Kritizovaný Southgate znovu ve finále. Na čem ztroskotali jeho předchůdci?

Gareth Southgate to v Anglii nemá jednoduché a vinou na pohled nepříliš záživného stylu hry se často dostává pod palbu kritiky. Přesto dostal svůj výběr podruhé v řadě do finále Eura, což se přitom jeho předchůdcům nepovedlo ani jedinkrát.

Už teď chybí někdejšímu reprezentantovi jediná medaile, aby vyrovnal všechna jemu předcházející pódiová umístění v historii. Po časech hojnosti v šedesátých letech, kdy se Angličané stali mistry světa a z Eura si odvezli bronz, totiž slavili "placku" už jen na domácím šampionátu v roce 1996, kde právě současný trenér reprezentace neproměnil v semifinálovém rozstřelu pokutový kop.

Od konce Terryho Venablese po tehdejším mistrovství se včetně toho probíhajícího konalo celkem čtrnáct velkých turnajů, Anglii za tu dobu vedlo hned osm stálých lodivodů. Jen třikrát přitom pronikla do semifinále - a pokaždé to bylo se Southgatem, jemuž tento milník unikl pouze předloni v Kataru. Kdy a na čem ztroskotali jeho předchůdci?

1996-1999, osmifinále MS

Někdejší reprezentant, zpěvák a celkově poněkud výrazná osobnost se reprezentace ujala v ještě mladším věku než Gareth Southgate, nebylo mu ani čtyřicet. Před světovým šampionátem ve Francii se přitom stal předmětem řady debat, ať už rozhodnutím nepovolat kvůli problémům se životosprávou Paula Gascoigneho, nebo najmutím náboženské léčitelky.

Zaváhání ve skupině proti Rumunsku pak Three Lions poslalo v osmifinále na Argentinu, kde napsali druhý díl proslulého penaltového prokletí a s turnajem se rozloučili. Hoddle přesto dostal od asociace důvěru i pro další cyklus, ta ale hodně vyprchala. Bídný vstup do evropské kvalifikace jej totiž po třech utkáních stál místo.

1999-2000, základní skupina Eura

Úlohy dovést kolébku fotbalu mezi kontinentální elitu se zhostil Kevin Keegan. Ani on dojem neudělal, když za pět kvalifikačních zápasů zdolal pouze Polsko a Lucembursko. Právě vítězství nad naším sousedem se ovšem ukázalo jako klíčové, jeho porážka v posledním kole totiž Anglii o skóre přihrála pikantní baráž se Skotskem.

Góly Paula Scholese v Hampden Parku nakonec poslaly Keeganův tým do Belgie a Nizozemska. Tam se nicméně ukázalo, že ani někdejší hráč Liverpoolu není tím pravým pro hvězdami nabitý výběr okolo Shearera, Beckhama, Scholese, Owena či bratří Nevillů. Prohra v rozhodujícím zápase, opět s Rumunskem, znamenala konec Anglie ve skupině. Ne však Keegana na reprezentační lavičce, ten přišel až po prvním kvalifikačním zápase a porážce od Německa.

2001-2006, 2x čtvrtfinále MS, čtvrtfinále Eura

První nebritský trenér anglického národního týmu k němu přišel za nelichotivé situace. Dočasné vedení totiž přivedlo Anglii k remíze ve Finsku, jeden bod ze dvou zápasů tak určitě nebyl vhodným odrazovým můstkem. Eriksson nicméně situaci kompletně otočil, po velkém obratu roznesl Němce v Mnichově 5:1 a nakonec s týmem postoupil z prvního místa přímo na závěrečný turnaj.

Švédovo období u Three Lions se dá nazvat jako období jistoty. Na všechny tři turnaje postoupil po skvělých výkonech v kvalifikaci (za tři cykly prohrál jen jednou), pokaždé pak na mistrovství vypadl ve čtvrtfinále. V roce 2002 ztroskotal na Brazílii, následně dvakrát na Portugalsku, v obou případech nepřekvapivě po penaltovém rozstřelu.

