se může měnit od 4-3-3 po 4-4-2 (v závislosti na poloze Traorého na hřišti), brejkovou taktikou a snahou neudělat vážnější chybu. A můj tip je, že jejich představení se od toho na minulém šampionátu příliš lišit nebude; pokud Duarteho celek přetne stigma velkého očekávání, podá optimální výkon a porazí Angolu, postoupí. Osobně si ale troufnu na hodně odvážnou prognózu a umístím jedenáctku v bílých dresech až za bojovníky ze Súdánu.


POBŘEŽÍ SLONOVINY (Francois Zahoui)

Pokud Arséne Wenger nazve nějakou reprezentaci "neuvěřitelným týmem" a "horkými favority," něco na tom zřejmě bude. A pravdou je, že zpochybňovat pozici Slonů coby papírově nejsilnějšího týmu šampionátu by bylo minimálně odvážné. Od prvního (a posledního) afrického titulu reprezentace v oranžových dresech uplynulo už rovných 20 let a současný výběr má před sebou jasný cíl - oslavit toto jubileum zlatou medailí.

Přednosti: Nejlepší kádr ze všech - to je obrovská výhoda, která dělá ze Slonů favority celého šampionátu. Prakticky každou pozici na hřišti mají špičkově obsazenou, ať už na mezinárodní poměry, nebo "jen" na ty africké (což je příklad třeba zkušeného, ale přece jen ne elitního brankáře Barryho). Oproti většině konkurentů se Zahouiho tým navíc může pochlubit silnou a funkční zálohou, ve které by měl nastoupit brousek Cheick Tioté z Newcastlu, rekordman v počtu startů za národní tým Didier Zokora a hvězda manchesterského City Yaya Touré. Existuje celá řada možností, jak poskládat základní sestavu, což dává mužstvu dostatečnou flexibilitu; v útoku to například vypadá, že jen na lavičce začnou Seydou Doumbia i Wilfried Bony. Za poslední rok sehrál západoafrický celek devět utkání, přičemž osmkrát zvítězil a jen jednou remizoval; v kvalifikaci neztratil ani bod a dosáhl průměru nad 3 vstřelené branky na zápas. Vše zkrátka směřuje k tomu, že ideálně namotivovaní, dostatečně pokorní a soustředení Sloni jsou prakticky k neporažení. Jenže...

Slabiny: S velkými očekáváními přichází také velká zodpovědnost, a to je fakt, se kterým mívá tým na velkých akcích pravidelně problémy. "Máme velký problém s tím, že nerespektujeme své soupeře," žehrá trenér Zahoui a pojmenovává tak zřejmě jediný (ale zato nesmírně důležitý) aspekt, který může jeho mužstvo srazit na kolena (a také sráží, jako před dvěma lety ve čtvrtfinále s Alžírskem). Zahouiho osoba je koneckonců dalším otazníkem; angažmá kouče, který nemá zkušenosti s mezinárodním fotbalem, se může v důsledku ukázat jako velký risk, nicméně na druhou stranu vyniká devětačtyřicetiletý stratég, na rozdíl od svých evropských předchůdců, dokonalou znalostí místních poměrů, což je zároveň nezanedbatelnou výhodou. Extrémní tlak na favorizovanou reprezentaci navíc podpírá fakt, že většině klíčových hráčů je již kolem třiceti let a mají tak jednu z posledních šancí dosáhnout na velké vítězství, které této výjimečné generaci stále schází. Zmínit zde můžeme i možné problémy s disciplínou, zejména v záložní řadě: Tioté s Tourém už několikrát ukázali, že se na hřišti dokážou "odvázat" i v negativním slova smyslu.

