Pět let od smrti bájného Ference Puskáse
17. listopadu uplynulo pět let ode dne, kdy zemřel legendární maďarský fotbalista Ferenc Biró Puskás. Muž "s kouzelnou levačkou, s níž střílel kouzelné góly", jak se svého času psalo. Neznamená to sice, že by pravou měl jen do počtu, jak se občas tvrdí, ale právě svou levou nohou dokázal věci, jaké před ním či po něm už opravdu málokdo. Bobby Charlton o něm mluvil jako o nejlepším hráči historie. V jeden čas dosahovala jeho sláva hvězd a byl to, čemu se dnes říká celebrita. V 85 zápasech za Maďarsko vstřelil 84 gólů... Co taky čekat od chlapa, který dokázal žonglovat s mýdlem ve sprše...
Poprvé nasál budapešťský vzduch do plic 2. 4. 1927. Ne však jako Puskás, ale jako Purczeld. On totiž jeho taťka měl německé předky, a až v synkových 10 letech změnil příjmení na Puskás - znělo víc maďarsky. Sám hrál fotbal za Kispest a kluk chtěl být jako on. A tak před dvanáctými narozeninami sekl se školou a rozhodl se, že se stane profesionálním fotbalistou. Aby mohl s milovaným Kispesetem uzavřít smlouvu, musel nejprve zfalšovat jméno, podmínkou pro profismlouvu bylo totiž dovršení 12 let. Podepsal se jako Miklós Kovács. Mezi muži debutoval v šestnácti letech, v r. 1943. Spoluhráči mu říkali Öcsi, tj. Bráška. Protože roky dospívání strávil v letech vojny, věděl, co je to nedostatek. Se spoluhráčem Bozsikem, rovněž výtečným hráčem, si otevřeli obchod, ale hlavní náplní jeho života se stal fotbal. V něm už záhy dosáhl vpravdě až závratných výšin.
Už v 18 letech nastoupil poprvé za národní tým. Na výhře s Rakouskem 5:2 se podílel gólem. A nastartoval kariéru, o jaké se mu snad ani nesnilo. Již v r. 1948 se stal králem střelců s 50 góly a nedlouho na to se stal kapitánem reprezentace. V té době to bylo naprosté unikum, aby tak mladý kluk nosil kapitánskou pásku své země. V té době též musel překousnout přejmenování Kispestu na Honvéd a přechod milovaného klubu pod křídla armády. "Pro mne to byl stejně vždy jen Kispest," říkal pak. Díky mocnému ochránci však do mužstva přicházeli prvotřídní tuzemští hráči - Grosics, Czibor, Lorant nebo jeden z nejlepších hlavičkářů historie Kocsis. Když maďarský fotbal přecházel podle vzoru "Sovětský fotbal - náš vzor" na sovětský systém ligové soutěže, nastřílel za jeden podzim Puskás s Kocsisem 49 branek! Tito dva se pak v dalších letech dělili o korunu krále střelců a z Honvédu vytvořili nejlepší mužstvo kontinentu, což uznávala prakticky celá Evropa. Srovnání v podobě klubové soutěže na Starém kontinentu tehdy ještě nebylo k mání, to se ke slovu dostalo o něco málo později, ale např. s mistrem Anglie Wolverhamptonem Honvéd prohrál 2:3 poté, co už vedl 2:0 a zbytek zápasu jednoduše projel.
Co však uznávali úplně všichni, a to nejen v Evropě, nýbrž v celém světě, byl maďarský národní tým. Pod trenérem G. Sebesem vznikla neporazitelná jedenáctka, která stanovila zlatou éru fotbalu v této zemi. (Chystám se o tomto problému někdy v budoucnu napsat, tak nyní jen krátce). Mezi lety 1950-1954 neprohráli tito kluci jediný zápas z 32, se skóre 142:31 (Puskás jich dal 35), např. výsledky s ČSR zněly (z našeho pohledu) 1:2, 0:5 a 1:5. Fantastický tým drtil téměř všechny, co mu přišli pod nohy. Na MS 1950 nejeli jednoduše proto, že nepřistoupili ke kvalifikačním zápasům, jako mnohé jiné evr. týmy. Na LOH ve Finsku L. P. 1952 už startovali. Ve finále porazili tehdy nesmírně silnou Jugoslávii s Bearou, Čajkovskim, Zebecem a dalšími 2:0. Gólem k dílu pomohl i Puskás. V r. 1953 sehráli ve Wembley Zápas století, jak se tomuto utkání říká. Angličané, kteří doma neprohráli 90 let s týmem z kontinentu, dostali 3:6. Byl to jeden z jeho životních zápasů, byl úplně všude. Nejenže řádil vepředu, ale stačil uhlídat i T. Taylora, útočníka soupeře. Ve 22. minutě na sebe natáhl 4 hráče soupeře a vleže nahrál Hidegkutimu na gól. Minutu na to po centru Czibora zavěsil sám, když zesměšnil stahovačkou ve vápně obránce soupeře, následně tečoval přímák Boszika a v 58. minutě potáhl míč po přihrávce Hidegkutiho, vrátil mu ho a ten dal na 6:2. "Jeho spoluhráči byli před ním jak loutky, jimiž bravurně pohyboval," vyzdvihl jeho dirigentské schopnosti anglický tisk. V odvetě, která měla pošramocenou pověst Angličanů napravit, prohráli 1:7.
V té době už byl Öszi ve své domovině nefalšovanou superstar, ba megastar. I ve světě byl všeobecně považován za nejlepšího fotbalistu, ale jelikož ani anketa o Zlatý míč tehdy ještě neexistovala, nestvrdil to žádnou podobnou trofejí. Doma mu však výjimečnost dával najevo celý národ a on si mohl dovolit věci, které byly v komunistické zemi jinak nemyslitelné. Jako hráč vojenského klubu byl povinen chodit v uniformě, na což však on vyloženě kašlal a odíval se do ní jen tehdy, když šel orodovat za své přátele či jiné potřebné lidi. Vědom si svého postavení, nebál se přijít v civilu ani k jistému obávanému generálovi. Sotva se dotyčný rozeřval, zarazil jej major Puskás se slovy: "Pane generále, řekněte mi, kolik je u nás generálů? Hodně, co? A kolik Pusakásů? Tak vidíte..."
