Medaile na MS ve fotbale: Od zasloužených až po ryze šťastné
V roce 1970 hrál Pelé naposledy na MS v Mexiku, kde pomohl vybojovat třetí titul v historii a získat trofej Zlatou Niké do trvalého držení pro Brazílii. A tento triumf byl o to cennější, že byl jednoznačný: V šesti zápasech si Kanárci připsali šest výher v normální hrací době s celkovým skóre 19:7. A jak se později ukázalo, s Pelém jakoby odešla stará éra.
Od roku 1974 je potřeba k získání cenného kovu odehrát na turnaji sedm zápasů, hraje se o novou trofej a fotbal získává novou herní tvář. Postupně také přebírá dominanci evropský fotbal. Do roku 1970 bylo skóre medailí Jižní Amerika 5-2-2 vs. Evropa 4-7-7. Od roku 1974 je bilance: Jižní Amerika 4-3-1 vs. Evropa 7-8-10. A tento trend ještě nabral spád v novém století: Jižní Amerika 1-1-0 vs. Evropa 3-3-4.
Už jedenáct kapitánů pozvedlo nad hlavu novou trofej a třiatřicet týmů za tu dobu získalo medaili. Ovšem to, kdo si kterou jak zasloužil, je na dlouhé debaty. Kvůli tomu jsem zvolil jednoduchý bodovací systém, který leccos poodhalí. Výhra v normální hrací době 5 bodů, výhra v prodloužení 4 body, výhra na penalty 3 body, remíza nebo prohra na penalty 2 body, prohra v prodloužení 1 bod, prohra v normální hrací době 0 bodů.
Díky těmto bodům zjistíme následující zajímavosti. Ač byla Brazílie v roce 2002 docela kritizovaným týmem, předvedla nejlepší jízdu za titulem v historii. Sedm výher v normální hrací době je na smeknutí klobouku a konkurovat jí může už jen výše zmíněná Pelého Brazílie z roku 1970. (Poté ještě Uruguay v roce 1930 vyhrála takto čtyři zápasy ze čtyř, ale to už je opravdu pravěk.) Možná by to zvládla i SRN v roce 1974, kdyby jednou jedinkrát nepřicestovala na mundial NDR a neporazila své o mnoho slavnější sousedy, s nimiž teď tvoří jedinou reprezentaci. Díky této porážce jsou slavní Beckenbauer a spol. až desátí.
Z tabulky se dá vyčíst, že rovněž Zidaneho Francie 1998 a Maradonova Argentina 1986 si vedly výtečně. Ke dvaatřiceti bodům mají oba týmy i výborné skóre. Na čtvrtém místě objevíme první překvapení. Jsou tu bronzoví medailisté z roku 1990. Ano, domácí Squadra Azzura tehdy nestačila pouze v penaltovém rozstřelu na Argentinu. Také Nizozemci musí smutnit z turnaje v JAR. I oni vycházejí v tabulce bodově lépe, než jejich fináloví přemožitelé ze Španělska. Exmistři světa jsou až na 14. místě. Při jejich "dokonalém" pojetí fotbalu je to až překvapivé. Ovšem najdeme i dva hůře postavené mistrovské týmy. Kempesovu Argentinu 1978 takto dolů poslal vyrovnaný turnaj, kde každý tým utržil nějakou porážku. A Itálie 1982 se umístila z vítězů úplně nejhůř, protože ze základní skupiny se protáhla s odřenýma ušima na tři remízy.
Týmy z letošního turnaje se umístily na 6., 8. a 15. místě. Současné mistry světa zdobí kromě (pořád ještě slušných) 30 bodů nejlepší skóre ze všech 18:4, stejně jako Ronaldovu Brazílii 2002. Brazílie si skóre nakopala proti Číně (4:0) a Kostarice (5:2), zatímco Němci 2014 rozdrtili Portugalsko (4:0) a pak historickým výpraskem 7:1 právě Brazílii. Z této tabulky by se dalo říci, že si letos Nizozemci zasloužili stříbro spíše, než Argentina, ale rozdíl není nijak propastný. Dlužno dodat, že podobně získali stříbro Nizozemci v roce 1974, kde si ho Poláci zasloužili asi více. Ostatně, jejich sedmé místo v tabulce je opravdu sympatické.
Na spodku tabulky můžeme vidět nezasloužené medailisty. Nizozemsko 1978, SRN 1982, SRN 1986 a úplně dole "nejtrapnější" stříbro v historii: Je to opět "Maradonova" Argentina, tentokrát z roku 1990 s 18 body a celkovým skóre 5:4. Cestu turnajem začala porážkou od Kamerunu a ukončila finálovou prohrou od SRN. Mezitím remíza s Rumunskem, výhry nad Ruskem a Brazílií a dva vyhrané penaltové rozstřely. O podivnosti tohoto stříbra svědčí i fakt, že pokud přidáme do tabulky týmy ze čtvrtých míst, ocitne se Argentina 1990 až na 42. místě ze 44 týmů. Horší jsou už jen Bulharsko 1994 a Belgie 1986.
