Martin Pospíšil útočí s Bialystokem na polský titul: Celé město žije fotbalem. Jaga je tady číslo jedna!

Když v létě měnil Jablonec za polský Bialystok, někdo si možná zlehka zaťukal na čelo. Jenže záložník Martin Pospíšil je po půl roce ve městě, které se nachází nedaleko běloruských hranic, maximálně spokojený. Na hřišti to Jagiellonii náramně šlape a na jaře hodlá útočit na titul!

"Město je krásné, jen jsem si zase vybral angažmá, kde je pořádná zima. Ale hlavně, že se nám daří na hřišti," smál se odchovanec Olomouce.

Šestadvacetiletý fotbalista, který v české lize nastupoval ještě za Plzeň a Jablonec, vstřelil pondělní dohrávce Ekstraklasy na hřišti Gliwic svůj druhý gól v sezóně.

V rozhovoru pak mluvil o vášnivých polských fanoušcích, reprezentaci, o tom, jak se těší na start jarní části české ligy, ale třeba také o tom, co Poláci českému fotbalu závidí.

Jarní část polské ligy začala týden před tou českou a vy jste se hned v prvním kole střelecky prosadil. Lepší start do jara jste si asi mohl těžko přát, že?

První zápasy po pauze jsou vždy důležité. Jsem rád, že se mi povedlo dobře navázat na přípravu, ve které celý tým vypadal výborně. I já jsem se cítil dobře. Za gól jsem samozřejmě hrozně rád, ale nejdůležitější jsou tři body. Hřiště jsou teď ze začátku ještě ve špatném stavu, takže žádný zápas není lehký.

V tabulce jste s Jagiellonií druzí jen o dva body za Legií. Měli jste tak velké ambice už před sezónou?

Už když jsem sem přestupoval, tak Jagiellonia byla vicemistrem. Chtějí tady hrát dlouhodobě o co nejvyšší umístění. I v kabině už teď padlo, že bychom se letos prostě měli o mistra měli pokusit. Nikdo se za nic neschovává. Držíme se na dva body od prvního místa, doma jsme Legii porazili, což nás na podzim i trochu nakoplo. Takže neřekl bych, že bychom jeli nějak nad plán. Ambice tady byly hodně vysoké od začátku, nebo vlastně ty nejvyšší. To byl taky jeden z důvodů, proč jsem sem v létě šel. Kdybych věděl, že cílem je hrát někde ve středu tabulky, tak by mě to určitě tolik nelákalo. Naopak možnost soutěžit s Legií, která má navíc ještě i ambice v Evropě, to mi přišlo hodně zajímavé.

#PIAJAG Martin Pospisil: Cieszę się ze zdobytej bramki, ale to dopiero początek.
Pełna wypowiedź czeskiego pomocnika ➡️ https://t.co/b4F1VnuNKk pic.twitter.com/hBayUm7kOi

— Jagiellonia (@Jagiellonia1920) February 12, 2018

Jagiellonia je v Česku prakticky neznámý klub. Můžete ho trochu popsat a srovnat s Olomoucí, Plzní nebo Jabloncem, za které jste doma hrál?

Co se týká klubového zázemí, tak se to asi srovnat dá. Je to hodně podobné. Ale co je neporovnatelné, to je stadion, fanoušci a všechno okolo. Celé město žije fotbalem úplně neuvěřitelně. V tomhle nás Poláci o parník předběhli. Je to neskutečné. Jdeme třeba na procházku s kočárkem a každý druhý nás ve městě zastavuje. Tady se snad nenajde nikdo, kdo by neznal hráče Jagiellonie. Ať jdete do banky, k doktorovi, všude vás okamžitě poznají a neexistuje, abyste někde čekal. Okamžitě přijde vedoucí a bere si vás někam bokem. Strašně si tady váží toho, že jste fotbalista a hrajete za Jagu, což je tady pro všechny číslo jedna.

Polsko je vyhlášené vášnivými fanoušky. Po tom, co jste popsal, počítám, že Bialystok není žádnou výjimkou.

