Nepokořitelný Des Walker
Zaujalo nás
Který z jakkoliv věhlasných útočníků o sobě dnes může říct, že z něho neměl respekt? Snad nikdo. Vždyť i takový Marco van Basten by mohl vyprávět o jeho neúnavnosti a houževnatosti. Teze znějící "Nikdy neprojdete přes Dese Walkera!" děsí ve snech mnoho kanonýrů ještě dnes. To mi věřte.
Zpravidla si fanoušci daleko snáze oblíbí fotbalistu, který se co chvíli raduje ze vstřeleného gólu či nekonečnými kličkami motá hlavy soupeřovým obráncům. Publikum na City Ground v Nottinghamu ale nespustilo oči spíše z obránce Dese Walkera. Právě nezměrná agilita a perfektní čtení hry tohoto dříče umožňovaly jeho spoluhráčům produkovat onu atraktivní ofenzivní podívanou. Byl to také zrovna on, kdo spolu s Terrym Butcherem představoval pilíře zadní linie anglického výběru na světovém šampionátu 1990. Na něm se reprezentace Albionu sice umístila až čtvrtá, zato sám zadák Nottinghamu vyletěl ke hvězdám. Celý svět tehdy uchvátil Desmond Sinclair Walker, jemuž bylo teprve 25 let.
Narodil se 26. listopadu roku 1965 v Londýně na území čtvrti Homerton. Je záhadou, proč po důrazném obránci nesáhl již v jeho útlém věku žádný z londýnských gigantů. Dokonce ho kdysi Tottenham, jemuž malý Des vždy držel palce, odmítl přijmout pod svá křídla. Na stopera nepříliš urostlý mladík (měřil jen 180 centimetrů), poflakující se prozatím jen po provinčních klubech v okolí, nakonec zaujal alespoň skauty z dalekého Nottinghamu. Dlouhá léta se zde pracovitý Walker, zdánlivě svým nemalým předkusem připomínající Ronalda, učil od zkušenějších kolegů a trpělivě vyčkával první šanci v A-týmu. Ta přišla v březnu 1984, kdy zaskakoval v zápase s Evertonem za pravého beka Viva Andersona. Poněkud pozdní premiéra, vezmeme-li v úvahu, že v kraji Midlands působil již druhým rokem. Nadějnému zadákovi táhlo pomalu na devatenáct let a on se sotva rozkoukával v prvním mužstvu. Chvíli to tedy trvalo, pak už to ale vše šlo jako po másle.
Brian Clough, legendární manažer, který Forest dovedl ještě nedávno ke dvěma triumfům v PMEZ a jednomu v domácí soutěži, byl zpočátku na pochybách. Nevěděl si rady, na jakém postu začít mlčenlivý talent zaučovat. Na středního obránce byl až příliš malý a slabý, leč disponoval širokým arzenálem odzbrojujících zákroků. Zároveň však neoplýval potřebnou kopací technikou, aby mohl nastupovat na pravém kraji defenzivní řady. Krom toho tu byl ještě jiný nadaný zadák, o 18 měsíců starší Chris Fairclough, jemuž se zkraje dostávalo daleko více příležitostí ukázat se než Desu Walkerovi. Utlačovanému mládenci nakonec pomohlo z bezvýchodné situace až neštěstí druhého. Jeho konkurent Fairclough si totiž krátce před zahájením sezony 1985/1986 přivodil dlouhodobé zranění a ukázal tímto svému kolegovi bránu do světa velkého fotbalu. Dessie vzal bezostyšně za kliku a vešel jako král.
Chrisi, sbohem, teď jsem na řadě já!
A tak se stalo, že navrátilec Fairclough brzy prchl do Tottenhamu a Walker se co nevidět zabydlel po boku Johna Metgoda. Tito dva se skvěle doplňovali. Zatímco Des se vyznačoval především hbitostí a neúnavností, poněkud statický Metgod měl za úkol tvrdit muziku a platil v této dvojici za toho pravého nefalšovaného bijce. Ačkoliv Dessieho parťák již v roce 1987 následoval Chrise Fairclougha na White Hart Lane, Walkera takový fakt nerozhodil. Přestože se za jeho působení v Nottinghamu vedle něj protočila hned trojice zadáků ve složení - Foster, Chettle a Wilson - on sám nadále zůstával tím jistějším, uznávanějším a v neposlední řadě důležitějším mužem pro chod mužstva než jeho druh.
I díky Walkerově vytrvalé práci uvnitř či vně pokutového území se nottinghamský celek nikdy pod jeho dohledem neumístil hůře jak desátý. Za oněch osm let, které na City Ground odkroutil, se Forest dařilo nejlépe hned v úvodu Walkerova angažmá. V sezoně 1987/1988 i v té nadcházející finišovali na třetí příčce, přičemž váleli též v pohárových zápasech. Nejprve Reds došli do semifinálové fáze FA Cupu, kde o fous podlehli Liverpoolu, aby příští rok triumfovali v Ligovém poháru a skončili opět těsně před branami finále nejstarší fotbalové soutěže na světě. Při kráčení FA Cupem navíc Nottingham až do onoho semifinále neinkasoval, na čemž měl pochopitelně zásluhu též Des Walker. Před jím organizovanou obranou se museli postupně sklonit forvardi Ipswiche, Leedsu, Watfordu a Manchesteru United. Pak však přišlo nešťastné semifinálové klání na Hillsborough. Proč nešťastné asi každý ví. Už po šesti minutách hry muselo být pro nebývalou a rovněž smrtelnou tlačenici na chatrné tribuně Leppings Lane utkání ukončeno. V dohrávaném duelu dolehl větší stín této tragédie na fotbalisty Nottinghamu, kteří tak podruhé v téže pohárové sezoně proti Liverpoolu neuspěli.
