Představení účastníků APN - skupina A

Ještě před samotným vypuknutím Afrického poháru národů vám Eurofotbal přináší analýzy jednotlivých skupin, týmů a tipy na umístění. Nejprve se podíváme na skupinu A, kde svoje síly poměří favorizovaný Senegal, domácí outsider Rovníková Guinea, nebezpečná Zambie a překvapení z Libye.


LIBYE (Marcos Paquetá)

Libye postoupila na šampionát jako jeden ze dvou nejlepších týmů z druhých míst, a tento úspěch byl pro mnohé pořádným překvapením. Ne snad že by Libyjci platili tradičně za nějaké otloukánky, nicméně ve světle revolucí, které zmítaly severem kontinentu prakticky celý rok a které nakonec vyústily v nejdrastičtější následky právě v Libyi, vypadala země soustředěná na ledasco, jen ne na fotbal. Nicméně brazilský trenér Paquetá svoje ovečky nakonec kvalifikačním sítem provedl úspěšně; na šampionátu samotném se však budou řadit mezi outsidery.

Přednosti: Obrana, obrana a ještě jednou obrana. Jestli něco Středomořští rytíři (což je nová přezdívka porevolučního týmu) ovládají, je to bezesporu umění totálně zdeptat protivníkovy útočné snahy. Vždyť v šesti kvalifikačních zápasech obdržel nepropustný val vedený brankářem a kapitánem Samirem Aboudem jediný gól, a Paquetá se dokonce nebál stavět do základu hned pětici obránců. Ne snad že by Libyjci praktikovali nějaký nekonstruktivní beton; jejich snahou je nedostat žádný gól a naopak vstřelit ten potřebný, vítězný. Aboud, kterému táhne už na čtyřicítku, je obrovsky zkušeným gólmanem a mladá obrana, kterou diriguje další ze "staré gardy" Younes Al-Shibani, dokáže zůstat ohromně soustředěná a nedělat chyby. Nabitá ofenziva Senegalu a sehrané jedovaté útoky Zambijců pro ni budou tím pravým křtem ohněm.

Slabiny: Ruku v ruce s neprostupností v zadních řadách většinou chodí nepříliš předimenzovaná ofenziva (kulantně řečeno), a Libyjci v tomto směru nejsou výjimkou. V kvalifikaci zaznamenal Paquetův tým pouze šest branek, a tak se v jeho utkáních na šampionátu jen stěží dají čekat nějaké gólové hody. Libye se navíc nepotýká s optimální formou; na Arabských hrách v závěru loňského roku dokázal tým pouze remizovat s Palestinou a Jordánskem a prohrát se Súdánem, přičemž vstřelil jediný gól; naposledy potom nedokázali Rytíři porazit Pobřeží slonoviny. V souvislosti s politickou situací v zemi navíc tým tíží další problém, pro většinu ostatních zemí stěží představitelný: někteří hráči ze "staré gardy" byli nařčeni z přílišné loajality ke svrženému Kaddáfího režimu, jindy zase fanoušci dokonce podotýkali, že momentálně nemají na fotbal ani pomyšlení. Obrovskou nevýhodou potom je fakt, že zatímco doma v Tripoli je mužstvo prakticky neporazitelné, venku pravidelně podává o třídu horší výkony.

Největší hvězda: Ahmed Sa’ad (Club Africain)
Dvaatřicetiletý kanonýr tuniského Clubu Africain je nejlepším reprezentačním střelcem Libye a pokud chce tým, nově vyznávající černo-červeno-zelenou kombinaci, v náročné konkurenci uspět, bude jeho formu potřebovat jako sůl. Sa’ad se prakticky jistě objeví na hrotu útoku a jeho úkolem bude těžit z dobré defenzivní práce svých kolegů a táhnout vrávorající útočnou vozbu Libyjců k úspěchům. V Evropě takřka neznámý hráč platí doma za nebezpečného střelce a je vedle brankáře Abouda nejrespektovanějším fotbalistou v zemi.