Dokonce i nejvyšší vojenští představitelé, kteří měli moc nad životy a smrtí občanů, zobali Běhajícímu majorovi, jak se mu též přezdívalo, z ruky a dělali, co mu viděli na očích. Zní to neuvěřitelně, ale miláček národa měl prostě výsostné postavení, o jakém se i dnes může zdát i těm nejlepším. Neváhal si otevřít hubu ani na vysoce postavené papaláše, když bránil své spoluhráče. Neváhal vyhodit z tréninku trenéra, či dokonce svazového kapitána. Za to se mu dostalo jejich bezmezné důvěry, i po lidské stránce, nejen po té fotbalové.
Tam mu ani nedůvěřovat nešlo. Jeho levačka byla geniální, fantastická, výjimečná. Měl v ní obrovskou ránu a dovedl s ní věci, že pamětníkům přecházel zrak. Josef Masopust kdesi vzpomínal, jak ho viděl žonglovat s mýdlem ve sprše. Představte si, co musel umět s balónem. Co se trénování týče, tak Puskás vůbec nějaký dril nebo něco ve smyslu pevné kázně nevyznával. Jak nemiloval nabírání fyzické kondice, tak miloval míč. Dalo by se říct, že právě s ním na noze kondičku nabíral. Klidně i s kluky při fotbálku. Nejednou po tréninku svlékl s Kocsisem sako a přidali se k malým klukům hrajícím kdesi na plácku. Vydržel tak i šest hodin. Sázeli se spolu, kdo víckrát trefí z 20 m bod namalovaný na brance, hodiny soutěžili v žonglérských a technických dovednostech. Nevynechali jedinou příležitost zakopat si - tuto frázi osvědčím historkou z jedné noci, kdy Puskás zastavil náklaďák a požádal šoféra, ať jim svítí, že potřebují trénovat...
Zdecimování Anglie zapříčinilo rezignaci hrdého Albionu na účast na MS ve Švýcarsku 1954 a definitivní stvrzení Maďarů jako hlavních favoritů šampionátu. Tam řádili jak tajfun, ve skupině smetli NSR 8:3. V tomto zápase se ale Öcsi zranil, vynechal další dva mače s Uruguayí a Brazílií, které Maďaři shodně vyhráli 4:2 a na vlastní žádost nastoupil s ještě nevyléčeným zraněním do finále. V něm vedl favorit nad NSR po pár minutách 2:0, i gólem svého kapitána, Němci však zápas obrátili a zvítězili 3:2. A to i proto, že sudí těsně před koncem neuznal Puskásovi gól ze sporného ofsajdu.
Přestože i trenér vítězů Herberger vysoce vyzdvihl výkon Puskáse, doma se na největší hvězdu týmu snesla obrovská kritika, že vlastní zájmy postavil nad zájmy celku, a udělali z něj hlavního viníka porážky. V jedinou chvíli se v žebříčku popularity dostal až na dno. A přestože Zlatá jedenáctka neprohrála v dalších 18 utkáních, stal se Puskás jakýmsi vyvrhelem. Stáhl se do sebe, propadl apatii, ztratil veškerou chuť do fotbalu. Žil si na vysoké noze, neměl žádnou motivaci přimět se k nějaké práci, k nějakému výkonu. "Od té doby jsem doma nezahrál jediný zápas," vzpomínal o letech. Na "výjezdech" však zářil, což vysvětloval tím, že tam ho nepronásleduje ustavičná nenávistná kritika lidí i médií.
A přišel rok 1956 a s ním díky známým politickým událostem vpád sovětských vojsk do Maďarska. Honvéd hrál v té době zápas PMEZ (dnešní LM) s Bilbaem. Prohrál tam 2:3, odvetu, hranou z pochopitelných důvodů v Bruselu, jen zremizoval 3:3. Mančaft dostal nabídku k turné do Brazílie, svaz to zamítl, tak jeli na vlastní pěst. Místní deníky o nich bájily jak Homér v nejlepší formě, jejich fotbal dobyl srdce diváků. Vrátili se do Evropy, kde putovali od města k městu, např. jen na jejich trénink v Aténách dorazilo 25000 lidí.
Puskás se nemohl vrátit. Jako voják by byl patrně za velezradu zastřelen. Chtěl nadále hrát. Zprvu byl na hostování v barcelonském Espaňolu, pak ale přestoupil do Realu Madrid. To byl tehdy světový klub č. 1, v jeho útoku hrály největší hvězdy té doby - Kopa, Gento, Rial či di Stéfano. Kdekdo se Santiagu Bernabeuovi smál, že angažoval hráče za zenitem, vážícího při výšce 170 cm 84 kg. Jeho plat na tři roky činil sto tisíc, což tehdy byla slušná sumička. A Puskás šel do sebe. Takto vzpomínal Raymond Kopa: "Nikdy předtím ani potom sem neviděl někoho tak trénovat. Měl na sobě několik svetrů, potil se jak myš. Div že nevypustil duši. Dal nam lekci z pokory - být totiž Ferencem Puskásem, jedním z nejlepších hráčů, jaké kdy viděl svět, potkat se s takovou záští a nedůvěrou a začít pokorně zase od začátku - na to je třeba mimořádný charakter." Puskás, který za pár týdnů shodil 10 kg, vyhrál. A vyhrál i Real, protože v jeho útoku vytvořil s di Stéfanem asi nejlepší duo, jaké kdy vedle sebe nastupovalo. Stal se miláčkem ochozů, fanoušci mu přezdívali Pancho nebo též Canoncito - Kanónek. Řádil zas jak uragán, např. v nezapomenutelném finále PMEZ 1960 s Eintrachtem Frankfurt vsítil 4 góly! Po bezbrankové remíze v Interkontinentálním poháru s Peňarolem v Montevideu, rozbil Real v Madridu soupeře výsledkem 5:1 a Canoncito zahřměl 2x.
To ještě nebylo vše. V letech 1960, 1961, 1963 a 1964 získal trofej Pichichi pro nejlepšího střelce španělské ligy. Když ve finále PMEZ 1962 podlehl Real Benfice 3:5 poté, co po dvou gólech právě Pancha vedl, věnoval svůj dres Puskás nově vycházející hvězdě - Eusebiovi.