I mistr tesař se někdy utne
Pomineme-li reprezentační kapitolu života Dese Walkera, nad níž se pozastavíme později, dostáváme se ke smolnému vyvrcholení ročníku 1990/1991. Tehdy Forest konečně stanuli ve finále FA Cupu a Cloughovi svěřenci netoužili po ničem víc než po úspěchu. Za soupeře jim tenkrát ve Wembley byl londýnský Tottenham, v dětství obdivovaný právě Desem Walkerem, za pár okamžiků smutným hrdinou utkání. Napínavá bitva plná ostrých, leckdy až kriminálních zákroků dospěla do samotného prodloužení. Tam jinak klidný Walker ve zmatku odhlavičkoval balon do vlastní sítě a nechtěně tak potopil svůj tým. Fotbal někdy zkrátka umí být krutý a nefér.
Po hubeném období Nottinghamu a triumfech víceméně jen v podřadných pohárech typu Zenith Data Cupu a podobně, rozhodl se Des Walker pro zásadní změnu. Chtěl okusit angažmá v zahraničí, a uchýlil se tudíž k přestupu do Itálie, konkrétně Sampdorie Janov. Ta za něj vyplatila anglickému celku jeden a půl milionu liber. Mimochodem sezonu před změnou působiště si Walker připsal po překrásném sólu a ještě povedenějším zakončení svou první ligovou trefu v kariéře. Stalo se tak zrovna na Nový rok 1992 v zápase s Luton Town.
Poklidné dožití
Na Apeninském poloostrově se vysoce ceněný Angličan nikdy během následujícího ročníku pořádně nezabydlel. Ačkoliv odehrál prakticky celou sezonu, rovných 30 zápasů, Itálii nikdy nepobláznil tak jako Albion. Tam se tedy v cukuletu vrátil, když ho z Janova za nemalý obnos - 2,7 milionů liber - roku 1993 vykoupil Sheffield Wednesday. Následujících osm let (všimněte si té podobnosti - v Nottinghamu vydržel stejně dlouho) zosobňoval pro Owls totéž, co dříve pro Forest, tedy pana nepostradatelného. Tím spíš, že klub z Hillsborough válčil poslední dobou spíše v dolních patrech tabulky Premier League a byl tuze rád i jen za semifinále Ligového poháru v sezoně 1993/1994. Třebaže již poněkud pomalejší Walker nastoupil v dresu Sheffieldu k více zápasům než při prvním angažmá v Nottinghamu (307 proti 264), už nebyl zdaleka tolik na očích jako kdysi. Proto po sestupu Wednesday do nižší soutěže kulatého roku 2000 neváhal ještě rok v kraji Yorkshire setrvat, byť ne mezi anglickou smetánkou. Pak však přišlo Walkerovo propuštění z důvodu nijaké perspektivy a fotbalistovy vysoké gáže. Následovalo tedy epizodní angažmá v Burtonu Albion, kam si ho na pomoc přizval jeho někdejší spoluhráč z Nottinghamu, syn Briana Clougha, Nigel.
Na úplném sklonku Dessieho bohaté kariéry se odehrává emotivní návrat na City Ground, kde velebená modla podepsala pouze roční smlouvu. Tehdejší manažer Reds Paul Hart jí byl vskutku unesen. "Má nejlepší fyzičku ze všech 36letých hráčů, které jsem kdy viděl. A pokud se bude cítit dobře, kdo říká, že tu nemůže být déle jak 12 měsíců," kladl tehdy novinářům řečnickou otázku. Walkerovým úkolem bylo v neposlední řadě zaučovat vycházející hvězdičku Michaela Dawsona. A nutno říct, že jim to klapalo náramně. V sezoně 2002/2003 dokonce byli Nottinghamští nedaleko vysněného postupu zpátky mezi elitu Albionu.
Svou derniéru Des Walker datuje na začátek ročníku 2004/2005, kdy nastoupil ještě k zahajovacímu klání sezony, aby se pak definitivně vytratil ze světa kopané. I tak dokonalý profesionál, jakým on bezesporu byl, si ovšem na závěr kariéry dovolil věc, která poněkud pošpinila jeho renomé. Noc po exhibiční rozlučce byl totiž ve svém domě zatčen pro opilost a údajné následné řádění. K tomu ho navíc ve své autobiografii označil Roy Keane za "prvotřídního playboye". Aby toho nebylo málo, při pohledu do jeho střeleckých zápisků najdeme jen dvě vlastní branky a jednu skutečnou, vstřelenou soupeři, víc nic. Tím pádem vyplývá na povrch jedno zajímavé a nikoliv uznáníhodné factum – za 628 ligových zápasů, do kterých kdy zasáhl, se populární Dessie trefil všehovšudy jedinkrát. Ale na závěr výčtu jeho, řekněme, faux-pas vám položím jednu zásadní a vše shrnující otázku: Domníváte se, že byste Dese Walkera obehráli?
