Křížem krážem Evropou: Bez nejlepších, zato s nejdominantnějším

Rok 2016 je nenávratně minulostí, a proto je nasnadě vrátit se ještě jednou do jedné třímilionové krajiny, která se toho kalendářního roku hned dvakrát postarala o významné rekordy. Nejprve se v červenci stala nejméně lidnatou zemí v semifinále mistrovství Evropy a potom v prosinci velšský mistr překonal vousatý rekord Ajaxu v počtu soutěžních výher v řadě...

Právě dominance The New Saints (TNS) byla primární motivací k sepsání tohoto článku, následující řádky se ale v první řadě budou zabývat spíše okolnostmi jejich úspěchu. Do něčí suverenity podobného rázu se totiž nevyhnutelně musí promítat také celkový stav ligové scény dané země.

A že jde v případě Walesu o stav notně specificky; ještě nedávno se přece jednalo o jedinou nejvyšší soutěž v Evropě bez zastoupení celků ze tří největších měst země. To tedy loni částečně napravil postup Cardiff Metropolitan University, ale pachuť zůstává.

V přepočtu na obyvatele se stále bavíme o nejméně sledované, místními médii pokrývané, vládou podporované a kýmkoliv dotované lize na starém kontinentě.

"Každým týdnem Radio Wales věnuje zhruba 15 hodin vysílacího času mužům středního věku klábosícím o sportu — převážně o anglické Premier League. Nic jiného se ve Walesu netěší tak důkladnému zpravodajství. Ani zprávy, umění, historie nebo politika," popisuje frustrující velšskou fascinaci de facto cizí ligou blogger Dic Mortimer.

I když, cizí... celý kvalifikační cyklus o účast na loňském Euru absolvovali výhradně borci s nulovými zkušenostmi z velšské Premier League (WPL). Ramseyho, Balea, Allena a další vlastně technicky odkojila Anglie, v jejíchž strukturách působí pět historicky největších velšských klubů (plus Colwyn Bay).

Přitom to není tak, že by trenér národního týmu Chris Coleman zápasy WPL nenavštěvoval; to on dělá. Jenže nemá příliš odkud vybírat. Ještě v rámci přípravy na mistrovství světa 2014 se před ním rozprostíral rybníček s pouhou padesátkou profesionálů na slovo vzatých, z nichž se — nikterak překvapivě — téměř všichni živí mimo Wales, kde plný úvazek nabízí akorát mistrovské TNS.

Bezkonkurenční zájem o anglickou ligovou scénu tedy dává smysl z obou hlavních úhlů pohledu: hrají tam nejlepší Velšané, zatímco samotná domácí nejvyšší soutěž nestojí ani za starou bačkoru. "Podél severního pobřeží Walesu se pořádají pravidelné objížďky autobusem, které sbírají fanoušky cestou na Anfield, Goodison Park, Old Trafford, a tak dále," přibližuje poněkud znepokojující realitu jeden z úředníků WPL Andrew Howard.

Když se Dic Mortimer roku 2012 snažil vedení velšské fotbalové asociace přimět k jednání, lamentoval mimo jiné nad tím, že Cardiff i přilehlá údolí řek Taff, Ely a Rhymni postrádají své zástupce mezi elitou. To znamená, že přesně 40 % velšské populace nemá s kým se v rámci domácí soutěže patřičně ztotožnit. Sám Dic, jako obyvatel hlavního města, by tehdy musel podnikat bezmála 50kilometrovou cestu do Port Talbot na zápasy nejblíže situovaného prvoligového klubu. To v Evropě nemá obdoby.

Nejhorší je, že takový stav málokoho vzrušuje. Vládní ministři se budou typicky raději předbíhat v blahořečení (svého času) úspěšných celků ze Swansea a Cardiffu, aby svým spoluobčanům podsouvali, že jejich působení na sousední půdě je vlastně "dobré pro celý Wales". Ano, zhruba tak dobré a prospěšné, že Cardiff historicky vyprodukoval nejméně reprezentantů své země ze všech evropských hlavních měst.

V tuhle chvíli každopádně Wales stojí na rozcestí. Buď si tamější fotbaloví lídři mohou říci, že loňská semifinálová pohádka z Francie vlastně legitimizuje dosavadní ignorování domácí soutěže, anebo naopak mohou využít náhlé vlny nadšení pro národní sport číslo dva (daleko za rugby) a takříkajíc kout železo, dokud je žhavé...

Kapitáni velšských prvoligových klubů. Zdroj: s4c.cymru

Velšská Premier League je svým způsobem v plenkách, protože před rokem 1992 v zemi žádnou celonárodní soutěž neznali. Nachází se tudíž na podobném stupni vývoje jako zámořská Major League Soccer, což je zvlášť pozoruhodné vzhledem k tomu, že velšská fotbalová asociace vznikla jenom 13 let po té anglické a pouhé tři roky po skotské, takže se pořád řadí k nejstarším národním svazům Evropy.

