Představení měst Euro 2016 - Nice

Favorit "naší" skupiny, Španělsko, se zde střetne s Tureckem. Pravděpodobně se bude jednat o nejatraktivnější zápas ze čtyř, které se na místním stadionu budou hrát. Ale co takové utkání Belgie - Švédsko? Do Nice se může přijet podívat také Slovensko, ale musí skončit druhé ve skupině...

Nice se představuje

Z jedné strany Alpy a z té druhé Francouzská Riviéra - Azurové pobřeží. To samo o sobě rozhoduje o velké atraktivnosti tohoto města plného zajímavé historie, ale žijícího žhavou přítomností. Nice má 348 721 obyvatel a ti, společně se statisíci návštěvníků to mají až hříšně blízko do míst tak lákavých, jako bezesporu jsou Monte Carlo, Cannes, San Remo. 14, 25 a 43 km. Hlavní zdroj příjmů? Více než 4 miliony turistů ročně...

Historie

Původní jméno bylo Nicaea, Niké - Bohyně vítězství, to mu dali Řekové pocházející z oblasti Marseille. Toto se událo ve IV. století př. n. l. První praobyvatelé se zde ovšem nacházeli již před více než 400 tisíci léty. O tom vypovídají nálezy zvířecích kostí, šipky primitivních zbraní, lidské pozůstatky.

Blízkost Říma znamenala časté výpady jeho vojsk. V roce 154 př. n. l. vstoupili vojáci do města poprvé a hned z něho udělali hlavu provincie Alpes - Marítimes. Významný obchodní přístav vzkvétal a jediným konkurentem byl Cemenelum, který jako rival existoval až do lombardských výpadů. Pozůstatky se nacházejí v jedné ze současných čtvrtí Nice, Cimiez. Archeologické naleziště, ukryté ve stínu olivového háje, je místem celé řady kulturních akcí.

V roce 500 Nice přepadl germánský kmen pocházející ze západu od řeky Dněpr. Ten dobyl velkou část dnešní Itálie. O padesát let později byla celá oblast připojena k Východní římské říši, ve století sedmém zde vládla Lombardie.

V následujících stoletích válka střídala válku, v letech 859 a 880 bylo město vypáleno až do základů, autorem se stali Saracéni, kteří byli před tím v roce 729 z Nice vyhnáni.

Nice bylo spojencem Janova a tím pádem úhlavním nepřítelem Pisy. Ve XIII. a XIV. století přešla několikrát pod vládu Provence, ale místní neustále odmítali francouzské područí, což bylo vidět již v minulosti. Zde je několik příkladů:

1108 - italská republika po vzoru Janova
1166 - vojska z Provence se snaží dobýt Nice, jsou odražena
1176 - Alfons I vstoupil do města a tyranizuje jeho obyvatele
1215 - Alfons I umírá, Nice zahajuje rebelii, masakruje francouzské vojáky, znovu se připojuje k Janovu

Další chod historických událostí aneb "no nežijte tam"

