Ozvěny z Bundesligy: Alaba již není výjimečný. Rakouská horda mohutně zesílila

Dlouho se malá alpská země upínala k jedinému prvotřídnímu hráči, který do své vlasti posílal fotbalovou radost. Za poslední roky se však Rakušané v Bundeslize rozmnožili jako kobylky. V německé nejvyšší soutěži jich působí přes 30 a rozhodně zde nezůstávají pouze do počtu. Očekávaný odchod rakouského věrozvěsta z Bayernu Mnichov tak nezpůsobí těžko hojitelnou ránu. David Alaba totiž do Německa nasměroval nespočet talentovaných následovníků.

Co lze o víkendu kromě pozorování 22 chlapů na rozsáhlé travnaté ploše dělat? V současnosti nic moc. Pestrá sportovní paleta nabízí vedle kopané také další požitky, všechny ale ponechávají nebohého tvora připoutaného na sedačce. Proto občané spolkových zemí Bádensko-Württembersko a Porýní-Falc (možná) rádi využili povyražení, které jim umožnilo konání zemských voleb. Fotbal tak šel v Německu trochu stranou, neboť hlavní mediální pozornost si vysloužil krach vládnoucích křesťanských demokratů.

Kvůli politice se však Bundesliga rozhodně nezastavila. Pokračovala v plném proudu, což se bohužel nedá říct o druhé nejvyšší německé soutěži, kde do karantény padly Kiel a Hannover. Pohodlná dohrávka sezony se tak v 2. Bundeslize opět zkomplikovala, neboť co dohánět má také Regensburg, který již alespoň opustil izolaci.

Buďme tedy rádi, že Robert Lewandowski mohl 268. bundesligovým gólem dorovnat v historických tabulkách druhého Klause Fischera (byť konstantním ostřelováním tyčí a břevna znervózňoval nejednoho sázkaře). Prvenství nadále drží s 365 trefami kdo jiný než legendární Gerd Müller, což při současné formě polského kanonýra znamená, že zhruba za tři roky bychom mohli očekávat střídání stráží.

Pořádný ostrostřelec naopak chybí Lipsku. I kvůli absenci kanonýra klopýtl druhý celek tabulky v taktické bitvě s Frankfurtem a první místo se mu po dvou týdnech zase vzdálilo. Na třetí příčce setrvává Wolfsburg, který i přes četné absence zdecimoval Schalke. Nutno říct, že jeden nejmenovaný stoper Königsblauen rovněž přiložil ruku k dílu.

Na obrátkách nabírají boje o záchranu. Mainz i Bielefeld o víkendu trochu nečekaně uspěly, čímž dostaly pod tlak Köln s Herthou. Obzvlášť pro berlínskou "Starou dámu" je zapletení do bojů na konci pelotonu dost nečekaným a nepříjemným břemenem.

A drama slibuje také tlačenice o místenky do evropských pohárů. Frankfurtský Eintracht ještě pořád drží pozici zaručující účast v Lize mistrů, nicméně lepšící se Dortmund tlačí víc a víc. Mezinárodní zkušenost zajišťují rovněž páté a šesté místo, přičemž v případě celkového vítězství Lipska či Dortmundu v národním poháru se do Evropy dostane i sedmý celek v pořadí. To je jistě lákavá vidina pro skromnější mužstva jako Union Berlín, Freiburg či Stuttgart. Zvlášť pro posledně jmenovaného nováčka by šlo o velkou odměnu za kus práce, kterou klub v posledních měsících odvedl. Pilně pracuje také Saša Kalajdžić, jeden ze zástupců početné rakouské enklávy...


Vzhledem ke kulturní blízkosti opravdu nepřekvapí, že Rakušané tvoří nejpočetnější minoritu v německé Bundeslize. Web "Transfermarkt" eviduje celkem 31 krajánků z alpské země, kteří u mohutnějšího bratra pracují vlastně jako takoví gastarbeiteři. Bundesligoví Rakušané by tak klidně mohli z fleku složit základní jedenáctku národního týmu. Realita přitom není od takových úvah vzdálená. Kostru rakouské reprezentace totiž skutečně tvoří zejména v Německu vydělávající fotbalisté. Například při mezistátním utkání proti Rumunsku v říjnu loňského roku obsadili bundesligoví hráči všechny posty základní jedenáctky. Kuriózní stav nicméně zpravidla "narušuje" levý bek Andreas Ulmer ze Salcburku.