Největší hvězda: Didier Drogba (Chelsea)
77 zápasů, 51 gólů. To je reprezentační bilance Didiera Drogby, útočníka, kapitána, nejlepšího střelce a legendy Pobřeží Slonoviny, pravděpodobně nejlepšího hráče, který kdy tento dres oblékal. Je třeba něco dodávat? Přestože jeho pozice v anglické Chelsea není poslední dobou právě ideální a objevují se spekulace o jeho návratu do Francie, třiatřicetiletý kanonýr je v oranžovém trikotu Slonů stále nepostradatelný. Kouč Zahoui má sice velkou útočnou sílu i na lavičce a byl by schopen postavit favorizovaný tým i bez své největší hvězdy, nicméně je-li Drogba na hřišti, obrany soupeře se automaticky třesou strachem. Jeho role zkrátka zůstává i přes pokročilý věk neotřesitelná.

Pravděpodobná sestava: Boubacar Barry - Emmanuel Eboué, Sol Bamba, Kolo Touré, Siaka Tiéné - Cheick Tioté, Didier Zokora, Yaya Touré - Gervinho, Didier Drogba, Salomon Kalou

Co očekávat, na co se připravit: Na to, že Pobřeží Slonoviny svoji skupinu vyhraje. Jestli nakonec dokráčí až k vysněným zlatým medailím (což by znamenalo odklidit z cesty vyzyvatele z Ghany a případně i týmy jako Senegal a Maroko), to zůstává otázkou; ve skupinové fázi se ale jen stěží dá čekat něco jiného než postup Slonů z prvního místa, a jejich eventuální odjezd domů už po třech zápasech se momentálně jeví spíše jako dobré sci-fi. Ať už Zahoui postaví klasické 4-3-3 nebo zaexperimentuje a pošle do hry čtyři útočníky, zůstává jeho tým kvalitou vysoko nad zbytkem aktuálních soupeřů.


SÚDÁN (Mohamed Abdalla)

Když Súdán postoupil na šampionát jako jeden ze dvou týmů z druhých míst a nechal tak za sebou Nigérii, Jižní Afriku a Kamerun (ačkoliv ve finále mu na paty nejvíce šlapaly nenápadné Kapverdy), byl to pro řadu lidí šok. Jenže Súdánci nejsou na africké půdě žádnými otloukánky; na závěrečném turnaji byli už sedmkrát, naposledy v roce 2008, a v roce 1970 jej celý dokonce vyhráli. Co je tahle jedenáctka v červených dresech, které se přezdívá "Nilští krokodýlové" nebo "Sokolové z Džedjánu", vlastně zač?

Přednosti: Při pohledu na soupisku je zřejmé, že onou trumfovou kartou, na kterou hodlá trenér Mohammed Abdalla v Rovníkové Guineji vsázet, je sehranost. Většina hráčů hraje za jeden ze dvou nejslavnějších klubů v zemi, kterými jsou Al-Hilal a Al-Merreikh; zbytek potom nastupuje v jiných týmech domácí soutěže. Súdán je tak jediným účastníkem šampionátu, v jehož nominaci naprosto chybí fotbalisté ze zahraničních soutěží, a právě to by měla být jeho tajná zbraň: hráči, kteří o sobě na hřišti vědí i poslepu, vždycky dokážou pořádně potrápit i mnohem silnější týmy. V kádru se navíc skrývá i několik velmi dobrých mladých borců, kteří budou mít unikátní šanci na sebe upozornit před celým světem, jako například brankář Akram Al-Hadi nebo útočníci Mudathir Al-Tahir a Ramadan Alagab - sám Abdalla prohlásil, že dostat některé z jeho hráčů "ven" je jedním z jeho hlavních cílů. O motivaci by tedy mělo být postaráno.