Reprezentační kariéra
Walker to nikdy neměl v "nároďáku" jednoduché. Od doby, co se začal naplno prosazovat v Nottinghamu, dosazoval Bobby Robson, tehdejší lodivod anglického výběru, po bok neohroženého vůdce Terryho Butchera spíše Marka Wrighta, potažmo Tonyho Adamse. Na mezinárodní úrovni tak opěvovaný Dessie zprvu účinkoval jen mezi svými vrstevníky, v reprezentaci do 21 let. V roce 1988 byl sice součástí výpravy na evropský šampionát do Německa, ovšem třebaže Angličané prohráli, co se dalo, sám nenastoupil ani jednou. Až v nadcházející kvalifikaci na mistrovství světa začal polykat první dospělácké starty, aby se posléze dostal na vrchol své výkonnostní křivky. Ta má svůj konec po finiši mistrovství Evropy ve Švédsku, kde Anglie totálně propadla a domů se pakovala již po skupinové fázi. Walker nastoupil ke všem třem střetnutím, aby později ještě několikrát zasáhl do kvalifikačního cyklu pro nadcházející MS. Reprezentaci dal vale po duelu se San Marinem 17. listopadu 1993.
Ona pověstná zlatá léta zastihla Walkera při přípravě na světový šampionát v Itálii roku 1990. Tehdy výběr Anglie táhli nestárnoucí lídři v osobách Terryho Butchera a Bryana Robsona, své místo v něm měl i Desův klubový spoluhráč, "Psycho" Stuart Pearce, a především pak ofenzivní hráči jako Lineker, Platt, Gascoigne či Waddle. Devízou Albionu na tomto turnaji však byla nepochybně především pevná defenziva. V té vynikal zejména stále ještě perspektivní mladík Des Walker. Je velkou záhadou, proč nebyl záhy po mistrovství zahrnut mezi tři nejlepší obránce turnaje (přednost před ním tenkrát dostali Brehme, Baresi a Onana). Zrovna on byl totiž očividně tím nejlepším zadákem šampionátu, tím pádem i celého světa. Vždyť kdo jiný o sobě může říct, že ze hřiště totálně vymazal i samotného Van Bastena? Tak se stalo při druhém vystoupení Ostrovanů na turnaji. Kdo zápas viděl, musí skutečně uznale pokývat hlavou nad výkonem Dese Walkera a konstatovat, že přes něj široko daleko uznávaný snajpr snad ani jednou neprošel.
Obránci Albionu se Shiltonem v zádech sice inkasovali do čtvrtfinálového klání jen jedinkrát, zato daleko slovutnější útočníci se činili jen sporadicky. Fotbalová chlouba Velké Británie nakonec vypadla v semifinále, když na penalty podlehla pozdějšímu mistrovi ze Západního Německa. Sám Walker se rozstřelu aktivně neúčastnil. V utkání o bronzové medaile nedostatečně motivovaní Angličané prohráli s domácí Itálií a tato mise mohla být rázem označena za neúspěšnou. Byl to smutný konec, ale pro Walkera jednoznačně nejlepší měsíc v kariéře. Tehdy byl mnohými považován za nejlepšího obranáře planety. A nutno říci, že ne nadarmo.
Zpravidla si fanoušci daleko snáze oblíbí fotbalistu, který se co chvíli raduje ze vstřeleného gólu či nekonečnými kličkami motá hlavy soupeřovým obráncům. Publikum na City Ground v Nottinghamu ale nespustilo oči spíše z obránce Dese Walkera. Právě nezměrná agilita a perfektní čtení hry tohoto dříče umožňovaly jeho spoluhráčům produkovat onu atraktivní ofenzivní podívanou. Byl to také zrovna on, kdo spolu s Terrym Butcherem představoval pilíře zadní linie anglického výběru na světovém šampionátu 1990. Na něm se reprezentace Albionu sice umístila až čtvrtá, zato sám zadák Nottinghamu vyletěl ke hvězdám. Celý svět tehdy uchvátil Desmond Sinclair Walker, jemuž bylo teprve 25 let.
Narodil se 26. listopadu roku 1965 v Londýně na území čtvrti Homerton. Je záhadou, proč po důrazném obránci nesáhl již v jeho útlém věku žádný z londýnských gigantů. Dokonce ho kdysi Tottenham, jemuž malý Des vždy držel palce, odmítl přijmout pod svá křídla. Na stopera nepříliš urostlý mladík (měřil jen 180 centimetrů), poflakující se prozatím jen po provinčních klubech v okolí, nakonec zaujal alespoň skauty z dalekého Nottinghamu. Dlouhá léta se zde pracovitý Walker, zdánlivě svým nemalým předkusem připomínající Ronalda, učil od zkušenějších kolegů a trpělivě vyčkával první šanci v A-týmu. Ta přišla v březnu 1984, kdy zaskakoval v zápase s Evertonem za pravého beka Viva Andersona. Poněkud pozdní premiéra, vezmeme-li v úvahu, že v kraji Midlands působil již druhým rokem. Nadějnému zadákovi táhlo pomalu na devatenáct let a on se sotva rozkoukával v prvním mužstvu. Chvíli to tedy trvalo, pak už to ale vše šlo jako po másle.
