Portugalské okénko (4.) - souhrn

Góly: 40. Pablo Olivera, 45. Nabil Ghilas - 64. Xandão, 65. Eric Dier

Sporting nevyhrál ani tentokrát, dnes si však za bod vybojovaný na hřišti Moreirense rozhodně nemůže stěžovat. Domácí totiž v utkání vedli už 2:0, a nebýt produktivní dvouminutové pasáže ve druhé půli, vyjde lisabonský velkoklub naprázdno úplně...

Moreirense to nedalo ani přílišnou práci, aby do poločasu dokonale zdeptalo soupeře brankami Pabla Oliveiry a Nabila Ghilase; obě trefy navíc přišly těsně před pauzou, což rozhodně nebylo pro psychiku Vercauterenových mužů zrovna ideální. Nakonec tak může Sporting za vybojovaný bod děkovat dvěma obráncům - góly si připsali Xandao a debutově i mladičký Eric Dier.

Těsně po Vercauterenově dosazení bylo sice na zelenobílých patrné určité herní zlepšení, ale na výsledcích se to zatím příliš neprojevuje a odchod Sportingu z evropské scény byl mnohem spíše ponižující než důstojný. Pískat si však před utkáním nemohlo ani Moreirense; tým Jorge Casquilhy totiž prohrál tři zápasy v řadě. Na druhou stranu je třeba podotknout, že jediné vzájemné utkání obou soupeřů před měsícem v domácím poháru skončilo výhrou právě Moreirense, které postoupilo díky trefě v nastaveném čase.

Tehdy se dvakrát trefil Pablo Oliveira, a dnes měl v tomto trendu pokračovat; ze začátku to tak však nevypadalo, jelikož úvod utkání ovládl Sporting. Problémy v domácí defenzivě způsoboval zejména agilní André Carrillo, který se na pravé straně dobře doplňoval s Dierem.

Po krátkém entrée si Moreirense zvyklo na tempo hry a postupně převzalo otěže zápasu do vlastních rukou. Prvním hmatatelným rizikem byla střela Filipa Goncalvese z 15. minuty, která mířila jen těsně vedle Patríciovy brány; to však byl teprve začátek, neboť domácí byli po zbytek poločasu lepším týmem.

Když tedy ve 40. minutě opět zaúřadoval starý známý Oliveira, nebylo to žádné překvapení, spíše logické vyústění obrazu hry. Domácí útočník ideálně využil strnulosti a špatného odhadu Xandaa, který jej nechal prohnat se do zakončení, na bližší tyči zpracoval Paulinhovy přihrávku zprava a podstřelil Patrícia - 1:0.

Sporting následně přišel o zraněného Schaarse, ale to ještě nemělo být to nejhorší: závěr poločasu se totiž proměnil v totální noční můru poté, co domácí ještě stihli vstřelit druhý gól. Opět u toho byl Paulinho s chytrou přihrávkou; tentokrát si stříleným centrem vybral Oliveirova kolegu Nabila Ghilase, který zkušeně skóroval už pošesté v sezoně - 2:0.

Jestliže první půli začali lépe hosté, po pauze se karty obrátily a na koni bylo logicky Moreirense. Zranění a nucené střídání Viníciuse však domácí trochu otupilo, a Sporting - přesně v opačném gardu, než jaký byl k vidění po prvních 45 minut - hrozil více a více. Netrvalo dlouho, a Vercauterenova squadra se dočkala kontaktního gólu - Xandao, který zaspal u obou branek do sítě svého týmu, umazal část svých restů, když vystoupal nejvýše na rohový kop a zakroutil svoji hlavičku do vinglu - 2:1.

To dalo lisabonským potřebnou sebedůvěru, a než se domácí vůbec oklepali, bylo vyrovnáno. Netrvalo ani dvě minuty, a talentovaný Dier si připsal svůj první seniorský gól - byla to tvrdá střela na bližší tyč, kterou si sice gólman Ricardo Ribeiro za rámeček nedá, ale je třeba říct, že šlo o překvapivě zkušenou a těžce chytatelnou ránu - 2:2.

Favorizovaný Sporting se tak pochopitelně začal hnát za vítězstvím a měl i dvě vynikající šance; nejprve Carilla z blízké vzdálenosti vychytal pozorný Ribeiro, následně pak střídající Valentín Viola orazítkoval tyč. Hosté zůstávali v tlaku, ale domácím se na druhou stranu otevírala zajímavá příležitost k nebezpečným brejkům.

Smolařem dne je jistě Carrillo, který ještě v závěru tváří v tvář Ribeirovi zklamal a odmítl jasný vítězný gól; na druhé straně se ve 4. minutě nastavení blízko dostal Fábio Espinho, kterému k úspěšné hlavičce po fantastickém pasu chyběly centimetry. Oba sokové se tak rozešli remízou, která se nakonec ukázala jako zasloužená.

Góly: 90. James Rodríguez, 90+3. Jackson Martínez

Souboj titánů. Takový přívlastek mělo utkání mezi Bragou a Portem, zápas, který po několika vydařených sezonách Arsenalistas začal mít punc souboje o první příčky. Braga si nemohla vzhledem ke své pozici dovolit ztratit, ale nakonec remízu neudržela a Porto si tak připisuje nesmírně cenné tři body.

Hostující kouč Vítor Pereira udělal několik změn v sestavě; na hřišti se opět objevili Alex Sandro a Fernando, což "odnesli" Abdoulaye a Defour. Jinak v modrobílých dresech vyběhla očekávaná jedenáctka. Trenér domácích José Peseiro, přestože se jeho tým vzpamatovával z těžké porážky s Kluží, změnil jediné jméno - Mossoró v záloze nahradil Amorima.

