Kliment urovnal spory s Koubkem a rozhodl o postupu Česka. Stačil mu jediný dotyk

Kdybyste v létě 2024 Miroslavu Koubkovi (74) řekli, že povede národní tým v baráži o postup na světový šampionát, asi by se pousmál. Kdybyste mu řekli, že jeho první zápas na reprezentační lavičce rozhodne Jan Kliment (32), nejspíš by nevěřícně zdvihl obočí. Vždyť jejich vzájemné neshody vedly až k Klimentovu odchodu z plzeňské Viktorie.

A rozhodně to nebyl odchod v dobrém.

"Nebudu hodnotit, jaký je to trenér. Výsledky má pochopitelně úctyhodné. Nesedli jsme si ale lidsky. Neměl podle mě občas respekt k hráčům či dalším lidem v klubu. Nenechám na sebe už řvát, nenechám si nadávat a nebudu se měnit, abych se někomu zalíbil," řekl Kliment po svém přestupu do Olomouce v rozhovoru pro iDnes.cz.

Zatímco na klubové úrovni jejich spolupráce nezafungovala, reprezentace jejich spory alespoň zčásti uhladila. A v důležitém barážovém duelu s Irskem z toho těžili oba dva i celý národní tým.

Byl to právě Kliment, kdo nakonec obrovskou bitvu v penaltovém rozstřelu rozhodl. Na hřišti přitom byl jen lehce přes čtvrt hodiny a velkou část svého pobytu se po hřišti jen toulal bez míče. Za 18 minut se ho dotkl jedinkrát.

V páté sérii klíčového rozstřelu to ale vzal na sebe. Postavil si míč na bílý puntík, několikrát se zhluboka nadechl a utaženou ranou k levé tyči branky Caoimhína Kellehera poslal Česko do barážového finále s Dánskem.

"Nechci nějak machrovat, ale upřímně jsem necítil úplně tlak. Kdyby irský hráč přede mnou proměnil, byl by tlak asi jiný, že jo. Ale když i pátou penaltu Kovy chytil, nebyl jsem v situaci, že když nedám, zkazím to úplně všem. Bylo to už jen na mně, měl jsem to nachystané," prozradil olomoucký útočník po zápase.

V reprezentaci přitom nastoupil teprve podesáté a v předchozích zápasech se prosadil jedinkrát. Téměř na den přesně před rokem v portugalském Faru pomohl k výhře 4:0 nad poloprofesionály z Gibraltaru.

Teď si radost v dresu se lvíčkem na prsou zopakoval před zaplněným Edenem. "Bylo to skvělé, ale trochu jiné, než když dám gól ze hry. Nebyla to ale moje chvíle, byla to chvíle celého mužstva," pousmál se Kliment.

Úsměvu na tváři se nejde divit. V takto důležitý gól v reprezentačním dresu už možná ani nedoufal. Za poslední rok si sáhl na dno. Faul Michala Frydrycha ze semifinále Českého poháru mu zhatil přestup do Slavie, připravil ho o závěr životní sezony i první měsíce té aktuální.

Paradoxně mu ale pomohl k návratu do reprezentace.

Právě během dlouhé rekonvalescence Kliment alespoň zčásti narovnal svůj vztah s trenérem Koubkem. "Už když jsme se v rámci nějaké rehabilitace viděli v Plzni, povídali jsme si. Čas věci odplaví. V tomhle je to v pohodě. Myslím, že to není o našem vztahu, ale o mém vztahu k reprezentaci," líčil dvaatřicetiletý střelec před začátkem srazu.

A ukázalo se, že ten je nadstandardní.

Vždyť právě národnímu týmu Kliment vděčí za raketový start kariéry. Na domácím Euru do 21 let si řekl o přestup do bundesligového Stuttgartu, který mu nakonec otevřel dveře i do Dánska nebo Polska.

Nyní už žádný velký přesun do zahraničí nevyhlíží, postup na mistrovství světa je ale možná ještě větší lákadlo. Od velkého snu český fotbal i díky jeho penaltě dělí jediný zápas.

Pomůže Kliment i k triumfu nad Dánskem? Jednou už ukázal, že se v klíčových chvílích nebojí vzít zodpovědnost na sebe.

Turbulentní historii s trenérem Koubkem navzdory.