Ve španělské reprezentaci, jejíž dres 4x oblékl, mu už pšenka nekvetla. Z MS v Chile vyprovodili favorizovaný tým naši, ale Puskás se hřál na výsluní i nadále. V r. 1963 nechyběl v sestavě mužstva světa k 100. výročí fotbalu, jež sehrálo zápas proti domácí Anglii. "Pánové, povstaňte, přicházejí králové," vyzval ostatní hvězdné hráče Kopa, když přicházelo trio z Realu - di Stéfano, Gento a ...Puskás. Pánové povstali a zatleskali, přicházeli ti nejlepší. V r. 1964 táhl Pancho Real do dalšího finále, v němž však místo gólu trefil za vyrovnaného stavu tyč a nakonec se radoval Inter. O dva roky později hrál úvodní zápasy soutěže, a pomohl tak k postupu do finále. I on tak měl podíl na 6. triumfu Pusinek. A i když rok předtím na benefici Stanleye Matthewse vstřelil dva fíky, věk už zastavit nemohl. 39 let bylo moc i tehdy. Skončil. Měl v nohou 523 ligových utkání a na kontě 509 gólů. Za Maďarsko odehrál 85 zápasů a vsítil 84 branek. Jen za Španělsko se neradoval. Celkem se má za to, že vstřelil 1325 gólů, což ho v historických tabulkách řadí na 3. flek - za Pelého a Bicana.
Stal se trenérem. Začal slibně - s Panathinaikosem se dostal v r. 1971 do finále PMEZ a získal s ním dva ligové tituly. Dál už to nebylo nic moc. V r. 1981 se poprvé od svého útěku vrátil do rodné země. Na stadionu ho vítalo jen 80 000 lidí. "Jen" proto, že další desetitisíce se do hlediště už nevešly. V r. 1991 získal trenérský titul se South Melbourne, ale když o dva roky později vedl na čtyři zápasy maďarský národní tým, selhal.
Přesto však zůstal legendou. Maďarský fotbalový svaz pojmenoval Népstadion - hlavní stadion v zemi, jeho jménem. FIFA jeho jménem nazvala cenu pro nejkrásnější gól roku. O tomto famózním hráči natočil dokonce režisér Tamas Amasi i film - jmenuje se Hungary Puskas. Když r. 2000 onemocněl Alzheimerovou chorobou, zorganizoval Real benefiční utkání Real - Výběr světa, jehož výtěžek putoval na jeho léčbu. Zemřel 17. 11. 2006 v budapešťské nemocnici. Ferenc Puskás. Jeden z nejlepších.
Poprvé nasál budapešťský vzduch do plic 2. 4. 1927. Ne však jako Puskás, ale jako Purczeld. On totiž jeho taťka měl německé předky, a až v synkových 10 letech změnil příjmení na Puskás - znělo víc maďarsky. Sám hrál fotbal za Kispest a kluk chtěl být jako on. A tak před dvanáctými narozeninami sekl se školou a rozhodl se, že se stane profesionálním fotbalistou. Aby mohl s milovaným Kispesetem uzavřít smlouvu, musel nejprve zfalšovat jméno, podmínkou pro profismlouvu bylo totiž dovršení 12 let. Podepsal se jako Miklós Kovács. Mezi muži debutoval v šestnácti letech, v r. 1943. Spoluhráči mu říkali Öcsi, tj. Bráška. Protože roky dospívání strávil v letech vojny, věděl, co je to nedostatek. Se spoluhráčem Bozsikem, rovněž výtečným hráčem, si otevřeli obchod, ale hlavní náplní jeho života se stal fotbal. V něm už záhy dosáhl vpravdě až závratných výšin.
Už v 18 letech nastoupil poprvé za národní tým. Na výhře s Rakouskem 5:2 se podílel gólem. A nastartoval kariéru, o jaké se mu snad ani nesnilo. Již v r. 1948 se stal králem střelců s 50 góly a nedlouho na to se stal kapitánem reprezentace. V té době to bylo naprosté unikum, aby tak mladý kluk nosil kapitánskou pásku své země. V té době též musel překousnout přejmenování Kispestu na Honvéd a přechod milovaného klubu pod křídla armády. "Pro mne to byl stejně vždy jen Kispest," říkal pak. Díky mocnému ochránci však do mužstva přicházeli prvotřídní tuzemští hráči - Grosics, Czibor, Lorant nebo jeden z nejlepších hlavičkářů historie Kocsis. Když maďarský fotbal přecházel podle vzoru "Sovětský fotbal - náš vzor" na sovětský systém ligové soutěže, nastřílel za jeden podzim Puskás s Kocsisem 49 branek! Tito dva se pak v dalších letech dělili o korunu krále střelců a z Honvédu vytvořili nejlepší mužstvo kontinentu, což uznávala prakticky celá Evropa. Srovnání v podobě klubové soutěže na Starém kontinentu tehdy ještě nebylo k mání, to se ke slovu dostalo o něco málo později, ale např. s mistrem Anglie Wolverhamptonem Honvéd prohrál 2:3 poté, co už vedl 2:0 a zbytek zápasu jednoduše projel.
Co však uznávali úplně všichni, a to nejen v Evropě, nýbrž v celém světě, byl maďarský národní tým. Pod trenérem G. Sebesem vznikla neporazitelná jedenáctka, která stanovila zlatou éru fotbalu v této zemi. (Chystám se o tomto problému někdy v budoucnu napsat, tak nyní jen krátce). Mezi lety 1950-1954 neprohráli tito kluci jediný zápas z 32, se skóre 142:31 (Puskás jich dal 35), např. výsledky s ČSR zněly (z našeho pohledu) 1:2, 0:5 a 1:5. Fantastický tým drtil téměř všechny, co mu přišli pod nohy. Na MS 1950 nejeli jednoduše proto, že nepřistoupili ke kvalifikačním zápasům, jako mnohé jiné evr. týmy. Na LOH ve Finsku L. P. 1952 už startovali. Ve finále porazili tehdy nesmírně silnou Jugoslávii s Bearou, Čajkovskim, Zebecem a dalšími 2:0. Gólem k dílu pomohl i Puskás. V r. 1953 sehráli ve Wembley Zápas století, jak se tomuto utkání říká. Angličané, kteří doma neprohráli 90 let s týmem z kontinentu, dostali 3:6. Byl to jeden z jeho životních zápasů, byl úplně všude. Nejenže řádil vepředu, ale stačil uhlídat i T. Taylora, útočníka soupeře. Ve 22. minutě na sebe natáhl 4 hráče soupeře a vleže nahrál Hidegkutimu na gól. Minutu na to po centru Czibora zavěsil sám, když zesměšnil stahovačkou ve vápně obránce soupeře, následně tečoval přímák Boszika a v 58. minutě potáhl míč po přihrávce Hidegkutiho, vrátil mu ho a ten dal na 6:2. "Jeho spoluhráči byli před ním jak loutky, jimiž bravurně pohyboval," vyzdvihl jeho dirigentské schopnosti anglický tisk. V odvetě, která měla pošramocenou pověst Angličanů napravit, prohráli 1:7.