XIII. - ve městě se objevuje židovská komunita
1348 - na následky černého moru umírá polovina obyvatel
1388 - město přechází pod ochranu Savojských vévodů a začíná stavět opevnění, zlepšuje se kvalita cest, námořnictvo postupně zaznamenává nárůst počtu lodí
1538 - spory mezi Francii a Španělskem, pod vedením svých králů Karla a Františka, přinášejí období válek, nemocí, epidemií, hladu. Až se do toho musel vložit papež Pavel III. a dohodl smír obou stran. Netrval dlouho.
1543 - král francouzský František I. společně s tureckým pirátem známým jako Jeireddín Barbarroja přepadl město, vyplenil ho a společně odvlekli 2500 jeho obyvatel do otroctví. Dolní město sice padlo, ale pevnost odolala. Vojáci se dokázali ubránit a po 24 dnech se dočkali posil. Zachránila je vojska vyslaná španělským králem Karlem I.
1550 - epidemie moru
1561 - Manuel Filiberto Savojský zrušil latinu jako administrativní jazyk a oficiálně potvrdil jedinou řečí italštinu
1580 - další epidemie moru
1600 - město bylo dobyto protestantským vévodou hugenotů z Guisy. Ten otevřel brány Nice a vyhlásil svobodu podnikání. Tím začíná období rozkvětu.
1610 - stavba Královské cesty Nice do Turína
1642 - vyhnání Španělů z Nice
1690 - 1691 - Savojsko, jako spojenec Španělska, bojuje proti Francii. Ta obsazuje Savojsko a maršál Catinat přebírá vládu nad Nice.
1696 - město znovu přechází do rukou savojským vévodům. To vše jako důsledek svatby jedné z dcer vévody s vnukem Ludvíka XIV.
1705 - všechno je jinak, Ludvík XIV. obléhá město, po jeho dobytí nechá zbourat opevnění.
1706 - Savojsko zahajuje protiútok, město je rekonstruováno
1707 - vojsko ze Sardinie vstupuje do Nice
1713 - podepsání Utrechtské smlouvy, Savojsko je znovu pánem ve městě, společně s Královstvím ze Sardinie
1792 - Nice dobývají vojáci Francouzské republiky, ale ti ze Sardinie je vyhánějí
1793 - další útok Francouzů, usazují se až do roku 1814
1815 - občané Nice žádají návrat Viktora Manuela I Sardinského, chtějí být znovu součástí Sardinie. A opravdu se jim to podaří.
1860 - Francie obsazuje Nice a po podepsání Turínské smlouvy město připojuje k republice. To samé se stává se Savojskem. Vše výměnou za vojenskou ochranu proti Rakousku. Ale lidu se to nelíbilo a povstává, chce návrat k Itálii. Paříž posílá vojsko a to vzpouru dokáže potlačit. Známý Giuseppe Garibaldi bojuje na barikádách spolu s rebely, ale bez úspěchu. Je zakázána italština, jsou zavřeny redakce místních novin.
1871 - první zdánlivě svobodné volby vyhrává Garibaldiho strana. Lid jde do ulic a provolává hesla: Viva Nice. Viva Italia. Pryč s Francií. Smrt Francouzům. Pokus o převrat je potlačen, Francie posílá 10 tisíc vojáků.
1873 - protesty se opakují se stejným výsledkem
1875 - 85% obyvatel požaduje okamžitou nezávislost, Francie masakruje místní, na ulicích končí stovky mužů a žen svůj život


Vše se v dobré obrací

Královna Viktorie I. z Anglie si Nice zamilovala a koncem XIX. století zde prožívá dlouhé měsíce zimního období. Tráví je v paláci na kopcích Cimiez, později je zde hotel Regina. Bohatí Angličané následují jejího příkladu, nechávají stavět honosné vily, přestavuje se Promenade des Anglais. Město se stává vyhlášeným letoviskem vyšší společenské třídy.

Nic na tom nezměnila ani jedna ze světových válek XX. století. Nice je dnes druhým, po Paříži, nejnavštěvovanějším městem ve Francii.

Kulturní dědictví

Město má doslova nekonečné množství architektonických památek. Paláce, muzea, kostely, vily, hotely, parky a zahrady. Je nemožné zmínit všechny, a proto vybereme jen několik jako ukázku celého nepřeberného bohatství.

Chateu de Nice - jeden z nejkrásnějších výhledů na město je z tohoto zámku a z cesty vedoucí k němu. Pozůstatky tohoto aristokratického sídla jsou umístěny v nádherné zahradě. Podle hlasování obyvatel Francie je toto místo, za Lucemburskou zahradou v Paříži, druhé mezi turistickými poklady země.


Vieille Ville, nebo také Vieux Nice - Staré město je umístěno pod ochranou Zámeckého vrchu v jihovýchodní části Nice a leží na pobřeží moře. Z Hlavního nádraží sem vede třída Aveneu Jean Medicine, která měří 1500 metrů a končí na největším náměstí Place Masséna.

Když se vydáte na jih, dojdete na nábřeží, které tvoří až 40 metrů široká a téměř 4 km dlouhá Anglická promenáda, postavená v roce 1822. Je rozdělena uprostřed pásem keřů a palem.

Zámek de Bellet - stojí ve čtvrti Saint-Roman-de Bellet. Byl postaven v XVI. století a patřil zámožné savojské rodině Roissard de Bellet. V XIX. a XX. století byl zámek rozšířen a částečně přestavěn. Na okolních vinicích se pěstuje lahodné víno a vévodí jim další zámek jménem Crémat. Ten byl postaven v roce 1906 ve středověkém slohu.


