Ladislav Přáda - Prochlastaný talent
Možná se někomu bude tento výraz zdát až příliš expresivní, ale "propitý" by dostatečně nevystihlo životní příběh fotbalisty, jenž byl jedním z největších talentů, jaký se kdy v této zemi narodil. Jeho nadání bylo vskutku mimořádné, měl na to předčít své generační souputníky (byl ročník 1932) v čele s Masopustem nebo i největší hvězdy jiných generací. Měl na to stát se světovou superstar. Nestal.
O málokterém hráči se vyprávěly hotové legendy už za jeho aktivní kariéry. O Přádovi ano. Nejslavnější je ta z roku 1953, kdy měl v Moskvě projít jako nůž máslem celou obranou Dynama, položit si na zem i Jašina, přiběhnout k brance, zaklepat na tyč a zeptat se, jestli je někdo doma a pak laxně posunout míč podrážkou za čáru. On sám tuto historku živil, jindy ji zase popřel, dokonce i někteří spoluhráči potvrzovali její věrohodnost. Nic to však nemění na faktu, že vypovídá více než zřetelně o Přádových schopnostech. A to i přesto, že tehdejší trenér B. Musil po letech uvedl celou příhodu na správnou míru: Přáda "jen" prokličkoval celou obranou do šestnáctky, načež se jal kličkovat napříč přeplněným malým vápnem sem a tam. Několikrát mohl zakončit do prázdné, ale místo toho udělal další a další kličku, až mu jeden z beků míč ukopl. Diváci prý byli v transu, ne tak Musil, který ho ihned na to vystřídal.
Tolik konkrétní ukázka, co byl Láďa Přáda za hráče. A ještě jedna na dokreslení - hrálo se vojenské derby mezi ÚDA (Duklou) a Tankistou Praha. V případě vítězství se mohla ÚDA stát podzimním mistrem, nehledě na prestiž derby. Vyšlo to. Šesti góly o tom rozhodl právě Přáda.
Láďa Přáda byl talent, jaký se rodí skutečně jednou za sto let. Nebudu srovnávat, ježto jsem ani jednoho neměl tu možnost vidět hrát, ale takový Rudolf Kučera je určitě známější. Pokud se však v některých analýzách objevují výroky, že Přáda mohl díky svému umu klidně překonat i Bicana, je třeba zpozornět. Možná jste o něm na rozdíl od Rudyho Kučery dosud neslyšeli, vězte však, že to musel být opravdu výjimečný plejer.
O jeho vynikající technice jste si mohli udělat obrázek z oné moskevské historky. "Byl skvělý driblér a dokázal s míčem dělat zázraky. Přitom sám do poslední chvíle nevěděl, co s ním udělá. Jeho přeskakovačky byly až neuvěřitelné. Kdysi jsem mu řekl, že si jednou nohy zaplete jako vánočku. A on na to, že se není čeho bát, protože on má nohy ohebné. Takže se mu zase vrátí zpátky," vzpomíná na webu Dukly Josef Masopust. Musíte si přitom uvědomit, že tehdejší hráči byli pořád ještě z těch, co vyrůstali s pověstným hadrákem u nohy, takže vysoce kvalitní technická dovednost byla jakousi samozřejmostí. A takový Masopust byl přímo ztělesněním prvotřídního technika, takže když takto vychvaluje Přádu zrovna on, muselo být v Přádovém umění opravdu cosi nevídaného, zázračného. S míčem prý dokázal neuvěřitelné věci a obránce si vodil jak malé kluky. Měl úžasně zrychlení, perfektní přehled a předvídavost. Na turné reprezentace po Jižní Americe doslova uhranul vedení River Plate, které mu nabízelo hory doly, aby zůstal. On však odmítl. I jako střelec byl excelentní. Štíhlý a křehký klučina hrající na postu vysunutého útočníka byl postrachem soupeřových obran, ač se nikdy netěšil pověsti typického kanonýra jako třeba Mirek Wiecek či již zmiňovaný Pepi Bican. Lapidárně řečeno - dokázal vždy stát na správném místě a jeho tvrdé střely lítaly vždy pár centimetrů od brankářových prstů. Jako třeba při svém prvním startu za repre, kdy dal Jugoslávcům dva góly, a my vyhráli 2:1. Anebo při ligovém debutu na Staré střelnici proti Baníku, kdy dvěma brankami rozhodl o výhře ÚDA rovněž 2:1. Premiéry mu tedy šly, ale nejen ony. Ve své druhé sezóně barvách v ÚDA nastřílel ve 22 zápasech 17 gólů a jen o jeden přesný zásah mu vyfoukl korunu krále střelců Emil Pažický. Ligu jako takovou začal v Liberci, kam přestoupil z mužstva TJ Trnovany poté, co v dresu tohoto celku z okresního přeboru dal v přátelském zápase libereckému účastníku 1. ligy hattrick a Liberec si jej s sebou rovnou odvezl.
