Ozvěny z Bundesligy: Mýtus o největším zápasu chátrá

Håland poprvé, Håland podruhé. Norský bombarďák nebral na opozdilce ohled a rychle poslal Dortmund do dvoubrankového vedení. Hráči Bayernu nevěřili svým očím, hosté naopak v euforii ještě několik minut podnikali odvážné nájezdy na polovinu soupeře. Zdálo se, že největší zápas Bundesligy dostojí svému jménu a nabídne dechberoucí představení od obou stran. Jenže později se střetnutí již poněkolikáté zvrhlo v jednostrannou partii. Nezklamalo tak jako v jiných případech, pořád má však do staré slávy daleko.

Po 24 kolech už zřejmě nastal čas na zdrženlivé bilancování sezony. Kluby počítají, zda se jim v létě stanovený plán povedlo naplnit, přemýšlejí, kde by normu ještě mohly navýšit, a kvapně uvažují, jakým způsobem smazat nabrané manko. Do kompletního sčítání však zároveň zbývají dva měsíce a pár dnů k tomu, tudíž na celkové vyložení karet je pořád brzy. Vabank se teprve rozjede.

I takovým způsobem lze vysvětlit střelecky pasivní víkend. Mužstva snad skutečně prozatím spoří a pouze sporadicky využijí vysokého úroku, aby ze svého konta vysypala drahocenné góly. Zdravý spořicí účet zřejmě vedou šetřivé české nátury, neboť Patrik Schick, Pavel Kadeřábek i Vladimír Darida si jako jedni z mála borců dovolili povolit stavidla a dopomohli brankou či asistencemi k vítězství svých týmů. Schick tak vrátil Leverkusen na páté místo, Kadeřábkovi s Daridou se zase v Hoffenheimu a Berlíně dýchá o něco volněji, neboť sestup aktuálně víc hrozí jiným oddílům.

Příspěvky trojice krajánků nicméně samy o sobě nevytrhly Bundesligu z útočné únavy. Výraznější ofenzivní výjimku přinesly v podstatě jen dva duely. Ve Freiburgu se tak přitom stalo jen díky jednomu celku. Domácí SC až nečekaně snadno rezignoval na odpor a celý průběh utkání režírovali hosté z Lipska. Ti suverénním výkonem a snadnou výhrou naplno ukázali ambice ucházet se o ligový trůn. Na pár hodin na něj dokonce usedli, načež svěřenci kouče Juliana Nagelsmanna vyčkávali, jak odpoví úřadující mistr...

...a zprvu jim cesta z jihozápadu Německa dobře ubíhala, neboť mezitím šel Dortmund v Mnichově rychle do dvoubrankového vedení. Postupně však úsměv na tvářích fotbalistů Lipska vyprchal. Robert Lewandowski se totiž rozhodl opětovat palbu a souboj s Erlingem Hålandem vyrovnal. Ve druhé půli Bayern dlouho neúspěšně toužil po dokončení obratu, v samotném závěru se ale přece jen stal Leon Goretzka hrdinou. Pojistka Lewandowskiho pak jen stvrdila, že Bavoři první místo jen tak neopustí.

Šestigólové hody daly zapomenout na nudu z pátečního večera, kdy záchranářská bitva mezi Schalke a Mohučí dokonale ukolébala k spánku. A právě komparace zápasů ze zcela odlišných světů vedla k sepsání rozboru dvou zmíněných utkání: strhujícího Klassikeru a urputného střetnutí v Gelsenkirchenu. Na samotný závěr se musíme podívat i do 2. Bundesligy, kde se rovněž hrálo o hodně.


Hráč utkání: Robert Lewandowski. Tady není moc o čem. Håland se sice snažil, ale zranění na začátku druhé půle jej z hvězdných válek vyřadilo. Polský gólostroj naopak hattrickem vytáhl Bayern z bryndy a stále sní o vyrovnání letitého rekordu Gerda Müllera v počtu nastřílených branek v jedné sezoně, přičemž na 40 gólů legendárního kanonýra ze sezony 1971/72 ztrácí Lewandowski devět zásahů. Zároveň mu zbývá jediná trefa, aby v historické tabulce bundesligových střelců dorovnal druhého Klause Fischera.

