Loïc Perrin touží po návratu Saint-Étienne zpět na vrchol

V neděli večer se oči všech fanoušků ve Francii budou upínat ke šlágru 25. kola - do Saint-Étienne přijíždí Marseille a v sázce je účast v Lize mistrů. Třetí pozici, zajišťující start v předkole nejprestižnější klubové soutěže, zatím drží Lille, ale Les Verts ztrácí ze čtvrté příčky pouhé tři body. Kapitán historicky nejúspěšnějšího klubu země Loïc Perrin doufá, že se mu letos vyplní velký sen..

Dlouhé tři dekády mohli na zeleném břehu Rhony pouze vzpomínat na minulé úspěchy - zatímco věčný rival z Lyonu stoupal k historické slávě, Saint-Étienne chřadlo. Teprve poslední roky se hrdý klub pod vedením kouče Christophe Galtiera dere zpět na světlo; zásluhu na tom bezpochyby má sám Galtier, který dělá vše pro to, aby své hráče naočkoval pýchou na slavnou historii Les Verts a donutil je tak na hřišti potit krev, a pochopitelně i nebývale šikovný management v čele s Rolandem Romeyerem. Fanoušci ve městě počtem obyvatel srovnatelném s Plzní si tak opět nacházejí cestu do ochozů Stade Geoffroy-Guichard.

Saint-Étienne zaznamenalo velký rozmach v poválečné éře, kdy město živila těžba uhlí, a tamní fotbalový klub si brzy poté vydobyl úctu a obdiv napříč Evropou. Mezi lety 1957 a 1981 vyhráli Stéphanois deset ligových triumfů, což je doteď absolutní rekord, a neztratili se ani na mezinárodním poli: v roce 1976 postoupili do finále Evropského poháru, předchůdce dnešní Ligy mistrů, a málem si sáhli i na zlato. Vítězný Bayern děkoval Štěstěně, že onoho večera na glasgowském Hampden Parku zazvonila za jeho brankářem dvakrát tyč..

Bayern nakonec vyhrál 1:0 a fanoušci Saint-Étienne jsou dodnes přesvědčeni, že kdyby tyče na Hampden Parku nebyly hranaté, ale zaoblené, minimálně jedna střela by do sítě proklouzla. Hampdenské tyče jsou od té doby ve francouzské fotbalové hantýrce v podstatě folklorem. Když klub v prosinci otevíral své muzeum, byla slavná branková konstrukce zakoupena a vystavena jako symbol toho, jak málo chybělo lokálním hrdinům k věčné slávě

Je symbolické, že první fotbalové muzeum ve Francii otevírá právě Saint-Étienne; tento klub už dlouhá léta žije zejména z minulosti. O nápravu tohoto stavu se usilovně snaží současný výběr v čele s kapitánem Loïcem Perrinem, který také při slavnostním otevření muzea poskytnul komentovanou prohlídku. "Ach, ty slavné hranaté tyče. Když si uvědomíte, že tehdejší hráči po návratu procházeli po Champs-Elysées uprostřed obrovského davu.. Byla to úžasná doba, nejen pro Saint-Étienne, ale pro celý francouzský fotbal," zasnil se Perrin.

On sám přitom v tu dobu ještě nebyl na světě - narodil se v roce 1985, čtyři léta poté, co Les Verts zaznamenali svůj desátý a na dlouhou dobu poslední ligový titul. "U té éry jsem osobně nebyl, žádné vítězné časy nepamatuji. Naopak, zažil jsem těžké sezony ve druhé lize a řadu problémů v posledních letech v Ligue 1," vzpomíná místní rodák. "Určitý zápal pro věc však nikam nezmizel, a to je to, co dělá tento klub výjimečným."

Perrin vstoupil do akademie ASSE ve věku dvanácti let a nyní kroutí svoji už jedenáctou sezonu v prvním týmu. Od dvaadvaceti dělá kapitána. Jeho profesionální začátky poznamenaly tuhé boje nejprve v Ligue 2, a po postupu v roce 2004 několik let o záchranu; oddaného univerzála sužovala také obrovská smůla na zranění a v lednu 2010 byl blízko odchodu. "Tehdy mě chtělo Monaco a já cítil, že je čas změnit prostředí. Klub se trápil a mně to lámalo srdce, protože jsem Saint-Étienne vždy miloval," vybavuje si.

Tehdy přišla radikální změna, která se brzy ukázala být trefou do černého - na pozici trenéra byl jmenován Christophe Galtier. "Od té doby jsme stále na vzestupu," kvituje Perrin. "Organizace se výrazně zlepšila, začali jsme se lépe orientovat na přestupovém poli. Teď kupujeme ligou prověřené hráče, kteří jsou ochotni bojovat za klub a jeho hodnoty," dodává.

Dnes osmadvacetiletý borec strávil většinu kariéry jako střední záložník, pod Galtierem se však přesunul na stopera a jeho výkony se od té doby ještě zlepšily. Poté, co přetrpěl neuvěřitelných třináct (!) zranění během šesti let, se nyní zdá být konečně zdravý na vrcholu. "Svoji novou úlohu si užívám. Navíc to v obraně není tak fyzicky náročné jako v záloze, takže si můžu dovolit šetřit tělo," objasňuje.

Fantasická kapitánova forma kulminovala v loňské sezoně, v níž Saint-Étienne ukončilo dvaatřicetileté čekání na trofej - po triumfu v Coupe de la Ligue celé město doslova explodovalo. "Od doby, co jsem v týmu, čekali všichni na úspěch jako na smilování. Loni se nám to povedlo a byl to úchvatný zážitek pro všechny hráče, celý klub i město. Když vzpomínám na ten večer na Stade de France a nadcházející den v Saint-Étienne, běhá mi mráz po zádech. Podařilo se nám přispět do klubové historie svým vlastním dílem," připomíná jeden z nejlepších stoperů ligy.

Dalším krokem má být kvalifikace do Ligy mistrů, a Perrin ví, že letos má jeho tým více než slušnou šanci. Loni dokázali Les Verts doma na Geoffroy-Guichard udolat Marseille 2:0 a jejich kapitán k tomu přispěl jedním gólem; pokud by se něco podobného povedlo zopakovat i letos, půjde slavný klub do závěrečné třetiny sezony s reálnou nadějí na třetí příčku. "Jsme čtvrtí, na Lille ztrácíme tři body, máme ambice a míříme vysoko. Je to pro nás velká výzva. Všichni toužíme po tom, stát na trávníku za zvuků hymny Ligy mistrů," uzavírá symbol současné saint-étienneské generace.