Přesně tak. Na zápasy chodí nějakých 15 tisíc fanoušků a opravdu fandí celý stadion. Před takovou kulisou se okamžitě hraje úplně jinak, než v Jablonci, kam chodily dva tisíce. I tohle je pro mě velká pozitivní změna. Když se povede nějaký velký zápas, nebo se člověku podaří vstřelit gól, tak je to opravdu v takové atmosféře úžasný pocit a každému by to asi bylo příjemné.

Tahle vášeň ale může přinést i negativní momenty. Už jste v Polsku zažil nějakou horkou chvilku?

Od začátku sezóny se držíme nahoře, takže jsou tady zatím všichni přející a fandí nám. Doufám, že tu druhou stránku ani nezažiju. Měli jsme období, kdy jsme třeba čtyři zápasy nevyhráli, ale v tabulce jsme byli pořád nahoře, takže to nebylo v tomto směru nijak znát.



Působíte maximálně spokojeně, přitom by si leckdo mohl říct: Pane jo, vždyť Bialystok je co by kamenem dohodil do Běloruska. Jak se tam asi žije?

Jsme tady opravdu spokojení. Město je nádherné. Pro Poláky je spíš menší, i když to má nějakých 300 tisíc obyvatel. Přirovnal bych to zhruba k našemu Brnu. Žije se tu opravdu krásně. Je tady hodně parků. Máme malou dcerku, takže to je pro nás úplně ideální na procházky. Jenom jsme tedy trochu víc na severu, takže je tady větší zima a do Česka je to dál. Ale chtěl jsem do zahraničí, takže jsem nepočítal s tím, že budu pravidelně dojíždět. Toho si užiju až po kariéře.

Zaujala mě poznámka o té zimě. Je tam dokonce i větší zima než v Jablonci? O té totiž každý, kdo z toho regionu nepochází, mluví jako o něčem nepředstavitelném.

No, dělali jsme si už srandu, že si vybírám samá taková angažmá, kde je super počasí. V Jablonci bylo opravdu asi nejhorší počasí, jaké jsem kdy zažil. To byla skutečná katastrofa (směje se). Tady v Bialystoku to není tak strašné. Aspoň tedy co se týká sněhu. V Jablonci byly pravidelně dva metry. Tady je asi o něco chladněji, ale kluci už mě uklidňovali, že letos to ještě nic není, že tu zažili i mínus 20. Takže letos je to asi ještě pohoda.

Když se vrátíme k fotbalu, tak jaká je podle vás úroveň polské ligy? O divácké kulise už byla řeč, rozpočty týmů jsou obvykle větší, hraje tam spousta cizinců, ale v Evropě jsou pořád daleko úspěšnější české kluby. Dají se tedy ty dvě soutěže porovnat?

Na tuhle otázku se mě samozřejmě každý ptá, když přijedu domů, ale není pro mě jednoduché na ni odpovědět. Ta liga je trochu jiná než naše. Poláci jsou agresivnější, do každého balonu jdou naplno. Zároveň je tady hodně cizinců, kteří hře dávají fotbalovost. Podle mě je kvalita minimálně srovnatelná. Možná bych i řekl, že je to tady o trošičku rychlejší. Když dostanu míč, tak mám na to, abych s ním něco udělal, méně času. První půlrok jsem si na to musel zvykat. Na druhou stranu je důležité, jestli budeme porovnávat špičku ligy, nebo její spodek.



Vy a Jagiellonia patříte do špičky.

Ta je s Českem opravdu srovnatelná, možná i trochu rychlejší. Legia, Lechia Gdaňsk nebo Lech Poznaň, to jsou kluby, které mají neskutečné rozpočty. Dokáží si přivést skvělé hráče a podle toho to pak vypadá. My jsme takoví další v závěsu za nimi. Ty první tři kluby jsou jako u nás Sparta se Slavií a my jsme taková Plzeň. Máme taky kvalitní tým, ale klub si za posily nemůže dovolit utrácet až takové přehnané peníze.

Proč tedy Poláci nejsou zdaleka tak úspěšní v Evropě jako české kluby?