Ještě před turnajem v Německu nicméně bylo jasné, že Eriksson po šampionátu na lavičce skončí. Svou roli na tom pravděpodobně sehrála i kauza s "falešným šejkem". Novináři předstírajícímu zájem o koupi Aston Villy vyzradil řadu citlivých informací o klubech Premier League i svých svěřencích.

2006-2007, bez účasti na šampionátu

Tehdy měl zkušenost jen z jednoho angažmá u Middlesbrough, to mu ovšem nebránilo dělat nečekaná rozhodnutí. Hned v úvodu zavřel dveře do reprezentace řadě zkušených hráčů včetně Davida Beckhama. Do sedmičlenné kvalifikace přesto vstoupil dvěma výhrami proti outsiderům, už druhý sraz a domácí remíza s Makedonií ovšem napověděly, že postup nebude jednoduchou úlohou.

Po Beckhamově návratu přišly čtyři po sobě jdoucí výhry a velké oživení nadějí, jenže nezdar v Rusku znamenal, že se o všem rozhodlo v posledním kole. Proti už jistě postupujícímu Chorvatsku stačil bod. Jenže ten nepřišel, Anglie se na Euro nepodívala a "wally with a brolly" se hodně rychle z lavičky pakoval.

2008-2012, osmifinále MS

Další zahraniční kouč zdaleka nedopadl tak bídně jako McClaren. Kvalifikace do Jihoafrické republiky šla jako po másle a jedinou ztrátu si připsal až ve chvíli, kdy už měl jasný postup. Jenže na závěrečném turnaji to nebyla žádná sláva. Ve skupině se Ostrované po dvou remízách s USA a Alžírskem zachraňovali až proti Slovinsku. Do osmifinále však šli ze druhého místa a vinou toho narazili na silné Němce, na něž nakonec nestačili.

O výsledku rozhodl i proslulý Lampardův "gól negól", možná i proto dostal Capello další cyklus k dobru. Snadnou kvalifikační skupinu Capello opět zvládnul, na turnaji se ale nakonec neukázal. Pořádně ho totiž namíchlo, když v únoru 2012 FA odebrala pro vyšetřování z rasistických urážek kapitánskou pásku Johnu Terrymu, a to bez toho, aniž by to s Italem zkonzultovala.

2012-2016, čtvrtfinále Eura, osmifinále Eura, základní skupina MS

Kdo jiný by měl zvládnout takovéto hození do vody, než zkušený manažer a cestovatel mezi kluby. Hodgson se reprezentace oficiálně ujal ani ne měsíc před začátkem turnaje v Polsku a na Ukrajině, přesto zakončil základní skupinu na prvním místě. Pátá penaltová porážka v řadě, tentokrát proti Itálii, nakonec jeho svěřence nepustila do medailových bojů.

Bez jediné prohry zvládli Angličané pod Hodgsonovým vedením obě kvalifikační skupiny. Jenže na závěrečných turnajích? Dva obrovské výbuchy. V Brazílii bylo vymalováno už po druhém zápase, ve skupině s Kostarikou, Uruguayí a Itálií nakonec skončili ostudně poslední. O dva roky později nakonec prolezli papírově lehkou skupinou ze druhého místa, ovšem ztroskotali hned v prvním vyřazovacím zápase na Islandu. Nezbývalo tak nic jiného než trenérova rezignace.

2016, bez účasti na šampionátu

Ačkoliv by jednička v kolonce odehraných zápasů napovídala, že šlo o "caretakera", Allardyce byl původně tím, kdo měl reprezentaci dovést do Ruska. Jenže hned po prvním (úspěšném) zápase proti Slovensku u týmu po vzájemné dohodě skončil ve stínu korupčního skandálu rezonujícího anglickým fotbalem, během něhož vyplavaly nekalé záležitosti i na něho.