Ovšem ani taková tabulka není všeříkající. Na medaile se lze dívat i jinak. Zatímco třeba bronzová Francie 1986 měla na své cestě za soupeře Kanadu, Maďarsko, SSSR, Itálii, Brazílii, SRN a Belgii (prohrála pouze se SRN), tak Turecko 2002 prohrálo 2x s Brazílií a jinak si připsalo remízu s Kostarikou a porazilo Čínu, Japonsko, Senegal a Jižní Koreu. Inu, není bronz jako bronz, i když Turci nemůžou za skutečnost, že týmy jako Francie, Argentina, Itálie, Španělsko, Anglie atd. balily kufry už dřív.
Legenda k tabulce: Čísla za týmy znamenají: rok účasti, umístění. Sloupce pak: Body celkem, Výhra v norm. hrací době (5b), Výhra v prodloužení (4b), výhra na penalty (3b), Remíza nebo prohra na penalty (2b), prohra v prodloužení 1b, prohra v normální hrací době (0b), celkové skóre.
Od roku 1974 je potřeba k získání cenného kovu odehrát na turnaji sedm zápasů, hraje se o novou trofej a fotbal získává novou herní tvář. Postupně také přebírá dominanci evropský fotbal. Do roku 1970 bylo skóre medailí Jižní Amerika 5-2-2 vs. Evropa 4-7-7. Od roku 1974 je bilance: Jižní Amerika 4-3-1 vs. Evropa 7-8-10. A tento trend ještě nabral spád v novém století: Jižní Amerika 1-1-0 vs. Evropa 3-3-4.
Už jedenáct kapitánů pozvedlo nad hlavu novou trofej a třiatřicet týmů za tu dobu získalo medaili. Ovšem to, kdo si kterou jak zasloužil, je na dlouhé debaty. Kvůli tomu jsem zvolil jednoduchý bodovací systém, který leccos poodhalí. Výhra v normální hrací době 5 bodů, výhra v prodloužení 4 body, výhra na penalty 3 body, remíza nebo prohra na penalty 2 body, prohra v prodloužení 1 bod, prohra v normální hrací době 0 bodů.
Díky těmto bodům zjistíme následující zajímavosti. Ač byla Brazílie v roce 2002 docela kritizovaným týmem, předvedla nejlepší jízdu za titulem v historii. Sedm výher v normální hrací době je na smeknutí klobouku a konkurovat jí může už jen výše zmíněná Pelého Brazílie z roku 1970. (Poté ještě Uruguay v roce 1930 vyhrála takto čtyři zápasy ze čtyř, ale to už je opravdu pravěk.) Možná by to zvládla i SRN v roce 1974, kdyby jednou jedinkrát nepřicestovala na mundial NDR a neporazila své o mnoho slavnější sousedy, s nimiž teď tvoří jedinou reprezentaci. Díky této porážce jsou slavní Beckenbauer a spol. až desátí.
Z tabulky se dá vyčíst, že rovněž Zidaneho Francie 1998 a Maradonova Argentina 1986 si vedly výtečně. Ke dvaatřiceti bodům mají oba týmy i výborné skóre. Na čtvrtém místě objevíme první překvapení. Jsou tu bronzoví medailisté z roku 1990. Ano, domácí Squadra Azzura tehdy nestačila pouze v penaltovém rozstřelu na Argentinu. Také Nizozemci musí smutnit z turnaje v JAR. I oni vycházejí v tabulce bodově lépe, než jejich fináloví přemožitelé ze Španělska. Exmistři světa jsou až na 14. místě. Při jejich "dokonalém" pojetí fotbalu je to až překvapivé. Ovšem najdeme i dva hůře postavené mistrovské týmy. Kempesovu Argentinu 1978 takto dolů poslal vyrovnaný turnaj, kde každý tým utržil nějakou porážku. A Itálie 1982 se umístila z vítězů úplně nejhůř, protože ze základní skupiny se protáhla s odřenýma ušima na tři remízy.
Týmy z letošního turnaje se umístily na 6., 8. a 15. místě. Současné mistry světa zdobí kromě (pořád ještě slušných) 30 bodů nejlepší skóre ze všech 18:4, stejně jako Ronaldovu Brazílii 2002. Brazílie si skóre nakopala proti Číně (4:0) a Kostarice (5:2), zatímco Němci 2014 rozdrtili Portugalsko (4:0) a pak historickým výpraskem 7:1 právě Brazílii. Z této tabulky by se dalo říci, že si letos Nizozemci zasloužili stříbro spíše, než Argentina, ale rozdíl není nijak propastný. Dlužno dodat, že podobně získali stříbro Nizozemci v roce 1974, kde si ho Poláci zasloužili asi více. Ostatně, jejich sedmé místo v tabulce je opravdu sympatické.
