Norsko jako oblíbená destinace pro nákup posil. Slavia vytěžila stamiliony, ale poměry se mění

Ogbu, Zafeiris, Diouf. Nigerijský šéf obrany, řecký tvůrce hry a senegalský tahoun na kraj hřiště. Tři velké opory fotbalové Slavie posledních let. Co mají společného? Všichni dorazili do Edenu z norské ligy, domovině prvního soupeře sešívaných v Lize mistrů. Tam na severu narazili skauti pražského klubu na zlatou žílu, která už úřadujícím českým šampionům vynesla stamiliony korun. Jenže nic netrvá věčně...

Dlouhodobě platí, že se sešívaní při shánění posil nejvíc orientují na prověřené, odsledované a cenově příznivé hráče z domácích zdrojů. A to včetně cizinců. To je případ třeba Oscara Dorleyho či nejčerstvěji Erika Prekopa. Ovšem pokud se mají poohlédnout za hranice, nejvíckrát sáhli právě do Norska. "Tamní fotbal šel kdysi hodně nahoru, spousta hráčů směřovala i do jiných soutěží. Naše finanční možnosti pasují jen na určité soutěže. K tomu máme svůj styl, intenzitu hry a DNA, které v některých ligách nenajdete, nebo ty hráče musíte přeučovat," přibližuje hlavní důvody kouč Slavie Jindřich Trpišovský.

K tomu přidejte šikovného skauta Lukáše Martínka, jenž se specializuje na Skandinávii. "V Norsku tráví hodně času, má velký přehled, tu ligu jsme měli velice dobře zmapovanou. Některé týmy se tam vyznačovaly stylem, kde se hráči dobře nakoukávali," dodává Trpišovský. Navíc se podle jeho slov snáz přesvědčovali k přestupu i kvůli vidině toho, že se jejich tělu uleví na přírodním trávníku. "Tam se hraje na umělce. Víc kluků v porovnání s jinými soutěžemi vám řekne, že s transferem do Česka souhlasí."

Severské ligy stojí pořád trochu stranou pozornosti. Sezona tam má jinou dynamiku (hraje se systémem jaro - podzim), s výjimkou FC Kodaň se tam jiný klub neukazuje pravidelně v Lize mistrů. Přitom fotbalisté odtamtud jsou na tom dobře atleticky, pracovití, šikovní, disciplinovaní. A když k tomu byli za pakatel... Jenže na severu v tomto ohledu přituhuje, časy laciných klenotů pozvolna končí.

Zřetelné je to na jednoduchém vzorku odchodů z této geografické oblasti do klubů se srovnatelným ekonomickým potenciálem. Zatímco v roce 2021 šel záložník Fredrik Aursnes z Molde do Feyenoordu za 450 tisíc eur (jistě, v 25 letech), předloni už stál odchod Andrease Schjelderupa z Nordsjaellandu do Benfiky devět milionů eur a nedávno pouštělo vedení FC Kodaň devatenáctiletý talent Victora Froholdta do FC Porto za 20 milionů eur. Přičemž si vůbec nebylo jisté tím, jestli dělá dobrý obchod...

Zvlášť dánské kluby přešly po koronavirovém období na jinou strategii. "Změnily svůj byznys model, zároveň mají díky významným partnerstvím lepší finanční zdroje," řekl dánské redakci Livesport Zpráv profesor University College of Northern Denmark a expert na sportovní ekonomiku Kenneth Cortsen. "Když se podíváte na částky, za které dánské kluby prodávají, u nejlepších třech vidíte daleko vyšší čísla než před pěti, deseti lety. A dokáží přivést hráče, blížící se úrovni Ajaxu, PSV...," poukazuje Cortsen.

Například FC Kodaň získala někdejší velký německý talent Youssoufa Moukoka z Dortmundu za pět milionů eur. V létě utratila za posily téměř 22 milionů eur! I díky nim však hladce proklouzla do hlavní fáze Ligy mistrů, což jí investici mnohonásobně vrátí.

Navíc i úspěch na evropské scéně utváří cenu hráčů. Možná také proto se Slavia v poslední době místo Norska spíš otočila k Švédsku, jemuž v Evropě chybí silný zástupce. Letos odtamtud přišli už tři hráči - Divine Teah, Timothy Ouma a Youssoupha Sanyang, úhrnem za 8,5 milionu eur. Ačkoliv patří celé trio k vysněným cílům skautského oddělení, je tu jedno ale. "Upřímně musím říct, že švédská liga je z těch soutěží asi nejdál té české, což je na hráčích vidět třeba ohledně soubojů a fyzičky. Sami to víme, když hrajeme se švédským týmem v přípravě, vyhovuje nám to víc," říká Trpišovský.

Norsko byl zkrátka trefený jackpot. Levně získat, draze prodat. Z pěti hráčů se to sice (zatím) povedlo se dvěma, i tak z toho zisk činí v přepočtu astronomických 685 milionů korun! V rukávu jsou navíc ještě Ogbu či Conrad Wallem, jenž se zhodnocuje na hostování v zámořské MLS. Na hru St. Louis má čím dál větší vliv, o víkendu se konečně dočkal prvního gólu v jeho dresu. "U Norska šlo i o ekonomiku. To se ale podle mě v poslední době změnilo, protože spousta klubů, i z Polska, nechce prodávat hráče za žádnou cenu," všiml si Trpišovský.

Možná tím narážel na neúspěšnou snahu sešívaných získat útočníka z tamní ligy, u Slováka Tomáše Bobčeka vyhnal poslední tým tamní ligy Lechia Gdaňsk cenu přes 10 milionů eur. Dalších komentářů netřeba... "Pro Slavii není jednoduché najít hráče v rovnici ekonomika, výkonnost a atak základní sestavy. Nejsou jich úplně stovky, je jich pár a vy jdete po té příležitosti. Ještě musíte zařídit to, aby sem daný hráč vůbec chtěl jít, protože o něj má zájem víc klubů a může jít do jiné soutěže. Je to vždy souhrn víc věcí, které se povedou," vykládá Trpišovský.

U Norska to klaplo báječně. Bude Slavia podobně úspěšná i na hřišti proti soupeři z tamní ligy?

Článek byl původně publikován pro Livesport Zprávy.