Jen pro vysvětlení: Bundesligou je zde nazývána německá nejvyšší soutěž. Ta rakouská nese stejné jméno, v textu jí však není věnována pozornost, neboť článek vypráví o rakouských hráčích působících v Německu.

Vysoký počet Rakušanů v Bundeslize ale není historicky ustáleným pravidlem. Výrazný vzestupný trend nastal zhruba před pěti lety. Předtím vysílal soused z jihovýchodu přes hranice sotva polovinu aktuální sumy, v chudých letech zkraje milénia se pak jednalo vyloženě o jednotky vyvolených. Až v posledních deseti letech se Rakušané do Německa valí v desítkách, což koresponduje s celkovým vzestupem kopané v alpských dolinách. Ostatně kvůli pozdnímu nástupu figurují Rakušané s celkovým počtem 129 hráčů "až" na třetím místě historické tabulky bundesligových cizinců. Vévodí Brazilci (167 hráčů) před Dány (134).

Dnes je nicméně situace odlišná. Kultovní Jihoameričané jako Naldo, Dedê nebo Diego ubývají, místo nich se do nejlidnatější země Evropské unie tlačí Francouzi, Nizozemci či Němcům rovněž jazykově spříznění Švýcaři. Největší silou ze všech menšin každopádně disponuje Rakousko, které s kvantitou přináší do Bundesligy i kvalitu. A kteří vyznavači klasicistní hudby a čokoládového dortu září v Německu nejvíce?

V poslední době si pozornost vysloužil zejména Saša Kalajdžić. Zkraje sezony dodával vytáhlý útočník zejména početní výhodu pro výpady dravých křídel Silase Wamangituky a Tanguye Coulibaly. Postupem času se však role forvarda Stuttgartu změnila. A to tak výrazně, že dnes je Kalajdžić nejlepším střelcem týmu a prohání ty nejlepší bundesligové kanonýry.

Skvěle střílet začal útočník VfB na konci ledna, kdy dopomohl k vítězství nad Mainzem. Od té doby se trefil v každém zápase, proti Leverkusenu dokonce dvakrát. Skvostná šňůra osmi branek v sedmi po sobě jdoucích zápasech (vyrovnání klubového rekordu Frediho Bobice) doplnila pět Kalajdžićových tref z podzimu. Na rozdíl od Lewandowskiho, Andrého Silvy, Hålanda, Weghorsta i Kramariće si přitom třiadvacetiletý talent ani jednou nevypomohl proměněným pokutovým kopem.

Asi hlavní Kalajdžićova přednost spočívá v jeho výšce. Dvoumetrový vzrůst pomáhá mladému útočníkovi ve vzdušných soubojích a činí z něj nebezpečného hlavičkáře. Rakušan přitom není žádným nemotorným kolohnátem. Díky vytříbenému prvnímu doteku dokáže podržet míč pro spoluhráče, zároveň se možná až nečekaně rychle umí přesunout do předbrankového prostoru. Zvěsti o možném přestupu nevznikly jen tak, Kalajdžić si o pozornost řekl vlastní pílí.


Kalajdžić se v neděli postavil proti krajanovi, s nimž se již pravidelně vídá také na reprezentačních srazech. Christoph Baumgartner prožívá v Hoffenheimu zřejmě průlomovou sezonu. Zatímco loni na jaře se teprve zabydloval v základní sestavě, v probíhajícím ročníku hraje jednadvacetiletý ofenzivní středopolař od první minuty téměř neustále. Před několika dny dokonce se svým zaměstnavatelem podepsal novou smlouvu, což v zápase proti Wolfsburgu okamžitě oslavil brankou - svou pátou v probíhajícím vydání Bundesligy. Na rozdíl od Kalajdžiće by se Baumgartner asi neuplatnil v basketbalu, ovšem díky nevysokému vzrůstu a nízkému těžišti hry je na technicky zdatného záložníka kolikrát radost pohledět.

