Ozvěny z Bundesligy: UEFA? Nikoliv. Pouze fanoušci bojují za své principy

Angličtí, italští i španělští fanoušci mohou naříkat, jak chtějí, avšak s rozhodnutím svého oblíbeného celku připojit se k superlize již zřejmě nic nenadělají. Ne tak v Německu, kde tradice vzdoruje a hlas tribun je reálným, nikoliv pouze domnělým dvanáctým hráčem. To se ostatně potvrzuje během současných bouří, kdy fanouškovský lobbing, jenž se z Bundesligy burácivě ozývá, slaví alespoň částečný úspěch.

Budeme to tady opakovat pořád dokola, neboť o stvoření světa se v klerikálních kruzích přece taktéž nevedou nadbytečné debaty. Stejně tak by se ve fotbalovém prostředí po jednom menším zaváhání vůbec neměla zpochybňovat vedoucí úloha Bayernu, jež je v Bundeslize tolik let zakotvena. Takže zpátky na zem, konspirátoři, když Lipsko nebylo schopno vsítit Hoffenheimu jedinou branku. Bavoři se naopak ve Wolfsburgu prosadili hned třikrát a tabulce opět vévodí s komfortním sedmibodovým náskokem.

Sobotní vítězství Mnichovanů tentokrát režíroval poněkud nečekaný hrdina. Byť si Jamala Musialy všímají novináři minimálně od začátku sezony, do základní sestavy "Roten” pořád nakukuje jen občas. Tentokrát se ale osmnáctiletý talent dočkal své šance a hned dvakrát rozvlnil síť. Musiala tak v Bundeslize vstřelil již šest branek, přičemž na takovou cifru žádný mladší hráč nikdy v minulosti nedosáhl.

Wolfsburg nicméně nemusela porážka až tolik mrzet, neboť konkurenční Frankfurt schytal nečekaný debakl v Mönchengladbachu. Zdá se, že Adi Hütter rychle převlékl kabát a ihned začal pomáhat "Hříbatům” za honem do pohárové Evropy. Totéž lze říct o Marcovi Rosem, který rovněž pochopil, že Dortmund potřebuje jeho služby již nyní a ne až od léta, jak káže dohoda. I tak mají "Schwarzgelben” pořád co dohánět, jestliže sní o účasti v Lize mistrů.

Přestože uplynulý bundesligový víkend přinesl v Německu slušné gólové hody, dění na trávníků zůstalo tak trochu ve stínu zákulisních záležitostí. Některé kluby totiž řeší své specifické problémy, Bundesliga jako taková pak vůbec smysl své existence.

Bundesliga je superligou sama o sobě

Tuzemští fanoušci se ani nestihli uklidnit po rozhořčení nad trestem pro Ondřeje Kúdelu od evropské fotbalové asociace (UEFA) a už v nich opět kumuluje žluč a hněv. Tentokrát však kolegiálně doplňují celosvětový odpor vedený proti úmyslu na založení superligy. Rezistence vůči elitní (či elitářské) soutěži je patrná v celé Evropě, v Německu ale (r)evoluční plán přece jen vzbuzuje ještě o něco silnější zděšení.

Už v neděli proti myšlence nové soutěže protestoval Christian Seifert, šéf Německé fotbalové ligy (DFL), jež odpovídá za pořádání Bundesligy. ”Ekonomické zájmy několika špičkových klubů z Anglie, Itálie a Španělska by v důsledku neměly vést ke zrušení zakotvených struktur evropského fotbalu. Bylo by nezodpovědné nenávratně poškodit národní soutěže jakožto základ evropského profesionálního fotbalu,” prohlásil funkcionář na podporu UEFA, jež se superlize ze všech sil brání.

V pondělí se pak Bayern Mnichov, Borussia Dortmund a RB Lipsko distancovaly od italských, anglických a španělských tvůrců nové soutěže. Zatímco u posledně jmenovaného týmu lze takový postup při troše fantazie brát jako snahu konečně se začlenit do německé fotbalové kultury, stanovisko Mnichovanů a BVB vysílá společně s prohlášením Seiferta jasný signál, který má své zaryté kořeny.

Dva nejvýznamnější reprezentanti německé klubové kopané jsou podobně jako další mužstva ze stejné země de facto neziskovými organizacemi. Alespoň tedy z většiny, neboť opatření známé jako "pravidlo 50+1” znemožňuje soukromému aktérovi držet v Bayernu i dalších organizacích více než polovinu akcií. Většinu tak svírají členové klubu, v podstatě fanoušci, kterých je u účastníků Bundesligy zpravidla několik desítek tisíc. Ti v klubu disponují hlasovacím právem, čímž mimo jiné zabraňují nekontrolovanému toku peněz dovnitř i vně oddílu.