Pravděpodobná sestava: Samir Aboud - Abdulaziz Belreesh, Muhammad Al-Maghrabi, Younes Al-Shibani, Ali Salama - Djamal Mahamat, Marwan Mabrouk, Moataz Ben Amer - Abdallah Sharif, Ahmed Zuway - Ahmed Sa‘ad

Co očekávat, na co se připravit: Marcos Paquetá odvedl v minulém roce v severoafrické zemi skvělou práci. Tým se pod jeho vedením dokonce vyšvihl na nejlepší místo v žebříčku FIFA v historii (58. v dubnu 2011), jenže momentálně vypadá národní tým Libye všelijak, jen ne sebejistě. Paquetá v průběhu kvalifikace vyzkoušel řadu rozestavení; začal s ultradefenzivním 5-3-2, aby později přešel na 4-4-2 a nakonec na variabilnější 4-3-2-1. Odhadovat, jak bude jeho tým hrát na šampionátu, je poměrně složité; jisté ovšem je, že, podle slov trenéra samotného, se Libyjci jedou do Rovníkové Guineje poprat o místo na slunci a ukázat, že se i v dusné politické atmosféře panující na samém severu kontinentu dokážou semknout a táhnout za jeden provaz. Konečná soupiska, sestávající převážně z hráčů domácí, marocké a tuniské soutěže, je mixem zkušenosti a mládí, a pokud se podaří najít ideální sestavu a rozestavení, nejsou Rytíři určitě bez šance na postup. Bude to ale těžší, než se ještě loni, těsně po postupu, zdálo.


ROVNÍKOVÁ GUINEA (Gílson Paulo)

Nebýt úspěšného boje o pořadatelství šampionátu, jen těžko by se Rovníková Guinea kvalifikovala. Tým pod vedením narychlo povolaného brazilského kouče Gílsona Paula, který nahradil ve funkci Henri Michela, jenž odešel kvůli neshodám s vedením svazu, rozhodně nepůsobí zrovna silným dojmem, což dokládá i těch několik málo zápasů, kterých se Nzalang Nacional zúčastnil v době, kdy zbytek Afriky bojoval v kvalifikaci. Tým sice zaznamenal v průběhu roku dílčí úspěchy, jako například porážka Středoafrické republiky v poměru 3:0 (vůbec nejvyšší v historii) nebo remízy s Kamerunem a Jižní Afrikou, ale jinak nedala jeho prezentace soupeřům příliš důvodů k obavám.

Přednosti: Reprezentace, založená teprve roku 1975, bude svoje zápasy hrát doma v Batě a finální skupinový souboj se Zambií svede v Malabu. To je zdaleka největší výhodou celku, který v náročné konkurenci bude spoléhat především na entusiasmus a podporu domácího publika a také na fakt, že (podobně jako tomu je u řady afrických týmů) před vlastními fanoušky pravidelně dosahuje mnohem lepších výkonů. Koneckonců, všechny tři výše uvedené výsledky se zrodily právě v Malabu, a přes první kolo kvalifikace na příští Mundial prošel Paulův tým díky domácí výhře nad Madagaskarem (načež ve venkovní odvetě těsně prohrál). Pokud odložíme poněkud zřejmou stránku domácího prostředí stranou, nezbývá Guinejcům v rukách příliš trumfů; tím největším bude fakt, že reprezentaci v poslední době posílila řada hráčů narozených a hrajících ve Španělsku, zemi bývalých kolonialistů. Je jasné, že pokud základ týmu tvoří borci ze Segunda División, něco asi umět musejí, a útočný čtverlístek Javier Balboa - Randy - Juvenal - Rodolfo Bodipo (přičemž první jmenovaný hraje portugalskou ligu za Beira-Mar) bude největší zbraní podceňovaného týmu.

Slabiny: Navzdory zesílení kádru oproti minulým letem však Guinejce trápí nejistota, nesehranost, a především nevalné výsledky. Situace kolem odchodu trenéra Michela příliš klidu přípravám nepřidala, tým v posledních zápasech střídavě příjemně překvapuje a klopýtá a zůstává velkou otázkou, na co se vlastně máme na šampionátu připravit. Největší slabinou však zůstává fakt, že v porovnání se zbylými třemi účastníky skupiny A má Rovníková Guinea zkrátka nejslabší tým s nevyřešenou brankářskou otázkou a nedostatečně sehranými hráči.

