Ozvěny z Bundesligy: Chyby nemizí. Může za to VAR, nebo rozhodčí?

Videorozhodčí vstoupili do fotbalového světa již před několika lety, fanoušci si ale na jejich přítomnost pořád zvykají. A někteří je nadále nepřijali. Ani v Německu tomu není jinak. Je ovšem chyba v samotné technologii? Nebo v jejím používání a spoléhání se na ni?

"Napravte hru. Vypněte video.” Tak zněl vzkaz letáku, který vyrobili ultras Mainzu a jenž následně distribuovali během posledního bundesligového zápasu proti Dortmundu.

Není těžké uhodnout, co rozhněvaným fans vadilo tentokrát. VAR (v německém slovníku se často používá též výraz "Videobeweis") funguje v německém fotbalu již sedm let. Avšak podle části příznivců (nejen) Mainzu nepřinesl za tu dobu slíbený efekt a chyby páchané hlavním sudím a jeho asistenty napravuje jen minimálně. Kontroverze ohledně sporných rozhodnutí tedy zůstaly. Ba co víc, kvůli zkoumání diskutabilních momentů se zápasy zbytečně prodlužují. A taky dle kritiků mizí z tribun bezprostřední emoce, neboť bujaré oslavy gólů brzdí vědomí, že VAR může radost ihned utnout.

Proti VARu se na bundesligových stadionech protestuje celkem pravidelně. Ultras Mainzu každopádně nechtěli zůstat jen u transparentů v ochozech. Jejich letáky totiž byly součástí kampaně, jež měla vygradovat na valné hromadě členů výzvou k vrcholným představitelům klubu z regionu Rheinhessen. Ti by pak na základě pověření vyvolali hlasování o zákazu používání videozáznamů v německých soutěžích.

Nakonec to však nedopadlo podle představ protestujících, neboť klubové vedení je s předstihem informovalo o tom, že jejich požadavek nespadá do působnosti valné hromady, nýbrž užšího orgánu představenstva. Daný apel se tedy na nedělním shromáždění neprojednával a vše skončilo pouze u toho, že zástupci FSV berou stanovisko ultras na vědomí.

Je to ovšem s VARem skutečně tak špatné, jak německá fanscéna tvrdí? Jistě, emoce jsou problém - sám mohu z nedávné návštěvy druholigového mače mezi berlínskou Herthou a Kolínem potvrdit, že vzrušení z jediné branky zápasu omezovala přítomnost videa (vždyť skórující Tim Lemperle se za obranou Herthy objevil znenadání a ze vzdálenosti necelých 100 metrů jsem skoro na tuty věřil, že byl v ofsajdu). Rovněž je pravdou, že vášnivé debaty o decizích arbitrů nezmizely - nicméně třeba zrovna v otázce ofsajdu se podařilo nastolit jasnou hranici a tím pádem i eliminovat minely. A přece právě kvůli eliminaci chyb se video zavedlo. Takže tento dílčí úkol lze odškrtnout.

Při posuzování efektu VARu bychom si tedy měli položit otázku, zda chceme spravedlnost na hřišti obětovat za průvodní - často ne zrovna příjemné - jevy. Pokud ano, tak nám nic moc jiného než VAR nezbývá.

Alespoň se to tak jeví z výstupů říjnového druhého kola Německého poháru. Na něm videorozhodčí scházeli, o čemž se vědělo dlouho dopředu. A výsledek? Nu, posuďte sami:

- Chybně nařízená penalta pro Kaiserslautern ve Stuttgartu;

- Gól Bayernu na půdě Mainzu zřejmě z ofsajdu;

- Podivné zrušení vyrovnávací branky Heidenheimu na hřišti Herthy;

- Žlutá karta místo červené po ostrém faulu dortmundského Felixe Nmechy;

- Přísný pokutový kop pro Freiburg proti Hamburku;

- Rohový kop místo odkopu od branky před úvodní trefou Hoffenheimu proti Norimberku.

Na 16 duelů kola toho nebylo zrovna málo.

Najednou nemohla být řeč o absenci emocí. Ty skutečně jiskřily, byť byly jiné povahy, než jak o nich mluví němečtí ultras. Namísto vzrušení v hledišti se totiž ostrá slova ozývala ze zákulisí. Nejdál zašel středopolař Mainzu Dominik Kohr, který prohlásil, že sudí Sascha Stegemann "měl na sobě dres Bayernu" (za tento výrok dostal Kohr pokutu).

