NAŠI PŘÍŠTÍ SOUPEŘI - ARMÉNIE

Arménie je samozřejmě k poražení. Rozdílem třídy a ne jedné. Ale nezapomeňme na jedno. Trpaslíci nejsou v poslední době v módě. Každý dnes chce být obrem. A když ne přímo obrem, tak ho alespoň potrápit. A když to jenom trochu půjde, vzít mu nějaký ten bodík. Podívejme se na arménský fotbal, tak jak ho vidí trenér národního týmu této země a bývalý reprezentant Francie, Bernard Casoni.

Casoni byl na levé straně k nezastavení. To hrával za Olympique z Marseille a za národní tým Francie, jehož dres oblékl ve 30 zápasech. Jeho rozhodnutí trénovat Arménii vyvolalo údiv. Cesta z Toulonu nebyla právě poseta růžemi. Casoni věří v úspěch a nedokázaly ho odradit ani první porážky v kvalifikaci o postup na MS 2006. Jak vůbec došlo k rozhodnutí trénovat v této exotické zemi?

"Bylo to dost kuriózní. Albert Arstanian, Armén a bývalý generální ředitel Domaine de Tournon, hotelové komplexu, kde se ubytovávají fotbalové kluby z Francie a vůbec z celé Evropy, mi zavolal a řekl, že Arméni hledají trenéra reprezentace a on mě navrhl. A abych se ani moc nerozmýšlel. Ta nabídka mi připadala zajímavá a hlavně jsem si uvědomil, že možnost trénovat národní tým se neobjeví každý den. Arménie je v začátcích a o to je práce zajímavější. Nechtěl jsem ale do neznáma jet sám, a tak jsem si vybral i svého asistenta. Je jím Bernard Pardo, můj bývalý spoluhráč z Olympique. Jeho matka je Arménka a to je ve vztahu k lidem v této zemi velice důležité."

"Teď, po prvních měsících v Arménii, je čas hodnotit. Musím hlavně říci, že je zde spousta práce před námi. Chybí zde mnoho věcí, které jsou ve fotbalově vyspělých zemích absolutní samozřejmostí. Musíme odstartovat například program zdravotního zabezpečení, lékařského dozoru, to zde prostě neexistuje. Je nutné změnit myšlení lidí, od základu. Chci se pokusit přesvědčit lidi okolo fotbalu, aby pracovali zodpovědně, věnovali se fotbalu stoprocentně. Dostaví-li se úspěch, bude vše nepoměrně jednodušší. A také se ten kolotoč rozjede s větší rychlostí. Úroveň fotbalu je zde hodně..., dobrá, hodně průměrná. Nemůžeme se navzájem obelhávat, není čas na přípravu, na základní věci. Musel jsme začít, jak se říká, z jedné vody na čisto a všechno dělám za pochodu, za poklusu. Snad se nám podaří sklidit první dobré výsledky. Ale budeme-li všichni táhnout za jeden provaz, zcela jistě se úspěch dostaví."

"Mám v týmu některé fotbalisty, kteří hrají v zahraničí a ti si mnohdy hrají na západní hvězdy. Ale nikdo z nich není hráčem základu ve svých klubech. Je to pro mne dost složité ukázat jim, že se nemohou povyšovat nad ostatní. Musím je občas i napomenout a to dost důrazně. A stejné je to i s publikem. Je velice náročné a vyžaduje od reprezentace stejnou hru, jakou vidí při přenosech ze španělské, italské, ale hlavně z francouzské ligy, která je zde velice oblíbená. Mnoho Arménů má v mé vlasti příbuzné. Když jsem začínal jako trenér v Olympique a v Cannes, nenašel jsem mnoho pochopení pro mou práci. Zcela jiné podmínky mám zde, v Arménii. Prezident federace má zájem na rozvoji fotbalu v této zemi a dal mi zcela volné ruce. Nařídil všem, že je jejich povinností mi pomáhat. A oni to, pokud to jen trochu jde, také dělají. Je radost pracovat s lidmi okolo fotbalu v Arménii, byť podmínky jsou mnohdy opravdu amatérské."

"O prvních zápasech se mi mluví těžko. Prohra s Makedonií 0:3... Viděl jsem většinu hráčů poprvé až několik hodin před zahájením utkání. To není právě dobrý start do kvalifikace o postup na MS. Proto jsem tu porážku vzal sportovně. Zklamáním pro mne bylo druhé utkáni, to domácí s Finskem (0:2). Hráli jsme dobře, vytvořili jsme si celou řadu gólových příležitostí. A pak, chybou soustředění se na hru, jsme odešli poraženi. Je zapotřebí přestat snít."

"V žádném případě neporazíme Česko a Nizozemsko. Neporazíme ani nikoho dalšího ve skupině. Nepostoupíme na MS 2006 do Německa. Hlavním a vlastně jediným cílem je lepšit se zápas od zápasu. Dosáhnout stále lepších výsledků, dát nějaký ten gól. Snad by se dalo začít hned teď ve Finsku, kde hrajeme 9. října. Ale bude to moc a moc těžké. Hráče budu mít k dispozici od pondělí a to je hrozně málo času na seznámení se s nimi, natož na přípravu. V zimě pojedeme na soustředění a tam se poznáme mnohem lépe. Na rok 2005 se docela těším. Čeká nás mnoho zápasů, snad i nějakého, dílčího, úspěchu dosáhneme. Po domácím utkání s Finskem jsem přesvědčen o tom, že jsme na dobré cestě."

Tolik tedy monolog trenéra reprezentace Arménie Bernarda Casoniho. Náš příští soupeř tedy přiznává, že je fotbalovým trpaslíkem. Ale pozor! Každý trpaslík občas sní, že se stal obrem!