Zmínku si zaslouží: Erling Håland. Zde se už na norského blázna (v dobrém slova smyslu) dostane. V kooperaci se zmateným Jérômem Boatengem rozvlnil síť během úvodních devíti minut hned dvakrát. Možná by stopera domácích vyzval ke spolupráci ještě jednou, bohužel ale musel po hodině hry předčasně opustit hřiště.

Vedle Hålanda se nesmí zapomenout ještě na jedno jméno. Protože způsob, jakým Leon Goretzka vystřelil Bavorům vítězství, byl mimořádný. Bez obtížného voleje, který zapadl přesně k tyči, by se zápas hodnotil zcela jinak.

Překvapivý moment: Edin Terzic pochopil, že rychlé protiútoky jsou cestou, jež může Dortmund dovést k úspěchu. Úvodní brankou opařený Bayern se zpočátku nedokázal zkonsolidovat tak, aby akce Borussie ničil již v zárodku. Krajní beci Nico Schulz s Thomasem Meunierem tak měli prostor k ofenzivním výletům, a kdyby první jmenovaný poslal při jedné příležitosti přesnou finální přihrávku, mohli hosté vést o tři branky.

Počáteční aktivita sice vynesla BVB nečekaný náskok, ovšem zhruba po 20 minutách vzala za své. Hansi Flick totiž mezitím dokázal splašené Mnichovany ukočírovat. Snažení Dortmundu o rozehrávku tak najednou naráželo na vysoce napadajícího soupeře, který se intenzivně snažil získat míč i po jeho ztrátě. "Borussen” tak byli nuceni k bezvýsledným nákopům nazdařbůh, kde balón převážně sbírali zadáci domácích.

Při takovém rozložení sil již mohl Bayern pozvat protivníka na kolotoč. Zejména křídelníci Kingsley Coman s Leroyem Saném neustále motali nebohé Meuniera se Schulzem. Před gólem na 1:2 se ostatně Schulz zapomněl hluboko ve vlastním pokutovém území, čímž dopřál Sanému prostor pro finální řešení akce. Domácí hráč pak udělal obránci snadnou kličku a před bránou vyhledal skórujícího Lewandowskiho.

Naděje po přestávce: Po první Polákově trefě a zejména po konci první půli neměl snad žádný divák pochyby o tom, zda Bayern duel nakonec zvládne. Hosté se stávali čím dál pasivnějšími a v podstatě jen doufali, že je Bavoři ušetří. O útočném příspěvku Borussie již nemohla být řeč.

Přesto se drtivý tlak domácích po změně stran odkládal a odkládal, až na něj vlastně nedošlo. Dortmund se sice pořád víceméně jen bránil, zároveň však držel Bavory zkrátka. Velmi dobře si ve druhém poločase vedl Dan-Axel Zagadou, jenž několikrát skvěle vystoupil a zastavil kombinaci "Roten”. O to víc pak překvapilo jeho vystřídání.

Bayern sem tam přišel s kloudnou akcí, avšak brankář Marwin Hitz zůstával často v klidu. Borussia tedy nadále mohla doufat ve vítězství...alespoň do té doby, než po Hålandovi opustili hřiště také Marco Reus s Thorganem Hazardem. Trojzubec Julian Brandt, Steffen Tigges a Reinier se totiž svojí kvalitou či formou nemohl s vystřídanými spoluhráči měřit. Ještě víc se fanouškům domácích ulevilo v 70. minutě, kdy se s utkáním kvůli zranění rozloučil Boateng. Bez nekontrolovatelné rozbušky v defenzivě se Bavoři mohli snáze koncentrovat na útok, kde doufali, že setrvalé dobývání přece jen naruší hradby. A tak se také stalo.

Bayern utekl Dortmundu mílovými kroky. Borussia prohrála dost nešťastně. Stačilo vydržet ještě čtyři minuty, aby v Allianz Areně získala první body po téměř sedmi letech. Navíc se příznivci BVB rozčilovali, že rozhodujícímu zásahu Goretzky předcházel faul na Emreho Cana (podle autorova mínění i komise rozhodčích ale sudí Marco Fritz rozhodl správně, když po tvrdém středu Cana se Saném nezapískal).