Brian Clough, legendární manažer, který Forest dovedl ještě nedávno ke dvěma triumfům v PMEZ a jednomu v domácí soutěži, byl zpočátku na pochybách. Nevěděl si rady, na jakém postu začít mlčenlivý talent zaučovat. Na středního obránce byl až příliš malý a slabý, leč disponoval širokým arzenálem odzbrojujících zákroků. Zároveň však neoplýval potřebnou kopací technikou, aby mohl nastupovat na pravém kraji defenzivní řady. Krom toho tu byl ještě jiný nadaný zadák, o 18 měsíců starší Chris Fairclough, jemuž se zkraje dostávalo daleko více příležitostí ukázat se než Desu Walkerovi. Utlačovanému mládenci nakonec pomohlo z bezvýchodné situace až neštěstí druhého. Jeho konkurent Fairclough si totiž krátce před zahájením sezony 1985/1986 přivodil dlouhodobé zranění a ukázal tímto svému kolegovi bránu do světa velkého fotbalu. Dessie vzal bezostyšně za kliku a vešel jako král.
Chrisi, sbohem, teď jsem na řadě já!
A tak se stalo, že navrátilec Fairclough brzy prchl do Tottenhamu a Walker se co nevidět zabydlel po boku Johna Metgoda. Tito dva se skvěle doplňovali. Zatímco Des se vyznačoval především hbitostí a neúnavností, poněkud statický Metgod měl za úkol tvrdit muziku a platil v této dvojici za toho pravého nefalšovaného bijce. Ačkoliv Dessieho parťák již v roce 1987 následoval Chrise Fairclougha na White Hart Lane, Walkera takový fakt nerozhodil. Přestože se za jeho působení v Nottinghamu vedle něj protočila hned trojice zadáků ve složení - Foster, Chettle a Wilson - on sám nadále zůstával tím jistějším, uznávanějším a v neposlední řadě důležitějším mužem pro chod mužstva než jeho druh.
I díky Walkerově vytrvalé práci uvnitř či vně pokutového území se nottinghamský celek nikdy pod jeho dohledem neumístil hůře jak desátý. Za oněch osm let, které na City Ground odkroutil, se Forest dařilo nejlépe hned v úvodu Walkerova angažmá. V sezoně 1987/1988 i v té nadcházející finišovali na třetí příčce, přičemž váleli též v pohárových zápasech. Nejprve Reds došli do semifinálové fáze FA Cupu, kde o fous podlehli Liverpoolu, aby příští rok triumfovali v Ligovém poháru a skončili opět těsně před branami finále nejstarší fotbalové soutěže na světě. Při kráčení FA Cupem navíc Nottingham až do onoho semifinále neinkasoval, na čemž měl pochopitelně zásluhu též Des Walker. Před jím organizovanou obranou se museli postupně sklonit forvardi Ipswiche, Leedsu, Watfordu a Manchesteru United. Pak však přišlo nešťastné semifinálové klání na Hillsborough. Proč nešťastné asi každý ví. Už po šesti minutách hry muselo být pro nebývalou a rovněž smrtelnou tlačenici na chatrné tribuně Leppings Lane utkání ukončeno. V dohrávaném duelu dolehl větší stín této tragédie na fotbalisty Nottinghamu, kteří tak podruhé v téže pohárové sezoně proti Liverpoolu neuspěli.
I mistr tesař se někdy utne
Pomineme-li reprezentační kapitolu života Dese Walkera, nad níž se pozastavíme později, dostáváme se ke smolnému vyvrcholení ročníku 1990/1991. Tehdy Forest konečně stanuli ve finále FA Cupu a Cloughovi svěřenci netoužili po ničem víc než po úspěchu. Za soupeře jim tenkrát ve Wembley byl londýnský Tottenham, v dětství obdivovaný právě Desem Walkerem, za pár okamžiků smutným hrdinou utkání. Napínavá bitva plná ostrých, leckdy až kriminálních zákroků dospěla do samotného prodloužení. Tam jinak klidný Walker ve zmatku odhlavičkoval balon do vlastní sítě a nechtěně tak potopil svůj tým. Fotbal někdy zkrátka umí být krutý a nefér.
Po hubeném období Nottinghamu a triumfech víceméně jen v podřadných pohárech typu Zenith Data Cupu a podobně, rozhodl se Des Walker pro zásadní změnu. Chtěl okusit angažmá v zahraničí, a uchýlil se tudíž k přestupu do Itálie, konkrétně Sampdorie Janov. Ta za něj vyplatila anglickému celku jeden a půl milionu liber. Mimochodem sezonu před změnou působiště si Walker připsal po překrásném sólu a ještě povedenějším zakončení svou první ligovou trefu v kariéře. Stalo se tak zrovna na Nový rok 1992 v zápase s Luton Town.
Poklidné dožití
Na Apeninském poloostrově se vysoce ceněný Angličan nikdy během následujícího ročníku pořádně nezabydlel. Ačkoliv odehrál prakticky celou sezonu, rovných 30 zápasů, Itálii nikdy nepobláznil tak jako Albion. Tam se tedy v cukuletu vrátil, když ho z Janova za nemalý obnos - 2,7 milionů liber - roku 1993 vykoupil Sheffield Wednesday. Následujících osm let (všimněte si té podobnosti - v Nottinghamu vydržel stejně dlouho) zosobňoval pro Owls totéž, co dříve pro Forest, tedy pana nepostradatelného. Tím spíš, že klub z Hillsborough válčil poslední dobou spíše v dolních patrech tabulky Premier League a byl tuze rád i jen za semifinále Ligového poháru v sezoně 1993/1994. Třebaže již poněkud pomalejší Walker nastoupil v dresu Sheffieldu k více zápasům než při prvním angažmá v Nottinghamu (307 proti 264), už nebyl zdaleka tolik na očích jako kdysi. Proto po sestupu Wednesday do nižší soutěže kulatého roku 2000 neváhal ještě rok v kraji Yorkshire setrvat, byť ne mezi anglickou smetánkou. Pak však přišlo Walkerovo propuštění z důvodu nijaké perspektivy a fotbalistovy vysoké gáže. Následovalo tedy epizodní angažmá v Burtonu Albion, kam si ho na pomoc přizval jeho někdejší spoluhráč z Nottinghamu, syn Briana Clougha, Nigel.
