Olmo málem zůstal bez fotbalu, v LaLize proti jeho registraci sílí protesty

V povánočním období nemusel odehrát jediný zápas, přesto byl Dani Olmo (26) možná nejdiskutovanějším fotbalistou světa. Ze dne na den se z něj totiž stal v Barceloně hráč mimo soupisku - a nenesl na tom ani špetku viny. Španělský reprezentant se stal obětí sankcí, které byly na klub uvaleny, a až opětovná žádost klubu jej zaregistrovat vrátila španělského záložníka na trávník.

Olmo zůstal v právní nejistotě až do 8. ledna, kdy Vyšší sportovní rada španělské vlády (CSD) vyhověla naléhavé prosbě Barcelony o registraci jeho a Paua Víctora. CSD argumentovala tím, že nepřijetí tohoto předběžného opatření "by způsobilo vážné ekonomické a sportovní škody klubu a především samotným hráčům". A také že by mohlo ohrozit zájmy španělské reprezentace.

Výsledkem bylo, že Olmo mohl s Barcelonou hrát (a ovládnout) finále španělského Superpoháru v Saúdské Arábii proti Realu Madrid. LaLiga však veřejně vyjádřila svůj nesouhlas s opatřením CSD a vyhlásila v tomto smyslu opatření.

Zatím není jasné, zda bude postupovat společně s tamním fotbalovým svazem, nebo samostatně. Tak či tak zvažuje podání žaloby ke správnímu soudu s cílem dosáhnout zrušení výše zmíněného předběžného opatření vůči oběma hráčům.

Vedle toho ostatní kluby prostřednictvím svých předsedů nebo oficiálních prohlášení protestovaly proti svolení k registraci udělenému CDS. A to z důvodu svévole, s níž bylo podle jejich názoru rozhodnutí přijato. Jedná se o Atlético Madrid, Bilbao, Valladolid, Espanyol, Las Palmas a Valencii.

Zajímavé je, že Real Madrid zůstal stranou celé kauzy. Odvěcí rivalové Barcelony raději mlčeli, možná kvůli potenciální spolupráci obou klubů v rámci projektu Superligy.

Výše popsaná kauza je další z řady netradičních kapitol Olmovy kariéry. Rodák z katalánské Terrassy přišel do Barcelony v devíti letech z Espanyolu. Jenže nezůstal. Když mu bylo 16, rozhodl se pro akademii Dinama Záhřeb. V jeho barvách strávil pět a půl sezony (první dvě střídal A tým s rezervou), získal devět trofejí (z toho pět mistrovských titulů) a stal se v klubu pojmem.

Hovoří plynně chorvatsky a kouč Zlatko Dalič dokonce před mistrovstvím světa 2018 nabídl Olmovi místo v týmu. "V té době jsem byl nejlepším hráčem chorvatské ligy a Španělé mě na reprezentační srazy nezvali. I tak jsem Chorvatům poděkoval s tím, že mým snem je reprezentovat svou rodnou zem," vzpomínal později Olmo. Modrič a spol. se na onom šampionátu probojovali do finále a kdo ví, jak by v něm dopadli s ním v sestavě proti Francouzům.

Španělské veřejnosti byl Olmo neznámý až do doby, než se zúčastnil mistrovství Evropy hráčů do 21 let 2019 v Itálii a San Marinu, které tým Luise de la Fuenteho vyhrál. Blonďatý úhoř skóroval v semifinále proti Francii a ve finále proti Německu. Do povědomí široké veřejnosti se přesto jeho jméno začalo dostávat až při debutu v seniorské reprezentaci.

V lednu 2020 se Olmo rozhodl přestoupit do Lipska. V Německu strávil čtyři a půl roku, během nichž nastoupil do 148 zápasů, vstřelil 29 gólů a připsal si 30 asistencí. Získal také dva Německé poháry a národní Superpohár.

Nejlepší okamžiky kariéry však bezpochyby prožil ve španělské reprezentaci, za kterou debutoval v roce 2019. O dva roky později si s ní zahrál semifinále mistrovství Evropy a těšil se důvěře Luise Enriqueho, když nastoupil v pěti zápasech, včetně toho rozhodujícího proti Itálii v základní sestavě.

Pár týdnů nato byl členem stříbrného olympijského týmu na hrách v Tokiu. Jako klíčový hráč De la Fuenteho týmu otevřel skóre ve čtvrtfinále proti Pobřeží slonoviny. V roce 2023 získal s reprezentací svůj první titul, když La Roja porazila ve finále Ligy národů Chorvatsko na penalty.

Prozatímním vrcholem jeho kariéry bylo loňské Euro v Německu. Španělsko turnaj vyhrálo a získalo své čtvrté zlato na turnaji. Olmo byl pro De la Fuenteho nepostradatelným článkem sestavy, možná i proto, že jej kouč léta dokonale znal.

Rodák z Tarrasy byl zvolen do ideální jedenáctky turnaje (spolu s Cucurellou, Rodrim, Fabiánem Ruizem, Lamine Yamalem a Nicem Williamsem) a byl také nejlepším střelcem šampionátu. Všechny zvládl v play off - proti Gruzii v osmifinále, proti Německu ve čtvrtfinále a proti Francii v semifinále - a o ocenění se podělil se Schranzem, Mikautadzem, Musialou, Gakpem a Kanem.

Stal se žhavým zbožím. A zatoužil po něm jeho mateřský klub. Olmo se do Barcelony vrátil přesně 10 let poté, co ji opustil. Při svém debutu za Flickův tým vstřelil vítězný gól proti Rayu Vallecano a skóroval v prvních třech zápasech, přičemž se trefil také proti Valladolidu a Gironě. Poté utrpěl svalové zranění pravé nohy, které ho vyřadilo na sedm zápasů.

Do základní sestavy se vrátil v pravý čas. Na konci října se chystalo se derby s Espanyolem, jeho prvním velkým klubem v životě. A Olmo předvedl svůj nejlepší výkon za Blaugranas, když vítězství v derby 3:1 zařídil dvěma góly. Dosud odehrál ve třech soutěžích jen 17 zápasů, ve kterých vstřelil šest gólů a na tři přihrál.

Spíš než otázka, kdy začne nastupovat častěji, však nyní Olma zajímá to, zda sezonu bude moci vůbec dohrát. Zatím mu nic nebrání...