MS 2006: BUDOUCNOST FOTBALU?

Tento šampionát, s touto strukturou, zanechal hodně málo, aby jeden očekával s nadšením budoucnost fotbalu a podobných turnajů. Ano, jedná se o turnaj celosvětový a musí se tedy dát šance týmům z celé planety. Ale jaký je přínos takových týmů, jaké letos představila Asie a s výjimkou Ghany také Afrika? A co napsat o vystoupení zástupců CONCACAF, znovu až na jednoho, tedy Mexiko?

Turnaj je dlouhý, hráči přijíždějí vyčerpáni po namáhavé sezóně. Také z tohoto důvodu například fotbalisté Barcelony, ale také Realu Madrid a dalších klubů, neukázali to, co opravdu umí. Reprezentace těch tzv. fotbalově rozvojových zemí se proti hvězdám snaží vytáhnout, přivolat pozornost. Většinou stejně prohrají, ale nedostatek umění nahrazují často fauly, po kterých následují zranění. A postupem času, po jejich odpadnutí, se následky těchto soubojů začínají projevovat.

Po závěrečném ceremoniálu se neloučil jen svět s Německem a naopak. Těch loučení bylo mnohem více. Vzhledem k věku zmizí ze soupisek mnoha týmů hráči, kteří si již to své odehráli.

Asi nejtíživější bude hráčská výměna pro Francii, finalistu tohoto turnaje. Fabien Barthez, Gregory Coupet, Lilian Thuram, Claude Makélélé, Vikash Dhorasoo, Zinedine Zidane, Sylvain Wiltord, to jsou hráči, kteří v roce 2010 budou slavit minimálně 36. narozeniny. Patrick Vieira, David Trezeguet, William Gallas, Mikael Silvestre, Thierry Henry, Willy Sagnol, přijedou do Jižní Afriky jako zralí třiatřicátníci. Ale kdo k nim? Letos byl nejmladším na soupisce Franck Ribéry. Patřil k nejlepším. Další bude muset Raymond Domenech hledat s lupou po celé zemi.

Brazílie by snad měla mít to hledání o něco snazší. Talentů se tam u nich najde vždy víc než dost. Ale dokáží rychle nahradit ony zavedené hvězdy jakými jsou Dida, Cafú, Roberto Carlos, Zé Roberto, Juninho, pravděpodobně také Ronaldo, Emerson a Gilberto Silva?

Generační výměna čeká Portugalsko, kde končí ona kdysi slavná mládežnická éra, a odcházejí Nuno Valente, Costinha, Figo, Petit, Viana, Pauleta, Gomés. Anglie (Neville, Campbell, Beckham) by neměla mít tolik problémů, ale ani ta současná generace není schopna dovést tým z kolébky kopané k vytouženému triumfu. K tomuto seznamu je nutno přidat také Švédsko, Paraguay, Kostariku, ale také Česko.

Mistr světa, Itálie, bude asi výjimkou. Zde se nebude jednat jen o odchod těch, kteří v roce 2010 budou již ve fotbalovém důchodu. Tedy minimálně tom reprezentačním. Vždyť ze soupisky, kterou prezentoval Marcello Lippi, bude 34 a více roků hned celé řadě fotbalistů: Angelo Peruzzi (dávno po čtyřicítce!) Fabio Cannavaro (37), Alessandro Nesta (34), Massimo Odo (34), Marco Materazzi (37), Francesco Totti (34), Mauro Camoranesi (34), Alessandro Del Piero (36), Filippo Inzaghi (37). Pravda, jeden, dva z těch, kterým bude v té době 34 let, se do sestavy zcela jistě vejdou, ale generační výměna je i zde nutná. Dalším problémem může být odchod těch nejlepších fotbalistů do zahraničí. Letos byli všichni ze Serie A, ale nikdo si nedovolí v těchto chvílích odhadnout, jaký dopad bude mít na reprezentaci Itálie rozhodnutí soudu v úplatkářské aféře.