Mohl vystoupat na fotbalový Mount Everest. Avšak celou dobu jej brzdila jedna skutečnost - alkohol. Pakliže jako fotbalista hrál ligu, tak jako pijan by v pohodě zvládl Ligu mistrů. A neberte to jako zlý sarkasmus, on to byl smutný fakt. Muselo tam u něj být nějaké rodové zatížení spojené s traumaty z dětství, muselo tam být něco démonického, co ho spoutalo touto závislostí. Vyrůstal u babičky, protože rodiče s ním nechtěli mít co do činění. Prý se o nich vždy vyjadřoval dost nedobře, a nepramenilo to patrně jen z onoho odstavení, asi si v tom raném dětství, dokud ještě byl u nich, prožil své. Vlastní otec se k němu začal znát, až když kopal ligu a stával se slavným. Dokonce ani tím pokrývačem se nevyučil. Jistě, je řada lidí, co měla podobné, či dokonce horší dětství, ale na něm se to asi podepsalo tímto způsobem.
Nešlo ho udržet, hlídali ho spoluhráči, trenér, domlouvali mu všichni, kdo to s ním mysleli dobře, do pozoru si ho postavil dokonce i Gottwaldův zeť a ministr obrany A. Čepička - marně, pořád pil jak jalůvka. Neměl problém dát na ex plnou flašku vodky a sápat se hned po druhé, neměl problém propít se svými kumpány celou výplatu. Trenérský ras Karel Kolský s ním měl až nebetyčnou trpělivost, snažil se, seč mohl, aby tak mimořádně talentovaného útočníka pro československý fotbal uchoval. Nechal mu žold ukládat na knížku a dávat mu jen kapesné, přesto se však stávalo, že Přáda přetahoval večerku, vrátil se o den později, jindy i o tři. Kolský své svěřence požádal, aby nad labilním Přádou drželi patronát, každý z jeho spoluhráčů na něj měl vždy jeden den dohlížet. Pár dnů sekal Láďa dobrotu, ale záhy už jej ráno museli vytahovat z baru, aby totálně našrot nastoupil. Někdy hrál hrozně, ale jindy fantasticky a diváci skandovali jeho jméno. Pak šel slavit, lhostejno, zda se vyhrálo, nebo prohrálo. Společnost bavil skvělou hrou na harmoniku a prý moc pěkným zpěvem, kolikrát to zatáhl za celou hospodu. Když neměl čím zaplatit, klidně zastavil i svou brigadýrku nebo vojenskou knížku. A když jednou začal v dosti podroušeném stavu na štvanickém zimním stadionu kontrolovat v důstojnické uniformě krejčovským metrem bruslaře, zdali jejich brusle odpovídají požadovaným normám, došla Kolskému trpělivost a Přáda v Dukle skončil. Přestoupil do RH Brno, předtím strávil tři měsíce v "odmašťovně", ale pít nepřestal, a to v žádném angažmá, kde pak ještě působil, ať už to byly Hradec, Kutná Hora, Příbram. Nedokázal prostě odolat společnosti, kamarádům a lahodnému moku - rum a pivo, to bylo jeho nejoblíbenější pitivo. Při té příbramské štaci se na hřiště dostal z šachty. Tehdy platil zákon o příživnictví a Přáda, který se pro svou slabost k ohnivé vodě nemohl v žádném klubu upíchnout na delší čas a pobýval nějakou dobu ve stavu nezaměstnaných, dostal flastr. Normálně fáral s ostatními mukly. Na plac se dostal, až když se o něm dozvěděli fanoušci a jeho přítomnost v týmu si doslova vynutili na vedení klubu.
V roce 1962, kdy mu bylo 30 let, se konalo MS v Chile. Jeho bývalí spoluhráči vyválčili stříbro, on už čtvrtým rokem hrál v okresním přeboru. Kvalitou sice všechny široko daleko převyšoval, ale životosprávu nezměnil. Není divu, že se rozvedl a v 70. letech (jako důvod kamarádům uváděl, že nechce žít se zrzavým tchánem), přespával povětšinou v odstaveném vagoně na žižkovském nádraží. Chodil v ošuntělých hadrech po pražských knajpách a za pivo vyprávěl o dávných časech. "Mým domovem tichá je putyka, mou touhou je sklenice plná," byla jeho hymna.
Tuto naprostou trosku - fyzicky i psychicky, potkala v jednom plicním sanatoriu, kde se v roce 1977 léčil, jistá Zdeňka Podlešáková, jíž se nebohého bezdomovce zželelo. Dalších sedmnáct let strávil u ní. Žili prý v místnosti o 27 m² se záchodem. Bral 280 Kčs invalidního důchodu, což se úsilím jeho dobrodinky později podařilo zvýšit na 600 Kčs. Její syn vzpomínal, že Přádu nikdy neviděl opilého. Asi šel do sebe, konečně potkal člověka, u něhož se mu dostalo to, čeho se mu nedostávalo jako dítěti - obyčejné lidské lásky a příkladné péče.
Když 19. 12. 1995 zemřel na rakovinu, nebylo v čem ho ani pohřbít. Proto se jeho bývalí spoluhráči složili jak na pohřeb, tak na černý oblek, aby aspoň pohřeb hráče, který by za normálních okolností atakoval nejvyšší příčky jedenáctky století, nabyl důstojnějšího rázu. Měl 63 let.
