Ozvěny z Bundesligy: Stará dáma žádá nový lak. Snad už po sezoně

První utkání po karanténě vypadalo veskrze dle očekávání. Berlínská Hertha si nakonec z Mohuče odvezla cenný bod, od něhož se může odrazit k úspěšnému dohrání sezony. Bude to však stačit? Nelze se ubránit dojmu, že klub z hlavního města netuší, jak učinit krok směrem k zářné budoucnosti, která mu přitom má patřit. V Berlíně leží na stole několik otázek, odpovědi ale očividně absentují.

Vůbec nevadí, že Bayern společně s drtivou většinou ligy odpočíval. Stejně tak není problém, že se hrálo až v pondělí, byť jen jeden jediný zápas. I tak Bundesliga pulsovala. Ne naplno, ale pulsovala. Mainz a Hertha nechaly běžet kola soutěže, jejíž fanoušci mají bez přestání pořád o čem hovořit.

Ovšem pozor, v Německu se nehrálo jen zkraje nového pracovního týdne, neboť již v pátek a sobotu se rozhodovalo o finalistech DFB-Pokalu. Výsledky jistě potěšily "Hříbata” z Mönchengladbachu. O trofej se totiž v Berlíně poperou Lipsko a Dortmund, kteří eliminovaly možnost, že by se na mezinárodním poli mohly ukázat Brémy či Kiel. To ke spokojenosti Gladbachu znamená, že novou Konferenční ligu UEFA si nakonec zahraje také sedmý celek Bundesligy, kterým je aktuálně právě černo-bílá Borussia.

Dramatickou podívanou v DFB-Pokalu nabídlo zejména páteční semifinále. Jiří Pavlenka dlouho držel střelce Lipska na uzdě a za svůj perfektní výkon nakonec obdržel cenu pro hráče utkání. V závěru napínavého prodloužení však Emil Forsberg přece jen rozhodl o postupu RB. Brémám se tak rozplynul sen o tom stát se "německým Wiganem” a k cestě do 2. Bundesligy si sebou národní pohár na rozdíl od anglického mužstva nevezmou (třeba se oproti Wiganu naopak povede záchrana). Oblíbený Theodor Gebre Selassie se zase s hanzovním městem v létě rozloučí, aniž by u Vezery ukořistil jedinou trofej...škoda, loajální "Theo” by si úspěch jistě zasloužil.

V sobotním střetnutí naopak nebylo moc co řešit. Kiel si zřejmě řekl, že důležitější pro něj bude dohrávka druhé ligy a možný historický postup o úroveň výš. Dortmund tak po čtyřech letech dokráčel do finále dost jednoduše a zpackanou sezonu ještě může částečně zachránit.


Věřte nebo ne, ale i Pál Dárdai umí přes veškeré nálepky, které si nosí, překvapit. Když se pragmatický Maďar v lednu vrátil na lavičku Herthy, ihned zaujal změnou rozestavení na dnes již pevně dané tři střední obránce. Ne snad, že by Berlíňané díky tomuto tahu začali okamžitě vítězit (spíš naopak), avšak jisté záblesky trenérského umu šlo v Dárdaiově formaci částečně pozorovat.

Nešlo přitom ani tak o defenzivní trio jako spíš o souhru ve středu pole, která vábila k pozorování "Staré dámy”. Mezi zálohou a útokem totiž vznikl jakýsi diamant, díky němuž byla Hertha schopna přečíslit protivníka a nebezpečně zaútočit. Onen tetragon vznikl v momentě, kdy se jeden z forvardů (zde v podání Krzysztofa Piąteka) stáhl blíže k trojici středopolařů, díky čemuž Alte Dame získala nad sokem početní převahu.

Čtyřúhelníkový scénář se v Dárdaiově hře sice neopakuje pravidelně, formaci s třemi zadáky si však lodivod Berlíňanů naopak oblíbil zřejmě nadobro. Také v Mohuči s ní vyrukoval, přičemž v základní jedenáctce nechyběl ani Dárdaiův devatenáctiletý syn Márton, v posledních týdnech již jeden ze základních stavebních kamenů.

Na nějaké diamanty nicméně mohl Dárdai v Opel Areně zapomenout. Hráči Mohuče hráli ve strhujícím tempu a výborně dostupovali k hostům, kteří neměli na poklidnou kombinaci mnoho času - jeden by ani neřekl, že "Nullfünfer” ještě před pár měsíci vypadaly na odpis. Hertha si tak musela pomáhat nákopy na Jhona Córdobu, což byl sice primitivní, avšak účinný recept. Kolumbijský hroťák je totiž v osobních soubojích velmi silný a domácí stopeři jej od míče odstavili málokdy. Córdoba si pak došel pro faul nebo podržel balón pro dobíhající spoluhráče. Z obojího Dárdaiova smečka profitovala.