Kdo si naopak může říci, že na MS 2006 začal budovat tým budoucnosti, který by se, až na pár změn, měl představit za 4 roky v plné síle? Zcela jistě Španělsko, kde z hráčů základu se asi neukáže jediný, Michel Salgado. Ale i zde je nutno hledat přirovnání, tentokráte s Anglií. Jedná se ještě o perspektivní tým, ale bez výsledků?

Německo, perfektní hostitel a pořadatel, spokojený s bronzovou medailí, byť tolik chtěli Němci hrát berlínské finále. Jürgen Klinsmann, odcházející trenér reprezentace, položil perfektní základy k budování velkého týmu budoucnosti. Za dvojicí Lehmann - Kahn čeká dlouho na svou příležitost Timo Hildebrand, výborný gólman, který měl do této chvíle smůlu. Schneider a Neuville, společně s nimi Nowotny, odejdou, Ballack a Frings se asi stanou oporou těm mladším. Ale jména jako Podolski, Klose, Lahm, Friedrich, Huth, Mertesacker, Schweinsteiger, Borowski, Metzelder nebo Odonkor dávají záruku, že Německo bude v Jižní Africe znovu útočit na nejvyšší příčku.

Nizozemsko letos vypadlo brzy a ostudně. Utkání s Portugalskem patří do černé fotbalové kroniky. Van Bronckhorst, Cocu a van Nistelrooij a s nimi samozřejmě brankář van der Saar. Tento čtyrlístek toho již v kvalifikaci na MS 2010 moc nenahraje. Ale jinak se jedná o tým budoucnosti, věkově vyvážený. Jen ten trenér se jim nějak nevyvedl. Ale i tak ho ve funkci nechali.

Změny tedy přijdou, o tom není třeba diskutovat, stárneme všichni. Ale zdá se, že hodně příznivců fotbalu očekává také jiné novinky, než ty na soupiskách. Pravidla je nutno upravit, vymyslet něco, jako byl například nápad udělovat za vítězství tři body a ne dva, jako tomu bylo až do osmdesátých let minulého století. Fyzická připravenost fotbalistů, ale rovněž ta technicko - taktická jejich trenérů, je na mnohem vyšší úrovni, než mohl přirozený vývoj fotbalu zachytit. Aby se tento sport stal atraktivnějším pro mladou generaci, musí něco udělat a ne hrát podle pravidel z konce 19. století.

Jsou zde různé nápady, od těch které se dají realizovat, až po ony z říše pohádek. Místo vhazovaní z autu zavést přímý volný kop. Zvětšit branku o metr na šířku a o pár centimetrů do výšky. Zakázat skluzy obránců při odebírání míče, které často vedou ke zraněním. Nepovolit stavění zdi při trestných kopech, nebo ji posunout do vzdálenosti 12 metrů od míče. Namalovat dvě čáry, 22 metrů od obou branek a jen v tomto pásmu pískat postavení mimo hru. Zavést basketbalové pravidlo a gól po střele mimo pokutové území počítat za dva.

Zdá se, že mocní pánové z FIFA, se starají o příliv peněz do fotbalu z každého možného zdroje. Budují se nádherné, moderní stadióny, dělá se vše pro pohodlí diváka. Sponzoři se předhánějí, výtvarné řešení dresů se mění pomalu od zápasu k zápasu, kopačky jsou ze všech možných materiálů, právě tak jako míče. Fotbal na nás útočí z rádia, televize, ze stěn domů, billboardů, prostě na nás číhá za každým rohem. Ale na hrací ploše změny nejsou vidět. Tedy alespoň ne ty, které by měly vést ke zlepšení show, představení.

