Před začátkem jara: SK Slavia Praha

Mají široký kádr, skvělého trenéra a čtyřbodový náskok na Viktorii Plzeň (která má také skvělého trenéra, ale o něco užší kádr). Nové posily se jeví velmi dobře, do výtečné formy se vracejí staré známé tváře, na stoperu i pátý hráč v pořadí by jinde byl lídrem obrany. Má současná Slavia vůbec nějakou chybu? Pohled na kádr a styl hry sešívaného kolosu před startem jarní části sezony nabízí tento rozbor.

Slavia může být se zimní přípravou maximálně spokojená. Z pěti zápasů čtyři výhry a jediná prohra proti silnému Salcburku, přičemž už samotné setkání s takto ambiciózním klubem, kde se fotbal zkrátka dělá dobře (ať má na jeho původ názor leckdo jakýkoliv), je rozhodně pro Nezmara s Trpišovským zdrojem inspirace. S trochu nadsázky se dá říct, že ty nejlepší přípravné zápasy Slavia absolvuje každodenně na tréninku. Disponuje totiž tak silným kádrem, že zápas proti druhé jedenáctce může být pro hvězdy Slavie daleko větší výzvou i cennější zkušeností, než srandamače proti mladíčkům z Brentfordu či přátelům z Pekingu. Slávistická příprava se neobešla bez bolístek (zejména ohledně trenérova nosu), Slavia ovšem z podzimního ajfru nic neztratila a do ligy může vstoupit suverénně, hrdě jako vedoucí mužstvo a největší adept na celkový triumf.


Přestoupí, nepřestoupí? Deadline day ovládla kauza Michel Ngadeu. Slávistický stoper už byl jednou nohou ve Fulhamu, ke transferu ale nakonec nedošlo. Jestli si někdo může drbat hlavu, jsou to ale právě Angličané. Pro SKS šlo totiž o win-win situaci.

Pokud by Ngadeu odešel, Slavia by inkasovala 4,5 milionů euro za letos 29letého stopera, který ne zcela zapadá do současného herního stylu a navíc za něj má několik potenciálních náhrad. Pokud by neodešel, tak oblíbenec fanoušků a proslulá defenzivní zeď, která limity a nedostatky (rozehrávka, sbírání žlutých karet, občas poziční hra a zbytečné vystupování) kompenzuje přednostmi (zvíře v osobních soubojích, když zapne beast mode, naprosto neprostupný), zůstává.

Nakonec došlo k možnosti číslo 2. Ngadeu zůstává, což je možná trochu škoda pro Alexe Krále, který dorazil z Teplic. Na věci se ale příliš nemění. Klíčovou roli ve stoperské dvojici nadále bude mít Ondřej Kúdela, který je pro současnou Slavii díky svým schopnostem v rozehrávce téměř nepostradatelný a doplní ho právě Ngadeu či Simon Deli, pokud bude zdravý. Král díky svým přednostem eventuelně může naskočit občas místo Kúdely.

Na pravém beku řádí Vladimír Coufal, jeden z nejlepších hráčů podzimu. Hned v úvodu sezony nasadil laťku proklatě vysoko a téměř po celou podzimní část z ní neslevil. Malý výpadek formy přišel až v prosinci, když se vracel po zranění, to je ale aspoň důkaz, že jde o člověka a ne robota. Jinak totiž byly jeho výkony nadpozemské.

Nalevo lajnu i trenérův nos kosí Jan Bořil. Co do fotbalové kvality asi nejslabší článek obrany Slavie, to ale nahrazuje bojovností a lídrovstvím. "Béřa" je populární v kabině i mezi fanoušky, navíc mu i dle slov trenéra Trpišovského prospívá konkurence - když ví, že nemá nic jistého, o to víc zapne. Na podzim tak do sestavy téměř nepustil posilu z Jablonce Jaroslava Zeleného. Blonďatý fotbalista na omezeném prostoru příliš nezazářil, to ale není dáno jeho malými fotbalovými schopnostmi, jako spíše nedostatečnou suverenitou a sebevědomím. Aby Zelený nebyl na hřišti zakřiknutý, potřebuje hrát. Určitě by bylo fajn, kdyby dostal během jara víc příležitostí, což se možná díky Bořilově stylu hry a sbírání žlutých karet i stane.

