POSTOUPÍ ČESKO KONEČNĚ NA MS ?

Všem čtenářům, co si právě přečetli název článku, se může zdát tato spekulace zcela předčasná. Jenže opak je pravdou. Světová kvalifikace je v plném proudu a už 17. listopadu sehrajeme další důležité utkání na horké půdě v Makedonii. Každý zápas je tak malým krůčkem na vytoužený turnaj, kde jsme se naposledy představili v roce 1990.

Ano, už je to více jak čtrnáct let, co ještě společná reprezentace, pod vedením Jozefa Vengloše bojovala na italských trávních. Pojďme si jen tak pro zajímavost připomenout, která dvaadvacítka fotbalistů reprezentovala Československo. Brankáři: 1 Jan Stejskal, 21 Luděk Mikloško, 22 Peter Paluch, Obránci: 2 Julius Bielik, 3 Miroslav Kadlec, 5 Ján Kocián, 6 František Straka, 7 Michal Bílek, 12 Peter Fieber, 15 Vladimír Kinier, Záložníci: 4 Ivan Hašek, 8 Jozef Chovanec, 9 Luboš Kubík, 11 Ľubomír Moravčík, 13 Jiří Němec, 14 Vladimír Weiss, 16 Wiliam Hýravý, 20 Václav Němeček, Útočníci: 10 Tomáš Skuhravý, 17 Ivo Knoflíček, 18 Milan Luhový, 19 Stanislav Griga.

Jistě si ještě většina pamětníků vzpomene, jak jsme ve skupině na úvod přejeli USA 5:1, a pak zdolali Bílkovou penaltou Rakušany. V posledním utkání skupiny jsme sice prohráli s domácí Itálii 0:2, ale pak přišlo skvělé přestavení Tomáše Skuhravého v osmifinále proti Kostarice, kdy dokázal vsítit hattrick. Konečnou pro naši reprezentaci byl čtvrtfinálový souboj s pozdějšími mistry světa Německem. Československo tak zanechalo na světovém šampionátu 1990 velmi dobrý dojem a opouštělo zemi fotbalu zaslíbenou se vztyčenou hlavou. Málokdo tehdy tušil, že na další účast na mistrovství světa budeme muset čekat minimálně šestnáct let.

Ale dost už vzpomínání, vraťme se do reality. Teď už samostatná reprezentace Česka má za sebou tři kvalifikační zápasy, z nichž vytěžila šest bodů. Kde kdo si říkal po úvodní porážce v Nizozemsku, že to zase s tím světovým mistrovství dobře nedopadne. Jakoby bylo zakleté, na mistrovství Evropy se vždy v poslední době kvalifikujeme bez větších problémů, ale na světový šampionát ne a ne se probojovat. Věřme tak, že i špatná série jednou skončí a bude to právě teď. Ještě jednou zpět k porážce v Nizozemsku. Tato prohra, i když se to na první pohled nezdá, měla na náš tým i pozitivní dopad. Jakoby po skvělém vystoupení na EURO 2004 spadli všichni hráči opět na zem. V dalších zápasech proti Rumunsku a Arménii to sice nebylo ještě stoprocentní, ale bylo znát, že všichni hráči zase bojují a plní taktické pokyny podle představ Karla Brücknera. Další věcí je neúčast kapitána Pavla Nedvěda, který se rozhodl ukončit reprezentační kariéru. Je jasné, že takového hráče není jednoduché nahradit, ale na druhou stranu hrát se musíme naučit i bez něj a to už je práce pro trenéra, aby našel optimální složení týmu a systém hry. Pavel Nedvěd nás již za celou svou kariéru překvapil mnohými výroky, a tak by nebylo divu, kdyby se ještě do reprezentace vrátil. Nikdy se netajil totiž tím, že by si jednou rád zahrál na mistrovství světa.

Za jedenáct dní nás tedy čeká čtvrtý kvalifikační zápas. Všichni dobře víme jak v Makedonii dopadlo Nizozemsko, a tak bude důležité nic nepodcenit. V dalším průběhu kvalifikačních bojů, bude důležité nevyhořet v odvetě v Rumunsku a zvládnout bez větších potíží zápasy s Finskem, což také nebude nic jednoduchého. Vše může dopadnout tak, že se bude po dvou letech opakovat historie a opět si v přímém souboji, tentokrát na podzim 2005, zahrajeme s Nizozemskem o přímý postup na velký turnaj. Vrchol všeho by byl, kdyby na světový šampionát se mimo nás dostali i právě Nizozemci a los by nás svedl dohromady i v základní skupině mistrovství světa. To už by se docela vážně dalo pochybovat o některých pravděpodobnostních matematických zákonech.

Většina fanoušků věří v postup českých fotbalistů na závěrečný turnaj mistrovství světa, nejen kvůli tomu, že jsme tam hráli naposledy v roce 1990, ale také proto, že samotný turnaj se koná v sousedním Německu, což znamená velkou šanci vidět světový šampionát na vlastní oči. Tak držme palce, i když jsme teprve na začátku cesty, ať to konečně vyjde.