MS 2006 hlásilo vyprodáno a dalo se to očekávat. Strategická poloha Německa ve středu Evropy, vynikající letecké spojení z ostatních kontinentů, komunikace, stadióny, hotely, restaurace, to vše spojené s typickou německou přesností, přilákalo statisíce turistů - fanoušků. Ti všichni ale viděli většinou jen průměrný fotbal. Kolik z nich se na stadión vrátí po návratu domů? Snad s výjimkou Německa, Španělska a Anglie jsou jinde návštěvy nižší, než by se dalo očekávat. Česko je toho zářným příkladem. Odhaduje se, že na utkání s USA přijelo do Německa víc lidí od nás, než jich navštíví celé kolo Gambrinus ligy.

Čekáme tedy, že FIFA a UEFA dají hlavy dohromady a vedle pohodlných sedaček, hry zvuků a světel, velkoplošných obrazovek, vymyslí také něco atraktivního, až naše oči zabloudí na zelený trávnik.

A co Česko? Vypadlo ve skupině, to víme. Proč, jsme si již také dokázali zdůvodnit. Nejedná se jen o zranění Šmicera, start - nestart Kollera a Baroše. Američani se nechali převálcovat, protože hráli podobně jako my, tedy na postupnou rozehrávku nebo jednoduché nakopnutí míče co nejdále od vlastní branky.

Do kolen srazil USA Kollerův gól na samém začátku zápasu. Ghana nám to vrátila, stejnou mincí nás zaskočila a přidala úroky. Na Itálii jsme neměli. Snad ne fotbalově, tam jsem byli více než vyrovnaným soupeřem. Ale vyhrát nad budoucím mistrem světa? Ani pomyšlení. Ale to je minulost. Nyní nás čeká kvalifikace na EURO 2008, ale hlavně ta následující, která by nás měla vystřelit až na jih Afriky, k dalšímu, a úspěšnějšímu, startu na světovém šampionátu.

Také nás čeká generační výměna, podobná té francouzské. Zatím jsme se ovšem vydali po opačné cestě. Reprezentační dres pověsil na ramínko jen Karel Poborský, ostatní pozvání na soustředění před zápasem se Srbskem s největší pravděpodobností přijmou. Dá se říci, že za mnohé z těch starších zatím není náhrada. Možná, že nám tato generace ještě vybojuje postup na EURO. Ale stačíme potom radikálně změnit 75% týmu a dosáhnout vytouženého cíle, startu v Jižní Africe na MS 2010? Nebylo by lepší začít budovat perspektivní tým již dnes, "Evropu" obětovat a připravovat se až "do světa"?

O tom, že mnozí se v žádném případě roku 2010 v reprezentaci nedočkají, vypovídají čísla. Bude jim totiž právě tolik let: Jaromír Blažek (38), Pavel Mareš (34), Tomáš Galásek (37), Pavel Nedvěd (38), Jan Koller (37), Vratislav Lokvenc (37), Jiří Štajner (34). Marek Jankulovski (33), Libor Sionko (33), Marek Heinz (33).

Poslední otázkou k vyřešení, nebo dořešení, je rovněž místo trenéra. Karel Brückner přijal nabídku pana Vlastimila Košťála a u reprezentace zůstává. A zde si dovolím osobní poznámku. Patřím již ke generaci těch, kteří se pomalu ale jistě ohlížejí do minulosti, než se dívají do vzdálené budoucnosti. Z vlastní zkušenosti vím, že tělo a mozek začínají být mírně opotřebovaným nástrojem. Zvyk je železná košile, změny se přijímají jen těžko. Karel Brückner odevzdal vynikající práci. Ale nedovedu si představit, že bude nově trénovat s novými tvářemi. Čas odchodu nastal v poslední minutě utkání s Itálií.

Od této chvíle již běží čas nastavení. A to jen málokdy vede k něčemu konstruktivnímu. Budoucnost nám ukáže, ale... Karel Brückner se v době konání MS 2010 bude připravovat na oslavu svých 71. narozenin!

Mrtev je král, ať žije král! MS 2006 je za námi, těšme se na to příští v roce 2010! A věřme, že fotbal bude stále tou nejkrásnější hrou na světě!