Taky jsme se o tom s klukama bavili. Poháry tady hrají taky čtyři týmy, ale začíná se většinou už v těch úplně prvních předkolech. A jak se ukazuje, není to vůbec nic snadného prokousat se třeba až do skupinové fáze. Většinou to dopadne tak, že se jim podaří jednou dvakrát postoupit, ale pak se vypadne, a proto tady koeficient zůstává nízký. To byl vlastně i případ Jagiellonie, když jsem přišel, tak jsme hned začínali v prvním předkole. Letos ani Legia, na kterou se spoléhají, nepostoupila do skupiny Evropské ligy, i když si v minulé sezóně zahrála i Ligu mistrů. Tohle nám Čechům docela závidí. Když jsem jim říkal, že letos půjde od nás mistr rovnou do základní skupiny Ligy mistrů, tak na to koukali s otevřenou pusou a nechtěli mi věřit.

V týmu je ale také hodně cizinců, včetně vás. V Česku se to po nákupech Sparty a Slavie hodně řešilo. Jestli je to správně a jak to může fungovat. Jak se na to dívají v Polsku?

Já to moc nemám s čím srovnávat. Je to moje první zahraniční zkušenost a moc jsem v tomto směru nevěděl, do čeho jdu. Přiznám se, že jsem z toho měl i trochu obavu. Byl jsem ale příjemně překvapený, jak skvěle tady kabina funguje, a jak rychle jsem si zvykl. O české šatně se pořád říká, že je specifická, ale tady je to skoro to samé. Trávíme spolu čas i mimo fotbal, chodí se na večeře, v létě byly nějaké grilovačky... Cizinců tady máme přitom opravdu hodně. V sestavě jsou třeba kolikrát jen tři Poláci, což je asi taky trochu k zamyšlení.



Úředním jazykem je polština? Nebo se vám cizincům nějak vychází vstříc?

Samozřejmě platí, že cizinci se musejí přizpůsobit. Na druhou stranu jsou tady Brazilci, kteří se asi polsky nikdy nenaučí, protože je to pro ně hrozně těžké. Když jim chce trenér něco konkrétního říct, tak to samozřejmě řekne anglicky. Ale jinak se dbá na to, aby se mluvilo polsky. Všichni cizinci mají nařízeno dvakrát až třikrát týdně chodit na polské lekce, aby znali aspoň základní slova. I já jsem to ze začátku absolvoval, ale pak když už viděli, že to docela zvládám, tak už jsem nemusel.

Dáváte už tedy rozhovory v polštině? A jak vám šlo učení? Jazyky jsou hodně podobné, i když se říká, že čím dál od českých hranic jste, tak je ta podobnost menší.

Je pravda, že když za mnou přijede někdo z Česka, tak mi říká, že tady těm místním vůbec nerozumí. Mě už to ale nepřijde. Jak jsem říkal, hned ze začátku nás často zvali spoluhráči k sobě domů. Hodně jsem toho odposlouchal, takže jsem se ani nemusel nijak zvlášť hodně učit. Postupně jsem se zapojoval a bylo to lepší a lepší. Jazyky jsou si opravdu dost podobné, i když je to občas trochu jinak poskládané. Rozhovory v polštině jsem tedy ze začátku odmítal, ale teď po zápase jsem už jsem první zvládl bez problémů.

Tím se zase vracíme k zápasu v Gliwicích, kde jste skóroval. Nastupujete nejčastěji pod hrotem jako desítka, přitom na kontě máte dva góly. Není to vlastně trochu málo na to, že hrajete v týmu, kterému se daří a je na špici?

To je docela přesná otázka. Samozřejmě tady toho ode mě čekají víc a chtějí větší produktivitu. Hlavně co se týká asistencí. To mi ten první půlrok určitě chybělo. Z Česka jsem byl zvyklý hrát pozici trochu níž. Tady hraju na desítce a abych řekl pravdu, byl jsem celkem překvapený, jak mi to sedlo. Tedy herně. Už na podzim jsem byl hodně často ve vápně a měl jsem hodně šancí. Mohl jsem mít úplně klidně na kontě už aspoň deset gólů. A to počítám opravdu jen stoprocentní šance. Měl jsem i trochu smůly. Dal jsem asi tři tyčky, břevno, brankář mi to jednou vyrazil dokonce hlavou. Nemohl jsem to strašně dlouho prolomit.

