Ozvěny z Bundesligy: Bláhový sen o velkoklubu z hlavního města

Celkem 12 gólů inkasovala Hertha v průběhu sezony od Lipska. Desetkrát se proti berlínskému celku prosadil Bayern, jednoznačné vítězství slavila dokonce Mohuč. Bavíme se přitom o klubu, jenž se chtěl stát slavnou značkou nejen v Německu, ale též v Evropě. Jenž chtěl v Berlíně rok co rok hromadit trofeje. Reálně však tentýž klub delší dobu živoří a jeho trápení stále nebere konce.

Nemám problém s tím pustit si zápas Stuttgartu, neboť hra bodově trápícího se mužstva pořád dokáže pobavit. Na postavení VfB v tabulce nezáleží, kouč Pellegrino Matarazzo vždy představuje záruku zábavy. Stejně tak nadále rád zhlédnu utkání Mönchengladbachu. Jednak z podobných důvodů, které nabízí Matarazzův Stuttgart, jednak proto, že navzdory panující disharmonii mezi trenérským štábem a vybranými hráči či ztrátě milovaného sportovního ředitele se černo-bílá Borussia pořád může chlubit zajímavou skladbou kádru. A tak člověk (trochu paličatě) věří, že teď už přijde obrat k lepším zítřkům.

Důvody pro sledování celků ze spodních pater Bundesligy tedy existují. Čím však láká taková Hertha? Pokud vás neodradí již pohled na nefotbalový Olympiastadion, jen těžko vás "Stará dáma" silněji přitáhne. Ani česko-slovenská stopa trn z paty netrhá. BSC se herně trápí víceméně celou sezonu a po roce se zase ocitá na místě, na němž rozhodně být nechce.

Pokud se Berlíňané řídí nějakou koncepcí či strategií, musí vidět, že své plány rozhodně neplní. Dle pár let starých vizí měla Hertha v tuto dobu bojovat minimálně o evropské poháry. Ti smělejší se po zásadních změnách, které se v klubu odehrály v roce 2019, těšili na Ligu mistrů a souboje mezi hlavním městem a Mnichovem o krále Bundesligy. Jenže ouha. Zatímco bavorská metropole si dál hraje vlastní soutěž, na řece Sprévě není jasno ani o tom, kdo to má Bayern vlastně nahánět. Union se svými možnostmi asi těžko, i tak ale skromní Eisernen snadno strčí ambiciózního městského rivala do kapsy.

Hertě onehdá narostla křídla po vstupu investora Larse Windhorsta do struktur klubu. Windhorstův kapitál modrou část Berlína rychle navnadil. Fanoušci věřili, že finanční prostředky konečně vyřeší německou anomálii v podobě absence velkoklubu z hlavního města. Vzestup Alte Dame měly odstartovat na poměry Herthy vysoké sumy utracené za příchozí hráče. Klubové heslo "Budoucnost patří Berlínu (Die Zukunft gehört Berlin)", které dodnes září na Olympiastadionu, nemělo znít jen jako prázdná fráze.

Na výsluní se nelze dostat lusknutím prstu, avšak po třech letech už můžeme žádat jisté výsledky. Mnoho radosti ovšem nepřináší. Hertha od roku 2019 zakončila ligový ročník nejlépe na desátém místě, o pohárové Evropě si tak může jen nechat zdát. Posily za miliony eur se v Berlíně neprosadily (viz Krzysztof Piątek), další paběrkují (viz Lucas Tousart), jiné zase raději uprchly pryč (viz Matheus Cunha). Poté, co měla nová éra začít s koncem kouče Pála Dárdaie, se na trenérské židli vystřídali Ante Čović, Jürgen Klinsmann, Alexander Nouri a Bruno Labbadia, aby se před rokem zase vrátil Dárdai. V současnosti ale Maďar znovu hledá práci, neboť v listopadu loňského roku jej nahradil Tayfun Korkut. Hotový cirkus.

"Stará dáma" tak zatím spíš činí kroky vzad než vpřed. A to se Windhorstovi pranic nelíbí. V nedávném rozhovoru pro magazín Capital kritizoval mecenáš údajné mocenské boje uvnitř Herthy. Windhorst nikoho nejmenoval, má se však za to, jeho slova mířila na adresu prezidenta klubu Wernera Gegenbauera a finančního ředitele Inga Schillera. V témže rozhovoru si Windhorst posteskl také nad tím, že jeho dosavadní vklad do Herthy ve výši 375 (!) milionů eur mu přinesl spíše jen těžkosti než radosti. Při pohledu na tabulku není divu.

