MS 2006: DEN 4

Skončil den sváteční. První start našich reprezentantů na MS 2006 máme za sebou. Můžeme být spokojeni. Máme tři body, hráli jsme dobře, dokázali vyhrát nejvyšším rozdílem ze všech týmů, které se dosud představily. Dokázali jsme světu, ale zejména sobě, že se s Českem musí počítat!


Kdo byl nejlepší? Figo, Cahill, Rosický, Pirlo!

Figo je již pár týdnů třicátník, ale v utkání Portugalska s Angolou byl tím, který rozehrával snad všechny útočné akce svého týmu. Navíc založil tu, z které dal Pauleta gól. Vlastně mu stačilo jen nastavit nohu a malinko míč popostrčit. Luis Figo je opravdu fotbalovým profesorem, zároveň je perfektně fyzicky připraven a páska kapitána z něj dělá jakýsi symbol portugalského fotbalu. Fotbalem se baví, ale zároveň je na něm vidět, že je mu ochoten odevzdat doslova vše. Hodinu hrál dopředu, po odchodu Christiana Ronalda se stáhnul do obrany a plnil defenzívní úkoly. Zejména v posledních minutách, kdy se Angola dostala do náporu a hrozilo vyrovnání z kopaček jejích hráčů, byl Figo nepostradatelným dirigentem. Proto mu po zásluze patří toto ocenění.

Tim Cahill dal první gól, dal i druhý. Ale nejen pro ty vstřelené branky se stal nejlepším hráčem utkání Austrálie - Japonsko. Hraje za liverpoolský Everton, přišel na hrací plochu v minutě 53, a trvalo mu 31 minut aby otočil vývoj zápasu, ale zejména skóre. V čem je jeho výkon mimořádný? Ani jeden tým za první tři dny šampionátu nedokázal to, co Austrálie. Prohrávat a vyhrát. Guus Hiddink měl šťastnou ruku, Cahill společně s Markem Vidukou a Harry Kewelem "otravovali" Japonce tak dlouho, až je definitivně otrávili! Otázkou je, zda tyto tři body a dvě branky Tima Cahilla budou stačit Austrálii k postupu. První krok je zde, chybí ještě, minimálně, jeden.

Kdo jiný než Tomáš Rosický mohl dostat cenu nejlepšího hráče utkání Česko - USA! Dal dvě branky, začal vlažně, ale postupem času se stal motorem českého týmu. Bojoval jak je jeho zvykem, byl tam kde měl být. Společně s Pavlem Nedvědem, bez znevažování výkonu Plašila, Poborskeho a Galáska, tvořili hru mužstva, znamenal neustálé nebezpečí pro obranu soupeře, posílali pasy na Kollera a později Lokvence. Byl stejně dobrý v obranné činnosti, při zakládání útoků jako při zakončení. Trenér Karel Brückner k jeho výkonu lakonicky podotknul: "Gratuluji Arsenalu ke skvělému nákupu!" Není co dodat, snad jen, že při jeho odchodu ze hřiště tleskali nejen Češi, ale také Američané a ostatní. Tomáš Rosický si to bezesporu zasloužil!

Zápasy vyhrávají ti, kteří dokáží dát alespoň jednu branku a žádnou nedostanou. To je příklad Itálie a střelce jejího prvního gólu, který znamenal protržení defenzivní hráze soupeře. Francesco Totti zahrával rohový kop, míč nasměroval na hranici pokutového území, kde stál Andrea Pirlo. Ten tvrdě vystřelil a díky trochu záhadnému letu balónu také překvapil brankáře Ghany Richarda Kingstona. Běžela 40. minuta prvního poločasu a celá Itálie si oddechla. Skončilo trápení jedenáctky v modrých dresech. Ale nejen pro tento okamžik byl Pirlo zvolen hráčem utkání. Neúnavně celých devadesát minut bojoval o střed hřiště, pomáhal v obraně, burcoval ostatní. Opravdu, bojovník k pohledání!


Bude Brazílie pokračovat?

V čem? Od roku 1938 Brazilci neprohráli svůj první zápas na MS. V Argentině 78 remizovali, jinak jen samá vítězství. Výjimečnost této série je ještě větší, uvědomíme-li si, že Brazílie se zúčastnila všech šampionátů a to znamená, že 15x za sebou neprohrála v utkání, kdy se poprvé představila na tom kterém mistrovství! Poslední, kdo ji dokázal porazit, bylo Španělsko na MS 1934 v Itálii (3:1). Vstup Brazílie do historie MS nebyl zase tak dobrý. Na MS 1930 prohrála s Jugoslávií 1:2, ani následující výhra nad Bolívií ji nepomohla k postupu do semifinále. O čtyři roky později hráli Brazilci jediné utkání, již vzpomínané se Španělskem. Ale od té doby jen úspěchy následovaly v prvních vystoupeních na MS: 13 vítězství a dvě remízy, to je bilance jednoho z favoritů MS 2006, pětinásobných mistrů světa.

První výhra této série bolela hodně. Na MS 1938 ve Francii Brazílie vyhrála nad Polskem 6:5 v prodloužení, když po devadesáti minutách bylo skóre 4:4. Poslední výhra je z roku 2002, samozřejmě, a obětí se stalo Turecko. Zápas skončil 2:1, góly dávali Ronaldo a Rivaldo. Dvakrát hráli "kanárkově žlutí" nerozhodně, na MS 1974 0:0 s Jugoslávií a čtyři roky později v Argentině 1:1 se Švédském. Bude Chorvatsko dalším v pořadí?


Austrálie? Síla vůle rozhodla!