Příčinu tak dlouhého čekání na celonárodní soutěž nutno hledat v rozdílných preferencích jednotlivých regionů Walesu; zatímco na severu se Wrexham a okolí brzy nakazil vášní pro kopanou od anglického Cheshireu, jih dlouho zůstával plně oddán rugby. Proto nepřekvapí, že tradici "přebíhání" velšských klubů za hranice ustavil právě Wrexham již roku 1890. Ten se tedy sice později na skok vrátil, velšskou ligu ale v obou případech hravě opanoval a šmahem se odporoučel zpátky. Za větší atraktivitou.

Zajímavým fenoménem byla dlouhá praxe, při níž nejlepší velšské kluby jako Wrexham sice normálně operovaly v rámci anglických ligových struktur, zároveň jim ale bylo umožňováno drtit výrazně slabší soky v rámci velšského poháru a pronikat touto cestou do evropských pohárů. Tomuto kontroverznímu principu učinila přítrž teprve až celonárodní poloprofesionální liga; od roku 1995 je už domácí pohár čistě velšský, a takový nejspíš i zůstane, ačkoliv se před pěti lety diskutoval návrat ke starým pořádkům.

To bychom tedy měli: fotbalový Wales se vymezil vůči Swansea, Cardiffu, Wrexhamu i Newportu, a definitivně se rozhodl pro vlastní cestu, samostatnost. Období dospívání WPL se ovšem jaksi protahuje. Ačkoliv se to dá vnímat za výraz progresu, hráči s čerstvou možností srovnání ještě loni stavěli WPL na úroveň anglické Conference, tedy pátého až šestého poschodí (kde se většinu času pohybuje Wrexham).

V nedávné době nicméně registrujeme pár důležitých změn. Jednak došlo k logickému zeštíhlení elitní soutěže z 18 účastníků na rovný tucet, jednak velšská vláda konečně souhlasila s výraznou investicí do infrastruktury a v tuto chvíli by už nejméně tři čtvrtiny ligy měly disponovat vlastními moderními umělkami, které odbourávají dřívější starosti s drsným zimním počasím a přehršlem zrušených tréninkových jednotek.

Peníze se potom začínají hrnout i z jiných směrů. Zrovna loni si WPL zajistila rekordní sponzorský kontrakt se sázkovou kanceláří Dafabet a vysílací práva nově distribuuje S4C. Prostor, kam se posouvat, každopádně dál existuje nezanedbatelný. Když Newtown loni v rámci Evropské ligy pokořil první překážku v podobě maltské Valletty, zajištěné bonusy daleko přesáhly obvyklý roční rozpočet klubu.

Řadové velšské kluby jsou zkrátka pořád ukrutně chudé, a tak není příliš divu, že se právě v této zemi pár dnů zpátky zrodil nový rekordman v počtu soutěžních výher v řadě. K ovládnutí fotbalového Walesu totiž vážně stačí relativní minimum...

Četná vyhrání z kapsy vyhání

The New Saints jsou v podstatě takovou menší velšskou odplatou Anglii — jde totiž o nejúspěšnější velšský klub se sídlem v anglickém Shropshireu. Jen pár kilometrů od stadionu v Oswetry vyrůstala brankářská jednička anglické reprezentace Joe Hart, ale také velšský internacionál Boaz Myhill. Dnes je TNS tažené kapitánem s anglickým pasem, brankářem Paulem Harrisonem, a mimo něj v kádru A-týmu najdeme dalších deset Angličanů, postavených vedle sedmi Velšanů.

Pokud se ptáte, proč je tedy vůbec The New Saints umožněno soupěřit s čistě velšskými celky, pro odpověď je nutno se vrátit do pradávného roku 1876, kdy předobraz současného klubu, Oswetry Town, sehrával významnou roli v ustavení velšské fotbalové asociace. Když se Oswetry Town roku 2003 sloučilo s Total Network Solutions (tedy rovněž TNS, jen pod starým názvem), de facto zanikl jeden z nejstarších ostrovních klubů, údajně založený již roku 1860.

Pakliže byste teď velšského mistra nutně chtěli nazývat jeho pravým jménem, museli byste vždy řádně lovit v paměti: vcelku se jedná o The New Saints of Oswestry Town & Llansantffraid Football Club. Ovšem vzhledem k tomu, že se o dominantním mužstvu speciálně nyní píše vrchovatou měrou, TNS je přece jen praktičtějším označením.

Jednadvacet kol, stejný počet výher, skóre 74:11, už v listopadu překonaný rekord v po sobě jdoucích ligových skalpech (šestnáct), a stále na cestě za třetím treblem v řadě. V sezoně 2014/15 The New Saints registrovali 2,81 vstřelených branek na kolo, o dva roky dříve slavili titul s 22bodovým náskokem. Už roku 2008 promrhali skvělou příležitost zlomit národní rekord čtvrtými po sobě jdoucími vavříny.