Branku pak střeží Ondřej Kolář, který si dosud úplně nezískal srdce slávistických fans. Brankář, na kterého Trpišovský sází díky jeho rozehrávce, podle mnohých nechytí nic navíc, není tou jistotou a oporou, kterou musí tým mít, pokud chce vyhrávat důležitá utkání a dojít do Ligy mistrů. V průběhu podzimu to žádná sláva nebyla, ke konci podzimní části si ale přece jen trochu reputaci napravil, když v několika prosincových duelech Slavii podržel.

Co se týče defenzivních postů, v záloze je pak nejgólovější bek široko daleko Michal Frydrych, který zastane post stopera i pravého obránce. Na hostování do Bohemky zamířil Lukáš Pokorný, který po návratu z Montpellier dosud nenašel starou formu a o hostování se uvažuje i v případě Jakuba Jugase. Bývalý zlínský kapitán pod Trpišovským na jaře učinil značný progres a i přes své pohybové limity a do určité míry nemotorný projev byl spolehlivou součástí slávistické defenzivy. Pak se ale zranil a na podzim do hry nezasáhl, teď je kvůli obrovské konkurenci až stoperem číslo pět. Hostování dává smysl.


Tomáš Souček a Josef Hušbauer, dva klíčové slávisté, kteří v ligové soutěži na podzim nastříleli devět branek. Zatímco za jednoho není náhrada, za druhého alternativa dost výrazně vystrkuje růžky. Tomáš Souček je nejlepším hráčem Fortuna ligy a jeho progres za poslední roky je úctyhodný. Zapracoval na svých limitech a blonďatý čahoun je teď hvězdou Slavie i celé soutěže. Slávisté za něj nemají náhradu, což může být po jeho odchodu velký problém. Zatím to vypadá, že by jeho roli mohl převzít Alex Král, který má na pozici defenzivního středopolaře velmi dobré předpoklady.

Co se týče Hušbauera, to je samozřejmě po všech stránkách kontroverzní postava. Ať už z hlediska jeho rudé minulosti, tak z hlediska jeho herního přínosu. Asi žádný jiný hráč sešívaných totiž nerozděluje fanoušky tolik jako právě muž s desítkou na zádech. Jedni ho obdivují a považují za rozdílového hráče, druzí mu vyčítají, že je líný na krok a že slávistickou hru v důležitých a náročných zápasech zpomaluje. Pravdu mají oba tábory.

V zápasech vyššího tempa (především v evropských pohárech, kde Slavia příliš nedržela míč) bylo vidět, že Hušbauer zkrátka má své jasně dané limity. Na druhou stranu, jeho úloha kreativního záložníka vedle Součka, který sbírá předfinální a finální pasy, tam tmavovlasý středopolař neměl konkurenci. Hušbauera nemusíte milovat, má svoje negativa, kvůli kterým nikdy neudělal díru do světa v zahraničí, zároveň jde ale o hráče, který má něco navíc - klíč k otevírání obran pouhou kolmicí či jednoduchým nápadem. Proto za něj Slavia neměla alternativu.

V zimě ale z Liberce přestoupil Petr Ševčík, jenž logicky nejvíce zapadá právě na Hušbauerovo místo. Není tak gólový jako jeho nový spoluhráč, přihrávat a zakládat akce ale umí stejně tak dobře. Oproti Hušbauerovi je samozřejmě navíc rychlejší a poctivější při napadání. Najednou tak Trpišovskému vzniká příjemný problém - na jeden post tu jsou dva velmi dobří fotbalisté.

Dá se čekat, že řešení bude ve většině zápasů šalamounské. Nechat sedět Ševčíka, to by byla chyba. A nechat sedět Hušbauera, který je z lavičky prakticky nulový a navíc rozhodně není připraven na pozici náhradníka? To by byla taky chyba, tím spíše, že Hušbauer ve většině zápasů, kde bude Slavia soupeře drtit, stále má hře SKS co nabídnout.

Dá se tedy čekat, že Ševčík obsadí post AM, na kterém se v závěru podzimu krásně zabydlel Miňo Stoch. Slovenský už znovu reprezentant si z křídla stejně neustále sbíhal do středu, takže jeho přesunutí na post ofenzivního středopolaře dával smysl. Teď se ale zřejmě bude muset vrátit zpět na křídlo.