Absenci VARu v DFB-Pokalu možná uvítalo tvrdé jádro fans, avšak už ne tolik aktéři působící na hrací ploše nebo v její těsné blízkosti. "Chybí mi VAR, jsem jeho velkým fanouškem. Z mého pohledu fotbal neničí, ale dělá ho spravedlivější," řekl po klání ve Freiburgu trenér hamburského SV Steffen Baumgart.

Podobně hovořil též Miroslav Klose. "Všichni si stěžují, že dokazování na videu trvá dlouho. Ale v zápasech, jako byl tento, vidíte, že je potřeba. Fotbal je hrou detailů, rozdíl dělají maličkosti," nechal se slyšet rozhněvaný kouč Norimberku.

Mají tedy zastánci VARu pravdu? Možná, nicméně... rozhodčí přece mohou být lepší i bez rad z Kölner Kelleru (jak se podle lokace přezdívá sídlu, v němž němečtí videorozhodčí sedí). Ostatně zrovna rozhodnutí v neprospěch Norimberku by ani video nezvrátilo, neboť by k němu nemělo pravomoci. A také v dalších situacích se sudí mohli/měli rozhodnout správně i bez technologií. "Na to nepotřebujete VAR. Na to máme čárového rozhodčího. Taková situace se dá snadno posoudit,” hřímal brankář Mainzu Robert Zentner poté, co jeho tým z DFB-Pokalu vypadl i kvůli ofsajdové brance Jamala Musialy.

To asi vůbec největší pozdvižení vyvolala situace ze zápasu Herthy s Heidenheimem. Hosté už několik sekund slavili vyrovnání, načež je zcela nečekaně zpražil arbitr, který po konzultaci s pomezním rozhodčím branku FCH odvolal - kvůli předcházejícímu faulu. Za přítomnosti VARu by to tak divné nebylo, avšak bez něj si sudí nemůže jen tak vzít nějakou dobu na rozmyšlenou. "Pokud se během hry někde na hřišti vyskytne faul, musí čárový rozhodčí přerušit hru, a ne, že když je míč v bráně, si najednou vzpomene, že tam předtím byl faul," divil se lodivod Heidenheimu Frank Schmidt.

Do debaty o silných a slabých stránkách VARu tak rázem vstupuje ještě jeden, ne tak často skloňovaný faktor - závislost rozhodčích na videu, respektive jejich (ne)schopnost samostatně rozhodovat. "Bez VARu je to ještě zjevnější: kvalita již bohužel neexistuje. Strukturální a někdy i personální problémy: chyby se neřeší, kritika a pomoc jsou odmítány/ignorovány, kritické hlasy vyřazeny (já asi kvůli věku). Jak to zlepšit? Bolí to," rýpnul si na sociální síti X někdejší elitní německý sudí Manuel Gräfe.

Podobně, jen méně emotivně, promluvil i další emeritní arbitr. "Se zavedením VARu se rozhodčí měli zlepšit. Bohužel tomu tak často není. Rozhodčí někdy působí nejistě a zdá se, že příliš často čekají na reakci VARu,” uvědomuje si Hellmut Krug, mimo jiné soudce finále Ligy mistrů v roce 1998. Krug před lety pomáhal se zavedením videa a tento krok nadále hájí, avšak ani jemu současné problémy neunikají.

Jak z toho tedy ven? Po vzoru hokeje se například přemýšlí o zavedení trenérské výzvy. Tím by se používání videa během zápasu omezilo a už by tedy nemusely nastávat kritizované dlouhé pauzy. Tedy alespoň by jich nebylo tolik. Vyvstává ovšem otázka, za by místo toho nedocházelo ze strany trenérů ke zneužívání v závěrech utkání jako záminky pro oddechový čas. A pak by se jen těžko utlumily peprné diskuse.

Zdá se ovšem, že namísto zrušení VARu se jedná o jeho dalším vývoji. Jak ale ukázal DFB-Pokal, je spolu s tím žádoucí též precizní vyškolení rozhodčích, neboť oni jsou nutným základem pro to, aby video pomáhalo co nejlépe. Pokud tedy nadále pracujeme s myšlenkou, že VAR je v prvé řadě podpůrný, a ne nezbytný nástroj, bez něhož se budoucnost fotbalu ocitá ve slepé uličce.

Pak by jej možná vzali na milost i němečtí ultras, pokud by jim solidně pískající sudí dopřáli vytoužené emoce. Avšak než se tak stane, uvidíme na tribunách jistě ještě několik nespokojených transparentů.