Největší hvězda: Rodolfo Bodipo (Deportivo La Coruňa)
Kapitán týmu je zároveň jeho nejstarším hráčem a nejlepším střelcem. Už čtyřiatřicetiletý Bodipo, který válčí v barvách druhdy slavné La Coruni ve španělské Segunda División, bude mít na nadcházejícím šampionátu nesmírně důležitou úlohu, neboť právě on je tmelem ofenzivy, na kterou se zřejmě Guinejci budou spoléhat. Jeden z mnoha naturalizovaných hráčů v Paulově týmu je nejzkušenější instancí týmu, dobře zná evropský fotbal a dokonce ví, jaké to je skórovat v Poháru UEFA. Pokud se Bodipovi šampionát nevydaří, budou to jeho spoluhráči mít ještě mnohem těžší než nyní.

Pravděpodobná sestava: Danilo - Sipo, Colin, Rui, Lawrence Doe - Ben Konaté, Viera Ellong - Javier Balboa, Randy, Juvenal - Rodolfo Bodipo

Co očekávat, na co se připravit: I přes poněkud příkré zhodnocení výše si nemyslím, že Rovníková Guinea nemá před vlastními fanoušky šanci překvapit. Koneckonců, ač v kvalifikaci neúspěšní, zůstávají Kamerunci a Jihoafričané stále respektovanými mužstvy, která mají k dispozici mnohem lepší hráče než Gílson Paulo, a vyzyvatelé s nimi přesto dokázali remizovat. Vzhledem k malému počtu materiálů a odehraných zápasů se základní sestava, rozestavení, herní styl nebo reálné možnosti tohoto maličkého týmu odhadují nesmírně těžce; každopádně platí, že další postup by byl obrovským překvapením. (Kterých si ovšem africký fotbal, nezapomínejme, poslední dobou neužil právě málo.)


SENEGAL (Amara Traoré)

Různí komentátoři blížícího se mistrovství považují Lvy z Terangy za třetího velkého favorita, vedle Pobřeží Slonoviny a Ghany. A při pohledu na soupisku, kterou trenér Amara Traoré povolal do akce, se není ani čemu divit; Senegalci mají k dispozici nejlepší generaci hráčů za 10 let (kdy se do historie světového fotbalu zapsal tým kolem El Hadji Dioufa) a před sebou odvážný, leč rozhodně splnitelný úkol: předběhnout všechny konkurenty a uzmout pohár pro nejlepší tým černého kontinentu.

Přednosti: Útok. Ne že by to byla jediná přednost současného senegalského týmu, ale soupiska je v kolonce "útočníci" doslova natřískána skvělými fotbalisty. Považte sami - většinu kvalifikace odehrál tým s útočným trojzubcem Moussa Sow, Papiss Demba Cissé, Mamadou Niang. Jenže když máte v týmu jednoho z aktuálně nejlepších hráčů anglické Premier League, je škoda ho nechávat na lavičce; kam ale potom s Dame N’Doyem, elitním střelcem Kodaně? A co Souleymane Camara z Montpellieru? Ve skutečnosti je to právě N’Doye, vedle kapitána a stálice týmu Nianga, kdo jako jediný z forvardů naskočil do základu obou posledních přípravných zápasů, což naznačuje, že kouč Traoré osnuje ďábelský plán ničit své protivníky hned čtyřmi elitními forvardy na hřišti. Mimochodem, oba tyto zápasy (proti Súdánu a Keni) skončily vítězstvím Lvů, což krásně navázalo na předcházející přátelák, v němž byl další účastník šampionátu z Guineje doma rozstřílen 1:4. Čili k přednostem Senegalu můžeme připočítat i formu. A v neposlední řadě nesmíme zapomenout na obranu, která je sice logicky zastíněna děním na opačné straně hřiště, ale i ona patří na kontinentu k těm jistějším, je plná velice dobrých hráčů a v posledních pěti zápasech inkasovala jedinkrát.

Slabiny: I přes evidentní sílu není Senegal samozřejmě žádný supertým, který nemůže zaváhat. Například kreativita v záloze je něco, co v západoafrické výspě vůbec neznají, a pokud ano, může za to Mickaël Tavares; bývalý slávista se však do finálního výběru nevešel, a tak je pravděpodobné, že Lvi z Terangy nastoupí s dvěma defenzivními štíty, před nimiž bude operovat čtveřice útočníků. To v podstatě znamená, že jedinou možností, jak soupeře porazit, bude v případě Senegalu použít "hrubou sílu" skvělé útočné vozby. Kromě poměrně zřetelného problému týkajícího se efektivity takto silového rozestavení navíc vyvstává otázka po míře kolegiality mezi útočníky samými. Dokážou si jednotlivé hvězdy vzájemně vyhovět? Nebude to všechny táhnout do středu hřiště, čímž bude vznikat přetlak před soupeřovou bránou, ale zároveň nedostatečné pokrytí křídelních prostor? Osobně bych se příliš nedivil, kdyby takticky disciplinovaná Libye ve vzájemném utkání eliminovala hlavní zbraně favorita a pořádně ho tak potrápila.