Celá řada paláců byla postavena zámožnými rodinami pocházejícími z Nice. Na Starém městě stojí jeden z nich, Palais Lascaris. Byl vybudován v období od roku 1648 do začátku XVIII. století. Jeho sloh je barokní a lze vidět silný vliv janovské architektury, zejména co se vnitřní výzdoby týče. V současné době je zde Muzeum lidového umění.

Pod kopcem Mont Boron, ležícím u pobřeží a vysokým téměř 200 metrů, leží další památka, kterou jen málo turistů při návštěvě města vynechá. Chateau de l'Anglais, sídlo bohatých Angličanů, postavené v roce 1865 v gotickém stylu s patrnými orientálními vlivy.

Nelze nezmínit různé bary, kavárny a cukrárny, prostě místa hojně navštěvovaná turisty. Café Turín na náměstí Garibaldi bylo založeno v XIX. století a ze začátku se stalo místem setkání uprchlíků ze severovýchodní Itálie. Cukrárna Auer, na třídě Saint-Francois-de-Paule, otevřená v roce 1860, postavená ve stylu rokoko. Na ulici Malonat je restaurace Trappa z roku 1886, původně zde byla rybářská hospoda.


Hotel Excelsior Régina Palace - postaven roku 1896, architektem byl Sébastien Marcel Biasini. Hotel měl původně 400 pokojů a apartmánů, bydlela zde královna Victoria ze Spojeného království. Ve třicátých letech minulého století byl přestavěn na soukromé apartmány.

V Nice je k vidění celá řada kostelů. Tím největším je bazilika Notre Dame de l’Assomption, postavena v polovině XIX. století v neogotickém stylu. Nejstarším je Notre Dame z Cimiez, postaven kolem roku 1450, v XVIII. a XIX. století provedena rekonstrukce. Byl majetkem Benediktýnů ze Saint-Pons, v roce 1546 byl předán Františkánům. Je třeba rovněž zmínit kostel El Gésu, v barokním slohu ze XVII. století. Má bohatou výzdobu a jednu zajímavost. Kostelní věž se zvonicí je postavena z cihel a bez vnější úpravy. A to je velice neobvyklé v oblasti Nice. Katedrála Sainte-Réparate, stojí uprostřed starého města, se začala stavět v roce 1649 a vzorem byla kostelní budova Svaté Zuzany v Římě.

Muzeum výtvarných umění, otevřeno v roce 1878. Dílům vévodí obrazy Julese Chéreta, který zemřel v Nice roku 1932. Muzeum Matisse bylo otevřeno v roce 1963 v jedné vile v parku na Cimiez. Kolekce je složena z rytin, soch, obrazů, fotografií, kreseb a ilustrovaných knih. První dary se objevily již v roce 1953 a pocházely ze sbírek Henri Matisse.

Knihovna Romain-Gary je věnována dědictví města a studiu jeho historie. Budova stojí na třídě Doubochage a první návštěvníci zde byli již v roce 1925. Nachází se zde na 370 tisíc encyklopedií a 20 tisíc historických knih.

Za návštěvu také stojí celá řada zahrad a parků, zejména na návrších okolo města.


Známé osobnosti

Catherine Ségurane (1506 - konec XVI. století), lidová hrdinka, podle legendy byla nejvýznamnější osobností odporu proti turecké invazi a obsazení města v roce 1543.

Giuseppe Garibaldi (1807 - 1882), generál, vlastenec a italský politik, je považován za jednoho ze zakladatelů moderního italského státu.

Henri Matisse (1869 - 1954), malíř, sochař a návrhář, autor stylu známého jako fovismus, vyznávající čisté barvy - couleur pure.

Max Gallo (1932), spisovatel, historik a politik, expert na období vlády Napoleona Bonaparteho, člen Francouzské akademie od roku 2007.

Jean-Marie Gustave Le Clézio (1940), spisovatel, nositel Nobelovy ceny za literaturu 2008.


Sport

Nice Lawn Tennis Club je pořadatelem turnaje ATP 250, kterého se pravidelně zúčastňují nejlepší zahraniční a domácí tenisté. Palác Acropolis byl sídlem finále Davisova poháru 1999, v kterém Austrálie porazila domácí Francii 3:2.