Největší úspěchy: Reprezentoval 10x (1953-1956) - 5 gólů, mistr ligy s ÚDA Praha 1955 - 1956
O málokterém hráči se vyprávěly hotové legendy už za jeho aktivní kariéry. O Přádovi ano. Nejslavnější je ta z roku 1953, kdy měl v Moskvě projít jako nůž máslem celou obranou Dynama, položit si na zem i Jašina, přiběhnout k brance, zaklepat na tyč a zeptat se, jestli je někdo doma a pak laxně posunout míč podrážkou za čáru. On sám tuto historku živil, jindy ji zase popřel, dokonce i někteří spoluhráči potvrzovali její věrohodnost. Nic to však nemění na faktu, že vypovídá více než zřetelně o Přádových schopnostech. A to i přesto, že tehdejší trenér B. Musil po letech uvedl celou příhodu na správnou míru: Přáda "jen" prokličkoval celou obranou do šestnáctky, načež se jal kličkovat napříč přeplněným malým vápnem sem a tam. Několikrát mohl zakončit do prázdné, ale místo toho udělal další a další kličku, až mu jeden z beků míč ukopl. Diváci prý byli v transu, ne tak Musil, který ho ihned na to vystřídal.
Tolik konkrétní ukázka, co byl Láďa Přáda za hráče. A ještě jedna na dokreslení - hrálo se vojenské derby mezi ÚDA (Duklou) a Tankistou Praha. V případě vítězství se mohla ÚDA stát podzimním mistrem, nehledě na prestiž derby. Vyšlo to. Šesti góly o tom rozhodl právě Přáda.
Láďa Přáda byl talent, jaký se rodí skutečně jednou za sto let. Nebudu srovnávat, ježto jsem ani jednoho neměl tu možnost vidět hrát, ale takový Rudolf Kučera je určitě známější. Pokud se však v některých analýzách objevují výroky, že Přáda mohl díky svému umu klidně překonat i Bicana, je třeba zpozornět. Možná jste o něm na rozdíl od Rudyho Kučery dosud neslyšeli, vězte však, že to musel být opravdu výjimečný plejer.
O jeho vynikající technice jste si mohli udělat obrázek z oné moskevské historky. "Byl skvělý driblér a dokázal s míčem dělat zázraky. Přitom sám do poslední chvíle nevěděl, co s ním udělá. Jeho přeskakovačky byly až neuvěřitelné. Kdysi jsem mu řekl, že si jednou nohy zaplete jako vánočku. A on na to, že se není čeho bát, protože on má nohy ohebné. Takže se mu zase vrátí zpátky," vzpomíná na webu Dukly Josef Masopust. Musíte si přitom uvědomit, že tehdejší hráči byli pořád ještě z těch, co vyrůstali s pověstným hadrákem u nohy, takže vysoce kvalitní technická dovednost byla jakousi samozřejmostí. A takový Masopust byl přímo ztělesněním prvotřídního technika, takže když takto vychvaluje Přádu zrovna on, muselo být v Přádovém umění opravdu cosi nevídaného, zázračného. S míčem prý dokázal neuvěřitelné věci a obránce si vodil jak malé kluky. Měl úžasně zrychlení, perfektní přehled a předvídavost. Na turné reprezentace po Jižní Americe doslova uhranul vedení River Plate, které mu nabízelo hory doly, aby zůstal. On však odmítl. I jako střelec byl excelentní. Štíhlý a křehký klučina hrající na postu vysunutého útočníka byl postrachem soupeřových obran, ač se nikdy netěšil pověsti typického kanonýra jako třeba Mirek Wiecek či již zmiňovaný Pepi Bican. Lapidárně řečeno - dokázal vždy stát na správném místě a jeho tvrdé střely lítaly vždy pár centimetrů od brankářových prstů. Jako třeba při svém prvním startu za repre, kdy dal Jugoslávcům dva góly, a my vyhráli 2:1. Anebo při ligovém debutu na Staré střelnici proti Baníku, kdy dvěma brankami rozhodl o výhře ÚDA rovněž 2:1. Premiéry mu tedy šly, ale nejen ony. Ve své druhé sezóně barvách v ÚDA nastřílel ve 22 zápasech 17 gólů a jen o jeden přesný zásah mu vyfoukl korunu krále střelců Emil Pažický. Ligu jako takovou začal v Liberci, kam přestoupil z mužstva TJ Trnovany poté, co v dresu tohoto celku z okresního přeboru dal v přátelském zápase libereckému účastníku 1. ligy hattrick a Liberec si jej s sebou rovnou odvezl.
Mohl vystoupat na fotbalový Mount Everest. Avšak celou dobu jej brzdila jedna skutečnost - alkohol. Pakliže jako fotbalista hrál ligu, tak jako pijan by v pohodě zvládl Ligu mistrů. A neberte to jako zlý sarkasmus, on to byl smutný fakt. Muselo tam u něj být nějaké rodové zatížení spojené s traumaty z dětství, muselo tam být něco démonického, co ho spoutalo touto závislostí. Vyrůstal u babičky, protože rodiče s ním nechtěli mít co do činění. Prý se o nich vždy vyjadřoval dost nedobře, a nepramenilo to patrně jen z onoho odstavení, asi si v tom raném dětství, dokud ještě byl u nich, prožil své. Vlastní otec se k němu začal znát, až když kopal ligu a stával se slavným. Dokonce ani tím pokrývačem se nevyučil. Jistě, je řada lidí, co měla podobné, či dokonce horší dětství, ale na něm se to asi podepsalo tímto způsobem.