V té době už byl Öszi ve své domovině nefalšovanou superstar, ba megastar. I ve světě byl všeobecně považován za nejlepšího fotbalistu, ale jelikož ani anketa o Zlatý míč tehdy ještě neexistovala, nestvrdil to žádnou podobnou trofejí. Doma mu však výjimečnost dával najevo celý národ a on si mohl dovolit věci, které byly v komunistické zemi jinak nemyslitelné. Jako hráč vojenského klubu byl povinen chodit v uniformě, na což však on vyloženě kašlal a odíval se do ní jen tehdy, když šel orodovat za své přátele či jiné potřebné lidi. Vědom si svého postavení, nebál se přijít v civilu ani k jistému obávanému generálovi. Sotva se dotyčný rozeřval, zarazil jej major Puskás se slovy: "Pane generále, řekněte mi, kolik je u nás generálů? Hodně, co? A kolik Pusakásů? Tak vidíte..."
Dokonce i nejvyšší vojenští představitelé, kteří měli moc nad životy a smrtí občanů, zobali Běhajícímu majorovi, jak se mu též přezdívalo, z ruky a dělali, co mu viděli na očích. Zní to neuvěřitelně, ale miláček národa měl prostě výsostné postavení, o jakém se i dnes může zdát i těm nejlepším. Neváhal si otevřít hubu ani na vysoce postavené papaláše, když bránil své spoluhráče. Neváhal vyhodit z tréninku trenéra, či dokonce svazového kapitána. Za to se mu dostalo jejich bezmezné důvěry, i po lidské stránce, nejen po té fotbalové.
Tam mu ani nedůvěřovat nešlo. Jeho levačka byla geniální, fantastická, výjimečná. Měl v ní obrovskou ránu a dovedl s ní věci, že pamětníkům přecházel zrak. Josef Masopust kdesi vzpomínal, jak ho viděl žonglovat s mýdlem ve sprše. Představte si, co musel umět s balónem. Co se trénování týče, tak Puskás vůbec nějaký dril nebo něco ve smyslu pevné kázně nevyznával. Jak nemiloval nabírání fyzické kondice, tak miloval míč. Dalo by se říct, že právě s ním na noze kondičku nabíral. Klidně i s kluky při fotbálku. Nejednou po tréninku svlékl s Kocsisem sako a přidali se k malým klukům hrajícím kdesi na plácku. Vydržel tak i šest hodin. Sázeli se spolu, kdo víckrát trefí z 20 m bod namalovaný na brance, hodiny soutěžili v žonglérských a technických dovednostech. Nevynechali jedinou příležitost zakopat si - tuto frázi osvědčím historkou z jedné noci, kdy Puskás zastavil náklaďák a požádal šoféra, ať jim svítí, že potřebují trénovat...
Zdecimování Anglie zapříčinilo rezignaci hrdého Albionu na účast na MS ve Švýcarsku 1954 a definitivní stvrzení Maďarů jako hlavních favoritů šampionátu. Tam řádili jak tajfun, ve skupině smetli NSR 8:3. V tomto zápase se ale Öcsi zranil, vynechal další dva mače s Uruguayí a Brazílií, které Maďaři shodně vyhráli 4:2 a na vlastní žádost nastoupil s ještě nevyléčeným zraněním do finále. V něm vedl favorit nad NSR po pár minutách 2:0, i gólem svého kapitána, Němci však zápas obrátili a zvítězili 3:2. A to i proto, že sudí těsně před koncem neuznal Puskásovi gól ze sporného ofsajdu.
Přestože i trenér vítězů Herberger vysoce vyzdvihl výkon Puskáse, doma se na největší hvězdu týmu snesla obrovská kritika, že vlastní zájmy postavil nad zájmy celku, a udělali z něj hlavního viníka porážky. V jedinou chvíli se v žebříčku popularity dostal až na dno. A přestože Zlatá jedenáctka neprohrála v dalších 18 utkáních, stal se Puskás jakýmsi vyvrhelem. Stáhl se do sebe, propadl apatii, ztratil veškerou chuť do fotbalu. Žil si na vysoké noze, neměl žádnou motivaci přimět se k nějaké práci, k nějakému výkonu. "Od té doby jsem doma nezahrál jediný zápas," vzpomínal o letech. Na "výjezdech" však zářil, což vysvětloval tím, že tam ho nepronásleduje ustavičná nenávistná kritika lidí i médií.
A přišel rok 1956 a s ním díky známým politickým událostem vpád sovětských vojsk do Maďarska. Honvéd hrál v té době zápas PMEZ (dnešní LM) s Bilbaem. Prohrál tam 2:3, odvetu, hranou z pochopitelných důvodů v Bruselu, jen zremizoval 3:3. Mančaft dostal nabídku k turné do Brazílie, svaz to zamítl, tak jeli na vlastní pěst. Místní deníky o nich bájily jak Homér v nejlepší formě, jejich fotbal dobyl srdce diváků. Vrátili se do Evropy, kde putovali od města k městu, např. jen na jejich trénink v Aténách dorazilo 25000 lidí.
Puskás se nemohl vrátit. Jako voják by byl patrně za velezradu zastřelen. Chtěl nadále hrát. Zprvu byl na hostování v barcelonském Espaňolu, pak ale přestoupil do Realu Madrid. To byl tehdy světový klub č. 1, v jeho útoku hrály největší hvězdy té doby - Kopa, Gento, Rial či di Stéfano. Kdekdo se Santiagu Bernabeuovi smál, že angažoval hráče za zenitem, vážícího při výšce 170 cm 84 kg. Jeho plat na tři roky činil sto tisíc, což tehdy byla slušná sumička. A Puskás šel do sebe. Takto vzpomínal Raymond Kopa: "Nikdy předtím ani potom sem neviděl někoho tak trénovat. Měl na sobě několik svetrů, potil se jak myš. Div že nevypustil duši. Dal nam lekci z pokory - být totiž Ferencem Puskásem, jedním z nejlepších hráčů, jaké kdy viděl svět, potkat se s takovou záští a nedůvěrou a začít pokorně zase od začátku - na to je třeba mimořádný charakter." Puskás, který za pár týdnů shodil 10 kg, vyhrál. A vyhrál i Real, protože v jeho útoku vytvořil s di Stéfanem asi nejlepší duo, jaké kdy vedle sebe nastupovalo. Stal se miláčkem ochozů, fanoušci mu přezdívali Pancho nebo též Canoncito - Kanónek. Řádil zas jak uragán, např. v nezapomenutelném finále PMEZ 1960 s Eintrachtem Frankfurt vsítil 4 góly! Po bezbrankové remíze v Interkontinentálním poháru s Peňarolem v Montevideu, rozbil Real v Madridu soupeře výsledkem 5:1 a Canoncito zahřměl 2x.