Utkání s Japonskem bylo soubojem dvou zcela rozlišných taktik. Na jedné straně rychlost, bojovnost a perfektní organizace, na straně druhé jistota a hra na jeden dotyk. Díky tomu Japonsko vedlo po prvním poločase 1:0, i když onen gól nebyl právě regulérní. Perfektní pasy a přesnost přihrávek znamenaly pro Japonsko získání převahy a pro Austrálii bezmocnost a nenalezení cesty k dobytí branky soupeře.

Kdy došlo ke změně? V 53 minutě, kdy se na hrací ploše objevil Tim Cahill. Socceroos se nevzdávali a na prohru nemysleli. S příchodem Cahilla se pustili do útoku s ještě větší vehemencí a postupně Japonce přehráli. A na ještě jeden faktor nesmíme zapomenout. Neuvěřitelné horko nejdříve vyhovovalo Japoncům, ale postupně se na nich projevovala únava, zatímco Australané jakoby naopak získávali stále větší a větší sílu. Jakoby to byli oni a ne Japonci, kteří mají vycházející slunce dokonce na své vlajce. I když je to vlastně logické. Ranní slunce nad východem Japonska nepálí jako to odpolední nad západní Evropou...


Nic jiného se ani nedalo čekat!

Z týmu USA se pro nás postupem času stával jakýsi strašák. Mnozí jsme považovali tuto reprezentaci za soupeře velice kvalitního a nepříjemného. První místo ve finálové skupině CONCACAF, překvapivě kvalitní výkony celků, které skončily na dalších místech, Kostarika, Trinidad a Tobago, Mexiko, zkušenost fotbalistů působících zejména v anglické lize, dlouhodobá příprava, sehranost, výborná práce trenéra. A snad také samotné jméno této země, dnes bez diskuze politické, vojenské a ekonomické potence číslo jedna na celém světě.

Ale stalo se něco, co jsme měli očekávat. Naši nejsou vyplašení zajíci vypuštění z kouzelníkova klobouku do davu tleskajících a jásajících dětí na školní besídce k ukončení roku. Je to tým ostřílených borců, zvyklých na jiné soupeře než byl dnes americký národní výběr.

Petr Čech dirigoval, snad dokonce beze slova, celou obranu a vyzařovala z něho jistota. Obrana měla drobné chybičky, vyrobila různá ta okénka, ale dá se říci, že splnila očekávání. Rozehnal byl jistý, Grygera výbušný a neustále se zapojující do útoku bez toho, že by se zapomněl včas vrátit na své místo. Ujfaluši a Jankulovski uplatnili přehled, byli sice nenápadní, ale nic nezkazili a nic soupeři nedovolili.

Nedvěd neúnavně bojoval, bylo ovšem vidět, již za stavu 1:0 v náš prospěch a po řadě tvrdých zákroků soupeře, že do bojů o míč nejde bezhlavě a včas dokáže "ucuknout". Snad si v těchto chvílích připomínal ono nešťastné zranění v utkání s Řeckem na EURO 2004. Galásek byl oním kapitánem na jakého jsme v jeho osobě zvyklí. Poborský v prvním poločase nevýrazný, až po přestávce se několikrát zapojil do útoku, byť si často musel pro míč dojít na vlastní polovinu. Plašil hodně nervózní, moc chtěl a z toho snad vyplynulo několik chyb, ale postupem času se zlepšil a dokázal míč vybojovat, podržet, rozehrát.

Rosický? Bez komentáře... Od první minuty se postupně zlepšoval a hrací plochu opouštěl za potlesku všech na stadionu přítomných! Otázkou dne je bezesporu ta, zda to půjde bez Kollera?! Věřme, že ano. Věřme, že se uzdraví Baroš. Věřme, že Kollerovo zranění opravdu není tak vážné, jak to v první chvíli vypadalo. Věřme, že naši budou hrát se stejnou chutí jako dnes. Věřme, že si v sobotu s Ghanou poradíme, neměl by to být až zase tak velký problém. Věřme... Ano, bez diskuze: VĚŘME!


MS pokračuje…

Co nás čeká dnes? Program zahájí utkání od kterého si nikdo nic neslibuje. Ale pozor! Může se jednat o atraktivní souboj plný rychlosti a důrazu, s řadou gólových příležitostí. Oba týmy budou vyznávat tento styl hry a proto vás zvu ke sledování pro nás jistě oddechového zápasu Korea - Togo!

Ve stejné skupině, tedy G, se později postaví proti sobě "intimní nepřátelé", Francie a Švýcarsko. Zatímco mírně favorizovaní reprezentanti země vína a umělců, tedy Francie, tvrdí, že musí vyhrát, jejich soupeř je trochu opatrnější a říká, že: "...nad Francouzi můžeme vyhrát." V každém případě jsou oba celky považovány za favority této skupiny, ale jeden nikdy neví...

Před uložením se ke spánku je dobré poslechnout si pohádku. A je-li barevná a dá se na ni dívat, mnohem lépe se nám bude usínat. Těch barev v zápase Brazílie - Chorvatsko uvidíme víc než dost. Zelená a žlutá kombinovaná s čokoládově nebo skořicově hnědou, tak se nám představí Brazilci. Nápaditost návrháře dresů Chorvatska nezná mezí a vždy nás znovu a znovu dokáže překvapit novou kreací. Modrá, bílá a červená lahodí také oku fanouška Česka, co říkáte? Fotbal by to měl být atraktivní. Většina se přiklání k jasnému vítězství pětinásobných mistrů světa, ale jeden má vždycky trochu radost z "cizího neštěstí" a tak by nějaké to překvapeníčko neškodilo, že?