Zavedená klubová kultura má ale i své nežádoucí konsekvence. Tím často nejdiskutovanějším problémem jsou stále více se rozevírající nůžky mezi německými týmy a celky jako Manchester City či Paris Saint-Germain, které finanční silou mohou své protivníky snadno převálcovat. Jako pozitivní dopad pravidla 50+1 se naopak vedle držení klubových příjmů i výdajů pod kontrolou uvádí též relativně nízké ceny vstupenek tak, aby si je mohli dovolit ti vskutku nejoddanější.

Ve vztahu k bouřlivým debatám ohledně superligy je však klíčové především principiální hledisko. Fanoušci si zkrátka chtějí zachovat své postavení a podíl na produkci špičkové hry prostřednictvím Bundesligy. Nehodlají se připravit o jistoty, s nimiž by elitářská soutěž mohla zamávat. Z tohoto pohledu je Německo opravdu konzervativnějším prostředím, které logicky stojí za to bránit. Už tak se jednotlivé oddíly musí či musely vyrovnat s vícero otřesy. Stačí, že Lipsko svou oligarchickou strukturou obchází pravidlo 50+1. Stačí, že reformy UEFA znesnadňují fanouškům přístup na zápasy v evropských pohárech.

Fanoušci, nikoliv kalkulující UEFA, jsou skutečnými zastánci principů před finančním hlediskem. A byť na celoevropské úrovni tento pohled, zdá se, podlehl, v Německu se pořád drží nad vodou. Zde jsou totiž příznivci na rozdíl od jiných zkrocených zemí pořád slyšet. A je nesmírně důležité, že Bayern s Dortmundem hodlají zavedené hodnoty bránit.

Už jen proto, že bavorský velkoklub je nyní vlastně největším favoritem na vítězství v Lize mistrů!

Hütter žádá stabilitu, Flick odpálil granát

Laikovi zřejmě unikl (a asi stále uniká) smysl oznámeného posezonního přesunu Adiho Hüttera z trenérské lavice Frankfurtu na sesli v Mönchengladbachu. Vždyť Eintracht zažívá nejplodnější období za posledních téměř třicet let a na rozdíl od Hříbat ze Severního Porýní-Vestfálska míří do Ligy mistrů. Milionářská soutěž by sama o sobě přeci měla stačit k tomu, aby Hütter v Hesensku vydržel, což?

Jenže "Orlům” se rozpadá celý sportovní úsek. Vedle Hüttera se z Frankfurtu pakují i další dva strůjci bohaté sklizně z posledních let - Bruno Hübner a Fredi Bobic - byť přesun druhého jmenovaného do Herthy se Eintracht snažil mermomocí zastavit. Marně. Hütter tak přišel o klíčovou oporu v zádech. Dlouhodobě působící Max Eberl v Gladbachu je naopak zárukou stability a rázem tedy není divu, že si rakouský stratég vybral jistotu před pochybnostmi.

Po rocích, kdy Frankfurt marně hledal tvář a osciloval mezi první a druhou ligou, se zdálo, že se mužstvo z Hesenska může usadit mezi širší německou špičku. Nyní ale vážně hrozí, že odchod schopného kouče a manažerů srazí Orly zase dolů, což fanoušci nelibě slyší. Vedení klubu každopádně musí pokračovat v práci a hledat nové tváře na uvolněný post sportovního ředitele. Dle Marca Behrenbecka, reportéra televize Sky Sport, uvažuje Eintracht nad angažováním Markuse Kröscheho, který působí v Lipsku, Igliho Tareho (v současnosti v římském Laziu), Hendrika Almstadta (aktuálně ve službách milánského AC) či Erika Stoffelshause (dřív pracoval pro Lokomotiv Moskva).

A co pozice trenéra? Zatím nevyřešena. Dle spekulací by Frankfurt mohl zas lovit u bernských Young Boys a přetáhnout na svou stranu Gerarda Seoaneho (po stejné ose putoval před třemi lety Hütter). A do úvah samozřejmě padá též Jesse Marsch, o němž se dříve psalo v souvislosti s Gladbachem a o němž se tak nějak musí psát pokaždé, když někdo z Bundesligy hledá kouče.

Jenže...Marsch jakožto lodivod Salcburku dost možná zůstane v Red Bullovém koncernu, jen se ze Solnohradska přesune do saského Lipska. Tam by mu pozici mohl uvolnit Julian Nagelsmann, který zakotví kde jinde než v mnichovské Säbener Straße. Sám Hansi Flick asi těžko tušil, jaký trenérský veletoč může spustit.

