Odkopnutí míče je intelektuální porážka. Loučí se Xavi, mozek fotbalu

S Barcelonou i španělskou reprezentací vyhrál vše, co se dalo. Léta platil za jednoho z nejlepších středopolařů planety. Po sezoně se jeho kariéra uzavře a Xavi v 39 letech definitivně pověsí kopačky na hřebík. Následující text při té příležitosti přináší stěžejní názory a myšlenky legendárního záložníka.

Poslední čtyři roky působí v Kataru, předtím ale dobyl fotbalový svět na všech frontách. Vyhrál mistrovství Evropy i světa, čtyřikrát triumfoval v Champions League a dlouhá léta byl jedním ze symbolů Barcelony a jejího dominantního fotbalu. Po sezoně s aktivním fotbalem skončí a nadále se bude milovanému sportu věnovat jako trenér. To, že má pro tuto roli parádní předpoklady, dokazoval nejen na hřišti, ale v médiích, když během let dával fanouškům nahlédnout, jak o fotbale přemýšlí.

Dnešní kopaná je na míle daleko někdejšímu stavu, hráči jsou na tom o mnoho lépe fyzicky. Teď je podle Xaviho třeba, aby se hráči i trenéři zaměřili na rozvoj fotbalového IQ, jak uvedl před rokem v rozhovoru pro So Foot.

"Musíme zapracovat na herní inteligenci hráčů. Všechno se ale odvíjí od trenérů. V dnešních trénincích je šedesát procent cvičení na fyzičku a čtyřicet procent na rozvoj techniky. Jinými slovy nula procent je věnována vnímání a interpretaci hry. Na hřiště přitom nemůžete jít jen s tím, že si řeknete Vamos, jdeme do toho. Je to fajn, ale není to všechno."

O fotbalu se podle španělského středopolaře musí neustále přemýšlet, na druhou stranu k dnešnímu fenoménu analýz a statistik je poměrně skeptický. "Směju se všem těm GPS, které na nás dneska dávají. Pak se analytici podívají na data a řeknou, že ze 100 přihrávek bylo 80 přesných. Fajn, a jak víte, že byly dobré? Pro ně se počítá tehdy, když hráč, kterému přihraju, převezme kontrolu nad míčem, to je pro ně dobrý pas. Takže ten hráč sice převzal balon, ale za zády má čtyři soupeře. Takže ne, to byla špatná přihrávka," vysvětluje.

"Dobrá přihrávka je to tehdy, pokud má příjemce přihrávky i dostatek prostoru nadále s balonem pracovat, na to ale GPS kašle. Jestliže se za to dobrou přihrávku považuje jakkoliv se zbavit balonu, i když tím dostanu jiného do potíží, tak mě taková statistika nezajímá."

"Moje zodpovědnost není jen v tom, že balon neztratím, ale že ho neztratí ani můj spoluhráč. Rozdíl mezi průměrnými a top týmy je v kvalitě celé sítě přihrávek," vypráví osmninásobný šampion La Ligy. "Fotbal je sport, kde musíte neustále sledovat, co se zrovna děje, abyste našli nejlepší možné řešení. Musíte si rozumět s ostatními, jinak nic nevíte a nemůžete nic dělat. A mít dobré vnímání času a prostoru. Když si tohle neuvědomujete a nepřemýšlíte o tom, je to komplikované."

O tom, co je podle něj na nejsledovanějším sportu světa nejdůležitější, má jasno. "Co ve fotbale rozhoduje? Talent. A co je talent? Schopnost kontrolovat to, co děláte a co dělají ostatní, protože hrajete hlavou, ne pouze nohama. Mám rád Usaina Bolta, je to skvělý atlet, fyzicky se mu nikdo neblíží, nikdo neběhá rychleji. Na fotbalovém hřišti by ale nikdy rozdílový nebyl."

"Fyzickými kvalitami nemůžeme nahradit rychlost rozhodování a herní inteligenci. Když vám nahraju balon a náš spoluhráč se posune z jedné strany na druhou, předtím, než mu přihrajete, musíte se podívat, kde je. Pozorovat dění a vyhodnotit si situaci tak, abyste rozhodli co nejlépe. Když vám ale dám míč a řeknu Přihraj mu ho a on ti zase přihraje zpátky, nemusíte přemýšlet vůbec."

Drilování stejných věcí neustále dokola zkrátka neuznává. "Láme mi to srdce. Když trenér řekne: Xavi, nahraj Matiasovi, ten nahraje Javierovi, ten zase Xavimu a ten zase Matiasovi a deset minut stále dokola, k čemu to je? Co tím vylepšíme? Možná techniku přihrávek, oukej, ale kdy zapneme mozek? Jsme zabrždění na základních fyzických principech. Na tréninku kolikrát chceme po hráčích, aby bez zvláštního důvodu deset metrů běželi. A po přihrávce musíš sprintovat! Ale kam? Proč? Běhání je fajn, ale dělat to chytře je ještě lepší."

Nad občasnými hláškami, že Barcelona snadno dominuje, když má v týmu Messiho, se usměje. "Každý taky nemá na to hrát za Barcelonu. Barca hraje stylem, kterým se od ostatních odlišuje. Snažíme se myslet. Když jsem poprvé viděl Abidala, zhrozil jsem se," vzpomíná na francouzského levého beka. "Nedosahoval úrovně Barcy. Pak začal o hře přemýšlet, klást si otázky. Schopnost rychle se adaptovat z něj udělala nejlepšího obránce na světě, alespoň v mých očích."