Stefan Posch je trochu z jiného těsta. V Hoffenheimu již působí pět let a postupem času čím dál víc nabírá na sebevědomí. Když mu slouží zdraví, stojí vytáhlý obránce u zrodu řady útoku TSG, přičemž se z pozice jednoho ze tří stoperů vytahuje k autové čáře (čímž mimo jiné tlačí dopředu Pavla Kadeřábka). Posch se dravosti učil od zkušenějších Kevina Vogta či Ermina Bičakčiće, i díky jejich absenci nicméně do středu defenzivy zapadl Florian Grillitsch, který přitom dlouhou dobu působil v záloze. Přeučený středopolař každopádně zapadá do koncepce trenéra Sebastiana Hoeneße, jejímž ústředním prvkem je mimo jiné konstruktivní rozehrávka už od stoperů. Rakouská trojice z Hoffenheimu neprožívá s klubem moc vydařenou sezonu, za což ale do značné míry mohou časté absence klíčových hráčů. Jestliže si však TSG vybere příští ročník více štěstí, mohou se diváci těšit na ofenzivní smršť Hoeneßovy družiny, v níž by Baumgartner, Posch i Grillitsch měli hrát ústřední roli.

V pohodovější sezonu doufali asi i Marco Friedl s Romanem Schmidem. Důrazný zadák Friedl dlouho nevynechal v dresu Brém ani minutu, až o víkendu proti Bayernu absentoval kvůli trestu za žluté karty. Vysoké vytížení každopádně dokládá, jak důležitého hráče Werder v sobotu postrádal. Právě Friedl by přitom podle médií mohl v létě vyřešit problémy v prořídlé defenzivě Bayernu - ať už na kraji či v centru. Schmid se na Weserstadion dostal již před dvěma lety, avšak v prvním mužstvu se prosazuje teprve nyní po hostování v rakouském Wolfsbergeru. A v jednadvaceti letech se stále častěji stává součástí základní jedenáctky.

Přímo vynikající měsíce naopak prožívá Xaver Schlager. Jeho Wolfsburg míří do Ligy mistrů, na čemž má blonďatý středopolař nemalý podíl. Klíčový hráč "Vlků" se činí zejména ve statistice odebraných míčů, kde má ze všech bundesligových hráčů lepší čísla pouze stuttgartský Wataru Endo. Ve středu zálohy si Schlager perfektně rozumí s kapitánem Maximilianem Arnoldem a společně dodávají energii celému úspěšnému tažení mužstva. V kabině si Schlager může rozumět zejména s gólmanem Pavaem Pervanem. Ten je součástí reprezentačního výběru, v německém klubu z města Volkswagenů však primárně kryje záda jedničce Koenu Casteelsovi.

Daří se také Philippu Lienhartovi, jenž se dle přání kouče Freiburgu Christiana Streicha objeví tu na stoperu, jindy vypomůže zpevnit střed zálohy. Pokaždé jej ale fanoušci bádenského klubu mohou vidět na trávníku od úvodní minuty. To naopak úplně neplatí u Hannese Wolfa, který na hostování v Mönchengladbachu v prvé řadě sbírá zkušenosti, jež by později rád zúročil v Lipsku. V Borussii se nicméně může lecčemu přiučit, mimo jiné od univerzála na pravou stranu Valentina Lazara.

Všichni doposud vyjmenovaní hráči - s výjimkou třiatřicetiletého brankáře Pervana - se narodili v roce 1995 nebo později. S fotbalovou mládeží se v Rakousku během několika uplynulých let očividně umělo pracovat. A to se mladé pušky mohou v národním dresu nadále zlepšovat po boku zkušenějších spoluhráčů.

Mezi vyzrálé Rakušany patří již Marcel Sabitzer, srdce a plíce Lipska. Bez kmitu šestadvacetiletého maratonce s kapitánskou páskou na paži si hru družiny Juliana Nagelsmanna nelze moc představit. Sabitzer je převodovkou mezi defenzivou a útokem, navíc s dynamitem v pravé noze.