Na spodku tabulky můžeme vidět nezasloužené medailisty. Nizozemsko 1978, SRN 1982, SRN 1986 a úplně dole "nejtrapnější" stříbro v historii: Je to opět "Maradonova" Argentina, tentokrát z roku 1990 s 18 body a celkovým skóre 5:4. Cestu turnajem začala porážkou od Kamerunu a ukončila finálovou prohrou od SRN. Mezitím remíza s Rumunskem, výhry nad Ruskem a Brazílií a dva vyhrané penaltové rozstřely. O podivnosti tohoto stříbra svědčí i fakt, že pokud přidáme do tabulky týmy ze čtvrtých míst, ocitne se Argentina 1990 až na 42. místě ze 44 týmů. Horší jsou už jen Bulharsko 1994 a Belgie 1986.
Ovšem ani taková tabulka není všeříkající. Na medaile se lze dívat i jinak. Zatímco třeba bronzová Francie 1986 měla na své cestě za soupeře Kanadu, Maďarsko, SSSR, Itálii, Brazílii, SRN a Belgii (prohrála pouze se SRN), tak Turecko 2002 prohrálo 2x s Brazílií a jinak si připsalo remízu s Kostarikou a porazilo Čínu, Japonsko, Senegal a Jižní Koreu. Inu, není bronz jako bronz, i když Turci nemůžou za skutečnost, že týmy jako Francie, Argentina, Itálie, Španělsko, Anglie atd. balily kufry už dřív.
| # | tým rok (místo) | B | V | VP | VPK | R | PP | P | skóre |
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| 1. | Brazílie 2002 (1) | 35 | 7 | 18:4 | |||||
| 2. | Francie 1998 (1) | 32 | 5 | 1 | 1 | 15:3 | |||
| 3. | Argentina 1986 (1) | 32 | 6 | 1 | 14:5 | ||||
| 4. | Itálie 1990 (3) | 32 | 6 | 1 | 9:3 | ||||
| 5. | Nizozemsko 2010 (2) | 31 | 6 | 1 | 12:6 | ||||
| 6. | Německo 2014 (1) | 30 | 4 | 2 | 1 | 18:4 | |||
| 7. | Polsko 1974 (3) | 30 | 6 | 1 | 16:5 | ||||
| 8. | Nizozemsko 2014 (3) | 30 | 5 | 1 | 1 | 15:4 | |||
| 9. | Německo 1990 (1) | 30 | 5 | 1 | 1 | 15:5 | |||
| 10. | SRN 1974 (1) | 30 | 6 | 1 | 13:4 | ||||
| 11. | Brazílie 1994 (1) | 30 | 5 | 1 | 1 | 11:3 | |||
| 12. | Itálie 2006 (1) | 29 | 4 | 1 | 1 | 1 | 12:2 | ||
| 13. | Německo 2006 (3) | 29 | 5 | 1 | 1 | 14:6 | |||
| 14. | Španělsko 2010 (1) | 29 | 5 | 1 | 1 | 8:2 | |||
| 15. | Argentina 2014 (2) | 28 | 4 | 1 | 1 | 1 | 8:4 | ||
| 16. | Nizozemsko 1974 (2) | 27 | 5 | 1 | 1 | 15:3 | |||
| 17. | Německo 2002 (2) | 27 | 5 | 1 | 1 | 14:3 | |||
| 18. | Argentina 1978 (1) | 26 | 4 | 1 | 1 | 1 | 15:4 | ||
| 19. | Brazílie 1978 (3) | 26 | 4 | 3 | 10:3 | ||||
| 20. | Itálie 1982 (1) | 26 | 4 | 3 | 12:6 | ||||
| 21. | Francie 2006 (2) | 26 | 4 | 3 | 9:3 | ||||
| 22. | Německo 2010 (3) | 25 | 5 | 2 | 16:5 | ||||
| 23. | Chorvatsko 1998 (3) | 25 | 5 | 2 | 11:5 | ||||
| 24. | Francie 1986 (3) | 24 | 3 | 1 | 1 | 1 | 1 | 12:6 | |
| 25. | Brazílie 1998 (2) | 23 | 4 | 1 | 2 | 14:10 | |||
