Ozvěny z Bundesligy: Snižte cenu, jinak nepřijedeme. Fanoušci Bayernu dosáhli svého

Kvůli vysoké ceně vstupného hrozilo, že Bayern odehraje utkání proti Šachtaru bez značné části svých fanoušků. Nakonec se ale na ně budou moct Mnichované spolehnout. Vděčí za to právě aktivitě příznivců.

Na venkovní zápas Ligy mistrů za 52 eur. Pokud vám tedy nevadí stát. Rezervace sedačky totiž měla vyjít na více než 105 eur. Kdoví, jak by na takový ceník zareagovali třeba fanoušci Sparty. Protestovali by? Nedávno za vstupenku na utkání v Manchesteru zaplatili v přepočtu na české koruny méně. A navzdory tomu, že náklady za výlet razantně stoupaly s koupí letenek a zajištěním ubytování, se stížností vyskytlo jen pár.

Co kdyby však místo necelé tisícovky museli dát za lístek zhruba o čtyři stovky, respektive až o 1 500 korun víc? Těžko říct, Ligu mistrů nehrají české kluby každý rok. A tak by možná rozbití prasátka nějak překousli.

To mnichovský Bayern má své místo v Champions League de facto jisté. A jeho podporovatelé i kvůli častějším výletům za hranice regionu taky víc přemýšlí nad tím, na kolik je takový zážitek vyjde. Někdy vyúčtování přijmou, už mnohokrát se ale nespokojeně ozvali. Přičemž poslední nesouhlas dokonce donutil organizátora utkání k reakci.

Příští týden se "Roten” v nejprestižnější evropské soutěži utkají s doněckým Šachtarem, jenž kvůli probíhajícímu válečnému konfliktu na Ukrajině našel azyl Gelsenkirchenu. Snad i kvůli výpadku příjmů ze vstupného a vůbec těžké situaci, v níž se nachází, usoudili "Horníci”, že fanoušci Bayernu zaplatí za návštěvu Areny AufSchalke nejméně 52 eur na stání, případně 105 eur a víc na sezení.

Očividně se přepočítali. Příznivci Mnichovanů okamžitě začali upozorňovat nejen na přepálený ceník, ale taky na porušení zásad. Organizace UEFA totiž ve svých předpisech uvádí, že cena vstupenky pro hostující fans nesmí přesáhnout cenu lístku pro domácí do srovnatelných sektorů. Přitom nejlevnější balíček na čtyři zápasy v hlavní fázi Ligy mistrů vyšel podporovatele Šachtaru na 95 eur. Tedy necelých 24 eur na jeden mač.

Účastníci Champions League zároveň podle regulí nemohou donutit hostující příznivce, aby za lístek zaplatili víc než 60 eur. To nicméně platí jen pro povinně alokovaných pět procent kapacity. Bayern ovšem dostal od Šachtaru k dispozici větší podíl míst, konkrétně 10 z celkových téměř 55 tisíc. Avšak něco za něco. Šachtar k tomu zavedl pro sektory na sezení tzv. "dynamické vstupné” - čím větší zájem, tím vyšší bude cena zbývajících lístků. Minimálně přitom oněch 105 eur.

Série pochybných opatření vyvolala u fanoušků Roten hněv a ti postupně zrušili 36 z celkem 55 tisíc žádostí o vstupenky. Buď za výlet do Gelsenkirchenu dají alespoň přibližně totéž, co předtím příznivci italské Atalanty a švýcarských Young Boys, nebo do Porúří prostě nepojedou. Pro srovnání: fans Atalanty zaplatili za vstupenku na stání nejméně 23 a na sezení nejméně 28 eur, u Young Boys to bylo 26, respektive 31 eur.

Nesouhlas s postupem doněckého klubu v podobě prohlášení fanouškovské organizace Südkurve München a protestů během bundesligového špílu na hřišti St. Pauli se nakonec vyplatil. Šachtar snížil vstupné na 26 eur na stání a 45 eur za sezení. To platí pro oněch povinných pět procent kapacity. Pokud si příznivci Bayernu budou chtít sednout jinam, zaplatí 90 eur.

Protestující na to každopádně kývli. "Změna je úspěchem nejen pro fanoušky Bayernu cestující do Gelsenkirchenu, ale pro všechny fanoušky v Evropě. Fotbal není opera. Vstupenky musí být dostupné pro všechny,” reagovala Südkurve München.

Šachtar zřejmě nevěděl (nebo nechtěl vědět), že fanoušci Bayernu cifry za vstupné pečlivě hlídají. Již dříve donutili ke změně ceníku třeba bruselský Anderlecht, k tomu protestovali v Aténách proti přístupu tamního AEK. Anebo taky v Plzni, kde kvůli tomu dobrovolně zmeškali úvod utkání.

Německé ultras zkrátka protestování neomrzí. Cena vstupného, vliv investorů v klubu i na celou soutěž, hrací časy utkání, nevhodní sponzoři, nadměrná síla marketingu, nežádoucí osoby, videorozhodčí. Vadit jim může v podstatě cokoliv. Někdy je to otravné, někdy se jejich postoj těžko chápe. Z českého pohledu silně ovlivněného válkou na Ukrajině je například zvláštní nesouhlas příznivců Dortmundu se sponzorskou dohodou mezi klubem a zbrojařskou firmou Rheinmetall. Zatímco u nás se volá, aby se zbrojní průmysl zase rozjel, v Německu na něj často hledí jako na morálně pochybný byznys, přičemž konkrétně Rheinmetall si podporou fotbalu "myje ruce” (samozřejmě jako vždy pozor na generalizaci obou pohledů).

Jarní ohrazení kotle Unionu Berlín proti "hollywoodským” dresům podle gusta hlavního sponzora, které na sebe hráči mužstva jednou navlékli, zase zůstalo téměř bez povšimnutí. Prostě mnoho povyku pro nic. To volání po bojkotu mistrovství světa v Kataru už vzbudilo větší ohlas. Na druhou stranu navzdory vědomí, že se mundial uskutečnil v zemi pošlapávající lidská práva, si tento apel vzali k srdci maximálně právě ultras. Možná i další, ale určitě k tomu nebylo ohroženo samotné konání k šampionátu.

Ovšem pozor, protesty fanoušků slaví i úspěchy. Ukazuje to nejen případ fans Bayernu, ale též zastavení jednání o vstupu investorů do německého fotbalu, po němž organizace DFL marně přemýšlí nad tím, jak Bundesligu marketingově pozvednout a zároveň zažehnat obavy fanoušků, že tím nejvyšší soutěž přijde o své kouzlo. Dříve zase zdárně dopadlo vymezení proti pondělním zápasům - dnes už se Bundesliga na začátku pracovního týdne vůbec nehraje.

Nežli tedy kravály na tribunách odsoudíme jako zbytečné a zahrneme vše do vandalství, nebylo by špatné se nad některými poselstvími zamyslet. Často z nich vypadnou zajímavé věci.

Ostatně zrovna za vstupné snad nikdo nechce platit víc, než je nutné.