Tím pádem bude většinu času ze čtveřice Jaromír Zmrhal, Lukáš Masopust, Peter Olayinka a Mick van Buren hrát jenom jeden (když budeme předpokládat, že v útoku bude stále ve většině ligových zápasů nastupovat Milan Škoda). Vypadá to nejspíš na Olayinku, neboť Zmrhal bude díky své defenzivní práci na křídle využitelnější v Evropě.

V útoku je pak jedničkou stále Milan Škoda. Slávistický kapitán už má svá léta, už není jasným lídrem sešívaného hrotu, ostatně se tam už v minulé sezoně střídali se Stanislavem Teclem a lehce výhodnější pozici ve finále měl právě druhý jmenovaný. On však ukazuje, že stále má Slavii co nabídnout, v přípravě hrál velmi dobře a v generálce s Rosenborgem se během pěti minut podílel na dvou nebezpečných situacích, když se skvěle uvolnil na pravém křídle a odsud centroval. Jako by vzkazoval fanouškům i trenérovi, že není jen kladivem do vápna a sklepávačem balonů, ale hodí se i do rychlejšího, kombinačnějšího stylu hry.

Na hrotu se dále můžou objevit Peter Olayinka či Mick van Buren, typologicky jiní útočníci, vhodnější více do zápasů ve vysokém tempu, kde Slavia bude spíše spoléhat na brejky, hned příští týden se tedy nabízí první utkání s Genkem v Evropské lize. Výhoda ofenzivní lajny Zmrhal - Stoch - Olayinka a van Buren nad nimi navíc je, že se téměř všichni mohou na hrotu libovolně točit v průběhu utkání.

Muris Mešanovič je protagonistou výtečného chorálu, ve Slavii už se s ním ale příliš nepočítá a minuty tak bude sbírat zřejmě akorát v poháru.


Zatímco přes řeku se rozmýšlejí, v jakém rozestavení nastoupit a zda hrát na tři či čtyři obránce, na Slavii je jasno. Rozestavení 4231, které se případně s přísunem Hušbauera blíže vápnu může měnit na 4141, už je v sešívaných duelech poměrně rigidní. V obraně není pochyb o tom, že jasnou jedničkou mezi stopery je nyní Ondřej Kúdela, kdyby vypadl, je třeba nahradit ho Králem, duo Deli - Ngadeu je sice impozantní, má ale své limity, což ukázal třeba zápas s Bordeaux, v němž Kúdela chyběl kvůli zranění.

Ve středu pole je klíčovou postavou Souček, místo v základu má jasné i produktivní Stoch. Otázkou tedy je, zda bude svými střelami děsit brankáře soupeře z pozice AM či z křídla. To bude zřejmě záležet jen na tom, zda se trenér Trpišovský rozhodne do utkání poslat zároveň Hušbauera i Ševčíka. Pokud ano, vrátí se Stoch na pravé křídlo, pokud ne, zůstane uprostřed.

Co se týče hádanky Hušbauer/Ševčík, dá se čekat, že v ligových utkáních bude nadále dostávat prostor Hušbauer. Jelikož ale Ševčík rozhodně v přípravě ukázal, že si místo v základu zaslouží, bude operovat výše, na podhrotu. Otázkou je, jak mu to sedne a jak si oba hráči vyhoví na hrací ploše.

Co se týče Liberce, tam Ševčík vystřídal v záloze snad všechny pozice a všude byl platný. Jelikož se totiž jednalo o kvalitativně odskočeného hráče, většinou se hra Liberce přizpůsobovala jemu a nikoliv on hře Slovanu. To samozřejmě bude v SKS jiné, tady Ševčík bude muset plnit pokyny a jeho pole působnosti nebude tak široké a variabilní. Dá se ale čekat, že hra s ním coby AM bude jiná než se Stochem nebo s Balutou. Asi se nebude tolik pokoušet o střelu jako slovenský hráč, zároveň nemá takové individuální schopnosti jako rumunský reprezentant, po fyzické stránce a z hlediska napadání by ale svou úlohu měl plnit na výbornou. Utkání v Liberci navíc ukázala, že se umí zapojit do povedené kombinace před vápnem a pobídnout ostatní ke skórování, což se ve Slavii může hodit. Sešívané mužstvo totiž často soupeře opticky drtí po vápno, tam ale nastává problém - neefektivní koncovka a velké spalování šancí. Většinou tak Slavii musel zachraňovat screamerem zpoza vápna Stoch či Hušbauer. V tomhle by mohl být Ševčík užitečný.