Na úplném sklonku Dessieho bohaté kariéry se odehrává emotivní návrat na City Ground, kde velebená modla podepsala pouze roční smlouvu. Tehdejší manažer Reds Paul Hart jí byl vskutku unesen. "Má nejlepší fyzičku ze všech 36letých hráčů, které jsem kdy viděl. A pokud se bude cítit dobře, kdo říká, že tu nemůže být déle jak 12 měsíců," kladl tehdy novinářům řečnickou otázku. Walkerovým úkolem bylo v neposlední řadě zaučovat vycházející hvězdičku Michaela Dawsona. A nutno říct, že jim to klapalo náramně. V sezoně 2002/2003 dokonce byli Nottinghamští nedaleko vysněného postupu zpátky mezi elitu Albionu.
Svou derniéru Des Walker datuje na začátek ročníku 2004/2005, kdy nastoupil ještě k zahajovacímu klání sezony, aby se pak definitivně vytratil ze světa kopané. I tak dokonalý profesionál, jakým on bezesporu byl, si ovšem na závěr kariéry dovolil věc, která poněkud pošpinila jeho renomé. Noc po exhibiční rozlučce byl totiž ve svém domě zatčen pro opilost a údajné následné řádění. K tomu ho navíc ve své autobiografii označil Roy Keane za "prvotřídního playboye". Aby toho nebylo málo, při pohledu do jeho střeleckých zápisků najdeme jen dvě vlastní branky a jednu skutečnou, vstřelenou soupeři, víc nic. Tím pádem vyplývá na povrch jedno zajímavé a nikoliv uznáníhodné factum – za 628 ligových zápasů, do kterých kdy zasáhl, se populární Dessie trefil všehovšudy jedinkrát. Ale na závěr výčtu jeho, řekněme, faux-pas vám položím jednu zásadní a vše shrnující otázku: Domníváte se, že byste Dese Walkera obehráli?
Reprezentační kariéra
Walker to nikdy neměl v "nároďáku" jednoduché. Od doby, co se začal naplno prosazovat v Nottinghamu, dosazoval Bobby Robson, tehdejší lodivod anglického výběru, po bok neohroženého vůdce Terryho Butchera spíše Marka Wrighta, potažmo Tonyho Adamse. Na mezinárodní úrovni tak opěvovaný Dessie zprvu účinkoval jen mezi svými vrstevníky, v reprezentaci do 21 let. V roce 1988 byl sice součástí výpravy na evropský šampionát do Německa, ovšem třebaže Angličané prohráli, co se dalo, sám nenastoupil ani jednou. Až v nadcházející kvalifikaci na mistrovství světa začal polykat první dospělácké starty, aby se posléze dostal na vrchol své výkonnostní křivky. Ta má svůj konec po finiši mistrovství Evropy ve Švédsku, kde Anglie totálně propadla a domů se pakovala již po skupinové fázi. Walker nastoupil ke všem třem střetnutím, aby později ještě několikrát zasáhl do kvalifikačního cyklu pro nadcházející MS. Reprezentaci dal vale po duelu se San Marinem 17. listopadu 1993.
Ona pověstná zlatá léta zastihla Walkera při přípravě na světový šampionát v Itálii roku 1990. Tehdy výběr Anglie táhli nestárnoucí lídři v osobách Terryho Butchera a Bryana Robsona, své místo v něm měl i Desův klubový spoluhráč, "Psycho" Stuart Pearce, a především pak ofenzivní hráči jako Lineker, Platt, Gascoigne či Waddle. Devízou Albionu na tomto turnaji však byla nepochybně především pevná defenziva. V té vynikal zejména stále ještě perspektivní mladík Des Walker. Je velkou záhadou, proč nebyl záhy po mistrovství zahrnut mezi tři nejlepší obránce turnaje (přednost před ním tenkrát dostali Brehme, Baresi a Onana). Zrovna on byl totiž očividně tím nejlepším zadákem šampionátu, tím pádem i celého světa. Vždyť kdo jiný o sobě může říct, že ze hřiště totálně vymazal i samotného Van Bastena? Tak se stalo při druhém vystoupení Ostrovanů na turnaji. Kdo zápas viděl, musí skutečně uznale pokývat hlavou nad výkonem Dese Walkera a konstatovat, že přes něj široko daleko uznávaný snajpr snad ani jednou neprošel.
Obránci Albionu se Shiltonem v zádech sice inkasovali do čtvrtfinálového klání jen jedinkrát, zato daleko slovutnější útočníci se činili jen sporadicky. Fotbalová chlouba Velké Británie nakonec vypadla v semifinále, když na penalty podlehla pozdějšímu mistrovi ze Západního Německa. Sám Walker se rozstřelu aktivně neúčastnil. V utkání o bronzové medaile nedostatečně motivovaní Angličané prohráli s domácí Itálií a tato mise mohla být rázem označena za neúspěšnou. Byl to smutný konec, ale pro Walkera jednoznačně nejlepší měsíc v kariéře. Tehdy byl mnohými považován za nejlepšího obranáře planety. A nutno říci, že ne nadarmo.