| 26. | Itálie 1994 (2) | 23 | 3 | 1 | 2 | 1 | 8:5 | ||
| 27. | Portugalsko 2006 (4) | 23 | 4 | 1 | 2 | 7:5 | |||
| 28. | Švédsko 1994 (3) | 22 | 3 | 1 | 2 | 1 | 15:8 | ||
| 29. | Itálie 1978 (4) | 22 | 4 | 1 | 2 | 9:6 | |||
| 30. | Polsko 1982 (3) | 21 | 3 | 3 | 1 | 11:5 | |||
| 31. | Nizozemsko 1998 (4) | 21 | 3 | 3 | 1 | 13:7 | |||
| 32. | Turecko 2002 (3) | 21 | 3 | 1 | 1 | 2 | 10:6 | ||
| 33. | Nizozemsko 1978 (2) | 20 | 3 | 2 | 1 | 1 | 15:10 | ||
| 34. | Uruguay 2010 (4) | 20 | 3 | 1 | 1 | 2 | 11:8 | ||
| 35. | SRN 1982 (2) | 20 | 3 | 1 | 1 | 2 | 12:11 | ||
| 36. | SRN 1986 (2) | 20 | 3 | 1 | 1 | 2 | 8:7 | ||
| 37. | Brazílie 2014 (4) | 20 | 3 | 1 | 1 | 2 | 11:14 | ||
| 38. | Francie 1982 (4) | 19 | 3 | 2 | 2 | 16:12 | |||
| 39. | Brazílie 1974 (4) | 19 | 3 | 2 | 2 | 6:4 | |||
| 40. | Anglie 1990 (4) | 19 | 1 | 2 | 3 | 1 | 8:6 | ||
| 41. | Jižní Korea 2002 (4) | 19 | 2 | 1 | 1 | 1 | 2 | 9:7 | |
| 42. | Argentina 1990 (2) | 18 | 2 | 2 | 1 | 2 | 5:4 | ||
| 43. | Bulharsko 1994 (4) | 18 | 3 | 1 | 3 | 10:11 | |||
| 44. | Belgie 1986 (4) | 15 | 1 | 1 | 1 | 1 | 1 | 2 | 11:14 |
Legenda k tabulce: Čísla za týmy znamenají: rok účasti, umístění. Sloupce pak: Body celkem, Výhra v norm. hrací době (5b), Výhra v prodloužení (4b), výhra na penalty (3b), Remíza nebo prohra na penalty (2b), prohra v prodloužení 1b, prohra v normální hrací době (0b), celkové skóre.
Komentáře (93)
Přidat komentářZajímavá práce, ale chybí mi tu jedna věc - zdůvodnění toho bodovacího systému; co vlastně přinese? Podle mne pokud totiž chceme mluvit o zaslouženosti, musíme zohlednit alespoň sílu soupeřů, ne?
Souhlasím, bodování také není objektivní. Bodování přinese jeden pohled navíc a trochu "usměrnění" subjektivních pocitů. Např. já nefandím Brazílii a rád jsem říkal, že titul z roku 2002 pro ní nebyl moc zasloužený, ale svůj názor jsem poopravil. Byl to dobrý výkon a výjimečný výsledek a je otázkou, kdy se to zase někomu podaří. Já vím, že na své cestě za titulem z věhlasných týmů porazili jen Anglii a Německo (i ta Belgie v roce 2002 se dá považovat za průměrný tým)... ale stejně
Mě tehdy přišlo, že na příšerným mistrovství plným kontroverzí vyhrál nejméně špatný tým, spíš než nejlepší tým. A tehdejší ofenzivní tri brazilců je taky trochu přechválený, Ronaldo byl dobrej, ale jestli měl Rivaldo kdovíjakou formu si nepamatuju a Ronaldinho byl tehdy málo známý mladíček. A pak je tu ta snad nejhorší simulace v dějinách fotbalu, zápasy Korea - Itálie a Korea - Španělsko... Navíc velké týmy jako Německo a Francie na tom tehdy byly hodně špatně, Argentina nebyla nic moc...