Nešlo ho udržet, hlídali ho spoluhráči, trenér, domlouvali mu všichni, kdo to s ním mysleli dobře, do pozoru si ho postavil dokonce i Gottwaldův zeť a ministr obrany A. Čepička - marně, pořád pil jak jalůvka. Neměl problém dát na ex plnou flašku vodky a sápat se hned po druhé, neměl problém propít se svými kumpány celou výplatu. Trenérský ras Karel Kolský s ním měl až nebetyčnou trpělivost, snažil se, seč mohl, aby tak mimořádně talentovaného útočníka pro československý fotbal uchoval. Nechal mu žold ukládat na knížku a dávat mu jen kapesné, přesto se však stávalo, že Přáda přetahoval večerku, vrátil se o den později, jindy i o tři. Kolský své svěřence požádal, aby nad labilním Přádou drželi patronát, každý z jeho spoluhráčů na něj měl vždy jeden den dohlížet. Pár dnů sekal Láďa dobrotu, ale záhy už jej ráno museli vytahovat z baru, aby totálně našrot nastoupil. Někdy hrál hrozně, ale jindy fantasticky a diváci skandovali jeho jméno. Pak šel slavit, lhostejno, zda se vyhrálo, nebo prohrálo. Společnost bavil skvělou hrou na harmoniku a prý moc pěkným zpěvem, kolikrát to zatáhl za celou hospodu. Když neměl čím zaplatit, klidně zastavil i svou brigadýrku nebo vojenskou knížku. A když jednou začal v dosti podroušeném stavu na štvanickém zimním stadionu kontrolovat v důstojnické uniformě krejčovským metrem bruslaře, zdali jejich brusle odpovídají požadovaným normám, došla Kolskému trpělivost a Přáda v Dukle skončil. Přestoupil do RH Brno, předtím strávil tři měsíce v "odmašťovně", ale pít nepřestal, a to v žádném angažmá, kde pak ještě působil, ať už to byly Hradec, Kutná Hora, Příbram. Nedokázal prostě odolat společnosti, kamarádům a lahodnému moku - rum a pivo, to bylo jeho nejoblíbenější pitivo. Při té příbramské štaci se na hřiště dostal z šachty. Tehdy platil zákon o příživnictví a Přáda, který se pro svou slabost k ohnivé vodě nemohl v žádném klubu upíchnout na delší čas a pobýval nějakou dobu ve stavu nezaměstnaných, dostal flastr. Normálně fáral s ostatními mukly. Na plac se dostal, až když se o něm dozvěděli fanoušci a jeho přítomnost v týmu si doslova vynutili na vedení klubu.
V roce 1962, kdy mu bylo 30 let, se konalo MS v Chile. Jeho bývalí spoluhráči vyválčili stříbro, on už čtvrtým rokem hrál v okresním přeboru. Kvalitou sice všechny široko daleko převyšoval, ale životosprávu nezměnil. Není divu, že se rozvedl a v 70. letech (jako důvod kamarádům uváděl, že nechce žít se zrzavým tchánem), přespával povětšinou v odstaveném vagoně na žižkovském nádraží. Chodil v ošuntělých hadrech po pražských knajpách a za pivo vyprávěl o dávných časech. "Mým domovem tichá je putyka, mou touhou je sklenice plná," byla jeho hymna.
Tuto naprostou trosku - fyzicky i psychicky, potkala v jednom plicním sanatoriu, kde se v roce 1977 léčil, jistá Zdeňka Podlešáková, jíž se nebohého bezdomovce zželelo. Dalších sedmnáct let strávil u ní. Žili prý v místnosti o 27 m² se záchodem. Bral 280 Kčs invalidního důchodu, což se úsilím jeho dobrodinky později podařilo zvýšit na 600 Kčs. Její syn vzpomínal, že Přádu nikdy neviděl opilého. Asi šel do sebe, konečně potkal člověka, u něhož se mu dostalo to, čeho se mu nedostávalo jako dítěti - obyčejné lidské lásky a příkladné péče.
Když 19. 12. 1995 zemřel na rakovinu, nebylo v čem ho ani pohřbít. Proto se jeho bývalí spoluhráči složili jak na pohřeb, tak na černý oblek, aby aspoň pohřeb hráče, který by za normálních okolností atakoval nejvyšší příčky jedenáctky století, nabyl důstojnějšího rázu. Měl 63 let.
Největší úspěchy: Reprezentoval 10x (1953-1956) - 5 gólů, mistr ligy s ÚDA Praha 1955 - 1956
Komentáře (168)
Přidat komentářNadpis
tímto na Eurofotbalu začíná nový seriál s názvem "Prochlastaný talent" v týdnu ještě vyjdou články o Pacandovi, Šimákovi, Lenskym...