To ještě nebylo vše. V letech 1960, 1961, 1963 a 1964 získal trofej Pichichi pro nejlepšího střelce španělské ligy. Když ve finále PMEZ 1962 podlehl Real Benfice 3:5 poté, co po dvou gólech právě Pancha vedl, věnoval svůj dres Puskás nově vycházející hvězdě - Eusebiovi.
Ve španělské reprezentaci, jejíž dres 4x oblékl, mu už pšenka nekvetla. Z MS v Chile vyprovodili favorizovaný tým naši, ale Puskás se hřál na výsluní i nadále. V r. 1963 nechyběl v sestavě mužstva světa k 100. výročí fotbalu, jež sehrálo zápas proti domácí Anglii. "Pánové, povstaňte, přicházejí králové," vyzval ostatní hvězdné hráče Kopa, když přicházelo trio z Realu - di Stéfano, Gento a ...Puskás. Pánové povstali a zatleskali, přicházeli ti nejlepší. V r. 1964 táhl Pancho Real do dalšího finále, v němž však místo gólu trefil za vyrovnaného stavu tyč a nakonec se radoval Inter. O dva roky později hrál úvodní zápasy soutěže, a pomohl tak k postupu do finále. I on tak měl podíl na 6. triumfu Pusinek. A i když rok předtím na benefici Stanleye Matthewse vstřelil dva fíky, věk už zastavit nemohl. 39 let bylo moc i tehdy. Skončil. Měl v nohou 523 ligových utkání a na kontě 509 gólů. Za Maďarsko odehrál 85 zápasů a vsítil 84 branek. Jen za Španělsko se neradoval. Celkem se má za to, že vstřelil 1325 gólů, což ho v historických tabulkách řadí na 3. flek - za Pelého a Bicana.
Stal se trenérem. Začal slibně - s Panathinaikosem se dostal v r. 1971 do finále PMEZ a získal s ním dva ligové tituly. Dál už to nebylo nic moc. V r. 1981 se poprvé od svého útěku vrátil do rodné země. Na stadionu ho vítalo jen 80 000 lidí. "Jen" proto, že další desetitisíce se do hlediště už nevešly. V r. 1991 získal trenérský titul se South Melbourne, ale když o dva roky později vedl na čtyři zápasy maďarský národní tým, selhal.
Přesto však zůstal legendou. Maďarský fotbalový svaz pojmenoval Népstadion - hlavní stadion v zemi, jeho jménem. FIFA jeho jménem nazvala cenu pro nejkrásnější gól roku. O tomto famózním hráči natočil dokonce režisér Tamas Amasi i film - jmenuje se Hungary Puskas. Když r. 2000 onemocněl Alzheimerovou chorobou, zorganizoval Real benefiční utkání Real - Výběr světa, jehož výtěžek putoval na jeho léčbu. Zemřel 17. 11. 2006 v budapešťské nemocnici. Ferenc Puskás. Jeden z nejlepších.
Komentáře (177)
Přidat komentářdi Stéfano, Gento a ...Puskás.
legendy
JO
Najlepsi utocnik historie!
bohužel ne
ale do TOP3 urcite patri
To určitě
Nejlepsi utocnik musi dat nejvice branek...
1942– 1956 Bp. Honvéd 349 (358)[1] 1958– 1966 Real Madrid 179 (159),docela mu to šlo co ty nato
Puskas
som hrdy na to ze mam rovnake priezvisko ako tento frajer Feri bácsi
Jak říká autor, "Jeden z nejlepších"...
výborne cimbora
Články čtenářů se zveřejňují nově nebo sem si toho ještě níkdy nevšiml?
Nevšiml, tak pět už jich tu bylo určitě.
Jo, to vim, myslel sem jako dýl, třeba rok..
mimochodem von se narodil 1.dubna...
No v některých pramenech je 2. duben, tak jsem se rozhodl pro toto datum, na které jsem narazil první.
jasně
Druhý nejlepší střelec o kterém jsem četl. Ten první je Pepi Bican .
Jedním slovem: báječné!!
tenkrát se mu veWembley všichni smáli,byl prostě malej a 'kulatej' no pak už ne
Úžasnej článek, takových víc ! "Nikdy předtím ani potom sem neviděl někoho tak trénovat. Měl na sobě několik svetrů, potil se jak myš. Div že nevypustil duši. Dal nam lekci z pokory - být totiž Ferencem Puskásem, jedním z nejlepších hráčů, jaké kdy viděl svět, potkat se s takovou záští a nedůvěrou a začít pokorně zase od začátku - na to je třeba mimořádný charakter." Neuvěřitelné !!
puskasovi
autorovi
P.S. chystam krakovske derby
Nezapomeň tam dát pakt o neútočení při smrti Jana Pavla II.
neviem ci to tam zdroj od ktoreho pisem vobec ma,toto je skor ohlednutie za historiu tohto derby a niektore veci a spomenky su fakt usmevne
To jsi psal ty, ten článek? :) Co jsi pro to musel udělat? :)
Zapnout počítač, napsat ho, poslat a čekat:). Něco jsem v minulosti načetl, te´d jsem si to osvěžil, abych to mohl napsat, když v cku mám jeho jméno a měl teď 5 let od smrti. Ještě bych chtěl napsat o té Zlaté jednáctce.
dobrý nápad
jak dlouho jsi čekal a kam jsi to posílal? :)
webmaster@eurofotbal.cz a čekal jsem den, pomohlo mi, že je včil to výročí
díky ;)
mas maila asi ich este zopar bude
http://www.youtube.com/watch?v=qU7LzHoCspU
Krásnej článek
Krásná hudba k tomu video. Ale ty jeho kličky, to je nádhera.