Zároveň si však Dortmund vlastním výkonem opět nastavil nepříjemné zrcadlo. Na Bayern v současnosti nestačí ani náhodou. Borussen sice zařídili zajímavou zápletku, v níž se statečně drželi déle než většina jiných týmů, pořád ale jen potvrdili roli outsidera. Skutečné bitvy totiž svádí s jinými konkurenty, nikoliv s Mnichovany.

S ústupem BVB se nabízí otázka, zda si Klassiker udržuje prestiž a status největšího utkání Bundesligy. Jistě, o zábavu nebyla v sobotu podvečer nouze, Dortmund byl navíc v Mnichově konkurenceschopný poprvé od roku 2014. Avšak právě ona pravidelná dominance Bayernu na domácí půdě značí, že o střet dvou rovnocenných vah se již delší dobu nejedná. Takové Lipsko třeba svádí s Bavory vyrovnané souboje v podstatě neustále. A občas si na Roten vyšlápnou také Leverkusen nebo Mönchengladbach, od nichž se Dortmund v tomto ohledu vlastně tolik neodlišuje.

Uvidíme, třeba právě Lipsko zanedlouho vystřídá Borussii v pozici jedné ze stran Klassikeru. Dlouhodobý pokles BVB k tomu přímo vybízí.



Hráč utkání: Frederik Rønnow. Dánský brankář se mezi třemi tyčemi objevil poprvé od konce listopadu, a přestože dlouhou dobu létaly míče pouze kolem něj, nakonec musel důležitými zásahy udržet remízový stav. Snad Rønnow v další sezoně, kdy už nebude hostovat Gelsenkirchenu, konečně dostane pořádnou šanci u jiného bundesligového účastníka.

Zmínku si zaslouží: Kerim Çalhanoğlu. Osmnáctiletý záložník se dočkal prvního startu v nejvyšší soutěži a hned za Schalke odehrál kompletních 90 minut. Nijak nevyčníval, avšak jistě by potěšil předsedu prvorepublikových lidovců Jana Šrámka. Çalhanoğlu totiž naplnil politikovo krédo "být u toho”.

V Mohuči zastupuje dravé mládí útočník Jonathan Burkhardt, jenž se při kulminující snaze "Nulapětek” nějakým způsobem dotlačit míč za Rønnowova záda obzvlášť činil. Jen škoda, že dvacetiletému talentu schází produktivita. Jinak by se na lednový odchod nejlepšího střelce týmu Jeana-Philippa Matety do anglického Crystal Palace nevzpomínalo tak bolestivě.

Překvapivý moment: Hned při své premiéře byl nový lodivod Schalke Dimitrios Grammozis vystaven obtížné zkoušce. Na již tak rozsáhlou marodku totiž po předzápasové rozcvičce přibyl Amine Harit. I s marockým záložníkem by ale Grammozis podle všeho stejně vsadil na rozestavení 3-4-1-2. Takto pouze Harita pod hrotem nahradil Can Bozdoğan.

Zcela novou pozici si vyzkoušel kapitán Sead Kolašinac, jenž se z levého kraje hřiště přestěhoval do středu pole. A možná i tato novinka způsobila, že "Königsblauen” zahájili utkání nadějně. Zejména přes křídelní prostory se jim dařilo dostávat dopředu, jindy zase Matthew Hoppe podržel dlouhé míče. Po jednom z rohových kopů pak nechybělo mnoho, aby Shkodran Mustafi gólově udeřil.

Mainz se naopak zprvu držel zkrátka. Středoví hráči operovali příliš daleko od trojice stoperů, která tak měla potíže s kloudným založením útoku. Postupem času se ale situace zlepšila. Hosté využívali zejména levou stranu hřiště, kde se domácí Timo Becker dostával pod tlak. Karta se začala obracet.

Naděje po přestávce? Ale kdeže. Už první půle plodila ospalky a po změně stran se před televizi definitivně přestěhovali i polštář s peřinou. Nesčetněkrát omílané tvrzení o páteční nudě se naplnilo do puntíku. Magazín "Kicker” si nebral servítky a dokonce poprvé od roku 2012 udělil libovolnému bundesligovému mači známku 6, tedy nejhorší možné ohodnocení.