Přišla i nějaká deka?

Postupně jsem si na sebe samozřejmě i já sám vytvářel větší a větší tlak. Od klubu byl samozřejmě taky a byl na místě. Když jsem přicházel, tak jsem byl jejich největší nákup v historii. Kupovali mě s tím, že jim přinesu právě ty góly a asistence. Tak doufám, že teď už jsem to prolomil, nastartoval se a budu v tom pokračovat. Moc si přeji klubu pomoct v boji o titul co nejvíc.

Je polský titul to jediné, na co teď myslíte? Nebo ještě sníte o nějakém větším angažmá? Třeba někde, kde je víc teplo.

Když jsem sem přestupoval, tak jsem si říkal, že by to pro mě mohl být dobrý mezikrok. Po příchodu jsem však rychle zjistil, že to vůbec není tak lehké. Polská liga třeba nemá takový zvuk, ale kvalita tady je a prosadit se není snadné. Titul je teď samozřejmě ten nejbližší cíl. Nikdy jsem titul nevyhrál. Když jsem viděl, jak se tady slavilo to druhé místo. Jak kluci jezdili městem s autobusem bez střechy mezi fanoušky a podobně, tak bych si to hrozně přál zažít. A pak se uvidí. Smlouvu tady mám na čtyři roky. Když se bude dařit, tak možná nějaká nabídka přijde a bude to pro mě opravdu ten odrazový můstek. Věřím, že by to tady pro mě ještě nemusela být z hlediska celé kariéry konečná. Lehké to ale nebude, to je jasné.

Martin Pospisil nowym zawodnikiem Jagi. Umowa obowiązuje przez 4 lata. Wiecej info na jagiellonia.pl. pic.twitter.com/EvmVC1TkI0

— Jagiellonia (@Jagiellonia1920) July 4, 2017

Co národní tým? Debutoval jste už v roce 2012, poslední zápasy přidal před třemi lety. Teď hrajete na špici polské ligy. Jste tedy s někým v kontaktu?

V přímém kontaktu s nikým nejsem. Mám informace přes manažery, že nějaké sledování probíhá. Ale je to jen na mě. Je jasné, že z Jablonce, kde jsme hráli někde okolo desátého místa, nebyla šance na povolání moc velká. I to jsem si trochu sliboval od tohoto angažmá. Že když budu v týmu, který hraje v Polsku o titul a budu hrát dobře, tak bych mohl být pro trenéra téma a nějaká pozvánka by mohla přijít i sem. Tyhle ambice mám a budu dělat všechno proto, abych se do národního týmu vrátil. Reprezentace pro mě byla vždycky to nejvíc. Je mi ale jasné, že rozhodující budou hlavně moje výkony a že ty svoje statistiky potřebuju vylepšit.

Poslední otázka míří na víkendový čas české ligy. Stíháte ji z Polska sledovat? O Plzni se asi nemusíme bavit, tam se zdá být jasno. Ale jak vidíte šance Olomouce a Jablonce, za které jste také hrál?

Když se to nekříží s našimi zápasy, tak se vždycky v televizi dívám a už se těším, až to zase vypukne. O prvním místě je podle mě určitě rozhodnuto. Plzeň to má skvěle rozjeté a pohlídá si to. Sigmě budu přát, aby se udržela v první čtyřce. Hlavně trenéru Jílkovi ten úspěch moc přeju. Vždycky jsem říkal, že ho Sigma musí podržet, i když tam bylo období ve druhé lize, kdy se jí nedařilo. Zažil jsem ho v žácích i v dorostu a byl to jeden z nejlepších trenérů, který mě vedl. Sigmě se teď důvěra v něj začíná vracet. Kluci jsou delší dobu pospolu a na podzim hráli fantastický fotbal. No a co se týká Jablonce, tak i tam jsem s klukama v kontaktu a držím jim palce. Myslím si ale, že z ligy už to mají do Evropy hodně daleko, spíš se asi budou soustředit na pohár.