Plašil v trenérském štábu Köstla? Na hráče je stejně náročný, jako byl na sebe, líčí bratr

Jako hráč toho za národní tým odkopal přes 100 zápasů. Víc mají pouze Tomáš Rosický, Karel Poborský a Petr Čech. Nyní zažije Jaroslav Plašil (43) reprezentační premiéru v trenérském štábu Jaroslava Köstla. O jeho zahraniční štacích i vnímání české veřejnosti pro web eFotbal.cz promluvil mladší bratr Marek Plašil (39).

Když se oznámila dvojice asistentů pro dočasného trenéra Jaroslava Köstla a bylo mezi nimi jméno Jaroslava Plašila, šlo o překvapení. Někdejší záložník totiž už dlouhá léta žije v zahraničí a v Česku o něm moc slyšet není.

O možném angažmá staršího sourozence u reprezentace věděl nejmladší z Plašilů přímo od zdroje a dokonce posloužil i jako poradní hlas. "Brácha mi volal hned, jak dostal nabídku. Chtěl znát můj názor," říká mladší bratr Marek, který dnes vede hradecký tým do 18 let.

Otazníků bylo hned několik. Zatímco totiž Marek prožil v Česku celý sportovní život, u Jaroslava myšlenka návratu do tuzemského prostředí nikdy na stole nebyla.

"Upřímně, tohle nebylo nikdy žádné téma. Ani návrat do českého fotbalu, ani že by tady znovu žil. Přece jenom doma je už spíše ve Francii, kde strávil většinu svého života," říká.

I českým fanouškům se starší Jaroslav poněkud odcizil. I když v historických análech patří Plašilovi důležité místo, nikdy nebyl vnímán za takovou ikonu jako zmíněný Baroš, Poborský či Čech. A ač má starty na čtyřech mistrovstvích Evropy a jednom mistrovství světa, stále jako by byl v rodné zemi nedoceněný.

"Těžko říct," krčí rameny mladší bratr. "Podle mě to jedna z příčin určitě je. Navíc Jarda nikdy nebyl nějaký mediální typ, co by chtěl být za každou cenu vidět. Možná se právě i kvůli této vlastnosti na něho trochu zapomnělo. Za mě se ale jednalo vždy o platného hráče."

Nyní to ale vypadá, že by český fotbal mohl s bývalým reprezentantem znovu spojit síly. Významnou roli při Plašilově povolání do štábu trenéra Köstla mohly sehrát kromě hráčských i jeho zkušenosti na pozici asistenta.

Střelec sedmi reprezentačních gólů totiž po konci hráčské kariéry působil v Bordeaux, kde se od mládeže a rezervního týmu propracoval až k A-týmu. V něm si pak dokonce po vyhazovu kolegy Vladimíra Petkoviče odbyl v únoru roku 2022 i premiéru v roli hlavního kouče v Ligue 1.

Jako hráč vynikal přehledem ve středu pole a výborně zahrával standardky. Nebál se i zakončení z dálky. Památný je například gól proti Španělsku v roce 2011, kdy utaženou střelou překonal slavného Ikera Casillase...

Co však od něj Schick a spol. mohou čekat v roli asistenta trenéra? "Na hráče je stejně náročný, jako byl na sebe. Rozhodně má klukům co nabídnout. Ať už své bohaté hráčské zkušenosti, nebo zajímavý pohled na fotbal," popisuje Plašilovu trenérskou charakteristiku jeho bratr.

Zná ho jako nikdo jiný. Oba spolu s nejstarším bratrem Janem tvořili v dětství nerozlučnou trojici, jejímž společným rysem byl především vztah k fotbalu.

"Byli jsme klasická fotbalová rodina. Náš táta fotbal hrál, a protože jsme k němu vzhlíželi, začali jsme se mu věnovat také. Nejdříve starší bráškové, potom jsem se k nim přidal já," vzpomíná tehdejší benjamínek sourozeneckého trojlístku.

"Jinak to mezi námi bylo asi jako všude, kde je v rodině víc kluků. Občas jsme se poškádlili nebo padla nějaká ta rána, ale vždycky jsme drželi při sobě. I když je Jarda starší o čtyři roky a Honza o pět, nikdy mě od sebe neodháněli. Měli a dodnes spolu máme krásný vztah," vrací se Marek zpátky do dětství.

Jako kluk také sledoval dění, když se tehdy sedmnáctiletý Jaroslav vydal do francouzského Monaka. Na prosluněné riviéře se postupem času dokázal prokousat mezi důležité hráče tamního AS a tím položit základ úspěšné fotbalové cesty.

"Odejít v takto mladém věku do zahraničí a prosadit se tam, to jedna z nejtěžších věcí nejen ve sportovním životě. A Jarda to i přes počáteční těžkosti zvládl. Za to ho obdivuji nejvíce," líčí hrdě Marek.

V dalších letech si kromě týmu z Monte Carla zahrál Plašil i ve španělské Osasuně či italské Catanii. Nejhlubší stopu ovšem zanechal především v Girondins Bordeaux. Jeho dres oblékl ve více než 360 zápasech, nosil kapitánskou pásku a stal se jednou z legend nyní zkrachovalého klubu.

Když má Marek vyjmenovat nejsilnější zážitky s bratrovou kariérou, neváhá. "Zažili jsme finále Ligy mistrů, Euro v Portugalsku nebo vítězství ve francouzském poháru."

Sluší se však připomenout, že velmi slušnou kariéru zažil i on. Na českých ligových trávnících se někdejší obránce proháněl v barvách Příbrami a hlavně Hradce Králové.

Nyní ale bude držet palce bratrovi, který je po čase znovu ve službách národního týmu. Zda se bude pro celý Köstlův realizační tým jednat pouze o dvouzápasové angažmá, či u reprezentačního kormidla zůstanou delší dobu, prý Jaroslav momentálně neřeší. "Bere to hlavně jako novou příležitost. Jestli bude trvat jenom tenhle sraz, nebo ne, se uvidí," tlumočí Marek bratrovy myšlenky.

Sám je pak před bratrovou premiérou proti dvojici fotbalových trpaslíků v klidu. "Nervózní nejsem a věřím, že rozklepaní nebudou ani hráči. To jsou zápasy, které se prostě musí vyhrát," uzavírá.