Má strašně zajímavou střelu. Nevím, ke komu bych ji přirovnal
Dost by mě zajímalo, jestli by tihle staří matadoři dokázali válet i dnes..
"Co taky čekat od chlapa, který dokázal žonglovat s mýdlem ve sprše..."
Di Stéfano, když ho poprvé zažil na tréninku, tak říkal, že Puskás uměl levou nohou, to co on rukou...
opravdu skvjelej hrac a krasnej clanek
Konečně
pěkný článek
Vážně dobrej článek Puskasi
O Puskásovi sem četl jenom úryvky v knížkách, je dobrý mít něco obsáhlejšího.
Přečetl jsem to jedním dechem a mrazilo mě po zádech!!! Krásnej článek, kdyby byla nějaká anketa o článek roku, máš můj hlas
když umřel tak v Maďarsku říkali že s nim umřel i maďarský futbal,bohužel měli pravdu
arany csapat - hungary
Hodne jsem se z clanku dozvedel, za coz velke diky. Cili informacne za jedna.
Napsano je to ruznorode, treba u konce se mi zdalo, ze hodne spechas a nechces to moc rozepisovat, coz je dle meho skoda. A na zacatku jsem se zase dost ztracel v case, neuskodilo by tam obcas jen dopsat, kolik mu bylo. Uvedeny rok je sice pekny, ale mne, stejne jako ostatnim prumernym ctenarum, se nechce neustale rolovat nahoru a odpocitavat, kolik mel tehdy roku
To je pravda, věk u úmrtí by být měl. Já se chtěl zaměřit hlavně na jeho hráčskou kariéru, o níž jsem měl více materiálů. a pravda je taky to, že je to psané poněkud ve spěchu, psal jsem to včera večer, když mě přes den vyhecoval Adalbertus, takže jsem to pak už jen jednou proletěl a poslal, aby to bylo tady co nejblíž tomu výročí.
neni nad Zehera
R.I.P. Caňoncito. Eg veled
Velmi pěkný článek
Puskas - Di Stefano .
Musim říct, žes mě příjemně překvapil, Puskasi. Neobratných obratů a souvětí minimum, zajímavých informací fakt hodně. Bohužel mě trošku rušily - u tohohle typu článku - výrazy jako "sumička" nebo "kašlal". Asi bych se k nim nikdy neuchýlil, když píšu o legendě, ještě u příležitosti výročí jeho smrti. A pak doporučuju dát si pozor na šňůru "jeho", "on" apod., která se ti párkrát táhne i přes půl odstavce. To se pak člověk celkem snadno ztratí v tom, kdo je zrovna tou třetí osobou.
Ale jinak fakt chválim.
Neobratných obratů, to sem se taky předved.
jo, díky, jakmpíšu výše, během včerejšího večera jsem to dal do kupy a takové uhlazování už jsem vzdal ve prospěch hotového článku - protě aby byl k tomu výročí. Teď mám rozepsaný článek o té Zlaté jedenáctce, s tím si vyhraju, co do jazyka. A ty výrazy,no, já takpodobně píšu i životopisy svatých a též se občas nekomu nelíbí. Právě proto, abych ty lidi trochu zlidštil a nedělal z nich zbytečně nedosažitelné modly.
Jo, to určitě kdekdo docení, já jen čistě subjektivně řikám, že mě to trochu rušilo. Ale přenést přes srdce se to dalo. Každopádně když už nepíše Tomáš Bojda, vypadáš na zdatnýho nástupce..
díky. Vím, je to nezvyk číst podobné výrazy v takových článcích, ale snad to jindy nebude tak vadit, resp. to tam bude sedět. prostě musím mít víc času na opracovávání
Jasný.
Já myslim, že by jsi neměl měnit styl jenom protože se to někomu ''nelíbí'', napsal si to fakt pěkně a já sám myslim, že právě tyhle jazykové výrazy jsou fakt super pokud se nejedná o nějakou odbornou věc
Já to nehodlám měnit kvůli něčím reakcím, ale tam, kde budu cítit, že se to tam fakt nehodí.
To je dobře já osobně si myslim, že se to tam prostě hodí
Dík, asi tak - v těchto případech se snažím rozlišovat, kdy to tam tomu dává šťávu a kdy to spíš ukazuje na autora a odvádí od článku.
Abysme si rozuměli - taky sem ho k tomu netlačil, proboha.
to já tak vůbec nebral.
Jsem ale rád za zpětnou vazbu, tu potřebuju.
já jsem to taky tak nemyslel
Mne se to libi vic, kdyz tam jsou ty vyrazy ala ''kaslal''. Mne to dela ten clanek vic fotbalovejsim.
též mě tam ty ýrazy trochu rušily. jinak v pohodě
Pěkně se to četlo
Ale na eurofotbalu žije pořád
Fantastický hráč a jeden ze symbolů jednoho z nejlepších týmů fotbalové historie. Můj velký oblíbenec starých časů, jenž má na věčný časy můj neskonalý obdiv a respekt.
autor - opravdu gratuluji k tvemu elanu, schopnosti udelat si cas ,a k preciznosti ..soucasne vyrazy mi nevadi a nevadi mi vubec nic ,..skvele !
Jen tak ze zajímavosti, nevíte někdo jestli je nějaký enormní váhový rozdíl mezi těmi míči co používal Puskas a těmi dnešními?Protože z videa mi ten míč přijde dost těžký...
To nevím, ale podle mne byly určitě tvrdší, pomalejší, a když nasákly vodou, tak do nich nešlo kopnout. A řekl bych, že těžší byly.
Chtěl bych vidět dnešní fotbalové hvězdy jak hrajou s vybavením tak 30 starým ...to by se to pak lépe srovnávalo.
Troufám si tvrdit, že někteří by v těch kopačkách z teletiny nešli ani do sklepa - ale těžko se divit.
před 30 lety už byly míče celkem v pohodě
před 30 lety už byly míče celkem v pohodě
100. pro tyhle články.
průměrný goly. Lepší padají i na okresním přeboru
Pán se snaží být zajímavý?
vždyt se na ty goly podívej. Takový si mlže udělat i jarda kužel a pak se mlže vydávat za útočníka historie
a hovori ti nieco pojem ina doba?iny styl branenia?technicka vyspelost?neposuzuj vsetko podla dneska,to ani nejde
určitě se hrálo blbě i s tím balonem.
a prave preto je treba puskasa ale aj ostatnych z tej doby obdivovat ze dokazali s tym balonom hrat
Nejenom, že hráli s jiným balónem. Měli mnohem horší zdravotní péči, tréninkové podmínky, taktika byla na jiné úrovni, i fyzická maxima hráčů byla tehdy jiná...prostě úplně jiná doba.