Komentáře (124)
Přidat komentářnečtu moc dlouhý
pro bezmozka určitě
já si radši přečtu něco o německu než o hráči o kterým newim nic
od toho to tu je, aby ses o něm něco dozvěděl....
To je mi přístup.
já říkám jenom svůj názor
Všák já také.
akorát tvůj názor nespadá do kategorie těch inteligentních... kdby sis ho nechal pro sebe, nic by se nestalo...
a ty sis to snad celý přečet?
Samodrejme magore ... kdyz neco ctu tak cely a ne jen nadpis podle toho se nic nedozvim a ani nemuzu obektivne posuzovat situaci ... jinak vyborny clanek
doufám že tě smažou zato že mě urážíš
Já se přiznám, že jsem to také nečetl, čtu především Italské hráče, ale aspoň to tu tak tupě nepíšu. Tipuji, že kůli tvému obsáhlému příspěvku ses tu dokonce i registroval
tak to seš chytrej.Já si čtu tak 80 procent článků kdyby něco
Kurňa, vy jste se nějak rozjeli Přečtu ráno
Chválím
Článek pěknej Ale vybrat si fotbalistu, kterej nikdy nic pořádnýho nevyhrál a plácal se v průměrných klubech...
to je užitečné. Aspoň si to člověk připomene, hráč jako Walker stojí za přečtení určitě
Já netvrdim, že to neni užitečný. Já tohle jméno nikdy neslyšel a když sje mse po přečtení porozhlíd na netu a zjistil, že má 59 startů za Albion, tak mě to překvapilo... nicméně tenhle týpek za celou kariéru vyhrál dva ligový poháry - jen nechápu, proč si ho autor vybral, toť vše. Asi ňákej fetiš
Nepřekvapuje mě, že zrovna tys o něm nikdy neslyšel. Pro příznivce PL je to samozřejmě úctyhodná osobnost.
já sleduji především Serii A a Primera División, ale přesto jsem o něm věděl ledacos
To samozřejmě kvituji.
on ten clanok je tu preto ze niekde kde je tento chlapek znamejsi, vysiel v originali
Tak Nottingham samozřejmě průměrný nebyl, navíc neodmyslitelný článek repre Albionu a v 90' patrně nejlepší bek na starém kontinentu...tento člověk si trochu víc úcty rozhodně zaslouží, než říct o něm že nic nedokázal a plácal se v pruměrných klubech...
"Nic pořádnýho nevyhrál" neznamená "nic nedokázal" a v průměrných klubech se plácal, Nottingham, Sheffield a Doria v době jeho působení žádných závratných úspěchů nedosáhli.
A pro lidi, co nehltají Premier League je to neznámá osobnost nevim, co se ti nezdá.
na dobu ked hraval to bol pomerne znamy hrac. a ti co tu dobu pamataju, pamataju dodnes. predsa chudak Des nemoze za to ze ty mas 15 a nikdy si o nom nepocul
Já Premier Ship nesleduju, takže vůbec nezáleží na tom, jestli mi je 15, 21 nebo 50. Tobě by se dala stanovit diagnóza hned
aha, takze kdyz nesledujes premier league, tak zajiste take nevis, kdo je treba rio ferdinand ze? jak vidis, tak v tomto pripade rozhodne neni jedno, kolik ti je
To jo, Tomovi to jméno taky nic neříká. Na mezinárodní urovni na sebe trhal dost velkou pozornost a divim se, že ti unikla. Možná by ses mohl zastydět a ne tu porád jen kroutit očima. Pokud by si pořádně četl, tak rovněž víš, že Nottingham za Walkerova působení patřil k anglické špičce a pravidelně se účastnil evropských poháru. No a Sampdoria? Ta dva roky před Walkerovým příchodem vyhrála titul, panáčku, a potom byla šestá. Čili samozřejmě taky italský nadprůměr.
"Nottingham, Sheffield a Doria v době jeho působení žádných závratných úspěchů nedosáhli." výhodou konverzace s tebou je fakt, že kolikrát stačí jenom kopírat ty nesmyslný reakce.
*kopírovat
Záleží na tom, co pro tebe znamená slovo "závratný". Jestli je to jeden titul za druhým, tak prosim, a klidně si obdivuj ty, co se vezli třeba jen na výkonech druhých. Walker kde byl, tam byl vůdčí postavou. Zaslouží respekt, uznání a tudíž i životopis.
A kdo řiká, že ho nerespektuju? Jen řikam, že mi jeho jméno nic neřiká, nebo neřikalo, dokud jsem si nepřečet článek (kterej jsem mimochodem pochválil).
Za celou svojí kariéru vyhrál v těch tvých super-klubech dva ligový tituly = žádnej závratnej úspěch. A argument, že Doria vyhrála dva roky před jeho příchodem titul s tim hrozně souvisí - Barca taky vyhrála rok po odchodu El Coneja titul a se Saviolou to nemá vůbec žádnou spojitost
Ale tvrdil si, že ti je záhadou, proč jsem si ho vybral jako předmět článku. A já ti prostě řikám, že takový bek nemuže být opomíjen, at o něm fanda PD někdy slyšel nebo ne.
Nerozumim tomu, protože se tady obvykle objevují články o nesmrtelných legendách...
