Olayinka staví gól proti Interu nejvýš. Slavia? Snad se ještě někdy vrátím, doufá Nigerijec

Takový výkon od českého týmu v Lize mistrů, notabene na stadionu evropského velkoklubu, byl naprosto ojedinělý. Fotbalisté pražské Slavie hráli ve své premiéře v soutěži pod náročným koučem Jindřichem Trpišovským na San Siru s Interem Milán naprosto vyrovnanou partii. A dlouho také vedli. Postaral se o to nigerijský křídelník Peter Olayinka (29), jenž dosud považuje onu trefu za svou životní. "Nejlepší v mé kariéře," přisvědčuje v rozhovoru pro Livesport Zprávy nynější hráč Crvene zvezdy Bělehrad.

Na Interu jste před šesti lety senzačně remizovali 1:1, k vítězství vám chybělo jen pár minut. Měli jste tenkrát vyhrát?

"Myslím, že jsme v tom zápase doplatili na smůlu. Dostali jsme gól někdy kolem 92. minuty... Cítil jsem, že jsme v ten večer mohli vyhrát."

Střídal jste v 85. minutě za stavu 1:0. Inter v nastavení vyrovnal a Lukaku ještě mohl hlavičkou skóre otočit. Měl jste vůbec nervy se na závěr dívat?

"Ne, při takovém zápase se nedá jen tak sedět a dívat se. Byl jsem hodně, hodně nervózní. Modlil jsem se a doufal, že to dohrajeme na 1:0. Navíc jako střelec chcete být hrdinou utkání. Navíc ne obyčejného, ale velmi těžkého, s vysokou kvalitou."

O gólu na San Siru jste prohlásil, že byste si nikdy nepředstavil, že se to stane. Pořád je tahle trefa ve vaší kariéře nejvýš?

"Ten gól si vezmu s sebou do hrobu, je to něco speciálního. I proto, že to byl můj první oficiální start v hlavní fázi Ligy mistrů. Je to pro mě strašně cenné. A ano, řekl bych, že je to můj nejlepší gól vůbec."

V sestavě Interu byli tenkrát Lukaku, Škriniar, Martínez a další, na lavičce trenér Conte. Na koho vzpomínáte nejvíc?

"Rozhodně na Romela Lukakua, protože byl v té době jejich nejnebezpečnějším hráčem. Byl ve velké fazoně, extrémně silný."

Což platí o celé vaší tehdejší skupině. Jste hrdý na to, jak jste ji zvládli? V žádném zápase to nebyl výsledkový propadák...

"Jsem, protože to byla skupina smrti. Když se ohlédnu zpět, vidím, že jsme hráli s týmy jako Barcelona, ​​Inter, Borussia Dortmund... To jsou soupeři na nejvyšší úrovni, s bohatou historií. Je opravdu čest a privilegium získat v takové skupině body. Vedle Interu jsme remizovali i na Camp Nou. Něco neuvěřitelného, opravdu neuvěřitelného. Na to můžeme být hrdí."

I letos má Slavia za soupeře Inter či Barcelonu. K tomu Arsenal, Tottenham, Atalantu... Jak podle vás v Lize mistrů obstojí?

"Je to všechno o mentalitě. Pokud budou všichni připraveni a dostatečně fit, myslím, že se jim bude dařit. Nějaké body určitě získají."

Před rokem jste se na San Siro vrátil s Crvenou zvezdou a utržil tam debakl 0:4. Vzpomínal jste na duel se Slavií?

"Živě si na to pamatuju. Když jsem šel před zápasem na hřiště, jen jsem se po něm procházel a měl jsem takový pocit, flashback. Vždyť tady jsem dal gól a jsem tu zase! Opravdu se mi to všechno vrátilo. Říkal jsem si: ‘Možná by se to mohlo stát dneska večer znovu.’ Ale bohužel to byla katastrofa...

Proč vlastně v Bělehradě příliš nehrajete? Je v Crvene zvezdě větší konkurence než ve Slavii?

"Je to jiná liga, jiný styl fotbalu. Není to o konkurenci, spíš o tom, že chtějí vyhrát všechno. Taky záleží na trenérově taktice. K tomu hraju každou sezonu s někým jiným. Ve Slavii jsme spolu nastupovali léta, znali jsme se, věděli jsme, kam na hřišti běžet, co dělat. A teď si představte, že se vám každý rok v týmu vymění pět, šest hráčů. Čili musím hrát s někým, kdo ani neví, v čem spočívá moje síla, jaké jsou mé přednosti. Strávil jsem ve Slavii dlouhých pět let. Na levém křídle. A za mnou na levém beku byl tři čtyři roky stejný kluk. Už víte, co udělá, protože mě zná, ví, jaké míče chci. Jenže tady hledáte řeč pořád s někým jiným. Různí záložníci, různí obránci... Je to trochu zvláštní."

Loni během letního přestupového období už zástupci Slavie měli za to, že se do klubu vrátíte. Proč to tehdy nedopadlo?

"To nedokážu říct, bylo to čistě mezi kluby. Snad se do Slavie ještě někdy vrátím."

Když jste z ní předloni o prázdninách odcházel, kouči Trpišovskému jste řekl, že pryč nechcete. Šel jste tedy jen za lepší nabídkou?

"Jednání o nové smlouvě se Slavií nedopadla dobře..."

Mimochodem, překvapuje vás, že je kouč Trpišovský pořád ve Slavii a ne v zahraničí? Kde by mu to podle vás sedlo nejvíc?

"Myslím, že by se hodil do německého klubu nebo týmu v Premier League. Proč? Protože tam hrají rychlý, útočný fotbal. A on ve Slavii vyznává za všech okolností totéž. Pokud bych mohl rozhodnout za něj, vidím ho spíš v Bundeslize. To, že je pořád ve Slavii, mě ovšem nepřekvapuje. Pro klub by bylo opravdu hodně těžké ho nechat odejít. Je to typ trenéra, který je psychicky velmi silný. A Slavii má strašně rád. Je to fantastický kouč a mimo hřiště úžasný člověk."

Nigerijskou štafetu teď po vás v Edenu převzali Igoh Ogbu a David Moses. Je pravda, že jste Mosesovi ještě jako hráči Karviné věnoval kopačky?

"Přišel za mnou po vzájemném utkání. On a pár dalších. Vím, že pro mladé kluky z Afriky nebo z Nigérie je opravdu velmi těžké začít hrát fotbal v Evropě. Tak jsem s nimi mluvil. Zdůrazňoval jsem jim, že tady nedostanou nic zadarmo, že si to musejí uvědomit, což jim hodně pomůže. Řekl jsem jim, že když chtějí mít dobrý život, fotbal je jejich šance. A práce. Že by se neměli starat o to, co dostávají teď, měli by spíš přemýšlet o tom, kam jdou. Jsem opravdu rád, že to Moses dotáhl do Slavie. Je to pro něj dobrý pokrok."

Víte o tom, že si trenér gólmanů Štěpán Kolář vzal dres z vašeho posledního utkání za Slavii a nosí ho pro štěstí v tašce s sebou?

"Darování dresu je pro mě projevem vzájemné úcty. Chtěl jsem tím vyjádřit, že je mi velice blízký. A vědět, že ho nosí pořád v tašce, je opravdu neuvěřitelné."

Článek byl původně publikován pro Livesport Zprávy.