Byla i hezčí fanoušku mraky a žádný nadávky popř. rasismus, všichni se chtěly podívat na krásný zápasy, všude na světě.
A to víš odkud? Výtržnosti na fotbale byly vždycky. Dokonce i v 19. století. A rasismus dříve nebyl na stadionech z jednoho prostého důvodu, a to že v Evropě nehráli skoro žádní černoši a hráči jiných ras. Jinak k projevům nacionalismu, nebo nepřátelství vůči jiným národům určitě docházelo v období před druhou světovou válkou.
No jak jsem viděl na YU videa kdy třeba Hugo Sánchez hrál za Real Madrid a vždy jak dal góla tak to byla úžasná kulisa. Stou světovou válkou máš ale pravdu .
Však tam taky tehdy byli Ultras Sur.
Což jsou v jistém ohledu taky pěkní dárečci .
Mimochodem, to jak to víš, to jsem jse ptal na ten rasismus, urážky atd. Ne kde jsi viděl video s Hugem.
To já nevím já vté době nežil. Ale třeba od svého dědy jsem se dozvěděl že fotbal v česku byl na dobré úrovni lepší než dnes. Tady chodilo poctivých a věrných fanoušků mraky. Určitě to tak bylo i vě světě. Ale když byla před a po válečná doba muselo to být hrozné pro polsko, německo a francie
Jojo, to se říkává pořád: "Taková neúcta, to za Rakouska nebylo." "My jsme byli úplně jiná mládež." "A jaká taťuldo?" "No, jiná." Tyhle nostalgické vzpomínky (byť jsou někdy pravdivé) nelze brát jako relevantní zdroj informací.
Ovšem, že lze.
samozrejme,volakedy sa hralo aj bez striedania,hraci dohravali zapasy strasne pokopany,dedko puskasa zazil,v podstate zazil vsetkych tych velkych hracov,eusebia a takto by sme tu mohli byt do rana
A asi byla i jiná životospráva, která by se mi asi docela zamlouvala .
inak dodatocne diky inspiroval si ma tym clankom o depem
Jo. Budeš psát to Polsko, co? Já mám rozpracovaný článek o ultras Lazia, ale ještě to nemám hotové a chci to pak trošku vyšperkovat.
IRRIDUCIBILI
I o něch bude řeč. Fandili/fandí pěkně, ale z jistého principu mi jsou krajně nesympatičtí .
tak sam to nedam zatial sme dvaja,uvidime ci sa niekto pripoji,dneska som dopisal jeden clanok,zabralo mi to neskutocne casu zajtra sa pustim do dalsieho a potom si dam oraz chvilu,ako hodnotis basileosovu pracu?bude v tom clanku aj postoj ultras lazia k fasismu?teda tak,bude to dost o fasismu?
Psát o ultras Lazia a nezmínit se o politice, to je jako nevzít si kondom, když jdeš s prostitutkou. Může to mít nedozírné následky.
uz sa tesim a hlavne na reakcie je sinisa stale oblubeny hrac a clovek u ultras?aj dejan?
Neboj, o Sinišovi se něco málo v článku dočteš. Myslím, že s Dejanem nemají problém . Jednak hraje za Inter, což není nepřítel a pak hezky se vyjadřoval o Laziu.
tak mne ide hlavne o sinisu a tigera cca,kedy to hodlas vydat?za tyzden?
Myslíš Arkana, ne? Za týden? No, to bych kecal. Uvidíme. Teď budu hlavně hledět, abych psal články o muzice, kterými si vydělám nějakou tu kačku v době "nezaměstnanosti".
jj,tiger arkan...ja myslel ze stale studujes,si recenzent?ja som hudobny talent inak,mozes mi hodit mail?nieco by som pre teba mal
Už mám dostudováno. Sice jsem měl konspirační teorii, jak se udržet papírově ve stavu student, ale nějak na to nedošlo. Maila ti pošlu přes facebook, myslím, že odhadnu, který z Trevorových přátel jsi.
ok,som zvedavy ci sa trafis,ale hadam to nebude zlozite s ohladom na klubovu prislusnost
Není důležité jak gól dáš, ale jestli ho dáš.
Jo . ( )
Skvělý článek o Legendě
Mám dotaz pro lidi co sledují fotbal déle než já (osobně od 2001+) jestli by mi mohli objektivně říct jestli se fotbal něják změnil, jestli by duo typu Best - Puskás drtilo stejně i v roce 2011? Z těch videí na toho moc poznat není. Vždycky mi příjde že ten fotbal byl fakt o něčem jiném... to Bestovo odkopávání bez kopačky se mi vrylo do paměti kdy do něj jde pressing až tak po 20 vteřinách co ztratí kopačku apod.
Jinak krásnej článek, hodně jsem se do toho ponořil. Díky.
Fotbal se stoprocentně změnil. Ale říct, jestli by Best a Puskás váleli stejně i v současnoti, to se říct nedá.
Můj názor - ti nejlepší by se uplatnili vždy. Řeči o snadnějším střílení branek neobstojí - aspoň ne u mne - proč toilk gólů nedávali ostatní?
Přesně
JJ, to je pravda, ale je fakt, že jistá doba nahrává jistým typům hráčů více a jiným typům méně. Dříve by se zase neuplatnili nějací psi obranáři, jejichž hra je založena jen na destrukci a dneska hraji skoro prim..
Je otazne nakolko by "valeli" dnes.. Predsa len v ich dobach sa hravalo v rozostaveni 2-3-5 a pod. Na druhej strane hrali v podstate skoro bosi a s loptami, ktorre keby sa pouzili dnes tak polovica hracov ten zapas nedohra.. Neda sa objektivne urcit akourcit ci boli vtedajsi hraci talentovanejsi, ani ci bol ten alebo tamten lepsi.. Poviem ti takto.. Keby sa puskas narodil v roku 1927 a hral by dnesny futbal, tak by sa moc neuchytil- nestacil by rychlostne a ni technicky... Keby sa ale narodil dnes a naucil sa hrat futbal v dnesnych podmienkach.. Asi by patril k ronaldovi a messimu.. Minimalne..