No, chystám spíše miniseriál "Předčasná úmrtí" o hráčích, co se nedožili ani padesátky a zemřeli na nějakou nemoc nebo zranění z války.
znas tyhle?
ty jsou dost kuriozny umrti
Re Cecconi - lazio
John Thomson - brankar celticu
Vůbec ne. Já myslel české hráče, Franci Svoboda, Karel Steiner atd.
jo aha, tak to mi nedoslo, ja jen daval priklady hracu, kteri byli taky za legendy svych tymu a jsou tradicne vybirani do "best eleven" svyho tymu, tomu thompsonovi prokopl hrac lebku primo na travniku, a de Cecconi schytal kulku do hlavy, kdyz ze srandy chtel vyloupit obchod svyho kamose, no a oba byli pod 30 let
A nenapsal podle něj Viktor dyk tu Pohádku o Prinnovi? Poemu o brankáři, kterému "prokopli hlavu tam v tuhém mattchi"?
ted jsem zkoumal a Dyk zemrel o 2 mesice driv nez Thompson, tak asi ne
Aha, já tu báseň kdysi uměl nazpaměť a te´d se mi v souvisolosti s ní vybavuje rok vzniku 1915? Možné to je... Kdo krásným útokům zhozbu strojí, kdo jak skála v bráně stojí, kdo k zemi se vrhá k nebesům vzlétá? Richard Prinn. atd.
každopádně dobrá práce díky za články
dík
Kloz,hrál hlavně za Kladno a zemřel na konci II.Světové války, a trochu odbočím ,Feureisl-jeden rok hrál v první lize za tankistu Praha a pak jen druhouligu za Karlovy Vary celoukariéru a to hrál za repre. předem dík
drsný nadpis
Je hodně expresivní Ale jak jsem dočetl článek, tak uznávám, že i velmi výstižný.
Nadpis bych neřešil. Je to hodně spíše smutné a přišli jsme o velkého hráče. Jinak dnes je tento jev zcela běžný.
v současnosti ale nikoho nezajímá.
obzory si nezozšiřují jen ignoranti
*r
chybi ti ´m´ na konci vety
Běž se zahrabat idiote.
nikdy jsem o něm neslyšel, ale zajímavé čtení
Nápodobně
Drsné, ale dobré.
Dost dobrý článek..
Skoda ho i toho, co mohl dosahnout. I Nedved mluvil o klucich, kteri meli talentu mnohem vic nez on, ale ve vysledku jde jak o to "vrozeny" tak o to "vydreny". Jedno bez druhyho neni ani pulka uspechu a asi to plati obecne, nejen ve fotbale..
Kazdopadne diky za velice zajimavej clanek.
Tohle poslouchám každej trénink a zápas
Talent+Vůle +Touha = LEGENDY SVĚTOVÉHO FOTBALU KDYŽ NĚCO CHYBÍ TAK JE NĚCO ŠPATNĚ
PŘÍŠTÍ DÍL BY MOHL BÝT O šIMÁKOVI nebylo by na škodu psát o hráčích kteří to mohli dotáhnout na vrchol a nestalo se ZRANĚNÍM APOD, Šimák Fenin Lee Bowyer Střeštiík ....
O Feninovi tu článků bylo dost, Lee Bowyer byl zahrnut v článku o Leedsu, Střeštík si nějaké delší pitvání nezaslouží.
Něco se ti nezdá?
já jen že by to byl dobrý nápad a dal sem jenom příklad
Už veľmi dávno sa mi nestalo, aby som sa dočítal o nejakom slávnom futbalistovi z minulosti, ktorého by som nepoznal. Puskas vďaka za rozšírenie obzorov
Dík, těš´í mě za můj přínos do rozšiřování Tvých obzorů
jsem rád, že se tu objevují tyhle články...díky moc, vždy si to rád u oběda přetu
a jinak taky za rum a pivo
Ale ty si u haxu dycky střízlivý.
Hoodně výbornej článek.
Super clanek, ktery otvira pro me docela citlive tema..
Je spravne chtit po nekom, aby se vzdal sveho zivota (treba flakani po hospodach) jenom proto, ze ma talent na sport a tudiz je 'predurcen' hrat fotbal?
neni
Podle me si to ani nezaslouzi rozebirat, ale casto se setkavam s nazorem 'ty mas talent, co by za to jini dali, tak zatni zuby a makej.' Takovy deterministicky pohled na cloveka.. to mi prijde hrozne.
tu větu sem slyšel mockrát bohuzel uz je pozde
Ja zas na tom nic hrozneho nevidim. Iba chlastanim a chodenim po hospodach clovek nikdy nic nedosiahol resp. bolo mu to zväcsa brzdou nielen k rozvijaniu talentu ale i k nejakemu tomu zivotnemu stastiu (z dlhodobeho hladiska).
A ta veta v uvodzovkach, to je skor dobre mienena rada. Pretoze jedno bez druheho zväcsa nestaci. A predsa len, clovek ma obvykle predpoklady na to byt dobry (vycnievat z priemeru) len v obmedzenom mnozstve oblasti (niekto trebars iba v jednej).
je to blbost, pokud si nekdo radsi zajde na pivko, tak tim jasne deklaruje, co je pro nej lepsi volba cili tahle kazani jsou dobre jen pro vyliti pocitu kritizujiciho
Jenomze ty vis az v urcitem veku, co je pro tebe dobre. Blbost je to rikat tricatnikovi, ale je nutnosti presvedcovat teenagera. A ani to nemusi byt o veku. Jde hlavne o to, jak je clovek vyspely. On toho totiz potom za 10 let muze seredne litovat, jelikoz byl jeste maly a blby. Zastavam nazor, ze pokud mas v necem talent, a mas jakystakys zajem, mel bys do toho dat maximum. Dokud si mlady. Pokud si i ve 25 reknes (nebo klidne driv), ze te to proste nebavi tolik, jako ostatni veci, nech toho.
Přesně tak.
