Nové destinace nadcházející sezony: Návrat Le Havru řídil v přístavu Slovinec

Na severu země sídlí v jednom z normandských zálivů možná vůbec nejstarší sportovní klub celé Francie. AC Le Havre má ve svém znaku vepsaný letopočet 1872, i když je jeho historie trochu komplikovaná. Nováček letošní Ligue 1, jež začíná v pátek, se i díky tomu pyšní báječným příběhem, vepsaným do kronik. V nich mají své místo i tři Češi, kteří v klubu v minulém století působili.

První zmínky o sportovním zápolení nadšenců z Le Havru se opravdu datují do roku 1872. Britské noviny The Hampshire Advertiser County informují o utkání v Southamptonu mezi klubem Portswood Park a týmem, který cestoval přes kanál La Manche z Le Havru. Další zmínky ale naznačují, že se nejednalo o fotbal, nýbrž o hru podobnou ragby a na hřišti proti sobě stálo na každé straně 12 mužů.

Opravdové oficiální dokumenty o založení fotbalového oddílu jsou spojovány až s rokem 1894, i když je z historických pramenů patrné, že se tam fotbal hrál už v průběhu předchozích 10 let. Inspirace Anglií je ovšem nepopiratelná, barvy klubu vzešly z původních log univerzit v Cambridge a Oxfordu, kde jeho zakladatelé studovali, a hymna se zpívá na melodii anglické God Save the Queen.

Nejúspěšnější období prožil Le Havre na přelomu 19. a 20. století, kdy slavil dva tituly šampionů Francie (1899 a 1900), třetí přidal v roce 1919. Právě v tom roce ale první francouzská - a tehdy čistě amatérská - soutěž zanikla. Když se následně začal fotbal ve Francii profesionalizovat a v roce 1932 vznikla federace, normandský klub v tehdejší Division Nationale chyběl. Mezi elitu se probojoval až o pět let později, nadále to ale bylo spíš cestování mezi první a druhou divizí.

Zlatým písmem je pak v historii zapsán rok 1959, kdy Le Havre vyhrál Francouzský pohár. Nejlepším výsledkem v ligové soutěži je dodnes třetí místo v roce 1951. I když se navzdory dlouhé historii na další velké trofeje zatím čeká, pyšní jsou v Le Havru na několik výrazných osobností. Jsou mezi nimi Lassane Diarra, Carlos Kameni, Riyad Mahrez, Steve Mandanda, Benjamin Mendy, Dimitri Payet či Paul Pogba. Z českých fotbalistů tam působili Ladislav Vízek nebo Václav Daněk či někdejší kapitán reprezentace Jan Fiala.

Letošní postup je třetím v novodobé historii a všichni v Le Havru věří, že by to tentokrát nemusela být kratičká kapitola. Když v sezoně 2021/22 skončil tým ve druhé lize až na 12. místě, udělal majitel klubu Vincent Volpe skoro až revoluční změny a vyměnil téměř celý sportovní úsek. Světoběžníka Paula Le Guena (59) nahradil na postu trenéra Slovinec Luka Elsner (41), který měl úspěchy v Amiens.

Ze stejného klubu přivedl na post sportovního ředitele Mathieu Bodmera a Jean-Michel Roussier, který prošel Olympique Marseille a Nancy, se ujal postu prezidenta klubu. Efekt byl téměř okamžitý, výsledkem bylo 32 zápasů v řadě bez prohry (což bylo vyrovnání rekordu Sedanu ze sezony 1954/55). Od chvíle, kdy se v minulé sezoně dostal Le Havre ve 14. kole na první příčku tabulky, už ji do konce soutěžního ročníku neopustil.

Trenér Elsner naučil svůj velmi mladý tým (v postupové sezoně průměr 23,5 roku) hrát precizně systém 4-3-3 a v Ligue 2 to fungovalo velmi efektivně. Tým za celou sezonu inkasoval jen 19 gólů, což byla zásluha především pilířů obrany Gautiera Llorise a mladíka Arouna Sanganteho, které jistil brankář Arthur Desmas. Všechny tři tým udržel i pro novou sezonu. Problémem zřejmě bude hra směrem dopředu. V postupové sezoně stačilo nastřílet 46 gólů (osm týmů mělo lepší ofenzivu), a to se navíc nejproduktivnější hráč Victor Lekhal nechal zlákat nabídkou z katarské ligy.

Přidat tak budou muset křídelníci Josué Casimir, Quentin Cornette a Nabil Aliouli, pro které by měl vymýšlet gólové akce Daler Kuzjajev ze Zenitu Petrohrad, jenž je zřejmě nejhodnotnější posilou letního přestupového období. Ruský reprezentant přišel do Normandie zadarmo. Právě tvořivého středopolaře tým potřeboval a Kuzjajev se díky svým zkušenostem může stát jednou z nejdůležitějších person týmu.