Právě přemýšlení o hře, nápaditost, kreavita, to v Xaviho vidění fotbalu hraje prim. "Věříme tomu, že je nemožné kreativitu rozvíjet. Až se stanu trenérem, chci, aby můj tým měl balon. Kdy jsem na hřišti klidný? Když je můj tým na míči. A jak říkal Cruyff, míč je jenom jeden. A měl pravdu, když ho mám, nepotřebuju bránit, jsou to ti druzí, kdo za ním musejí běhat. A když mi ho ukradnou, musím ho rychle získat zpátky. Míč je to, co hráče rozvíjí."

"Ve fotbale jsou dva druhy trenérů: ti, co se bojí balon držet, protože nevědí, co s ním mají dělat. A ti, co se bojí balon nemít, protože nevědí, co mají dělat bez něj. Jsou to dva odlišné způsoby myšlení a oba vyžadují inteligenci." Sám ale preferuje hraní s míčem.

"Bez balonu si fotbal neužívám. To ale musíte hrát s Iniestou, abyste chápali, jaký je to požitek. Musíte si přihrávat s Messim. Pam, pam, pam. Pak tam byl Busquets a další, někdy jsme si vyměnili šest přihrávek v řadě a to jsme ani neútočili, jen pro radost."

Každý spoluhráč ale není Messi nebo Iniesta. I Xavi se občas v týmu potkal s někým, s kým si fotbalově nerozuměl. "Snažím se je naučit svou vizi fotbalu, ujistit se, že rozvíjejí svůj talent. Samozřejmě nemůžete ignorovat fyzický aspekt, ale nechci, aby můj bek trávil veškerý čas bráněním. Chci, aby hrál dopředu, aby útočil. Zeptejte se Mascherana, jestli se v Barceloně nemusel učit hrát fotbal. Musel se adaptovat. Stejně jako Abidal nebo Umtiti. Je to výtečný stoper, protože pořád jen nebrání."

Mít přehled o situaci, to je Xaviho životní krédo, a neplatí zdaleka jen na hřišti. "Když přijdu do místnosti, koukám, jak jsou rozestavěné židle a stoly. Vždycky chci sedět tam, kde můžu vidět na celou místnost. Vždycky. Mám rád situaci pod kontrolou, nemám rád překvapení, je to obsese."

A stejně jako překvapení nemá barcelonská legenda v oblibě ani nekonstruktivní řešení herních situací, s nakopáváním balonů dopředu za ním nechoďte.

"V odkopávání míčů vážně žádný požitek nevidím. V devadesáté třetí minutě, abychom ubránili výsledek, oukej. Ale proč to dělat v šedesáté nebo sedmdesáté, jaký to má účinek? Vždyť máte čas najít řešení, využít výhody, kterou máte k dispozici. Odkopnout balon je intelektuální porážka. To vážně nejde udělat nic jiného?"

"Když míč získáte a pak se ho zbavíte, dáváte soupeři novou šanci. Nedělejte to. Najděte prostory, nahrajte brankáři, driblujte, získejte vhazování tím, že trefíte hráče před vámi. Něco udělejte, cokoliv, ale nekopejte ho do háje. Na to, abych něco takového udělal, jsem až příliš zodpovědný."

Dnes platí za jednu z největších fotbalových legend poslední dekády, to ale neplatilo vždy a jeho začátky v katalánském klubu byly krušné. "Lidi mi říkali, že jsem rakovina Barcelony, že nemám kvality na to za tenhle klub hrát. Že se mnou nikdy nevyhrajeme Ligu mistrů, že nemůžeme hrát s Iniestou spolu. To bylo tabu až do příchodu Rijkaarda a Aragonése, ti nás spolu nechali hrát jako první. Věřili v nás."

"My jsme jim důvěru splatili a vyhráli jsme tituly. Bez nich bychom byli zabití. To je součást fotbalu. Jak se jednou stanete profíkem, musíte mít na paměti, že jste vystavený na odiv široké veřejnosti. Na fotbale je zábavné to, že si každý myslí, že mu rozumí. Je spousta lidí, co se domnívá, že se ve fotbale vyznají, přitom jenom kritizují a kritizují. Proto je nezbytné mít jasné ideje."

Ty evidentně má. Xavi kopanou žije a to i jako běžný fanoušek. Pokud si pustí nějaký zápas na obrazovce, rozhodně to nevnímá jako příležitost k odreagování a pokecu s přáteli. "Když se dívám na fotbal, hluboce se soustředím. Když na mě někdo promluví, okřiknu ho. Mlč, snažím se chápat, o co tam jde! Koukat se na fotbal je stejné jako sledovat film. Když mě vyrušíte, z dialogů mezi hráči nebudu mít nic. Nekomunikuju s ostatním, jsem naprosto pohlcen tím, co vidím. Myšlení je všechno, co ve fotbale mám. Nejsem Messi. On obejde čtyři hráče. Já ne."

"Ani bych takový být nemohl, nedá se to naučit. Když jste jako já a nejste ani rychlý, ani šikovný, musíte to kompenzovat jinými vlastnostmi. Když máme ve hře řízenou převahu, umím se zbavit soupeře, ale viděli jste mě někdy dělat přešlapovačky? To nejsem já, není mi to blízké, ani v tom nejsem dobrý. Cítím se dobře, když se dostaneme do početní převahy. Dejte mi balon a já ho neztratím. Protože přemýšlím, protože se dívám. Protože tohle dělám celý život.