zajímavé někdy dosti kuriózní
francie 98 je nezapomenutelna jizda a to jsem nevidel vsechny zapasy a ve finale fandil ronaldovi a brazilii, ale zizou byl proste nejlepsi. dost se mi zapsaly taky vykony tottiho na MS 2006, ten co delal za nahravky :) a samozrejme zizouvi vykony a jeho hlavicka, skoda toho titulu ale stejne byl nejlepsi
MS 2006 som po finale prereval celu cestu z podniku, kde som pozeral zapas az domov...Zidana som mal strasne rad. Si spominam, ze po finale vychadzali spravy, ze sa kvoli Marcovym vyrokom moze zapas opakovat a podobne zjeby, ktorym som ako pubertak veril
MS 1998 ma mrzelo vyradenie Chilaverta, ktoreho som mal tiez rad, ale v konecnom zuctovani ma to mrziet nemuselo. Doteraz poriadne neviem, ze co vlastne bolo Ronaldovi vo finale. Hovorilo sa o zraneni, o problemom so srdcom, o horuckach...tak ci onak bolo Francuzsko nezastavitelna a stretla vynikajuca a sympaticka generacia. Deschamps, Blanc, Lizarazu, Petit, Trezegol, Thuram, Djorkaeff, Dugarry...premna nezabudnutelne MS hoc som bol sopliak a s nezabudnutelnom hudbou https://www.youtube.com/watch?v=bzvfqZGrMf0 na ktoru sa ziadne Shakirine sracky nechytaju 
*nezastavitelne a stretla sa
Zidane, nejlepší hráč fotbalový dějin. Jeho individuální výkon proti Brazilcům ve čtvrtfinále bylo to nejlepší, co sem kdy od fotbalisty na hřišti viděl. On tam lítal jako balekta, to byla neuvěřitelná podívaná. http://www.youtube.com/watch?v=XupKPQlOHqA
Zapas a ten zostrih som uz videl nespocetne krat. Ma to teraz heclo si pozriet https://www.youtube.com/watch?v=I06iAT964AU ...takyto hraci uz tak skoro nebudu. Aj ked Ronaldinha som nemal rad, ale bola to len detska madridska zaslepenost. Je to strasny frajer.
ten největší, i když bohužel v dresu rivala
V čem byl třeba lepší, než Hidegkuti?
S tím Ronaldem v 98 si myslím, že tenkrát psali něco o křečovitém záchvatu.
Zmiňuje se možnost otravy jídlem.
tá generácia Francúzov bola vtedy neskutočná a sympatická plus tak nejak symbolizuje moje detstvo, lebo práve na MS 1998 som sa začal zaujímať o futbal.
Nejšťastnější zlatá medaile byla podle mně Španělsko z roku 2010 nehledě na statistiky...
To spíš Itálie 06.
Nesmysl, Itálie se to na MS 2006 zasloužila....
Když si vzpomenu na ten zápas s Austrálií
Slušná simulace v 95 minutě.
Určitě, tahle penalta jim to trochu pokazila, ale Buffon dostal za celý turnaj jen dva góly a z toho byl jeden vlastní a druhý z penalty
Protože jim celej turnaj rozhodčí připískávali, sice po malých dávkách, ale pořád to bylo znát. Skoro nikdo si proti Itálii nezahrál. A proč? Proč už před turnajem psali němečtí ekonomové, že vítězství Itálie ve finále nad Francií by bylo z ekonomického hlediska pro FIFA nejpříjemnější?
Calciopoli
To záleží na tom, jak to bereš no. Určitě to nebylo suverénní vítězství, ale dokázali opravdu zapnout v pravej moment. Se "štěstím postuoupili ze skupiny, tam kdyby Chilani nehráli tak agresivně a nedostali redku v prvnim poločase, mohli je vyřadit. Portugalsko porazili když byli lepší, proti Paraguayi byli lepší a pak podali výbornej výkon proti Německu, který taky zaslouženě porazili. No a v tom finále měly šance obě strany a nakonec tu urvali Španělé, nicméně tam taky celkem zaslouženě vyhrál konstruktivně fotbal proti tomu destruktivnímu Nizozemců.
Nejšílenější vítězství je Zázrak v Bernu z roku 54. Co dali tehdy těm Němcům do pití asi nikdy nezjistíme.
Ještě "finále" 50 musel být parádní zážitek a neskutečnej zápas, ale to se v posledních dnech přemlelo snad už příliš, přesto
Varelovi.
Nebo semifinále 70 mezi Itálií a Německem! 5 gólů v prodloužení! To už asi taky nikdy neuvidíme.
Hlavně oni prej Maďarum neuznali (podle dobovejch pramenů) regulérní vyrovnavací branku, na to se taky často zapomíná..
To nevím ani. O co tehdy šlo?
Puskás dvě minuty před koncem vyrovnal na 3-3 a branku mu neuznali pro offsajd. Pořádný video se mi najít nepodařilo, tady je vidět ve 4:06
https://www.youtube.com/watch?v=bfjxgT6SDYk
Už sem si o tom něco našel na streamu.
https://www.youtube.com/watch?v=ulxTJT1OZdM
Takových které uznali/neuznali bylo bohužel v historii dost. Viz ten Anglie proti NSR v 66.
Ale tak to bych neřešil.
na to se přišlo až skoro o 50 let později pomocí počítače.
Btw to břevno mají vystavený ve Wembley a když tam půjdete na prohlídku, tak si můžete sáhnout.
Ano, ale to na věci nic nemění, ne?
To ne, jen, že chybělo aby sudí posoudil jednu situaci správně a třeba žádnej zázrak nebyl. A třeba by pak dali Němci další, ale tohle ten zápas fakt zabilo.. Jinak samozřejmě byl úžasnej ten samotnej obrat.
