MS do 20 let - preview prvního osmifinálového dne

V čistě africkém osmifinále se favorizovaná Ghana utká s Mali v repríze zápasu o třetí místo na kontinentálním mistrovství 'dvacítek'; tehdy Ghaňané vyhráli 3:1. Nutno ovšem dodat, že Malijcům chyběl na hřišti Adama Traoré, který si na Nový Zéland přivezl parádní formu..

Traoré se na jaře uhnízdil v prvním týmu ambiciózního Lille a několikrát ukázal, že jej ve velkém fotbale může čekat zářivá budoucnost; za Dogy hrává na staženější pozici, zatímco v národním týmu je využíván coby ofenzivní záložník. Takto vstřelil dvě ze tří dosavadních branek Mali, takže je nasnadě prohlásit, že sahelský tým je v play-off primárně díky němu. Po výhře 2:0 nad Mexikem totiž stejným poměrem padl se Srby a zachránila jej až remíza 1:1 s Uruguayí, která do osmifinále poslala oba týmy.

Zápas s Uruguayci naznačil, že potenciál Malijců je opravdu slušný - obávaného soupeře jasně přehráli i přestříleli, zradila je pouze mizerná koncovka. A protože tato remíza stanovila skóre obou týmů na 3:3 (se shodně třemi získanými body), rozhodoval o konečném pořadí los; ten určil druhé postupové místo Uruguayi, Mali skončilo oficiálně třetí.

Může se tak 'těšit' na Ghanu, která zatím proplouvá turnajem poměrně suverénně. Mladé Černé hvězdy sice na úvod pouze remizovaly s Rakouskem (1:1), následně ale v dramatickém utkání zdolali Argentinu (3:2) a jistotu prvního místa jim dala těsná výhra nad Panamou (1:0). Ghaňané spoléhají vedle Godfreda Donsaha z Cagliari zejména na útočníka Yawa Yeboaha; toho vlastní Manchester City, jehož fanoušci určitě s povděkem kvitují jak jeho formu, tak i dosavadní dvě vstřelené branky.

Ghanský ofenzivní potenciál proto dává šanci vyniknout Djigui Diarrovi - brankář lokálního malijského velkoklubu Stade Malien zatím na turnaji úspěšně vyvrací stereotyp, že africkým gólmanům chytání příliš nejde. Jeho dosavadní spolehlivost a jistota poskytuje 'Lvíčatům' skvělou oporu. Diarra, mimochodem, ve vzpomínaném zápase o kontinentální bronz na hřišti rovněž nebyl..

Maďaři sice nebývají na mistrovství světa do 20 let příliš často, ve skutečnosti se letos jedná teprve o jejich druhou účast, ovšem v jejich případě zdá se stoprocentně platí profláklé "když už, tak už". Roku 2009 parta kolem brankáře Gulacsiho a záložníka Komana v osmifinále vyřadila Čechy a došla si pro bronz; teď si brousí zuby na Srby...

I přes výše řečené a chvályhodnou skutečnost, že se Maďaři i napodruhé - a opět s podceňovaným kádrem - probojovali mezi 16 nejlepších, budou nicméně v Dunedinu roli favorita vykonávat Srbové.

Pro ně koneckonců platí to samé historické v bleděmodrém: ještě jako součást výběru Jugoslávie roku 1987 hned na druhý pokus celý turnaj dvacítek dobyli, aby se od té doby na takový sraz mládežnické smetánky vůbec nepodívali.

Pro letošek každopádně Srbům uzrála velice slibná generace. Tým trenéra Paunoviće se na Novém Zélandu může opírat o dost možná nejlepšího gólmana šampionátu Predraga Rajkoviće, na svůj věk pozoruhodně vyzrálou defenzivní linii v čele s Veljkovićem a konečně i generační talent v Andrijovi Živkovićovi, jenž se minule krásně prosadil z přímého kopu.

Zásadní rozdíl lze spatřovat také už jen v tom, jak se oba mančafty do osmifinále vůbec probojovaly. Maďaři sice deklasovali 5:1 outsidery ze Severní Koreji, ale ve zbylých dvou duelech s konkurence schopnými celky ani omylem nenadchli a vesměs všechny góly na turnaji vstřelili po chybách soupeře.

Srbové na to šli přesně naopak: nejprve se rozkoukávali s Uruguayí a posléze dvěma suverénními výhrami, podepřenými nulou vzadu, urvali dokonce postup z pole position. Na druhou stranu, tahle bitva bude pro Balkánce do určité míry malou neznámou: Maďarsko totiž představuje jejich prvního evropského soka vůbec.

Tohle vůbec jediné osmifinále MS do 20 let, které se odehraje čistě v režii Evropanů, je v plánu na šestou hodinu ranní našeho času a z pozice hlavního rozhodčího jej odřídí Španěl Lahoz.