A co je komu po tom, co je "obvykle".
Ty jsi fakt jak malý dítě... já ti to vysvětlim - když se stane něco "neobvyklýho", tak to vetšinou "překvapí". A já jsem překvapenej, protože se stalo něco neobvyklýho. Už?
Ten úžas si nevyjadřoval zrovna vybraně.
Ale jo, vyjádřil. Jenom ty seš slepej a bráníš si tady svojí ovečku.
"Článek pěknej Ale vybrat si fotbalistu, kterej nikdy nic pořádnýho nevyhrál a plácal se v průměrných klubech... " tohle fakt neni nevybíravá reakce, ta vypadá trochu jinak, že jo.
Dobrá.
Zbožňuju tyhle ignoranty, jako jsi ty, místo aby napsal něco sám, tak má plnou hubu keců...
Tavo - ty jsi neskutečně hloupý a otravný vřed.......zkus se zamyslet nad termínem "mluviti stříbro, mlčeti zlato"....
jinak hráči, kteří nikdy nic pořádného nevyhráli a plácali se v průměrných klubech jako např. Alan Shearer, Les Ferdinand, Mathew Le Tissier, Sir Stanley Mathews atd, si dle tvé připitomělé logiky nezaslouží článek......s děckem ze školky bych si lépe popovídal než s tebou
Je spousta hráčů,kteří toho vyhráli víc,ale vezli se jen na vlně nějakého týmu,když to individualit je čím dál tím méně.Steve možná taky nikdy nevyhraje v Live ligu a přesto je to borec o kterém se mluví právem...
Tavo-podle tebe je treba takovy Robbie Fowler obycejny utocnik, ktery vstrelil par golu, protoze nikdy nevyhral titul v PL???
Jen pro zajímavost Sampdoria v roce 92 hrála finále PMEZ s Barcou a hráli v ní Vialli,Mancini atd.Navíc MS 90 velice dobře pamatuji a opravdu byl nejlepší obránce MS(podotýkám,že anglic.nároďák moc neprožívám).Jinak super článek,o Walkerovi jsem nevěděl od doby,co odešel ze Sampdorie.
Výborně, Tome. Trochu se obávám o zhoršení vady očí čtenářů z toho množství článků, které v poslední době přidáváme. Jestli ale někdo má rád fotbal, tak ho to musí těšit. Jinak Walker býval fakt borec, obdivuji ho
Ty jsi Tomáš Bojda?
ano
komu sa to chce v piatok vecer citat, zajtra precitam vyzera to zaujimavo
Já jsem to třeba přečetl
tak ale teba neboli hlava tak jak mna
vyborne
Fantomasi, odkud čerpáš? A jak dlouho ti to zabralo?
Čerpám různě z internetu, popřípadě svých zážitků (viděl jsem pár zápasů MS 90). Todle jsem psal zrhuba tak pět šest hodin dohromady.
a jen tak mimochodem,co z toho máte že to píšete?nějaký přivýdělek?
Jo.
A i kdyby tak co?Myslím, že za tohle by si ty peníze zasloužil.....
Pět šest hodin, tomu říkám oddanost práci ...
no tak za prachy bych to dělal taky.tipuju tak 1000kc za článek.ale jinak dobrá práce
1000 Kč za článek? Myslím, že přejáníš... Co ty na to, fantomasi?
Stoprocentně přehání.
no, pokud Eurofotbal vlastní Abramovič, pak fantomas dostal tu tisícovku určitě
Já to samozřejmě za prachy nedělám. To je jen tak mimochodem ohodnocení, ale mě to především baví, což doufám, jde z mých výtvorů alespoň trochu poznat, a dělám to ve svém volném čase.
Být to 1000 za článek, tak bych musel zájemce o místa redaktorů odhánět kulometem
mi neříkej že dáváš redaktorům kilo za 6 hodin práce
Když občas vidím některý chlapy na stavbě, tak bych jim nedal ani to. Ale to je jedno, proboha, nestarejte se o finance jiných. Jestli chcete něco dělat, dohodněte se s PJ, na pětikačku anebo na sto tisíc - je to mezi vámi a PJ. Co je komu do toho, jestli se fantomas nebo robertocarlos napakuje. A normálnímu člověku je snad jasné, že tady se miliony netočí - i když je to nejlepší fotbalovej server mezi Aší a Tokiem.
několikanásobně přeháníš
jj dá to fakt dost práce. Právě proto jsem jasně na straně fantomase, který zde onehdy vedl diskusi, zda je vhodné přikládat odkazy. Já myslím, že ne. Protože je to samostatný výtvor autora, který jen použil pár statistik a detailů z jiných stránek. Nevidím důvod aby se odkazy uváděly. Něco jiného je napsat odkaz u aktualit, to je samozřejmé...
ale v roce 1990 si ještě nežil ne?:-)Já zase vím že sem hodně sbíral nálepky fotbalistů MS 94 v USA,ale samotnej turnaj si nepamatuju,teď už díky youtube jo,ale nevím už jestli sem to vůbec sledoval,ach ta paměť :-(
Nežil, nežil. To sem postahoval.
presne ako je napisane v clanku - najvacsimi hviezdami su ofenzivny hraci ktory zliznu smotanu , ale ty drici a srdcari nedostanu prakticky nic okrem uspechu timu , inak super clanok
Aji kdyby si to přečetlo jen deset lidí tak to má smysl:-)Mezi těma zprávama typu:Češi nebyli lepší ,ale vyhráli,Sionko řekl to a ten zase to a milion zpráv prakticky o tom samém,je tohle hodně uklidňující a zajímavé :-)
Hustej hrac. Pamatuju si ho jeste z Premier Managera 98. To byly casy...kdyz jeste Premier League za neco stala. Ted uz je to Americko-arabska liga, do ktere se chodi jenom zarobit penize.
neřekl bych
Zajímavý článek o pozoruhodném hráči,škoda,že po pro něj úspěšném MS 90 o něj neprojevil zájem nějaký velký klub.