Toť vskutku čistě náhodný výběr statistik podtrhujících totální dominanci jednoho velšského subjektu. Její hlavní příčinu není příliš složité vypátrat: Total Network Solutions (nyní součástí British Telecom, které vlastní práva na Premier League) se svým šéfem Mikem Harrisem není zrovna chudým činitelem a takřka stoprocentní jistota vstupenky do Ligy mistrů, kde i jen jedno utkání vynáší až 300 tisíc liber (pro srovnání: domácí treble znamená příliv 65 tisíc), samozřejmě pomáhá. Také proto Harris vždy bude proti včlenění TNS do anglických struktur. To by se zkrátka v tuhle chvíli hrubě nevyplatilo.

A pravdou je, že Wales samotný momentálně TNS vesměs potřebuje. Už teď se WPL dostává bezprecedentní pozitivní reklamy díky onomu rekordu, který před pár dny obletěl celý svět, a The New Saints jsou zároveň zdaleka největší nadějí celé země na premiéru ve třetím předkole Ligy mistrů.

V létě 2015 bylo TNS nejblíže, když přešlo přes faerský Tórshavn a pak dovleklo maďarský Videoton až do prodloužení. Rok nato se The New Saints pokusili učinit další krok, když podepsali třeba bývalého skotského reprezentanta Stevea Saunderse a s vidinou konkurenceschopnosti přijali pozvání do přetvořeného skotského Challenge Cupu (kde udolali druholigový Livingston a v únoru je čeká semifinále se St. Mirrenem). Ovšem v Evropě to zase nevyšlo; APOEL doma ve 2. předkole úřadoval.

Aby na tomto místě nedošlo k mýlce, TNS si prozatím tak úplně vlastní cestu nerazí, spíš kráčí ve šlépějích Barry Town, prvního velšského giganta. Klub z 50tisícového městečka kousek od Cardiffu roku 2001 urval pro Wales první výhru v milionářské LM (proti Portu, byť oslabenému) a dlouho zůstával jediným celkem se zářezem v prvním předkole. Barry Town zároveň stále drží rekordy domácí nejvyšší soutěže, kterou už opanovalo se ziskem 105 bodů a stogólovým rozdílem ve skóre. Právě tyto mety představují další přirozený krok vpřed pro The New Saints a dosavadní průběh sezony dává tušit jejich pokoření.

Barry Town se už roku 1995 stalo prvním profesionálním klubem ve velšských fotbalových strukturách, jeho osud však vzhledem k tíživým dluhům a neprozíravým majitelům v důsledku spíše silně straší. Klubu bylo dokonce umožněno načas zmizet z mapy, aby se nyní hrabalo nahoru fanoušky založené i vedené Barry Town United, které aktuálně ve druhé lize celkem úspěšně válčí o postup mezi smetánku.

---

I vzhledem k nešťastnému konci Barry Town je každopádně nutné se v tuto chvíli alespoň určitým způsobem zabývat otázkou udržitelnosti zdánlivě neohrozitelného projektu.

Ten je tedy zaprvé lehce podrýván geografickou polohou Oswetry, odkud je to zhruba hodinu do tak velkých sídel jako Liverpool, Manchester, Birmingham nebo Wolverhampton, takže bude vždy ohromně složité stahovat si talentované kluky již v útlém věku. Zadruhé, ačkoliv to může znít divně, bude TNS výhledově potřebovat také sílící velšskou ligu jako celek, aby mu nechyběla motivace nadále růst.

"Lidé kdysi (po postupu do základní skupiny Evropské ligy) říkali, že si (Shamrock) Rovers přivlastní irskou ligu, ale to se nestalo. Nehledě na to, že Bangor tady před pěti lety vyhrál ligu i s hráči na poloviční úvazek, takže se to dá," odmítal ještě loni představu o nesesaditelném hegemonovi již citovaný Andrew Howard.

"A umělá hřiště, které donedávna mělo pouze TNS, taky pomohou setřít rozdíly, protože povedou ke zkvalitnění herního projevu jednotlivých týmů a dodají nový zdroj peněz, pokud se budou pronajímat," maluje si dále funkcionář ve službách velšské Premier League.

The New Saints se aktuálně ve Walesu těší pozici univerzálně nenáviděného klubu, což se tak dominantním celkům stává docela běžně, stylizace TNS do role výsadního reprezentanta Walesu v Evropě ovšem taky není od věci. Mimo jiné v tomto duchu bývalý sekretář WPL John Deakin dříve s velkou vervou bojoval za změnu formátu, kdy by se stejně jako v Irsku hrálo systémem jaro-podzim, pročež by kluby dále nebyly pro letní pohárová předkola nerozehrané. Taková idea byla prozatím smetena ze stolu, ale v zájmu TNS i celé domácí soutěže by se měla co možná nejdříve oživit.

Neortodoxní charakter ligy bez přítomnosti největších klubů země si holt žádá neortodoxní postupy ve snaze vydobýt si větší evropské renomé...