V bundesligovou stálici se vypracoval rovněž stoper Martin Hinteregger, miláček příznivců Frankfurtu. O podporu fanoušků se nemusí strachovat ani poctivý pravý obránce Mönchengladbachu Stefan Lainer či záložník Leverkusenu Julian Baumgartlinger. Druhý jmenovaný se ale uprostřed možná životní sezony zranil, což vedle řady dalších faktorů zapříčinilo odsun Bayeru z čela soutěže. Podobně jako Baumgartlinger dlouho marodí také Konrad Laimer z Lipska.

Z dalších rakouských gastarbeiterů lze v Německu pozorovat brankáře Michaela Langera, zadáky Aleksandara Dragoviće (který se však s Leverkusenem v červnu nejspíš rozloučí), Christophera Trimmela a Philippa Mweneho, záložníky Stefana Ilsankera, Alessandra Schöpfa (jehož jméno k vlastnímu pobavení komolil dnes už bývalý lodivod Schalke Christian Gross), Manuela Prietla, Kevina Stögera a Floriana Kainze a útočníky Michaela Gregoritsche s Karimem Onisiwem.

A zapomenout samozřejmě nelze na Davida Alabu, byť ten brzy dá Bundeslize vale. Od jeho začátků se však postavení Rakušanů v nejvyšší německé soutěži podstatně změnilo. Alaba už není jediným výjimečným. I on svými výkony, kdy pravidelně patřil mezi nejlepší obránce světa, otevřel za Solnohradskem hraniční vrata pro další krajany. Ti se teď přes Alpy valí na severozápad jako horda hladových nájezdníků lačnících po slávě a bohatství.

I z pouhého výčtů Rakušanů v Bundeslize je zřejmé, že dříve nevýrazná země udělala ve fotbale přímo skok kupředu. A jestli se v červnu dočkáme evropského šampionátu, bude zajímavé sledovat, jak si Rakousko poradí ve skupině C s Nizozemskem, Ukrajinou a Severní Makedonií. Protože Alaba a spol. mohou rozhodně dojít daleko.


Aby invaze z jihu nebylo málo, začali Rakušané drancovat i německý trh s trenéry. Ve středoevropské Wall Street si ale dva taktičtí mágové vedou zdárně a do kapsy šoupnou mnoho domácích znalců.

Práce Olivera Glasnera ve Wolfsburgu byla pečlivě popsána již v podzimním shrnutí. Charismatický kouč, který si očividně nenechá do práce jen tak kafrat, stvořil z "Vlků" brilantně organizovanou smečku. Glasnerovo mužstvo nemá snad jedinou slabinu. Na všechny posty má k dispozici vynikající hráče, kteří mohou životní formu brzy zužitkovat v pohárové Evropě. Vedle Schlagera je velkým objevem Ridle Baku, avšak i Paulo Otávio nebo Renato Steffen hrají nad očekávání dobře. No a o Maxenci Lacroixovi se pomalu hovoří jako o novém Upamecanovi.

Adi Hütter se za tři roky už poměrně pohodlně zabydlel ve Frankfurtu. Není to však až tak dávno, co se o jeho budoucnosti spekulovalo. Eintracht měl totiž dost průměrné loňské jaro a následně mu zcela nevyšel ani podzim. Jenže na jaře jako když utne. "Orly" nerozhodil ani konec kariéry kapitána Davida Abrahama, jehož místo v obraně zabral Tuta. Ten v neděli proti Lipsku zaujal především několika fauly nedaleko vlastní brány, jinak se ale zdá, že do sladěné defenzivy zapadl úspěšně. Podobně se v obraně prosadil Evan N’Dicka, o nějž údajně projevil zájem londýnský Arsenal. Zkušený Makoto Hasebe se zase sehrává ve středu pole s Djibrilem Sowem. I tato spolupráce přináší plody.

Wolfsburgu i Frankfurtu se před sezonou zpravidla předpovídal maximálně boj o Evropskou ligu. Oba kluby ale pod vedením Glasnera a Hüttera míří do ještě prestižnější mezinárodní soutěže. A oba Rakušané jen podtrhují fotbalový rozkvět rodné země.