Tak člověk by měl využít hřivny, které má, a nejde tu jen o sport, rozhodně by se neměl nutit k ničemu, spíš správně vést, druhá věc je ovšem závislost tohoto druhu, tu je spíš třeba hledat kořen zla než kdsuzovat a chtít to lčit šmahem několika zákazy. O tom je ale celá věda.
Je blbost někoho nutit k něčemu. Na druhou stranu je zase hřích nevyužít talent, když na to máš. A když vidíš, že tě to nebaví hrát profi, nemáš rád to, že tě to někdo nutí a začíná se ti to protivit, tak pak tu jsou v nadsázce řečeno nižší soutěže a přebory aneb přes týden do roboty, o víkendu si zahraješ fotbal, uděláš si "žížu" a jsi spokojenej...
Těžko říct, každý má svoje no
výborný článok... škoda takého výborného futbalistu... alkohol je sviňa, ak ho ľudia nemajú pod kontrolou a toto je jeden z dôkazov... dnes mohol byť Láďa oslavovaný ako jeden z hrdinov Chile, namiesto toho o neho nikto ani nezakopne...
ted bychom taky potřebovali nějakého Přádu
stačí Zeman
Takéto príbehy patria k futbalu, ak sa nemýlim tak isto dopadol aj Garincha, no ten mal šťastie že ho to raflo až keď ukázal svoje majstrovstvo celému svetu. No i taký Honza Berger by mohol mohol rozprávať čo dokáže Majster Alkohol. Idem si hneď teraz dať pivo s borovičkou.
Joi, Honza Berger, ten byl úžasný, pů roku po odchodu z léčebny se stal hráčem roku.
Pamätám, pamätám. Pre mňa najlepší český hráč a Petráš najlepší na Slovensku. To boli legendy, keď mali deň tak nikto nemal šancu.
George Best si tiež rád dal do nosa
Jo, Petráš, ten mohl být mezi nejlepšími... Bergera jsem miloval, ta elegance, technika, výdrž...
pěkný článěk, kdysi jsem o Přádovi četl v kronice Sparty Kutná Hora, když tam chvíli hrál
Puskas a neplánuješ napísať články aj o slovenských legendách, ako napr. Jokl, Dubovský, Masný a pod. Ja som to mal v pláne, ale v redakcii mi odpísali, že slovenčina je problém.
ja budem písať o Slovákoch Prvý článok možno už cez víkend
Jak říká kolega - se Slováky se s ním podělím poprosili mě o Adamce, kteréh jsem plánoval, tak jsem u ho nechal, ale nekdy v budoucnu chcu udělat jiné já.
super, teším sa
veď tu píšú niektorí aj články vo slovenčine
divím se,že ho v podstatě nikdo nezná. Btw:četl tu vlastně vůbec někdo nějaké knihy z historie českého a čs. fotbalu?Je jich docela hodně a tohle jméno tam bylo mnohokrát skloňováno.
Ale zase je pravda, že nebyl nikdy v centru zájmu autorů, a tím, že nehrál v S nebo s, i v té Dukle se jen mihnul, tak... A knihy dnes málokdo čte...
on bol ten problém hlavne v tom, že nedosiahol výraznejší úspech s reprezentáciou. Oveľa viac ľudí pozná Nehodu ako napr. Vízka...
já ho znám podle jména
hrdinové míče kopaného
Tak zrovna v té o něm nic není, což ale asi víš, jen píšeš, abys něco psal.
Nechapu ze se do nej musis hned trefovat. Rekl bych ze to napsal jako priklad dobre knihy o historii fotbalu.
Tak to potom sorry, já se do něj právě téměř vůbec netrefuji, ale vzhledem k jeho projevům jsem měl za to, že když napíše název knihy pojednávající o hráčích z 20. let, že je to zase záměr, pokud ne, tak se omlouvám.
dobre poctenicko
Celý ten článek mi přijde napsaný tak, že by autor dal nevímco za takový talent. On o něj ale třeba nestál, nechtěl se drilu fotbalisty podrobit. Je to asi tak, že já mám třeba velký talent na čištění parket, ale nechce se mi je čistit a tak ho zatratim, budete mi to vyčítat?
To se zeptej na europarkety.cz, tady ne. Autor popsal osud talentu, kterému talent překazila náklonnost k alkoholu, přičemž se snažil vyhnout hodnotícím postojům tohoto jednání.
Tak označovat ho troskou a podobně. Třeba prostě neměl zájem o vrcholový fotbal a byl spokojenější v okresním přeboru a s flaškou v ruce . . .
Jenže on troskou podle těch, co ho vídávali, jak za pivo vypráví o své minulosti a řve po hospodách "Víte, kdo já jsem?! Já jsem Přáda!" byl. Proto jsem přidal to "psychicky". Jako tady se musím fakt bránit, spíš mi ho bylo líto, než abych na něj nasazoval, to mě nanapadlo, ani mu něco vyčítat, vážně. Už jen proto tam rozebírám to jeho dětství a nodbydu to jen konstatováním, že prostě nasával.
Tak jsem to ani nemyslel, jen mi to vůči němu přišlo tvrdý a navrhl jsem možnost, že prostě neměl zájem být hvězdou. Jinak je článek parádní. Možná si ho díky článku konečně přestanu plést s "Káďou" Peškem
Já mám za to, že neměl sílu, nezvládl to, možná ani nechtěl, pravda, ale každopádně to trvalo i poté, tak tam muselo být něco víc.