Krásné čtení. Vždycky když se dostanu k materiálům o fotbalu z dob dávno minulých, vždycky mě přepadne trochu smutek, že jsem dobu fotbalových gentlemanů nezažil a namísto toho jsem se narodil do éry uplakaných válejících se a věčně si stěžujících slečínek Čest výjimkám!
Na druhou stranu buď rád, že jsi nezažil dobu, kdy talentovaným fotbalistům skončila předčasně kariéra kvůli zranění, které jde dnes léčit, buď rád, že jsi nezažil dobu, kdy někteří šikovní fotbalisté museli nosit na saku Davidovu hvězdu a řada z nich skončila v koncentráku, buď rád, že jsi nezažil dobu, kdy fotbalisté z východního bloku nemohli přestoupit do zahraničí atd. Každá fotbalová epocha má svá pro a proti.
koukám, trochu nám tady tu nostalgickou atmosféru rozvracíš...
To,že nemohli hrát za zahraniční kluby,bylo poslední,co by nám fanouškům vadilo,to bylo na škodu jedině těm hráčům,že si nemohli přivydělat,ale nám fanouškům to nevadilo ani trochu
PUSKAS
Dakujeme mu za vsetko. Bol spravny clovek... Nas idol.. Ani dzsudzsak ani gera,proste nikto.
Len on a to preto jak zil... Ked umieral pytali sa ho co mu vadi, co by chcel este v zivote a povedal ze nehce nic,len nahanat loptu...
Parádní článek! Puskás Puskas
Neuvěřitelné kde je maďarský fotbal dnes...
na dobré cestě doufám
ako je na tom nepp stadion?chatra?ci bude alebo bola rekonstrukcia?
menšia bola,na nový nie sú peniaze,naposledy s Lichtenštejskom 30 000 divákov
už sa volá 'Puskás stadion'
3 veci som madarom vzdy zavidel - skvelu klobasu, Puskasa a Kubalu
no počkaj,Kubalu moc maďary neuznávajú
ja ho beriem ako madara ale....
to je v poriadku
Kubalov otec pol spolovice Slovak a spolovice Poliak, jeho matka bola zase spolovice Slovenka a z polovice Madarka, takze tazko mozeme povedat ze bol prave Madar
To je sice pravda, ale prakticky cele detstvo stravil v Madarsku, vyrastal tam, zacal tam hravat futbal, po prichode do Slovana nevedel ani slovo po slovensky. Napriklad o Paulovi Stastnom, hoci ma slovenskych rodicov, tazko povedat, ze je Slovak a on sam sa ani ako Slovak urcite neciti.
tak ci sa citil ako Slovak, Madar alebo Spaniel vedel len on som, kazdopadne som sa docital, ze o Slovensku vzdy velmi rad a pekne rozpraval, dokonca plynulou slovencinou kazdopadne citim hrdost, ze mozeme takeho velkeho hraca povazovat ciastocne za svojho
Bodaj by nie, ked sa Daucikovci o neho prikladne starali. Davnejsie som sa docital, ze po prichode do Slovana musel Daucik Kubalovi pri debate so spoluhracmi prekladat. Mozno sa ale na Slovensku niecomu priucil, najskor by om honazval Madarom, ajked pravdepodobne ani on sam netusil, cim vlastne je
ale hrával aji za Československo a z největší části byl teda Slovák
Ještě tokajské
Nase je lepsie
Není, pokud se historicky nepočítáš do království uherského
když jsme u toho proč vlastně nehrají Češi a Maďaři mezi sebou přátelské utkání?
ve futsalu a házené se pořádají pravidelné turnaje,taková mistrovství visegradské čtyřky
čo dodať..legenda a mýtická postava futbalových dejín
Ferenc ve Fifě 63 sen snim neco nahral
To bych bral Busby babes radši.
Byl to Pan fotbalista ...
Legenda. Jinak zdejší názor, že na tom přiloženém videu není nic extra, co by vypovídalo o kvalitě Puskáse je k zasmání. Nehrálo se v extra lehkých kopačkách, kde má hráč velký cit na míči. Ten míč nebyl často ani kulatý. A to na čem se hrálo se taky nedá nazvat pažit. Každá nahrávka úspěch, každá klička/stahovačka umění :D
Pan Puskás byl Maďar jak řemen, to, že ho vyštvali z jeho země vyjebaní politici, je věc druhá, každopádně bych ho neskloňoval se Slovenskem, patří mu velký dík je nesmazatelně zapsán v dějinách fotbalu a hlavně Realu Madrid, kde v čele s Alfredo di Stefánem a Raymondem Kopou tvořili extra silné ofenzivní trio :) Je škoda, že dnes je fotbal samý podvod a hrají ho nagelované princezničky, které padají i při kontaktu s míčem, z toho by pan Puskás radost neměl...
Němec to byl
On totiž jeho taťka měl německé předky, a až v synkových 10 letech změnil příjmení na Puskás - znělo víc maďarsky.
Typické pre tú krajinu.
nackovia su to hej?
?
co si myslel tym typicke pre tuto krajinu?
No pomaďarčovanie.
No on mal aj šťastie na spoluhráčov, predsa len Kocsis,Božsik ,Hideghúdy a ostatní patril k najlepším na svete.Viem, že po r. 1956 skončili Kocsic a Csibor v Barcelone s Kubalom,Bozsik ako komunista sa vrátil domov.Zlatý vek futbalu, ale nechcel by som žiť v tej dobe, lebo sa nedali každý týžden pozerať v telke ako dnes.Napr. z finále MS 1962 Brazília-Českoslovenko bol len rozhlasový prenos.Inak, čítal som, že na tých zápasoch výberu sveta sa hráči medzi sebou rozprávali,len neviem ako, vtedy určite nevedeli po anglicky.Tiež som nedávno čítal, že s veľkou pravdepodobnosťou hral nemecký tým na MS 1954 nadopovaný.Nemci inak o pred pár rokmi natočili hraný film Zázrak z Bernu.
skvělý hráč, a dožil se krásného věku
Sledování komentářů
Chcete-li se rychle dovědět o nových komentářích k tomuto článku, přidejte si jej ke svým sledovaným. Upozornění na nové komentáře pak najdete ve svém osobním boxu Můj EuroFotbal v pravé části hlavičky webu.
Sledovat komentáře mohou pouze registrovaní uživatelé.
Nový komentář
Komentáře mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé. Jste-li již zaregistrován, přihlašte se vyplněním svého loginu a hesla vpravo nahoře na stránce. Nahlásit nelegální obsah můžete zde.
Registrace nového uživatele