Oči bolely zejména z pohledu na Schalke. Königsblauen vypadali, jako kdyby místo existenčních potíží měli nahráno na pět kol dopředu. Podobně jako Dortmund v Mnichově zcela rezignovali na útočnou snahu a svou pozornost soustředili na bránění vlastního pokutového území.

Hosté alespoň chtěli něco vymyslet, avšak rovněž zklamali. Míč do domácí brány tlačili spíš myslí než nohama a ubíhající minuty měnily aktivitu Nulapětek v čím dál statičtější zákopovou válku. Mainz vystřelil za zápas devatenáctkrát, ovšem mezi tři tyče se jeho tráči trefili jen ve dvou případech, pokaždé v závěrečných minutách. Königsblauen zase za celý zápas vystřelili všehovšudy dvakrát. To je prostě otřesná vizitka.

Sestup pro oba. Destruktivní styl i samotné povolání Grammozise indikuje, že v Gelsenkirchenu zřejmě došlo k jakémusi smíření s pádem dolů. Řecký trenér nemůže sám o sobě mávat bílým praporem, nicméně je nabíledni, že jeho nástup po odvolaném Christianu Grossovi znamená přípravu na boje v 2. Bundeslize. Kádr Schalke je především psychicky zlomen tak, že snahu o udržení už nemůže ani předstírat.

Na druhou ligu by se ale vedle Königsblauen měl opatrně připravovat také Mainz. Svěží vítr po lednovém nástupu Boa Svenssona totiž zmizel. Stále pravděpodobněji se schyluje k bitvě Nulapětek s bielefeldskou Arminií o barážové šestnácté místo, přičemž na poraženého zbyde podobně jako na Schalke padák. I přes bodovou ztrátu zaujímá FSV v tomto střetu pozici favorita, nicméně ani nevyzpytatelné baráži by se klub z karnevalového města zřejmě nevyhne. Zdá se, že Mohuč si bude muset projít bolestným očistcem.



Schalke i Mainzu tedy reálně hrozí zapojení do pravidelného střídání stráží mezi 1. a 2. Bundesligou, neboť sestupující mančafty musí z dolních pater logicky někdo zastoupit. Jak jsme upozornili před dvěma týdny, na postup do nejvyšší soutěže aspiruje kvarteto mužstev, přičemž dvě kola dozadu mezi nimi panoval rovnovážný stav. Ten se ale brzo rozpadl, neboť Fürth s Hamburkem rychle ztratily body.

Bez ztráty kytičky naopak postupuje Bochum, která v jednom ze dvou víkendových šlágrů 2. Bundesligy uspěla právě ve Fürthu. Druhý tahák mezi Hamburkem a Kielem mohl postupové šance jednotlivých uchazečů ještě více vyjasnit. Pokud by totiž Holstein v přístavním městě uspěl, mezera mezi prvními dvěma týmy a jejich pronásledovateli by se již nebezpečně natáhla.

Výsledek pondělní dohrávky však zcela neuspokojil ani jeden výběr. Kiel se po remíze nedotáhl na první příčku, HSV naopak nezvítězil popáté v řadě. Vítězem 24. kola se tak jednoznačně stala Bochum. VfL se usídlil na čele s dvoubodovým náskokem a od nešťastné baráže s Borussií Mönchangladbach v roce 2011 cítí asi největší šanci na postup do 1. Bundesligy.

Jeden z nejstarších německých klubů ale ještě nemá vyhráno. V porovnání s Kielem, Hamburgem a Fürthem má Bochum asi nejtěžší los. Hned nejbližší sobotu se utká s HSV, posléze vedoucí celek ligy vyzve ambiciózní Fortunu Düsseldorf. Po reprezentační přestávce odehraje VfL zápasy s Kielem či rovněž silnými Hannoverem a Heidenheimem.

Umístění v tabulce nicméně staví Bochum do komfortní situace. Nabízí se tedy bundesligová výměna týmů z Porúří. Při takovém scénáři by Schalke uvolnilo místo jen několik kilometrů vzdálenému VfL. Dortmund by pak nepřišel o Revierderby a všichni by byli spokojeni. Teda až na nebohé horníky z Gelsenkirchenu.