Největší hvězda: Demba Ba (Newcastle United)
O síle senegalského útoku nejlépe svědčí fakt, že Demba Ba, hvězda anglického Newcastle United a skvělý střelec, vlastně nemá ani jisté místo v základní sestavě. Rozhodl sice přátelské utkání se Súdánem, jenže jeho konkurent, Papiss Demba Cissé z Freiburgu, pro změnu úřadoval hned v následujícím zápase s Keňou. Šestadvacetiletý fotbalista má nicméně za sebou půlrok snů; do nového prostředí se perfektně adaptoval, zaznamenal úctyhodných patnáct branek ve dvaceti zápasech a zásadní měrou tak pomohl k tomu, že Newcastle momentálně okupuje skvělou šestou pozici. Na šampionátu tak bude jedním z nejsledovanějších hráčů vůbec.

Pravděpodobná sestava: Bouna Coundoul - Ludovic Sané, Souleymane Diawara, Kader Mangane, Cheick M’Bengue - Guirane N’Daw, Rémi Gomis - Moussa Sow, Dame N’Doye, Mamadou Niang - Demba Ba

Co očekávat, na co se připravit: Senegal bude nesmírně silným mužstvem, jehož herní styl, založený na fyzicky silné obraně, pevném středu zálohy a velkém počtu útočných hráčů plnících variabilní úkoly, bude připomínat lepší léta Nigérie. Úspěšný trenér Amara Traoré, který nakonec vyřešil nejasnosti ohledně svého kontraktu a povede tým i nadále, může vyhlížet boj o medaile; postup ze skupiny by Lvům neměl uniknout. Porazit je bude sice těžké, ale ne nemožné; stejně jako většinu podobných týmů, které těží zejména z atletického fotbalu s velkým množstvím ofenzivních individualit, může i Senegalce srazit na kolena takticky vyspělé, svědomité mužstvo, které podá ve vzájemném utkání stoprocentně soustředěný výkon.


ZAMBIE (Hervé Renard)

Suverénní v kvalifikaci, tradičně nebezpeční, útoční a sehraní. Takoví jsou Zambijci v povědomí většiny fotbalových fanoušků, kteří se zajímají o Afriku. Podceňovat Chipolopolo se zkrátka nikdy nevyplácí, protože tým, tvořený hlavně hráči z jihoafrické ligy a konžského klubu TP Mazembe, už mnohokrát prokázal, že fotbal hrát umí. Pod vedením staronového kouče Renarda se to bude snažit prokázat i tentokrát.

Přednosti: Zambijci jsou pozoruhodně pracovitým a odpovědným týmem. Podobně jako většina celků z jižního cípu kontinentu, spoléhají se i oni na dobře sehrané hráče z regionálního prostředí, což je v kontextu rozháranosti a individualismu mnoha subsaharských národních týmů vítaná výhoda. Tým se navíc může opřít o Kennedy Mweeneho, jednoho z těch lepších brankářů na kontinentu; jím dirigovaná obrana inkasovala pouhé dva góly v šesti kvalifikačních zápasech. Raději než bránit ovšem Chipolopolo útočí: jejich fotbal je založený na síle ve středu hřiště, kterou vytváří spolupráce tří hrotových útočníků krytých třemi středními záložníky. V hráčích jako Katongo, Mayuka nebo Mbesuma mají Zambijci pozoruhodnou útočnou sílu (a to se ještě na soupisku nevešel Mulenga z Utrechtu), v Rainfordu Kalabovi spolehlivého dispečera středu pole, a stoper-veterán Joseph Musonda drží pohromadě obrannou čtveřici. Zambie má dostatek mladých i zkušených hráčů a celkově působí dojmem vyváženého a stabilního týmu.

