Odchod z Plzně kvůli repre? Teď to nechci řešit, ale jednou se k tomu vyjádřím, hlásí Jedlička

Batman a Robin. Bonnie a Clyde. Bob a Bobek. A v ostravské verzi? Martin Jedlička (28) a Matěj Chaluš (28). Dva parťáci, jejichž fotbalové cesty se proplétají už od dětství, se po letech znovu sešli v jednom týmu - a v Baníku tvoří osu, na které stojí jarní defenziva.

Jejich první společná vzpomínka sahá až do sparťanské přípravky. "Byli jsme spolu na pokoji na turnaji na Slovensku v U8," vybavuje si Jedlička v rozhovoru pro Moravskoslezský deník. Od té doby toho prožili hodně - Spartu, Příbram, Mladou Boleslav i mládežnické reprezentace. "V jednadvacítce jsme měli skvělou partu, lidsky jsme si sedli a zažili i úspěchy," doplňuje brankář Baníku.

Podle Chaluše je až úsměvné, jak často se jejich kariéry protnuly. "Prostě na sebe máme štěstí," říká obránce. Spojuje je humor i soutěživost. "Oba neradi prohráváme. Na hřišti si kryjeme záda, možná i proto, že hrajeme blízko sebe," vysvětluje Jedlička.

Na první pohled přitom působí rozdílně. Chaluš je výraznější, nebojí se módy ani nadsázky. Jedlička vystupuje klidněji. "Možná si lidi tolik nepřipouštím k tělu. Před médii jsem opatrnější," přiznává gólman. V kabině je to ale jiný příběh. "Je dost slyšet," směje se Chaluš. Jakmile se však jde na hřiště, jde legrace stranou. "Tam jedeme jen na výkon. Umíme to oddělit," shodují se.

Jejich znovushledání v Baníku přitom nebylo samozřejmostí. Klíčový moment přišel na podzim, kdy se reprezentace sešla v Karviné a trénovala na Bazalech. Chaluš tehdy Jedličkovi nadhodil, že by mu Ostrava mohla sedět. A téma zůstalo v hlavě.

Svou roli sehrál i osobní rozměr. Jedličkova partnerka pochází z Havířova, takže má k regionu blízko. "Když jsem v prosinci řešil, co dál, pomohlo to. Jinak bych tu asi teď neseděl," přiznává otevřeně. Přestože byl ještě v listopadu jedničkou Plzně, během pár týdnů se situace změnila.

Spekulovalo se i o tom, že za jeho odchodem z Plzně může reprezentace, kde ho trenér Miroslav Koubek dobře zná. Jedlička ale takovou linku odmítá. "Dva roky jsem jezdil na reprezentaci, byla to čest, i když jsem byl dvojka nebo trojka. Teď o nároďáku vůbec nepřemýšlím," uznává brankář. "Vím, že se psalo, že jdu z Plzně kvůli reprezentaci, ale takhle to není. Teď to nechci řešit, ale jednou se k tomu vyjádřím."

Zvažoval i zahraničí, mluvilo se o Polsku. Nakonec ale zvítězila jiná motivace. "Mohl jsem jít za lepších podmínek do průměrného týmu, nebo pomoci Baníku. Chci být pod tlakem a dokázat lidem, že jsem dobrý brankář. To mě hnalo sem," vysvětluje. Odchod z Plzně prý nebyl útěkem. "Výzvy mám rád. Místo bych neodevzdal zadarmo."

Chaluš na tom oceňuje především charakter svého parťáka. "I když by mohl mít ambice jít do zahraničí, řekne, že chce chytat za Baník. A pak sem přijde v situaci, kdy nehrajeme o poháry, ale o záchranu. To o něm něco vypovídá."

Na hřišti jejich souhra funguje téměř intuitivně. Chaluš je typ stopera, který rád blokuje střely i za cenu rizika. "Ve vlastní šestnáctce se cítím možná lépe než v té soupeřově. Někteří trenéři to nemají rádi, ale pro mě to hodně znamená, když zabráním gólu," říká. Jedlička si takové spoluhráče pochvaluje. "Chaly mi nikdy nepřekáží. Naopak pomáhá. Je jeden z nejtýmovějších hráčů, které jsem potkal."

Chemie mezi brankářem a stopery se podle obou buduje časem. V Plzni byl Jedlička zvyklý na stabilní složení obrany, Chaluš zase zažil v Boleslavi sezonu, kdy se gólmani střídali téměř každý týden. "Když je tým úspěšný a nedostává góly, není důvod do toho sahat. Vytvoří se automatismy," vysvětlují.

Teď je před nimi jiná výzva. Baník po turbulentním podzimu řeší záchranářské starosti, ještě nedávno přitom pokukoval po vyšších příčkách. "Je šok, jak se to během půl roku změnilo," připouští Chaluš. Tlak si ale nepřipouští. "V Baníku se vítězství očekávají vždy, bez ohledu na tabulku."

Jedlička už stihl poznat i specifikum ostravského prostředí. "Baník má nejlepší fanoušky v lize," říká bez váhání. "A neříkám to proto, že tu teď jsem. To jádro, ten kotel... to je něco jiného." Zároveň dodává, že tlak z Plzně ho na náročné prostředí připravil.

Po pěti letech, kdy se vídali maximálně při vzájemných zápasech, teď tráví čas i mimo hřiště. Chaluš vzal novou posilu po Ostravě, na kávu i na procházku se psem. "Ukázal mi centrum," směje se Jedlička. Vztah, který začal v osmi letech na sparťanském pokoji, tak dostává další kapitolu.

Oba věří, že by nemusela být krátká. "Vždycky nám to spolu šlo," připomíná Chaluš. A Jedlička přidává přání: aby si po sezoně mohli v šatně znovu říct, že na sebe byli pyšní. Tentokrát už v barvách Baníku.