Nottingham Forest je velký klub
Byl velkým klubem....
byl a pořád je velký klub, ale s tebou se o tom nemá cenu bavit
buď tak laskav a nereaguj na mne. Já se s tebou nechci bavit. Důvody znáš a sám si za ně můžeš
obdivujem ludi ako ty , napisu absolutnu trapnost a este viac sa zhadzuju pri jej obhajovani
řekl jsi to za mně: zasloužíš -
Jasně,klub s parádní historií,ale v té době už byla jeho zlatá éra na ústupu,tím velkým klubem jsem myslel v té době třeba AC Milán,Barca,Liverpool,zvedající se MU apod...
Bohužel je momentálně v Championship, kde bude bojovat o udržení (momentálně to totiž vypadá na sestup...). Každopádně bych je rád viděl v PL, stejně jako Leeds, který má teď šanci postoupit, pokud udrží Beckforda..
No opět kvalitní článek, jako ostatně vždy. Snad se brzy dočkám mého vysněného Davora Šukera.
na Šukera se nechystám ,píšu o strších hráčích, z jiných zemí...
Z kterých zemí myslíš?
až na výjimky Itálie, Španělsko a Jižní Amerika
Tak Davor hrál v Seville a Realu. Neříkám, že bys ho měl napsat zrovna ty, ale snad některý z vás, redaktorů, by se k tomu mohl odhodlat. Já být redaktorem, je to první hráč o kterém píšu.
a co taky brian laudrup?
už je napsán Michael...
Podujme sa niekto na clanok o Gazzovi ???
odmena ista. 1000. mojich dakovani. teda ak bude stat za to
Gazzu nesnáším ,takže já ne
na ihrisku urcite najvacsi genius spomedzi anglickych hracov poslednej doby. hm ale tie excesy mimo neho... mr. alcohol skoda ho.
Tohohle chlapíka si pamatuju, ne podle jména, to už jsem opravdu zapoměl, ale podle obličeje. Z MS 1990 v Itálii. My tenkrát hráli čtvrtfinále s Němci (tehdy ještě "západními") a v případě postupu jsme měli hrát právě s Anglií, která postupovala přes překvapivě hrající Kamerun. Takže Angláni byli tak trochu v popředí zájmu. Jenže my vypadli gólem z penalty, rozhodčí nás dost zařezával, nepískal fauly, vyloučil Moravčíka atp. Mimochodem jmenoval se Kohl - stejně jako tehdejší německý kancléř, ale byl to Rakušák. Od jistý doby nemám rád jména jako Kohl (čteno Kól), Collina (čteno Kolina), a když jedu přes Kolín, cuká mi koutek. Němci potom udělali Anglii na penalty, nám to připadalo, že zase nespravedlivě, protože Anglie byla lepší. Finále bylo docela nezajímavé, Maradona už neměl tu formu, jako když hrál v Mexiku volejbal a NSR vyhrála 1:0 nad Argentinou. Angličani znechucení vyřazením před finále prohráli i s domácí Itálií a skončili čtvrtí.
Děkuji za článek, nikdy sem o tomto hráči neslyšel (za což může rok narození 87), ale jsem rád, že jsem si o něm mohl přečíst. Velice pěkně napsané
Děkuju moc za veškeré pozitivní ohlasy.
Super článek a pokud jsi opravdu nebyl na světě v roce 90,tak o to větší obdiv.Jenom nechápu proč se mezi sebou všichni urážíte kvůli jinému názoru.Jak vidíte jsem ročník 75 a tohle mi opravdu nejde do hlavy. Jinak super články i aktuality.
Zdarec, já jsem 73 a asi tu dnešní mládež nechápeme. Ale je tu zdravý jádro borců, kteří se třeba jen trochu štengrují. Jenže občas se objeví "něco", co přesahuje racionální jednání a nezbyde nic jinýho než zařvat, když už mu nemůžeš naplácat na holou. Ale to zase není vždycky.
já 90 a taky mi někdy zůstává rozum stát
Jen jsem se zastával Dessieho.
A dobře jsi udělal...
Promiň,to nebylo nic konkrétního,ale myslel jsem to obecně na všechny diskuse.
Tak to jo, to se tu bohužel děje a i já se teda občas zapojím. To se musim přiznat...
Třeba to, co se teď děje ve diskuzi u Španělské ligy
Jj.
Sledování komentářů
Chcete-li se rychle dovědět o nových komentářích k tomuto článku, přidejte si jej ke svým sledovaným. Upozornění na nové komentáře pak najdete ve svém osobním boxu Můj EuroFotbal v pravé části hlavičky webu.
Sledovat komentáře mohou pouze registrovaní uživatelé.
Nový komentář
Komentáře mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé. Jste-li již zaregistrován, přihlašte se vyplněním svého loginu a hesla vpravo nahoře na stránce. Nahlásit nelegální obsah můžete zde.
Registrace nového uživatele