Neřekl bych, že Maďaři měli nejlepší fotbalový tým všech dob, i když byli v té době opravdu silní..
to je neriesitelna debata, je cca 5-6 timov a kazdy z nich moze byt top v historii.... ci peleho brazilia, ci ta z 82, ci to slavne madarsko, alebo spanieli spred 4 rokov... a to hovorim len o reprezentaciach
Myslím, že pro mne hraje roli jednak to, že v éře mnoha legendárních hráčů a týmů je pět let nikdo neporazil, dva legendární zápasy s Anglií a především odkaz Zlatého týmu - jak proměnil fotbal po taktické stránce. Vždyť třeba i Brazílie se naučila hrát fotbal s nějakou taktickou strukturou až od Zlatého týmu (asistenta trenéra, který pak emigroval do Brazílie).
Kromě toho je nesmírně příjemná představa, že nejlepší (nejúspěšnější, nejdůležitější, jak chcete) tým historie postavili Maďaři, malý odstrčený národ z východu Evropy.
A přitom středovýchod Evropy na má fotbal ohromný vliv, před válkou Rakousko a zejména ČSR a dunajská škola, výjezdy do Španělska (v Bilbau a Barceloně, ve dvacátých letech největších fotbalových centrech Španělska dlouho vzpomínali na výkony, s jakými tehdejší Sparta vyučovala nejsilnější španělské kluby Athletic a FC. To byl ostatně zdroj inspirace E. Basse pro Klapzubovu jedenáctku.)
A kromě toho, každý velký tým, který jste zmínili, má velké kaňky - někteří Brazilci například tvrdí, že generace Mexika '70 nebyla nejlepší brazilská reprezentace, ostatně se běžně mluví o tom, že jim velmi pomohlo mexické prostředí, Němci 70. let mají byli výborní (často se na ně zapomíná), ale jejich dominance netrvala dlouho, Španělé hráli často nekoukatelný fotbal vyloženě na výsledek a vlastně nepřinesli nic nového (jen dotáhli do důsledků teorie Guardioly a jeho předchůdců o držení míče a práci s rytmem hry... bez Messiho). Myslím, že se Maďarům vlastně nejvíc blíží Inter Helenia Herrery a Michelsovo Nizozemsko, což jsou týmy, které přinesly zásadní taktické inovace po Maďarech (ačkoliv Michels na ně vlastně zase navazoval).
Ale to je samozřejmě jen můj pohled na věc. (Tak trochu inspirovaný knohou Jonathana Wilsona Inverting the Pyramid, doporučuju.)
Inak hoc som mu nikdy poriadne neprisiel na chut, tak by ma zaujimalo, ze ako by finale MS 2006 dopadlo, keby sa nezranil Henry. Ale na keby sa nehra. Aj tak ma z toho finale najviac mrzi hlavicka Zidana. Ale nie ta Marcovi, ale ta, ktoru neskutocnym sposobom vyrazil Gigi...
http://www.youtube.com/watch?v=rTjbFt-PRWA
Znáš tohle? Nejlepší fotbalový video všech dob.
já bych vraždil za to zakázaný audio....!!!!!!!!!!!!!!!!!
Nedávno jsem si dělal statistiky na střelce ve finálovejch zápasech a zaujala mě jedna věc - Henry dal v šestnácti finálovejch zápasech, do kterejch nastoupil jedinej gól (ve finále Konfederačního poháru 2003 proti Kamerunu). Tim neřikám, že by ten gól třeba nedal, ale kanonýr do finálovejch zápasů to taky zrovna nebyl
Když jde o klubový finále, tak Drogba musel dát dost gólů.
jj mám tu statistiku, můžu jí sem hodit
Ta mame prosit ci co?
Ne ale nenosim ji u sebe v telwfonu tak ji sem hodim potom
dal nekdo ve finale MS vic golu jak Zidane? 3
nie
Výsledky nejsou všechno. Holandsko 1978 mohlo klidně vyhrát a herně na to měli. Holandsko 1974 hrálo taky dle výkonů lépe než Poláci. Zrovna tak Itálie 1982 mohla vypadnout ve skupině, ale pak se rozehrála a porazila nejlepší tým, který jsem viděl, takže taky zaslouženě. Naproti tomu nejslabší finalista je opravdu Argentina 1990, takovou haluz jsem neviděl. A blíží se k nim NSR 1982 a 1986.
Hm, ta Itálie 1982 je další tragickej výsledek, Socrates a spol by si to zasloužili jako nikdo.
Na druhou stranu, pokud byli schopný jen útočit a obrana stála za velký hovno, tak si žádnej titul nezasloužili, žejo... Tam ty obranný chyby byly některý fakt ohromný.