Halt alkohol. Já jsem skoro patnáct let bydlel hned naproti Váňovi (kdysi Slavia, Budějky, Dukla) a tak vím, jak to fotbalista dokáže "rozjet" a nezastaví se ani doma. Kamarádil jsem s jeho děckama a bylo mi jich fakt líto . . .
Ten, co pak byl i v Benešově? Měl bráchu, ne?
Jojo, ten co zdrhnul ze Singapuru. Měl ještě bráchu. Šílenej chlápek. Tichej, milej a ochotnej. Když se opil, tak vzal útokem schránky v přízemí a pak rodinu . . . šílenost
Pak šli najednou pod Hřebíka do toho Benešova, ještě Bielik, Jarolím a další starší hráči nějak tak,ne?
Jasně Studeník, Knoflíček, Mičinec atd. Docela se jim dařilo, tedy dokud dostávali peníze Co přestaly chodit výplaty, tak neudělali ani bod . . .
Perfektní článek, díky za rozšíření znalostí.
Pěknej článek, nikdy jsem o něm neslyšel, ale zase vím něci víc. Puskas
Hezké. A velice upřímný nadpis.
Příběh zralý na zfilmování..
Nemá happy end, bez šance.
Je plno filmů bez happy endu. Já osobně mám radši ty, které nekončí právě tím nudným hollywoodským happy endem.
Já myslel ty ze sportovního prostředí, tam i když hrdina prohraje rozhodující zápas, vjyde z toho jako vítěz.
Tak ono v jistém slova smyslu Přáda vyšel taky jako vítěz. Našel to, co mu zřejmě nejvíce chybělo, a to lásku. Respektive člověka, který si ho vážil z jiných důvodů, než je jeho sláva a podobně. Ale samozřejmě, to jak skončil je i navzdory té lásce opravdu smutné.
Být tohle zfilmováno, tak se na to do kina určitě vypravím a myslím, že bych nebyl sám.
já, legenda
Tam sice hlavní představitel (Will Smith) zemřel, ale našel lék na tu nemoc, takže to spíš happy end byl
Holt to budou muset natočit Francouzi no.
Nikdy jsem o něm neslyšel. Drsné a smutné, ale znal a ještě znám několik velkých talentů, kteří následují Přádův osud. Aspoň, že na stáří Přáda našel klid. Ono člověk, který má talent a mládí a všechno mu jde si myslí, že to bude tak pořád, jenže za pár let zjistí, že už nikoho nezajímají a to ani ty co s ním seděli v putykách
ono u těch našich slavných závodních sportovců je spíš problém najít někoho,kdo s alkoholem problémy nemá
100. makej Kily
Jak píšou výše myslím,že rubrika "promrhaný(propitý) talent" by zajímala určitě každého.Jen tak dál a více takových článku
Tak určitě Ruda Kučera nebp Josef Jurkanin jsou nosná témata.
To teda Jak říkám tohle jsou zajímavá témata a zajímá to hodně lidí
Jeden z nejlepších hráčů co kdy hráli za Libe, jeho jméno tady v Metropoli Severu není zcela neznámé, ale osobně ho nepamatuju. Chlast je holt svině, ono se dneska nadává na všechno možný, ale kouření, chlast a porušování pravidel silničního provozu už zabilo takových lidí - nejen fotbalových talentů - nepočítaně a přitom to spousta lidí bere jako normální věc.. (přiznávám, pivo zrovna nemusím, i když třeba v létě je to celkem příjemné osvěžení..)
Chlast je svině v rukou idiotů.
Mimochodem, za jaký liberecký klub hrál? Slovan ještě nebyl, Rapid a Slavia už byly snad přejmenovaný...takže za Jiskru?
Slovan, tehdy vlastně Slavoj.
Jasný. Právě ze Slavoje a snad z Jiskry Slovan v roce 1958 vznikl. Ale nepamatuju si to přesně. Vím, že se postupně vyvinul z Rapidu Liberec a Slavie Liberec.
ono se to nějak tenkrát hodně pospojovalo
Jsi slovaňák? Jestli si to pamatuješ lépe než já, klidně to tu nahoď, ve stručnosti.
ne,akorát jsem o tom něco četl ve fotbalových knížkách
takže Slovan Lib. vznikl sloučením Slavoje a Jiskry v 1958.,Jiskra byla původně 1.ČSK,pak Sparta Horní Růžodol,FK Rabid Lib.,pak se sloučili s SK Čechií do SK Lib. a pak se mnohokrát přejmenovali/
Slavoj vznikl až po válce v 1945. jako SK Čechie,pak se přejmenovali na Slavoj a pak v tom 1958. se sloučili s Jiskrou
A o liberecké Slavii tam nic není?
jo,však tak se jmenovala od 1934.roku ta pozdější Jiskra
a Přáda hrál v roce 1953 za Slavoj Liberec,která předtím postoupila jako Kolora,takže ten 1.rok v lize dal Přáda 7 gólů ze 13 zápasů družstva,které sestoupilo,načež přestoupil do ÚDA Praha,kde dal 5 branek z 22 kolové soutěže,další rok dal už 17 za stejný klub při stejném systému ligy,pak 11(při přejmenovaní na Duklu) a dál už ho v sestavách nikde nevidím,takže asi v tom 1956. skončil a dál už se vydal na tu svou alkoholickou kariéru(respektive hrál už jen nižší soutěže)
Přesně-tabák,alkohol a dopravní nehody-fotbalisti skoro ani na nic jiného neumírají
díky za tento članek těším se na další
Díky za pěkné počtení,o Přádovi jsem toho moc nevěděl, viděl jsem z jeho vrstevníků jenom
Zdenka Zikána,pro mne taky legenda
Máme tu Pardubičáka?:)
to je ten, čo si tak škaredo zlomil nohu?