Slabiny: Přese všechny výhody, které s sebou sehranost a kompletní "vytěžení" domácí ligy nese, má súdánský přístup i řadu nevýhod. I kdybychom nechali stranou otázku kvality, která koneckonců v moderním fotbale při dokonalém týmovém pojetí naprosto zásadní místo nemá, stále zůstává nevyvratitelné tvrzení o nedostatku zkušeností s velkým fotbalem, až už na klubové či mezinárodní úrovni (a nevyvrátí to ani fakt, že súdánská liga je v Africe jednou z těch silnějších). Dále je nutné připočíst fakt, že Abdallův tým nevyhrál už pětkrát v řadě, a vyšlápla si na něj třeba i Palestina. Hráči jsou nejen nezkušení, ale navíc i nerozehraní: ani vyšší počet přípravných utkání oproti ostatním týmům nevynahradí fakt, že místní liga skončila už v listopadu a znovu se rozeběhne až po finále Poháru národů. A pokud si favorit z Pobřeží Slonoviny na Krokodýly v úvodním zápase pořádně vyšlápne - což lze považovat za pravděpodobné - může se na pořádně šikmou plochu dostat i morálka týmu.

Největší hvězda: Haitham Mustafa (Al-Hilal Omdurman)
V Evropě absolutně neznámý fotbalista je v Súdánu živoucí legendou. Kreativní ofenzivní záložník přestoupil už v roce 1995 do nejúspěšnějšího klubu v zemi, Al-Hilalu; v té době mu bylo čerstvých osmnáct. Od té doby na hřišti chyběl jen minimálně, odehrál v modrém dresu téměř 600 zápasů a logicky si vysloužil i kapitánskou pásku; funkci kapitána zastává i v reprezentaci, kde má na kontě více než 120 startů. Aktuálně čtyřiatřicetiletý Mustafa je duší zálohy Krokodýlů a motorem jejich útočných snah; pokud Súdán překvapí a uspěje, je pravděpodobné, že to bude z velké části právě jeho přičiněním.

Pravděpodobná sestava: Akram Al-Hadi - Mowaia Bashir, Najem Abdullah, Saif Eldin Ali, Ahmed Al-Basha - Alaadine Yousif, Saif Masawi, Haitham Mustafa - Muhannad Tahir, Ramadan Alagab, Mudathir Al-Tahir

Co očekávat, na co se připravit: Málokterý tým je tak neprůhledný a záhadný jako právě Súdán. Před čtyřmi lety, kdy byla situace podobná, nakonec situace dopadla pro severoafrický celek katastrofálně; Súdánci opouštěli šampionát bez vstřeleného gólu a nezískali jediný bod. Pokud bychom měli věřit trenéru Abdallovi, je situace v roce 2012 jiná: aktuální výběr prý má na to, aby prolomil brány čtvrtfinále. A po zvážení všech možností je nutné uznat, že to nereálné rozhodně není; jen velmi nepravděpodobné. Odhadovat umístění, sestavu, nebo dokonce pouhé rozestavení Krokodýlů se zdá být nad lidské síly. Tým totiž sice absolvoval velké množství přípravných utkání, ale protočil v nich téměř 40 hráčů v různých kombinacích zasloužilých veteránů, tradičních opor a mladíků z juniorských reprezentací. Co a jak bude tato nenápadná reprezentace nakonec hrát, ví zřejmě jen trenér Abdalla sám; doporučuji jeho nevyzpytatelné ovečky rozhodně neodepisovat předem.


Tip na pořadí:

1. Pobřeží Slonoviny
2. Angola
3. Súdán
4. Burkina Faso

Pokud se nestane něco opravdu neočekávaného, skupinu vyhraje Pobřeží Slonoviny; dále už je situace poněkud komplikovanější. V podstatě totiž máme co do činění z trojicí týmů, z nichž jeden je sice silný, ale na velkých akcích pravidelně hraje pod svoje možnosti; druhý dokáže porazit prakticky každého, ale také kdykoliv během zápasu "vypnout"; třetí je pak absolutní neznámou. Tato skupina je pro mě vůbec nejobtížněji odhadnutelná; tipuji, že Angola si postup utéct nenechá, a v souboji Súdán versus Burkina Faso volím (možná spíše pro potěšení z hádání) překvapení. Dobrá sázková kancelář by nicméně na vyrovnaný boj o druhou příčku vytipovala Angolu s Burkinou a Súdán by byl podle papírových předpokladů "odsunut" stranou.