Coby startér se dá určitě brát Peter Olayinka, drahá posila se v závěru podzimu rozehrála do nebývalé formy. I když zrovna nebyl produktivní, skvěle bojoval a zapojoval se do akcí. Ku prospěchu mu hraje i to, že v utkáních, kde nebude třeba, aby hrál útočník zády k bráně, je použitelný i na hrotu útoku, což platí pro i Micka van Burena.

Blonďatý Nizozemec ukázal v přípravě velký zápal pro hru, kdy i po nepříjemném zranění vlétnul zpět na trávníky jako velká voda. Jde o rychlostního, náběhového, agresivního hráče, schopného zahrát na křídle i na hrotu. Ve Slavii určitě najdeme lepší fotbalisty, van Burenova agresivita, agilita a univerzální využitelnost z něj ale dělá nebezpečnou zbraň, ať už na závěrečné dvacetiminutovky do unavených obran, nebo do evropských duelů proti silnějším soupeřům.

Jaromír Zmrhal, slávistický odchovanec a další hráč, na kterého existuje dvojí názor. On ale ukazuje, že do Slavie patří, i do té současné, která má dobrých hráčů plný kádr. Skvěle brání, zapojuje se do akcí, jde o perfektního tahového hráče, který má především čuch na góly v důležitých zápasech. Pokud má Slavia vyhrát proti Plzni, Spartě či důležité utkání v evropských pohárech, buďte si skoro jisti, že branku vstřelí Zmrhal.


Slavia má ohromně silný tým, mohla by v klidu sestavit dvě výtečné jedenáctky. Duo Nezmar - Trpišovský si jede podle sebe a jejich ideje zatím vychází na výbornou. Na první pohled je tak těžké najít, kde by se mohl v současné Slavii vyskytnout problém, samozřejmě kromě neovlivnitelných faktorů typu zranění.

Největším slávistickým problémem nadále zůstává koncovka. Někdo, komu by se dalo říkat gólový útočník, ve Slavii chybí. Jaro ukáže, zda se do této pozice zvládne nominovat nestárnoucí MŠ21. Komplikací by samozřejmě bylo i to, pokud by tam Stochovi přestaly padat rány zpoza vápna a naopak se vrátil ke své neformě z úvodu sezony, kdy byl naopak nejhorším hráčem na hřišti.

Jinak to ale zatím vypadá na samá pozitiva a sociální jistoty. Slavia samozřejmě nemá titul v kapse, čtyřbodový náskok na Plzeň není nijak obří, nota bene když výjezd na Viktorii Slavii už příští týden čeká. Otázkou je, zda může hrát v konečném zúčtování úlohu to, že zatímco Trpišovský o titul dosud nehrál, Vrba je naopak zkušeným mazákem. I tak by ale ve zbytku jara měla Slavia být tím nejlepším týmem. Má jednoznačně nejširší kádr, fungující kabinu, v domácích utkáních je navíc žene dopředu nabitý Eden. Tým navíc zaznamenává neustálý progres. Už na jaře uměl Trpišovského tým fotbalem nadchnout (viz skvělá otočka proti Sigmě), stále to ale zejména v obraně mělo velké nedostatky. Když to srovnáme s podzimem, tak Slavia najednou měla po Chelsea nejlepší defenzivu v Evropské lize.

Tým, který měl na jaře v obraně okénka a působil rozhašeně, najednou v šesti zápasech proti obtížným evropským soupeřům inkasoval tři branky. Právě zápasy proti Zenitu, Bordeaux a Kodani přitom pro sešívaný tým můžou být další cennou zkušeností. Ukázalo se, že fotbal made by Trpišovský funguje i v Evropě. Je samozřejmě otázkou, zda to bude stačit i na belgický Genk, který i přes nepříliš zvučné jméno rozhodně nenabídne žádnou procházku rozkvetlou loukou, budou to dva nesmírně obtížné duely. I kdyby se ale nepostoupilo, Slavia může být s vlastní prezentací v Evropě v aktuálním ročníku spokojená.

A soustředit se na domácí scénu, kdy musí být jasným cílem double. Lepší mužstvo totiž v lize aktuálně není.