Mimochodem, Flick svůj sobotní granát (to byly časy, kdy tématem číslo jedna byl náhlý konec trenéra, co?) nechal dle vedení klubu explodovat bez jeho vědomí. Magazín Kicker však v pondělí přišel se zprávou, že Flick své přání ukončit angažmá vyjádřil interně již před několika týdny a management Bavorů mohl (spíš měl) s takovou informací operovat. V pozadí toho všeho navíc strašil konflikt trenéra Bayernu se sportovním ředitelem Hasanem Salihamidžićem, který byl veřejným tajemstvím.

Celý příběh nicméně nahrává teorii, že Flickovi ústřední postavení na lavičce zcela nevyhovovalo. Do povědomí se stále současný lodivod Roten ostatně dostal jakožto asistent u národního týmu. I kdyby tentokrát povýšil na pozici hlavního kouče, pořád nebude permanentně v září reflektorů jako momentálně v Bayernu. Ústředním motivem tedy může být prachobyčejné volání po klidu na práci, který Flick za poslední rok a půl moc nedostal.

Zruší koronavirus oblíbenou baráž?

Berlínská Hertha prožívá nevydařenou sezonu se vším všudy. Kvůli neuspokojivým výsledkům již měnila kouče, avšak ani nový lodivod razantní změnu směrem k lepšímu nepřinesl. A aby toho nebylo málo, uvízla "Stará dáma” kvůli výskytu koronaviru v karanténě a pro tři utkání musí hledat nový termín.

Pozoruhodný je přitom kontrast, jenž nabízí přístup bundesligového mužstva k oznámení nakažených hráčů ve srovnání s postojem českých klubů. V Berlíně totiž okamžitě oznámili, koho konkrétně koronavirus zasáhl. Původně do izolace museli pouze trenér Pál Dárdai, jeho asistent Admir Hamzagić a křídelník Dodi Lukébakio. Když se však ke zmíněné trojici přidal také levý bek Marvin Plattenhardt, musel do karantény putovat celý mančaft. Celá komunikace Herthy byla každopádně mnohem transparentnější než už tradiční stanoviska českých mužstev, která podrobné informace bůhvíproč dusí pod pokličkou.

Tak či onak, Starou dámu postihla zákeřná nemoc v tu asi nejméně vhodnou dobu. Bundesligový ročník totiž zrovna vrcholí a času není nazbyt. Jak již navíc bylo zmíněno, kvůli 14denní karanténě hledá Hertha nová data ne pro dvě, ale rovnou pro tři utkání, neboť vedle klasického víkendového programu se v Německu odehraje během pracovního týdne také vložené 30. kolo. To společně se zapletením do bojů o záchranu vrhá Dárdaiovu družinu pod nepříjemný tlak.

Do ještě větších lapálií se přitom dostal druholigový Holstein Kiel, který ze stejných důvodu jako Berlíňané přišel hned o čtyři duely. Celek ze Šlesvicka-Holštýnska má situaci oproti Hertě komplikovanější z důvodu účasti v semifinále DFB-Pokalu (z něhož navíc může postoupit dál), které je na programu 1. května. Kielu navíc podobně jako Staré dámě hrozí, že si základní část sezony prodlouží o baráž o 1. Bundesligu. Vzhledem k tomu, že kvůli červnovému mistrovství Evropy by profesionální soutěže v Německu měli skončit v květnu, je možné, že Holstein během šesti týdnů odehraje hned dvanáct zápasů. To je pro druholigový tým slušná nálož.

Je dost na draka, že dlouhou dobu se 1. i 2. Bundesliga vyhýbaly koronavirovým komplikacím a až v závěru sezony nastaly nepříjemné starosti. Zatímco v nejvyšší soutěži se do izolace dostala pouze Hertha, v druhé lize byla vedle Kielu uvrhnuta karanténa také na Karlsruhe a Sandhausen. Stačí si přitom vzpomenout na loňské trápení Dynama Drážďany, které i kvůli náročnému závěru sezony způsobeném koronavirem nakonec spadlo do 3. Ligy. Vypadá to, že podobné strasti se budou opakovat, a to zřejmě v rozsáhlejším provedení.

Pokud by se však soutěže ocitly v neřešitelné časové tísni, může v krajním případě dojít ke zrušení baráže. S návrhem přišel šéf Sandhausenu Jürgen Machmeier, jehož SV prodloužení ročníku přes baráž rovněž kvůli boji o záchranu v 2. Bundeslize hrozí. DFL se ale takovému řešení snaží vyhnout, mimo jiné i proto, že barážové dvojzápasy svou atraktivitou lákají mnoho fanoušků k obrazovkám. Jenže zatím je poměrně reálné, že nebude zbytí a DFL se bude muset Machmeierovu plánu podvolit.