Slabiny: Situace ohledně odvolání úspěšného trenéra Daria Bonettiho (těsně po skončení kvalifikace) a následného opětovného angažmá Hervého Renarda se neobešla bez nepříjemné atmosféry, které příliš nepřidal ani záložník Felix Katongo, důležitý hráč týmu, jemuž ovšem angažmá v Libyi v době, kdy zemí otřásala válka, vyneslo zhoršenou fyzickou i psychickou kondici a vypadnutí z národního týmu (trenér Renard jej nicméně na turnaj nakonec povolal). Co se herních problémů týče - Zambie dokáže prakticky kohokoliv přehrát, jako naposledy v generálce na šampionát Namibii. Průšvih nastává v okamžiku, kdy mají útočníci dopravit míč do sítě; pokud bych měl jmenovat jeden tým, který spotřebuje nejvíce nervů žehráním na neproměněné příležitosti, případně dominantní, leč neefektivní hru, bude to právě Zambie. (Ono vzpomínané utkání s Namibií skončilo 0:0.) Nevýhodou je i rozlosování - Rovníkovou Guineu, nejslabší tým skupiny, vyzvou Chipolopolo až na konec, což před ně klade velké nároky v prvních dvou zápasech, jenž ovšem nebudou žádnou procházkou růžovým sadem.

Největší hvězda: Christopher Katongo (Henan Construction)
Starší z bratrů Katongů je jedním z toho mála zambijských hráčů, kteří jsou dobře známí i divákům v Evropě, a to díky jeho angažmá v Arminii Bielefeld, kde strávil dva roky. (Řečtí a dánští fanoušci ho budou znát i ze Škody Xanthi a Brøndby.) Momentálně hraje v čínském Zhengzhou za tamní Henan, kde ho vede nizozemský trenér Jo Bonfrere; ani toto exotické angažmá mu ovšem neubírá na jeho důležitosti pro národní tým. Ta je totiž enormní - Katongo, coby kapitán a nejlepší střelec týmu, je nejvýraznější postavou zambijské jedenáctky a jeho souhra se švýcarským krajánkem Mayukou, s nímž vstřelili v kvalifikaci shodně po třech gólech a obstarali tak více než polovinu úspěšných zásahů, bude pro úspěch Měděných střel (což je hrubý český překlad slova Chipolopolo) stěžejní.

Pravděpodobná sestava: Kennedy Mweene - Kampamba Chintu, Francis Kasonde, Joseph Musonda, Stophira Sunzu - Isaac Chansa, Rainford Kalaba, Noah Chivuta - Christopher Katongo, Emmanuel Mayuka, Collins Mbesuma

Co očekávat, na co se připravit: Především čekejte, že Zambijci nic nedarují Libyi. S touto severoafrickou zemí se totiž střetli už v kvalifikaci, a přestože nakonec postoupili z prvního místa, byl pro ně domácí zápas, jenž skončil bezbrankovou remízou po heroickém výkonu libyjské obrany a brankáře, nesmírně frustrujícím zážitkem. Co se případného postupu týče, osobně favorizuji právě Zambii před Libyí i domácí Rovníkovou Guineou; tým, který pod Renardovým vedením na posledním APN postoupil do čtvrtfinále a vypadl s pozdějším medailistou Nigérií až na penalty, bude spoléhat na své tradiční rozestavení 4-3-3, na které je zvyklý a se kterým umí pořádně provětrat jakéhokoliv soupeře. V týmu je dostatek potenciálu a umu na to, aby v případě ideálních okolností zaútočil na semifinále.


Tip na pořadí:

1. Senegal
2. Zambie
3. Libye
4. Rovníková Guinea

Favoritem skupiny A je Senegal, který by také nakonec měl zvítězit; sesadit jej může Zambie, v případě, že uspěje v úvodním měření sil. Nesmírně důležitým lakmusovým papírkem budou souboje s Libyí - přestože je její postup nepravděpodobný, není rozhodně nemožný a souboje s disciplinovaným arabským týmem budou hodně náročné. Velkou neznámou je potom Rovníková Guinea, ovšem neočekávám, že by skončila lépe než - v případě totálního fiaska Libyjců, kteří by prohráli s oběma silnějšími celky a zároveň doplatili na vlastní bídnou formu mimo Tripolis v konfrontaci s domácí formou Nzalang Nacional - třetí.