První půle nabídla skvělý fotbal, který jen potvrzoval, jak kvalitní týmy mají oba oponenti; zatímco však Porto hrálo tak, jak jsme zvyklí, u Bragy se cosi změnilo. Neslavné výsledky posledních týdnů jako by donutily hráče hrát opatrněji, ubrat na pressingu a soustředit se spíše na přímočarý styl hry než na snahu o přečíslení. Diváci jako by se vrátili o pár let zpátky, do dob vlády Domingose Paciencii...

Porto začalo utkání aktivněji a Otamendi dokonce už ve třetí minutě trefil brankovou konstrukci. Hosté hráli chytře a prvních 20 minut ovládali hru, takže se zdálo, že gól je jen otázkou času; Braga se však rychle uklidnila, zvykla si na tempo a začala hrozit sama. První střela na bránu přišla sice až ve 20. minutě, ale od té doby se obraz zápasu otočil - dokonce do té míry, že Porto až do poločasu nezaznamenalo už ani jednu střelu. Důležitou roli zde hrál Rubén Micael, který začal příliš blízko Édera, ale postupem času se zatáhl více dozadu a úspěšně rozbíjel rozehrávku hostí.

Jestliže první poločas nabídl dva odlišné segmenty podle toho, který tým zrovna na hřišti vládl, a celkově se dal označit jako velmi záživný na sledování, o druhé půli už to tolik neplatí. Do hry obou soupeřů se připletla nepřesnost, rostoucí nervozita a respekt z protivníka; Porto nebylo schopné rozehrát svoji tradiční hru, jelikož se jim nedařilo dostatečné množství přesných přihrávek, a Braga sice několikrát nebezpečně zaútočila z brejků, ale celkově se držela spíše zpátky. Výsledek byl tady zkrátka příliš důležitý, a výhra by nevadila ani jednomu ze soupeřů.

José Peseiro dokonce poslal do hry dvojici středních záložníků Micael - Mahamat, jen aby dokonale eliminoval největší zbraň Porta, kterou jsou útoky středem hřiště. Je proto ironií, že právě odtud padl vítězný gól; Danilo přihrál Jamesovi a kolumbijský útočník měl při střele velké štěstí, že se mu do cesty připletl (dnes jinak skvělý) Douglao. Beto na tečovanou střelu dosáhnout nedokázal - 0:1.

To bylo jen pár vteřin před dovršením normální hrací doby, a ve třetí minutě nastavení skórovalo Porto dokonce podruhé - a tentokrát to byla mnohem hezčí akce. Salinovu nedůslednou práci v defenzivě dokonale vytrestal Jackson Martínez, který krásnou ránou propálil Beta podruhé - 0:2.

Utkání, kterému by rozhodně více slušela remíza, tak nakonec ovládli hosté a přidělali Braze pořádné problémy. Arsenalistas totiž začínají v boji o čelo výrazně ztrácet - Porto naopak i nadále sbírá body, kde se dá, a vypadá to, že zastavit ho letos nebude o nic jednodušší než jindy.

Góly: 26. Óscar Cardozo (pen.), 72. Luisão

Jorge Jesus dovršil stovku zápasů na lavičce Benfiky ve slušivém stylu. Největší radost mu prý udělalo vítězství nad Rio Ave, které na konci jeho první sezony ve funkci přisoudilo Orlům titul. I dnešní klání s Olhanense nicméně muselo rodákovi z Amadory vykouzlit na tváři široký úsměv. Benfica průběh utkání kontrolovala od začátku do konce; a Sérgio Conceição se na lavičce jenom vztekal, jak je ostatně jeho dobrým zvykem.

Druhým z významných momentů sobotního večera byl vedle trenérových kulatin také ligový návrat stopera a kapitána Benfiky Luisãa. Ten se doteď rozehříval jen v domácím i evropském poháru, přičemž donedávna od začátku září nesměl hrát v žádném soutěžním duelu. Dnes nicméně působil jako král: bral si pod palec veškerou rozehrávku z vlastní poloviny, spoluhráče si oddirigoval tak, že sotva pustili Olhanense do nějaké střelecké pozice a nakonec i gólem stvrdil pohodlné vítězství. Před blížícím se šlágrem s Portem jde o klíčový poznatek pro všechny příznivce Benfiky.

Ale teď už k samotnému zápasu. V úvodním dějství hrála vedle naprosté převahy lisabonských prim také nedisciplinovanost jednoho z fotbalistů Olhanense. Vasco Fernandes nejprve zbytečnou předváděčkou wrestlingu vyzval Óscara Cardoza ke skórování z penalty; a pak po ošklivém zákroku na stejného Paraguayce divže neuviděl přímou červenou kartu. I s ním na hřišti se nicméně muži od slunného portugalského pobřeží nebránili s žádnou grácií.

Další branku mohli inkasovat třeba v 59. minutě, kdy nepřehledný závar málem s úspěchem vyřešil Melgarejo. Po následném rohu navíc velmi nebezpečně hlavičkoval Garay - bývalý brankář Porta Rafael Bracalli ale poprvé předvedl brilantní reflexy. A vpravdě ne naposled, i když hned v příštím okamžiku spíše zklamal. V 72. minutě jej totiž Luisão nachytal divně postaveného, aby jej hlavičkou odraženou od země kuriózně přeloboval.

V tu chvíli jako by Olhanense předčasně uprchlo do tunelu. Benfica zejména po pravé straně dál nadšeně útočila a Salvio v jednu chvíli dokonce mohl pálit do Bracallim nestrážené klece. Brankářovu práci v tu chvíli nicméně zastal Babanco, takže se už tak jednoznačné skóre dále neměnilo. I proto, že v jiném okamžiku si na Limu počíhal sám Bracalli.