Jako by Kolumbijcům docházel či spíše došel dech - a pěkně rychle. Latinoameričané vypadali, že v úvodním klání nekompromisně rozemelou dezorientovaný Katar, ve druhé půli ale výrazně polevili a v takové letargii pak v podstatě doklopýtali i do samotného osmifinále. Tam už si ale proti USA nic takového nebudou moci dovolit...

Velkou starostí je pro Kolumbii na tomto šampionátu zcela překvapivě ofenzíva. Celý kádr si sice očividně rozumí s balonem a vypomůže si klidně narážečkou na malém prostoru, ovšem penetrace soupeřovým obranným valem už pro Los Cafeteros znamená nečekaně velký problém.

Ze hry se zatím jihoamerický výběr na tomto turnaji prosadil všehovšudy dvakrát a mnohem více se v tomto směru čekalo především od kmenového hráče Chelsea, 19letého Joaa Rodrígueze.

Ani ve Spojených státech amerických přitom nebudou úplně spokojeni. První dva duely sice USA zvládly a Nový Zéland dokonce deklasovaly vysoko 4:0, podobným rozdílem - rozdílem tří branek - však vzápětí padly tváří v tvář Ukrajině (respektive autorovi hattricku Kovalenkovi) a vysoké sebevědomí bylo rázem to tam.

Na druhou stranu, takhle sražený hřebínek by mohl Američanům v konečném zúčtování jedině pomoci, když do osmifinále nepůjdou se žádnými nosy nahoře. Pro to by přitom měli i své dobré historické důvody: však všechny své poslední tři dvacetileté soupeře ze zóny CONMEBOL porazili, a to mezi nimi nechyběly ani výběry Brazílie a Argentiny.

Naposledy takhle Spojené státy podlehly Mascheranově či Zabaletově Argentině ve čtvrtfinále MS 2003. Prolomí nyní ve Wellingtonu Kolumbie takové menší latinskoamerické prokletí a pod dohledem chorvatského arbitra Ivana Bebeka urve již svou pátou čtvrtfinálovou účast v historie této akce?

Bude ukrajinská krasojízda pokračovat i v play-off? Mladíci z východu Evropy jsou zatím na turnaji k nezastavení, neinkasovali ještě ani gól a do osmifinále se Senegalem vstupují v pozici poměrně jasného papírového favorita..

Po úvodní bezbrankové remíze s domácím Novým Zélandem se jejich gólostroj rozjel naplno; nejprve si připsali 'povinnou' výhru nad Myanmarem (s exhibičním skóre 6:0), poté jasným triumfem 3:0 připravili první porážku do té doby vedoucím USA.

Nutno dodat, že při pohledu na soupisku se vlastně ani není čemu divit - Viktora Kovalenka, s pěti brankami nejlepšího střelce turnaje po základních skupinách, zaměstnává Šachťar Doněck, který jinak dodal ještě čtyři další hráče. Pět borců má v týmu také Dynamo Kyjev, přičemž takový obránce Mykyta Burda si loni na podzim zahrál v základu v Evropské lize.

A pak je tu samozřejmě Bohdan Sarnavskyj, gólman, který zatím jako jediný na celém šampionátu neinkasoval ještě ani branku. Vzhledem k tomu, že Senegalcům útočení (soudě podle skupinových bojů) příliš nejde, může si Sarnavskyj začít dělat zálusk na další čisté konto; tentokrát už s puncem postupu mezi elitní osmičku. "Na Ukrajině máme takové rčení: Který voják netouží po tom stát se generálem? To platí i pro nás. Nejeli jsme sem, abychom byli do počtu," vysvětloval v rozhovoru pro FIFA.com.

Ambice Ukrajiny jsou tedy skutečně vysoké; co mohou Senegalci udělat pro to, aby je zastavili? V první řadě může africké fanoušky trochu uklidňovat fakt, že na kontinentálním mistrovství U-20 se Lvům také ve skupině nedařilo - přesto však nakonec dokráčeli až do finále. Nynější situace je podobná.

Na úvod se musel Senegal sklonit před Portugalci (0:3), načež vyválčil remízu 1:1 s matnou Kolumbií a do posledního duelu proti Kataru šel s vědomím, že musí bezpodmínečně zvítězit. Asiaté však vedli od 17. minuty díky proměněné penaltě Akrama Afifa, a přestože je Senegalci sevřeli do kleští a ostřelovali ze všech stran, zachránit je musely až trefy Sylly s Koném ze 76. a 81. minuty. Pokud chtějí dnes postoupit přes Ukrajinu, budou muset předvést mnohem efektivnější výkon.