Yannick Agnel a Camille Muffat jsou dva z olympijských medailistů v plavání, kteří startují v barvách Olympique Nice Natation. Ženská házená patří k nejlepším v Evropě, ve druhé lize se představují hokejisté, basketbalisté, volejbalisté.

Fotbal

Gymnaste Club byl založen 9. července 1904, o rok později se fotbal osamostatnil. První utkání skončilo slavně, 29. listopadu téhož roku porazili Stade Nicois 6:0. Od 22. prosince 1924 převzali jméno Olympique Gymnaste Club Nice.

První profesionální start v mistrovské soutěži je z roku 1932. Po 2. světové válce začali fotbalisté Nice v 2. lize, 1945/46, ale tu hned vyhráli a postoupili mezi elitu. V sezoně 1950/51 přišel první titul mistra Francie, obhájený o rok později. A k tomu ještě přidali vítězství v Poháru, kde ve finále porazili Girondins Bordeaux 5:3.

Rok 1954, výhra nad Olympique Marseille 2:1 a další Pohár Francie. 1956 a třetí titul mistra země, první účast na mezinárodní scéně. 1959, čtvrtý titul a k tomu výhra nad v té době nepřemožitelným Realem Madrid 3:2 v prvním čtvrtfinále Ligy mistrů. A to do té doby nikdo nedokázal...

Další desetiletí již tituly nepřinesla. V osmdesátých letech se dokonce dostavil pád do Ligue 2. V následující dekádě to byl zisk Poháru Francie, 1997, hned po něm na pět let pobyt ve 2. lize. Od roku 2002 je Nice pravidelným účastníkem Ligue 1.


Slavná jména

Vic Nurenberg (1930 - 2010), v dresu klubu nastřílel 111 branek a je historickým králem střelců.

Dominique Baratelli (1947), brankář, nastupoval za Nice v letech 1971 - 1978, reprezentant Francie ve 21 zápasech.

Nenad Bjekovič (1947), srbské národnosti, ve 4 sezonách, 1976 - 1981, odehrál 145 utkání a dal 85 gólů.

Robby Langers (1960), ten je zase rozený Lucemburčan, hrál v klubu v letech 1989 - 1991. Slavné chvíle zažil v odvetném utkání o záchranu v Ligue 1. Nice prohrálo ve Štrasburku 1:3, ale Robby dolů nechtěl. Sám dal 4 branky a jeho tým vyhrál 6:0.

Hugo Lloris (1986), v brance Nice nastupoval v letech 2005 - 2008, později přestoupil do Lyonu, aby nakonec zakotvil v Tottenhamu Hotspur. Na svém kontě má 65 reprezentačních startů.


Stadion - Allianz Riviera

Plány smělé, o novém stadionu se mluvilo již začátkem tohoto století, ale práce začaly až v roce 2011. Všem spadl kámen ze srdce, když se konečně hrál první zápas. Radost byla veliká, OGC Nice porazilo v ligovém klání Valenciennes 4:0. Na kalendáři byl datum 22. září 2013. Na tribunách s názvy Garibaldi, Ray, Ségurane a Sud bylo 35 tisíc diváků, vítala je pyrotechnická show.

Více než čtyři tisíce slunečních panelů, vlastní geotermická instalace pro vyhřívání celého areálu, užití dešťové vody, která je ze střech svedena do čtyř podzemních nádrží. Takhle se Stade de Nice snaží starat o ekologii.

Jedná se o šestý největší stadion ve Francii, v jeho útrobách jsou instalace Národního muzea sportu, 45 tisíc objektů a 400 tisíc dokumentů sem bylo převezeno z Paříže.

Vše je připraveno na rugbyová klání, koncerty a další kulturní akce. Součástí je konferenční sál a místní mají právo na vstup 24/7.

Vynikající je také umístění stadionu: 6 km od pátého největšího letiště ve Francii a 15 minut autem od centra města Nice.

Zápasy

12. června 18:00 Polsko - Irsko, 17. června 21:00 Španělsko - Turecko, 22. června 21:00 Švédsko - Belgie, 27. června 21:00 osmifinále B2 - F2.

Poslední den a vše vypukne. V Nice se sice, na první pohled, žádný velký šlágr konat nebude, ale kdo ví, třeba právě tady nám Zlatan Ibrahimovič a Romelu Lukaku ukáží, že fotbal je opravdu tou nejkrásnější hrou na světě.