V úvodu se ale Stará dáma držela spíš zkrátka. Za gólem se totiž tlačil především Mainz, který ke štěstí Berlíňanů zahodil několik tutovek. Hertha se snažila eliminovat především levou stranu FSV, odkud Moussa Niakhaté podniká nebezpečné výpady dopředu. Niakhatého strážil zejména jeho krajan Lucas Tousart, za kterého občas zaskočil další Francouz Mattéo Guendouzi. Kmenový hráč londýnského Arsenalu nicméně častěji suploval na pozici štítového záložníka. Zmíněná trojice Tousart - Khedira - Guendouzi byla poměrně variabilní, lze však říct, že Tousart primárně hlídal Niakhatého, Khedira zajišťoval stopery a Guendouzi vyplňoval prostory, případně se ze všech středopolařů nejaktivněji zapojoval do útočení.


Zatímco Córdoba či záložníci si na své role zvykli poměrně rychle, dost bezradně až otráveně vypadal naopak Matheus Cunha. Na rozdíl od pravidelně vyklusávajících spoluhráčů se Brazilec na hřišti bezkrevně potácel jako archetyp hvězdy, jež ze sebe v krizové době nehodlá vymáčknout něco navíc. Cunha se sice snažil stahováním do hloubi pole tvořit pomyslný diamant, míč k němu však putoval sporadicky, což "tahoun” Herthy často doprovázel rozčileným rozhozením rukou. Po změně stran se už Cunha dostával do hry více, to si ale na druhou stranu vybralo svou daň v podobě neustálého okopávání od zadáků Mohuče.

Utkání se vůbec hrálo v dost ostrém režimu a hlavní arbitr Sascha Stegemann měl již v prvních minutách co dělat s tím, aby se mu mač nevymkl zpod kontroly. I tak musel Stefanu Bellovi poměrně rychle udělit žlutou kartu, přičemž měl zkušenému stoperovi FSV později po faulu na Cunhu zřejmě dát ještě jednu. Před vyloučením nakonec Bella uchránil kouč Nullfünfer Bo Svenssson, který se nezdráhal ikonu Mainzu stáhnout ze hřiště dřív, než by tak nakonec učinil Stegemann. I tak ale domácí za Bellův druhý ostrý zákrok zaplatili, neboť z následné standardní situace poslal Tousart hosty do vedení.

Standardky byly každopádně jediným účinným nástrojem, na který se Stará dáma do přestávky spoléhala. Domácí působili mnohem jistěji a mohli litovat, že se jim povedlo pouze srovnat po nádherné trefě Philippa Mweneho. Berlíňané se totiž často dostávali pod tlak. Již několikrát vzpomínaná tříčlenná záloha nepůsobila kompaktně, hráči byli daleko do sebe, čímž umožňovali soupeři kolmé přihrávky dopředu, kde měla obranná řada co dělat s tím, aby odvrátila hrozící nebezpečí.

V druhém poločase už Mohuči přece jen trochu došla šťáva. Dárdai naopak baterky dobil střídáním, kdy na hřiště vyslal Vladimíra Daridu se Santiagem Ascacíbarem. Zatímco Ascacibar zaujal předchozí postavení Khediry, český vytrvalec nebyl svázán defenzivními povinnostmi tak jako Tousart a měl poměrně volné pole působnosti. Později Dárdai poslal na trávník také zimní posilu Nemanju Radonjiće, který se hodil při vedení rychlých brejků. To dalšímu střídajícímu hráči Dedrycku Boyatovi se zápas hrubě nepovedl. Belgický obránce se v Bundeslize kvůli zranění objevil v tomto kalendářním roce poprvé...a bylo to znát. Boyata nebyl schopen adresovat přesnou přihrávku, do toho nevypadal příliš jistě ani v soubojích, což naštěstí pro Herthu k další inkasované brance nakonec nevedlo.

Je samozřejmě důležité si uvědomit, že Alte Dame hrála po karanténě první zápas od 10. dubna. V Mohuči, která navíc během jarní "Rückrunde” šlape jako hodinky, nešlo čekat zázraky a bod je vlastně celkem uspokojivým ziskem. Vzhledem k Dárdaiově nálepce defenzivního stratéga je však třeba položit si otázku, zda to někdy bude lepší. Momentálně sice na Olympiastadionu řeší zejména to, zda se v obrovském chrámu bude příští rok hrát první nebo druhá liga, přičemž pokud se podaří udržet Bundesligu, bude veskrze jedno, jakým způsobem toho Dárdai dosáhne.

Pro mě za mě, ať si teď Hertha klidně celý zápas nakopává na Córdobu, pokud to ponese ovoce. Pro závěrečných pět zápasů do konce ročníku se složitá řešení asi hledat nebudou. Ovšem co pak? Kdy už konečně bude naplno spuštěn ambiciózní projekt, jenž má z modro-bílých vytvořit mužstvo, které bude pravidelně bojovat o Ligu mistrů? Již nyní celý plán nabírá zpoždění (což v Berlíně očividně není novinkou). Jen aby se jej fanoušci ale vůbec dočkali.

Proto je v prvé řadě důležité, aby Hertha zvládla dohrávku sezony, k čemuž Dárdai postačí. Je však současný kouč ideálním mužem i směrem do budoucnosti? Snad pokud zase implementuje diamant či jemu podobné ofenzivní prvky.