"Ich lasse mir von niemandem dort 375 Millionen Euro verbrennen und werde darum niemals aufgeben." Lars Windhorst, der Millionen-Investor von Hertha BSC, redet Klartext und kritisiert die Club-Führung öffentlich. #Windhorst #HerthaBSC pic.twitter.com/E7YaLGrSYU

— Sportschau (@sportschau) February 16, 2022

Čím dál víc přitom začíná být zřejmé, že se Windhorstův projekt kvůli zapojení různých postav drolí už od svého spuštění. Mezi muži, jimž příznivci BSC spílají, figuruje Jürgen Klinsmann. Legendární útočník dorazil na Olympiastadion po době strávené v USA a snad se domníval, že jej v jeho rodné krajině pořád automaticky opěvují za to, jak někdy v letech 2004-06 restartoval německou kopanou. Inovativními metodami proslavený Klinsmann si chtěl svou vydupat také v Berlíně. Jako člen dozorčí rady a později také kouč však až příliš spoléhal na své postavení a poněkud naivně ochotného sportovního ředitele Michaela Preetze, jenž víceméně bez potíží posvětil každý Klinsmannův nákup.

"Hurá" terapie, která měla pomocí okázalých investic ze zdánlivě bezedného rozpočtu uspíšit skok Herthy, ale dlouho nevydržela. Navzdory posilám se hra Alte Dame nelepšila. Klinsmann v klubu skončil ve všech funkcích (v dozorčí radě jej nahradila jiná známa postava německého fotbalu Jens Lehmann, který nicméně kvůli vlastní hlouposti později také skončil), za sebou však zanechal nedůvěru v ambiciózní projekt. Od té doby Berlíňané v podstatě jen našlapují a nejistě hledají cesty, kterými se mohou vydat. Občas upoutají pozornost větším přestupem, avšak do dalších okázalých akcí se už tak sebevědomě nepouštějí. Klinsmannovo memento je stále živé.

Na místo revoluce nenastoupila evoluce, ale dodnes převládající nejistota a přešlapování na místě. Obojí vedlo k dalším výměnám koučů, po letech se nakonec pakoval i neoblíbený Preetz. Navzdory přetrvávajícím přešlapům a neočekávanému návratu Dárdaie, u něhož se přitom předpokládalo, že týmu už nemá moc co dát, však Hertha zahájila ročník 2021/22 optimisticky. Do Berlína se totiž přestěhoval Fredi Bobic, jenž zacelil dílu po Preetzovi a hodlal sebou přinést know-how, z něhož v posledních letech těžil Eintracht Frankfurt.

Ukazuje se však, že Bobic není samospásným řešením. V Hertě dál panuje tenze (jak naznačují Windhorstova slova) a klub výsledkově strádá. Žalostná je především obrana BSC, která v probíhající sezoně udržela čisté konto pouze třikrát a více branek celkově inkasoval jen zoufalý Fürth. Aby toho nebylo málo, zasáhl posledně "Starou dámu" ve velkém koronavirus. Zimní příchozí Marc-Oliver Kempf, jenž měl slabou defenzivu vyztužit, zase obdržel v posledním mači proti Lipsku červenou kartu a příští kolo proti Freiburgu svému mužstvu nepomůže.

A tak je zjevné, že Berlíňané budou po roce opět rádi za záchranu. Opět skončí daleko od vysněných cílů a opět ostudně nestačí na finančně slabší Union. Opět zakončí sezonu neúspěšně. V nejhorším případě mohou pořád sestoupit do 2. Bundesligy. Takový scénář by zřejmě definitivně znamenal konec Windhorstovy éry.

I udržení v nejvyšší soutěži však nemusí znamenat sebezáchovu projektu. Rozčarování během posledních tří let bylo ažaž. Nejprve krach velkolepých vizí Klinsmanna, poté periodicky se opakující krátkodobé vzestupy a pády trenérů. Elán a zaujetí jsou fuč. Ve výsledku je Hertha dost možná v horší kondici než před Windhorstem, který nyní přemýšlí, zda má smysl v investicích pokračovat. Možná by pro všeobecný klid bylo lepší, kdyby se pokladnice skutečně uzamknula. Byť by se tím "Stará dáma" vzdala svého velkého snu.

Velkoklubu z hlavního města Německa se asi jen tak nedočkáme.