No ani ne. Oni byli schopný to zavřít. Jenže si byli tak jisti, že všechny přestřílí a navíc jim stačila remíza. Ale Rossimu ten zápas neuvěřitelně vyšel. Buď si jist, že kdyby to za stavu 2-2 Brazílie zavřela a soustředila se na ubránění výsledku, že by ho taky ubránila.
Proč vyhrála Brazílie titul v roce 1970? Protože se hrálo v Mexiku vysoko a ve velkým horku a to pomalé a statické hře Brazilců dokonale vyhovovalo. Proč vyhrála Itálie titul v roce 1982? Protože Brazilci měli blbej den.
No ale Italové je porazili. Takže to tak tragický není. Zico a spol, nicméně hráli nejkrásnější fotbal. Ale ne nejtaktičtější.
Nebejt neskutečnýho Rossiho comebacku...
Tehdy neuměl bránit přece snad vůbec nikdo, ve srovnání s obranou Sovětů a spol. proti Brazilcům jsou Dante, Paulinho, Luis Gustavo a spol. úplní machři.
Je fakt, že Francouzi tehdy začínali být vážně dobří a dvakrát za sebou velmi smolně vypadli s Německem.
No a i SSSR to umělo. Brazílii spasili střely z dálky.
Jenže jak byly připravený, to se to potom střílí.
https://www.youtube.com/watch?v=zZxvYy5-ekI
Musí se to umět. Hlavně Eder tenkrát to furt zkoušel.
Nj, já to samozřejmně neviděl, narodil jsem se o rok později.
Znám jen sestřihy + pár textů o nich + mám poměrně nastudovanýho Socratese a Corinthians Democracy. Ale ten zápas s Itálií jsem viděl celej.
Doporučuju se kouknout na všechny jejich zápasy. Já to tenkrát obrečel. A ještě lepší než Socrates, jestli to tedy jde, byl Zico. To byl bůh. Škoda nebo naštěstí šel do Evropy až ve 30. Oni tenkrát uměli všechno, jenže jejich sebevědomí šlo postupně do závratnejch výšin a na to dojeli. A je to obrovská škoda i pro fotbal, protože se potom víc a víc bránilo a třeba mundial 90 byl doslova hnus.
jn, pribeh paola rossiho uplne miluju
plus Holandsku chýbal v 78 aj Cruyff. Aj keď hovorí sa, že ten titul pre ARG bol dosť politickou záležitosťou.
Kdyby tam byl, nebylo by z toho asi ani to finále, ne?
To si piš. Od tý doby je prostě nemám rád. Ten turnaj byl hodně vyrovnanej a tohle rozhodlo.
Souhlasím. Je tu jedna maličkost: turnaje z let 1974, 1978 a 1982 měli jen zápasy o medaile resp. semifinále, které se za nerozhodného výsledku prodlužovaly. Týmy si tak nemohly připsat bonusové body za výhry v prodloužení nebo v penaltách. Ale třeba na výsledek SRN 1974 nebo Itálii 1982 to nemělo žádný vliv.
Když už jsme u těch neregulérních mistr světa, Itálii 1934 asi těžko něco překoná.
Tam si to Duce pošéfoval, no.
Italský tituly:
2x Mussolini
2x calciopoli (z toho 1x Rossi)
Kdo je to?
Zajímavý nápad, ale zaslouženost nelze prostě měřit, je to subjektivní dojem a výhra po 90 minutách může být V CELKOVÉM KONTEXTU méně zasloužená než výhra na penalty. Čili už jenom prolomením tohoto základního kriteria se to zase dostává do roviny, že se tohle stává pohledem jen a pouze samotného autora článku.
Což je na druhou stranu fajn, že si někdo dá s článkem a projevením svého názoru práci
Okok, tož jestli někdo má zájem náhlednout do mojí statistiky střelců ve finálovejch zápasech, tu je. Záleží teda na definici finále. Já finále beru jako každej zápas, ve kterym se dva týmy utkaj o trofej a vítěz jí přímo obdrží, takže počítám i superpoháry. Pokud někdo nepočítá superpoháry, nechť si je odečtě
A samozřejmě určitě něco a někdo chybí...
