Paolo Maldini: Pohádka o 1000 + 1 zápasu

Tisíc, magické číslo. Celý fotbalový svět se pře o tom, zda Pelé dal tisíc gólů, zda na ně má právo Romário, jakou měl smůlu Bican, že nejlepší léta prožil v Protektorátu, za války. Ale dnes má toto číslo zcela jiný význam. Mimořádně se nejedná o branky. Jde o počet sehraných oficiálních zápasů. Paolo Maldini si ten tisící připsal na své konto v sobotu 16. února 2008.

Prosím vás, čtěte pozorně následující řádky! Z té tisícovky, nastoupil Paolo Maldini k 981 utkáním jako hráč základní jedenáctky! Celkem 916 zápasů sehrál od první do poslední minuty! Oblékl 861x dres Rossoneri a 139x ten v barvě azzurra (126x za A tým; 12x za reprezentaci do 21 let; 1x za olympijský výběr)!

Narodil se 26. června 1968 a k prvnímu zápasu nastoupil 20. ledna 1985. Bylo mu tedy 16 let a necelých 7 měsíců. Odchod ze zelených trávníků fotbalových stadiónů plánuje na červen tohoto roku. Možná, že právě v den svých 40 narozenin nám všem naposledy zamává, rozloučí se. Nechci se rozepisovat o všech těch titulech, pohárech, medailích, které za svou kariéru Maldini získal. Na závěrečnou bilanci je ještě čas, až se opravdu a definitivně rozhodne a řekne: "Dnes je to naposledy!"

V tuto chvíli mě zajímá ono magické číslo: 1 000! Co vše se za ním skrývá? Paolo Maldini je v první řadě opravdu mimořádným sportovcem, fotbalistou. Nemluví, tak jako mnozí, o lásce ke sportu a respektu k soupeřům. Není proč to zdůrazňovat, Maldini jedno i druhé považuje za samozřejmost pro každého, kdo chce něčeho dosáhnout a to nejen ve fotbale. Snad také proto si nepamatuji, že by Paolo Maldini jednou jedenkrát urazil soupeře, mluvil o druhém špatně. Nikdy neprotestoval proti rozhodnutí sudího, nikdy se nepohádal se spoluhráčem, o trenérech ani nemluvě. Ale to neznamená, že se jedná o nějakého prosťáčka, nebo snad dokonce o nemyslícího hlupáka. Už po mnoho let je v šatně AC Milán vůdčí osobností. Mnozí dokonce pochybují o tom, že se týmu podaří v krátké době projít bez problémů tak obrovskou změnou. S Maldinim a bez Maldiniho. S kapitámem a bez kapitána. Bude to velký a znatelný rozdíl.

Oněch 23 let fotbalového života je plně a nerozlučně svázáno s jeho charakterem, vnitřní disciplínou, profesionálním přístupem. Ale to všechno lze vidět na první pohled. Všichni, kdo jeho dráhu sledují, znají dobře jakým je Malidini profíkem v pravém slova smyslu. Co může zůstat skryto, neobjeveno, je jeho obrovská láska k fotbalu. Když v Aténách vyzdvihl vysoko nad hlavu pohár pro vítěze Ligy mistrů, mohl klidně oznámit konec svého fotbalového života. Získal v něm totiž vlastně úplně všechno. Ale to by možná udělal jiný kapitán, který by se nesměl jmenovat Paolo Maldini. Pár dnů po návratu do Itálie prohlásil: "Rád bych vyhrál v Tokiu, ta poslední porážka mě ještě dnes mrzí, bolí!" Osud se k němu zachoval víc než čestně a ve finále se proti AC Milán postavil stejný soupeř. Boca Juniors. Maldini své kamarády, spoluhráče, dovedl až k vítěznému konci. Poslední porážka přebolela.

Tisíc zápasů znamená rovněž tisíc soustředění, tisíc a víc nocí mimo rodinu, mimo pohodlí domova. Tisíc zápasů znamená několik tisíc tréninků, tisíce kilometrů v autobesech, vlacích, letadlech. Kolikrát by asi obletěl naši zeměkouli, kdyby se všechny ty "výlety" sečetly?

Tisíc zápasů znamená desítky, stovky, různých spoluhráčů, různého vzdělání, charakteru, zvyklostí, národností. Ale nikdy nikdo z nich nemohl říci o něm jedno jediné špatné slovo. Trénoval pod vedením legendárního Švéda Liedholma, Italů Sachciho, Capella, Ancelottiho. Jeho otec Césare ho vedl jak v AC Milán, tak v reprezentaci. Byli další, kteří ho připravovali před zápasy, ale nenajde se žádný, který by dnes mohl říci: "Nebyl jsem s jeho přístupem k fotbalu spokojen!"

Paolo Maldini je dnes příkladem, a nebojím se slovo Přiklad napsat s velkým P na začátku, pro celou generaci fotbalistů. Jestli někomu chcete říct, kdo je podle vás ideální sportovec, nebojte se jmenovat právě jeho. Výborná technika, dodržování taktických pokynů trenéra, fyzická připravenost. Vzdělaný a uvážlivý, respektující soupeře i spoluhráče, přímý, ale zároveň přísně spravedlivý. Ano, když ne nejlepší, tak zcela jistě jeden z nejlepších obránců všech dob.

Jak sám o sobě říká:"Nikdy jsem si nemyslel, že jsem jiný nebo dokonce lepší než ostatní lidé. A tohoto mého chování si všichni váží." Nedonutíte ho mluvit o politice, módě, filmovém umění, prostě o ničem, čemu 100% nerozumí. Nikdy se nesnažil získat si postavení díky svému jménu. Je idolem a zcela jistě vlajkonošem jména AC Milán, ale nemá v něm žádnou imunitu, protekci.

Sport by měl sloužit k zlepšení charakteru člověka. Jak těžké o něčem takovém mluvit v době dopingu a sázek, reklamních šotů a módních přehlídek, kde se jako šašci v cirkusu předvádějí mnozí profesionální fotbalisté. O peníze jde v první řadě, že? Paolo Maldini ukazuje vlastním příkladem, že ne všechny boje jsou předem pohrané.

A proč je v titulku 1 000 + 1? Než jsem stačil napsat těchto pár řádek, Paolo Maldini již sehrál další zápas. Z té druhé tisícovky. Tak jak je u něho zvykem, byl na hřišti celých 90 minut. Kluci o polovinu mladší než on se mu snažili všemožně znepříjemnit život. Ani tentokráte se jim to nepovedlo. Utkání Arsenal - AC Milán na Emirates Stadium v Londýně skončilo 0:0. Ta první nula je také Maldiniho zásluhou. A mnoho nechybělo a díky jeho hlavičce se mohla ta druhá proměnit v jedničku!