Perfektní článek.
Alkohol je metla ludstva. Ale upratovat sa musi.
Já su zvědavej, jak dopadne Pacanda.
Nedávno někam zdrhl, ale už si nepamatuju kam. Tuším do Irska.
Toho byla strašná škoda, ten měl naběhnuto na kariéru jak hrom, nebýt toho zranění na poslední chvíli na Viktorce...
Paradny clanok len smutny koniec nadejneho futbalistu a paradneho zivota
A pocházel z Proseka,v Trnovanech měl babičku
L.Přádu jsem potkal v roce 1984.Jezdil jsem pracovat do Prahy vlakem,místo setkání:přerovské nádraží.Dával jsem si pivko,byl tam s nějakými kumpány a nějak jsme se dali do řeči.Asi i to pivko jsem mu zaplatil.Do té doby jsem ho neznal,když vykládal,že hrál na Maracaná a dával goly v repre moc jsem mu nevěřil.Doma jsem zjistil v encykl.fotbalu,že měl pravdu.
Přerovská nádražka Vsadím se že v té době vypadala stejně jako dneska.
i v 19. století vypadalo jako dneska
Jojo Přáďa byl dobrej kluk Ze současti podobnej osud jako Zdeněk Jánoš.
Tradičně kvalitní článek a díky za něj.Přáda si bohužel pro sebe a pro náš fotbal ten svůj talent a vlastně i život podělal.Mohl teoreticky hrát na MS 1962 v Chile.Smůla pro náš fotbal bylo i to,že tehdy do Chile nemohl pro zranění jet i další obrovský talent Rudolf Kučera.S touto dvojicí v útoku a za jejich ideální formy bychom ve finále asi Brazílii potrápili mnohem víc.Pokud by ještě ve finále zachytal Schrojf,tak jak ve ČF proti Maďarsku dost možná že jsme mohli být mistry světa.To je vlastně jenom kdyby.Osud to prostě zařídil jinak.
Tak ono v tom finále mohlo stačit i to, kdyby Latyšev zapískal tu penaltu... Škoda, škoda i těch dvou talentů. Rudu chci též sepsat, dík za pochvalu.
Ano na tu případnou penaltu jsem zapoměl.Jinak není zač.Články se mě líbí a už se těším na další.Třeba zrovna ten o Kučerovi,kterého jsem jako kluk hrát viděl.Přádu bohužel ne,ale od těch starších jsem slyšel,že fotbalista to byl náramný.Bohužel na svůj dar hřešil a dopadl tak jak dopadl.Ostatně podobných příkladů by se našlo víc.Stalo se v poslední době módní říkat,že bez dřiny to nejde atp.Já jsem ale přesvědčen,že talent je daleko důležitější.S ním se člověk už narodí a bez něj to prostě nejde.Pokud se budou ti talentovaní a řekněme ti netalentovaní fotbalu věnovat stejně,tak ti s tím talentem budou vždy daleko lepší.Osud Přády a mnohých dalších jemu podobných je vlastně štěstím a paradoxem zároveň pro ty méně nadané.
Tak ano, dřina člověka nabudí, nabuší, ale talent spojený se schopností imrpvizovat by měl mít navrch vždy. A když se spojí oboje, jako je to úplně zjevné u Jágra, tak pak se narodí dlouhodobá hvězda, ne pouze dvousezónní.
nebejt "řezníka" z Gorniku Zabrze, tak by to Kučera dotáhl daleko
Oslizlo, jojo
slysim to jmeno poprve asi tak dobrej nebyl clanek ale peknej
Navštěvuj hospody,tam to jméno od pamětníků určitě uslyšíš.On tam taky chodil.Tedy Ladislav Přáda.Dobrej byl a své době určitě jeden z nejlepších hráčů u nás.Bohužel zhruba jen do svých 24 let.
Pokud někdo napiše,jako zrovna Chaozz,že jeho JÁ slyší to jméno poprvé, tak je mu hned jasno a řekne no asi tak dobrej nebyl.Měl by si nejdříve o dotyčném něco málo zjistit.Pokud ho to nezajímá,měl by si podobná hodnocení odpustit.
Puskas výborný článek..ostatně jako vždycky.Jen tak dále :)
Hezky,Rovníkovka to zvládla
Sledování komentářů
Chcete-li se rychle dovědět o nových komentářích k tomuto článku, přidejte si jej ke svým sledovaným. Upozornění na nové komentáře pak najdete ve svém osobním boxu Můj EuroFotbal v pravé části hlavičky webu.
Sledovat komentáře mohou pouze registrovaní uživatelé.
Nový komentář
Komentáře mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé. Jste-li již zaregistrován, přihlašte se vyplněním svého loginu a hesla vpravo nahoře na stránce. Nahlásit nelegální obsah můžete zde.
Registrace nového uživatele