31 Pelé (3 Copa Libertadores, 7 Intercontinental Cup, 16 Taca Brasil, 2 Torneio Rio-Sao Paulo, 3 FIFA World Cup)
22 Coutinho (5 Copa Libertadores, 2 Intercontinental Cup, 10 Taca Brasil, 5 Torneio Rio-Sao Paulo)
18 Lionel Messi (2 Champions League, 3 Club World Cup, 1 UEFA Super Cup, 2 Copa del Rey, 10 Supercopa de Espaňa)
16 Ronaldo (1 UEFA Cup Winner's Cup, 1 UEFA Cup, 1 Intercontinental Cup, 4 Supercopa de Espaňa, 2 Campeonato Paulista, 1 Copa do Brasil, 2 FIFA World Cup, 2 Copa América, 3 FIFA Confederations Cup)
15 Gerd Müller (3 European Cup, 2 Intercontinental Cup, 4 DFB Pokal, 3 UEFA Super Cup, 1 FIFA World Cup, 2 UEFA EURO)
15 Rogério Pipi (15 Taca de Portugal)
15 Ferenc Puskás (7 European Cup, 2 Intercontinental Cup, 4 Copa del Rey, 1 FIFA World Cup, 1 Olympic Games)
13 Raúl (2 Champions League, 1 UEFA Super Cup, 1 Interconetinental Cup, 1 Copa del Rey, 1 Emir Cup, 7 Supercopa de Espaňa)
13 Alberto Spencer (8 Copa Libertadores, 5 Intercontinental Cup)
13 Telmo Zarra (8 Copa del Rey, 3 Copa Eva Duarte, 2 Copa de Oro)
12 Didier Drogba (1 Champions League, 4 FA Cup, 4 League Cup, 2 Community Shield, 1 Turkish Super Cup)
11 Henrik Larsson (2 UEFA Cup, 4 Scottish Cup, 5 Scottish League Cup)
11 Eusébio (3 European Cup, 6 Taca de Portugal, 1 Intercontinental Cup, 1 Soccer Bowl)
9 Van Basten (2 UEFA Champions League, 2 Supercoppa Italiana, 1 UEFA Super Cup, 1 UEFA Cup Winner's Cup, 2 KNVB Cup, 1 UEFA EURO)
9 Alfredo Di Stéfano (7 European Cup, 1 Intercontinental Cup, 1 Copa del Rey)
9 Ian Rush (5 FA Cup, 1 League Cup, 3 Charity Shield)
9 Cristiano Ronaldo (2 Champions League, 1 FA Cup, 1 Copa del Rey, 5 Supercopa de Espaňa)
9 Pepe (3 Intercontinental Cup, 6 Taca Brasil)
8 Michel Platini (1 European Cup, 3 Coupe de France, 2 Coppa Italia, 1 Intercontinental Cup, 1 UEFA EURO)
8 Radamel Falcao (3 UEFA Europa League, 3 UEFA Super Cup, 1 Taca de Portugal, 1 Supertaça Cândido de Oliveira)
8 Johann Cruyff (2 European Cup, 3 UEFA Super Cup, 1 Intercontinental Cup, 2 KNVB Cup)
nice
Jinak přeji příjemnou zábavu, až se dostaví ten dement s argumentem, že nehráli všichni stejný počet zápasů
Ja to ani nechcu používat jako nejakej argument, je to spis perlicka :)
Messi
Pekná práca
Pelé
ještě lepší
Fenomén
Jinak ještě taková zajímavost - nejvíc gólů v jednom finálovym zápase je 5, to dal ten Rogério Pipi ve finále Portugalskýho poháru 1944 a Archie Thompson (jo, ten co taky dal 13 gólů Americký Samoe) ve finále Australský ligy 2007. Nejvíc gólů ve dvouzápasovym finále je 7, to dal Australan Kris Trajanovski v roce 96 Tahiti ve finále mistrovství Oceánie.
Proč remíza stejně jak penaltová prohra?Proč ne,bodování-0-porážka v normálu,1-v prodlužce,2-v penaltách,3-remíza,4-penaltová výhra,5-prodlužovací,6-normální?
Bodování, které navrhuješ, jsem taky zvažoval. Ale potom mi přišlo rozdíl dvou bodů mezi výhrou a porážkou na penalty příliš výrazný. Navíc to ten poražený tým zápas k remíze dokopal a potom za prohrané penalty 0bodů navíc, zatímco vítěz plus 1bod.
Pelé je králem fotbalového hřiště, jestli chcete být králi své kuchyně používejte Krepsfeldův papír na pečení
A nebo pelého tuňákové sedviče Subway.
Akurát pozerám, že dva mesiace dozadu bol Pelého syn odsúdený na 33 rokov...
Sledování komentářů
Chcete-li se rychle dovědět o nových komentářích k tomuto článku, přidejte si jej ke svým sledovaným. Upozornění na nové komentáře pak najdete ve svém osobním boxu Můj EuroFotbal v pravé části hlavičky webu.
Sledovat komentáře mohou pouze registrovaní uživatelé.
Nový komentář
Komentáře mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé. Jste-li již zaregistrován, přihlašte se vyplněním svého loginu a hesla vpravo nahoře na stránce. Nahlásit nelegální obsah můžete zde.
Registrace nového uživatele